Re: Jak zbavit synovce strachu z dědovi nemoci

Elso,
já jsem za svým dědou chtěla a on to zakázal, že chce, abychom si ho pamatovali takový jaký býval a ne jako umírající trosku na hadičkách v posteli. Nesla jsem to taky těžce (to už jsem byla teenager) a dodnes mi přijde nefér, že dospělí rozhodovali o mně beze mně...

Synovci dejte čas, a nenuťte ho a nechte ho, ať si to zařídí sám. Dědovi bych řekla, že kluk je malý, neví si s tím rady. Děda je dospělý, měl by to pochopit. Synovec nejspíš zpracovává i tu otázku smrtelnosti a podobné věci.

Jediné, co můžeš udělat, je promluvit s bratrem - kdyby bratr začal chodit, i třeba na pět minut cestou z práce, stavit se a říct "nazdar, táto", tak by se třeba časem synovec přidal. Ale když vidí doma, že ani dospělý to nezvládá, tak pochopitelně, že se bojí - člověk, kterému věří (otec) se něčemu vyhýbá a tím z toho dělá určité tajemné tabu, něco oo čem se nemluví, co se nedělá, a kam se nechodí. Pochopitelně, že se šestiletý kluk teď bojí - když TÁTA, velký, dospělý člověk se toho bojí taky.

Nechat dospěláky (děda, bratr), aby své postoje / požadavky házeli na malého kluka, to není fér. On se v tom podle mě plácá i v tom, že děda by ho chtěl vidět a vy ho svým způsobem "nutíte", místo abyste usměrnili dědu, a do toho jeho vlastní otec se této návštěvě vyhýbá... Nedivím se, že kluk se teď vyhýbá i tomu, aby k vám chodil, protože ví, že bude pod tlakem.

Zkuste holt zajít na návštěvu vy za nimi. Zkuste vzít synovce někam ("do ZOO"), kde není děda, a kde ho necháte být dítětem, bez hovorů o dědovi. Co třeba říct synovci, že se ti po něm stýská a jet s ním "někam" - klidně bych mu i rovnou řekla, že to je výlet pro vás dva, a že se o dědovi nebudete bavit, pokud on nebude chtít - klidně i řekni, že si potřebuješ odpočinout od péče o dědu a že chceš být s ním (synovcem)....