Re: rozchod č.2 převoznice

tak já třeba dala kopačky i přesto, že jsem kluka měla ráda, on měl rád mě, ale naše cesty se jaksi ne a ne sloučit... jeho představa dovolené byla na břehu přehrady, za hranice by nejel (neb neumí žádný jazyk), já chtěla vidět i něco za hranicema, já chtěla zkusit nový post v práci, on nechápal, proč bych odcházela z té aktuální, když je celkem dobrá... oba jsme měli svým způsobem pravdu, ale dohromady to prostě nešlo... pak se k tomu přidala jeho žárlivost, kterou nejspíš spustila právě moje změna pracovní pozice (a kolegové - do té doby jsem pracovala v ženském kolektivu)... no, pochopila jsem, že tudy cesta nevede, že bychom se trápili vzájemně... dodnes z toho mám jisté pocity viny, protože (jako správná ženská) jsem si to všechno nechala nejdřív projít hlavou a pak ho postavila před hotovou věc - sobě jsem dopřála ten komfort připravit se, jemu ne...
no našla jsem si někoho, kdo ke mně pasuje mnohem lépe