Re: rozchod č.2 převoznice

Je to těžký, ale nezbývá než to přečkat.
Ad jsou na depresi ne na depku, vandru, splín a smutek z rozchodu.

Mně pomáhá:
-zbavit se všech připomínek tj. Vymazat zprávy i kontakt, fotky přetáhnout z mobilu někam, kde nebudeš mít tendenci je furt otvírat a z mobilu a pc je vymazat. Zbavit se i dárků.
-snazit se zabavit
- udélatsi v mozku takovej suplik, tam to strcit a zavřít. Jako scarlet oharova-teď na to nebudu myslet. A jen obcad, treba jednou za tejden, si sednout, otevrit suplik, nechat to působit, vzpominat a vybrecet se. A pak ten šuplík zase zavřít a snažit se na to nemyslet. A časem ta potřeba otevřít suplik bude ubejvat.

Neznám průběh vaší známost, ale obecně lidi to prostě spolu zkoušejí, někdy to vyjde, někdy ne. A že nedal bydlení s tvým dětmi, to bych chápala. Ja bych s jinými dětmi taky žít nechtěla, mám dost nervů s vlastními.

Držím palce.