Re: Dilema kvůli dědictví

Henri,

nejsem právník a nevím, jestli to takto jde, ale co kdybys to udělala tak, že se té své části nevzdáš, ale nebudeš s ní nijak nakládat a necháš matku užívat všechno neomezeně, jako to bylo dosud?

Také mi nepřipadá normální CHTÍT po dítěti to, co chce Tvoje matka po Tobě. V případě velmi dobrých vztahů to to dítě může udělat samo od sebe, ale VYŽADOVAT to po něm a de facto tak podmiňovat budoucí dobré vztahy, to je .

Jak říkám, nejčistší by mi přišlo dědictví akceptovat, ale nesnažit se s ním nijak disponovat a nechat užitky z něho všechny matce.

Druhá možnost je vzdát se ho s tím, že co rodiče získali, to je jejich a mají právo to i rozfofrovat, když budou chtít. To by ale znamenalo v podstatě se vnitřně smířit s tím, že to máma, když to přeženu, všechno věnuje psímu útulku a Ty nedostaneš nic. Ale zas tak pravděpodobné to není. Ale chápu, že nechceš ustoupit manipulaci, to by se mi taky asi zajídalo.

Jestli je pravda to, co tu říkají holky o těch dětech, tak co jít na mámu přes toto? Tj. pokud jí jde opravdu jen o to papírování a je pravda, že by to pak "přešlo" na ty děti a papírování s tím bylo víc, tak by na to mohla slyšet?