Re: Je to opožděná krize středního věku?

Nordico, asi takto: lamentovat můžu, v tom mi nic nebrání. Ale pokud nemám zajištění ani oporu, že mi někdo zaplatí složenky a dá mi na chleba, mám poněkud omezenější manévrovací prostor. Jo, taky bych někdy chtěla žít na opuštěném ostrově a tiše nýt při pohledu na vlnky na mořské hladině. Do reality mne vrátí skutečnost, že tam asi není supermarket a že pokud budu chtít večeřet, budu si muset natrhat jedlé plodiny, vydloubat kořínky nebo zabít a zpracovat nějaké zvíře. Teda pokud ho lapím, že. Kromě šneka asi bude to zvíře celý žhavý na to, jak mu budu svlíkat kožich.

Zakladatelce můžu říct jen jedno: máš-li dojem, že práce, kterou děláš, je na dvě věci (někdy i na tři), tak se poohlédni po jiné, Pokud ji nenajdeš, vydrž. Dát výpověď, být na pracáku s nadějí. že za půl roku nebo za jak dlouho najdu práci jinou je poněkud krátkozraké, pokud práci MÁM. Když najdu jinou, vhodnější, přejdu. Do té doby to ale udělat NEMŮŽU. Protože po půl roce na pracáku jsem v jeteli. Což je možná negativismus, ale já bych to spíš nazvala reálným zhodnocením dané situace. Ano, realista jsem, a to velký.