Re: Jak se postavit k rozporu mezi slovy a skutky u puberťáka?

Monty, včera jsem si nad touhle diskuzí seděla na rukou, že se do toho nebudu montovat ( ), protože je to marnost, ale tohle mi fakt nedá, protože v tom čichám zakopaného psíka:

"On jen nedokáže pochopit, že kdo chce studovat, tak mu nestačí rozumět tomu, co se po něm chce třeba u přijímaček, ale musí to zvládnout RYCHLE. Ten, kdo si sčítá pod sebe dvouciferný čísla má prostě smůlu. Já ho i chápu, že mu to může přijít blbý a nesmyslný, ale nenadělá s tím nic, prostě to tak je."

Ty si myslíš, že je blbý a nesmyslný mít triviální věci zvládnutý natolik, že je možné je vykonávat rychle, bez přemýšlení. Myslíš si, že se to v životě neužije, že je to dobré jen k přijímačkám (potažmo ve škole obecně). Tento postoj zaujímá i syn, což celkem není překvapivé (je tvůj ).

Těžko pak čekat, že syn bude (natož bez ksichtů) trénovat ty triviality, když je svorně považujete za zbytečnost, a druhotná motivace přijímačkami a časově vzdálenou perspektivou povolání, ke kterému je potřeba určitá VŠ, je na to prostě slabá.

K tomu navíc opravdu přistupuje aktuálně ta úzkost, jak psala Alraune - on už teď vůbec neví, jak z toho ven, ví, že mu potřebná dovednost chybí a že nesnáší její trénink, a vytěsňuje.

Je jasné, že se mu dělá špatně ze sloupců příkladů (když i ty je považuješ za pitomost). Zkusila bych předložit denně "povinně" aspoň minisloupeček. Na pár minut, ale bez debat. Jak to udělat a nebýt za drába (což se ti příčí) ovšem fakt nevím, jsou to protichůdné podmínky (trvat na splnění povinnosti teď hned - respektive v předem domluveném čase, bez ohledu na ksichty a vykrucování, tedy "donutit", a přitom nenutit)