shantule,Terka 12/07+Péťa10/11 |
|
(29.7.2012 0:28:46) Mí rodiče neprojevují tolik náklonosti k mým dětem a mě to mrzí a dneska mě to opět vytočilo.... Je to unavujcí, nevím ani jak to popsat.... S dcerou(4,5 let) Jsem bydlela prvních pár měsíců u našich, takže s ní byli často, pak jsme se odstěhovali k mému příteli a to pomalu ustáválo, ikdyž bydlíme tak 10 minut cesty od nich....Neberou si jí k sobě a když už, tak jen nachvíli a hned mi jí vrací( ona je velice hodná a chytrá). Je častěji u přítelových rodičů a to bydlí 30km od nás... Můj otec je furt v práci nebo trénuje děti v plavání...Mamka je neustále doma...k nám se staví po cestě a to se jen otočí mezi dveřmi. za tu dobu tam spala jen 2x a to mi jí ráno hned přivezou. Zrovna dneska. Terezka udělala včera průšvih, takže měla zaracha. Můj taťka se u nás stavil a odvezl si jí k nim domů. jelikož jsem tam byla akorát pro čerpadlo, tak jsem ho potkala, když přijeli domů....ok nechala jsem jí tam, alespoň se okoupala v bazénu a nemusela se s náma lopotit autem v tom horku... Když jsme jeli zpátky nebylo mi dobře takže jsme jeli domů...Taťka šel na 6h na kulečník a mamka místo toho aby byla s Terezkou doma nebo mi jí domů dovezla, tak jí vzala do hospody a pak mi volala, že si tam mám pro ní přijít....vytočila mě tím. Teď to bude znít hrozně, ale řekla jsem že pro ní nedojdu, že to tedy ne, že jsem pro ní když už, tak měla přijet k nim domů a ne do hospody. Za 20 minut už tu byli obě dvě a máti na mě spustila, proč jsem si pro ní jako nepřijela??? Tak jsem jí to vyložila. Její odpověď...já si jí nevzala, vzal si jí taťka...tak jí říkám, že je snad taky babička a měla by se postarat a vyčetla jsem jí, že když se neuměla postarat o tři děcka, tak proč by se měla starat o další, že....neřekla ani bů a odešla.... Pak mám ještě chlapečka 9měsíčního, ze začátku a ani teď se o něj moc nezajímali. nemají podle všeho ještě vyvinutý vztah k němu....vidí ho jen chvíli a ani jednou ho nepovozili v kočárku...štve mě to a hlavně přítelovi rodiče jsou jiní a starostliví.... jednou jsem dala Terezku hlídat mamce, že musím na vyšetření na gyndu a pak urologii, což je na dlouho...Mou matkou mi bylo zděleno, že ona mi jí nebude hlídat celý den a že si mám pospíšit....
nezlobte se za takovou slohovku,ale musela jsme se vypsat. Mé děti prostě nebudou mít, žádné vzpomínky z dětství na mé rodiče....a nechci se dočkat dne, kdy se mě dcera zeptá, proč si mě babička k sobě nevezme nebo není taková jak druhá babička....Je to patlanina všech mých myšlenek dohromady, takže popřípadě doplním.... Vyrovnaly jste se někdy s nezájmem prarodičů???
|
Marta | •
|
(29.7.2012 0:42:27) Jsem v hodně podobné situaci, jen je u nás rozdíl, že moje matka nedokáže říct ne, takže si dcerku k sobě vezme (bydlí hned vedle nás), ale vím, že je z toho celá nervózní, že se jí tamvůbec nevěnuje a už jen čeká, aby mi ji mohla předat zpět a měla klid. O nějaké procházce s kočárkem ani nedoufám (se starší dcerou byla jednou, s mladší,které je rok a půl, ještě nikdy...) A mužovo rodiče jsou také pravý opak - nejraději by měli holky každý den od rána do večera... Také jsem se s tím nevyrovnala, v hlouby duše mě to "žere". Když si vzpomenu na své dětství a babičku, jak jsme u ní byli všichni vnoučata pečení vaření a ona s námi chodila na výlety, zpívala,... je mi z toho smutno. Myslím si, že má mamka se ještě nevyrovnala s tím, že už je babičkou...stejně jako si některé ženské odmítají přiznat, že stárnou...
|
shantule,Terka 12/07+Péťa10/11 |
|
(29.7.2012 0:58:23) Marto,nevím, jak starou mamku máš,ale moje má 45.Stará a unavená není a vztah k nim si budovat ani nechce.Nevzala je ani jednou na výlet.Taťka Terezku občas vezme na procházku,ale jen když se mu to hodí a to mu jí tam musím pomalu dovézt a zase si jí odvézt.On to vidí jen v materiálním starání se.Teď jí chce vzít na víkend na soustředěni s plaváním,ale mám strach,že jí šoupne starším dětem na dozor a tím to hasne...
|
Ropucha + 2 |
|
(29.7.2012 1:02:36) shantule: Taťka Terezku občas vezme na procházku,ale jen když se mu to hodí a to mu jí tam musím pomalu dovézt a zase si jí odvézt.
Tohle já ale považuji za normální Nebo ty bys po tatínkovi chtěla, aby se věnoval vnučce, když se mu to nehodí, a ještě si pro ni musel dojít, když ty ji chceš pohlídat?
|
Natka | •
|
(29.7.2012 9:48:42) moje máma nikdy děti u sebe neměla a ani je nehlídala,tatu nemám.Tchyni děti vubec nezajimaji a ani pohled jim nepošle
|
|
|
7kraska | •
|
(29.7.2012 5:14:42) jestli je babicce 45 let, tak je strasne mlada....mne je 40+, mam teprve mladsi skolni dite a pripadam si mlada....neni to tak, ze ji treba teprve nedavno dospely dalsi deti?....to by fakt bylo jako nepretrzite se starat o nejake deti cely zivot, napred o tri vlastni postupne se rodici a pak hned o vnoucata od nejstarsi dcery a nikdy nemit chvili klidu...nejhur to meli moji predkove na vsi, ze kdyz se praprababicce narodila posledni dcera, jeji nejstarsi dcera mela prave sve prvni dite, ale tam nechali deti odmala volne pobihat venku a moc se s nima neparali
asi jsi mela dceru jako relativne hodne mlada, takze mas nevyhody s tim spojene....ja naopak mela dite po 35 a moji rodice jsou sice hodni a snazivi prarodice, ale je jim pres 70 a uz vubec nestihaji fyzicky - takze oba extremy jsou nevyhodne....idealni by bylo mit babicku kolem 60, cilou a cipernou a na vnuky natesenou, ale to je predstava ze sveta snu
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(29.7.2012 0:57:01) shantule, já ti nevím, ale prarodiče nemají vůbec žádnou povinnost podílet se na péči o svá vnoučata. Já ti rozumím v tom, že je ti líto, že nemáte užší vztahy, ale pokud tvoji rodiče nemají zájem, nemůžeš je nutit silou. Možná to jen nešikovně píšeš, nevím, ale formulace "dala jsem malou baičce, protože jsem musela k lékaři a to je na dlouho" mi zní divně Já bych babičku velmi pokorně POŽÁDALA, jestli by nebyla tak hodná a nepohlídala mi dítě, když musím k lékaři, a pokud by nechtěla nebo nemohla, respektovala bych to a zajistila bych si hlídání jinak. Možná by mě to také mrzelo, že nemám hlídací babičku, ale ona to opravdu není samozřejmost a nějaký nárok Prarodiče mají svůj život a pokud nechtějí hlídat vnoučata, tak prostě nechtějí, mají na to právo.
|
Avika |
|
(29.7.2012 8:03:06) Souhlas s Anett Mám to podobně. Já byla trochu praktická a s rodiči si o tématu povídala dřív než děti přišly, chtěla jsem znát jejich názor, jaké mají představy a co plánují. Taky se mi o děti (a že jich mám ) automaticky "nestarají". Pokud děti zažádají o návštěvu u nich nebo potřebuji pohlídat, slušně zavolám a naši mi řeknou jasně přijeď nebo nehodí se mi to. A já se podle toho zařídím a nenapadlo by mě jim vyčítat, že nemají čas nebo chuť. Určitě bych víc rozlišovala. To, že si je neberou neznamená, že je nemají rádi, to že si je neberou neznamená, že porušují nějaký "nastavený" kodex. Nic takového neexistuje, je to jen zvyk nastavený společností. My jsme rodiče, my jsme se rozhodli přivést ať vědomě či nevědomě dítě do své rodiny a jako takoví jsme zodpovědní my, je to náš závazek. A tak je potřeba k tomu i přistupovat. Samozřejmě to není žádný univerzální recept, ale podle mého bychom se měli ke svým rodičům chovat s úctou - a je jedno jací jsou - respektovat jejich soukromí. Teď jsou to už "jenom" dospělí, kteří mají nárok si zvolit směr svého dalšího života, protože my - jejich minulý závazek - jsme dospělí a o svůj život se postaráme. Nebo snad ne? Naše rozmary a rozčarování pocházejí jen z našich představ a posuzování věcí bez kontaktu se světem toho druhého. A to platí nejen o vztazích s rodiči... Mluvme spolu, nepředjímejme - je to zbytečné zklamání, kterým se pak trápíme...
|
|
|
Magdaléééna |
|
(29.7.2012 1:25:29) Tak u nás mají prarodiče vztahy s vnoučaty řekla bych málem nadstandardní. A já si toho velmi vážím. Na druhou stranu si nemyslím, že samozřejmostí od prarodičů cokoliv očekávat. Každý jsme jiný, takže pokud prarodiče z jakéhokoliv důvodu hlídat nechtějí, akceptovala bych to, je to jejich život. Stejně jako se s mými rodiči neradím o tom, kdy a v jakém počtu si pořídím potomky, stejně tak automaticky nevyžaduji pomoc. Za tu jsem vděčná
|
|
helena + veverčátka |
|
(29.7.2012 2:57:08) Řekla bych, že vztahy máme super, oboje rodiče hlídají rádi a vztahy s dětmi mají skvěle, leč co tu zaznělo: to hlídání také není vždy jak chci já a musíme se přizpůsobit a domluvit. Babičky s dědečkama nebydlí tedy v místě, ale manželovo rodiče pracují a naši jsou ti zaměstnání důchodci. K manželovo rodičům jezdí děti většinou buď na chvilku při nákupu nebo na víc dní, ale skoro vždy je tam vozíme my, někdy zajišťuji částečně i jídlo. Naši hlídají nárazové půl den, den, přes noc a většinou u nás. Kočárek vozili málo oboje, do 2 let dcery nehlídali skoro vůbec ani jedni. Ale o děti zájem mají v rámci normy a já se snažím neprudit kvůli blbostem. Nicméně do hospody bych dítě tahat vůbec nechtěla, to bych byla naštvaná, to radši ať ji přivede. Jinak starší chlapi mají s hlídáním malých děti problém. Obstarat všechny důležité úkony většinou neumí. Chápu, že tě to trápí, ta situace, ale rozmyslí, zda to vidíš správně a zda nemá babi problém s komunikaci k tobě. Jo a jejích program je potřeba brát tak jak je. Na prvním místě by měli být oni sami pak vnoučata. Pokud si to sami prohodi, jejich volba, ale nutit je nemůžeš.
|
|
Merylin5 |
|
(29.7.2012 5:49:21) Já jsem taková, že bych to brala věcně, a možná by mě to ani nemrzelo. Moje dítě má mě, já mu dám všechen cit, jakýho jsem schopna, a ostatní ať se zařídí, jak umí.
Tím, jaký bude mít dítě vzpomínky na prarodiče, bych se netrápila-třeba bude pro ně důležitý úplně jiný člověk, na kterýho budou mít hezký vzpomínky, v životě se děje tolik věcí, že tohle nakonec nemusí být podstatný..
|
Kili+♂11/06,♂2/09 |
|
(29.7.2012 6:44:42) Vyrostla jsem v podobné situaci. Vůbec mě to netrápilo, ani jsem se nijak nevyptávala. Brala jsem to prostě jako fakt. U jedné babičky jsem byla skoro pořád, druhá mě sotva pozdravila. Jinak u nás malé nikdo hlídat nechce až tak od 4 let, až je s nima domluva a "neřvou" :).
|
|
|
Saša 2/98 |
|
(29.7.2012 6:42:12) No a už je to tu zase... místo abychom s pokorou přijímali, co je nám nabízeno, přemýšlíme, jestli prarodiče nabízejí dost.... Mě vůbec nepřipadá zvláštní, že babička ve svých 45 letech nemá ve středobodu svého života vnoučata.... až mi bude 45 let (a moji synové budou dospělí v té době), mám v plánu úplně jiné věci. Myslím, že bys měla být ráda, že přítelovi rodiče mají o vnoučata velký zájem a své rodiče brát takové jací jsou. A to že nemají vnoučata na prvním místě v životě, ještě neznamená, že jsou špatní.
|
|
AliskaB - Andrea 01/07 |
|
(29.7.2012 7:16:40) vůbec se tím netrap atsi trhnou nohou, máme to stejně, tchýně mi řekla,když jsem se zmínila o hlídání ,že máme moc práce " no to nestraš" a moje mamka jí nechá spálit v bazénu,protože kdyby jí natřela tak by jim zkazila vodu,ale aspon si jí vezme občas,ale co je lepší. Po víkendu léčit dítě panthenolem nebo si ho radši nechat
|
|
..maya.. |
|
(29.7.2012 7:21:00) já to takhle podobně mám s tchýní a tchánem..bydlí ob barák od nás, nebyla se na vnuky juknout cca měsíc, hlídat je hlídala jen párkrát když jsem byla v práci a to šlo třeba o hodku než se vrátil z práce muž..tak aby nebyli kluci sami..jezdí na chalupu kde bere staršího ale dozvěděla jsem se jak to tam chodí a že babička jaksi nefunguje a kluci si dělají co chtějí-syn přijel totálně spálený s puchýři na zádech, nechala je samotné jezdit na rybník který kluci neznají a syn neumí zas až tak dobře plavat, a je toho víc..takže s babičkou už nikdy nikam..je nezodpovědná a já to s ní řešit nechci, protože jak ji znám bude si mlet svoje..upřednostnuje vnuky od dcery před vnuky od syna(naše děti)..ale chlapovi vykládá jak musí všem stejně dělit..to se musím smát..já ji k životu nepotřebuji...ale u vlastních rodičů mě to mrzí, moje máti si naopak bere kluky kdy může, bere je na dovču, do aquaparku, kina, zoo..
|
..maya.. |
|
(29.7.2012 7:21:44) ještě dodám že tchýně i tchán mají šedesát a jsou v důchodu..takže žádní staroušci..energii má ale spíš na ležení a večerní chlastání
|
|
|
takyjedna | •
|
(29.7.2012 7:25:36) No tak nejsou hlídací na první písknutí, to ještě neznamená, že je nemají rádi..
Podívej, můj otec v životě moje děti nikam nevzal (ani na zahradu ne), v životě je nepovozil a možná je pohladil 2x ? Když tam jsou, tak ho většinou jen prudí, protože už má rád svůj klid. Mamka se postará, ale musíme děti dovézt a odvézt (ono je to dál). Navíc už na tom není se zdravím nejlépe, takže už jen starší dítko, které je samostatná jednotka. Vůbec neberu jako danou věc, že máte vnoučata, tak hlídejte! A jaký si děti vytvoří vztah? S dědou je to jasné, nulový. Ale dcerka se k babičce těší, je to tam zase jiné, má větší volnost. Nech to na nich, možná budeš překvapená.
|
|
Gora |
|
(29.7.2012 7:48:34) Mí rodiče se zajímají i tcháni, ke každým jezdíme jednou za čas na návštěvu, občas volají, jak se máme, co kluci. V létě si berou na pár dní staršího, na mladšího si ani jedni ještě netroufnou, protože bude mít teprve čtyři roky. O hlídání si nijak neříkáme, necháváme to na nich. Respektujeme je, chodí do práce, mají své koníčky, o hlídání jsme si řekli jen párkrát na pár hodin, když jsme opravdu nutně potřebovali. Jsou to naše děti, ne jejich, takže to tak bereme a nenutíme je hlídat.
Mmch, jedna babi s dědou mě taky neměli moc rádi. Ale fakt neměli. Spala jsem u nich jen jednou jako malá, jinak nikdy. Nikdy mě už nehlídali, nechtěli mě. Všech dalších sedm bratranců a sestřenic hlídali bez problémů, polovinu z nich téměř pořád. Byli pro mě téměř cizí. Možná to bude znít tvrdě, ale když umřeli, ani to se mnou nehnulo. A nijaké následky to na mé duši nezanechalo. Život je takovej a jinej nebude. Každý člověk je jiný.
|
|
Daela |
|
(29.7.2012 7:56:43) To je smutné... Kamarádka porodila ve dvaceti a její matka odmítala jakoukoliv pomoc. Studovala jsem tehdy VŠ a malou jsem denně hlídala, kamarádka měla po porodu velké zdravotní problémy. Verunka u nás měla postýlku a táta ji vozil, když jsem se potřebovala učit, i sousedi si mysleli, že je moje Zkuste si najít nějaké "náhradní" prarodiče, biologická vazba není to nejdůležitější.
|
|
fisperanda |
|
(29.7.2012 8:05:23) Tchýně nás po rozvodu nechce ani vidět, o tu sme přišli, takže nefunkční. Moje mamka si dcerku nebrala tak do tří let. Nepomohl mi prostě nikdo. Brala sem to tak, že se jí do toho nechce, no tak se jí nechce. Co já budu koho nutit, aby měl rád moje dítě Ale od tří let dcery se to změnilo, to už si ji mamka začla brát na noc, přes víkend a tak. Teď mi pomáhá hodně. Prostě se situace otočila s takovým tím osamostatněním dcery. Druhou babičku dcera nepozná, a víš co, je mi to úplně jedno. Jejich škoda
|
|
|