Re: Je to opožděná krize středního věku?

Jéje, budu trochu opisovat:
Je mi 41 a strašně me štve moje práce, kolegové a hlavně šéf. Taky si představuju několikrát denně, jak dávám výpověď. Blbě spím, jsem nervni jak pes a děla mi potíže vyjít sama se sebou, na své mile nejbližší jsem pak taky protivna. Objektivně jsem přepracovaná - za poslední dva měsíce v každém cca 30 hodin prescas (i jaro a loňský podzim bylo takový), víkendy, večery (jde o práci ve službách, provoz 24/7), odpočinek málo. Kolegyně na me úrovni jedna dlouhodobě nemocná (prave ty dva měsíce a ještě tak dva bude, možná víc), druhá striha metr do nástupu na mateřskou (cca za měsíc). Šéf má asi nějaký svy plány ale nám je nesdeluje, takže vůbec nevím jestli nějaký záskok aspoň za tehulku bude, jen mi bylo oklikou sděleno, ze me se to netýká. A šéf mi vytkl, ze pracuju neefektivně, což ho frustruje....
Nevím co si mám myslet, ze na stará kolena nezvladam práci (možné to je, ale co sakra budu dělat v 60?), nebo je to id.ot (chová se celkově hrozně nadřazeně ke všem, má pocit ze všichni jsme povl a darmozrouti neschopný). Obecně nás je tam málo a bojím se první chřipky, to bude saigon se smenama.

Ja teda touzim být doma v našem domečku, opecovavat si svou zahradu a jezdit na výlety (s detma a s muzem, pokud o to ještě stojí), chodit cvičit, na výstavy, na kafe s kamoskama a na víkend za známýma. Měla bych čas doucovat syna s dysortografií a dceru na přijímacky. A učit AJ po večerech. A pustila bych se i do něčeho obecně prospesnyho (uklízet příkopy, sázet stromy, značkovat turisticky trasy a tak).
A po ty práci, jak tuhle někdo založil diskusi - ze je od sedmi do půl čtvrté a doma s čistou hlavou, nepredre se, a neví, jestli nemrhá svým potenciálem a pálí ji dobre bydlo. Fakt bych měnila.