Pole levandulové |
|
(3.2.2013 11:54:15) No, kdysi jsem neco podobneho mela v mensi mire, vyrazne mi pomohlo si uvedomit, ze ted jsem proste mama a mam se /aspon docasne/ vykaslat na nejake svoje predstavy o tom, jaka jsem intelektualka, jak se musim za kazdou cenu lisit od tech slepic na piskovisti a podobne hovadiny. Kdyz jsem si to pripustila,ze mam narok na to, byt stejna, sislat na dite, prizpusobit se jeho potrebam i za cenu, ze pred puvodnim okolim ani pred sebou uz nebudu tak cool, zilo se mi vyrazne lepe. Casem jsem zase mohla svou puvodni roli nalezt a prekvapilo mi, ze mi to uz nebavi a ze mi muj drivejsi postoj a sebeprezentace prisel usmevny. V soucasnosti jsem namixovana, dovedu si uzit bez deti, ale tesi mne, ze jsem mama. Navic - deti maji vysostne pravo na rodice, pro ktereho jsou vsim, kteri ho miluji a nepochybuji o nem, jinak z nich zas vyrostou dusevni pokrouceniny, ktere tu nelasku budou predavat dal.
|
Šešule |
|
(3.2.2013 13:22:50) Pole Myslím, že často člověka vysiluje i to, že se snaží být "jako dřív"- tzn. hlavně ne slepice, co řeší plíny, kojení a jiný podřadný věci, když přeci jsem ta intelektuálka... a kvůli matlání mrkve jsem nestudovala Mně se docela ulevilo, když jsem si dovolila řešit děti a věci okolo. Ono co je důležitější, než vlastní děti, že
|
Pole levandulové |
|
(3.2.2013 13:25:55) Sesule, presne tak, zuriva snaha udrzet si tu domnelou pozici, je znacne vysilujici. Bohuzel to ve vysledku odskace hlavne to dite, protoze matka miva pocit, jak se kvuli nemu obetovala a i kdyz si mysli, ze mu to najevo neda, tak ty deti bohuzel nejsou blbe a dost toho vyciti /a o to vic pak chudery prudi, aby se ujistily, ze jsou milovane/. No, je to celkem zacarovany kruh, obzvlast, pokud to takto jede uz nekolikatou generaci.
|
JaninaH |
|
(3.2.2013 13:48:17) Pole, Šešule, nevím přesně, proč tohle píšete, vy myslíte, že tohle je Anantin problem? Že považuje péči o dítě za něco podřadného nebo že má pocit, že se obětovala? Já myslím, že její frustrace má úplně jiné příčiny.
|
Šešule |
|
(3.2.2013 13:50:18) Nechci nějak Anantu posuzovat, to ne (a pokud jo, ta ne ve zlým) Ale několikrát jsem měla dojem, že se o řadových matkách vyjadřuje trochu spatra- jakože supermatky, co je nic jinýho než dítě nezajímá a tak...
|
|
Pole levandulové |
|
(3.2.2013 14:01:31) Janino, ja nikoho nesoudim, ale bohuzel mam dost dobrou pamet na to, co si prectu i kdyz o to tolik nestojim. A Ananta se tu sama prezentovala vicekrat jako intelektualka, kterou pece o dite vicemene obtezuje a na matky, ktere sve materstvi prijaly jako danost /byt docasnou/ pohlizi s despektem.
|
Pole levandulové |
|
(3.2.2013 14:05:33) A jeste - sama se v tom poznavam, s prvnim ditetem jsem par tydnu mela podobne pocity, za ktere se ted stydim. Nastesti jsem diky okoli nahledla vcas a tak mi prijde prirozeny, kdyz to tady napisu. Nekomu by to mohlo pomoct, kdyz si uvedomi, ze vlastne neni nutne a ani zadouci, si v tom materstvi snazit za kazdou cenu udrzet puvodni JA. Materstvi zenu zmeni at chce nebo ne a pokud tu zmenu prijme, vcelku ji to usnadni zivot.
|
|
Svynka |
|
(3.2.2013 14:10:41) Šešule, Pole - súhlas
Ja mám, mimochodom, presne opačný problém - som na MD 6. rokom a tá "izolácia" ma strašne baví (bola som odjakživa taký vlk-samotár tešiaci sa na vlastnú rodinu, ostatné životné kapitoly boli len potrebné schodíky k dosiahnutiu mojho cieĺa, t.j. "happy family").
Občas sa s niekým stretnem (náhodne), a na moje veľké prekvapenie zisťujem, že ono to vlastne nie je až také strašné - baviť sa s ostatnými mamičkami. Ak sme teda podobne naladené (t.j. preferencia miernej alternatívy, či ako to správne nazvať
|
Šešule |
|
(3.2.2013 14:17:55) Já nikdy neměla jako životní cíl vdát se a mít rodinu, ale život to přinesl a nakonec je to docela fajn. Pro mě jsou děti důležitá součást, ne jediný středobod mýho života. A co se týká ostatních matek, tak zastávám názor, že vrána k vráně sedá Rozhdně si ale nevystačím jen sama s dětma. Zavřít mě někdo jen v domácnosti, tak chcípnu. V lepším případě bych skončila v Bohnicích.
|
Svynka |
|
(3.2.2013 14:20:07) Ja s deťmi nie som zavrená doma, to by mi už za tie roky slušne hrabalo. Doma som, ak: - je extrémne hnusné počasie - sú deti choré - ak varím
|
Šešule |
|
(3.2.2013 14:22:10) Tím "zavřená doma" jsem myslela jen s dětma bez možnosti mít alespoň chvilku pro sebe a bez možnosti mluvit i s někým jiným, než s dětma.
|
|
|
Pole levandulové |
|
(3.2.2013 14:23:18) Ja bych to do sebe nikdy nerekla, ze s detma budu stastna, takze to prvotni nadseni na sale jsem nemela, ale pak se to zlomilo, ja si povolila docasne "zeslepicatet" a ono to zaclo byt fajn. Dokonce jsem pri druhem diteti prestala i pracovat, coz byla pro mne zmena nejvetsi a uzila jsem si to i s tim dlouhodobym kojenim, satkovanim a jinymi, pro mne nezvyklymi, aktivitami. Ted uz jsou deti vetsi, samostatnejsi, tak uz zase ziskavam svou autonomii, ale kdyz se ohlednu, jsem rada, ze jsem si to "sama sobe dovolila". A pokud to ma nekdo uz odmala naprogramovane jako Svynka, tak stastna to rodina, ktera ji ziska! Doufam, ze si ji taky doma nalezite povazuji.
|
Šešule |
|
(3.2.2013 14:28:07) Výhoda většího počtu dětí je, že si to člověk začne užívat, protože umí prožívat to hezký s tím, že ty věci, co zas až tak skvělý nejsou (noční buzení, například), brzy pominou. Nikdy bych to neřekla, ale některý věci tak rychle utečou a ještě na to člověk rád vzpomíná Když jsem si tohle přečetla před lety, myslela jsem, že ty ženský nejsou při smyslech, ale ono je to fakt A fakt, nejnáročnější je jedno dítě.
|
Maťa. |
|
(3.2.2013 14:35:11) No nevim nevim...ja na to, že som mala oba syny imrvére na prsu každú hodinu bez rozdielu dňa a noci a to 13 mesiacov (déle som už u tejto frekvence FAKT nedala, zhroutila by som sa) nespomínam zrovna s lehkostí... Jediné, čo mám z toho pozitívne je to, že mám dobrý pocit z toho, že sa mi ich podarilo odkojiť. Ale tie veci kolem....ee...
|
Maťa. |
|
(3.2.2013 14:36:26) Ananto, mne pomohlo jediné - preprogramovať si to vo vlastnej hlave. Nečakať na "zázraky", "až se to zlomí" atd. Proste prijať realitu tak jak je a zmeniť svoj vlastný postoj k tej realite. To ma zachránilo
|
Ananta |
|
(4.2.2013 0:01:44) Já to bohužel začínám vidět velmi střízlivě tak, že jak tam nebyly žádné hormony před početím, tak tam nejsou ani ted. Nejsem toho "schopna".
|
Palac + 1 |
|
(4.2.2013 0:12:03) diskusi jsem jen prolitla, tak mozna budu opakovat uz recene, ale: - vydrz jeste tak dva roky. utece to. proste zatni zuby a rekni si, ze je to jen docasny. fakt to utece. - pokud to u vas institucionarne (nevim, jak to tam na severu je s misty) pujde, at mala chodi do jesli treba na par dni od dvou let (syn chodil od dvou let naplno, koncil mi rodicak, vycitky jsem nemela) - nevycitej si, ze te to s ni nebavi. mne se zda, ze se pranyrujes vic, nez je nutny. verim, ze ju milujes, mas o ni strach... ale to se netriska s tim, ze nekdy toho mas plny kecky. ja mela vuci synovi obcas taky nenavistny pocity (a to bych za nej jinak dychala), dkyz byl mensi, byla jsem chronicky nedospana a trea jsem se uz podvacate snazila usnout a kdyz jsem podvacate pracne usinala, on zase zacal jecet... fakt jsem mela co delat... ona ta chronicka unava meni psychiku - do povidani s ni se nenut. ono to bude lepsi, az mala jeste trochu povyroste.
|
Ananta |
|
(4.2.2013 9:40:08) Palac, díky za to o těch nenávistných pocitech, to mě vždycky srazí na kolena. Výčitky jestli jsem měla vůbec právo ji mít přes to IVF atp. Ono je to právě v těch chvílích, vlastně vždycky se to stalo večer, když jsem chtěla mít klid a ona nechtěla spát, jindy se to nestalo, ted už si to hlídám a snažím se na to být víc připravená. Fakt je, že kdyby jí chtěl třeba někdo ublížit, tak bych ho asi byla schopna zabít. Ta mateřská láska je fakt zvláštní. Moje mamka mě řezala a přitom by za nás taky dýchala, nějak se v tom musím zorientovat.
|
Ananta |
|
(4.2.2013 15:25:44) Valk, všimla jsem si, že ti není zrovna ejchuchu, ale možná se to potřebuje dostat celé do nějaké krize, abys to sama pro sebe rozsekla. Já si taky vyčítám, ale pak vždycky stejně dojdu k závěru, že to nikomu nepomáhá a ani mě ne. Život je plný chyb, to říká jedno zenové přísloví
|
|
|
|
|
|
|
|
Alraune |
|
(3.2.2013 14:40:02) Když ono to tak prostě být nemusí. Já na mateřskou vzpomínám nerada, a ani ve vzpomínkách to není lepší. Někdo prostě v tomhle není schopen najít to pěkné a řešení není se do toho víc ponořit, ale opravdu snažit se žít "nemateřsky".
|
|
|
Svynka |
|
(3.2.2013 14:46:03) Pole, mám šťastie na muža, v ktorého očiach som tak trochu za hviezdu. On neustále opakuje, že to predsa musí byť strašne náročné byť stále s deťmi, k tomu stíhať domácnosť a pod. Že on deti síce miluje, ale rovnako rád sa stratí do práce, kde sa od nich parádne odreaguje. Ja sa len v duchu usmievam, nebudem mu predsa denne vyvraciať jeho obavy o mňa - nemusí vedieť, že si v skutočnosti lebedím, nie?
|
Pole levandulové |
|
(3.2.2013 14:55:12) Svynko, tak to je fajn, ze sis to zaridila tak, jak ti vyhovuje!
|
|
|
Alraune |
|
(3.2.2013 15:27:28) To mě odlehlo s nástupem Niki do školky, od té chvíle už se to všechno nějak normalizovalo.
|
|
Šešule |
|
(3.2.2013 15:31:04) Valkýro, z tebe mám právě pocit, že ses hodně zaměřila na to, co všechno NEní možný, až tě to tak nějak vysálo Ale nechodím v tvých botách, možná bych na tvým místě skončila stejně, nebo hůř, co já vím
|
|
|
|
|
Ananta |
|
(3.2.2013 23:58:36) Svynko, každej jsme prostě jinej a klidně přiznám, že mě ty typy žen co žijí jen svými dětmi lezou na nervy a to vím už dvacet let, od té doby, co porodila moje kamarádka a vztah šel do kytek, tenkrát jsem si myslela, že se totálně zcvokla.
|
|
|
|
|
|