Re: Dilema kvůli dědictví

Pawlo, u nás se to už několik generací dělá jinak. Rodiče za života a jasného rozumu rozdělí majetek, převedou na děti a pak, po jejich smrti se už nikdo ani nehandrkuje ani nestará. Je prostor truchlit a nestarat se o hmotné statky.
Např. naši přepsali barák na mladší sestru, ta tam s nimi bydlí, opravuje..., až bude třeba, bude o rodiče hlavním dílem pečovat. Mně a starší ségře vyplatila každé tak 1/5-1/4, takže jí za to budoucí starání zůstalo víc. Možná nebude potřeba o rodiče na stáří pečovat, možná budou oni muset pečovat o ni (člověk neví, komu bude déle zdraví sloužit). Ale ten majetek, který má "navíc" je už za to, že s tímto počítá. Nikdo jí nic nezávidí, nehádáme se, rodiče dožijí ve svém stejně, jako kdyby byl majetek napsaný na toho, co bude žít déle. Nikdo je nevykopne do domova důchodců, nikdo jim střechu nad hlavou neprodá. Navíc jim i odpadly různé starosti a výdaje, ségra např. letos dělali novou střechu.
Mně zas přijde divné, že maminka se radši bude učit řídit v 67 letech, než by dala jediné dceři auto a na pořízení auta jí chce půjčit, ne dát. To, že si syslí na účtě prachy, bez kterých se obejde a dcera se může zabít ve vraku, který se rozpadá.
A zdůrazňuji, že naše rodinné vztahy jsou nadstandardní, stýkáme se a vycházíme i s příbuznými velmi vzdálenými. A nepamatuji se, že by po úmrtí kohokoliv z rodiny někdo musel řešit obdobný problém.