Re: Jak dopadneme po manželčině nevěře?

Dík. Jenomže je mi to houby platné, říkat, co bych chtěl, a co by měla udělat, když to stejně sama neudělá. Namísto toho mi řekne, že to všechno ještě víc kazím. Někdy cítím takovou nenávist a vztek...
Hlavně už to trvá fakt dlouho, půl roku co to vím a intuice mi říká, že to ještě neskončilo, i když ona říká, že jo.
Přece po půl roce by už mohla vědět, co chce. Buď jí víc vyhovuju já, nebo on. Takže nechápu, proč nenavrhne rozvod, nebo se za ním neodstěhuje. Vždyť i pro ni to musí být pod úroveň žít s někým, koho nemiluje. Jenže on ji chce asi jen na povyražení, ale život si chce asi žít svůj, co taky s ženskou s dítětem, to jsou i starosti a proč by si to panáček komplikoval. Štve mě, že to ona nevidí.
Teď si ze všeho nejvíc přeju najít někoho - milenku či novou partnerku, zamilovat se a bylo by vyřešeno.