Re: Kroužky, jak citlivě to pojmout.

"Ještě napravuju výchovná dobra, která byla spáchána na mně, tak mi to prostě nejde..."

asi ti rozumím, ten souběh toho, co jsem ještě sama neměla vyřešené ze svého dětství, plus specifika mých vlastních dětí - mix tohoto není zrovna ideální, měla jsem z toho být dávno vypovídaná, mít to vyčištěné, abych si do dětí nic neprojektovala - no, nepodařilo se mi to

"Prostě se bojím, že když budu nutit, tak vypěstuju trauma, odpor celoživotní..." Trpělivé klidné trvání na svém a povídání si o tom, není nucení, z toho trauma a odpor nevznikají. Je přirozené, že motivace dítěte v něčem pokračovat kolísá, jednou je slabší, jindy je silnější, to je normální

"Protože dcera je opravdu mistr, dokáže prosit, cíťovýďo, slzet, že si fakt vždycky musím v duchu opakovat - herečka, to není doopravdy, určitě... a pak zas . kdo ví."

Na kom jiném si má malá holčička zkoušet "ženské zbraně", než na rodičích, nějaký tréninkový materiál mít musí To samo odejde, když na to budeš reagovat v klidu, stále stejně, ale nenecháš se tím příliš ovlivnit. Proto to některé dělají, zkoušejí, co maminku platí, kde jsou její "slabá místa" Dcera využívá manželova slabá místa dodnes - někdy zakročím, někdy na to "ani můj prášek nestačí", protože mm je hyperprotektivní a v obou dětech (hlavně v dceři) se vysloveně vidí - že už je to lehounká senilita sám přiznal No, ještě že jsme na tu výchovu dva, já jsem kritičtější a důslednější

"Jsem v tom měkkouš a oprávněně se bojím nástupu do školy, no."
Neboj se toho, první třída je pořád hodně "hravá", žádný dril nebo tlak - a zkušená učitelka-profík počítá s tím, že každé dítě má svá specifika a bude vyžadovat lehounce jiný individuální přístup z její strany - kdyby byly všechny děti stejné, byla by to nuda