Re: Je to opožděná krize středního věku?

Jj, Yuki, myslím, že je super strhnout lidi k tomu, aby viděli ten hrnek poloplnej, místo poloprázdnej.
Šťastnej člověk, co se narodil jako optimista .

A to mi přijde úžasný, navnadit děti, aby byly schopné na sobě a na druhých zavnímat to hezké, výjimečné, prostě to, že už teď jsou dost dobří tak, jak jsou.

Stejně nás to všechny táhne do negace, smutku, naštvanosti, nepohody, zlosti a tak...fakt mám pocit, že je společnost teď celkově takhle nastavená.
Zprávy nesleduju, prolítnu nadpisy na Novinkách, ale tak nějak jsem si všimla, že se mě to nedotýká. Pokud nejsem sama v pohodě, nestýkám se s negativníma a nemocnýma lidma, jak píšeš . V rodině se vyhnout úplně nejde.
A pak když si všimnu, že mě to na chvíli strhlo, fakt se zastavím a prohlídnu si, proč jsem v nepohodě...a opravdu si často uvědomím, že to není "moje", že jsem to "chytila" odvedle.