Re: Je to opožděná krize středního věku?

Kruci, 40 mi fakt není, mám to "za pár" do důchodu. A prošla jsem toho fakt dost. Jeden čas jsem třeba koketovala s finančním poradenstvím, než mi došlo, že se nejedná o žádné poradenství, ale bouchání smluv a občas dost neskutečné oblbování klientů, protože se jinak neuživíš. Něco jsem dělala jako vedlejšák, něco jako hobby (ale taky se tím na plný úvazek uživit nedalo). Možná to tak nědky vyznívá, ale já fakt nejsem negativistická, jen se snažím předem eliminovat průsery, které by mohly nastat a které by mi mohly dost zkomplikovat život. A taky nám to moje předvídání v rodině zachránilo dost věcí, jako třeba naše bydlení, pak třeba i bráchovo bydlení, občas taky dost peněz, které jsem pak použila pro svou rodinu a nenacpala je nějakému vychcánkovi. Jestli je chápána jistá opatrnost a nevrhání se do některých rizikovějších věcí s nadšením a po hlavě jako negativismus, tak to pak ano, to jsem negativista a budu jím ráda. Jinak já osobně doufám, že se naši potomci (někdo s láskou říká, že pitomci) budou mít líp. Což se obvykle zove pokrokem.