| Aiša+4 | 
 |
(10.4.2012 20:50:28)
Ahoj,to mě mrzí
U nás to zatím vypadá tak,že manžel se snaží jak může,já se v tom ještě pořád tak nějak celkem dost plácám,spíše trpím tiše On je prcovně hodně vytížený,ale denně alespoň píše,když je v zahraničí.Dalo by se říct,že to hezky funguje jako dřív. Do žádný poradny jsem nakonec nedošla,nějak nemám čas,chuť, náladu...Prostě to zase musím zvládnout sama,jako všechno.Manžel je poučen ze svých chyb a já jsem jeho chybami znechucená - asi tak nějak...
|
| Líza | 
|
(11.4.2012 19:11:21)
"Do žádný poradny jsem nakonec nedošla,nějak nemám čas,chuť, náladu...Prostě to zase musím zvládnout sama,jako všechno."
A tak to chceš?
|
| Aiša+4 |
|
(11.4.2012 22:34:17)
Ne...máš snad nějakou zaručenou univerzální radu? prostě to celé nějak přežiju a třeba za rok dva to bude zase fajn to že se tím pořád trápím je vlastně jen můj problém,ne ...
|
| GJana& julinka | 
|
(12.4.2012 11:07:06)
Aiso, obavam se ze ztracena duvera se obnovuje jen veeelmi ztezka. On sice bude mozna sekat latinu, ale co ty? Porad te to bude zrat, porad si budes rikat, vazne je vsechno ok, jak se zda? Univerzalni rada dle meho nazoru na to neexistuje. Kazdy ma "jiny prah snesitelnosti", Co akceptuje jeden, druhy ne. Moje rada mozna bude znit. Stanov si vnitrne sama nejake hranice a pokud je prekroci, jednej.
|
|
| Sedmikráska+4 |
|
(12.4.2012 11:15:47)
Aišo, jsme na tom koukám pořád stejně.
Nějak pořád hledám proč tam nejít, muž by se mnou i šel, ale zase si říkám, co maličká, tahat ji někde sebou? Hlídání není. Říkám si že to zvládnu sama. Nějak.., nevím jak.
Pořád si říkám, že to všecko přejde a bude to jako dřív. Tak to bylo alespoň z mýho pohledu dokonalý.
Ale to asi ani nejde. Nevím.
Jsou dny, kdy se to zdá dobrý a z toho bych mu neraděj všecko vyřvala do obličeje a zabalila mu.
Rve se ve mě moje láska k němu s tím jak moc mě zasáhlo to co udělal. Mám strašnej strach uvěřit, že... ani nevím jak to všecko popsat.
|
|
| Líza |
|
(12.4.2012 16:45:19)
Aišo, reaguju na ten příspěvek ze včerejšího večera, zatím jsem nedočetla.
Moje otázka byla mířená na to - opravdu chceš nenechat si pomoct, zůstat v poloze "nojo, já to zase budu muset všecko vydržet"? Protože tohle záleží na tobě. To, o čem píšeš - jestli dojdeš si někomu říct o pomoc - to je jenom na tobě, to je tvoje volba, jestli preferuješ pocit zneužitýho vyčerpanýho hotovýho člověka, nebo člověka, kterej se rozhodl se vzchopit s cizí pomocí.
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 16:53:17)
Lízo,chtěla jsem a byla to jedna z podmínek,že manžel může zůstat.Jen na to prostě není čas.Nemyslím si že je dobré tahat s sebou malé děti,pro mě je strašně náročná už jen představa,že někde ,,musím".Já bych tak brala,kdyby někdo přišel ke mě.Jinak nechci být trpitel,prostě jsem toho zvládla už strašně moc a zvládnu i tohle,ono totiž nic jiného tak nějak nezbývá,nemám čas se zhroutit tak nějak,,doopravdy"
|
| *Niki* | 
|
(12.4.2012 18:05:23)
Aišo, píšeš, že manžel teď dělá vše, co je třeba. Tak mu řekni, že je třeba, aby tehdy a tehdy pohlídal děti, a ty si řekni o pomoc či podporu psychologa (pokud ho skutečně potřebuješ). Nemusíš být na nic sama, pokud na to sama být nechceš. Třeba si myslíš, že to bude cenné, když to zvládneš sama...
Jinak sebeobranu typu spolubydlící chápu, ale jen krátkodobě. Do budoucna to není udržitelné řešení...
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 18:13:07)
 to je strašně krásné,ale nereálné,je v zahraničí a doma je jak to prostě vyjde,nejsem schopná ani týden dopředu něco domluvit,tak den dva možná a to je ještě nejisté a většinou mu volno vyjde na víkend a opravdu nikoho na hlídání momentálně nemámCo je potřeba sice dělá,ale v rámci svých omezených časových možností.Jak jsem psala vícekrát,jsem zvyklá,že doma spíše není.
Ano,vím,že to není ideální jako dlouhodobé řešení,nicméně zatím to je jak to je Dalo by se říct,že právě začínáme nový život,vkládám do toho spoustu nadějí,tak snad to vyjde,jak si to představujeme.
|
| *Niki* |
|
(12.4.2012 18:17:26)
Aišo, asi si to potřebuješ vybojovat opravdu sama. na tom není nic špatného. Každý jedeme, jak umíme:)
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 18:58:59)
No mě celkem dost ze začátku pomáhalo vykecat se tady,asi mi to stačí,někde se to vyventilovat prostě musí Názory Breb,Sedmikrásky stejný problém...a vy ostatní...taky dobrá terapie Jen mě mrzí,kolik lidí s tím prochází,ať už ženské nebo chlapi.Asi to k životu patří ,no lépe by bylo bez toho...
|
| Sedmikráska+4 |
|
(12.4.2012 19:33:59)
Jo máš pravdu, taky bych se bez takové zkušenosti obešla.
Je to jak píšeš, připadám si vyhořelá citově a i když vidím, jak se muž snaží, necítím tu lásku jako dřív. Ale nedovedu si představit svůj život bez něho. Když přijde ráno z práce a probudí mě polibkem se slovy dobré ráno lásko. Svou lásku k němu cítím ve chvílích, kdy tu se mnou není. Bojím se dát svoje city opět najevo, aby sem nebyla jak píšeš, za blbku, když by se to stalo zas. I když on tvrdí, že tahle zkušenost mu stačí na to, aby to neudělal podruhý. Jako by sem si říkala, že když ho budu mít ráda jen takhle napůl, bude to příště bolet míň. Ale spíš se trápíme takto oba.
On mi to posal tak, že mu připadá, že jsem kolem sebe postavila hradbu aby se ke mě nic nedostalo. Asi jo a ještě vysokou věž bez dveří, kam za mnou nic špatnýho nemůže, ale bohužel ani dobrýho.
Život s ním je v tuto chvíli v naprostým pořádku, ale chybí tam to něco co ho dělalo dřív něčím nádherným a výjmečným. A nevím, jestli takto můžem žít do konce života. Pořád čekám, že přijde nějaký zlom a ono to bude v pohodě, ale už je to třičtvtě roku a nic
|
|
| Velšice | 
|
(12.4.2012 19:58:34)
Aišo, chce to asi jen čas. Já poradit neumím, jsem tak strašně "tolerantní" a svobodomyslná, že nechápu, když se například někdo rozvádí kvůli nevěře. Ale prostě jsme každý jiný a jinak nastavený. Pokud se tvůj muž snaží a ty chceš pokračovat, tak za tím udělej dlouhou čáru a říkej si například "před Kristem" a po ... Podle mě to pomáhá.
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 20:20:55)
jenže ono už bylo tohle to období ,,po kristu" to je ten problém...kolik těch před a po bylo nebudu počítat,navíc tohle bylo za velmi tlustou svatební čarou,to jse brala jakože co bylo bylo,začínáme jako oficiální rodina a on tohle udělal pár měsíců po svatbě
|
| Velšice |
|
(12.4.2012 20:24:39)
Aha, promiň, neznám tvůj příběh. Tak tady rady nemám. I když dle mě se to může stát i vícekrát. Pokud to není chronický. Tady ale platí to, co tu psal někdo přede mnou, nastavit si míru své tolerance a říct si, kdy už DOST.
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 20:32:53)
no,to by byl moc dlouhý a zamotaný příběh,nicméně si myslím,že u nich je to výchovou,jak to tak pozoruju i u jeho sourozenců,chybí mi tam v celé rodině upřímnost a pravdomluvnost,je to tam samá přetvářka,ale na to člověk přijde až časem.On si spoustu věcí řešil po svém a vždycky to špatně dopadlo,neuměl říct všechno na rovinu,zatajoval,pak to mělo fatální následky,které by nebyly,kdyby nemlžil
|
| Velšice |
|
(12.4.2012 20:41:10)
Jo, tak to mi připomíná mýho manžela
|
|
|
| Aiša+4 |
|
(13.4.2012 8:49:59)
Pro mě to bylo překročení těch pomyslných hranic,za tím byla už je stopka...jenže co dělat s chlapem,který prostě odmítal odejít?Bylo to po dobrém po zlém-jak ode mě tak od něho-ale nehnul se z místa Několik hodin byl schopný přede mnou klečet a brečet,že odejít nechce,že chce být s náma právě proto nechápu,že když mu o nás tak strašně jde,jak dokázal půl roku ... někde jindeTisíkrát jsem mu řekla,že je to z mé strany konečná,že se chci rozvést.Na to měl jen dvě reakce,které střídal.Mlčení a nezájem se slušně domluvit,popřípadě profláknuté chlapské ,,děti si ale nechám já" nebo brečení a doprošování se.Tak co s takovým chlapem,jak ho donutit odejít? ono se snadno řekne,ale udělat to,to byl opravdu nadlidský výkon. A to jsem byla opravdu tvrdá na něj.
|
| Aiša+4 |
|
(13.4.2012 8:53:07)
A ještě...několikrát řekl,počkej mi(třeba) do neděle příštího týdne,pak se sbalím a odejdu.Uplynul ten týden a pak tvrdil,že nic takového neslíbil,že se přece snaží a dělá všechno,tak proč by teda měl odejít?Pak zase do vánoc...hraje o čas a ví,že se mu to vyplatí.On si v létě i hledal podnájem a nic z toho,že přece nebude platit jinde,když ty peníze můžou zůstat v našem rozpočtu.
|
| Jenda00 | 
|
(13.4.2012 9:09:41)
Aišo a myslíš si skutečně že by si nechal všechny děti ? 4 ? A nebo spolu máte jen dvě ? Jinak asi souhlasím s Lízou, tělíčko si řekne dost v tu nejméně vhodnou chvíli. Manžel je v zahraničí napořád ? Nebo jen dočasně a v dohledné době se vrátí domů nastálo ? Pokud ano tak by se třena dalopočkat až se vrátí .. Ono sama doma se 4 dětma je samo o sobě bez nějakých problémů na palici, co si budem povídat.
|
| Aiša+4 |
|
(13.4.2012 10:19:22)
Spolu máme jen dvě.Jezdil kamionem,teď jezdí zájezdy po Evropě autobusem,nikdy dopředu neví,jak dlouho bude pryč a na jak dlouho bude doma
|
|
|
| *Niki* |
|
(13.4.2012 9:27:14)
Aišo, aha, takže ty už ho doma prostě nechceš.
Já si nějak původně myslela, že to chcete vyřešit a spolu být a hledáte cestu, jak to zvládnout.
A skutečně chceš, aby odešel, nebo jen potřebuješ, aby si to pořádně odtrpěl a snažil se ještě víc?
|
| Aiša+4 |
|
(13.4.2012 10:17:10)
Niki,to bylo tak ty první dva měsíce,teď je mi to svým způsobem jedno a navíc už jsme někde jinde,takže teď bych to bez něj finančně neutáhla,když se rozhodl odejít se mnou,řešili jsme bydlení v rámci hromadných možností,takže s ním počítám i do budoucna
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza |
|
(12.4.2012 19:32:04)
Dobře, takže od manžela je třeba, aby zafinancoval placené hlídání k dětem, zatímco ty se budeš věnovat sama sobě a tomu, aby ses dala dohromady.
Jako, uvědomuju si, že tě hrozně tlačím, ale z toho, co píšeš, mi smrdí blížící se průšvih. Máš to příliš na sílu, bojím se o tebe, když tě čtu.
|
|
|
|
| Líza |
|
(12.4.2012 19:29:50)
Aišo, nepovažuju to za moudrý. Ono se totiž potom někdy stane, že tělo samo rozhodně, že teď se sesype, když člověk ignoruje ty psychický varovný signály.
A přestože je určitě těžký udat děti, jistě by se našel způsob - kamarádka, někdo z rodiny - cokoliv. (Nevím, jak jsou velký a zda třeba aspoň některý z nich by se už pohlídaly samy.)
Prostě nahodit pózu "já to vždycky všechno zvládnu" je obvykle to, co stejně nakonec vede ke mně do ordinace (zatímco by býval původně stačil ten psycholog).
|
|
| Oggová | 
|
(12.4.2012 19:43:24)
"Jinak nechci být trpitel,prostě jsem toho zvládla už strašně moc a zvládnu i tohle,ono totiž nic jiného tak nějak nezbývá,nemám čas se zhroutit tak nějak,,doopravdy"...."
Aišo, taky jsem často za hrdinu, a nešla jsem nikam ani teď v zimě, i když zpětně to hodnotím, že jsem měla. Ale teď je lépe, tak mě zase nic netlačí. Nemám důvěru, nechci se nikomu otevřít. Ale sama cítím, že dlouhodobě to asi udržitelné není. A obávám se, že k tomu, abych se zhroutila "doopravdy", jsem měla ještě před pár týdny opravdu už jen malý krůček.
Ani vlastně nevím, proč to píšu. Snad proto, že asi vím a chápu, proč nikam nejdeš. Ale dobře to není. Není to k dobrému žití.
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 20:23:07)
Já vždycky když se odhodlám,že fakt půjdu,tak to ze mě nějak spadne a mám pocit,že už je to dobré,vlastně i teď je to tak,reagovala jsem jen na to,jak to s náma dopadlo.je to jen změť pocitů a myšlenek.
|
| Velšice |
|
(12.4.2012 20:25:53)
Změť pocitů a myšlenek je mých posledních 13let. Ale tím to nezlehčuju. Držím palce ať to dopadne pro tebe a tvou rodinu jak nejlépe může. Ať tak, či tak.
|
|
| Líza |
|
(12.4.2012 20:28:19)
Nojo, klasickej fenomén člověka v čekárně u zubaře, znáš to? Zuby vždycky přestanou bolet. Jenže když odejdeš domů, tak zaručeně zrovna o půlnoci znova bolet začnou ;)
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 20:37:40)
znám,no aspoň chvilkový efekt to má...jenže mě u zubaře začnou bolet všechny a pak zapomínám,který byl ten opravdu bolavýcož teda naštěstí neplatí na toto.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| arsiela, | 
|
(12.4.2012 11:18:03)
Aišo u nás uplně stejný.já se z toho nedokážu dostat,sebe vědomí na bodě nula,sem nervní podrážděná.Ale asi ej chyba ve mě.nevím
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 14:22:43)
To je taková změť pocitů,že se v tom snad ani zorientovat nejde
Chvilku tak,chvilku naopak,když vecer usínám s tím,že od zítřka to bude všechno jinak,lepší,tak stejně je to ráno horší.Mě moc nepřidává to,že je pořád někde pryc.Prostě mi nechybí a nejsem schopná mu zalhat ani v smsce,že je to jinak.Řekla bych,že komunikace je po hodně dlouhé době o něco lepší než kdy vůbec bývala.Třeba opravdu přehodnotil priority,kdo ví.Bohužel do hlavy mu nevidím,za vším vidím jenom nějakou s promnutím sviňárnu.Mám úplně panickou hrůzu,že bych se mohla ukolébat nějakou představou o tom,že je to fajn a pak zase tvrdě narazit.Najednou mám pocit,že chlap,kterého jsem 15 let milovala,je někdo úplně cizí,kterého vlastně neznám
|
| GJana& julinka |
|
(12.4.2012 14:30:09)
Aiso, myslis, ze tento pocit prejde? Podle me z tve strany je to naproste odcizeni.
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 14:42:59)
Ono,když je doma,tak je to i hezké,spíme spolu víc než dřív(bodejť,byl vyskákaný jinde)V tom nám to vždycky hezky klapalo,jsme na sebe zvyklí,víme co a jak Já si neumím představit,si zvykat na někoho jiného.Vlastně už bych nechtěla
A ano,řekla bych,že z mé strany jsou ty city vyhořelé.Nějak je nemůžu najít a to byl velice silné,to mě na tom strašně štve a mrzí,ale fakt hrozně moc.Já si připadám ještě opravdu strašně mladá na to,abych takhle žila do konce života,ale nikoho jiného nechci.Na to mi řekl,že pokud to bude takové,jaké to je,tak to není zbytečné,když je nám spolu vlastně hezky.Mě tam prostě ,,něco" chybí,nemůžu si pomoct. On si uvědomuje,že to co udělal,byla prostě šílená pitomost.Jenže pro mě to byl regulérní vztah,lhaní úplně ve všem,v čem je to jen možné.Kdyby šlo jen o sex,tak to pochopím,ale nemůžu překousnout fakt,že já byla doma s miminkem +3 dalšíma a on si užíval s ní někde na víkendu na přehradě,já neměla za co jíst,od nervů přišla o mléko a on prostě dělal,co dělal.Já jsem mu celou dobu říkala,že to vím,samozřejmě jsem byla za blbku.
Teď už ty pocity z té zrady nejsou tak silné,ale přešly v jakýsi druh nenávisti,tohle znám a vím,že je to nejspíš konečná.Navenek budu fungovat normálně a vevnitř nebudu schopná ničeho,nic mě nebaví,nic se mi nechce,všechno odkládám.Chvilku mívám takové záchvaty všechno dohnat a pak týden útlum:jak to tak po sobě čtu,řekla bych že to už je asi deprese.
|
| arsiela, |
|
(12.4.2012 15:02:14)
Aišo mám to stejně,nakonec sem opravdu skončila na AD.U nás je to o to horší,že se manžel nesnaží zastírat,že sem jen nouzovka a je tu hlavně kuli dětem a kuli servisu.Že ta milenka byla ve všem lepší,že já sem jen nicka,která je dobrá jen na to aby mu dělalal komplet servis.Spát se mnou nebude,protože ona byla nepřekonatelná a on si nebude kazit vzpomínky.
|
| Jenda00 |
|
(12.4.2012 15:16:42)
Arsielko, já myslela že už se to začínalo lepšit.
|
|
| GJana& julinka |
|
(12.4.2012 15:42:16)
Arsielko, to me mrzi.... Takoveto ponizovani ale nemas zapotrebi... Obstarej si deti, jemu ten servis pekne utni... Nevim, co bych delala ja, snad bych rekla, ze kdyz jsem mu tak odporna, tak at se prestehuje k milence a at mu ona obstarava ten servis.
|
| arsiela, |
|
(12.4.2012 16:01:25)
Milenko ho kopla kamsi,on mě prostě bude doživotně vinit z toho,že se s ním milenka rozešla.
|
|
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 16:02:22)
Tak takovému chlapovi bych doma neudělala vůbec nic.I ten můj musel ze začátku dělat všechno sám,naučil se používat pračku,myl nádobí,prostě všechno,já nehla ani prstem.To mě mrzí to jsi na to hůř,můj má jediné štěstí,že se fakt snaží a div že neleze po kolenou,i tak to nemá u mě jednoduché.Jedenkrát by zkusil říct,že byla v něčem lepší a letěl by tak rychle,že by nevěděl,čí je ježiši,to je 
|
| arsiela, |
|
(12.4.2012 16:11:35)
Aišo vůebc si endovedu představit,že by tady něco udělal sám,pračka to neví co je atd.Spíš ještě furt nadává,že nic nestíhám a že fňukám.Prostě on je chudák,kterému bylo ublíženo a já se mám snažit abych si ho udobřila či co.On prostě vychází z toho,že já kuli svejm zdravotním problémům mám skákat dvacet metrů vysoko,že se mnou milostivě je a že mě milostivě udělal dvě děti.Takže mu mám doživotně pokorně líbat nohy a tolerovat všechno
|
| GJana& julinka |
|
(12.4.2012 16:14:39)
Arsielko, ony az mu dojdou spodky, tak ho to donuti.... 
|
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 16:17:33)
No,to je opravdu síla,nakopat do i mezi.A proč teda s ním zůstáváš,jestli se můžu zeptat?
já byla rozhodnutá,že budu sama,ale ten můj se prostě nenechal vyhodit,slíbil jen,že cokoliv ještě podělá a půjde raději sám.Já ho tu v podstatě toleruju.Chtěla jsem se stěhovat sama,nakonec se přestěhoval s náma,jak veš
|
| arsiela, |
|
(12.4.2012 16:23:20)
Aišo kuli malýmu synovy,je autista se spoustou zdravotních problémů,kdybych změnila rodinné uspořádání tak veškerá práce co sem klukovy věnovala bude vniveč.
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 16:27:46)
Tak ho začni brát jen jako spolubydlícího.Já takhle manžela nazývala( a brala,jinak bych zešílela) docela dlouho před i po provalení,protože jiné slušné pojmenování jsem pro něho neměla.
|
| arsiela, |
|
(12.4.2012 16:33:44)
Aišo super nápad,můžeš mi vysvětlit,jak si k tomu nějak vnitřně došla.nemyslím prakticky,to se asi dá udělat,ale srovnat si to v hlavě.U mě je to komplikovaný,že sem s malým nonstop doma,bez kamarádek.
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 16:40:50)
Ono to bylo asi tím vztekem nebo jak to nazvat.Snažila jsem se od něho odpoutat citově,ze strachu.No,bohužel to asi vyšlo a nejde to vrátit Jinak já taky nikam nechodím,kamarádky se mi časem nějak odcizily.Já jsem byla hrozně tolerantní ke všem,brala jsem lidi takové,jací jsou i s jejich chybami a nevyplatilo se mi to ani v manželství,ani v přátelství.Tak jsem raději sama.Mám práci a čtyři malé děti,v podstatě nemám na nic čas(možná jen moje výmluva).Teď jsem měsíc přestěhovaná,stále vybaluju,třídím.Ale abych alespoň trochu fungovala,dá mi to hodně práce a přemlouvání se.Jde mi všechno nějak pomalu.
|
| arsiela, |
|
(12.4.2012 16:42:33)
Aišo díky moc.
|
|
| arsiela, |
|
(12.4.2012 16:44:33)
jo ještě k tvé původní otázce z kdysi dávna.Já byla v manželské poradně a spíš mi to ublížilo.K psychologovy jdu v červnu
|
| Líza |
|
(12.4.2012 16:49:32)
Arsielo, ale pokud se pamatuju, ty jsi byla za terapeutem svého muže. Tak pak je trochu zkreslující, když napíšeš, že ti to ublížilo, a nenapíšeš tenhle detail.
|
| arsiela, |
|
(12.4.2012 17:07:54)
Lízo jestli myslíš v souvislosti s poradnou,tak ne byla jsem tam dřív než se nevěra provalila.
|
| arsiela, |
|
(12.4.2012 17:15:15)
šmarja já čtu fakt jak debil,Lízo ne,byla jsem sama se sebou v manželský poradně,ještě než se provalila nevěra.Bylo to u nás hodně drsný,chtěla jsem aby manžel odešel,neb sem tušila.První sezení celkem dobrý,pak se provalila nevěra,potřebovala jsem s psycholožkou probrat co dál,neporadila mi v podstatě nic,kromě toho blbýho nápadu jít za manželovým terapeutem.takže píšu zkušenost sama za sebe.
|
|
|
|
| GJana& julinka |
|
(12.4.2012 16:55:34)
Arsielo, vztek jde ruku v ruce se sebevedomym. Az si zacnes verit, budes schopna se zdrave nastvat.
|
|
|
|
| Aiša+4 |
|
(12.4.2012 16:50:10)
A ještě abych se vrátila k tou,,spolubydlícímu".Před rokem jsme začali řešit jisté finanční záležitosti,byla napjatá situace.Místo komunikace zarytě mlčel,do toho jsem cítila,že je v tom i nějaké jiné mezinoží a tam to nějak začalo.Před provalením už jsem se v podstatě považovala za samoživitelku, na otázky kde je manžel jsem odpovídala,že má ,,jiné zájmy" a všichni mě tak brali,že jsem vlastně sama.Dokonce jsem asi vypadala tak zoufale nebo jak to nazvat že se mě pokoušelo sbalit několik nápadníkůDokázala jsem strašnou spoustu věcí sama,zařizovala věci kolem rekonstrukce, s miminkem a dvouleťákem,denně jsem najezdila autem sto kilometrů.Byla jsem strašně silná a v podstatě na sebe pyšná.Že nebýval doma jsem byla zvyklá a v tu dobu jsem zjistila,že ho nepotřebuju Pak se slečna urputně začala domáhat nějakých šílených nároků na mého manžela a bylo A najednou ta energie zmizela...Jak jsem psala své podváděné spolužačce.,,Jestli si myslíš,že jsi připravená na pravdu,že to nebude bolet víc než teď,tak mi věř,že ta bolest bude tisíckrát větší než si umíš představit..."
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
a bez ohledu na to,že souložila s mým manželemm,to byla dobrá blbka,možná kdyby nebyla tak sveřepá a její kvality dosahovaly výše jejího přehnaného sebevědomí,tak by manžel už byl někde jinde
. Jo mmch jsem do toho zjistila že sem těhu.Sranda ne
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)