Re: Dvojjazyčné rodiny

Ahoj Vando,
jsem češka, manžel je francouz, a naše téměř pětiletá dcera Noémie je oboje, žijeme v Čechách. Zezačátku jsem měla strach, jak bude dcera mluvit, jestli bude vyslovovat všechny písmena, ale strachovala jsem se úplně zbytečně. Velice rychle si zvykla na to, že slyší jazyky dva, že předmět, který vidí, není jenom "kniha", ale že je to taky "livre" (děti vyrůstající v dvou a více jazyčných rodinnách dovedou velice brzy relativizovat věci a mají větší představivost - dle názoru odborníků, který se mi v praxi potvrdil). Její výslovnost jak českých, tak francouzských "problematických" písmen je naprosto bezproblémová (ř a r začala vyslovovat když jí ještě nebyly ani tři roky). Vzhledem k tomu, že v Praze chodí naše dítko do české školky, mluví samozřejmě lépe česky (navíc česky s ní mluví babička, dědeček, strejda,...), francouzsky si však taky vede velice dobře .Abychom však francouzštinu nezanedbali, rozhodli jsme se jí od příštího roku zapsat do francouzské školky s tím, že pak školní docházku absolvuje na francouzském lyceu v Praze. Máme také doma mnoho francouzských knížek, kazet a videokazet, které má naše rošťanda velice ráda a které s ní "cílevědomně" čteme a sledujeme každý den.
Přeju hodně zdaru a štěstí
Kateřina