Re: Jak se postavit k rozporu mezi slovy a skutky u puberťáka?

Tak chová se dost podobně jako ty. Co platí na tebe? Opakovaně tu řešíš, co s ním, tedy slovy vyjadřuješ, že chceš něco změnit, ale skutky zatím nic. Tohle není rozpor mezi skutky a slovy, ani u něj, on jen ví, že by něco změnit měl, ale ve skutečnosti nechce (a nahlas to nepřizná), protože je vnitřně přesvědčený, že je stejně něco víc než klasický "šprt", že je inteligentní a nadaný od přírody, a nemusí nikomu nic dokazovat. Ty jsi jako matka taky přesvědčená o svých nejlepších výchovných metodách, opakovaně je tady prezentuješ, a nadřazuješ nad ty "obyčejné" mateřsky prudící. Ve skutečnosti je změnit nechceš, proto se pořád motáš v kruhu. Kdybys doopravdy syna chtěla posunout, tak ty své lážoplážorovnostářské metody změníš, ale ty je změnit nechceš. A ono tolik možností není. Buď má dítě prostor pro dělání si věcí po svém (tvá metoda) nebo nemá. A pak už je to jen o míře, v jaké ho omezíš, motivuješ, dohlížíš. Ale ty sama pořád nemáš motivaci, abys to dělala a hledáš ji tady. Jiná metoda, než že sám musí začít chtít prostě NEEXISTUJE, ať už jeho motivací bude, že mu neústupná matka bude stát za zády a prudit nebo to, že se chce někam posunout. Pokud se nechce posunout a je schopen to ustát i s neústupnou matkou, tak je na místě rezignovat.