| janna001 | 
 |
(28.9.2011 19:23:40)
U nás dělala všechny domácí práce mamka, taktéž se téměř výhradně starala o děti. Otec dle mého matně tušil, že se v domě vyskytují nějací malí lidé, v podstatě o nás nic nevěděl - i dárky kupovala vždycky jenom máma, psala sama pohledy na ŠvP atd. Vychovávala nás lehce spartánsky, pro facku nešla daleko, pochvaly se moc nenosily, ale hodně byla s náma a měli jsme z ní pocit zázemí. Vždycky jsem žila v jakési automatické domněnce, že to bylo za komunistů všude zhruba nastejno, ovšem nedávno mě osvítila nečekaná myšlenka, že vlastně vůbec nevím, jak to chodilo v jiných rodinách, nikdy jsem se nikoho neptala. Tak jak to bylo u vás?
|
| Pawlla |
|
(28.9.2011 19:28:44)
Měla jsem hodné rodiče(maminka žije,tatínek už ne),ale měli těžký život,jak už to u hodných lidí bývá....
|
|
| Ecim | 
|
(28.9.2011 19:28:52)
Nikdy nebylo všude zhruba stejno a s politickým režimem to nemá co dělat. Já si toho až zas tolik nepamatuji, protože rodiče se rozvedli (naštěstí) když jsme byli malí. Co se týče "rozložení sil v rodině", tak to bylo vyvážené, žádný z rodičů nebyl výrazně dominantní ani výrazně submisivní. Většinu domácích prací dělala maminka. Trávila s námi víc času a byla trpělivější než táta. Táta se nám v případě potřeby (nebo spíš dobré nálady) ale také uměl hezky věnovat - do určité doby, pak už ne.
|
| janna001 |
|
(28.9.2011 19:41:26)
Nemyslím to politicky, nýbrž historicky.
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 20:55:15)
Jano, ono ani tohle nemusí platit. Zrovna nedávno mi jedna paní (bylo jí lehce k padesátce) říkala, jak její 75letý tatínek doma uměl udělat všechno, ale její manžel na domácí práce ani nesáhne.
|
| štěpánkaa | 
|
(28.9.2011 20:57:46)
jeden můj děda uměl doma taky všechno (bohužel umřel, když jsem byla maličká a pamatuju si ho jen velmi matně) a druhý děda si po sobě neodnesl ani talíř ze stolu, což jsem dost s údivem pozorovala  . myslím, že se na tomto rozdílu podílely 2 věci:
1. rozdílnost povah a výchovy obou dědečků
2. jak si to babičky doma zařídily
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:02:43)
Štěpánko, mí dědečkové si byli podobní, doma nedělali skoro nic nebo vůbec nic. Ale zase musím uznat, že byli hodně vytížení v zaměstnání a profesionálně úspěšní.
|
|
|
| Žžena |
|
(28.9.2011 21:37:35)
Manželova prateta byla jednu dobu "v mládí" nějaká vyčerpanější a její doktor (!) řekl jejímu manželovi (!), že se halt musí postarat o domácnost a nemá to na ní nechávat... že ze zdravotních důvodů...
No a tak tenhle prastrýc ani nepípnul a celý život uklízí (včetně takových těch úkonů typu výměna úklidového papíru v kuchyňských skříňkách - sám od sebe), vaří, účastní se domácího provozu včetně péče o děcka... a musím říct, že jim ten vztah závidím. Fakt je na nich, obou sedmdesátnících, vidět, že jsou oba náramně spokojení, ona neměla celý život "druhou uklízecí směnu" doma a on zase si svoje děti užil víc než jako občasný večerní divák... oba jsou dnes nadšení pečovatelé o vnoučata... 
|
|
|
|
|
| Mišyčka a Minimišyčka | 
|
(28.9.2011 19:29:57)
U nás to bylo podobné, ale třeba na rodičáky chodili oba, mně taťka a bráchovi mamka. Taky taťka zařizoval dovolené, dobrý bylo, když jsme jeden rok dostali vízum do Jugoslávie všichni až na taťku, ale za rok už to vyšlo všem. Taťka ještě ve volném čase fotil, dělal fotky pro školy, vždycky na konci školního roku, objížděl tady spíš vesnické školy a pak fotil školu, kam jsme zrovna chodili. (Fotky dělal po nocích a víkendech)
Pamatuju, když nás měl uspat, tak se mamka přišla podívat, jak se mu vede, seděli jsme s bráchou na posteli a dělali na mamku: Pst, táta spí 
|
|
| Benin | 
|
(28.9.2011 19:30:04)
Jak kdybys popisovala mou rodinu Hlavně s tím, že pro facku se nešlo daleko. Ale je fakt, že byla vždycky oprávněná.
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 19:31:22)
Od maminky jsem dostala míň facek než od táty, ale většinu z nich jsem si zasloužila, takže to nevnímám jako křivdu a neutrpěla jsem tím žádnou újmu.
|
|
|
| terapeutka | 
|
(28.9.2011 19:30:48)
naši se sice rozvedli, když mi bylo šest, ale z toho raného dětství si pamatuju v podstatě totéž - mamka chodila do práce, na nákupy, vařila, uklízela, starala se o nás, kupovala dárky... Otec nás vzal občas na procházku. Jinak přišel z práce a vybulil se na gauč.
Kupodivu se to změnilo po jejich rozvodu, ségře psal každý týden dopis na intr (a přikládal třeba 50,- ), já jsem s ním chodila na návštěvy k babičce, jezdila jsem s ním na 14dní na chatu, pak s náma byl ještě týden nebo dva na chatě u babičky, jezdili jsme na výlety... jen na ty dárky nikdy nebyl, zastával "obálkovou metodu".
|
|
| štěpánkaa |
|
(28.9.2011 19:31:17)
Tak můj táta myl nádobí a okna, luxoval, zastýlal (naši měli obýváko-ložnici a zastýlání bylo docela náročné - do spodku velké pohovky, musely se odendat těžké matrace, zvednout dekl, tam se skládaly peřiny), a s námi dětmi dost byl, hrál si s námi, četl nám, naučil nás plavat i jezdit na kole.... máma tedy taky, ta nás zase naučila lyžovat, oba se nám myslím dost věnovali. Na chlapa byl táta myslím dost osvícený, vím že v rodinách kmarádů to chodilo spíš jako u vás. Máma hodně vařila, táta si ani dnes neuvaří skoro nic...
|
|
| Girili | 
|
(28.9.2011 19:33:49)
V beznem provozu se nam vice venovala mama i zajistovala bezny chod domacnosti. Tata delal klasicke chlapske prace kolem baraku, zahrady a auta, ale obcas s nami udelal i nejaky ten ukol, nekdy o vikendu pripravil snidani, chodil na nakupy, zejmena v sobotu rano. Parkrat byl i na tridnich schuzkach, ale dost tam tapal. Podilel se na zasadnich rozhodnutich - volba skoly, velke koupe do domacnosti, dovolena... Mozna si s nami hral i vice nez mama, ale napr. doktory ap. vubec neresil. Darky kupovala asi spis mama, tata obcas knizky. Do lazni a na tabory psala mama 1-2x tydne dlouhy dopis, tata kazdy den pohlednici s kratkym pozdravem.
|
| janna001 |
|
(28.9.2011 19:40:54)
U nás teda otec přestal postupně dělat cokoli, máma pak i malovala, kydala králíkům, ryla atd., plus další věci - skončilo to rozvodem, díky bohu. Od té doby jsem ho v podstatě neviděla. Ale o to nejde, spíš jsem si říkala, jestli se někteří ti otcové tehdá doma angažovali:)
|
| Girili |
|
(28.9.2011 19:51:02)
Jo, zapomnela jsem dodat - zasadne muzska prace byla vyroba chlebicku na svatky a vyroba polevkovych nudli! Tata vyvalel i placky a pak to na strojku nakrajel.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(28.9.2011 20:34:54)
Jistěže angažovali. Stejně jako dneska najdeš takové, kteří se neangažují.
|
| janna001 |
|
(28.9.2011 20:51:37)
Vidíš, a já jsem tak nějak setrvala v pocitu, že "tenkrát", když jsme byly malé, bylo běžné, že matka dřela jako kůň, zatímco otec byl rodinou v pozoru pozdraven a pak se nerušeně odebral do svých pokojů.
|
| štěpánkaa |
|
(28.9.2011 20:52:47)
bylo to jak ve které rodině. I dneska to někde je tak jak popisuješ.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2011 20:58:26)
Přesně tak. Ale chápu, že člověk může považovat za normální ten model, ve kterém vyrostl.
|
|
|
|
|
|
|
| binary |
|
(28.9.2011 19:34:25)
na <->
co dodat.
otec pil a řezal nás opatkem a prutem jak žito. jediná jeho řeš s námi byla otázka ,,co bylo ve škole"
když jsem mu řekla, že nepůjdu v jeho šlépějích (běh na lyžích a luokstřelba závodně), ale že budu jezdit na koních, řekl, že to nikd ypodporovat nebude..ani když jsem vyhrála na mistrovství republiky.
Máma, ta byla cholerická a výbušná jako já, dřív mluvila než myslela,zděldila jsem její povahu. Hned se vším hotová. paradoxn jsem to na ni nesnášela, nešlo ji nic vysvětlit..a sama to dělám
jenže já si aspoň časem uvědomím, že to bylo špatně, ona chybu nepřizná nikdy
nebyla ten typ, za kterým jsem mohla s něčím přijít a svěřit se..i na blbou MS přišla tak, že mi hrabala ve skříni a našla tampony, spustila cirkus a bylo vymalováno ale dobré, díky jejich výchově jsem se v 15ti postavila na vlastní nohy a utekla z domu takže mi to celkem dost dalo..hlavně teda to, že svým dětem budu chtít naslouchat...
|
| Jáňa+tři sluníčka | 
|
(28.9.2011 19:52:28)
tak já vyrůstala sama s tátou a s o 11 let starší sestrou. Mamka umřela, když mi ještě nebyly tři roky a nepamatuji si na ni vlastně vůbec. Táta to zvládal skvěle, vařil,pral,uklízel, ale našel si čas na povídání s námi vždycky, když jsme chtěly. Chodil se ségrou do tanečních(hlídala mne sousedka ),vodil mne do školky,pomáhal s úkoly...zvládal dvě zaměstnání a z toho druhého výdělku stavěl svépomocí spolu se svým bráchou chatu. Dodnes nechápu, jak to dělal, asi nespal nebo co.Byl vždycky(naštěstí ještě je, za necelý rok oslaví osmdesátku)moje vrba. Řešili jsme všechno(včetně menzesu,chození s kluky a mého prvního sexu) vydržel si se mnou povídat celé hodiny a já se to dnes snažím předat svým holčičkám. Měl ve mne vždy aboslutní důvěru, měla jsem tolik volnosti, kolik jsem chtěla, ale taky vnitřní kompas, který mě nenechal jít za "čáru". Dodnes si myslím, že to bylo kouzlo jeho výchovy-nevýchovy, důraz na vlastní zodpovědnost a sebekázeň. Když jsem již ve značně pokročilém věku zjistila, že mne přitahují ženy a ne muži,byl on ten, kdo to věděl jako první a podpořil mne. Mou životní družku přijal za svou a nyní, když je rizikově těhotná se třese spolu se mnou o ni a našeho budoucího prcka, je prostě SUPER!!!
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 19:58:02)
Jáňo, sice Tě vůbec neznám, ale moc tak povedeného tatínka přeji.  
|
| Jáňa+tři sluníčka |
|
(28.9.2011 20:35:50)
Ecim a ostatní díkyje to zajímavé, já vás tu všechny(tedy skoro všechny)znám, tedy z vašich příspěvků mám o vás všech určitou představu. Čtu vaše témata a příspěvky skoro každý den už asi deset let, ale málokdy mám potřebu přispět svou "troškou do mlýna",tak mi vůbec nedošlo, že vy vlastně neznáte mne. Mám o vás povědomost, vím kdo je lékař, kdo učitel, kdo psycholožka na mateřské, která bydlí zřejmě kousíček ode mne a pro vás jsem "cizí" jak říkám, je to zvláštní pocit.
|
| štěpánkaa |
|
(28.9.2011 20:47:06)
to máš pravdu Jáňo, vůbec jsem tě tu nezaregistrovala. a přitom jsi taková příjemná osoba (soudím z této diskuse) se zajímavým osudem.
|
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:07:27)
Jáňo, pro mě je virtuální svět nesmírně zajímavý. Nikdy nevím, kdo všechno mě tu může číst nebo zareaguje na moje příspěvky a hlavně kdy tu může někdo někoho poznat.
|
| Jáňa+tři sluníčka |
|
(28.9.2011 21:38:09)
Ecim máš pravdu, tohle virtuální prostředí je určitě lákavé, ale i zrádné, nikdy nevíš, kdo všechno si tady čte.
Štěpánko, díky za poklonu, taky doufám, že jsem příjemná osoba.
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:42:32)
Jáňo, přesně tak. Občas trnu, kdo mě tu může objevit. A při psaní se snažím různě kamuflovat, zrovna příhody jsou zrádné, a tak se je snažím upravovat, aby mě tu nemohl nikdo poznat.
|
|
|
|
| Palac + 1 | 
|
(28.9.2011 22:17:54)
jeeee, ahoj
ja jsem myslela, ze jsem na tomhle serveru za l-rodiny sama
tve partnerce i miminku drzim pesti!!
|
| Rigor Mortis | 
|
(28.9.2011 22:21:13)
Palac díky za info o knížce "Deváté dítě",knížka je super!!
|
| Palac + 1 |
|
(28.9.2011 22:26:30)
docetlas to uz? i ten zaver?
|
| Rigor Mortis |
|
(28.9.2011 22:37:33)
Palac sem v půlce,jakej konec,však žije ...
|
| Palac + 1 |
|
(28.9.2011 22:40:54)
doslov k ty knizce... "scenka" na matrice na slovensku - "nemame uredni dny" - to me dostalo
|
| Rigor Mortis |
|
(28.9.2011 23:02:26)
Čtu co to dá
|
|
|
|
|
|
| Jáňa+tři sluníčka |
|
(28.9.2011 22:47:24)
ahoj Palace já o Tobě už nějakou dobu vím, ale nikdy jsem neměla odvahu Tě jen tak oslovit. U nás je to všechno ještě poměrně čerstvé, jsme spolu druhý rok a sžíváme se s mýma puberťačkama docela v pohodě. Teď snad konečně přibude ještě prcek a budeme komplet. Ty máš jedno dítko, jestli si to správně pamatuji,viď?
|
|
|
|
|
| Spadla z oblakov | 
|
(28.9.2011 20:02:24)
Jáňa i Placatka, tlieskam aj Vašim ockom
(ešte som neprečítala všetky príspevky, takže možno ešte zatlieskam aj iným)
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(28.9.2011 20:04:19)
Jáňo, to je krása
|
|
| Balbína | 
|
(28.9.2011 20:06:08)
teda, to čučim. Slzu jsem zamáčkla, fakt..
|
|
| Zuuuza | 
|
(28.9.2011 21:52:43)
Jáňo, máš úžasného tátu!!! Držím palce tvé partnerce, ať je vše v pořádku. A hlavně ti přeju, aby táta byl ještě dlouho na světě!
|
| Jáňa+tři sluníčka |
|
(28.9.2011 22:51:11)
Zuuzo díkymoc se nám ty palečky teď hodí, vloni v srpnu jsme přišli o dvojčátka a k tomuto těhu se upínají hodně velké naděje, bohužel nám to "mazánek"nedává vůbec zadarmo, krvácení atd.,ale snaží se a "drží",tak snad vše dobře dopadne!
|
| Zuuuza |
|
(28.9.2011 22:55:32)
Určitě pak napiš, jak to dopadlo!! Hodně štěstí!
|
|
|
|
| aachje |
|
(28.9.2011 22:43:22)
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(28.9.2011 19:36:15)
Můj tatínek byl se mnou rok doma (od 1 do 2 let), dokončoval PhDr., zatímco maminka pracovala. Měli jsme spolu vždycky blízký vztah, hodně v poloze "mistr a žák", strašně moc mě naučil z historie, jazyka a jiných oborů, ale zároveň byl i vřelý. Maminka zabezpečovala domácnost po organizační i kutilské stránce, jako cholerik sice častěji vylítla, ale ani jeden z rodičů nás nebil, měli jsme víceméně něco, co bych v dnešních termínech nazvala "demokratická výchova". Vzpomínám na dětství ve své rodině moc ráda. Jezdili jsme na výlety, na hory, chodili do divadla. A vždycky jsem rodiče obdivovala, že si našli čas jak pro nás, tak i pro sebe navzájem.
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(28.9.2011 19:41:48)
Maminka sice domácnost organizovala, ale třeba mytí nádobí byla u nás vždycky "mužská práce", přebral to i bratr. Stejně tak občasné vaření nikdy nebyl problém, my jsme navíc nikdy nebyli rodina teplých večeří. Dtto třeba vysávání; myslím, že se naši uměli o práci v domácnosti vždycky rozumně podělit.
|
|
|
| Elíláma | 
|
(28.9.2011 19:36:24)
Táta prohlásil, že výchovu přebere v mých sedmi. Po porodu odjel na půl roku na služebku, že si myslel, že je mamce k ničemu. Sex v těhotenství mámy neměli (nechtěl). Když mi bylo 6, naši se rozešli a táta začal být super víkendový taťka. Bral mě k moři a kupoval mi šunku a první český polotovarový lasagne, na tom jsme ujížděli. Vě Španělsku přežil můj hysterák, když mi nemohl koupit flamencové šatičky, zmrzlinu, jindy zase košík mušlí a pak jsme jednou ukecala aspoň letištní opičku co si cucala palec, chudák taťka asi týden nejedl. Letos mi to přišlo úplně smutné, jak mu muselo být a malýmu jsme na tom samém místě nakoupili hromadu hovadin, manžel málem omdlel, když jsem řekla: "hele, tyhle šaty jsem si vždycky strašně přála, teď stojí směšných 8 Euro, nekoupíme je Anežce?" (upozorňuju, že jsem někde v 10. týdnu)
Mamka: Za mého dětství to byla přišlápnutá rudá puťka (výchovou), která začala bojovat o samostatnost a nebýt ovce, bojuje s tím dodnes, udělala spoustu práce, ale v ničem ostatním se nezměnila.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2011 19:37:26)
U nás to bylo úplně jinak. Maminka mne sice pod vlivem dobové propagandy dala ve dvou letech do jeslí a odešla na plný úvazek pracovat, ale v domácnosti i v péči o děti se s tatínkem dělili. Ne asi přesně půl na půl, domácí práce byly z větší části na mamince, přestože měla časově náročné povolání, ale tatínek se zase velmi věnoval nám dětem, trávil s námi spoustu času, více než maminka. Takže ve výsledku se podělili vlastně spravedlivě.
|
| štěpánkaa |
|
(28.9.2011 19:41:30)
moje máma šla do práce, když mi bylo půl roku, delší mateřská tenkrát nebyla. Hlídala mě babička, až do 3 let. ale nemyslím si, že to bylo kvůli nějaké propagandě, bylo to kvůli penězům. Jeden učitelský plat na živobytí nestačil, ale když se přidal i ten její (taky učitelský), tak jsme měli aspoň nan nájem a jídlo
se ségrou už byla doma roky 2, ségra je Husákovo dítě a prodloužili placenou mateřskou.
|
| kambala pláááckááá |
|
(28.9.2011 19:49:45)
ja byla v jeslich od roka a pul. mam ctizadostivou matku nezanechalo to na mne zadne trauma, sama si to u sveho ditete umim predstavit taky (jsem ctizadostiva, ano)
|
| Beat | 
|
(28.9.2011 19:52:54)
já byla až ve školce a také hodně s babičkou..
doma jsem dělali všechno, žehlila jsem už tak v osmi devíti letech, běžně nádobí, luxování.. něco na zahradě.. moje děti to dělají stejně jen máme myčku a sušičku takže je obsluhují..
|
|
| Girili |
|
(28.9.2011 19:53:09)
Nevim, co to na me zanechalo, ale jesle jsem velmi spatne snasela, byla jsem imrvere nemocna (psychosomatika) a na psychofarmakach. Musela jsem dodzrat az na skolku, kterou jsem pak snasela uplne v pohode.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2011 19:58:02)
Já jsem v pohodě snášela až školu. Všechny ústavy předtím byly děs a nikdy jsem nepochopila, proč v tak divném prostředí, kde se mnou tak divně jednají, musím být.
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 19:59:49)
Já jsem v pohodě snášela až školu. Do jeslí jsem nechodila, naši mi platili hlídací paní, sice stála hodně peněz, ale ušetřilo mi to 2 roky šťastného dětství. Doba, kdy jsem chodila do školky na celý den (bylo to jen pár měsíců), byla jedním z nejhorších období mého života. Pak jsem velmi radostně přijala narození brášky, díky kterému jsem mohla chodit ze školky po obědě. Pak se to dalo celkem přežít. A svoje děti nechci dávat do školky na déle než na dopoledne.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2011 20:10:20)
Ecim, já jsem byla odjakživa pevně rozhodnutá nedat své děti do školky vůbec. Právě na základě vlastních vzpomínek. Jenže jak to bývá, dopadlo to úplně jinak - mé děti jsou společenští extroverti (a školky už dneska zaplaťbůh fungují o něco přijatelněji), takže ve třech letech do školky šly proto, že samy chtěly, a byly tam spokojené. Ale často jsem je brala domů po obědě, dopolední pobyt jim obvykle úplně stačil, je to podle mne ideální kompromis.
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 20:12:50)
Anett, já jsem tam dala syna až teď, je mu 4,5. Zatím si tam se střídavými úspěchy zvyká, ale už je podruhé nemocný. Souhlasím, že dopoledne ve školce a odpoledne s rodinou je rozumný kompromis, ještě pár let se mileráda spokojím s polovičním platem. Ale už jsem také párkrát čelila udiveným pohledům a otázce: A co s nimi, prosím tě, chceš odpoledne doma dělat? 
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2011 20:24:54)
Tak to je opravdu smutné, takové dotazy. Jako že dítě vlastně nemá doma s rodiči a sourozenci co dělat, hm ... My jsme si společná odpoledne každopádně vždycky dokázali užít ke spokojenosti obou stran.
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:00:27)
Anett, nechtěla jsme zase jít do extrému, ale kdybych si měla vybrat, jestli být v domácnosti do doby, než děti půjdou do první třídy, a strčit tříleté nebo ještě mladší děti na celý den do zařízení, tak si vyberu možnost č.1. A to jsem hodně ctižádostivá. Ale před dětmi jsem se nastudovala a napracovala dost, takže teď s radostí trochu zvolním. A jsem přesvědčená, že to oceňují i děti i já.
|
|
|
|
|
| Rigor Mortis |
|
(28.9.2011 20:11:14)
Nic proti tomu,ale podle mne,když něco "snášíte" tak je něco špatně.
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:16:09)
Rigor Mortis, vidím to podobně. Na téma "školka, kdy a na jak dlouho" jsem mluvila s řadou lidí a docela dost mi jich potvrdilo, že to tam sice nějak přežili, ale že by uvítali, kdyby si je maminka mohla po obědě vyzvednout. A děsně mě vytáčejí kecy typu "my jsme to všichni ve školce vydrželi celý den a nic se nestalo". Fakt to nevidím tak jednoduše. 
|
| Inka | •
|
(28.9.2011 21:19:37)
Mýmu synovi se ve školce opravdu líbilo. I když to zní alibisticky je to tak. Od zápisu, kdy si školku prohlídnul zevnitř, pokaždý když jsme šli okolo chtěl do školky. Nechtěl být doma ani když byl nemocnej a kolikrát mě poslal ještě nakoupit, když byli na zahradě.
Mně se ve školce taky líbilo (chodila jsem do tý samý)
|
| boží žena | 
|
(28.9.2011 21:21:22)
taky se mi ve školce líbilo
děti uvidíme, starší zapadne až moc to tam možná rozvíří
mladší se uvidí teprv
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:24:36)
Mně ne, ale moje školka byla otřesná. Brácha měl lepší školku a chodil tam docela rád. Se synkem jsme dohodnutá, že kdyby chtěl ve školce spinkat, tak může, ale jinak že ho budeme brát po obědě.
|
|
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:21:32)
Inko, já ti to věřím, vím, že takové děti existují. Nedávno u mě byla na návštěvě bývalá spolužačka, přišla ale jen s ročním synkem, protože ten čtyřletý hrozně chtěl do školky, že tam má kamarády. A přitom vím, že ona je pečlivá maminka a dětem se velmi hezky věnuje, že ty děti doma nestrádají.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2011 21:31:57)
Ano, některé děti jsou společenské, sebevědomé, samostatné, milují kolektiv vrstevníků a ve školce jsou spokojené. Můj syn byl také takový. Dcera školku také nevnímala jako újmu, ale když si mohla vybrat, byla vždy raději se mnou. Pro mne jako pro introverta byl kolektiv vrstevníků absolutní děs, v kombinaci s přihlouplými buzerujícími učitelkami úplně smrtící.
|
|
|
| Rigor Mortis |
|
(28.9.2011 21:23:10)
Inko jestli se malému líbí,není to alibismus!
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:26:14)
Ono je fajn, pokud to někdo zpracuje stylem "některým dětem se ve školce líbí a některým ne, je to povahou dítěte i kvalitou školky". Ale vždy mě ničila kritika typu "jak to, Andulce se ve školce nelíbí, když tady Pepíčkovi a Mařence se tam líbí, takže oni jsou prima a Andulka je úplně blbá."
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2011 21:35:08)
Tak tak, také jsem vždycky trpěla při komentářích, jaká jsem divná a nekamarádská a nepřizpůsobivá, když se mi ve školce nelíbí a nechci se zařadit do stádečka a nechci se nechat nikam hromadně nahánět a účastnit se podivných aktivit.
|
|
|
| Inka | •
|
(28.9.2011 21:42:22)
Já myslela jako, že jsem ho tam šoupla úderem třetího roku, ale on fakt nestál ani o to jít po o. Pak se mu líbilo v družině na táborech, na kroužkách, všude kde se něco dělo. Každý den kdy jsme byli doma považoval za ztracený čas, o víkendu jsem museli chodit na návštěvu nebo někdo k nám.
|
| Rigor Mortis |
|
(28.9.2011 21:54:38)
inka jo znám,i tak to děti někdy v pohodě zvládají
|
|
|
|
|
| Rigor Mortis |
|
(28.9.2011 21:20:57)
Ecim ono to "já nemám trauma" je tvrdé a povrchní
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:23:31)
A další supervýlev je "mně se tohle dělo taky a trauma nemám, takže ty ho taky nemůžeš mít."  Z toho bych fakt někdy střílela. Kdysi se mi tu chtělo  , když jsem tu četla o dívce, která se svěřila matce, že ji dědeček zneužil, a matka ji odpověděla: "S tím se musíš nějak vyrovnat, nejsi první ani poslední." 
|
| Rigor Mortis |
|
(28.9.2011 21:25:59)
Ecim ,ale na druhou stranu,CO mohla říct zneužitá,než to......
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:32:33)
Rigor Mortis, ony ale existují i matky, které díky tomu, že byly zneužité, se o to víc svoje děti snaží chránit. Já tu matku za to odsuzuji.
|
| Rigor Mortis |
|
(28.9.2011 21:56:42)
Nerozumím asi tvé větě.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2011 21:25:10)
Ecim, on už Komenský blahé paměti tvrdil, že dítěti zhruba do šesti let je nejlépe doma s maminkou (Informatorium školy mateřské, že). Jenže bohužel nepočítal se situací postmoderní společnosti, kdy se nežije v širších rodinných společenstvích, kdy kromě maminky se doma po většinu dne nevyskytují žádné další osoby, často ani žádné další děti, a prakticky jedinou cestou z této izolace je ústavní zařízení pro dítě a pracovní poměr pro matku.
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:28:04)
Anett, jedna z věcí, na které jsem opravdu pyšná, je ta, že se mi podařilo zrealizovat svůj dětský sen: Najít si práci, která se dá skloubit s rodinou. Být příliš dlouho doma by pro mě bylo těžko únosné, ale po určitou dobu bych to raději absolvovala, než vidět malé dítě jen chvilku ráno a chvilku večer.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2011 19:42:22)
A co se týče výchovných metod, nikdo z rodičů nás nikdy nebil, ani na nás nekřičel. Uměli si získat přirozenou autoritu, umějí to i u svých vnoučat. Kéž bych to zvládala jako oni (také děti nebiji, ale nervy mi občas ujíždějí).
|
|
| Balbína |
|
(28.9.2011 19:46:23)
já byla od dvou taky v jeslích. Mamka se mnou hodně chtěla zůstat doma, ale peníze z jednoho platu nestačily. Bydleli jsme na svobodárně, 1 místnost, koupelna společná na chodbě.
Tuším, že byly přídavky, ale pro jedno dítě, byly hodně nízké. Stoupaly s každým dalším dítětem.
|
|
|
| Pawlla |
|
(28.9.2011 19:38:27)
Myslím,že jsi založila dobré téma.Neustále se tady řeší děti,je to logické,ale člověk by měl i myslet na rodiče,co mu dali,co by chtěl dělat stejně a co naopak nikdy.Jak jsem psala,já měla hodné rodiče a chtěla bych,aby moje děti mě vnímaly stejně až budou dospělé.
|
| Beat |
|
(28.9.2011 19:48:42)
Pěkné téma.
Já jsem naši rodinu vždy vnímala jako odlišnou od ostatních možná proto, že rodiče v šedesátých letech byli pracovně v cizině. Sourozenci chodili do jazykových škol a měli věci z Tuzexu. Já pak už ne,ale nemyslím to tak, že bych tím trpěla.... doba se změnila, vztahy v rodině taky..a to bylo mnohem horší. Naši spolu od mých čtyř let vcelku jen přežívali.
Výchova byla dost demokratická na to, že byla sedmdesátá léta.. Nikdy mě nebili a hodně se komunikovalo, do doby než táta definitivně odešel a mamce ze rozjela psych choroba naplno. Pak už to byl masakr..
Jinak jsem na své rodiče v dětství byla hrdá, okolí mi to také dávalo najevo, že si jich váží..Nebylo to špatný tak do šesti let.
|
|
| janna001 |
|
(28.9.2011 19:51:08)
Myslím, že dřív se děti prostě vychovávali jinak, než dneska (ale třeba se mýlím, že:), dnešní děti víc můžou, víc mají, mají i větší možnosti, vztahy rodič - dítě se posunuly spíš na partnerskou rovinu. Za sebe můžu říct, že u nás doma to teda moc partnerský nebylo, byla jsem vychovaná autoritativně, což mi později dost zkomplikovalo život, byla jsem prostě zvyklá poslouchat, ovšem moje přirozená povaha je jiná.
Přestože mě moje máma nechválila, ale pro kárání a facku daleko nešla, přesto že mezi námi třemi dětmi dělala a dělá rozdíly, vím, že mě měla a má ráda a hlavně že dělala, co mohla. Jenže mě ta výchova samozřejmě ovlivnila a teď, když mám synka, mě ta minulost občas dostihne.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2011 20:44:09)
To je relativní. Asi to bylo v každé rodině jinak, stejně jako dneska se nevychovává ve všech rodinách stejně. My jsme sice hodně stísněně bydleli, ale jinak jsme my děti měly všechno, co v tehdejší době bylo možné, od jídla přes oblečení, hračky, sportovní náčiní až po zájmové kroužky a letní dovolené. Výchova byla velmi demokratická, plná důvěry a respektu, přesto velmi pevná.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(28.9.2011 22:28:47)
No, u nás v rodině naopak vztahy na partnerské úrovni byly, mámě jsem mohla cokoli říct (sedmdesátá léta), vždycky se za mě postavila, a naše názory zohledňovala v míře, která byla úměrná našemu věku. Byla skvělá, táta spíš nevýrazný, ale v konkurenci naší mámy by byl možná nevýrazný kde kdo. Máma byla hodně empatická, pořád jsme něco rozebíraly. Do školky jsem nechodila, byla se mnou doma babička, ale dneska to nevidím jako klad. Ve škole jsem pak byla sociálně dost mimo.
|
|
|
|
| maaf |
|
(28.9.2011 19:41:24)
Mamka podobně jako u Tebe - starala se o vše, byla doma, prý že to táta chtěl, aby měl servis. Nevím, s ním sem se o tom nikdy nebavila. Otec o nás věděl, věčně jsme mu vadili, nedělali nic tak, jak chtěl on, ale byl naštěstí doma málo. Muselo se chodit po špičkách, když byl doma. Fackovali oba, máma míň (plus vařecha apod.), on docela často plus neustálý řev. Neexistovala rodinná demokracie o tom, kam se jede, co si obleču, co budu jíst. Prostě nic. Nucení do jídla, ze kterého jsem se dávila, oblečení děsuplné hadry ala vkus mé matky, která byla tlustá, tak mě vyžleti vysokému a hubenému dávala obří široké hadry s tím, že do toho dorostu. Celé dětství jsem se těšila, že budu dospělá. S otcem jsem se jako dospělá téměř nestýkala, s mámou věčné debaty, že své děti vychovávám mírně, že jsou drzé a debatují, že já dělám všechno špatně. Shrnuto a podtrženo, naše rodina byla funkční, ale nikdo v ní nebyl šťastný. Vzájemně jsme odcizení (my sourozenci se nestýkáme, i když jsme si vůbec nic neudělali, jen prostě nemáme spolu vztah), oba jsme se nestýkali s otcem, bratr ani moc s mámou (tak 2x do roka). Kupodivu jsem celé své dětství byla přesvědčená, že naše rodina je normální.
|
| kambala pláááckááá |
|
(28.9.2011 19:51:50)
Pilar, zajimave. Zpetne vidim naprosto jasne svou rodinu jako extremne nefunkci. Ovsem, kdyz jsem v tom vyrustala, myslela jsem si, ze to tak ma kazdy. Prvni prozreni u mne bylo asi ve 14 letech, kdy se kamarad vydesil, proc na mne matka jeci...a ja mu odpovedela, ze na mne takhle mluvi porad a neustale
|
| maaf |
|
(28.9.2011 20:28:44)
Placatko, já ji zpětně taky vidím jako nefunkční. Já prozřela zhruba ve stejném věku jako Ty. Otec mě chtěl jednu lísknout (kvůli čemu už nevím, ale patrně jako vždy). Vidím to jako dneska, stála jsem u kuchyňské linky a místo abych začala zdrhat jako jindy, tak jsem mu naprosto ledově řekla, že půjdu na policajty a řeknu jim, že mě znásilnil. Netuším jak mě to napadlo, ale otec jen lapal po dechu (hodně jsem ho tím zranila) a od té doby mě už nikdy neuhodil. Jen vždycky natáhl ruku a vytřeštil ruku, syčel a pak ji dal zase dolů.
|
| kambala pláááckááá |
|
(28.9.2011 22:13:58)
Pilar, ach jo, to mne mrzi, ze to bylo az takove.
Ja uz jsem to tu kdysi psala, u nas to bouchlo odchodem otce, kdyz mi bylo 19, matka se skoro zblaznila, pachala demonstrativni skoky z balkona v sestem patre, silela, byla nepricetna, trvalo to rok.
od te doby se snazim s rodici nekomunikovat, ale je to tezke, porad je to rodina (ac dysfunkcni)
|
|
|
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 20:10:48)
Pilar, úplně mě z toho mrazí.  Připomnělo mi to scénku z jednoho diskusního pořadu (bylo to před mnoha lety), kde jedna autoritativně vypadající matka psycholožka poučovala, jak se vychovávají děti, a pak hrdě prohlásila: "To my doma žádné problémy nemáme, že Klárko?" A její ušlápnutě vyhlížející patnáctiletá dcera jen bojácně pokývala hlavou. Ach jo.
|
| maaf |
|
(28.9.2011 20:33:42)
Ecim, nebylo to tak strašný. Jako dítě jsem byla přesvědčená, že jsem fakt takový trotl, že to se mnou jinak nejde. Takže v mých očích byli rodiče prostě rozumní rodiče, co chtějí moje dobro a holt jim to se mnou vůbec nejde. Ale byla jsem přesně to uťáplé stvoření, co popisuješ.
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:10:48)
Pilar, já jsem jako dítě (i když spory jsme samozřejmě měli) často mívala pocit, že se mám v mnohých ohledech o dost lépe než jiné děti. A myslím si to dodnes, i navzdory řadě ošklivých zážitků (ale kdo nikdy nic ošklivého nezažil, že?), kterých sice sama u sebe vůbec nelituji, ale o kterých si říkám, že doufám, že moje děti něčeho takového zůstanou ušetřeny. Ale jestli zůstanou nebo ne, v mnohém nebudu moci ovlivnit.
|
| Margot+1 | 
|
(28.9.2011 21:18:23)
Ecim,
máš pravdu v tom, že ten virtuální svět je zajímavý. Ale nevěřím, že by někdo někoho poznal.
Nedávno jsme měli sraz spolužáků z gymplu (po 15ti letech) - lidi tam vyprávěli příběhy, v nichž jsem vystupovala, pamatovali si dokonce, co jsem řekla - a já si vůbec nedokázala na ty situace vzpomenout.
Pochopila jsem, že každý člověk definuje události úplně jinak a úplně jinak si je pamatuje. Najít shodu nelze, tedy nikdo nikoho nemůže poznat.
Navíc z toho ale vyplývá, že každý je v životě úplně sám. Okamžiky, kdy má dojem sdílení, jsou jen krátké a prchavé a na celek nemají vliv.
|
| Inka | •
|
(28.9.2011 21:21:12)
My měli po 30-ti letech ze základky a některý okamžiky jsme si shodně pamatovali
|
| Margot+1 |
|
(28.9.2011 21:25:06)
Inko,
pak je tu ještě jedno řešení: Věci si jinak (blbě) pamatuju já a ten osamělý úchyl jsem taky jen já.
|
|
|
|
|
|
|
|
| kambala pláááckááá |
|
(28.9.2011 19:41:30)
otec uklízel, staral se, šil, pracoval, vařil.
matka uklízela, vařila, pracovala, šila. starala se taky, ale ona to tak nějak moc neumí.
pak začala jezdit do ciziny a staral se otec - řikaly jsme mu MÁTA:)
on byl teda v té době hodně výjimečný, když jsem se narodila, chodil z fabriky místo oběda domů, aby mne mohl koupat
|
| binary |
|
(28.9.2011 19:44:14)
máta závidím
|
| kambala pláááckááá |
|
(28.9.2011 20:04:01)
nojo, jenze on je takovy dost autoritativni a pak se nam to zacalo triskat kolem meho 15 roku zivota, definitivne se to pos...kdyz mi bylo 19. bylo to hnusny, od ty doby je nase rodina nefunkcni zcela, ani se moc nevidame, a tak.
ale vim, ze kdyby bylo nejhur, tak mata pomuze, to je tam porad
|
| Ecim |
|
(28.9.2011 21:19:42)
Já své rodinné zázemí (až na určitá kritická období) hodnotím jako vysoce nadprůměrně funkční. Ale často jsem bojovala s chybějícími vzory. Byla jsem v dospívání dost špatná z toho, že kolem sebe nevidím žádné fungující manželství, chyběly mi dlouho uspokojivé vzory v tom, jak skloubit práci a rodinu... A jak jsem se v tom plácala, tak jsem si říkala, že chyba musí být i na mé straně, že asi spoustu věcí vyhodnocuji hodně chybně, když to všechno vidím tak černě.
|
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(28.9.2011 19:41:36)
V porovnání s dneškem?
Jako děti jsme doma pracovali - pomáhali... Někdy mám pocit, že dnešní děti ani nevědí, co je to utřít prach nebo vyluxovat.
Co si pamatuju (asi tak od 6 let) nám mamka ani v pokojíku neuklízela - taťka nám bodoval úklid jednou týdně, něco jako na táboře, takže jsme se museli snažit.
Dostávali jsme od první třídy kapesné 5 Kč na týden, za to jsme si kupovali šumák nebo jiné dobroty a taky z toho šetřili na dárky pro ostatní členy rodiny k vánocům a k narozeninám. Zas mám dneska pocit, že to tak už nefunguje.
Taky jsme sami chodili do školy od první třídy a zase zpátky po družině (klíček na krku).
Po škole jsme chodili s dalšíma dětma ven si hrát (logicky neexistovalo žádné vysedávání u počítače, když žádné počítače nebyly u nás).
Žili jsme pak jenom s mamkou, takže k dělbě práce mezi rodiče se nemůžu moc vyjádřit. Ale fakt jsme měli domácí práce hodně rozdělené, takže jsme se zapojovali všichni.
Nedostali jsme všechno, co jsme chtěli. O to víc jsme se uměli těšit, prosit o něco a "být hodní", abychom si to zasloužili. Kurnik, dneska 10ti letý děcka mají dražší mobily než já, která v práci na mobbilu visí min. 3 hodiny denně. Já, když chtěla v 15 foťák, tak mamka řekla, že když si na půlku vydělám na brigádě, na druhou mi dá.
Proč si pořád myslím, že tohle všechno bylo tenkrát lepší?
|
|
| boží žena |
|
(28.9.2011 19:47:35)
normální, výborná, spokojené dětství, dobrý vztah i nyní
oba pracovali,
otec se zapojoval a zapojuje, ale "pomáhá", jsou to ženské práce a "že já blbec", je to cholerik, ale rychle vyhasne, v pubertě to bylo ostřejší
někdy má trošku jednodušší pohled na věci a názory, ale snažím se o výchovu
mamka klidná, já bych to nevydržela, dělá si to stejně po svém, hodně praktická, dárky kupovala zásadně ona
nemáme spolu důvěrný vztah, celkově jsem se jim moc nesvěřovala
|
|
| fisperanda | 
|
(28.9.2011 19:48:29)
U nás to bylo skvělý, starali se oba rodiče, táta pomáhal s domácíma pracema, i žehlil. Dokonce ušil mamce plesový šaty na stroji :) Nikdy se před náma, děckama, nepohádali, vládl u nás klid a mír. Mamka byla pečovatelka, a taťka pro mě byl, a pořád je, velká autorita. Tu si u mě získal svou moudrostí, všeobecným rozhledem a nadhledem nad malichernostma. Nemůžu si stěžovat, lepší rodinu bych těžko hledala
|
| fisperanda |
|
(28.9.2011 19:50:53)
Ještě mám takovou pěknou vzpomínku, když sem vstávala brzo do školy, že taťka vstával přede mnou, aby mi nachystal snídani. Udělal mi teplý čaj a na obložený chleby nakreslil kečupem srdíčko
|
| Spadla z oblakov |
|
(28.9.2011 20:00:33)
Fis, závidím takéto tátu
|
| fisperanda |
|
(28.9.2011 20:09:36)
Jo, kdyby byli všichni tátové takoví, svět by byl mnohem lepším místem pro život
|
|
|
|
|
| Limai | 
|
(28.9.2011 19:52:19)
Jsem "Husákovo dítě",bydleli jsme v baráku společně s rodiči otce.Naši chodili do práce,mě hlídala babička,pak jsem začala chodit do školky.Do osmi let jsem byla jedináček.U nás bylo naprosto tradiční rozdělení rolí,matka se starala o domácnost,táta o veškeré chlapské práce kolem baráku.Vyjímečně ale táta umyl nádobí nebo uvařil polévku.Jinak naši byli vždycky moc hodní a pracanti,a hodně se mi jako malé věnovali,hráli si se mnou,chodili jsme na procházky,jezdili jsme na výlety a dovolené po republice,ještě i společně s rodinou máminy sestry
.Občas,ale nebylo to často,jen vyjímečně,jsem dostala na zadek,ale jinak mi dávali hodně lásky,necítila jsem se nikdy jako nemilované dítě.Později se mi narodily ještě dvě sestry.Jsme taková hodně soudržná rodina,máme se rádi,navzájem si pomáháme.
|
|
| X E N A | 
|
(28.9.2011 19:59:09)
Moje rodina byla skvělá. Víc k tomu nemám co říct.
|
| X E N A |
|
(28.9.2011 20:00:59)
Jedna věc mě napadla. Táta říkal: "Jdu do fabriky, ve dvě přijdu."
A já celou dobu nechápala, jak může odjet do Afriky a vrátit se už ve dvě odpoledne...
|
| štěpánkaa |
|
(28.9.2011 20:01:23)
xeno
|
|
| Zuuuza |
|
(28.9.2011 22:13:42)
Xeno
|
|
|
|
| pasivní |
|
(28.9.2011 20:02:57)
Naši se s námi nějak neprděli, měly jsme (ségry) dost svobody, ale nemyslím si, že by se speciálně někdy řešilo "co s dětmi o víkendu", naopak naši dost společensky žili a nás vláčeli po známých, kde nás to nebavilo.
Moc nás netřískali, ale byli to schopni udělat třeba kvůli ušpiněným hadrům.
Máma byla mozek, táta byl hodný, nepůsobili moc zamilovaně, v útlém věku jsem si myslela, že láska a manželství 2 věci jsou:)
Vadilo mi na nich jisté vizionářství:
"ona není na matiku, ona je levá na tělocvik, ona se poblinká cestou, nejlépe jí bude v knihovně.." Ne, že by byli úplně vedle, ale předem ve mně zabili chuť dělat určité věci(a nekteré se dělat prostě musely).
Žili jsme také dost pro širší rodinu, mé dětství je vlastně babiččina chalupa(dtetičky, strýčkové, bratranci, sestřenice, pratety..).Dnes na to vzpomínám velice nostalgicky, protože řízením osudu tam mohu přijít pouze někdy a pouze jako zdvořilostní návštěva, ale ruku na srdce, bylo to psycho. Furt se tam makalo, sednout si byla ostuda. Ačkoliv svou babičku pokládám za nejvýraznější intelektuálku v rodině, přistoupila na vládu muže a dokonce ji podněcovala. U nás například v místnosti směli kouřit jen chlapi.
(lhostejno kolik kolem bylo děcek), zatímco ženský tajně za vsí:)).
No a po nedělním obědě si chlapi rozložili na kuchyňském stolu karty a ženský myly nádobí ve škopíku. A tenkrát někdy zazněla památná věta:
"neciknej tím nádobím tak nahlas, neslyším, jak vynáší":))
Ale byl to bezpečný domov, táhlo se za jeden provaz a jisté věci se neřešily, s novinkou rozvodů přišla na stará kolena až moje máti a já jsem štafetu přebrala.
V mé generaci se rodinná pospolitost zratila, ségru vidím 2-3x do roka a další příbuzenstvo bych možná nepoznala.
|
|
| Rigor Mortis |
|
(28.9.2011 20:05:08)
Moje rodina byla jen vysoká fasáda,za kterou se schovával otec cholerik,rozbíjející nábytek,a matka,co to s námi neuměla.A oba nešli pro ránu daleko.Jenže půlka naší třídy na základce na tom byla ještě hůř.V dospělosti jsem oboum odpustila.
|
|
| Begonie | 
|
(28.9.2011 20:11:53)
U nas ze zacatku presny opak. Kdyz jsme byli se segrou male, tak tata jeste studoval VS a mama pracovala. Takze tata delel doma vsechno - varil, pral, vypravoval nas do skolky a skoly, proste vsechno. Mamka je zdravotni sestricka a delala v nemocnici na smeny, tak jsme ji tak nejak moc nevidali.
Kdyz tata dostudoval a zacal normalne pracovat, tak mamka presla na obvod, kde delala jen ve dne a pak uz to bylo tak nejak normalni, oba delali vsechno.
Ja myslim, ze jsme se meli uzasne a mely jsme se segrou krasne detstvi.
|
|
|
. Učiteľky i spolužiačky často obdivovali, odkiaľ mám to a to... (mamka krásne šila i plietla)
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)