| modrej obláček | 
 |
(6.12.2009 21:32:04)
Před cca 6, 7 lety jsem měla agorafobii. Při jakémkoli odchodu z bytu jsem měla pocit, že omdlím, špatně se mi dýchalo. Nesnášela jsem pocit, když jsem se dostala do situace, kdy jsem věděla, že nemám únikovou cestu dostat se rychle domů.
Jeden čas jsem brala i Lexaurin. Časem jsem to překonala, žiju normálně, dostanu se v podstatě kamkoli, jdu i na koncert, dokážu letět letadlem a zvládám.
Úplně to samozřejmě ale nevymizí asi nikdy. Teď jsem třeba byla víkend v Praze a zas mi bylo občas "lehce" (ani to nikdo nepozná) na omdlení. Jsem nervózní, hůř se mi dejchá. Prostě hodně lidí, pocit, že se rychle nemůžu dostat domů, když jsem v metru nebo hodinu od místa, kde jsme ubytovaní.
Taky mi před 2 lety umřel táta na rakovinu (v 45 letech) a před 4, 5 měsíc jsem odešla od manžela.
Jsem prostě na tyhle zdravotní věci dost přecitlivělá, vím to, ale neumím s tím nic udělat. Třeba mám chřipku a už si představuju, jak budu mít horečky, nebudou klesat, skončím v nemocnici, přítel se zatím s dětmi sžívá, tak budou brečet, když nebudu doma a bla bla bla, vytočím se tak, že je mi zas na omdlení, mám klepavku. Jsem s tím děsná 
Už to ale není v takové míře, jako to bývalo tenkrát. Teď asi spíš jen, když jsem víc unavená, nebo nějak rozhozená, tak se to v té menší míře objeví.
Nejsou na úzkosti a panické ataky nějaké bylinky, homeo? Díky moc za rady 
|
| kosatka2 | 
|
(6.12.2009 21:35:50)
a co nějaká psychoterapie? ne jedno setkání s poradcem, ale dlouhodobý proces?
|
|
| changaj | 
|
(6.12.2009 21:39:15)
Cimoril, homeopaticky se takové stavy dají léčit, ale je potřeba vybrat lék přesně Tobě "na míru". V homeopatii to funguje tak, že na jednu diagnózu existuje i několik desítek léků...který by byl ten správný pro Tebe by měl určit nějaký zkušený terapeut po podrobném pohovoru.
|
| modrej obláček |
|
(6.12.2009 21:43:44)
Chan,
jj, na jednom sezení jsem byla s dětma, takže vím, že zrovna homeo je běh na dlouhou trať...
Kosatko,
já tenkrát chodila i k psychologovi a prý nejlepšímu z města, ale vůbec mi nepomohl. Tohle se prý musí pořád překonávat, když je člověku špatně a bojí se nějaký situace, tak do ní jít. Což se snažím dělat, ale ten nepříjemnej pocit občas zůstává:/
|
| Petra Neomi | •
|
(7.12.2009 0:29:21)
Pokud je to postraumatická stresová porucha, tak si s tím nezahrávej, prognoza není, že se to zlepší, ale že se to časem zhorší,protože člověk se bojem s těmi stavy vyčerpá. Pokud jsou ty stavy takhle akutní, zašla bych k psychiatrovi, při správné medikaci stavy zmizí do měsíce. Lexaurin je dryják a není vhodný k dlouhému užívání, jsi po něm ospalá, vzniká na něm závislost. Na psp se nasazují "lovci serotoninu", antidepresiva.
|
|
|
|
| Marťa11 |
|
(6.12.2009 21:44:34)
já jsem tohle měla po blbé události v rodině, také už je to snad za mnou, i když přesně jak píšeš, když jsem unavená, v czím prostředí... náznaky jsou, ale tenkrát při terapii jsem se učila
- dýchat do "čtverce" (představuj si čtverec, na nic jiného nemysli a dýchej na jedna, dva pomalu nádech, na jedna, dva zadržet, na jedna,dva vydechnou a další jedna, dva zase nedýchat a v duchu jeď jakoby dokola ten čtverec, dýchej pomalu, ne z hluboka)
- a když tu nejistotu zvládneš, tak se hodně pochval, raduj a ujišťuj sama s sebe, že i když to přijde kdykoli a jakkoli, tak to zas odejde a zase to prostě zvládneš (to pomáhá fakt moc)
- jinak bylinky klasika na zklidnění meduňka a tak...
drž se
|
| modrej obláček |
|
(6.12.2009 21:52:03)
Marťo,
ono ani "nehluboký", pomalý dejchání mi moc nepomáhá.
Např. tenhle víkend jsem byla v Praze za přítelem, který je tam na měsíc za prací. On bydlí u 2 kluků, co v Praze pracují a studují. Takže samo se jde večer do hospody, moc se nespí. Takže jsem asi zas byla unavená a nějak to na mě "sedlo". V podstatě celej den mi nebylo nic moc, pořád jsem na to myslela, jak mi není moc dobře. Pak jsme druhou noc přespávali u kamaráda na koleji, v noci jsem nemohla spát, pořád jsem se tím zabývala, že je mi blbě: ))) Jak jsem vynervovaná, tak většinou i prosedím na záchodě:))) Zas to byla situace, když jsem neměla "únik" - nemohla jsem jít do jiný místnosti a bejt třeba vzhůru a něco dělat. Ráno jsem volala mamce, jestli by pro mě nepřijela, že mi bylo celou noc blbě a spala jsem asi 2 hodiny. Mamka že jo, že pro mě přijede, ať sebou nikde neseknu. Najednou jsem měla možnost "úniku" a šup, bylo mi dobře. Do hodiny jsem volala, že pro mě nemusí. Jsem fakt blázen:)))
|
| Marťa11 |
|
(6.12.2009 22:00:43)
nejsi blázen  prostě to tak funguje...
- na to dýchání se musíš hrozně soustředit, nejde ani tak o to dýchání jako takové, ale aby jsi se soustředila jen to chození (v mysli) do čtverce, chce to trénink, aby se potlačily (automatické a nechtěné) jiné myšlenky
- pak při usínání (zase to chce nacvičit, ale to pomáhá obecně, i na špatné usínání) autogenní trénink - http://www.relaxace.psychoweb.cz/
- a pak když máš takový den je fajn si to pro sebe zdůvodnit... jsem nervozní, protože "jsem unavená, nejsem doma, mám to dostat" atd., prostě najít důvod a tím se ujistit, že to je normální být nesvá...
a ono to JE normální... každý má dny dobré a dny špatné a často už to nemusí ani s úzkostí souviset, ale kdo si tím prošel se prostě bojí, že se to vrátí, tak je na tyhle pocity senzitivnější... ale to má každý člověk!!!
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(6.12.2009 22:00:59)
nejsi blázen, potřebuješ terapii a dost možná zároveň i na nějakou dobu prášky, ale ne co ti jen tak dá nějaká kámoška, ale od psychiatra.
|
|
|
|
| Tulka | 
|
(6.12.2009 21:55:17)
A co zkusit kineziologii,někoho,kdo je v tom dobrej?Tam by se dal najít ten spouštěč problémů.
|
|
| Janoow | 
|
(6.12.2009 22:05:12)
pokud jsi se již dříve na tohle co popisuješ léčila ,tak bys přeci měla vědět, že když to ted nebudeš léčit, bude to plíživě horší a horší...... a nakonec stejně skončíš na práškách akorát se mezitím budeš trápit..... toť můj názor. A protože mám něco obdobného za sebou, tak i moje vlastní zkušenost :-(.
A na tu kineziologii se sama taky chystám, jen mě musí někdo kopnout...... a bylinky samo taky dobrý, ale myslím, že pro člověka, který se na tohle už léčil tak tomu moc nepomohou.
Držím pěsti at je líp, ale být tebou rozhodně řešení neodkládám.....
|
| Marťa11 |
|
(6.12.2009 22:08:47)
já jsem tedy léky nikdy nebrala, myslím, že je lepší terapie a dobře se naučit relaxační techniky... ale netroufnu si říci, léky ne pro každého, asi je to individuální 
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(6.12.2009 22:12:19)
Ahojky, já to bylinkama a spol řešila 15 let :-( chvíli to fungovalo ovšem po třetim dítku mě to nějak skolilo a přidala s ei depka takže mi bylinky a spol nějak nefungovaly. Já radím psychoterapii a podle zvážení dr léky. Ale ne lexaurin a jiný uklidnováky, ty ti stejně nepomůžou. nevyléčí. Normální AD které to v mozku pospojují . Držim palce.
|
| Tragika | 
|
(6.12.2009 22:33:40)
Cimoril, mám též agorafobii. Žiju s tím i bez prášků. Mimochodem Lexaurin je už pravěká tableta.
Z domu mohu vycházet bez problémů. Ty se objeví pouze ve velkých uzavřených prostorách, které neznám. Tabu jsou pro mne všechny hypermarkety a jiné paláce konzumu. Kupodivu v kině divadle, či v restauraci jsem atak nikdy neměla.
Zapomeň na homeopatika a rady babek kořenářek. Situacím se musíš vědomě vystavovat. Jen tak lze překonat úzkost a následný kolaps.
Já tedy ani s dýcháním moc neuspěla.
V přítomnosti blízké osoby překonávám sama sebe. Když se ale tato ztratí z dohledu, je konec.
Zatím mi mé omezení v ničem nevadí, naopak. Peněžence tento stav vyloženě prospívá.
|
| modrej obláček |
|
(6.12.2009 22:40:41)
Tragiko,
tak to já jsem už v podstatě bez potíží, zvládnu cokoli, jít i do velkýho obchoďáku apod. A souhlasím, že člověk se musí vystavovat těmhle situacím pořád a "cvičit". Já třeba když jsem nemocná a jsem týden doma, tak se rozrochním: ))) doma a už cítím, že se musím trošičku občas překonávat: )))
Ale tenhle víkend jsem fakt moc nespala, v podstatě i blbě jedla (v Praze v centru na jídlo nejde moc jít - finance, takže hambáče apod. to jistí), moc jsem nepila, naopak pila alkohol  , byla jsem pořád vymrzlá... Díky za diskuze, vždycky si to srovnám v hlavě a zjistím, že si za tenhle atak v podstatě můžu sama
No, letím do hajan, ať to doženu 
|
|
|
|
| modrej obláček |
|
(6.12.2009 22:36:08)
Janow,
nemyslím si, že se to vrací a bude to horší a horší. Tímhle překonáváním se to bude lepší a lepší.
Nemyslím, že bych byla přímo na léčení, protože vím, jaký to je, když jde fakt do tuhýho. Tohle je prostě jen lehký nezvládání stresu, únavy apod. Ona i psycholožka mi říkala, že prostě tohle asi nezmizí úplně, že vždycky pro probděný noci, po alkoholu a tak, se to může objevit... No, asi to chce trošku zklidnit 
|
| Marťa11 |
|
(6.12.2009 22:43:18)
já si také myslím, že tohle je spíš nejistota a trochu třeba strach, aby se to nevrátilo... ale po propařený noci se prostě blbě cítí každý jen my, co tohle známe se víc pozorujeme, jestli to není zase "to"
zkus se naučit ten autogenní trénink, když se to naučíš v klidu doma, tak s tím usneš a zklidníš se pak všude
|
|
| Janoow |
|
(6.12.2009 23:07:38)
tak to je jedině dobře, že to takhle cítíš!
Já právě z vlastní zkušenosti vím, že jsem to dost zanedbala..... a pak se to se mnou svezlo, tak jak to tu někdo taky už psal.
Tak třeba opravdu zkus vyhledat někoho na tu kineziologii.....
A držím pěstičky, ať je jenom dobře!
|
|
|
|
| Epepe | 
|
(6.12.2009 23:18:52)
Cimoril, to že jsi se netrefila do jednoho psychoterapeuta, ještě neznamená, že nemůže pomoct. Dost často mají takové potíže další příčiny a psychoterapie na to zabírá. To je jako, když jdeš k zubaři, který ti nevyhovuje. Tak taky přejdeš jinam, ne? Nebála bych se toho. 
Rozhodně bych ale v tomhle stádiu nechodila za psychiatrem, jak tu někdo radil. Ten ti podle mě v 90% případů napíše jen léky. A ty, jak sama píšeš, už nepotřebuješ.
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(6.12.2009 23:25:18)
Mně pomáhá jakékoliv placebo, ale nejlepší je, když na ataku nemám čas, jedu v tom 21 let.
|
|
| Janet+sluníčko:-) | 
|
(6.12.2009 23:25:46)
Cimoril, jako bys popisovala mě. Hlavně s těma nemocema, ... jsem nemocná a už vidím ty katastrofické scénáře. fakt. že prostě budu muset do nemocnice. že co bude s malou. že ona beze mě bude plakat. já bez ní taky.  jsme na sebe hooodně vázané 
taky nás spojuje to, že jsem před dvěma měsíci taky odešla od manžela.
jestli se můžu zeptat, jak máš staré děti? a ty jsi odešla kvůli svému příteli? nebo se tak rychle stalo, že sis našla přítele? to by mi možná pomohlo tohle překlenout, protože se v tom furt patlám a patlám, jestli jsem udělala dobře. (i když vím, že se nedá žít permanentně ve vztahu, kdy si jeden druhého neváží, manžel mi nadával před malou. malá říká, že tatka mě nemá rád, že jen po mě řve. má tři a půl roku), a taky ve vztahu, kde to neklape v sexu, kdy se do toho musím furt nutit pro klid v rodině. ach jo. a stejně je mi kolikrát moc smutno.
beru léky na depresi - Valexin. dost mi to pomáhá.
ale tyhle stavy na omdlení znám moc dobře. ted jsem třeba měla virozu, už sjem se viděla jak chrochtám, že mám prasečí chřipku určitě. že skončím v nemocnici, co bude. že to bez malé tak dlouho nevydržím. normálně mi mravenčilo celé tělo. zvracela jsemm. no katastrofa. volala jsem své psychiatričce, říkala, at si pro jednou vezmu oxazepam, jestli se mi uleví. a jestli mi bude líp - jako že to zvracení a blbě, tak to znamená, že mi ani není tak zle, jako že jsem tak strašně nemocná, ale že ji zle spíš od nervů. a ono fakt, vzala jsem si půlku, zklidnila se, a ani mi nebylo tak zle.
taky ty stavy kolikrát, jak říkáš, kdy vím, že není úniku . nesnáším sedět v divadle někde uprostřed. musím sedět na kraji. abych mohla kdykoliv odejít (ani nechci odejít, jen ten pocit)
takže tomu se říká agorafobie? to jsem netušila ani.
já chodím k psychiatričce abych překonala depresi, a ted i tu partnerskou depresi...
|
| modrej obláček |
|
(7.12.2009 9:03:32)
Janet,
já to s manželem měla blbý už od začátku roku, chtěla jsem odejít už tenkrát, ale u nás v rodině žádnej rozvod, všechno ideální, už jsem viděla, jaká to bude trága: (((, takže jsem odkládala a odkládala, protože manžel mi nic nedělal, tak jsem měla čas...Pak jsem se jednou sebrala a prostě to rozsekla. Kvůli příteli jsem neodešla. Toho jsem poznala úplně náhodou na jedný akci, jsme oba skauti: )))
|
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(6.12.2009 23:59:05)
ahoj, na úzkost je nejlepší kognitivně-behaviorální terapie, ve zkratce KBT, jistě najdeš na internetu. Mimochodem dost tě obdivuju, že to takhle pěkně zvládáš a jedno vybočení bych nebrala jako zásadní. Z bylinek se doporučuje taky kozlík lékařský, o tom se tady moc nepíše. Třezalka je oblíbená, ale má vedlejší účinky (vyzkoušeno i na sobě). Hodně pomáhá sport,ale to asi víš. A hlavně co nejpravidelnější režim spánkový i jiný. A co se léků týče, taky bych nešla do lexáčů, ale do šetřivých antidepresiv typu cipralex, zoloft, prostě antidepresiv II. generace. A někdo tady psal, že Lexaurin je přežitek- není. Na rozdíl od diazepamu, neruolu a podobných má nejkratší poločas rozpadu. Ale za to je nejvíc návykový pozor.
|
| Katka,kluci 7 a 10 | •
|
(7.12.2009 9:34:02)
Cimoril má stavy, jako by popisovala mě před 3 lety. Taky jsem je měla, spoustu let- začalo to po narození syna a hrozně se to zhoršilo 2 roky po tátově smrti. Já jsem musela nejdříve fungovat jak šroub, mamka byla úplně v pr....No a nějak se to nastřádalo...Zkoušela jsem kde co, včetně sezení s psychologem, ale je fakt, že nakonec mě z toho dostali až moderní AD (Citalopram), užívané rok. Od té doby to už jde, když je velký stres, dostaví se to znova ,ale už ne v takovém rozsahu a nějak jsem se s tím naučila "pracovat". Takže nikoho neheftím do AD,ale zase když to trvá hodně dlouho a z člověka je třesoucí se uzlík nervů,co se bojí vlézt do samoobsluhy, proč si nenechat pomoci ? Já potom byla sama na sebe naštvaná, že jsem to tak neřešila dřív - kvalita života je te´d o něčem jiném, je škoda se dlouhodobě trápit....
|
| modrej obláček |
|
(7.12.2009 9:36:48)
Katko,
souhlasím s tebou, ale jak jsem už psala, já už na tom nejsem tak špatně, prostě jen občas slabý stav úzkosti, ne že bych někam nedošla..
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(7.12.2009 12:05:56)
Katko, taky tak. Donedávna jsme si nadávala proč jsme nešla dřív. třeba by to tehdy šlo zvládnout bez léků.Ale byla jsme hrdinaje fakt že jsme měla snahu chodit aspon na terapie ale byla jsme pako líný a mlčela tam. tak asi je třeba aby uzrál čas přeju at je ti už dobře
|
|
|
|
| Jana Nová |
|
(7.12.2009 8:34:04)
Cimoril,
moc ti rozumím. Už roky bojuju s obrovskou úzkostí týkající se zdraví. Nejsem klasický hypochondr, ačkoliv můj muž se mi směje, že kdybych dvakrát měsíčně neumírala, myslel by si, že něco není v pořádku.
Mě při atakách nepřekonatelné úzkosti mi pomáhá tohle
- říct o tom někomu. V mém případě mému muži, který se mi sice občas směje, ale chápe mě, podrží mě a dokáže mě donutit podívat se na to z nadhledu a s humorem.
- pokusit se soustředit na něco jiného. Hodně mi pomáhá oblíbená hudba a pár extra blbých ale extra uklidńujících knížek, ve kterých NIC nehrozí.
- mám sice taky napsaný Lexaurin, ale neužívám ho. Pomáhá mi - občas - meduńka a z volně prodejných léků NovoPassit.
- mám v plánu to řešit s odborníkem, protože s úzkostí se člověku žije fakt blbě. Zkoušelas někdy psychologa nebo psychiatra?
- jo a zjistila jsem, že ty úzkosti hodně zhoršuje nebo vyvolává stres. Tak se mu snažím vyhýbat. Na MD to ještě celkem jde.
|
|
| Ivi + M + P | 
|
(7.12.2009 9:20:11)
Bachovi kapičky ?
|
| modrej obláček |
|
(7.12.2009 9:33:44)
Bachovky jsou na tyhle dlouholeté věci moc slabé.
|
| sojka+07+09 |
|
(8.12.2009 0:03:23)
mě bachovky hodně pomáhají. Panickou ataku podle mě nezaženou, ale takový mírný stresík jo. Já je měla po porodu syna. Po porodu dcerky jsem měla poporodní depresi, u synka jen těžší poporodní blues, ale léky netřeba, řešila jsem to samozřejmě s psychiatrem a nic mi nedal, prostě odhadnul že to zvládnu. Bachovky mě z toho vytáhly, používám je každý den.
|
|
| sojka+07+09 |
|
(8.12.2009 0:03:23)
mě bachovky hodně pomáhají. Panickou ataku podle mě nezaženou, ale takový mírný stresík jo. Já je měla po porodu syna. Po porodu dcerky jsem měla poporodní depresi, u synka jen těžší poporodní blues, ale léky netřeba, řešila jsem to samozřejmě s psychiatrem a nic mi nedal, prostě odhadnul že to zvládnu. Bachovky mě z toho vytáhly, používám je každý den.
|
| lama |
|
(12.12.2009 17:49:19)
V tomhle období považuji za přírodní hlavně světlo léčou (www.svetlo-lecba.cz). Hlavně mi pomáhhá rychle. Ale mám spíš depresi než úzkost. Taky se dá dobře využít na denní a ranní únavu a chuť na sladké. Jinak to chce psychoterapeuta. Hodně štěstí, K
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)