Ona e mezi rodinu a námi asi taková největší rebelka, svéhlavička. Kdybych měla vyprávět co za hysterák předvádí, když jí vypneme pohádku.. a pořád. Zatímco jiné děti v pohodě, my musíme mít "trénink vůle".
Jednou ten hysterák předvedla před švagrovou, jejíž největší pýchou - na co je nejvíc hrdá, že její děti mají absolutní prohibici na pohádky a televizia tablet. V tu chvíli jsem přsně věděla, že se v duchu švagrová plácá po zádech, jak my to máme zkažený KVŮLI tabletu, a její děti to nedělají, PROTOŽE ho nemají

A věděla jsem, že nemá vůbec cenu snažit se jí vysvětlovt, že o tabletu to vůbec není

, že ona takhle řve a dělá scény v podstatě kvůli všemu, třeba i na odchodu ze hřiště, z návštěvy, když nedostane zmrzlinu...
Dodnes si podle mě švagrová myslí, že to její děti nedělají díky její skvělé výchově

Ad ty výchovný traumata od rodičů.já nejsem sice z těch, co by ěli autoritativní výchovu a chtěli to dělat jinak, naši ji měli a rozhodli se být chápaví a respektující, to oni byli ti, kdo to ale vzal za opačný extrém. Byli jsme vedení k nesamostatnosti, nerozhodnosti, neschopnosti uvažovat za sebe a k určté rozmazlenosti. Ano, nikdo mi jako malé nenadával, nenařizoval. Ale také po mně nikdo nic nechtěl, a teď to neumím já.
Vyrostl ze mě tedy dobrý, slušný člověk, trochu možná lenoch a trochu mimoň, neřekla bych flákač, ale musela jsem toho dost (podle mého názoru) dohánět v dospělosti, co jsem v dětství a pubertě "prospinkala". Nevím, jaká byla moje mamka máma, ale jednou jsem byla u nich s dcerou, vezli nás na autobus a malá začala strašně brečet, že jsme doma zapomněli nějakou hračku. rátit jsme se nemohli, malá brečela, a naši z toho byli totálně vyřízení, mamka ten její láč nemohla vůbec snést, a vynadala mně, že jsem jí tu hračku zapomněla přibalit.

Já čuměla... samozřejmě to z ní vylítlo hlavně proto, že jí drásal ten dětský pláč. Jestli takhle nesnesla ani pláč náš, tak potěš..to jsem si toho mohla tolik vybrečet, kdybych to věděla. Nebo se jako babička prostě změnila. Ale mazec...
Chtěla bych děti vést trochu víc strukturovaně, víc řádu a aspoň pár povinností. ale jak po mně samé nikdo žádné povinnosti nechtěl, tak to teď neumím chtít po nikom ani já...
Ale myslím, že jsem zavedla spoustu, fakt spoustu věcí, které jsou oproti mému dětství lepší.