| Anthea | 
 |
(19.2.2025 0:18:42)
Já ano, častěji se vracím ke vzpomínám, začínám mít ráda staré věci a dokonce na fb navštěvují skupiny, kde lidé vzpomínají na život, jídlo, předměty a hračky, které se používali v době jejich dětství.
Nejsem v tom sama, muž se zase vrací ke starým filmům z osmdesátek a devadesátek, ale i starším.
A jak to máte Vy?
|
| Stáňa * | 
|
(19.2.2025 6:53:11)
Retro moc rada nemam, ani stare a starsi filmy. Hlavne proto, ze je to spojeno s blizkymi lidmi, kreri uz neziji. Radeji ziju soucasnosti.
Obcas se duvsm na filmy a serialy typu Volha nebo serial Nabidka o vzniku filmu Kmotr, co ted davaji na Ct1. . Ale to jsou nove veci, ne stare.
Ale mśamzel se rad na stare filmy diva, hlavne westerny.
|
|
| Tatramelka+3 | 
|
(19.2.2025 7:39:16)
Dobré ráno, ani nevím... . Mám ráda staré české seriály, ale dívám se opravdu velmi málo. Obyčejně, když mám čas si kvalitně zažehit . Líbí se mi jak se vrací zase ženskost do módy - někde tedy  . Háčkování a pletení už není trapas, ale zase je to um. To se mi líbí.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(19.2.2025 8:25:10)
vždycky jsem milovala staré černobílé filmy pro pamětníky, ale to pro mne nebylo retro ani sentiment, pro mne to bylo stejné jako "nové" filmy... dodnes je mám ráda, jen na ně pohlížím trochu jinak a cítím nad nimi smutek při vědomí, co se odehrávalo v té době za zdmi ateliérů, s vědomím co čeká na ty herce, čím vším si budou muset projít...
u filmů z šedesátých, sedmdesátých let zase cítím mírnou nostalgii, protože se mi spojují s tím, že byli mladí mí rodiče... no a osmdesátá léta, to je moje dětství, to už je retro a nostalgie vlastní, to je stejné jako ty fb skupiny (občas vídám příspěvky), kde jsou ty staré obaly od čokolád, oplatek, ty hračky... a paradoxně "nejhůř" nesu devadesátky - jak se teď spustil trend obracení se do devadesátek, zpětně jsem si uvědomila, jak nebezpečný život jsem vlastně žila, úplně mě to zaskočilo vždycky jsem si devadesátá léta spojovala s neskutečnou svobodou, kdy se ta vnější svoboda prolínala s mou čerstvě nabytou osobní svobodou, odchod do města, intr, dospívání... a teď díky krimi seriálům jsem si vzpomněla také na spoustu známých a kamarádů, co se pohybovali na hraně (často dost za hranou) zákona, a říkám si, jak jsem byla vlastně blbá, jak jsem neměla ani trochu strach, jak jsem riskovala... moje drzost a nebojácnost ty kluky většinou dost bavila, nikdy jsem se do ničeho nezapletla, ale stejně si říkám, že chovat se takhle moje děti, vymlátím z nich duši (a to jsem byla vlastně hodná holka, knihovnice )
no a co je po 2000, to je "nové", to je jasný
včera jsem si poplakala nad bridget jonesovou, hugh grant je STRAŠNĚ starý, vůbec nechápu, kam zmizel ten chlapeček ze čtyř svateb - sakra, ten film si pamatuju z kina v premiéře!  ve výsledku musím přiznat, že krom toho, že byl film dojemný sám o sobě, tak ten skok v čase mě pořádně rozsypal první deník jsem viděla už jako DOSPĚLÁ s dítětem... hrůza
takže jo, začínám být strašně sentimentální 
|
| Len | 
|
(19.2.2025 10:27:45)
Hugh Grant pro mne sok nebyl, protoze ho alespon jednou za rok vidam v talk show, takze to starnuti vidim postupne. Ma teda male deti, coz si neumim predstavit, protoze se docela spatne hybe. Jinak se mi novy Denik moc nelibil, za me rozhodne nejslabsi, dejova linka pro me slaba. Ale vim, ze sse lidem naopak hodne libi.
Sentimentalni jsem, ale spis na vlastni detstvi, nez ze bych nejak vyhledavala predmety z te doby. Mam moc hezke vzpominky na mych prvnich deset let, pak uz to stalo za prd a na devadesatky vzpominat ani nechci. No a pak moje mesto a Sumava, vzpominky na predky s tim spojene, staci mi videt fotku a citim ten vzduch a atmosferu, to me dostane. Plus muj bezecky list pisnicek je z velke vetsiny postaveny na tech z meho detstvi a pred mym narozenim, hlavne proto, ze nesnasim hudbu a tohle a opera je jedine, co jsem ochotna poslouchat. Stare filmy a serialy moc nesleduju, krome Vanoc.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(19.2.2025 10:33:39)
no já ho taky viděla průběžně hrát, v heretikovi je taky starý (zatím jsem teda viděla jen upoutávky), ale tady v tom kontextu s bridget mě to prostě nějak zaskočilo... zase cením, že neměli potřebu své postavy příliš vylepšovat a omlazovat 
|
| Len |
|
(19.2.2025 10:42:55)
Rose, jj, to jsem taky ocenila, ze se je nesnazili nejak omladit, proste hrali svuj vek. Ten Bridgetin zajicek je ted uplne vsude a uz na nej nemuzu koukat, daleko vic mu sedi role treba v Prime Target (doporucuju, skvely serial), nez tohle. Ale zase ten druhy byl dobry vyber.
|
|
|
|
|
| Jojona | 
|
(19.2.2025 8:43:34)
Jo, jsem.
Je to posílené tím, jak rodiče chátrají a taky mou vážnou nemocí, kdy už je jasné, že 80 let se nedožiji a čeká mě do smrti hodně bolestí..
|
| Ropucha + 2 | 
|
(19.2.2025 13:20:25)
" jak rodiče chátrají a taky mou vážnou nemocí, kdy už je jasné, že 80 let se nedožiji a čeká mě do smrti hodně bolestí.."
Tohle mám stejně.
Mám už jen maminku, neřekla bych, že "chátrá", je úžasná, ale vysoký věk je vysoký věk a čas jde kupředu.
Stejně jako ty vím, že bolest mě bude provázet už navždy, že už nikdy nebudu člověk v plné kondici a pravděpodobně se nedožiji vysokého věku.
Ale kupodivu to ve mně nevyvolává retronostalgii.
Spíš mě to srovnává do latě v různých směrech.
|
|
|
| Stará husa |
|
(19.2.2025 9:13:20)
Vysloveně sentimentální, tak, jak to chápu já, jsem s ad nikdy nebyla. Ale odjakživa ráda vzpomínám na to, co bylo, co jsem zažila, ale nedojímám se nad tím. A retro mám ráda. Máme tu u nás krásné retro muzeum a tam jsme si báječně zavzpomínali se stejně starými kamarádkami. Staré filmy a seriály mám ráda, ale že bych na ně koukala furt dokola, to vůbec. Je ovšem pravda, že nových filmů, které bych chtěla vidět, moc není. Jako dítě jsem každou neděli v 17 hodin koukala na film pro pamětníky, to se mi moc líbilo. A mám ráda třeba stará auta nebo tramvaje.
|
| Fern |
|
(19.2.2025 11:15:26)
Pekne pripomenuti - nedele 17 hod a filmy pro pametniky
Dnes mame mnoho techto filmu stazenych v nadi videotece.
A co trebas Bakalari - ty byvali zas v sobotu od 20hod?
Taky jsme si jich nedavno stahli x serii a bylo to prima odpocinkove a mile pokoukani i s temi vybornymi herci jako napr.Mensik,Hlavacova,Zazvorkova,Veskrnka,Kostka...
Vcera byk pekny dokument na dvojce Zrozena pro Afriku - o Joy Adamsonove
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 13:26:31)
"mám ráda třeba stará auta nebo tramvaje"
Mám ráda spoustu starých věcí, které mají krásný design, ale nepatří mezi ně zrovna mnoho věcí z doby mého dětství.
Veteránské dopravní prostředky jsou nádherné, ale v době mého dětství jich už mnoho nejezdilo.
Děda měl Škodu 1000 MB, ta by se ještě dala počítat, nad takovým autem si i vzdychnu, když ho vidím. V tom jsem se vozila s prarodiči na výlety do ZOO a do lesa.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(19.2.2025 9:21:21)
Sentimentální nejsem. Staré filmy mám ráda některé. Nejvíc s Burianem, to koukám, kdxž dávaj.
|
| Beat | 
|
(19.2.2025 10:12:10)
Rose NEPIŠ TO.. kdyz to ctu, jsem sentimentální az hrůza! Na novou BG jsem jit neplánovala , ale ted uz tuplem.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(19.2.2025 10:19:49)
beat, jen jdi
já byla včera s dcerou a té se to líbilo taky taky plakala, ale bez toho dalšího kontextu... a taky jsme se u toho hodně zasmály, bylo to vtipné... vlastně mnohem lepší, než jsem čekala... a krásný vizuálně, ty nádherný domy, a klasický anglický hospody a ulice a rozlehlé pastviny se zídkami z kamení a starou stodolou a prostě vůbec... užila jsem si to
|
|
|
|
| Monika |
|
(19.2.2025 10:20:24)
Sentimentální směrem k minulosti tedy nejsem a to jsem měla myslím spokojené dětství, ale nad realitou té doby se nijak nedojímám. Ale jinak se dojímám čím dál víc nad kdečím, přemýšlím, jestli je to přibývajícím věkem nebo přibývajícím množstvím vypitého vína Včera jsem si třeba náhodně pustila na ivysílání čt dokument o Ester Ledecké (končící těmi dvěma medailemi na OH 2018) a plakala jsem u toho jako želva 
|
| Jerry G. |
|
(19.2.2025 10:32:29)
Moniko,
to je dobre receno. Sentimetalni jsem urcite i se za to nestydim. Ledecka, me hrozne stve jeji otec, ale za to ona nemuze. Jinak me dojme kdo co.
|
| Monika |
|
(19.2.2025 10:33:06)
Jerry, co tě štve na Jankovi Ledeckém?
|
| Jerry G. |
|
(19.2.2025 10:36:02)
Jeho vystupovani behem Corony. Pak jsem jednou behem nemoci koukla na youtube na zaznamy Tvoje tvar ma znamy hlas. Prisel mi, sexistickej, rasistickej. On z ty poroty nebyl jedinej. Mozna, je to tim, ze ziji pres 20 let mimo CR..
|
| Monika |
|
(19.2.2025 10:45:22)
Jerry, aha, tak to já vůbec nevím, co dělal za covidu a na ten pořad se nedívám. Přijde mi přiměřeně sympatický (a moje spoluhráčky v dětství hodně poslouchaly Žentour, takže se mi to období vždycky připomene, když hrají ty staré písničky - čímž se vracíme k tématu )
|
|
| Rodinová | 
|
(19.2.2025 11:28:38)
Jerry, mne je Ledecky taky vrcholne nesympatickej, tuhle jsem zacala koukat na dokument o nem a odesla, neverim mu ani slovo, je to namachrovanej pozer.
|
|
|
|
|
| white | 
|
(19.2.2025 10:55:10)
Tedy, dojme mě ledacos, ale Ledecká mě nechává chladnou:))
I kdyby vyhrála dvacet medailí, bylo by mi to myslím ukradené.
|
| Monika |
|
(19.2.2025 11:20:51)
White, jasně, ona koneckonců 20 medailí nejspíš i má - ze snowboardu - ale ta zlatá z lyží (vlastně ani přesně nevím, která to byla disciplína) byla tehdy naprosto šokující, během jízda nějaká odbornice v komentáři v TV pořád poukazovala na chyby, co dělá a pak byla první - ten její vytřeštěný výraz v cíli byl naprosto úžasný
|
|
| Stará husa |
|
(19.2.2025 11:23:13)
Co se týče sportu, mě nedojímá nic. Sport je mi ukradenej a kdyby neexistoval, byla bych radši, aspoň by mě s ním neobtěžovali v televizních nebo internetových zprávách.
|
| Čumča. | 
|
(19.2.2025 12:54:41)
"Sport je mi ukradenej a kdyby neexistoval, byla bych radši..."
Huso, ty jsi ale opravdu zvláštní
|
| Stará husa |
|
(19.2.2025 12:59:47)
Čumčo, mně připadají zase zvláštní lidí, kteří sledují sport. Vždyť je to strašná nuda.
|
| Monika |
|
(19.2.2025 13:04:08)
Huso, já naprost chápu, že tě sport nebaví, nezajímá, natož aby ses nad ním dojímala. Každého baví něco jiného. Ale říkat, že by bylo lepší, kdyby sport nebyl? Nebo kdyby nebylo možné číst knihy (jak divné) nebo jezdit na koni (ubohé zvíře)?
|
|
| Čumča. |
|
(19.2.2025 13:30:46)
hele, ale k tomu by člověk měl mít spíš neutrální postoj typu "tohle jde mimo mě"
tvoje příspěvky jsou občas plné "nenávidím tohle, nesnáším tamto"
já taky nejsem sportovní typ, ale vidím, jak mm jásá, kdy Ledecká dobře zajede, jak se dcera vrací z lyží nabitá dobrou náladou...
|
|
|
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(19.2.2025 10:23:27)
V necem jsem sentimentalni hrozne v necem vubec. Po tragicke udasti v rodine, delime svuj zivot na PRED a PO. Segra tomu rika, `To byl, tenkrat, svet jeste normalni.` Jinak ceske retro filmy a seriali z komunismu me uprime se.ou. Kdyz jsme v CR tak nerada chodim nakupovat do Penny, protoze porad hraji ceske retro.
Vcera jsem si dokola poustela pisnicku od Zagorky Zima, zima, zima..
|
|
| Žžena |
|
(19.2.2025 10:37:13)
Do minulosti koukám jen svými preferencemi stran poslouchané hudby. Jinak v podstatě koukám jen dopředu. Mám to tak odjakživa, v dětství jsem se celou dobu těšila, až budu dospělá. Teď mne taky víc zajímá jaro, co přichází, než desítky jar, která jsem zažila dřív.
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(19.2.2025 11:14:39)
Ne, vůbec. Nostalgie za "starými dobrými časy", které byly dobré tak maximálně v tom, že člověk byl mladý, mi leze na nervy.
Starou hudbu mám ráda, ale fakt starou Tu z mládí nepamatuju.
|
|
| Anadar | 
|
(19.2.2025 12:06:20)
Pod slovem sentimentální si představuji spíš to že když vidím videa s koťátky,tak se mi vhrnou slzy do očí. A to je počítám furt stejný.
|
|
| Dari79 |
|
(19.2.2025 12:23:55)
Na to jsem ještě asi mladá, takže ne. Uvidím za 20 let, nebo s vnoučaty nebo tak něco.
Zatím pořád hledím do budoucnosti, plánujeme, snažíme se budovat.
|
|
| Čumča. |
|
(19.2.2025 13:01:19)
jsem neskutečně sentimentální nad dětskými fotkami mých dětí...zasloužily si víc a já jim to tehdy nezvládala dát
sentiment ve mně nevzbuzují předměty, ale vzpomínání na místa, kde jsem vyrostla a která už nejsou, přitom já si ta místa detailně pamatuju, včetně toho, co kde rostlo, kvetlo, vonělo
vzpomínání na lidi, kteří odešli a kterých jsem se zapomněla na plno věcí zeptat
vzpomínání na příbuzné, kteří v mém dětství byli laskaví a stářím/nemocí definitivně převládly jejich špatné vlastnosti
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 13:34:26)
"nad dětskými fotkami mých dětí"
Přesně. To jsem také velice sentimentální. Protože to bylo to nejkrásnější v životě. Rodina pohromadě - prarodiče zdraví, my mladí, děti šťastné s námi. Vrchol.
Možná ještě něco podobného zažijeme, přijdou-li vnoučata, ale to už holt pro mě nebude život v nejlepším, ale ve finále.
|
| Čumča. |
|
(19.2.2025 13:43:08)
"Protože to bylo to nejkrásnější v životě. Rodina pohromadě - prarodiče zdraví, my mladí, děti šťastné s námi. Vrchol."
Mám to stejně. Jak to, že jsem to ale tenkrát nevěděla? Strašně se za to stydím, že jsem to naplno neprožívala, ačkoli si ta doba takové prožívání zasloužila. Je v tom nějaká moje blbost, nevděk, tehdejší slepota....
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(19.2.2025 13:52:03)
"Strašně se za to stydím, že jsem to naplno neprožívala, ačkoli si ta doba takové prožívání zasloužila. Je v tom nějaká moje blbost, nevděk, tehdejší slepota...."
no tohle právě považuju za ten retrosentiment... tys v tu dobu prožívala spoustu dalších věcí, dělalas to nejvíc, cos mohla, cos uměla... představa, žes měla sedět dojatá nad svou současnou situací, je prostě vždycky lichá...
jo jsou chvilky, kdy si člověk uvědomí své momentální absolutní štěstí, ale ta všednost to prostě vždycky zastíní
je fakt, že já jsem "prožívač" a občas sama zastavuju své blízké a říkám jim "to je nám hezky, viď" a muži často říkám "na tohle budeš jednou s nostalgií vzpomínat, nekaž si den nějakýma blbostma", ale stejně vím, že vždycky budu žít s pocitm "tohle jsem si měla užít víc"
|
|
| Stará husa |
|
(19.2.2025 14:02:59)
Já se zase stydím, že dobu, kdy byly moje děti malé za vrchol svého spokojeného života nepovažuji. Asi jsem příliš sobecká, ale pro mě to byla velmi těžká doba. Samá práce a povinnosti, od rána do večera jsem se nezastavila a ani v noci jsem se nevyspala. Potom k tomu přibylo ještě zaměstnání a neustále nekončícím nemoci dětí. Sotva tohle trochu pominulo, přišla deprese a když jsem se z toho vyhrabala, rozvod. V době, kdy byly děti malé, se můj táta potýkal s rakovinou, umřel, když dětem bylo 5 a 7. Maminka se z toho nikdy nevzpamatovala, takže už nemůžu mluvit o zdravých šťastných prarodičích.
Jasně, že jsem se snažila dělat vše pro to, aby moje děti měly šťastné dětství, ale pro mě osobně ta doba šťastná nebyla.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(19.2.2025 14:18:05)
huso, to mi připomnělo tohle video
https://www.facebook.com/reel/517314978142474
jinak nemáš se za co stydět... já třeba první cca rok s prvním dítětem byla tak v hajzlu, že se dneska divím, že jsem to přežila já i dítě... krátce po porodu jsme se přestěhovali z města, do cizího buranova, kde nebylo zrovna přátelské prostředí, zvlášť pro další "pražskou náplavu" (co na tom, že z prahy nepocházíme)... první půlrok jsem trpěla na žlučníkové záchvaty (pak operace), všichni příbuzní daleko, spousta samoty, muž si pracně zvykal na dojíždění, taky utahaný... málo peněz, vzteklý dítě, co nesnášelo být byť jen pár minut beze mne... objektivně vzato nářez, subjektivně k tomu jakási krize identity, sklony k depresím... fuj, fuj, fuj...
|
|
| Dari79 |
|
(19.2.2025 14:20:33)
Za to se nestyď, nemají to všichni stejně...
Já mám asi víc období po kratších úsecích, které považuju za nejspokojenější - obvykle je to o tom, že se nic dramatického nedělo... Takže asi tak mezi 20-25 lety. Pak to byly roky turbulentní a náročné, uklidnilo se to asi taky až bylo dítě větší, takže tak 34-38 let? Pak zase různé chaosy... teď jsem spokojená tak cca 4 roky, většinově, i když v práci to nebylo vždycky ideál...
Ale nemám to ještě spojené s žádnou nostalgií, naopak se těším, že to bude čím dál lepší... Samozřejmě, život se může zvrtnout v minutě - stačí nemoc, úraz, jakékoli jiné neštěstí nebo katastrofa...
První roky života mého dítěte patří jednoznačně k nejnáročnějším v mém životě, samozřejmě nějaké historky občas pronáším, ale spíš - jéžiš, ještě že už je to za náma (a v duchu si říkám - a všichni jsme to přežili).
To třeba teď, akorát jsme se vrátili z hor, kde největší "katastrofa" byla, že do muzea, kam jsme se chtěli v pauze mezi sportem podívat, nás nepustili (a byla to samozřejmě "moje chyba", protože jsem si špatně přečetla informace na internetu... - měli to až dole úplně na konci) - jinak super pobyt, bezva atmosféra, super počasí... Jednou budu asi vzpomínat na tuhle dobu - dítě dost velký, samostatný, ale přitom ještě ochotný čas trávit s rodiči, ve vztahu pohoda (byť letitě stereotypní), v práci klid, v rodině nikde žádná dramata... Musím si to zaťukat.
|
|
| Len |
|
(19.2.2025 14:26:24)
Neni za co se stydet. Mam to podobne, ulevilo se mi, kdyz deti trochu odrostly a to moje deti nebyly nijak narocne. Starsi je sice autista (a ne takovy takyautista, aneb vsichni mame neco), ale jako miminko a male dite to byla pohoda, nepohodu pak nakratko zasadila az skola, nez se to vyresilo. Ale proste kdyz byly deti male, tak jsem se citila v pasti a nijak bych to vracet nechtela.
|
|
| Jerry G. |
|
(19.2.2025 14:50:03)
Já se zase stydím, že dobu, kdy byly moje děti malé za vrchol svého spokojeného života nepovažuji. Asi jsem příliš sobecká, ale pro mě to byla velmi těžká doba. Samá práce a povinnosti, od rána do večera jsem se nezastavila a ani v noci jsem se nevyspala.
Huso,
to se vubec nemusis stydet. Jo dojimam se nad fotkami syma, kdyz byl maly. Ale pro me to rozhodne nebyla nejhezci doba.. Moje maminka byla to same.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 13:12:11)
Popisovaný retrosentiment je mi z duše protivný.
Obzvlášť v současnosti, kdy je spojený se vzdycháním po životě v nablblém společenském režimu a v aktuální politické konstelaci mi přijde celkově nevhodný až nebezpečný.
Na detaily ze svého dětství samozřejmě někdy vzpomínám, jako asi každý, ale nikoliv nekriticky. Mnohé z toho, co jmenuješ - jídlo, předměty, hračky... považuji z dnešního pohledu spíš za bizár, po němž se mi opravdu nestýská.
Jasně, byla jsem dítě, měla kolem sebe svou rodinu, byly tam milé momenty, to se počítá. Ale globálně vzato spíše odstrašující doba.
Nevzdychám po minulosti, naopak pořád říkám svým dětem, že žijí život mých snů. Takhle bych bývala ráda vyrůstala a žila já, kdybych mohla.
|
| Stará husa |
|
(19.2.2025 13:53:46)
Ropucho, já na své dětství a mládí vzpomínám strašně ráda, i když si troufám říct, že bez sentimentu. Jasně, u vlády byli komunisti a musím říct, že ten režim byl opravdu hrozný, ale z mého osobního pohledu pro mě osobně to byla krásná doba. Jsem ráda, že jsem se dožila pádu komunismu, přišla svoboda slova, otevřené hranice, plno zboží, které už se nemusí shánět, ale prostě dětství a mládí bylo krásnější. Ne jako politická situace, kterou jsem v té době vůbec nevnímala, ale pro mě osobně, pro mě osobní prožívání.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(19.2.2025 14:00:40)
"vzdycháním po životě v nablblém společenském režimu"
tak můj sentiment není nikdy spojený s touhou po návratu, je to spíš o tom, že vidím obal od čokolády a vyvolá to vjemy a pocity dávno zapomenuté... přivolá to vůni léta u babičky nebo pocit z chůze mokrou trávou cestou z obchodu... je to laskavé pohlédnutí na tu malou holku, a taky připomenutí si tehdejších blízkých... nebo si vzpomenu na něco konkrétního, třeba jak jde máma z práce, hodí tašku do trávy a jde s námi hrát vybíjenou, protože nám chybí čtvrtý hráč... připomene mi to kytici natrhanou na louce, svázanou vlasem, co nesu mámě do vázy a jak se máma směje, že ty kopretiny pekelně smrdí, ale s kohoutkem a chrpou jsou prostě krásný...
a vlastně bych nechtěla zpátky ani ty devadesátky, i když ta svoboda byla tak opojná a jiskřivá... jsem ráda za "tady a teď", jen mi chybí ti lidé z "tehdy" a připomene mi to, že čas strašně letí a všechno je tak pomíjivé...
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 18:41:55)
Rose, takhle popsané vzpomínání chápu. Asi každý máme momenty, na které lze vzpomenout s nostalgií, to je přirozené.
Také se dojmu nad oblíbenou dětskou knížkou, nad předmětem z domácnosti prarodičů nebo nad místy, kde jsem strávila krásné prázdninové chvíle apod..
Ale na mnohé věci z dětství a mládí vzpomínám spíš stylem "podívej, v tomhle jsme žili, toto jsme nosili, toto bylo kolem nás, to byla šílenost".
Cítím to stále promíchané, jak to v reálu promíchané bylo.
|
|
|
| Půlka psa | 
|
(19.2.2025 14:14:43)
Že někomu chutnala v dětství sušenka a sem tam na ni vzpomene, nejspíš nijak nesouvisí s nablblým ani s jiným režimem. Pravděpodobně to souvisí jen s tím, že byl malej a chutnala mu sušenka, no.
|
|
| Čumča. |
|
(19.2.2025 14:17:39)
"Popisovaný retrosentiment je mi z duše protivný.
Obzvlášť v současnosti, kdy je spojený se vzdycháním po životě v nablblém společenském režimu a v aktuální politické konstelaci mi přijde celkově nevhodný až nebezpečný."
Ropucho, ty jsi poslední dobou tak skvěle řízná, já tě zbožňuju Všimla sis, že poslední dobou se s vyjádřeními nepářeš? Myslím tak týden zpátky...skvěle do toho šlapeš, máš pravdu, ale nikdy jsi ji nevyjadřovala příkře. Něco se u tebe změnilo?
(myslím tyhle věty vysloveně v dobrém, vážně obdiv, ne kritika)
|
| Jerry G. |
|
(19.2.2025 14:44:36)
"Popisovaný retrosentiment je mi z duše protivný.
Obzvlášť v současnosti, kdy je spojený se vzdycháním po životě v nablblém společenském režimu a v aktuální politické konstelaci mi přijde celkově nevhodný až nebezpečný."
Ropucho, presne ..
Ja jsem to nechtela psat, kdyz bydlim v cizine. Ale vzdychani nad nekvalitnima cokoladama a filmy jako Diskopribeh.
|
| Půlka psa |
|
(19.2.2025 15:03:23)
Mně zase přijde vyloženě nebezpečné, aby se banální dětské vzpomínky na čokoládu od babičky posuzovaly skrz politiku jako vhodné/nevhodné, bezpečné/nebezpečné. Nemluvím tedy o sobě, sama téměř žádné vzpomínky na socialismus nemám, natožpak abych si pamatovala nějaké zboží, ale obecně mi to přijde jako divná myšlenka.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(19.2.2025 15:19:02)
půlko, myslím, že to bylo spíš o tom, že zrovna na fb je u každého takového obrázku (obal od žvýkaček, od čokolády, hračka) několik set příspěvků ve stylu "tenkrát byl svět ještě v pořádku, ne jak dneska", "to byla ještě čokoláda a ne ten dnešní hnus fyjalovej" a podobná moudra...
|
| Půlka psa |
|
(19.2.2025 15:31:24)
Aha, tak to jo. Na mě nic takového na facebooku nevyskakuje, tak to nevím. Můj facebook vyhodnotil, že jsem na vikingskou archeologii, na kovoobrábění a na orangutány. Nic z toho není pravda, ale zato je to ideologicky nezávadné.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 18:05:07)
Rose, jojo, na sociálních sítích se to hojně zneužívá k propagandě.
|
|
| Len |
|
(19.2.2025 18:09:48)
No jo, tohle touzeni po minulosti se objevuje v kazde spolecnosti. Ja tu zase mam slumy vychodniho Londyna a workhouses s napisem "nemeli nic, ale byli stastni", pripadne "nic nemeli, ale byli vlastenci", tak to urcite. Mne bylo deset, kdyz byla revoluce, a treba ma vzpominka na prababicku, ktera zemrela, kdyz mi bylo necelych sest, tak ta se vaze na Milku ze Zapadniho Nemecka. A ze chutnala lepe, to je pravda Ty souvislosti si dobre uvedomuju, ale nemam problem vzpominat s laskou na to hezke z detstvi, zadne "nesvobodni, ale stastni" do toho nepridavam.
|
| K_at |
|
(19.2.2025 18:24:17)
Jo, ty výkřiky "žilo se nám krásně, dnes je to totalita" a podobně, to mi přijde absolutně dementní.
Jakože s mm vzpomínáme na výborný chleba, nebo super loupáky. Nebo že jsme v dětství určitý věci měly v něčem snazší. A tak. Ale to přece neznamená, že bylo vše hezky a dobře.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 18:29:11)
Len, no právě: čokoláda od babičky bývala "bublinková" z Tuzexu a když jsme šly s babičkou do cukrárny, měla s sebou vlastní lžičku, protože "fuj ty jejich opatlané plastové". Vzpomínala, jaké zboží mívali u Meinla a tvrdošíjně říkala "u Meinla", i když už na tom místě byla desítky let poloprázdná socialistická prodejna. Také používala prvorepublikové názvy ulic, nosila klobouky a rukavičky a spoustou dalších detailů mi od malička připomínala, že s naší současností není všechno v pořádku.
Což ostatně člověk navnímal velmi rychle všude kolem sebe.
|
| Beat |
|
(19.2.2025 18:37:49)
Ropucho, to je ono. Ty mas vzpomínky na sve dětství hodne ovlivněné postojem prarodičů, rodičů, kdyz ctu
o projevech tvé babičky. Ale asi věříš, ze to tak nemuselo byt vsude a presto v tech ostatanich rodinách nebyli všichni pomocnici stráže VB a podobní týpci. Jen se to tam ventilovalo jinak, nebo neventilovalo.
U nás byla silně proti komunistická atmosféra, běžně hrál Hlas Ameriky, rodiče se podíleli na akcích v 68, poté byli perzekvováni, kamarádili se s disidenty, přesto v sobě nemam postoj, který vy se tvému, byť jen vzdáleně podobal.
Půlka byla dítě, ta to posoudit neumí, ale i my staré páky, které jsme za komančů dorostly do dospělosti, to můžeme vnímat jinak, než ty
|
| Beat |
|
(19.2.2025 18:42:14)
Mela jsem dětství dost na baterky a proto jsem ho prožívala hodně v sobě, hodně intenzivně, hodně niterně .. a na to vzpomínám často, právě hlavně s tím sentimentem. Protože těch hezkých, průzračně jásavých, klidných a radostných vzpomínek nezatížených problémem mám vážně poskrovnu. Tak vzpomínám hodne i na ty problémové situace, na své pocity, strachy, touhy, přání .. proste moje dětství, a to, ze bylo shodou okolnosti za komunismu, je úplně vedlejší.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(19.2.2025 18:51:43)
Nesnášela jsem bejt dítě, cejtila jsem se dospělá a samostatná, ale pořád mě všichni omezovali a sekýrovali.
Zároveň jsem nesnášela omezení socialismu. Od mala jsem chtěla mít přístup k módě, hudbě a filmům "ze západu".
V 8 letech jsem dostala od bratrance dvě nový igelitky od cigaret a nosila jsem to jako svátost. Když si koupím novou igelitku při nákupu, voní, jako zakázaný západ
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 19:22:38)
Evelyn, na mě asi nejvíce působila ta atmosféra.
Samozřejmě jako dítě jsem chtěla i to pěkné zboží, obzvlášť pak v pubertě.
Ale nejvíce vzpomínám na pocity strachu, tísně, jak jsme se pořád něčeho báli - dospělých, že nám vynadají, že něco nesplníme, že se něco nesmí, že bude z něčeho průšvih... Jak nás ve školce a ve škole ponižovali, peskovali, vyhrožovali... Nemohla jsem být příliš sama sebou, nějak se projevit, dělat, co já chci. Do toho studená válka, strašení jaderným útokem. A reálie kolem mě byly takové nějaké šedivé, všechno špinavé, oprýskané, výjimkou byly prázdniny na venkově v zapadlé vísce, tam bylo malebno.
Takhle napsané to možná zní extrémně, ono to samozřejmě bylo proložené řadou dětských radostí, ale nemohu říct, že jsem jako dítě prožívala bezstarostnost a nekonečné štěstí.
|
| susu. |
|
(19.2.2025 19:49:57)
"Samozřejmě jako dítě jsem chtěla i to pěkné zboží, obzvlášť pak v pubertě.
Ale nejvíce vzpomínám na pocity strachu, tísně, jak jsme se pořád něčeho báli - dospělých, že nám vynadají, že něco nesplníme, že se něco nesmí, že bude z něčeho průšvih... Jak nás ve školce a ve škole ponižovali, peskovali, vyhrožovali... Nemohla jsem být příliš sama sebou, nějak se projevit, dělat, co já chci. Do toho studená válka, strašení jaderným útokem. A reálie kolem mě byly takové nějaké šedivé, všechno špinavé, oprýskané, "
Hele, ve všem s tebou souhasím. vše popsané jsem taky vnímala a taky mi to vadilo.
Současně s tím jsem ale vnímala i to hezké.
Na čokolády od babičky nevzpomínám, ale babička i prateta měly tu prvorepublikovou holčičí školu a já byla urvaná ze všech těch buchet a cukroví a dalších dobrot, co připravovaly. A prázdniny byly hezké režim sem nebo tam, byly to prázdniny - prarodiče, sestřenice, vesnice, slunce, koupání, ovoce, zmrzliny, ...
I kino bylo fajn, na ruské filmy jsme moc nechodila a ty, co jsem si vybrala (západní slaďáky, detektivky, komedie,,) se mi líbily.
Tábory mě bavily, i když byly pionýrské.
Zábavy plesy, diskotéky, jo, socík všude, ale stejně to bylo fajn. Ve smutné a šedivé realitě se spoustou trablů šlo zažít i hezké věci a teď na ně klidně vzpomínám.
|
| susu. |
|
(19.2.2025 20:00:23)
Třeba jsem ráda chodila na místní koupaliště. A fakt mělo velmi daleko ke všem současným akvaparkům, ale i tak to bylo fajn a když vzpomínám, tak přesně, cítím to teplo, tu radost ze skákání do vody, ze šplouchání a cákání po bráchovi, z dělání létacích vrtulníčků z plastového kelímku na sodovku, z minigolfu, který jsme tam hráli, ACH JO, ÚPLNĚ JSEM ZATESKNILA PO TOM STARÉM KOUPÁKU. A bylo to jen malé obyčejné koupaliště, ale prožitek byl silný a na režim jsme na něm moc nemyslela.
|
| Beat |
|
(19.2.2025 20:09:02)
Kat, tak pokud ses narodila krátce před revoluci, asi nedovedeš posoudit dětství nás, které jsme byly pred revoluci dospělé. A ani naše pohledy na dospěle, na rodiče, na jejich jednání. Ty jsi žila jiný život
|
| Beat |
|
(19.2.2025 20:10:54)
Já jen nesdílím takový ten jednostranný vzpomínkový optimismus.
Ropu, ale ten nesouvisí s dobou, ve které jsme vyrostli, ale proste s dětstvím a mládím. Na tom se tu ja a jiné točíme.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(19.2.2025 20:18:35)
No, tak na starým koupáku bylo nejlepší to, že jsem měla v plavkách perfektní postavu, to bych brala, byla jsem mladá, krásná a kluci na mě stali frontu
Ale jak to někdo může přetransformovat do vzpomínek - že byla svoboda a blahobyt, teď máme Fialovou bídu a totalitu, to nepochopím.
|
| susu. |
|
(19.2.2025 20:21:23)
Evelyn, ale já přece nic takového nepíšu.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(19.2.2025 20:25:14)
Susu, Ty ne, reaguju na retro skupiny na FB. Tam jsou u každé staré fotky tyhle kecy, s hrubkama.
Jestli si pamatujou jen to, že byli mladí, nechápu.
|
| susu. |
|
(19.2.2025 20:27:23)
Já mám takové i v práci, někdy je mi z toho fakt smutno, jak rychle zapomněli.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(19.2.2025 20:30:09)
Tak do takovejch skupin nechoď. Nikdy jsem nic takvýho na FB neviděla.
|
| Beat |
|
(19.2.2025 20:42:25)
Inko, ja jsem pocity tísně a strachu měla. Vedela jsem o riziku nukleární války, věděla jsem o válečném stavu v Polsku v roce 1981. Plus situace doma na baterky, takže ja jsem se bála. Od předškolních let do dospělosti jsem měla neustále neurózy a špatně jsem spala.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.2.2025 9:14:37)
V roce 1981 jsem měla starosti jestli se dost líbím klukům, co se děje v Polsku ani nebezpečí jaderný války jsem neřešila.
|
| susu. |
|
(20.2.2025 9:25:37)
Jadernou válku jsem taky moc neřešila, ale jako tísnivé jsem vnímala to, že musím něco říkat a dělat navenek a něco jiného v soukromí, a když mě někdo udá, tak budu mít potíže.
Třeba jsme si se spolužáky na SŠ zanadávali na komouše a já pak přemýšlela, jestli to někdo hned nepůjde naprášit, z těch, co tam byli, nebo jestli nás někdo náhodou neslyšel. Tohle jsem fakt vnímala tísnivě, takový blbý pocit.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.2.2025 9:26:57)
"V roce 1981 jsem měla starosti jestli se dost líbím klukům, co se děje v Polsku ani nebezpečí jaderný války jsem neřešila."
Inko, a dneska společenské a politické otázky řešíš?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.2.2025 10:00:04)
Dobře umíš chytat za slovo
Použila jsem špatný výraz pochopitelně neřeším ani dneska, jak bych mohla. Od řešení jsou tu jiní. Leda bych někam kandidovala.
Tenkrát jsem to ani nesledovala, nezajímala se, ve 14.
Dneska sleduju, neřeším.
|
| Ropucha + 2 |
|
(20.2.2025 10:20:08)
Inko, to nemělo být chytání za slovo, to se omlouvám, jestli to vyznělo útočně.
Jen mě zajímalo, jestli je to tak, že někdo se nezajímá bez ohledu na věk, nebo se ten zájem vyvíjí.
Vztahy v dospívání řeší asi všichni, politiku jen někdo.
A v dospělosti nakonec také jen někdo.
|
|
|
| Půlka psa |
|
(20.2.2025 15:47:11)
Já teda musím přiznat, že jsem až do dneška vůbec nevěděla, že byl v Polsku v 1981 válečný stav .
|
| K_at |
|
(20.2.2025 16:04:35)
Půlko, já až teď. Poslouchám podcasty na Radiožurnálu. A myslím, že tohle líčil i Ken follet v nějaké své historické sérii.
|
| Půlka psa |
|
(20.2.2025 16:16:46)
Co máš za podcast na radiožurnálu? Nevím už, co poslouchat.
Že si to Polsko nepamatuju v reálném čase, to mě neudivuje, protože jsem ještě nebyla na světě, ale že to nevím ani z doslechu, to mi zvláštní přijde. Solidaritu vím, ale nevěděla jsem, že to dotáhli do válečného stavu, ani že by kvůli tomu nebyly otevřené stezky v Krkonoších apod.
|
| K_at |
|
(20.2.2025 16:21:00)
Půlko, hodně hledám v archivu v sekci Téma Plus.
A je to teda český rozhlas. Pardon. Jak na mě mluvil manžel, píšu blbosti.
A dobrá je teda Vinohradská 12. Tu znáš určitě.
|
| Beat |
|
(20.2.2025 16:32:54)
Holky diky. Nebyla jsem na to uplne sama, mam o dost starší sourozence, ale v 81 byl jeden bracha na vojně, což bylo strašně stresující . Nevědělo se, zda vojáci nepůjdou do Polska pomoct bránit socialismus. Ale s druhým bráchou jsme se v tom nějak plácali.
|
| Beat |
|
(20.2.2025 16:36:24)
Kat, bylo to náročný. Hrabala jsem se z toho dlouho. A vím, že nebýt MM, kterého jsem potkala velmi brzo, kdoví, kde bych byla.
|
|
|
|
|
|
| Okolík | 
|
(20.2.2025 16:30:57)
Ne válečný, byl tam výjimečný stav
|
| Čumča. |
|
(20.2.2025 16:35:49)
nemáš pravdu, Okolíku, jednalo se o válečný stav, 13. prosinec 1981...
|
| Okolík |
|
(20.2.2025 17:59:08)
Tak nám v ČSSR kecali
|
| Dari79 |
|
(20.2.2025 18:37:38)
Já jsem do 4. třídy vyrůstala na vesnici a chodila na vesnickou malotřídku, kde se to moc neprožívalo, takže jsem byla celkem v klidu. Vrchol komunistické výchovy byly lampionové průvody k VŘSR, nemuseli jsme vstoupit ani do pionýra, neměli jsme doma ani pionýrský kroj, jednou jsme ho na cosi potřebovali a máma ho sháněla někde na půjčení...
V páté jsem šla už do města, kde najednou bylo všechno jinak. I ta škola byla taková "urputnější", nacvičovali jsme na Spartakiádu a tak..., ruštinářka byla taková nepříjemná... Naštěstí přišla revoluce, takže to trvalo jen krátce.
Takže z osobních vzpomínek ten komunismus nemám nijak dramaticky, ale samozřejmě, dospívala jsem v čerstvých devadesátkách a měli jsme hodně intenzivní výchovu (spousta dospělých, i učitelů, nám pak vyprávěla, o co šlo, co zažili, co se dělo, hodně jsme četli do té doby zakázanou literaturu a vysvětlovali nám "podtext"), tj. tím jsme hodně vnímali rozdíl mezi teď a dřív. Tj. i když mě osobně se "nic nedělo" (zabavení statku dědové rodině proběhlo už před desetiletími), tak žádnou nostalgii nemám a iluze už vůbec žádné.
Rodinu jsme měli půlenou - babička chodila i v komunismu do kostela, včetně do sboru, nechala nás všechny "tajně" pokřtít, dědovým sebrali statek xxx druhý děda byl jakýsi papaláš na okrese, takže u nás se tak nějak balancovalo mezi prorežimním a protirežimním nastavením. Proto se doma o tom nemluvilo, aby se ani radši rodina nehádala...
Tu tíži jsem tedy cítila asi až v tom roce 1989, kdy jsem už měla trochu rozum + jsme se pohybovali víc v tom městě a na městské škole a začínala jsem cítit tu výchovu - neříkat, neodmlouvat, ale současně "Jak se vymluvit z něčeho"... (to už nežil ani ten komunistický děda, takže větší důraz u nás byl na protikomunistickké postoje, což se třískalo s tou dost "komunistickou" městskou školou). Možná proto mám takový odpor k městským školám sídlištního typu, byť jsem v ní byla jen krátce.
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(20.2.2025 16:43:03)
Wiki říká toto:
" vláda v Polsku vyhlásila válečný stav, předpokládaný pro případ vnějšího vojenského napadení, protože přes požadavek vlády Sejm odmítl vyhlášení (civilního) výjimečného stavu."
|
| Senedra | 
|
(20.2.2025 16:54:48)
Půlko, poslouchám podcasty jen občas, ale někdy si dám něco z Rádia Plus a zajímavé podcasty má i Akademie věd. Případně si pouštím jako kulisu Hyde park civilizace z ČT.
|
|
| Rigel | 
|
(20.2.2025 16:54:49)
Je možné, že v polštině je to "válečný" stav. Tady u nás se dva roky hovořilo o výjimečném stavu. nevím, jak se to liší, ale ten výraz mám fakt zažitý, stejně jako Solidaritu a Gdaňské loděnice. Asi to bylo jako ve válce, záchaz nočního vycházení, vypnutí telefonů, cenzura tisku i pošty, zrušení práva shromažďování...
u nás by se tomu asi dalo říct i stanné právo
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10195164142-vypravej/13547-ve-stopach-doby/8167-v-polsku-byl-vyhlasen-vyjimecny-stav/
|
| Půlka psa |
|
(20.2.2025 17:32:34)
Pochopila jsem to z Wiki tak, že mají dva odlišné nesouvisející stavy - válečný pro vojenské hrozby a výjimečný pro civilní záležitosti. U nás se to předhazovalo lidem jako výjimečný, ale to bylo jen umělé změkčení situace.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(21.2.2025 22:44:02)
Ano, výjimečný stav v Polsku, o tom se mluvilo pořád, hodně jsem to tehdy sledovala, jestli se jim to povede, že by mohlo i u nás. A pak jsem byla nadšená, když v Rusku nastoupil Gorbačov. A nakonec se to povedlo.
|
| Čumča. |
|
(21.2.2025 23:32:15)
"hodně jsem to tehdy sledovala, jestli se jim to povede, že by mohlo i u nás"
jé, to jsou zcela jiné perspektivy, já v tom roce trénovala na nočník a sledovala tak maximálně leporela
|
| Zasjaj. | 
|
(21.2.2025 23:37:55)
Čumčo si vzpomínám přesně na ten moment, kdy jsem poprvé uslyšela o stávkách v Polsku. To bylo překvapení.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(21.2.2025 23:51:16)
Zasjaj, to nám bylo nějak 13-14 let? Nová naděje .
|
| Zasjaj. |
|
(22.2.2025 0:14:56)
Léto 1980 - ted jsem si to ověřovala a našla 14 srpen - to by odpovídalo. Byli jsme na Pomezkách v Krkonooších. Naději jsem ňák nepociťovala, spíš údiv, zvědavost, co bude dál. Ale úplně si ten moment pamatuju. Na poště tam u hraničního přechodu.
|
| TaJ | 
|
(22.2.2025 16:42:36)
Zasjaj - tak tohle šlo úplně mimo mě. V roce 1980 jsem šla teprve do první třídy v Praze na sídlišti.
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(22.2.2025 8:19:32)
Já jsem vůbec netušila, co tím v Polsku sledují, co chtějí. Vůbec mě nenapadlo, že by mohl skončit socialismus, byla jsem přesvědčená, že ten je tady navždy. Pamatuju si, jak jsme v listopadu 1989 furt sledovali, co komunisti, jak se jim měnilo vedení a tak a jednoho dne jsem si najednou uvědomila, že už to sledovat nemusím, že už je úplně fuk, co se děje v KSČ, protože komunisti jsou definitivně od válu. Byl to hodně zvláštní pocit, takové procitnutí a zároveň uvolnění. Najednou pocit svobody, že už se může všecko.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(20.2.2025 9:37:00)
My jsme byli v r. 1982 na svatební cestě v Krkonoších a nejvíc mě štvalo na celé situaci v Polsku to, že byla uzavřena pohraniční Stezka Československo polského přátelství a museli jsme to složitě obcházet. Věděla jsem, že v Polsku je Solidarita, ale čeho chce dosáhnout a vůbec jaká je tam opravdu situace jsem nevěděla.
|
| Len |
|
(20.2.2025 10:39:09)
Huso, vidis, tak to ja si v te dobe, nebo kousek pozdeji, myslela, ze je v Polsku valka, divala jsem se na zpravy uplne od miminkovskeho veku kazdy vecer a kdyz jsem byla starsi a treba nemocne, tak i pres den na ruzne publicisticke porady. Nasi mi to pak vysvetlovali (opatrne, protoze zkusenost nacismu a pak 50. let byla pro pulku rodiny opravdu plna pronasledovani, takze vse bylo potichu). A vim, ze jsem v okoli nebyla jedina, plno deti se divalo s rodici. Neumim si predstavit byt tak neinformovany dospely. Ale pro psychiku bylo urcite lepsi se zavrit v ulite, to jo. Ja to v podstate delam ted, jak jen mi situace dovoli. Nejde to uplne.
|
| Rigel |
|
(20.2.2025 16:25:30)
Výjimečný stav v Polsku ( tak se to myslím tehdy nazývalo ) si dobře pamatuju, v roce 81 mi bylo deset. Pořád se o tom mluvilo v rádiu. Teda nevím už ve kterém, otec pořád poslouchal svobodnou evropu, tak možná hlavně tam ? Tehdy jsem měla občas obavu, aby se to nakonec nebylo i u nás - tanky na ulici, noční zákaz vycházení - byla jsem malá hvězdářka tak mi to připadalo taky důležité , Jaruzelski v maxi černých brejlích. Trvalo to dlouho.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(20.2.2025 15:41:39)
O rok dřív, v roce 1981 jsem taky řešila svatbu... Byli jsme na návštěvě u bývalých sousedů i přes noc a měla jsem spát v posteli s jejich synem... A já řešila, že když se s ním vyspím, tak už se pak třeba nevdám... Ale Marek mi pak slíbil, že když mu dám pod peřinou tajnou pusu, tak si mě pak vezme... No a nic, že jo, slíbil, ale nevzal, typický chlap
byly mi 4 a jemu 5
|
|
|
| Žžena |
|
(20.2.2025 16:09:41)
Inko,
možná to bylo sociální bublinou, regionem?
Moje tchyně ve městě u hranic s Německem v roce 1981 imperialistický Západ a jadernou válku řešila hodně. A moje máma na venkově v tom období řešila akorát pionýra a spartakiády... a randění a tak.
|
| breburda71 | 
|
(20.2.2025 16:20:17)
Tak ja jssm v detstvi zila ve meste, kde mela sovetska armada posadku, pro nas to bylo na dennim poradku potkavat sovetsky vojaky, dustojniky, obrnence atd.., bydleli vsude kolem.. Takze jsme vsichni vedeli, co se deje..V mych cca 12 letech nas nahnali na namesti ( skolaky, studenty, pracujici) a museli jsme zvednout ruku, ze souhlasime s umistenim jadernych hlavic na vojenskou zakladnu asi 3 km za mestem..uplnej bizar..
Pro nas jaderna valka byla neco, na co urcite v brzke budoucnosti dojde, a mela jsem z toho celkem strach...
Moji kamaradky maminka pracovala na celnici ( hranicni prechod do Polska), takze jsme vedeli, ze se " neco" deje...
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(19.2.2025 20:45:32)
Tam je třeba obrázek žvýkačky Pedro, tak kouknu a u toho takový hnusy. Nebo moje milovaná oříšková čokoláda od babičky, kdy byly na obalu 3 lískové oříšky s nějakou stuhou.
A u toho zase, jak bylo dřív líp.
Mám tam rok narození, tak mi to tam skáče.
|
|
|
| byvala radka |
|
(23.2.2025 19:14:35)
Tak jsou lidi, co se maji mnohem hur. Nemaji jistotu zakladnich zivotnich potreb - bydleni, praci, jidlo a energie, coz jsou nezbytnosti, jsou drahe. Takze kdyz nemas na toto, muze Ti byt nejaka svoboda ukradena. Tady je specificka bublina, ale ver, ze takovi lide existuji a neni jich malo
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 20:04:45)
"šlo zažít i hezké věci a teď na ně klidně vzpomínám"
Susu, určitě, s tvým popisem se shoduji.
Já jen nesdílím takový ten jednostranný vzpomínkový optimismus.
|
| susu. |
|
(19.2.2025 20:09:47)
"já jen nesdílím takový ten jednostranný vzpomínkový optimismus. "
To já samozřejmě taky ne.
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(19.2.2025 20:04:50)
Ropucho, jsem o kousek mladší a očividně jsem žila v jiné bublině než ty, ale já fak nic šedivého a oprýskaného nepamatuju... žili jsme v díře po granátu v lesích, bývalá hutní pak vojenská obec, velká koncentrace mladých rodin, ač vojáci (tedy členové strany), nikdo moc režim nežral, žádné kontroly vyvěšených vlajek v oknech, spíš se tak nějak švejkovalo, jo byly hnusný podrazy, ale to vyplývalo z povah lidí, svině byly, jsou a budou, cestu si vždycky najdou... z rodiny jsem byla naučená určité skepsi vůči všem ideologiím (nebo to mám vrozené, každopádně mi to zůstalo)...
Uznávám, že spoustu věcí jsme prostě netušili, přece jen jsem byla v 7. třídě...
Ale teda stesk po první republice jsem z rodiny neznala, všichni se měli výrazně hůř než pak za totality... paradoxně zabavení majetku nikoho nijak zvlášť netrápilo, nikdo ani nežádal pak o nějaké restituce...
|
| susu. |
|
(19.2.2025 20:19:29)
Rose, mě teda ta šedivost a oprýskanost vadila taky, vnímala jsem to ale až jako starší, až tak na druhém stupni ZŠ a později.
V našem městě fakt spousta domů byla zanedbaných neopravených, dlažby vypadané, zeleň přerostlá nebo vyšlapaná, chodníky rozbité, výlohy s Leninem, ale ušmudlané a bez zboží, všude ty nápisy - Se SSSR na věčné časy, ale světla na ulicích a všude svítila jen občas a kalně žlutě, ... byly toho fakt mraky a já jsem "hen ten estét" vnímala jsem to silně.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(19.2.2025 20:23:07)
U nás některé domy a části města zpřístupnili až po revoluci, byly úplně zničené a nesmělo se tam, aby se někomu něco nestalo.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(19.2.2025 20:26:45)
To bylo všude, SSSR, nás vzor, ale kdo by chtěl džíny ze Sajůzu
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(19.2.2025 20:40:45)
Susu, ale u nás nic moc oprýskaného nebylo naopak výstavba ve velkém, sice paneláky a tak, ale vlastně všechno nové, naopak místo chátrajících baráků... tehdy nám to přišlo i hezký, bylo to moderní, centrum vyrostlo v krátké době celé, takže v jednotném stylu
|
| Stará husa |
|
(19.2.2025 20:45:02)
Rose, náš dům, kde jsem bydlela do 12 let, měl ještě původní omítku a na fasádě byly díry po kulkách z r. 1945. A takových bylo v našem městě plno. Na sídlištích zas byly hromady hlíny a stavební suti, nebyly tam ani chodníky, jen bláto. Obchod a zdravotní středisko byly v bytech a na celém sídlišti byla jediná telefonní budka.
|
|
| Půlka psa |
|
(19.2.2025 20:45:19)
Zářivé fasády jsou moje jediná vzpomínka na revoluci a na to, co bylo před ní. Po revoluci se v Brně objevily dvě nové barevné fasády a jeden barevný plot. Ty dvě fasády dokonce poblíž sebe, takže od jedné bylo vidět k druhé. Koukala jsem na to jak tele ne nová vrata. Byla jsem tak nadšená, že je z toho moje jedna jediná vzpomínka na revoluční události.
|
|
| susu. |
|
(20.2.2025 8:02:32)
Rose, já vyrůstala v malém, leč historickém městečku se spoustou nádherných starých budov, které celý socík chátraly a chátraly a byly šedivější a omšelejší každým rokem víc a víc. Nově postavená komunistická sídliště na okrajích toho moc nezměnila, ta unifikovaná pseudoarchitektura se mi nikdy nelíbila, a jak tu někdo psal, okolí bylo dlouho hlavně bláto a nic. Celé město neuvěřitelně prokouklo a spravilo se až po revoluci, teď je centrum nádherné, historické, upravené a opravené..
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 21:19:50)
Susu, přesně, já jsem asi také estét, od mala na mě tyto věci působily.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 21:06:35)
Rose, přemýšlím, jak asi vypadala vojenská obec v lesích, kde nebylo nic šedivého ani oprýskaného
Osobně (nebo v nejbližším okolí) jsem také nezažila vyloženě nějaké podrazy, sledování, udávání apod., to se nám nějak vyhnulo. V místě bydliště ani u rodičů v práci nebyla v tomto nijak vyhrocená situace, asi to bylo štěstí na lidi.
Prarodiče na předválečnou dobu vzpomínali hodně, to byl zase sentiment jejich generace, mládí za první republiky a dětství před první válkou. Děda říkával, že svět byl krásný do první války, pak už to šlo jen z kopce.
|
| Stará husa |
|
(19.2.2025 21:42:24)
Ropucho, Moze babička se narodila v r. 1901. Bydleli v domečku o jediné místnosti s hliněnou podlahou. Bylo jich 9 dětí, 4 umřely, bratr padl v první světové válce. Maminka jí umřela, když ji bylo 9 let, žila pak u sestry, která byla o 20 let starší, už vdaná. Tatínek ji umřel, když ji bylo 12. Ve 13 začala první světová válka, švagr narukoval a babička musela skončit ve škole, i když se výborně učila a pracovat v továrně na vojenské uniformy. Tam se naučila šít. Po válce pracovala jako služka v židovské rodině, kde se naučila německy. Pak odjela do Kežmaroku, kde pracovala v nově otevřeném hotelu v kuchyni jako pomocnice. Seznámila se s dědečkem, otěhotněla, vzali se. Dědeček pracoval jako číšník, babička v kuchyni a po večerech šila pro lidi. Byli chudobní, ale babička se zapřísáhla, že mamince dopřeje vzdělání, kterého se jí samé nedostalo. Aby udržela maminku na gymplu, šila celé noci, za pánskou košili ji platili 1 korunu. Za války byla totálně nasazená ve Zbrojovce. Po válce zase šila, na černo. S dědečkem se rozešli. Nakonec ji živila maminka, protože neměla žádný důchod, ač od 13 let celý život pracovala. Na Rakousko i První republiku nevzpomínala v dobrém, jen na bídu, hlad a dřinu.
|
| K_at |
|
(19.2.2025 21:45:02)
Takhle vzpomínal na 1.republiku údajně děda. A moji prapra rodiče. Chvilinku bylo o malinko líp. Ne skvěle, krásně, úžasně. Ale šlo to. Jinak to byla jen dřina a starání se o základní životní potřeby.
|
| Půlka psa |
|
(19.2.2025 22:01:49)
Moje babička prožila mnoho desítek let vyrostla v zemi, kde mohl kdokoliv svobodně říkat cokoliv, ale zase se tam celkem běžně umíralo hlady nebo na choleru, mor, malárii a tyfus. V šedivém závěru 80.let pak vypadala v brněnském paneláku se vším očkováním, s antibiotiky, s pitnou vodou a se splachovacím záchodem docela potěšeně a rozveseleně . Brali to tak, že se vrátili do bezpečí a do dostatku. I nějakou tu nesobodu slova kvůli tomu zkousla.
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 22:38:43)
Půlko, to jsou holt odlišné perspektivy
Tady lidé srovnávali spíš s tím, jak se žije v které části bývalého císařství, do nějž se narodili
|
| Půlka psa |
|
(19.2.2025 22:52:53)
Však já vím. Oni se teda narodili tady, ale za druhé války, což bylo na houby samo o sobě a navíc do chudých rodin, což bylo na houby tuplem. V cizině pak byli poměrně bohatí, ale ta špína, neštěstí a nemoci stejně byly všude kolem. On ten panelák pak asi v porovnání vypadal vesele.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 22:34:45)
Huso, těžkých osudů byla jistě spousta. A věřím, že pro některé lidi byl život v minulém režimu materiálním polepšením oproti jejich dětství.
Moji prarodiče nebyli ten případ, pocházeli ze zaopatřených rodin, mohli vystudovat, ale na hlad za války vzpomínali také. Za druhé války pak přicházeli na svět moji rodiče, kolem toho byly také nějaké dramatické okolnosti.
Nejhorší poměry pro ně pak přišly právě s komunisty, ti sebrali veškeré rodinné majetky, ještě v padesátých letech je šikanovali jakožto potomky kulaků, kvůli emigrovavším příbuzným, kvůli podezřelým aktivitám apod.. V sedmdesátých letech už se jim asi nedělo vyloženě žádné příkoří, ale byli tak nějak znechucení z celkového stavu společnosti a hodně vzpomínali na ty předválečné časy. Kolik v tom bylo sentimentu a kolik objektivity, těžko soudit.
|
| Stará husa |
|
(19.2.2025 23:04:54)
Ropucho, co se týče materiálního zabezpečení, oba moji rodiče včetně babičky se měli nesrovnatelně lépe za komunistů než předtím. Přesto babička měla ráda prezidenta Masaryka, kupovala si jeho knížky, četla Čapkovy Hovory s TGM. Měla ho jako takový idol, dobrého člověka, ale v jejím těžkém životě ji samozřejmě nijak nepomohl.
|
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(19.2.2025 20:18:26)
Jako dítě jsem žádný pocity tísně a strachu neměla
|
| Stará husa |
|
(19.2.2025 20:38:06)
Inko, já taky ne. A to jsem byla dítě v 60. a 70. letech. Zažila jsem okupaci v 68., tanky v ulicích, ale vůbec jsem se tehdy nebála. Jen jsem na to kulila oči. Brannou výchovu a plynové masky jsem brala jako vopruz, nikdy mě nenapadlo, že by opravdu u nás mohla být jaderná válka, že bych v ní mohla zemřít. Na sovětské filmy jsme chodili, vzpomínám hlavně Osvobození, to byla nebetyčná nuda. Měli jsme z občanky učitelku, která byla kovaná komunistka, dělali jsme si z ní legraci, jak to prožívala, ale já jsem spíš myslela, že je blbá, ten komunismus jsem nevnímala. Že moje spolužačka nesměla studovat gympl, protože její otec podepsal 2000 slov, mi přišlo nepříjemný, ale taková byla doba. A ani jsem příliš nevnímala rozbité fasády domů, naplno jsem si to uvědomila až jsme v roce 1990 vyjeli to Rakouska, to byl šok. Předtím jsem to brala tak, že to tak je, nic se s tím nedá holt dělat. Nevnímala jsem to, byla to prostě každodenní realita. Stejně jako Pionýr, SSM, neustále řeči o budování socialistické vlasti a nerozbornem přátelství se SSSR. Byla to otrava, ale co už. Myslela jsem, že je to normální a budu v tom žít navždy. Teď si to nějak nedokážu představit, jak jsem to tehdy mohla nevidět. Tehdy jsem nevěděla, ale teď vím.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(19.2.2025 20:45:37)
Já věděla, že nesmím nikde říkat, že posloucháme Hlas Ameriky, že maminka nikdy nebude ředitelka, protože nechce vdtoupit do strany. Ale moc jsem to nechápala.
|
| Zasjaj. |
|
(20.2.2025 1:01:44)
Inko, to mne moje velmi didaktická maminka náležitě vysvětlila. Mohla by být ředitelka i bez členství, ale to je past. Nechají lidi namlsat a pak vydírají, nevstoupíš a sesadí tě. A to nikdo nechce.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.2.2025 9:09:23)
Zasjaj, maminka byla pořád zástupce, náměstek, ředitel byl kašpárek, jehož hlavní kvalifikace byla, že byl ve straně. Ředitelkou se stala po revoluci.
|
|
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(20.2.2025 0:37:19)
Inko, « Jako dítě jsem žádný pocity tísně a strachu neměla« ani já ne.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 19:07:20)
Beat, věřím, že to různí lidé mohli vnímat různě.
Potkala jsem se i s typy "žili jsme úplně normálně, byla to fajn doba, lidé k sobě měli blízko, stát se staral".
Těžko se mi to chápe, ale je to evidentní realita, takové vnímání.
Nejsem si jistá, jestli mé vnímání ovlivnila rodina, nebo jsem to cítila sama. Moje rodina měla daleko do otevřených bojovníků proti režimu, v lecčems bych rodičům i sáhla do svědomí, ale poměry kolem nás se tak nějak běžně komentovaly.
Že sladkosti, hračky nebo oblečení ze západního Německa vypadají jinak než ty naše, to si člověk všiml už v předškolním věku.
Nebo že na panelákovém sídlišti je tak nějak jiná atmosféra než na starých rodinných fotografiích ze statku.
|
| Rodinová |
|
(19.2.2025 19:15:12)
Zabko, nezlob se, ale muj setrvaly dojem je, ze se zivot “na starych rodinnych statcich” , za prvni republiky a za cisare pana atd… dost precenuje.
Byl to tvrdej zivot, atmosfera zdaleka nebyla ruzova, zeny a deti to nemely lehky, vzpomen si treba na povidky Legatovy…
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 19:31:04)
Rodinová, ano, to máš samozřejmě pravdu.
Já jsem asi nevybrala ideální příměr, snažila jsem se vyjádřit, že na mě už jako na dítě působila sídlištní atmosféra.
|
|
|
| K_at |
|
(19.2.2025 19:20:04)
Ropucho, mně přijde teda mírně vtipný to porovnání s produkty z Tuzexu a že zásadního Německa. Srovnání hraček jsem neměla žádné, a to jsem narozená krátce před revolucí celkem. Tuzex vůbec nehrál roli. Nepamatuji si, že bych si přála v dětství nějaké hračky. Vůbec jsem nevěděla, co bych mohla vlastně chtít.
A velmi teda mi vadí ty časté komentáře o sahání do svědomí rodičům atd. Pokud rodiče žili průměrný obyčejný život,tak co?
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 19:38:29)
Kat, nevím, jaké časté komentáře máš na mysli.
Já svým komentářem reaguji na Beat a snažím se popsat, že moje rodina nebyla nijak aktivně protirežimní, nebyla jsem vychovávaná v nějakém jednoznačném ideovém odporu a své postoje jsem si poskládala spíš z drobných každodenností a vlastních postřehů, prožitků a pocitů.
A o těch západních věcech tu už byla kdysi rozsáhlá debata, někdo holt to vnímal a někdo ne, někdo vídal věci z ciziny nebo cestoval a někdo ne. Evidentně jsou různé zkušenosti, různé vzpomínky, podobě jako současnost by asi různí lidé popsali různě.
|
|
| susu. |
|
(19.2.2025 20:12:30)
Kat, myslím, že je to tím, že jsi narozená krátce před revolucí. To, co bylo před ní, si moc nepamatuješ, a pak se to velmi rychle změnilo a věcí byl dostatek.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(19.2.2025 20:15:31)
Když jsi narozená těsně před revolucí, tak jsi to všechno po čem my toužili, asi měla.
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(19.2.2025 20:16:41)
Ropucho, u nás doma se o politice vůbec nemluvilo. Nikdo nenadával na komunisty, ani nevzpomínal s láskou na první republiku. Asi to bylo tím, že táta i maminka pocházeli z hodně chudých rodin a za první republiky zažívali opravdovou bídu. A to, že existuje nějaký Tuzex, jsem asi do 15 let vůbec nevěděla. A neměli jsme nikoho na Západě, ani moje kamarádky. Co kdo měl za oblečení mě vůbec nezajímalo. Až v těch 15 jsem začala toužit po džínách, koupila jsem si je v 17 za peníze z chmelové brigády. Naši mi je koupit odmítli, protože jsou to montérky. Nic jiného z Tuzexu jsem nikdy neměla, jen ty jediné džíny. O politiku jsem se nezajímala, nudili mě to, na zprávy jsem se nedívala, když v rádiu byly zprávy, tak jsem to vždycky vypnula, politické články třeba v Mlaďáku jsem přeskakovala. Teprve až jsem v 19 letech začala chodit s mým BM, který se o politiku zajímal velmi a taky jim komunisti sebrali pole a hospodářství a strýček byl v 50. letech zavřený z politických důvodů, takže komunisty nenáviděli, jsem se o politiku začala zajímat. Do té doby jsem nevěděla nic o 50. letech, o Miladě Horákové, o stalinismu, o 68., jen to, že přijeli Rusi. Bylo to pro mě velké prozření. Asi si myslíš, že jsem byla úplně hloupá, slepá a hluchá. Možná jo. Naši o ničem takovém nikdy nemluvili, s kamarádkami jsem se o tom taky nebavila, nezajímalo mě to, nevěděla jsem nic.
|
| Zasjaj. |
|
(20.2.2025 0:43:55)
Huso, « nás doma se o politice vůbec nemluvilo. Nikdo nenadával na komunisty« U nás furt. I v rodinách všech mých kamarádek. Nebylo máslo, a následovala smršť nadávek na komunisty Můj táta tedy vždycky v takových situacích používal slovo bolševici. Ti mohli úplně za všechno
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(20.2.2025 9:06:07)
Moje babička zase říkala, že za všechno můžou rusáci i za počasí, protože to tam nahoře těma raketama rozstříleli.
Podle té bylo nejlepší období mezi válkami. Aby ne, to byli s dědou mladí a krásní
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(19.2.2025 18:40:08)
"půlko, myslím, že to bylo spíš o tom, že zrovna na fb je u každého takového obrázku (obal od žvýkaček, od čokolády, hračka) několik set příspěvků ve stylu "tenkrát byl svět ještě v pořádku, ne jak dneska", "to byla ještě čokoláda a ne ten dnešní hnus fyjalovej" a podobná moudra..."
No právě, mám pocit, že někteří moji vrstevníci jsou dementní osoby se ztrátou paměti. Už to ani nečtu, píšou, že žijeme v totalitě a dřív byla svoboda, byty všichni dostali zadarmo(kolik je filmů z osmdesátek, kde žijí v jednom bytě 3 generace, rodiče s dětmi+prarodiče, že) a bylo levné jídlo. No jasně, máslo za 10 Kč, ale výplata necelý 2 tisíce.
Sentimentální jsem bývalá paradoxně jako dítě, byla jsem taková "stará - mladá" pořád jsem četla starý autory a když jsem u někoho na chalupě zahlédla kolovrat nebo petrolejku, byla jsem v sedmém nebi .
Teď se radují z nových možností, technologií, cestování, hudby a ze svých dospělých dětí.
|
|
|
| Čumča. |
|
(19.2.2025 15:38:28)
Půlko, Ropucha je možná trochu v ráži ještě z vedlejšího tématického vlákna o Rusku-EU, a navíc retrosentiment o životě před 1989 tady na Rodině už párkrát úřadoval - asi to má v živé paměti, ty vzdechy o dostupnější zdravotní péči, dětech správně umístěných ve Zvláštních školách a dostupném bydlení
|
|
| susu. |
|
(19.2.2025 16:41:23)
"Mně zase přijde vyloženě nebezpečné, aby se banální dětské vzpomínky na čokoládu od babičky posuzovaly skrz politiku jako vhodné/nevhodné, bezpečné/nebezpečné"
Souhlasím s Půlkou.
Vzpomínám moc ráda, i když jsem režim taky považovala za nablblý. Ale je to holt moje dětství a mládí a zažila jsem, nezávisle na režimu, i hezké věci, tak proč si nezavzpomínat na to hezké, bez dospělých oprav...
|
| Stará husa |
|
(19.2.2025 17:44:37)
Taky jsem měla hezké dětství i mládí bez ohledu na režim. Bylo to díky babičce, rodičům, tetě, která se o mě starala každé prázdniny na chatě, kamarádkám, knížkám, filmům. Nepletu si ovšem krásné osobní vzpomínky s nějakou nostalgií po minulém režimu.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 18:01:50)
"sama téměř žádné vzpomínky na socialismus nemám, natožpak abych si pamatovala nějaké zboží"
Půlko, to bude tím.
Ono to nejde zcela oddělit, alespoň já to odděleně vnímat neumím, ten režim byl všudypřítomný, propisoval se právě i do každodenností typu čokoláda od babičky.
Výborně to zachycuje film Pelíšky, jak byl promíchaný rodinný život s absurditou doby a jak to bylo v každém detailu.
Nicméně evidentně je spousta lidí, kteří hledí do minulosti přes růžové brýle, s tím lze těžko polemizovat, pokud to oni tak cítí.
|
| Půlka psa |
|
(19.2.2025 18:24:04)
Dobře, nějaké zboží si pamatuji. Třeba konkrétní růžový jogurt, který mi po školce dávali ke svačině a hrozně mi chutnal, ale spojení s režimem tam nemám žádné. Až do revoluce jsem totiž netušila, že vůbec existuje nějaký "režim", takže souvislost politiky s jogurtíkem mám úplně nulové. Asi to lidé vnímali různě dle toho, kolik jim bylo, a jaké měli okolnosti celkově.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(19.2.2025 18:10:14)
Čumčo, nemyslím si, že by se něco změnilo.
Ohledně politických a společenských témat se myslím vyjadřuji sále stejně.
Současný politický vývoj mě nadzvedává, to každopádně ano.
|
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(19.2.2025 15:34:45)
Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala v sedmdesátkách a osmdesátkách a moje dětství stálo za houby, tak ne, v tomhle smyslu sentimentální nejsem vůbec a jsem naopak hrozně ráda za dnešní dobu.
Na dětství svých děti si vzpomenu ráda, ale děti vyrostly a daří se jim dobře, dělají nám radost, takže spíš žiju v přítomnosti a dojmu se na chvíli jen tehdy, když si vyžádají nějaké fotky kdy byly miminka, protože je chtějí ukázat svým partnerům.
Naopak ve chvíli, kdy byla dcera malá a já jí kojila, tak jsem byla strašná plačka a drželo se mi to velmi dlouho a radost mi to teda nedělalo. Vzhledem k tomu, že obě děti jsou velmi kulturně činné a vždy byly, tak jakékoli jejich veřejné vystoupení slzet někde v koutku nebylo nic o co bych stála, ale dělo se to samo. Naštěstí to časem odeznělo a zas můžu být v klidu a chodit na koncerty bez kapesníku
|
|
| Půlka psa |
|
(19.2.2025 16:10:50)
Jinak, sentimentem úplně neoplývám. No ale nedávno jsem si vzpomněla, že jsem jako dítě byla v kině na premiéře Malé mořské víly od Disneyho. Byla jsem z toho tehdy úplně na větvi. Dcera je teď v tom stejném věku jako jsem byla já, tak jsem to pustila a koukaly jsme na to spolu.
Úplně se mi vrátily všechny vzpomínky z toho původního shlédnutí včetně chutí a vůní. Jak chutnala hroznová limonáda v tom kině, že venku pršelo, dali jsme si před kinem trochu rozteklou pomerančovou zmrzlinu a na pult prodejny jsem koukala zespoda, protože jsem byla malá, jak divně voněl lístek do kina, že ten film byl daleko barevnější než dnes (asi hůř a hůř vidím),...... Vybavily se mi vzpomínky, o kterých jsem vůbec netušila, že je mám. A trochu sentimentální mi to tedy přišlo.
|
|
| kysnutá knedla |
|
(19.2.2025 19:22:55)
Snad to nevypovídá nič zlé o mojej duši, ale sentimentálna nie som.
Mám kopu milých, dojímavých i zábavných spomienok, ale sú v šuplíku “minulosť”, do ktorého sice rada občas nakuknem, ale nemám potrebu v tom ležať a nějak extra sa dojímať.
Zatiaľ ☝
|
|
| sally | 
|
(19.2.2025 21:27:25)
Nevím, jestli jsem sentimentální... ale tuhle jsem objevila v mexické prodejně kakao, které chutná jako Malcao mého dětství... tak si ho občas koupím... i jsem se o tom bavila se svou mexickou kadeřnicí, že je legrace, že přes dva kontinenty se najde stejná věc... A tuhle jsem objevila film Blázni ze stadiónu.... já jsem ho viděla jako hodně malé dítě, se sestřenicemi v kině na prázdninách u babičky... tak to byla legrace, vidět to po půl století - je to vlastně groteska, taková naivní, příjemná (protože "nenastavuje zrcadlo", ani se o to nesnaží) - čistá prča...
Pokud lidé vzpomínají, že za totáče to bylo lepší - podle mě hlavně ten život byl jednodušší - všichni měli stejné prd a všichni řešili stejné problémy... nebyl tlak na kariéry a vydělávání peněz a nebyl tlak různých "influencerů", který tak nějak podvědomě podsunuje, že jedině v bikinách na Maledivách může být člověk šťastný. Prostě bylo to "pohodlné" žití, člověk se nemusel snažit. Když si v osmnácti našel práci, měl jí až do důchodu...
Což mi připomíná tu teorii Mojžíše. Proč Mojžíš bloudil čtyřicet let po Sinajské poušti... po té poušti se fakt nedá bloudit čtyřicet let - ale imho to bylo proto, aby do země zaslíbené dorazili jenom ti, kteří se už narodili mimo otroctví... protože otroci si sebou nesli bagáž právě toho jednoduchého života, kdy nemuseli nic rozhodovat, nenesli následky těch rozhodnutí a nemuseli se nijak snažit. Někdo jiný rozhodoval o jejich životech (a smrti). A holt jednodušší lidé si z té nesvobody vezmou to pohodlí... u nás na chalupě na vesnici jezdil 3x denně autobus do města - nebyl problém se dostat na nákup do sámošky, k doktorovi - a to vše za pár halířů... dneska musí mít člověk auto... do vsi jezdila 2x týdně "obvoďačka", kadeřnice měla otevřeno v úterý a ve čtvrtek, ve čtvrtek taky "chodilo maso", v úterý jogurty, takže ani se do toho města jezdit nemuselo, když člověku nevadilo stát frontu v ušmudlané pultovce... dneska se tam obchod s čerstvým zbožím neuživí, takže tam prostě není... a lidi, kteří budou nostalgicky vzpomínat na to, jak to bylo za totáče úžasné, se tam najdou dodnes...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(19.2.2025 21:41:36)
Starosti byly, ale jiný. Už jsem měla vlastní domácnost a práci, kdo měl i děti, tak se musel hodně snažit. Nic nebylo a co bylo, tak drahý. Kamarádky, co se musely vdávat, bydlely s manželem, dětmi a rodiči ve svém dětském pokojíčku, což bylo na rozvod.
|
| sally |
|
(21.2.2025 21:10:47)
Evelyn,
jasně, že byly starosti, a jaký.... ale měli je všichni stejný a nedalo se s tím nic dělat... já jsem vyrostla v 2+1 s našima, ségrou a dědou... ze začátku s taháním uhlí ze sklepa a topením v kamnech, bez pračky, televize... ale prostě to tak bylo, taková realita života... a hlavně se s tím nedalo nic dělat, nebylo to zapříčiněný tím, že by se ty lidi "málo snažili" nebo tak... prostě takové otroctví - člověk byl rád, že něco měl...
|
| Ropucha + 2 |
|
(21.2.2025 21:29:06)
"nebylo to zapříčiněný tím, že by se ty lidi "málo snažili" nebo tak... prostě takové otroctví"
Sally, přesně tak.
Vzpomínám, jak jsem v dětství přemítala nad realitou na Západě a nešlo mi to do hlavy, že tam člověk může vlastnit spoustu věcí, že může zbohatnout. Jak je to možné a jak to funguje, připadalo mi to jako něco z pohádky.
Když se tu pak změnil režim, byla jsem v úžasu z představy, že i u nás to půjde.
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(21.2.2025 22:27:27)
Sally právě že to nebylo všude stejný, byly hrozný rozdíly, kamarádky rodina jezdila služebně na západ, všechno měli ze západu nebo z Tuzexu a velkou vilu.
My jsme byli chudí, moji chudí rodiče se rozvedli a to málo ještě rozdělili dvěma.
A pak byla spousta možností mezi tím. Lidi a zvlášť děti se vytahovali s každou blbinou, kdo neměl džíny, jako by nebyl, a co třeba plechovka od Fanty
Pořád se jen sháněly peníze a zboží.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(21.2.2025 22:58:03)
"Lidi a zvlášť děti se vytahovali s každou blbinou, kdo neměl džíny, jako by nebyl, a co třeba plechovka od Fanty"
... no lidi jsou holt pořád stejný
teď se neshání zboží, toho je všude víc než by se dalo spotřebovat příštích sto let... ale přesto lidé běhají dál v tom svém kolečku a honí se v domnění, že když poběží dost rychle, nějaký ten kousek štěstí dohoní...
|
|
|
|
|
|
| Sam01 | 
|
(20.2.2025 12:49:23)
Ani ne. Ja jsem milovnikem starych veci odjakziva.mam doma hodne starych veci od porcelanu az po stare, krasne provedene dokumenty. Mam tu po tchyni temer 200 let stary porcelan, ktery je jen ulozeny, nikdo ho nepouziva, ale vyhodit to nemuzu.
|
| Beat |
|
(20.2.2025 13:59:41)
V roce 1981 jsem měla starosti jestli se dost líbím klukům, co se děje v Polsku ani nebezpečí jaderný války jsem neřešila.
Inko, to ti fakt upřímně přeju. Ja bych to bývala chtěla taky tak, ale stalo se, ze jsem cca od 11 let řešila veci, které někdo neresi nikdy nebo mnohem později. Myslim tím řešeni psychické nemoci mámy, její opakovane pobyty v PL, a starání se sama o sebe..A ja jsem se taky musela starat o sebe, o ni..
Mama se o politiku zajímala velmi , svoje obavy ventilovala, a kdyz se k tomu pridala jeji nemoc, bylo vymalováno. Vedela jsem a resila jsem vše.
|
| K_at |
|
(20.2.2025 16:03:12)
Beat, je hrozný, že jsi v tom zůstala sama, v tomhle věku. A že jsi to přežila bez nějakých trvalých průserů. Musíš být - i jako Termix - nesmírně silná osobnost.
|
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(21.2.2025 23:36:06)
Jee, ja jsem nechutně sentimentální už od dětství. Mohlo mi být šest, u kamarádky na chatě jsme si pouštěli singly a při Gottově Léta prázdnin - Buď sbohem brácho z dětských let …. No znáte to, jsem se dojímala. V šesti!!!! Vzpomínala jsem při tom na dětství, které jsem právě prožívala není to na palici?
|
| TaJ |
|
(22.2.2025 9:37:34)
Zasjaj, u téhle písničky jsem sentimentální kdykoli ji slyším. Hráli nám ji v osmé třídě na rozloučení se základkou, k tomu sedla dokonale🙂
|
| Zasjaj. |
|
(22.2.2025 15:55:14)
TaJ, to jo. A ještě ta od Štaidla, včera mi naskočila při práci sama na YouTube, tak jsem byla zas sentimentální “ něco je blízké, něco pryč, ke školním skřínkám, vraťme klíč”
|
| Beat |
|
(22.2.2025 16:06:30)
Zasjaj jo. Seriál Zkoušky z dospělosti. Čenský a spol. Jako dítěti se mi to líbilo, jako dospělé už méně . I ten song je takovej zvláštní, tahavej, knouravej.. ale je to proste nostalgie
|
| Zasjaj. |
|
(22.2.2025 16:10:52)
Beat, jo. Nelíbilo se mi nikdy ani jedno a včera mě to dojalo  ten text se mi vlastně líbil vždycky
|
| Stará husa |
|
(22.2.2025 16:23:25)
Zkoušky z dospělosti se mi moc líbily. Byly natočeny tak rok, dva po mé vlastní maturitě, tak to pro mě bylo tehdy zajímavé. Ale od té doby jsem to neviděla, už si moc nepamatuju, o čem to bylo. Písnička se mi líbí, ale sentimentální u ní nejsem.
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Valašský mikulášský jarmekZlín 
Radniční vánoční trhyČeské Budějovice 
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Valašský mikulášský jarmek
Radniční vánoční trhy
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)