Jak dopadneme po manželčině nevěře?

Byli jsme více než deset let v takřka harmonickém vztahu, máme skoro dvouleté dítě. Před půlrokem si manželka někoho našla. Když jsem to zjistil, myslel jsem, že to prostě ukončí a po krátké době bude klid. Jenomže místo toho zvolila taktiku lží, zatloukání a slibů, že už to ukončila apod. A já ty šance opakovaně dával.
Opakovaly se tedy šťastné okamžiky udobřování, že už je to v pohodě a pak zase zklamání z toho, že v tom pokračuje, hádky a bohužel i z mé strany pak různé výčitky a tak. Když už to začnu vzdávat, že končím a jdu pryč, tak si mě zase přitáhne, že mě miluje a já podlehnu, protože mě furt přitahuje a cítím k ní pořád ještě trochu lásky, ale i nenávist. Z nejhoršího jsem sice venku, prošel jsem si lehkou depresí, ale trápí mě to furt, blbě se s tím srovnávám, chvíli odolávám a pak ze mě vyjede leccos hnusného.

Rozvádět se ale nechce. Tak mi to přijde, že zůstává se mnou spíš z vypočítavosti, z pragmatického hlediska. A to je to, co mě ničí.
Teďka se za poslední týdny s ním asi nestýká, nevím. Jenže už jsem přečetl hodně příspěvků od nevěrnic a poznal, jak to chodí, že se jen na chvíli přeruší schůzky a jede se dál.. V kontaktu jsou pořád. Když se zeptám, jestli si píšou, tak prý jen jak se máš a tak, o čemž si myslím svoje. Už jsem jí navrhl taky, ať se za ním odstěhuje na pár měsíců, ale to odmítá, že prej se nemá stěhovat kam.
Pro mě už by bylo přijatelnější, kdyby řekla, že se rozvedem, ale tohle je peklo. Mě ta její hra na dvě strany vytáčí a moje chování pak vztah zhoršuje dál.
Nevím, jestli mě někdo pochopí, ale potřeboval bych od ní nějakou oběť, satisfakci, aby ho vymazala ze svých kontaktů, nebo aby kvůli mě odložila třeba schůzku s kamarádkou, abych viděl, že o mě a manželství stojí. (Že je důvěra fuč, asi chápete.)
Jenže na nic přistoupit nechce a to mě zase vytočí a jsem zas hnusnej.
Když jsem se ptal, co jsem dělal špatně, že se to stalo, tak prej nic.

V podstatě přede mnou stojí dvě možnosti, obě blbé. Zůstat a čekat, až to mezi nima vyšumí, jenže to může trvat roky a mě to bude bolet. Pak si budu ale připadat jako ten, který zbyl a budu si připadat jako slaboch, který nedokázal nevěrnou ženu opustit. Nebo podám žádost o rozvod bez dohody, což se potáhne. A hlavně budu mít pochyby, jestli jinou tak pohlednou ženskou si najdu. A když najdu, třeba mi bude nevěrná po čase taky. Sám jsem totiž vzhledově průměrný, jenže vkusem náročný. Jinak jsem celkem normální chlap, v něčem bych řekl i úspěšný, žádný extrém, krom poslední doby i vtipnej.

Pokud mi řeknete nějaký postřeh, budu rád, nemusí to být přímo rada. Obzvlášť bych ocenil, kdybyste mi zkusily nějak nastínit z ženského úhlu pohledu, jak to má asi žena, co tak asi můžu čekat, protože od ní se toho moc nedozvím. A jestli můžu požadovat nějaké oběti, aniž by to mohlo být chápáno jako psychické týrání..