Re: Dilema kvůli dědictví

Henri,

já vím, že je to blbý a těžký, protože si myslím, že to, co zamrzí nejvíc, nejsou prachy, ale špatný vztahy.

Zkus se na to podívat z jiného úhlu, a předesílám, že si v žádném případě nemyslím, že bys byla hyena, ani kdyby sis to vzala, natož proto, žes o tom jen uvažovala.

Zkus to vzít tak, že ten majetek za života rodičů je prostě JEJICH - oni ho spolu vybudovali bez toho, že by se na tom děti nějak podílely (většinou), takže jim podle mě morálně patří, i když podle zákona je to v případě úmrtí jednoho z nich jinak. Pokud si to v hlavě "poskládáš" takto, tak dilema odpadne, ať by byla matka jakákoliv - prostě za jejího života je to její. Pokud si myslíš, že je riziko, že se na stará kolena zblázní, tak bych nanejvýš požádala o věci, které mají pro mě nějakou vzpomínkovou hodnotu, takže bych o ně nechtěla přijít, ale ne velkou cenu v penězích (třeba to album fotek, jak tu někdo zmiňoval, že si ho musel odkoupit )

S tím zachováním dobrých vztahů - jak to popisuješ, tak myslím, že moc dobré nejsou tak jako tak, jen že teď nastal klid zbraní. Chápu, že Tě mrzí přístup maminky, že se asi obáváš, že Ty se vzdáš všeho a ona to vezme jako samozřejmost a ještě se bude tvářit, že Ti dělá milost, když Ti půjčí. Ale na druhou stranu to může dopadnout jinak a Tvá velkorysost se Ti může vyplatit, protože maminka se třeba chytne za nos (ale taky nemusí).
Ale ať to ona uzná nebo ne, Ty SAMA budeš vědět, že ses zachovala velkoryse, a může Ti to posloužit jako opora v momentě, kdy se maminka třeba nebude k Tobě chovat hezky - protože budeš vědět, že problém je na její straně, ne na Tvé. Je příjemné, když nás naše okolí chválí a uznává, ale pokud ne, tak se musíme pochválit sami - a já si skutečně myslím, že pokud jí to "necháš" v situaci, kdy bys to sama potřebovala, tak bude za co chválit.

Vím, že to zní drsně, ale mohla by ses pokusit dostat do stavu, že Ti bude jedno, co maminka s tím majetkem udělá? Tj. že přijmeš, že i když se splní ten nejhorší scénář a ona všechno "rozhází", tak je to její věc a její právo? Zní to hrozně, ale Tebe by to mohlo osvobodit v tom, že se nebudeš drásat katastrofickými scénáři a hlavně NEBUDEŠ VYDÍRATELNÁ. Nebudeš se muset bát matčina "nebudeš-li "poslouchat" a chovat se dle mých představ, vydědím tě", protože budeš schopná odpovědět "je to tvoje právo, mami a jestli to tak cítíš, tak to udělej, ale já se budu chovat podle svých vlastních představ, ne podle tvých".

To s tou půjčkou na auto by mne také trochu mrzelo (ne kvůli těm prachům, ale kvůli tomu, že někdo pomine jak krajinu,že jsem se k němu právě zachovala velkoryse), nicméně zkus to vzít tak, jak jsem výše uvedla, jako že ty peníze jsou morálně spíš její než Tvoje a jako by to byl cizí člověk, který Ti půjčí bezúročně - pořád lepší než v bance. Ostatně píšeš, že bys stejně neměla v úmyslu nic z toho prodat, i kdyby sis to vzala, takže z čistě finančního hlediska a řešení Tvé momentální situace to pro Tebe nemá význam.

Suma sumárum - Tvůj problém v tuhle chvíli je myslím dost velká psychická závislost na mamince - co řekne, zda se kvůli tomu či onomu nebude zlobit, že bys chtěla, aby si něco uvědomila... Pokud se to nestane (a stát se to nemusí, protože Ty to nemůžeš nijak ovlivnit)tak budeš naštvaná, zklamaná, bude Tě to mrzet. Proto si myslím, že by Ti nejvíc pomohlo se odstřihnout od tohohle, a jestli se toho dědictví vzdáš, aby to bylo pro Tebe vnitřně proto, že TY jsi to uznala jako nejvhodnější, ne proto, že to chce MATKA a Ty s tím nesouhlasíš.

A vezmi opravu možná taky na to, že je to všechno ještě hodně čerstvé, je možné, že se to časem trochu "usadí" - přece jenom je to jedna z nejbolestnějších událostí v lidském životě a obě můžete mít ještě dost rozjitřené city.

Hodně štěstí a síly