Re: Dilema kvůli dědictví

tak já se trochu musím zastat těch, kdo píšou, že na dědictví si myslí. Jako jo, je fakt, že pokud za života ten, co má majetek ho někomu dá, je to jeho věc, ale v případě, že zemře jeden z manželů, tak podle mne není automaticky všechno jen jeho, proč mají být děti "obejity" ? přeci jen je to po rodiči, mají třeba k těm věcem citový vztah, nevybudoval to jen jeden rodič, ale oba, tudíž i logicky mají mít děti možnost se na tom podílet.

Zjednodušeně - kdyby Henri táta ještě za svého života daroval svou půlku manželce ( a mám dojem z jiných diskuzí, že by tu možnost měl) , tak teď Henri nic neřeší, bude to brát tak, že je vše jen mámy. ALe takhle to fakt je o tom, že je to něco, co jí zanechal otec, tak proč by se toho měla s lehkým srdcem vzdát. Ono ne v každé rodině panují hezké vztahy, kde je na lidi spoleh a nestávají se různé šolichy. Znám rodinu, kde mají rovněž jedináčka. Paní je dost manipulativní, nesouhlasila s tím, aby její jediná dcera měla víc než jedno dítě, takže první vnouče je přijaté bezvýhradně ( holka), už teď je jisté, že zdědí vše, druhé vnouče bylo vzaté na milost ( kluk) , takže tam jsou prarodiče schopní i nějaké pomoci, tyto dvě děti jsouo již dospělé, pak se dcera této paní znovu vdala, což matka nezkousla a s dcerou se v podstatě nestýká, třetí vnouče je odstrčené, dcera a toto třetí vouče nedostanou nikdy nic. Pro většinu lidí nepochopitelné, ale prostě i to se stává.

Takže kdo tu píše o krkavcích a hyenách - zkuste se zamyslet nad tím, že všude to fakt ideální není.