| Beat | 
 |
(6.1.2025 10:06:32)
Jen tak sedět, nic nedělat, koukat a nechat myšlenky volně plynout. Nesahat po mobilu, knížce, časopisu…
Já se to zase učím. Dřív jsem to běžně dělala. Jako mladá ve vlaku, když jsem nemela s sebou Večerní Prahu, nebo Mladý svět . Nebo na zahradě, v přírodě , v čekárně.. Chci to zas dělat víc . Tuhle jsem pod vlivem problému, které řešíme, jen tak seděla doma, úplně potmě a koukala do ní asi 2,5 hodiny . Nic jiného jsem nedělala, ani jsem se nehnula. A nebyla jsem v tu chvíli ani nějak nešťastná. Proste to přišlo samo jako nutná potřeba. A bylo to tak krásný, příjemný , úlevný.. Vyčistilo mi to dočista mysl.
|
| Blanče | 
|
(6.1.2025 10:19:20)
Při plném vědomí asi jen na zahradě, to sednu a čučím do zelené. Ale miluju (a moje okolí mnohem méně, ptž to pro ně znamená většinou zase nějakou práci) polovědomí když se probudím ale ne úplně. Umím se do toho stavu dostat, rsp. v něm vědomě setrvat třeba i hodinu. To je doba, kdy mi "proplouvají" hlavou myšlenky na které koukám jakoby shora, jsou zcela nesouvisející, vedle puntíkatého hrnce je vlna z moře, vzpomínka na babičku, modré ponožky, výhled z okna na které jsem do svých 15 koukala ze svého pokoje a nikdy jsem ho v reálu neviděla. Pár desítek minut po tomhle úniku jsem schopná dát dohromady řešení věcí, které se zdály neřešitelné nebo vymyslet nový projekt, novou strategii...
|
| Beat |
|
(6.1.2025 10:35:30)
Blance, tohle “plutí” mám při dlouhém běhu. To mam moc rada.
|
| Ropucha + 2 | 
|
(6.1.2025 13:46:32)
Volné plutí myšlenek po probuzení nebo při rytmickém pohybu (běhu, chůzi, jízdě na kole, plavání...) je úžasné. Nejdokonalejší relax a psychoterapie. Při pohybu se k tomu navíc přidává gejzír endorfinů.
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 13:51:50)
Ropucho, presne
kdyz sedim a koukam do pocitace, tak nic prevratneho nevymyslim (teda ne ze bych mela v popisu prace vymyslet neco prevratneho)
ale rano kdyz se probudim a jeste hladim psa nebo kdyz plavu nebo jdu do prirody - tak uplne chrlim napady....nebo taky ve sprse...nebo i cestou ve vlaku, kdyz koukam do krajiny
|
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 13:55:42)
Ropucho, tak to asi priroda myslela....ne ze budeme furt jen sedet za pocitacem, to je doslova "proti prirode" .... a vlastne ani nic nevymyslime...prababicka aspon chodila 4 km do vedlejsi vesnice na vlak nebo do lesa na houby-boruvky-lesni jahody, to ji mohly napadat veci....
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.1.2025 16:32:51)
77krasko, přesně tak, uvolněný okysličený mozek pracuje.
Dlouhé sezení v interiéru podle mě otupuje a uspává, to není ideál pro produktivní práci.
|
|
|
|
| Blanče |
|
(7.1.2025 17:07:03)
Beat při jakémkoli běhu se dostávám po chvíli do bezvědomí ). Ale vzhledem k endorfinům které mi stříkají i ušima třeba po hodině zumby bych se to chtěla naučit, plutí s radostí z pohybu musí být dvojnásobná paráda.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(7.1.2025 23:02:22)
Zumba je čistá radost
|
|
|
|
|
| Sam01 | 
|
(6.1.2025 10:33:56)
Kousek od naseho domu je zamecky park. V nem je rybnik a u hraze je hezky prepad kudy odteka voda.Na tom miste je lavicka. Sednu na lavicku a v klidu a miru jen koukam do te padajici vody. Je to takove moje mistecko, kam si chodim tridit myslenky nebo treba jen posedet, kdyz je mi smutno. Takze ano ja umim jen tak v klidu sedet a koukat.
|
|
| Stará husa |
|
(6.1.2025 10:35:24)
Nedělá mi to problém při cestování nebo čekání u lékaře nebo ve frontě. Doma to nedělám, tam si většinou čtu. A mám ráda koukání do zeleně v přírodě nebo na moře.
|
|
| Rodinová | 
|
(6.1.2025 10:42:53)
Ano, nejlip mi to jde na dovolenych.
Doma mivam pnuti neco delat, obcas se mi to povede na zahrade.
|
|
| breburda71 | 
|
(6.1.2025 10:49:54)
Umim..nejlip mi to jde pri dlouhe jizde vlakem nebo pri pohledu na morske vlny nebo tekouci vodu ( to je i jedna z hodne doporucovanych forem meditace, ty morske vlny)
V jedne narocnejsi zivotni fazi mi hodne pomahalo koukat z okna, bydlime na trochu rusnejsi ulici a ten pohyb venku v kontrastu s moji strnulosti a neschopnosti cokoliv udelat me zvlastne uklidnoval..
|
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 10:51:28)
koukat umim jen na moře a na zvířata - na svoje i v prirode i v ZOO
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 11:37:07)
jo vlastne jeste na male deti se rada koukam
a na vodu vlastne obecne koukam, na reky, potoky, vodopady...i na krajinu
proste na takove ty objekty, na ktere koukal asi i praclovek - deti, zvirata, krajina, voda
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(6.1.2025 12:31:34)
Na vodu koukám nejradši, čím větší tím lepší. Poprvé v roce na mozorce vždycky jedeme na nějakou přehradu.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(6.1.2025 11:20:02)
umím a neumím 
cíleně "koukám" v rámci očisty mysli, třeba v práci, když si jdu ohřát oběd nebo udělat kafe, stoupnu si k oknu a zírám na protější živý plot a keř a trávu, někdy na větve stromů nebo na ptáky... to je takový lehounký trans, kdy mě z něj snadno vytrhne zvuk mikrovlnky, nebo naopak ticho kávovaru - je to úleva pro oči i pro mysl...
pak dokážu nekonečně dlouho zírat na vodu - řeka, vodopády, potok, moře, nebo klidně i rybník, stačí, když se aspoň trochu hýbe... podobně funguje tráva nebo stromy...
no a "neumím", to je když občas upadnu do jakéhosi transu, kdy se sama ztratím v myšlenkách a úplně vypnu okolí, to se mi stávalo hodně v dětství a pubertě, pak to nějak přešlo a zase se to vrací, nevím, jestli to třeba "vypnul" mateřský pud a teď jak jsou děti velké, tak nepotřebuju být na příjmu pořád, ale každopádně je pro mne pak těžké se z toho transu zase vymanit, obvykle nevidím, neslyším, naštěstí teda se mi to děje jen ve chvílích klidu (ne v práci nebo v autě  )
|
|
| TaJ | 
|
(6.1.2025 11:52:39)
Ve vlaku jen tak koukám skoro vždycky, aspoň pokud sedím u okna. Tam mi přijde škoda koukat do mobilu, když je za oknem tolik zajímavého a pěkného. A pak to často dělám někde u nějaké vody - u moře, rybníka, potůčku, nebo řeky, u vodopádů... dokážu tam nekonečně dlouho sedět a zírat na tu vodu. A pak to dokážu v Panenském Týnci u toho nedostavěného chrámu...třeba tři hodiny posedávám a procházím se kolem a pozoruju nebe, krajinu, holuby ve zdech chrámu, poslouchám zvuky kolem a je to jako kdybych byla někde mimo čas a prostor. Jezdím tam vždycky, když mám pocit, že je toho všeho na mě moc a potřebuju si vyčistit hlavu a srovnat myšlenky. Funguje to skvěle🙂
|
|
| Monika |
|
(6.1.2025 11:53:31)
Nevím, jestli správná odpověď je, že neumím nebo nechci to dělat, teda rozhodně ne 2,5 hodiny. Nepovažuju za žádný problém, pokud to někdo dělá, nejsem toho názoru, že se má pořád dělat "něco", ale sama tedy dám rozhodně v případě "nicnedělání" přednost tomu, že si čtu (případně třeba něco dělám na mobilu atd). "Jen tak koukat" klidně můžu, když se třeba procházím venku, ale to teda stejně většinou o něčem přemítám a jen po chvilkách se případně zabývám tím, co je teď a tady. Pokud mám někde dlouho čekat nebo cestovat, určitě si beru čtení, jinak bych čekání/cestu velmi špatně snášela. Myslím, že kdyby na mě potřeba jen tak sedět a koukat delší dobu než tak 10-15 minut přišla, bylo by to asi přesně jen v nějaké krizi, takže za mě není o co stát.
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 11:59:21)
Moniko, to jsem mela taky, ve vlaku doslova zoufalstvi, pokud jsem nemela cteni, kdyz jsem prave docetla knihu nebo zrovna knihu nemela
jednou asi pred 10 lety jsem jela ve vlaku, cesta mela trvat 2,5 hodiny a na trat spadl strom a jela jsem 5 hodin a nemela jsem cteni, tak jsme si vymenovali cteni se spolucestujicimi, taky to byli vasnivi ctenari, meli aspon nejake casopisy
no ted uz chvili koukam z vlaku do krajiny, uz nejsem tak posedla ctenim....a navic vozim vsude notebook, takze kde to jde a je tam stul nebo aspon nejaky pevny podklad, tak vytahuju notebook....kdyz mam prostoj aspon pul hodiny, na mene ho nema cenu vyndavat
no a vlastne na mobilu koukam aspon na zpravy
|
|
|
| Stáňa * | 
|
(6.1.2025 12:00:04)
Jen tak bezmyšlenkovitě koukat neumím, ale při ranním plavání nebo dlouhé procházce lesem mám ráda "plynutí" myšlenek. Různé myšlenky mi krouží kolem hlavy a já si nějakou "stáhnu", prohlídnu si ji, popřemýšlím o ni a zase ji "vypustím".
Naučila jsem se to na józe.
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 12:01:09)
Stano, ja pri plavani pocitam bazeny...rikam si v duchu "prvni, prvni, prvni", pak "druhy, druhy, druhy"
byla jsem na besede s pani, ktere preplavala La Manche a ta si pocitala tempa....nez byla prestavka...prestavka znamena, ze je ve vode a ji, pije a slape vodu
|
| Stará husa |
|
(6.1.2025 12:32:46)
Já v bazénu koukám na dno, jak ubíhají dlaždice. Mívám u toho prázdnou mysl, což normálně moc neumím.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(6.1.2025 12:35:57)
Ve vodě koukám, abych se něčeho nebo někoho nedotkla.
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 13:17:27)
Inko, od doby, kdy jsem jako dite videla Čelisti, taky koukam, abych se ve vode niceho nedotkla
v bazenu jsem mela klid, dokud jsem nevidela australsky serial Navrat do raje, kde nastrazili hlavni hrdince krokodyla do jejiho bazenu, aby ji sezral (malem ji predtim sezral krokodyl v divocine)...ja vim, ze v Podóli tezko bude krokodyl, ale prece jen z toho mam respekt
|
| Stáňa * |
|
(6.1.2025 13:19:22)
Návrat do ráje - to byl seriál někdy z 80. let, ne? O paní, co ji chtěl manžel zabít, pak ji právě pokousal žralok nebo něco takového, a díky plastickému chirurgovi pak vypadala úplně jinak, stala se z ní modelka, děti a bývalý manžel ji nepoznaly, ne?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(6.1.2025 13:20:51)
Jo, to bylo ono.
|
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 13:24:31)
Stano, presne, to je muj milovany serial, cetla jsem i knihu, ale ta nebyla moc dobra, podle mne
byla to bohata zena, ne moc hezka, mela dve deti, manzel ji nekde v divocine shodil z lodi a ji pokousal krokodyl, zachranil ji nejaky zalesak, odvezl do nemocnice, lekar ji predelal cely oblicej, ona se stala modelkou, prevzala zpatky svuj podnik atd. - dost slozity dej...ja jsem to zboznovala, pak jsem pracovala s Australanem a ten rikal, ze to je v Australii slavny serial a vsichni herci jsou znami
|
|
| TaJ |
|
(6.1.2025 15:10:03)
Stáňo, myslím, že krokodýl...taky jsem se na to tenkrát koukala.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(6.1.2025 13:23:03)
Ani se nebojím, že mě něco sežere, spíš se nechci dotknout něčeho slizkýho.
|
|
|
|
| Stáňa * |
|
(6.1.2025 13:17:36)
Náš bazén má hloubku 4 metry, tam nedohlídnu a taky plavu s hlavou nad vodou, nedívám se dolů
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 13:19:15)
ja teda plavu "kondičně" s brylemi a potopenou hlavou
|
|
|
|
| Stáňa * |
|
(6.1.2025 13:16:07)
77krásko, to počítám při tom
Plavu vždy 50 bazénů.
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 13:18:33)
Stano, ja 40 bazenu...kdyz plavu vic, tam jsem pak unavena a nemuzu normalne fungovat
|
| Stáňa * |
|
(6.1.2025 13:20:44)
77krásko,
40 bazénů jsem plavala dřív, teď už to mám chvíli nastavené na 50. Chodím většinou v šest ráno, tělo a hlava si už zvykly. Týden před Vánoci jsem byla dvakrát, teď mám silnou rýmu, začnu chodit až příští týden.
|
|
| Stará husa |
|
(6.1.2025 13:35:01)
Já hlavně neuplavu víc než 40 bazénů za vyměřený čas. Musím se do hodiny ještě osprchovat, obléct a usušit si vlasy.
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 13:35:47)
Huso, proc do hodiny?
to bych nestihla nic jeste s vlasama
|
| Stará husa |
|
(6.1.2025 13:38:10)
Protože si kupuju bazén na hodinu. Když to presvihnu, tak po mě chtějí zaplatit víc. U nás se kupuje na hodinu nebo na dvě, dvě už je pro mě moc dlouho.
|
|
|
| Stáňa * |
|
(6.1.2025 17:19:58)
U nas je taky bazen po hodinach, ale davaji 10 minut navic, coz v pohode stiham.
45 minut cisteho casu plavani, 10 minut na prevleceni a osprchovani, neco malo na ususeni.
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.1.2025 17:25:39)
V bazénu nikdy předem nevím, jak se mi tam bude líbit, záleží, kolik je lidí, jak se plave... Kupuji si obvykle hodinu a půl, ale někdy skončím dříve, jindy naopak později, což lze doplatit. Nestresuji se nutností dodržet čas přesně.
|
| Zasjaj. | 
|
(6.1.2025 17:39:38)
V bazénu mám už rok a půl seniorské tarif!  Vůbec první a zatím jediné místo, kde mě to postihlo. Tak proč toho nevyužít. Byli jsme včera i v pátek.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(6.1.2025 12:24:14)
je to dovednost, která dnešním lidem chybí, my se k tomu umíme vracet, děti to neumí a je to velký problém
já to umím, v přírodě určitě, ve vlaku nějakou dobu taky, záleží na spolucestujících,
někdy si doma třeba něco pustím, televizi nebo podcast, a pak si uvědomím, že to byla jen kulisa pro nic
|
| Beat |
|
(6.1.2025 16:42:37)
Yuki, moje děti to naštěstí umí. Jsem rada.
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.1.2025 16:50:57)
Beat, vidíš, já ani nevím, jestli mé děti toto umí.
U jednoho bych se vsadila, že ne, je to hyperaktivní člověk závislý na podnětech, stále má sluchátka v uších a většinou dělá mnoho věcí najednou. Divila bych se, kdyby dokázal nedělat nic a jen tak být a nechat myšlenky plynout.
U druhého bych tipovala, že umí, je to senzitivní umělecká duše, ale jistá si také nejsem.
|
| Beat |
|
(6.1.2025 17:05:31)
Ropu, mě me deti stále překvapují. Jedno me i přivedlo k teto otázce. Syn mi před časem vyprávěl, jak sedel na rohu Vaclavaku a Vodičkovi na letní terase knihkupectví Cafe Academia a koukal dolu na lidi. Snad 2 hodiny. Tak jsem si tehdy rikala.. no holka, ty by sis asi četla. Přitom on taky čte, seděl tam s knížkou, ale nakonec prý moc nečetl.
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.1.2025 17:20:52)
Beat, je to zajímavé, budu se těch svých muset příležitostně zeptat.
Každopádně u sebe samé si uvědomuji, jak toxické je v tomto virtuální prostředí. Kolikrát se doma zadívám na nějaký obraz nebo jiný detail, nebo třeba výhled z okna, a uvědomím si, jak dávno jsem si ho pořádně nevšimla, jak málo se kolem sebe jen tak dívám. Mnoho času mám pohled zabořený do nějakého textu, displeje, monitoru... Jak už jsem psala, musím se vědomě nutit ke kázni.
Ale zase si to někdy naordinuji docela nešikovně, naposledy jsem se takto "naučila zpaměti" hnusné linoleum a hnusný nábytek v čekárně u lékaře, kde jsem z principiálního rozhodnutí odolávala mobilu dvě hodiny Leckde jsou hezčí věci na koukání, které si nechám ujít.
|
| Zasjaj. |
|
(6.1.2025 17:43:22)
Ropucha, jo, když někde čekám, tak mi to tak utkví. Nádraží, když nám ujel vlak. Když se mi zdá o Praze, tak nejčastěji o Míráku, tam jsem se nejvíc načekala na tramvaj.
|
|
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(6.1.2025 12:29:41)
Jo a delam to docela casto. Akorat obcas me zradi hlava, protoze v ni furt neco srotuje. Takze jen tak koukat a jeste s prazdnou mysli umim jen ve vode. Takm se mi dari vypnout uplne
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(6.1.2025 12:40:46)
Když je co pozorovat. Doma ne, to si radši lehnu a zavřu oči. Sedím celý dny v práci, tak se snažím zbytečně nesedět a jak to jde lehnu si.
|
| Anthea | 
|
(6.1.2025 13:15:55)
Taky ráda jen tak koukám. Někdy mě při tom napadají nové nápady, postřehy, nebo se vybavují vzpomínky.
Samozřejmě, nejlíp se kouká v přírodě. Taky ráda sleduju vodu, hlavně tekoucí.Jednu dobu jsem se takhle chodila projít třeba k nedalekému jezu.
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 13:20:48)
Antheo, ja vlastne taky vzdycky prijdu na nejlepsi veci, kdyz nekoukam na zadnou obrazovku nebo display...kdyz jedu ve vlaku nebo se sprchuji nebo jdu se psem....to se asi mysl uvolni v vyplavuje napady
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.1.2025 13:38:55)
Umím.
I když elektronika mě hodně zkazila.
V dětství a mládí bylo nečinné přemítání zcela běžné, v současnosti se musím cíleně přimět ke kázni, když mám tendenci automaticky sáhnout po mobilu.
Ale když si poručím, nečinné "koukání" mi pak jde. A prospívá.
Měla bych si poroučet a nacházet kázeň častěji.
Ačkoliv, ve fázi nemoci je to zase trochu jinak. S vlastními myšlenkami člověk snadno propadne tíži. Četba temné myšlenky odkloní.
|
|
| Pole levandulové | 
|
(6.1.2025 14:19:37)
Nevím, nemám tu potřebu, raději si čtu, takže jen tak koukání nemám vyzkoušené.
|
|
| neznámá |
|
(6.1.2025 14:44:11)
Asi jenom v tom vlaku, autobusu nebo jako spolujezdec v autě. To totálně vypnu a sleduji, jak se míhá krajina, ale nijak krajinu neregistruji, vůbec netuším, kde jsme a co jsme projeli.
To mám ráda.
A pak při plavání, to si zas počítám tempa, kolik temp k té bublině nebo lístečku a také totálně vypnu a jsem schopná tahle plavat fakt dálky.
A vlastně mám i ráda čas, kdy nemůžu spát, klidně ležím půl noci jen v posteli a koukám do tmy a mám v hlavě imaginární svět. To mám také ráda, nechápu manžela, který po chvilce vyleze z postele a jde si pustit televizi, já si nespavost užívám, ale nemám ji často, to bych pak asi mluvila jinak.
Cíleně si sednou a koukat do zdi neumím. Možná je to tím, že do dětí hustíme "nekoukej do blba a něco dělej", alespoň do já to jako dítě slyšela často.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(6.1.2025 14:48:45)
Jen tak koukám jako spolujezdec na motorce. V každém jiném dopravním prodtředku hned usnu, číst ani hledět do mobilu nemůžu, to by se mi udělalo špatně.
|
| Stará husa |
|
(6.1.2025 15:05:37)
Číst si nemůžu v autě a v autobuse na delší trase. Ve vlaku nebo v MHD si číst můžu, tam mi špatně není.
|
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(6.1.2025 14:59:56)
Jo , to mi vylozene jde. V detstvi mi doma rikali, ze to je lenost. V mladi jsme jezdivaly 4 holky lyzovat, po navaratu na chatu jedna hned zacala s varenim, zatapenim a nevim cim vsim, co mohlo klidne pockat, dalsi si lehla a hned usnula, treti furt poletovala a "holky, tak kam dneska vyrazime" a ja jen koukala. Samy jsme se tomu vzdycky smaly, jake jsme.
zvirata, ty taky furt jen koukaj, ne?
|
| Stará husa |
|
(6.1.2025 15:15:12)
Zasjaj, já jsem jako dítě o prázdninách v Beskydech milovala lehnout si na trávu na záda, kousat stéblo trávy a pozorovat obláčky na obloze, čichat vůní mateřídoušky a jen tak být. To je pro mě esence léta.
|
| Zasjaj. |
|
(6.1.2025 15:43:05)
Huso, ano, to naproste vymazani mozku je i pro mne esence leta. Ale mam dojem, ze to potrebuju delat proste mnoho dni, jako v detsstvi, aby to bylo jako tenkrat, a to uz se mi v dospelosti nikdy nezdarilo.
|
|
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 15:39:25)
Zasjaj, zvirata nemuzou cist ani koukat do mobilu, tak jen koukaji
teda moje fenka kouka na televizi a jak se objevi jakekoliv zive zvire (nikoliv animovane), tak zacne skakat a stekat
|
| Zasjaj. |
|
(6.1.2025 15:41:16)
Sedmi, to je parada no joi, zvirata jsou negramotna. Hele, vis ze me to vlastne fakt nedoslo? ze to bude tim
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 15:45:57)
teda cetla jsem, ze psi prohlubuji vazbu s panickem tim, ze si koukaji do oci....to teda delam casto
moje fenka, kdyz mam HO, vydrzi cely den lezet na gauci a koukat na mne....a kdyz se ji kouknu do oci, tak nikdy neuhne a vydrzela by mi koukat do oci nepretrzite
kocka na mne koukala celou noc....jsem se probudila a vedle mne kocka a kouka na mne dosiroka otevrenyma ocima...bohuzel jsem ji musela kvuli alergii v rodine dat znamym na vesnici
|
| Rodinová |
|
(6.1.2025 15:49:51)
Jj, kocka, vzdycky prijde, sedne si a kouka na me z 10 cm, kouka a kouka, obcas mrka, pry komunikuje.
A ja se ji vzdycky ptam: Jacky, ty me milujes, vid ?
|
|
| Zasjaj. |
|
(6.1.2025 17:36:22)
No jasně když někoho máme rádi, tak na něj především koukáme Koneckonců o nelidech to platí taky, koukám na velcí, na krajinu…
|
|
|
|
|
| Beat |
|
(6.1.2025 16:45:09)
Zasjaj, tak ja bych byla ta, co zatápí
|
|
|
| Chloé |
|
(6.1.2025 15:10:50)
Neumim. Ano, vypnu pri behu nebo plavani, ale tomu nerikam, jen tak koukat. Porad musim do neceho nebo na neco cucet.
|
| neznámá |
|
(6.1.2025 15:16:12)
TO mi připomníná, že babička v zimě denně držela černou hodinku, kdy jen přibližně tu hodinku seděla v šeru a koukala do nikam, čekala až se setmí natolik, aby se vyplatilo rozsvítit.
Na svojí hodinku se těšila a říkala, že když byla malá, chodily ženské vypnout do kostela, nikdy jsme nebyla věřící rodina, ale ženské z rodiny denně zašly do kostela sednout a koukat se založenýma rukama.
|
| Zasjaj. |
|
(6.1.2025 15:36:28)
Neznama, to je uzasny. Nikdy jsem nepremyslela o tom, co to vlastne cerna cerna hodinka je. To zni skvele.
Jednou jsem prisla na navstevu ke stryci, bylo nak pozdni odpoledne, ale nebyla tma a on sedel v kresle, na kline kocoura a koukal na nej. Docela trvalo, nez se z toho nechal vytrhnout.
|
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 15:40:25)
neznama, protoze v kostele nemusely nic delat...asi jen odpocivaly...jinak mely prace nad hlavu
|
| Zasjaj. |
|
(6.1.2025 15:44:15)
Talhle jsem se v detstv i zasivala na zachod. JInak jsem mela pocit, ze nemam doma zadne soukromi. Tam me nikdo neotravoval.
|
|
| Zasjaj. |
|
(6.1.2025 15:44:20)
Talhle jsem se v detstv i zasivala na zachod. JInak jsem mela pocit, ze nemam doma zadne soukromi. Tam me nikdo neotravoval.
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.1.2025 16:44:11)
"jsem se v detstv i zasivala na zachod. JInak jsem mela pocit, ze nemam doma zadne soukromi. Tam me nikdo neotravoval."
Zasjaj, myslím, že to dělá řada lidí i v dospělosti
Mně se v dětství lépe líbila k tomuto účelu koupelna, zašívala jsem se do napuštěné vany. Pozorovala jsem ornamenty, které vytvářela pěna, bublinky... a snila jsem si. Ale nerušené to nebylo, zpoza dveří mě stále rodiče popoháněli a hrozili sankcemi, když nebudu v nějakém limitu z koupelny venku. A mě to sice trochu rušilo, ale nedbala jsem, byly to vzácné chvíle
|
| Beat |
|
(6.1.2025 17:01:24)
Ropucho jo. Vzpomínám, jak jsem ve vane plavala pod vodou z “jedné strany na druhou” ..když tu vanu ted vidim, nechapu.
|
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 17:31:14)
Ropucho, taky jsem se zamlada nakladala do vany, dneska by mne to ani nenapadlo....asi to bylo tim, ze v byte byla zima a v teple vode se clovek zahral...navic mne bavila pena a bubliny....a mela jsem more casu.
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.1.2025 17:41:01)
77krasko, my jsme se jako děti jenom koupali ve vaně, vůbec jsme neznali možnost sprchování. Netuším, proč vlastně, asi rodiče a prarodiče byli tak zvyklí z dob, kdy se koupalo v neckách Nevím. Ale každopádně mě to bavilo a zbytek rodiny štvalo, protože byla fronta na koupelnu, rodiče chtěli mít večerní rituály ukončené a děti uložené, a já jsem to blokovala.
Pouze se osprchovat, s tím jsem vlastně začala až na VŠ kolejích, kde nic kromě sprch nebylo.
Dneska to střídám podle nálady.
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 17:52:18)
Ropucho, u nas se otec sprchoval (byl zvykly z prace v prumyslu) a sirsi rodina se divila, protoze tehdy bylo zvykem se nakladat do vany...je pravda, ze ostatni v rodine to meli zažité z venkovske vychovy, kde se v sobotu vecer nanosila tepla voda do necek a vsichni se v ni postupne vykoupali....od deti pres zeny az po muze. A vlastne nalozit se do vany bylo brano jako velky pozitek, s penou atd.
V rodicu v koupelne se dodneska neda poradne sprchovat, protoze nad vanou maji vytahovaci susak a na nem porad visi pradlo....a neni tam zadny zaves proti cakani vody a proste je to tam celkove ke sprchovani nevhodne.
|
|
|
|
|
| Beat |
|
(6.1.2025 16:49:09)
Zasjaj ano.. ja jsem se mega těšila na záchod v jedné praci
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(6.1.2025 16:37:54)
S tímhle tvrzením už jsem se také setkala, že ženy nepřiváděla do kostela zbožnost, ale příležitost bez výčitek si odpočinout a jen tak nečinně sedět.
A koneckonců, proč ne, i to je užitečná služba.
|
|
|
| Beat |
|
(6.1.2025 16:47:04)
Neznámá přesně!! Pri svém sezení ve tmě jsem si vzpomněla na babiččinu cernou hodinku
|
|
|
|
| Koníček mořský | 
|
(6.1.2025 15:13:57)
Umím a miluju to. Od malička často jen tak koukám. Prostě si někam sednu nebo lehnu a buď na něco koukám nebo třeba zavřu oči, poslouchám a čichám. Třeba taková jarní louka se spoustou hmyzu a ptáků, po nebi plynou mráčky... Nebo chvíle u řeky, soumrak či rozbřesk. Po obědě ležet pod pergolou a sledovat tvary mraků nad hlavou.Někdy si jdu lehnout do ložnice na postel a chvíli jen tak koukám. Několikrát denně koukám z okna, máme krásný výhled do přírody. Koukám na hvězdy, na barvy nebe.
Strašně ráda jezdím hromadnou dopravou - městská, autobus, vlak, kdy mám čas jen pro sebe a své koukání. Ráda se dívám na ubíhající krajinu, poslouchám lidi. Nebo klidně sedím na nádraží nebo v čekárně, koukám a zažívám plno příběhů odehrávajících se kolem mě.
Nevadí mi být sama se sebou, nic nedělat a jen koukat. Miluju to a potřebuju to.
Celé dětství, mládí a dospělost jsem k tomu někdy přidávala tzv. denní snění - své vlastní příběhy ve své vlastní hlavě, třeba i opakovaně nebo na pokračování.
Koukání potřebuju jako prase drbání a jsem šťastná, že mám jen tak na co koukat na této krásné planetě a jen tak si být.
Ale někdy, když jen tak kouká můj muž, tak mu řeknu : Co děláš ??!!"
A on mi řekne:" Jen tak si koukám." A já : 
|
| Beat |
|
(6.1.2025 16:46:08)
Koníčku, v aute koukam, kdyz nejedem po dálnici. Ale rada koukam v trsmvaji a taky ve vlaku.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(6.1.2025 15:31:33)
Jedině někde ve velkoměstě sedět na zahrádce u kávy a pozorovat lidi.
|
|
| Federika | 
|
(6.1.2025 15:36:07)
Čumím do blba. a nedělám nic. Strašně často, pořád.
Přicházím tím o spoustu času ale nejde mi to nijak moc ovlivnit. Mám to odjakživa.
Někdy tak čumím i v úplně nevhodnou chvíli.
|
| Zasjaj. |
|
(6.1.2025 15:39:54)
Taky mem dojem, ze timn prichazim o spoustu casu, ale kdyz to cilene zacnu potlacovat, tak mi to nedela dobre. Treba dodelam praci, dojedu autem, dojdu nekam a vsichni ostatni proste hned vyskoci a zacnou dalsi akci, hnedl leti jinam, vystoupi, zacnou jinou cinnost, ja musim aspon chvilku cucet do blba. Muj mozek proste neumi prehodit a hned vystartit.
|
| Liaa | 
|
(6.1.2025 15:59:12)
Umím, ale momentálně mi ty myšlenky vždycky odplynou k něčemu smutnému/tragickému/drásavému z minulosti nebo, což je horší, ze současnosti, takže to cíleně potlačuju. Ve všech takových chvílích, kdy hrozí plynutí myšlenek, poslouchám audioknihy, abych ty mšlenky přehlušila.
|
|
|
|
| Abigail* | 
|
(6.1.2025 17:08:25)
To jsem neuměla nikdy. Koukám jedině když jedeme autem a je zajímavá cesta. Pořád s sebou nosím knížku a kdykoli hrozí nějaké čekání, tak čtu
|
|
| Abigail* |
|
(6.1.2025 17:08:30)
To jsem neuměla nikdy. Koukám jedině když jedeme autem a je zajímavá cesta. Pořád s sebou nosím knížku a kdykoli hrozí nějaké čekání, tak čtu
|
| Senedra | 
|
(6.1.2025 17:58:39)
Abigail, taky bych si četla, ale v autě se mi z toho dělá blbě. Kupodivu jsem zjistila, že můžu v autě plést. Ale když někam jedeme, tak si dost často povídáme nebo pouštíme rádio.
Zjistila jsem, že jsem si teď dost zvykla na mobil ve chvíli, kdy třeba čekám na autobus. Dostala jsem k Vánocům předplatné jednoho časopisu, tak chci nahradit mobil čtením.
|
| Beat |
|
(6.1.2025 18:02:48)
Senendro, ja si rikam, ze kdysi jsem si četla cestou ze skoly Večerní Prahu a ted ve vlaku koukam na Lidovky nebo ČT 24.. takze je to podobny. Přesto jiny.
|
|
| Abigail* |
|
(6.1.2025 21:30:17)
Senedro, já toho nejvíc přečtu v autě. Jezdíme s mužem společně do práce, takže mám každý den cca hodinu času na čtení. Špatně mi z toho není a já to beru jako krásně využitý čas.
|
| Stará husa |
|
(6.1.2025 21:56:33)
Když jsem dojížděla hodinu do práce, tak jsem si cestou tam taky vždycky četla. Ne, že bych se jinak nudila, ale chtěla jsem na čtení využít ten čas. Zpátky z práce jsem ale byla tak unavená, že jsem seděla jak pytel brambora IQ jsem měla přesně na stejné výši a jediné, co se mi chtělo, bylo zoufale plakát vyčerpáním. Hnusné časy!
|
| Federika |
|
(6.1.2025 23:04:26)
Huso,
já jsem se občas zamýšlela nad tím, jak jsi už víckrát psala, že tě práce vyčerpávala, nebavila a bya jsi ráda, že už nemusíš.
Já si to vůbec nedovedu představit. Fakt mě už jako dítě něco takovýho děsilo a dělala jsem všechno proto, abych nikdy nic takovýho zažívat nemusela.Nikdy jsem nedělala práci, která by mě nebavila a nikdy jsem z práce nebyla takhle vyčerpaná.
Vyčerpaná jsem někdy byla, byly časy, kdy jsem pracovala třeba i 20 hodin, ale jak mě to bavilo, tak mě to vyčerpávalo nějak jinak, jen jsem se potřebovala vyspat,ale vlastně to ani nebylo vyčerpání.
Jak jsi to mohla vydržet? A proč jsi to vůbec "vydržovala"? Nemohla jsi dělat něco, co tě baví?
|
| TaJ |
|
(7.1.2025 0:04:06)
Federiko, přesně, neumím si představit, že bych v práci, ze které bych byla vyčerpaná a otrávená a chodila tam nerada, zůstala déle, než by to bylo nezbytně nutné. Byl by to pro mě sakra pádný důvod urychleně hledat něco jiného.
|
|
| Stará husa |
|
(7.1.2025 13:00:43)
Federiko, já jsem holt musela vystudovat školu, která mě moc nebavila a u jejichž absolventů se předpokládá vysoké nasazení, ostré lokty a asertivita, což mně chybí. Já jsem odjakživa šedá myška a líný a pomalý člověk, introvert, kterého extrémně vyčerpává styk s lidmi. Bohužel byla taková doba, že dostat se ke studiu na obory, které by mě bavily, bylo pro mě nemožné. Mně by asi bavilo sedět někde v archívu a bádat. Na to jsem neměla vzdělání a po pravdě řečeno, jít studovat s dětmi a rodinou někdy po čtyřicítce, na to jsem neměla potřebnou píli, drajv ani odvahu. Že začátku jsem si našla praci, která mě i v mém oboru docela bavila a byla hodně různorodá, ale pak se to z různých důvodů na mně nezávislých pokazilo a já dělala něco, co jsem dělat nechtěla a ani mi to moc nešlo a ještě jsem měla peklo s mou tehdejší šéfkou. Nakonec mě vyrazila (tedy zaplať pánbůh, kdybych měla odvahu, už bych dávno sama odešla), jenže mi už bylo přes 50, byla jsem rozvedená, musela jsem si najít jinou práci. Trvalo mi to půl roku a našla jsem, ale bylo tam několik ale. Musela jsem se stýkat s klienty, kteří byli nepřátelský naladěni a neměla jsem nikoho, s kým bych tu práci mohla konzultovat, sama jsem se jí musela naučit a sama ji dělat bez jakékoliv pomocí, zato jsem byla docela přísně kontrolována a každá chyba byla velký malér. Do toho dojíždění a věk, velká ztráta energie, které jsem nikdy moc neměla. Posledních pár let to už bylo fakt jen utrpení. Závidím každému, kdo dělá práci, která ho baví a jde mu. No, co už, přežila jsem a teď se mám dobře. Už nikdy nebudu pracovat!
|
| Federika |
|
(7.1.2025 22:39:18)
Huso,
já to nemyslela špatně, doufám,že jsem se tě nějak nedotkla.
Jen mi to je vlastně líto, žít život, kde se denně musíš do něčeho nutit, dělat dlouhodobě práci, kterou dělat nechceš a ze který necítíš nic pozitivního.
Ono je celkem jedno, jak seš líná, neasertivní, introvertní, každej má nějaký talenty a někde se může najít. Pro mě je úspěch v životě hlavně to, že žiješ tak jak se ti líbí, děláš to, co se ti líbí a seš obklopená lidma, který máš ráda.
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(7.1.2025 12:44:08)
Huso, proc jsi jezdila hodinu do prace?
jezdila jsi do jineho mesta?
nebo z jednoho konce Prahy na druhy?
|
|
|
|
|
|
| Salamajka | 
|
(6.1.2025 18:54:13)
Ve vlaku mám kolikrát problém se na něco soustředit, takže ano sedím a koukám. Štvou mě ty brleni v obydlených oblastech. Problém byl, když jsem jezdila na vysokou to se každý učil. Mě to prostě nešlo. Jinak rada sedim u vody, ale co tu je vodácký klub je dávno po tichu a klidu. Občas sednu v přírodě nebo jen tak lehnu na louku. V dětství rada chodila obracet seno. Super zasivarna od mamcineho honění. Otočila lehla na kupku a koukala do nebe. Sice doma vylagos, ale ten klid vůně a pohoda. Krásné vzpomínky.
|
|
| Čumča. | 
|
(6.1.2025 19:36:56)
Ano, do koruny stromu třeba, jeden z nejhezčích zevlovacích cílů. Dokonce mám i obrazy paprsků slunce prosvítajících korunou stromů.
Úplně top je koukat do koruny naší stařičké rozkvetlé višně, pod kterou mám houpací síť. Na desítky minut se zastaví svět, jenom koukám, jak se chvějí ty kvítky, jak je opylují včely, sem tam přiletí nějaký ptáček.
A hodně dlouho vydržím koukat na vlnící se moře, nikdo jiný z mé rodiny tomu tak nehoví, pro mě je to naopak jako hypnóza
Mimo les a zahradu se ale stydím civět, sahám po mobilu, časáku, knížce
|
| Stará husa |
|
(6.1.2025 19:44:52)
Já se nekoukám na lidi, v MHD koukám z okna, ale příliš nevnímám, jsem zahleděná do sebe. V čekárně koukám na dveře, ale taky je nevnímám. Když si tam někdo povídá, tak mi to vadí, protože mě ruší v mém zahloubání.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(6.1.2025 20:21:33)
Já lidi pozoruju, někdy až tak, že manžel říká, že mě někdo praští. Když sleduju nějaký exoty.
|
| Stará husa |
|
(6.1.2025 20:33:37)
Mě naši učili, že zírat na lidi je neslušné. Takže pokud se týče exotů, kouknu a odvrátím zrak. Ale neznamená to, že si nevšimnu.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(6.1.2025 20:45:09)
Já to právě někdy nevydržím a neslušně zírám.
|
| 77kraska |
|
(6.1.2025 21:06:11)
ja ziram nenapadne
ale nekdy se bojim zirat, kdyz treba ve vlaku pristoupi opilec nebo nejaky hrubian pokrikujici na okoli
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(6.1.2025 21:08:51)
Na opilce a feťáky taky radši nezírám, nebo nenápadně.
|
|
|
| byvala radka |
|
(7.1.2025 19:45:30)
Jesteze nejsi chlap, to bys mela problem😁
|
|
|
|
|
|
|
| Termix | 
|
(6.1.2025 22:57:25)
Když mám čas, tak ráda koukám do zeleně. Miluju koukat na moře.
Jen abych uměla jen tak koukat, musím být mimo domov. Doma mám permanentní potřebu něco dělat. Vždycky si najdu nějakou práci. Fakt neumím nic nedělat. Je to docela stres.
|
|
| Půlka psa | 
|
(6.1.2025 22:59:19)
Ne, moje ADD nebo ADHD mi sezení a koukání do blba úplně nedopřeje.
|
| Federika |
|
(6.1.2025 23:06:24)
Půlko,
já mám údajně taky ADHD, ale dokážu fakt čumět a nechat plout myšlenky, dělám to dokonce hodně často .
A denně si před spaním vlezu do vany a tam jen ležím. Prostě ležím, nic nevymejšlím a na nic nemyslim. Asi. Myslím,že na nic nemyslím
A špatně se mi bez toho usíná.
|
| Čumča. |
|
(7.1.2025 19:25:24)
"před spaním vlezu do vany a tam jen ležím. Prostě ležím, nic nevymejšlím a na nic nemyslim"
tohle je podobné mému velkému zlozvyku, vana, přítmí, jen svíčka, vonné oleje a knížka ve čtečce, instrumentální hudba k tomu, občas si připustím trochu teplé vody - po dvou hodinách nevěřím, že tam tak dlouho jsem
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(7.1.2025 21:55:57)
Nemůžu zároveň číst a poslouchat hudbu, ale ráda si sednu a poslouchám hudbu na bedny. Když čtu, musím mít ticho.
|
| Čumča. |
|
(7.1.2025 22:28:28)
Evelyn, hudba ve sluchátkách potlačí jakékoli jiné zvuky, a při čtení poslouchám jen instrumentální, takže to skloubit jde. Tou hudbou se na knížku lépe soustředím, protože s těmi sluchátky jsem jako zamčená v jiném světě. Žádné zvuky z okna, zvuky sušičky, tekoucí vody, vedle puštěnou televizi, nebo to, že kočka zuřivě metá na podlaze skořápku z pistácie...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(7.1.2025 22:51:42)
Ani instrumentální, za chvíli začnu zpívat a tancovat a je po čtení
Zvuky nevnímám, to bych se musela ve škole zbláznit
|
|
|
|
|
|
|
| Anadar | 
|
(7.1.2025 12:29:44)
Jen tak koukat mi moc nejde.Ale když provozuji jednotvárnou činnost(úklid),tak se mi rozjede kreativní mozek a problémy se řeší samy.
Jinak jsem na tom podobně jako spousta přispěvatelek- nekoukám,kde co lítá(a je to možná škoda),ale čtu si.
|
|
| Koníček mořský |
|
(7.1.2025 12:40:08)
Ženský, a vy co nekoukáte, vás fakt nebaví koukat se na nebe, krajinu, domy, zahrady, ptáky, hmyz a zvířata, kytky, stromy, města, vesnice, hory, vody, lesy... ani na lidi ?
To si o tom všem raději čtete ? Vždyť spousta příběhů se odehrává neustále kolem nás, skutečných, pravdivých. Já se teda pořád na něco koukám, všímám si nekonečné řady věcí, detailů.
Nebo jen tak koukám a při tom vlastně koukám do sebe. Do svojí hlavy co se v ní odehrává.
Taky ráda koukám do knížek, časopisů, PC, televize. Do mobilu ne, ten mám jen na volání, abych do něj pořád nekoukala. Koukání mám rozděleno, ale nejraději koukám kolem sebe, to je můj život. To je život.
|
| 77kraska |
|
(7.1.2025 12:46:22)
Konicek, mam dojem, ze se cteni dost precenuje
nekdy si preju, abych doposud v zivote mene cetla a vice se hybala...sice bych nemela prectene nektere knihy, ktere mi nic neprinesly, ale zato bych nebyla tak tlusta
|
| Beat |
|
(7.1.2025 20:06:54)
Sedmi, ideální je rovnováha ~:-. Někteří, co jen se hýbají a nečtou , třeba nejsou tlustý, ale nezažili tu krásu kterou zažiješ, když tě příběh zajme
|
| 77kraska |
|
(7.1.2025 20:42:35)
Beat, ja to mam nekdy dokonce tak, ze je mi lito, ze knizka konci ....a porad koukam, kolik stranek jeste zbyva do konce a je mi z toho smutno
|
| Beat |
|
(7.1.2025 20:47:09)
Sedmi, jo uplne stejne. Ale některé si s chutí přečtu znovu.
|
| TaJ |
|
(7.1.2025 22:45:57)
Beat, taky se běžně ke knížkám vracím, některé jsem četla jen jednou, některé dvakrát a některé třeba desetkrát v průběhu let. A u některých knížek jsem to měla tak, že jsem je pak už četla tak, že jsem je prostě někde otevřela a četla klidně odprostředka, protože jsem je znala skoro nazpaměť. Nebo jsem si vyhledávala oblíbené pasáže. Četla jsem takhle V Brooklynu roste strom, nebo Mozart, člověk a génius...obě tyhle knížky jsem poprvé četla asi ve 12 a během dospívání a mládí ještě potom hodněkrát.
Dneska už na čtení není tolik času, tak se ke knížkám tolik nevracím, ale sem tam ještě jo.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(7.1.2025 22:59:12)
Po stopadesátý čtu Smrt posluhovačky, dostala jsem k Vánocům do série, a už zase nevím, jak to bude, můžu knížky číst pořád dokola. A je to psaný krásnou češtinou.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.1.2025 21:33:13)
77krasko, jéje, to jsem mívala v dětství, že mi bylo líto, že knížka končí. Chtěla jsem v tom příběhu s těmi postavami pokračovat do nekonečna.
V dospělosti už mě to tak silně nikdy nepostihlo. Byly knihy, které se mi hodně líbily a hodně uvízly v hlavě, ale že bych s tak silnou lítostí sledovala, jak stránky ubývají, to už ne.
Vysvětluji si to tím, že v dětství jsem zažívala hodně nudy, svět v knížkách byl dobrodružnější a barevnější.
|
| Stará husa |
|
(7.1.2025 21:41:29)
Ropucho, já si spíš myslím, že člověk v dětství a mládí prožívá všechno daleko intenzivněji, protože je pro něj všechno nové, nemá žádné zkušenosti. V dospělosti neřkuli ve stáří už jsme toho spoustu zažili, viděli, přečetli, všechno se do jisté míry pořád opakuje.
|
| Ropucha + 2 |
|
(7.1.2025 22:02:57)
Huso, možná máš pravdu, může to být prostě dětskou schopností vnímat a prožívat intenzivně. Vzpomínám, jak jsem se cítila doslova součástí těch příběhů, jako by postavy byly moji kamarádi, a dokázala jsem některé knížky číst mnohokrát dokola.
|
|
| Blanče |
|
(8.1.2025 10:33:25)
Huso tohle mám jinak, nebo si blbě pamatuju, i to je možný. Ale takový ten nával radosti - nevím, jak jinak to popsat - ten si pamatuju až jako dospělá. A přepadá mne i teď. Je to teda věc, kterou neumím ovládnout a nedokážu ovlivnit, kdy mne potká, většinou je to doma, v bezpečí a těch pár vteřin spustí nějaká pitomost - sluníčko svítící přes umytý okno na uklizenou kuchyň, kde se právě pečou buchty nebo vaří vývar, vůně ohně v krbu, okamžik kdy jdu do pracovny a vím, že jdu jen vystavit faktury ale třeba i vůně snídaně a kafe když lezu z postele nebo vana s pěnou - je pravda, že ty pachové stopy v tom hrají asi velkou roli, když to tak píšu. A na pach reaguju i mimo dům - standardně ve mě vyvolá tenhle pocit moře, pak vím, že jsem byla v euforii když jsme dojeli na místo, kam jsem jezdila roky jako praktoš a vedoucí na tábory a opět se tam smísila vůně lesa a smrad z kvasící šťávy rozlité u barelu s pitím).
|
|
|
| 77kraska |
|
(8.1.2025 10:11:31)
Ropucho, taky mam detstvi spojene s nudou a utikala jsem k dobrodruzstvi v knizkach ....teda ne ze bych nic nedelala, chodila jsem na krouzky a do Pionyra, ktery byl spis jako skaut, jezdili jsme na chalupu, chodili porad do divadla a koncerty atd. ale mne to vsechno prislo nejak malo ...prislo mi, ze i ty deti z Bullerbynu mely zajimavejsi zivot, mely zvirata a zazivaly ruzne prihody, vedle nich byla u nas ve meste nuda
zato ted bych rada nekdy mela nudu
|
| Stará husa |
|
(8.1.2025 10:29:24)
Tak v dětství jsem nudu nezažila snad nikdy. Pořád se něco dělo, buď jsem si hrála, nebo si četla. A nikdy jsem hrdinům knížek nezávidela, naopak já jsem při čtení prožívala ta dobrodružství s nimi, úplně jsem se do těch knížek propadla. A taky jsem četla ty knížky pořád dokola, něco jsem pak už umělá skoro nazpaměť. Takhle jsem milovala třeba Medvídka Pú nebo později Sibiročku. Nebo Rychlé šípy, ty komiksy, s těmi jsem zažila tolik krásných hodin a dní. A vždycky před spaním jsem si představovala, jak s těmi hrdiny zažívám ta jejich dobrodružství. Už nikdy potom jsem nezažila tak čirou blaženost jako v dětství u knížek.
|
| Blanče |
|
(8.1.2025 10:38:21)
Huso já teda do knížek taky umím zapadnout ale v dětství jsem musela pořád dělat něco, co jsem vlastně nechtěla - chodit do školy, dělat domácí práce, starat se o mladšího sourozence. Kdežto jako dospělá mám tu možnost dělat co chci, jen na to mám občas málo času. Ale je pravda, že je to asi hodně ovlivněné i tím, že jsme s MM spolu už skoro 40 let a máme pořád tendenci dělat radost i jeden druhému, nevím, jestli by mne bezbřehý optimismus nepřešel, kdybych zůstala sama.
|
| Stará husa |
|
(8.1.2025 10:45:06)
Blanče, to mám úplně opačně. V dětství jsem nemusela dělat nic, do školy jsem chodila ráda, vyjma páté třídy a doma po mě nikdo nic nechtěl. Maminka byla toho názoru, že se mám učit do školy a jinak v domácnosti nemusím dělat nic, sourozence jsem neměla. Takže jsem si celé dny dělala jen to, co jsem chtěla, ohromná volnost bez povinností. A ještě ten pocit bezpečí, že se nemusím o nic starat, všechny záležitosti obstarají rodiče. V dospělosti to bylo úplně jiné - samé povinnosti a starosti a volnosti jen malinko. Teď v důchodu je to lepší, ale i teď mám povinnosti a starosti, které jsem v dětství neměla.
|
| Federika |
|
(8.1.2025 11:14:07)
Huso,
maminka ale neměla pravdu (Jinak s emi líbí, jak o ní vždycky hezky píšeš).
Výchova dítěte je mimo jiné jeho příprava na samostatný dospělý život.
tedy pomalu po kouscích nejen uvolňovat otěže, ale zároveň přenechávat povinnosti. Vzdělávání učení je jen jedna stránka věci.
Je pak jasný, že když je člověk vhozen do dospělého a pracovního světa z uzavřené klece bezstarostného dětství bez povinností a hlavně vlastní zodpovědnosti, ne vždy si s tím lehce poradí.
|
| Stará husa |
|
(8.1.2025 11:52:54)
Federiko, vím, že úplně neměla. Já už jsem vychovávala děti jinak, ale i tak neměly nějaké pravidelné povinnosti, kromě uklízet si svůj pokoj (haha). Občas jsem po nich chtěla, aby něco udělaly, ale neměly povinnosti typu každý den vyklidit myčku nebo každý týden umýt koupelnu.
Maminka tak byla vychovávaná svoji maminkou, ta po ní taky nic nechtěla. Pak se učila vařit ve svých 44 letech, když babička umřela. Maminka mi vždycky říkala, jen počkej, ještě se v životě napracuješ, až ti to milé nebude. No, zrovna v tomhle měla pravdu.
|
| Federika |
|
(8.1.2025 11:59:58)
No, k úklidu pokojů svých dětí bych taky řekla spíš "haha", bohužel.
Zrovna včera jsem oznámila svýmu mladšímu synovi,ať maže na kolej,že tam si může dělat bordel do alelujá, já už toho mám plný zuby.
|
|
|
| TaJ |
|
(8.1.2025 11:58:41)
Federiko, je to tak...u nás třeba mamka byla celou dobu v domácnosti, takže by se nabízelo, že bychom nemuseli dělat doma nic, když ona nechodila do práce. Ale naši po nás i přesto požadovali od dětství nějaké zapojení do domácnosti - myli a utírali jsme nádobí, luxovali, utírali prach, uklízeli si komplet svůj pokoj, občas nějaká menší pomoc při vaření, později jsem sem tam něco vyžehlila (pro všechny), nebo něco upekla apod. Bydleli jsme s bráchou doma u našich oba poměrně dlouho (cca do 25 let) a měli jsme skvělé a bezpečné zázemí a podporu, ale já jsem už od 16 chodila do práce, přispívala na domácnost a oba jsme se zapojovali v tom, co bylo potřeba. Přesto zbyla i spousta volného času na čtení a další věci, které nás zajímaly a bavily.
Když jsme se oba odstěhovali (oba shodou okolností ke svým budoucím polovičkám, se kterými jsme dodnes ), tak jsme neměli žádný problém s tím, že máme najednou svojí domácnost a nevěděli bychom, co a jak...
|
| Federika |
|
(8.1.2025 12:01:57)
Já jsem právě jako dítě musela dělat všechny ty vesnický práce,který jsem nenáviděla.
Takže když jsem odtáhla do Prahy, strašně jsem si užívala, že se můžu starat jen o sebe. Žádný brambory, tráva,obracení, sušení, husy, ovce,kopřivy, králíci,zahrádka...
|
| Stará husa |
|
(8.1.2025 12:17:31)
Federiko, na vesnici to chápu, tam je šíleně práce na poli, na zahradě, kolem zvířat. My jsme bydleli ve městě, v bytě, neměli jsme nikdy ani zahradu, ani chatu nebo chalupu, nic. U nás šlo maximálně o běžný úklid, nákupy, praní, žehlení, vaření. Když jsem byla Malát, tak jsem to dělala s babičkou, protože mě to bavilo, pak už mě to nebavilo, tak už mě do toho nikdo nenutil. Když jsem se vdala, tak uklízet, prát apod. nebyl problém, to jsem odkoukala, i když jsem to normálně nedělala, horší bylo vaření. Ale dostala jsem od tchýně bezva kuchařku pro úplné začátečníky a když jsem se držela postupu, vždycky jsem dokázala jídlo uvařit. A střídali jsme se s mým BM. Je ale pravda, že domácí práce považuji za vopruz, evim, jestli je to tím, že jsem je v dětství nemusela dělat a tudíž jsem si nezvyklá, nebo je to moji vrozenou línou povahou.
|
| Federika |
|
(8.1.2025 12:20:44)
Klidně obojí
Domácí práce jsou vopruz,já se zúčastňovat musela,i tak je nesnáším
|
| TaJ |
|
(8.1.2025 12:27:46)
Federiko, já mám k domácím pracem tak nějak neutrální vztah. Že bych je přímo nesnášela, to asi ne...Jako jasně, určitě znám lepší způsob trávení času, na druhou stranu je to ale něco, co dělám pro sebe, abychom doma měli čisto a příjemně, aby bylo čisté oblečení a dobré jídlo. A to holt bez nějaké té práce většinou nejde, no... Takže si snažím všechno maximálně zjednodušit a rychle to udělám, abych pak měla čas na svoje věci.
|
|
|
| Monika |
|
(8.1.2025 12:37:26)
Stará huso, myslím, že vztah špatný vztah k domácím pracím může mít úplně klidně jak ten, kdo je v dětství dělat nemusel, tak ten, kdo musel. U nás povinnosti existovaly, byly jsme tři děti, takže jsme se střídaly v mytí/utírání/úklidu nádobí (ovšem častokrát ho myli i rodiče) + dle pokynů další práce (odpadky, vysávání, obzvlášť jsem nesnášela ruční přepírání ponožek). Brala jsem to jako samozřejmost, ale určitě mě to netěšilo, raději bych dělala jiné věci. Bavilo mě jen někdy vařit, ideálně, když jsem byla doma sama a nikdo mě nekrizoval, jak divně krájím atd. V dospělosti to mám vlastně asi stejně - beru to tak, že je třeba se o domácnost starat, já mám víc času než manžel, takže toho dělám víc, vaření mě občas i baví, to ostatní ne, ale co se dá dělat. Děti mají míň povinností než já kdysi, na nádobí máme myčku, vysávám obvykle ten jeden všední den v týdnu, kdy nechodím do práce (stále si ten luxus držím) a děti jsou tak málo doma (škola, sport), že kdybych měla na ně čekat s pracemi, až se večer vrátí domů a udělají přípravy do školy, tak by to 1) bylo skoro týrání dítěte, 2) bych musela pořád žít v nepořádku. Jídlo si děti jakž takž udělají, když nejsem doma, ale minulý týden jsem se přistihla, jak úpím nad tím, jak dcera divně krájí jablko
|
| TaJ |
|
(8.1.2025 12:45:16)
Moniko, u nás je to podobné, syn v domácnosti pomáhá, ale nemá úplně pravidelné svoje povinnosti, spíš prostě pomůže jak je zrovna potřeba. Uklízí si tedy pokoj a po sobě ráno nádobí od snídaně apod., ale ostatní věci spíš podle toho, jak to vyjde. Jsem několik všedních dnů v týdnu doma, takže obvykle to stihnu úplně v pohodě udělat dopoledne, když tu nikdo není a ještě mi vyjde čas na sebe. Vaříme většinou s manželem buď spolu, nebo na střídačku, podle toho, jak jsem doma. Syna zapojuju podle potřeby - třeba mu z práce napíšu, ať poskládá věci ze sušáku, nebo nějakou jinou práci, co je zrovna potřeba, nebo pomůže manželovi s něčím na zahradě, když je to aktuální...takže doma pomáhá, ale i tak má spoustu volného času na svého koníčka i na školu.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(8.1.2025 13:26:40)
u nás by tohle nefungovalo... naše děti potřebují mít pocit nějaké vyrovnanosti ohledně domácích prací, aby to bylo tak nějak spravedlivě rozdělené (s ohledem na věk a schopnosti)... a taky jim víc svědčí, když si za něco mají zodpovídat, než aby dostávali konkrétní pokyny, mají pak víc možnost si to naplánovat a vybrat čas... teda samozřejmě v reálu věčně někoho upomínám a pak ječím, že jestli okamžitě nebudou ty odpadky vynesené, vysypu je někomu do postele a podobně (ale mám aspoň tu větičku "měls to udělat včas, teď sypej, když řeknu")
samozřejmě že čas od času má někdo z nich pocit, že má "nejhorší sektor", tak se to občas prohází, přemixuje, ale v podstatě je to relativně funkční model... a teda přiznám, že i mně se hodně uleví, když nemusím myslet na některé domácí práce a řešit, jestli je suché prádlo nebo jestli je volný kontejner na papír...
|
| TaJ |
|
(8.1.2025 15:46:32)
Rose, jasně, vy máte víc dětí, u nás se syn nemá potřebu s někým vyrovnávat. A jedeme v jiném režimu, já jsem několik dní v týdnu doma, i ve všední dny, kdy manžel a syn jsou pryč a mám času relativně dost. I manžel je hodně doma, když má ten částečný úvazek. Takže já většinou takové ty rutinní opakující se věci udělám dopoledne a syn pomůže spíš zase s takovými, co se nedělají úplně pravidelně. Ale i tak se vždycky domlouváme, kdy to budeme potřebovat, nebo do kdy to musí být hotové apod. Nepřijdu na něj s tím, že "teď hned" potřebuju od něj něco udělat. Řeknu mu třeba, že k večeři budou řízky, ale že je potřeba umlít strouhanku, tak aby to bylo hotové do xy hodin, než začneme dělat večeři. Nebo se s ním manžel domlouvá, že v pátek odpoledne budou hrabat listí, nebo měnit gumy na autě apod. Prostě u nás funguje spíš takováhle větší pomoc, občas ho teda odchytím třeba po večeři, když mi přinese seshora svoje nádobí, jestli nemá nic rozdělaného, tak aby utřel nádobí, nebo tak něco. Vlastně mě úplně nenapadá, co pravidelného bych mu dala na starost, aby si to hlídal sám. Všechno děláme tak nějak podle potřeby, nic extra pravidelně...On v tomhle směru je zapomnětlivý, dost dlouho mu trvá, že si zaběhne nějakou pravidelnost a když už má nějaký zaběhnutý režim, třeba ráno při vstávání, tak to má naučené na časové úseky (že třeba ví, že v celou musí začít snídat, ve čtvrt si jít čistit zuby a oblíknout se a tak...), ale je pro něj potom těžké tam vměstnat nějakou dodatečně přidanou činnost. Jinak na požádání udělá cokoli, někdy třeba řekne, jo, prosímtě, já tady jen něco dodělám a přijdu a fakt přijde...
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.1.2025 13:07:49)
"myslím, že vztah špatný vztah k domácím pracím může mít úplně klidně jak ten, kdo je v dětství dělat nemusel, tak ten, kdo musel"
Také si myslím.
Podstatné je, aby člověk nevyrůstal ve zlaté kleci a byl vedený k tomu, že se o své potřeby jednoho dne musí umět postarat sám. Ať už si to zorganizuje jakkoliv. Může ho bavit vlastnoruční starost o domácnost nebo o celé hospodářství a nebo si může umět vydělat na to, aby mu servis zajistili jiní. Ale trénink v překonávání nepříjemného a v přebírání vlastní odpovědnosti se hodí vždy.
|
|
|
|
| TaJ |
|
(8.1.2025 12:20:14)
Federiko, jo, to naprosto chápu. Já od narození žiju v Praze, od 5 let jsme bydleli v paneláku, takže leda tak kytičky a rajčata na balkóně, ale to byl spíš taťkův koníček, já si pěstování na balkóně užívám teda teď taky, vlastně mě to naplňuje víc, než zahrada, ačkoli jsem si už od dětství přála jednou mít domeček se zahradou (ale ne hospodářství a zvířata). Zahrádka je super, ale prostě jako relaxační prostor, pěstujeme tam jen něco málo, podle toho, jak jsou zrovna síly a nálada, jinak si užívám pěstování na balkóně - rajčata, papriky, jahody, bylinky, měla jsem tam i lilek a cuketu...plus nějaké kytičky. Nezarůstá to plevelem jako na zahradě, mám to zalité během chvilky, nemusím až dozadu na zahradu, když chci jahody, nebo rajčata, balkón je shora zastřešený, takže se tam dá sedět i v dešti, mám tam kytičky, fontánku, posezení...i sušák na prádlo se vejde...
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.1.2025 12:54:43)
"pomalu po kouscích nejen uvolňovat otěže, ale zároveň přenechávat povinnosti. Vzdělávání učení je jen jedna stránka věci"
Přesně tak.
Když si dítě s povahou snílka zvykne, že si může žít život snílka mimo veškerou praktickou realitu, reálný samostatný život pak logicky vnímá jako břemeno.
|
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(8.1.2025 10:41:42)
tak teda dětství s nudou spojené nemám vůbec... naopak jsem mívala velmi nabitý program, ale čtení představovalo především únik od reality, nahlížení do cizích světů, cizích myšlenek a možnost opustit vlastní hlavu a vlastní myšlenky... být někdo jiný, někde jinde, někdy jindy (btw to bývá dodnes často moje mantra, když utíkám v myšlenkách sama před sebou)
od mala mě fascinovaly cizí příběhy a během dospívání, kdy mi došlo, že jde o příběhy někým napsané, se to rozšířilo o touhu nahlédnout do mysli autora, podívat se, co se mu v té hlavě rodí a kam směřuje své postavy a co s nimi udělá... proto mám nejraději beletrii, ta ukáže mnohem víc, než když se někdo drží reality, ale na druhou stranu zase u té reality je vždycky zajímavé, jaké pohnutky vidí za činy svých postav, co jim dodá za motivaci a hnací motor...
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.1.2025 12:38:51)
77krasko, ano, to je přesné.
Měla jsem na tehdejší dobu řadu aktivit, chodila jsem na různé kroužky, chodila jsem s dětmi z ulice ven okolo domu, rodiče i prarodiče se nám celkem věnovali, měla jsem hračky a knížky... a stejně to všechno bylo šedé a pomalé oproti dobrodružství v knížkách, která měla náboj a spád, jaký reálný život neměl.
Výjimkou byly prázdniny, milovala jsem tábory, to byla akce v partě od rána do večera, většinu času venku, v přírodě, na nějaké čtení jsem ani nevzpomněla, žila jsem realitu. A podobně prázdninové pobyty u příbuzných na venkově. Ve městě během roku to nikdy takové nebylo.
|
|
|
|
|
|
|
| Monika |
|
(7.1.2025 13:40:31)
Koníčku, na nebe, krajinu, domy, zahrady, ptáky, hmyz a zvířata, kytky, stromy, města, vesnice, hory, vody, lesy... a lidi se taky koukám, ale určitě ne 2,5 hodiny, jak o tom psala zakladatelka. Abych seděla/stála/ležela a nedělala nic než koukala na jednu z tebou uvedených položek (nebo třeba do tmy), tak to se může přihodit, ale bude to trvat 5-10, max. 20 minut. Možná na nějaká zajímavá akční zvířátka nebo děti bych to vydržela i delší dobu, ale to myslím taky nesplňuje to zadání "jen tak koukat", to už asi spíš bude zábava?
|
| Beat |
|
(7.1.2025 20:15:50)
Moniko: Koníčku, na nebe, krajinu, domy, zahrady, ptáky, hmyz a zvířata, kytky, stromy, města, vesnice, hory, vody, lesy... a lidi se taky koukám, ale určitě ne 2,5 hodiny..
Moniko. Bud jsem se špatně vyjádřila, nebo téma nechápeš . Psala jsem obecně o tom, jaké to je jen tak koukat. To, ze jsem po dlouhé době měla černou hodinku, 2,5 hodiny jsem koukala do tmy a uvědomila jsem si, ze to mělo pro mou mysl nečekaný přínos neznamená, ze TO je to správné “ jen tak koukání” . A není myšleno jako něco kontroverzního a sporného. At si každý kouká jak chce a kam chce. Za sebe si pouze uvědomuji, ze si čas, kdy bych nic nedelala a byla jen tak, musim víc dopřávat.
|
| Beat |
|
(7.1.2025 20:21:12)
Angrest dekuju 
Blance … jinak jo, je to krása. Neni to pokazdy. Někdy vyběhnu, mam těžký nohy, přijdu si jak 100kilova, nejde to.. Ale uz vím, ze z toho nemusim byt otrávená, ptž bud to po par km přejde , nebo se na to holt ten den vykašlu. A příště to je třeba zas lepší. Záleží, co den předtím jim, to hodně poznám..když jsem jedla vyváženě, většinou se mi běží dobře.
|
|
|
|
|
| Len | 
|
(7.1.2025 12:44:17)
Bez koukani do blba bych se zblaznila. Bohuzel ve stresovych obdobich mi to nejde, myslenky jedou porad, tak jsem nasla behani, coz je uplne vypnuti mysleni uplne stejne, jako koukani do blba (nemusi tam byt ani priroda, ani nic jineho na koukani, proste pouhe vypnuti).
|
| Monika |
|
(7.1.2025 13:33:44)
Len, já celý život do čtyřiceti nesnášela běhání ve smyslu vytrvalostního "výběhu" někam (jinak jsem dělala skoro vrchlový sport a po hřišti pobíhala neustále). Ve 40 jsem přestala se svým sportem a donutila 2-3x týdně běhat, protože to byla organizačně nejjednodušší varianta pohybu vedle chůze. Doufala jsem ve vznik závislosti, o které nadšení běžci psali, ale bohužel k tomu nedošlo - zato se postupně stalo, že i během běhu (stejně jako při chůzi) mi pobíhají v hlavně myšlenky, od kterých bych se chtěla odreagovat. Paradoxně proti "ošklivým myšlenkám" mi teď nejvíc funguje práce v kanceláři (a tedy taky alkohol, ale ...)
|
|
| byvala radka |
|
(7.1.2025 19:49:48)
Ja vypnu ve vode a tam vlastne vypinam i telo, takze to je jedine misto, kde jen tak "jsem"
|
|
|
| angrešt |
|
(7.1.2025 16:32:33)
Beat, mrzí mě, že řešíš něco náročného, přeju, ať se Ti to podaří dobře zvládnout 
Jinak jen tak koukat a nenchat plynout myšlenky umim, ale ne moc vsedě. Jednak je pro mě sezení dost nepohodlná poloha těla, který se vyhýbám, ale hlavně je pro mě těžký udržet tělo v klidu, stojí mě to dost fyzický námahy. A podstatně líp se mi nechávaj volně plout myšlenky, když se u toho nemusim namáhat :) Takže ideálně v chůzi, ev. třeba vestoje s nějakym pohupováním, nebo tak. Jdou i dopravní prostředky, tam se dá vydržet i to sezení, nebo třeba ve vlaku si chodim stoupnout k okýnku :)
Mobil (a kdysi knížky) používám předevšim jako hradbu proti sociálnim interakcim Někdy mi teda pábitelé vůbec nevaděj a klidně si popovídám, ale někdy jsem natolik sociálně vyčerpaná, že další konktakt už by byl moc, a tak se obrnim mobilem, a pak mě lidi neoslovujou. Když jen tak koukám, tak mě naopak oslovujou imrvére. Třeba v tramvajích je mi vyloženě líto nekoukat, jenže koukačů je asi nedostatek, a tak bejvám okamžitě zmerčena nějakym družičem
Koukám ráda do nikam, kdy ve skutečnosti koukám do svejch vnitřních krajin, ale koukám ráda i na svět, na vodu, na oheň, na listy, na oblohu, na zazímavý detaily a poezii všedního okolí, na lidi, na zvířata... na příběhy. Do různý míry to provázim vnitřnim sněním. A potřebuju to ke svýmu spokojenýmu žití. A vlastně to potřebuju i k práci, protože nápady jsou plaší návštěvníci a když se na ně tlačí, tak se vyhnou pozvání :) Přicházej, když se necítěj manipulovaný
|
|
| Čumča. |
|
(7.1.2025 20:42:01)
kdoví, jaký by byl pobyt ve tmě, detox od mobilu, netu, knížek, žádné "příběhy" okolo, jen sama se svými myšlenkami a vzpomínkami - prý po pár dnech začne člověk ve tmě vnímat obrysy
Beat, co ty na to, coby příznivec koukání do tmy?
|
| Beat |
|
(7.1.2025 20:45:36)
Čumčo, čekala jsem, zda to tu někdo zmíní. Kolikrát jsem si říkala, jaké to asi je. Kdyz jsem seděla ty své 2,5 h potmě, tak jsem si to docela dovedla představit. Vubec jsem se nenudila. Líbilo se mi to. Ale dovedu si představit, ze jindy bych byla po chvíli zběsilá a chtěla pryč. Netuším.
|
|
| Dari79 |
|
(7.1.2025 22:17:09)
To já nesnesu. Mám hlavu přeplněnou myšlenkama, musím mozek tlumit... Kdybych neměla zdroje k tlumení a "musela" se jim podřídit, tak bych se zbláznila, napadala by mě spousta věcí, které je třeba udělat, které jsem ještě neudělala, nestíhám ... a měla bych šílený nutkání je udělat...
Nařizuju si neděli jako den volna, kdy se snažím od všeho oprostit.
|
|
| kysnutá knedla |
|
(8.1.2025 10:17:41)
Koukání do tmy sa mi ešte nepodarilo, ale chystá sa na to moj syn - dokonca na niekolko dní (asi 3 myslím) sa pojde niekam zavrieť. Tak som zvedavá, na čo tam príde a jak (a či) to dá. Od nás má len podmienku že až mu skončí šk.rok
|
| Beat |
|
(8.1.2025 10:39:48)
TaJ ano, klidně otevřu uprostřed a čtu.
Sedmi, ja jsem se v dětství hodně “nudila.”
Nikam jsem nejezdila. Těšila jsem se po prázdninách do školy. Ale pořád jsem četla a žila v těch příbězích, taky třeba ty Děti z Bûlerbynu a jiné. Zpětně to nepovažuju za nudu, ale v té době jsem toužila po kamarádech a zážitcích.
Koníčku, na ptačí hodinku jsem se těšila, ale o víkendu budu počítat holuby v Římě. 🙂 A snad i jen tak koukat .
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(8.1.2025 10:49:52)
nechat se zavřít do tmy, to mi zní jako dost hnusné týrání
samota by byla fajn, ale ta tma by byl fakt problém... nesnáším tmu a jsem nesvá, když se v ní ocitnu, potřebuju aspoň trochu vidět... asi to teda souvisí s mou fóbií z bezbrannosti... a taky prostě fyzicky potřebuju denní světlo, proto taky tak špatně snáším zimní období...
|
| Ropucha + 2 |
|
(8.1.2025 12:49:06)
Pobyt ve tmě mě také neláká.
Nemám ráda extrémy, myslím, že dostatečnou psychohygienu lze zajistit přiměřeným vyváženým režimem. Nikoliv vytloukat civilizační zlozvyky umělými experimenty. Ale souhlasím, že tma nám (asi většině lidí) chybí, stejně jako oddychový čas bez zahlcenosti podněty.
|
| Beat |
|
(8.1.2025 12:51:15)
Ropucho, souhlas.
|
|
|
|
|
|
| Koníček mořský |
|
(8.1.2025 9:57:56)
Kdyby se někomu chtělo jen tak koukat, tak o víkendu máte dobrou příležitost. Zapojte se do "Ptačí hodinky", jděte někam do přírody nebo koukejte z okna, a hodinu koukejte jen na to, co kde lítá. Poznávejte, počítejte a pak zaznamenejte na stránkách birdlife.cz
No prostě hodinu koukejte jen tak na ptáky.
Já teda koukám klidně i 2,5 hodiny. Seberu se, uteču z práce nebo z domova někam ven, lehnu si do trávy nebo sednu na pařez a jen tak si koukám okolo. A tohle potřebujete všechny. Před chvílí to říkal i psycholog v rádiožurnálu a říkám to i já.
|
| kysnutá knedla |
|
(8.1.2025 10:02:37)
Seberu se, uteču z práce nebo z domova někam ven, lehnu si do trávy nebo sednu na pařez a jen tak si koukám okolo."
Tak ja teda skúsim utiecť z práce
Keď bude z toho prúšvih, hodím na to paní vedúcu Koníčkovú 
|
|
|
|
V její náručí
Čím potěšit každou ženu
Novoroční koncertBrno-venkov 
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro dětiBrno-venkov 
Krojový plesUherské Hradiště 
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Novoroční koncert
Tříkrálový koncert a tvůrčí dílna pro děti
Krojový ples
Zimní běh na Blaník
Ledové sochy na Pustevnách
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)