Re: otázky a odpovědi

To bezpochyby:). Myslim, ze kdyz chce nekdo rozmlouvat s pubertakem, neni skola vhodne tema... Jaky JE vhodny tema, to si take nejsem prilis jista, ale rekla bych, ze nejlip dopada pockat na chvili, kdy chce zacit mluvit ON(A) a v tu chvili se dobre koncentrovat na pochopeni, o cem chce mluvit. Pubertaci jsou silne pricitliveli, takze kdyz je rozmaznete (byt nechtene) jednou, znamena to na dlouhou dobu utrum. Ale myslim, ze uprimna omluva taky vykona svoje, i kdyz to nedaji najevo.
Chleba bych jim, vejrum, teda nemazala ani kdyz prosi andelsky-dabelsky a uz vubec ne ke smazeni na pocitaci. Vlastne mazala, kdyby nekdy namazal potomek chleba mne, tak to by byla jina. Na to se daji zvyknout (aspon nekteri:), protoze kdyz vam nekdo prinese pod nos oblozeny chleba, dokaze to potesit. Moji rodice snad ani neumeli rict detem (vlastnim) "dekuju", ale sami si dekovat nechali vic nez casto. Pricitam to tomu, ze kdyz nam nekdo dekuje, citime se tak nejak uzitecnejsi...