(7.1.2013 23:42:33) Tak začínám vyšilovat, fakt se to blíží. Na kurz nechodím, protože bych musela hodinu dojíždět do většího města autobusem a to nedávám, PA žádnou neznám a můj gynekolog není zrovna kámoš (a lepší je opět ve větším městě). Rodit budu v Příbrami (pokud tam dojedeme, zase hodina cesty).
U porodu budu mít manžela, doufám, že budu mít i epidurál, k dispozici je taky entonox. Jenže vím, že se může cokoliv zvrtnout a budu mít prd a celý si to pěkně odhekám jako s prvním dítětem
Tak uvítám rady na různý úlevový metody a polohy, knížky, články, diskuse, brožurky, metodické příručky , arometerapii, jestli jste měli hudbu, přítmí nebo co vám prostě pomohlo nezdechnout
Na netu je toho tolik, že se vůbec neorientuju, přijde mi super rodit v podřepu, ale prakticky to neznám, syna jsem odrodila pěkně v leže s kapačkama v obou rukách (takže jsem se nemohla ani držet).
Upřímně doufám, že mi nejvíc bude pomáhát oblbovací metoda (jsem dost ovlivnitelný typ člověka) ve stylu "ooooohm každá kontrakce je dobrým znamením, že se blížíš, holčičko, oooooohm" a "ta kontrakce vlastně vůbec nebolí a celý si to jen vsugerovávám".
Se synem jsem měla krutý křížový bolesti, takže je čekám znovu (dozvěděla jsem se teď někde na netu, že křížový bolesti nejsou "normální"). Tak co, utěšíte mne?
(7.1.2013 23:50:50) Sugesce je fajn. Příbram je dobrá volba, na epidurál i entonox bych se vyprdla. Půjde to i bez nich a líp. Dobrý je nějaký olejíček na masáž kříže a břicha. Pokud jsi spíš sportovec vysporotvaný s pevným pánevním dnem, tak odpočívat co to jde a moc se nepohybovat, a uvolňovat a uvolňovat. POkud si spíš nesportovec, tak se klidně pohybovat, při kontrakci si vyzkoušet, zda je lepší pohyb - např. hupsání na míči, zpívání (je jedno zda AAAAAA nebo nějaký text) nebo předklon, podřep apod. Nekoukat na hodiny, neptat se jak to postupuje, čísla jen znervozňují. Věřit si, že to jde tak rychle - pomalu jak má.
Vzít si s sebou něco k jídlu - hroznový cukr, čokoládku, banán, něco k pití (jsou i čaje pro porod).
K tomu zpíváníto AAAA by mělo být hluboké ne vysoko, ale i tak soustředit se na zpěv je moc fajn. Při prvním porodu jsem si odříkávala otčenáš, bylo to první co mě napadlo a bylo to moc fajn, věděla jsem, že na konci otčenáše odezní o kontrakce. Moc to pomáhalo. Při druhém to AAAA a taky dobrý. Na začátku porodu jsem si teda zpívala Rozvíjej se poupátko, jenže pak mi vypadávaly slovíčka a to mi vadilo.
(7.1.2013 23:58:05) Já vždycky co mě první napadne no . Taky to je sugesce, s tímto odrhovkem jsem si vystačila tak do 5-6 cm, pak už to nešlo. Někde jsem četla popis porodu a tam si maminka zpívala Na svatého Jána otvírá se brána...
Já jednou jela autem hodinu sama, tak jsem si zpívala, až jsem vyčerpala repertoár a nenapadalo mě už nic než česká hymna. Takže jsem si zpívala českou hymnu. Jestli mi bude porod trvat déle než hodinu (jako že asi jo), bude to opravdu slavnostní chvíle
(8.1.2013 10:01:56) Šešule, zkusím to správně načasovat, třeba "kde domov můj" je u PD takové příznačné (jen škoda, že se budeme potom stěhovat jinam), potom "voda hučí po lučinách", až mi praskne, "v sadě skví se jara květ", až vykoukne hlavička...
(8.1.2013 10:09:29) Viděla jsi Orgasmic Birth? Tam to takhle jedna rodička udělala- Porodila a spolu s doprovodem hned zazpívali miminku Happy Birthday
(8.1.2013 10:16:18) Neviděla. Já se na takový věci dívat nemůžu. Jen se zbytečně upnu na myšlenku, že to chci taky takový a pak, tváří v tvář realitě českého porodnictvím, propadám splínům a beznaději. Já bych miminu pustila asi tohle :
(7.1.2013 23:56:38) děkuju moc, poctivě si to píšu. Nejradši bych se vyprdla na entonox i na epi, doufám, že to nebude potřeba, ale strašně mi pomáhá, že vím, že to tam mají připraveno.
Jinak jsem nesportovec, to zpívání určitě zkusím, zaplaťpánbůh, že jsou tam pokoje a nikdo mě nebude muset poslouchat. A to s těmi slovíčky chápu, taky by mě to štvalo
(8.1.2013 0:24:12) Mab, ja jsem byla pred porodem vysportovana se super pevnym panevnim dnem, otvirala jsem se sice pomalu skoro 3 dny, ale nehybat seby me zabilo. Jen diky tomu ze jsem imrvere chodila, jsem tu dobu prezila. Kontrakce vleze byly silene. Ja bych se prave moc nesoustredila na to jestli hybat nebo nehybat spis bych se jen snazila jakoukoliv metodou uvolnit, tj. cokoliv bude prijemne (nebo alespon mene neprijemne ;-)
(7.1.2013 23:51:14) Při prvním porodu mi pomáhalo tebou zmiňované oblbovaní sama sebe. U druhého, který byl vyvolávaný nepomohlo nic. Až po deseti hodinách jsem zjistila, že mi hodně pomáhá sednout a co nejvíc předklonit hlavu a stočit záda do klubíčka. Fungovalo to zázračně na bolest břicha při kontrakci. Nechápu, že mě nenapadlo se takhle napolohovat dávno před tím a celé jsem to protrpěla. Bolest zad u porodu neznám, takže s tím neporadím.
(7.1.2013 23:51:47) V Pribrami ti muzu doporucit skvelyho doktora Mne od bolesti pomahal stav "hura,rodim!!!",hrozne jsem se na to tesila A po druhy to pujde lip
(7.1.2013 23:58:16) líp snad určitě, zase doufám, že to nebude jako u ganeshy (rodila nějak hodinu a půl ), to mi přijde lepší, když to jde víc pomalu.
(8.1.2013 0:06:50) křížový bolesti jsem měla taky, byly tak silný, že nějak vůbec nejsem schopna určit, jestli mě vůbec bolelo i něco jiného.. ale nějak se to dalo, vychytala jsem, že nejhorší je to při změně polohy, tak mi pak manžel vyřval, aby mě už nenutili dělat nějaký prostocviky.. co mě šíleně iritovalo byly kdejaký kec od personálu, tak jsem vypla veškeré vnímání a filtr nastavila jen na manžela.. zamrzla jsem s myslí, že kontrakce mám stále jen po 15ti minutách a trvají chvíli na ty křížáky jsem si tak nějak zvykla, najednou to bylo celkem snesitelné a okamžikem porodu hlavičky mě všechno přešlo, šití jsem necítila - opět jsem měla pocit, že mě to znecitlivěla, no prej ne já na porod vzpomínám ráda!
pomohlo mi v začátku sprchování zad, ulevovalo to od těch křížových bolestí - stále si myslím, že nebýt jich, bylo by to snad bezbolestný porod a fakt mi pomohlo vypnout a nic neřešit, o vše se staral muž a když jsem seděla, tak rozkročené nohy a opřená mírně dozadu.. podařilo se mi i usnout, ale to se muž lekl, že jsem mu umřela, tak mě rychle probudil
druhý porod nevim, kluk šel sekcí a porodu nic nenasvědčovalo, tudíž ani nemohu potvrdit, jestli se křížové bolesti opakují..
máma mi radila opřít se o lokty o stůl a vyhrbit se a dýchat.. nevim no, já to zkusdila jednou a málem jsem se počůrala jak mě chytla křeč k těm křížovým bolestem
držím pěsti, určitě vše proběhne hladce a bude to bolet jen tak aby se neřeklo
(8.1.2013 0:10:43) MarMar, tak jsi na tom podobně, jako já, taky křížáky se synem + vyvolávaný porod - a fakt jako nebýt epidurálu, tak tam jsem zřejmě ještě teď za 4 hodiny jsem se neotevřela ani o píď (vlastně spíš asi o půl prstu zavřela), jen co mě napíchli, tak jsem se do půl-3/4 hodiny otevřela na plnej a začínala tlačit To bylo velký překvapení a veliká úleva!
teď jsem ve 27tt taky s holčičkou jako ty a snažím se si raděj moc nepředstavovat, jak to bude, protože ten první porod byl pro mě "normální" a přirození až po tom epidurálu, rozhdně ne před ním s těmi křížáky -
já budu tedy rodit i napodruhé v Podolí (poprvý to tam bylo super - hlavně je to tam moc pěkný a fakt intimní - nemusíš se s nikým nikde střídat - já měla sál s příslušenstvím jen pro sebe a mm od vyvolávání až do po porodu), akorát že manžel už u porodu být nechce... a dokonce před pár dny pronesl, že mě tam ani neodveze, ale že zavolá sanitku S tím jsem tak nějak nepočítala a dosti jsem tedy znejistěla - aktuálně mám tedy největší vítr ne z toho, že to nezvládnu (páč to přece zvládnu, že a taky tam maj ted epidurál), ale že se může něco semlít a budu u toho jenom já a ještě ke všemu ne úplně při smyslech... na porodní asistentku moc nemyslím, protože to už je asi fuk, mít tam cizí personál, nebo cizího někoho jiného - já jsem navíc spíš ten typ, že kdyby to šlo, tak bych si nejradši porodila někde v klidu, temntu a známu jen sama...
navíc ten můj malej rozumbrada se prý před pár dny mm svěřil, že fakt nechce, abych umřela, protože když umřu, tak až na něj bude mm křičet, už se ho nebude mít kdo zastávat... to mi tedy taky nepřidalo...
jasně že neumřu, ale hernajs - nějakou psychickou podporu pro těhuli by to chělo! No ne??
Jediná moje útěcha je, že každý porod je jiný, tak doufám, že i ten můj druhý bude jiný - a teby bez křížáků
Takže MarMar, neboj, bude to dobrý, tys to napoprvé dala i bez epi atd. a nebudeš na to "sama", myslím, že to je ta lepší možnost, no ne? Držím moc palce!!!
(8.1.2013 0:22:21) Ahoj no snažím se nebát, prvního jsem rodila právě sama (ex zapíjel ) přes 70 hodin - to nechci moc rozebírat, ale fakt přes 70 hodin (počítáno od prvních pravidelných kontrakcí a jednoho cm), dobrý vzpomínky nemám, vůbec netuším co do mě pak ke konci cpali, já už byla pak polomrtvá a tvrdě spala mezi kontrakcemi (po 2-5 minutách, pak v snad v kuse). Myslím, že říkali, že cukr na energii, jíst jsem samo nemohla, na zvracení mi dali takovou tu mini mističku neuměla jsem dýchat, nic. No bylo mi šestnáct let.
Teď tam budu mít muže, budu někde, kde neni hnusnej sál, ale pokojík, kde budeme sami. Doufám, že to bude rychlejší, přinejhorším tam je i ten epidurál.
Jinak ten můj se bojí snad víc než já, že mu tam umřu a kdesi cosi, pořád doma vyšiluje jestli mi neteče voda , tak třeba se ten tvůj taky bojí a pak bude profík
Jinak rodit v chlívku někde kde si zařvu by mi vyhovovalo moc, poporvé na mě pořád ječeli, že nesmím křičet, že pod námi je dětské oddělení a všechny děti vzbudím.
Taky ti držím strašně moc palce a díky za podporu. Je mi útěchou, že až budeš rodit ty, tak už to budu mít dávnou za sebou
(8.1.2013 0:45:47) no vidíš, to budeš mít krááásnou útěchu už budeš žmoulat růžový miminko, nebo spíš ono bude žmoulat tebe budu pořád lehce plašit
tyjo, ale ten tvůj porod - to bylo fakt docela psycho! to sis fakt užila, holka a nastávající otec asi taky páč po 70h zapíjení může být rád, že je naživu, bych, jako abstinent, řekla... Po tom, co popisuješ mi přijde, že musíš přežít už všechno a taky že pokud někdo má mít něco za odměnu, tak to bude tvůj druhý porod - protože jinak vážně už není žádný spravedlnost!
já to měla, tedy narozdíl od tebe,i s těma křížákama celkem v pohodě - jen jsem vlastně byla imrvére naražená ve sprše, lila na sebe vařicí vodu, vůbec nemluvila a sem tam se mi mihlo hlavou, že fakt tedy nechápu, jak může někdo kontrakce prohopsávat na míči, nechávat se masírovat a nebo mezi kontrakcema spát , když já z tý sprchy fakt dobrovolně nevyjdu, nesnesu, aby na mě mm sahal a spát? no to by mě nenapadlo ani v legraci... mm jsem tam ale akutně potřebovala proto, aby mi otevíral skleněný dveře od sprchy, abych se mohla občas nadechnout chladnějšího vzduchu!
myslím, že tvůj m by se měl částečně uklidnit, když mu řekneš, že právě proto, že tam nebyl, tak to bylo takhle dramatický - až tam bude, budeš na tom psychicky líp, budeš uvolněná a všechno půjde jak po másle . To by ho mohlo přesvědčit, ne?
MM i když říká, že porod synka byl jeho nejkrásnější a nejsilnější zážitek v životě a tehdy mi děkoval, že jsem trvala na jeho přítomnosti se teď fakt zasekl a nechce. Nevím moc proč, ale asi to bude kvůli tomu, že tehdy zažíval na svůj vkus dost velký pocit bezmoci, že mi nemůže nijak pomoc - i když věděl a já jsem mu opakovala, že stačilo jen to, že tam je a že dělá, co potřebuju... Navíc je dost velký alibista a bohužel v osobním životě jde cestou nejmenšího násilí vůči vlastní osobě a ...nerad dělá něco pro druhé, když se mu i jen trochu nechce - no tak se teď alibisticky zasekl, že vlastně musí být s juniorem doma - i když by nebyl vůbec problém ho dát buď k babičce, nebo ho nechat u kohokoli z kamarádů - máme jich tady v bezprostředním okolí asi 5 rodin. TAky jsem jednou hlídala dítko, když kámoška rodila...normoš, no...
Jo jo, holka, někdy si říkám, proč to maj chlapi takhle lehký...
(8.1.2013 8:04:50) Šmarjá 70 hodin to je snad nějakej rekord ne? Já rodila prvního 36hodin a je to nejvíc z mých známých a kamarádek. Byl to teda hnusnej porod a nerada na něj vzpomínám. To mi ještě kluka přidusili, je postižený, takže následky toho porodu si ponesu celej život. Druhej porod byl ale v pohodě, nebyl nebolestnej to bych kecala, ale psychicky jsem byla v pohodě a tedy na něj i ráda vzpomínám. tak přeji hodně štěstí
(8.1.2013 0:53:55) já jsem od třicátýho týdne pila maliníkové listí...přemáhala jsem se teda,je to hnusný jak vyluhovaný fusekle a voda z nádobí - tímto se omlouvám těm kdo maliník milují - je ale fakt že mi asi pomohl...
díl se doporučuje dobytku přidávat před telením lněný semínko - tož usuzuju,že by to mohlo působit i na lidi...ono má udělat ty porodní cesty kluzčí...
a neboj,než se naděješ budeš mít bechyňátko v náručí...
(8.1.2013 1:48:19) Před posledním porodem jsem se někde dočetla, že se má už od prvních bolestí( to je důležité!) pořádně zhluboka dýchat.Bolesti byly určitě menší ale nezaručuji, že to bylo tím, třeba by byly snesitelnější i bez toho.
(8.1.2013 10:10:16) jj, poctivě si sypu lněné semínko do jogurtu, a doufám, že otelení proběhne zdárně
MarMar, já jsem v 39tt a u mě zas opačné starosti - první porod paráda (bolelo to, to jo, ale celkově prostě paráda), a co když ten druhý nebude tak parádní...sice si opakuju mantru mé kamarádky, dvojnásobné domarodky "a proč by nemohl být ještě lepší?", ale jsou chvíle, kdy to nezabírá
pomáhalo mi, když muž přikládal na kříž teplé obklady...asi si vypůjčím termofor od dcery, má takový mrňavý s medvědem a naliju si tam horkou vodu preventivně...
popíjela jsem teplý maliník s medem, co jsem si přinesla v termosce, to bylo příjemné
budu na Tebe myslet, jsem si ale téměř jistá, že ten svůj hrdinný sedmdesátihodinový rekord překonat nemůžeš, tzn. ve Tvém případě to velmi pravděpodobně bude jen (a o mnoho) lepší
(8.1.2013 7:17:39) Křížové bolesti jsem měla dvakrát. Poprvé mi pomohlo najít si ideální polohu při kontrakci (v mém případě to byl předklon do předu do pravého úhlu – byla jsem opřená o postel. V druhém případě pomohl až epidurál. Myšlenky nezabraly, protože v době kontrakce jsem měla před očima černo a nevnímala jsem nic.
(8.1.2013 7:19:01) Mně nepomáhalo nic, jen cosi proti bolesti od doktorů, co mi mohli dát jen jednou. Jinak střídání míst (sprcha, lůžko, viset na příteli) bylo pro mě jen zpestření v dlouhym čekání, bolest byla furt stejná. A na nějakou sugesci jsem se vůbec nevzmohla, ta bolest mě vždycky úplně zatměla před očima. Jinak jsem taky mezi kontrakcemi usínala a hlasitě chrápala a nesnesla jsem, aby na mě přítel sahal.
(8.1.2013 7:31:41) MarMat, pozor, přichází informace za deset tisíc dolarů: Soustředit se, nenechat se vytrhovat, papírování a komunikaci nechat na manželovi. Nechat si vyjednat klid a přítmí, prostě aby ses tam cítila dobře a nerušeně.
A včil: programově odbourávat veškeré svalové napětí. Nezatínat čelist, ani ruce, nekrčit čelo, ani nic jinýho. Při každé kontrakci naprosto povolit, vizualizovat si otevírání porodních cest. Když přichází kontrakce, tj. "bolest", nechat ji "zalézt", kam sama potřebuje, protože tam má svůj účel. Nebránit se jí, ale "pozvat" ji. A opět - nepodlehnout pokušení něco zatínat, zůstat maximálně povolená (měnit polohy podle potřeby samozřejmě dovoleno). Zkusit si to můžeš, až se praštíš do brňavky A nenechat se natlačit do tlačení (pokud nenastane nějakej problém), mimino si vyleze samo, jak bude potřebovat.
S tímhle přístupem jsem měla prakticky bezbolestnej porod Teda ne že by to nebyla fuška, ale nebyla to BOLEST.
Jinak taky pomáhalo, když mi v sedě při kontrakci partner ze zadu tlačil dlaní na křížovou kost, to bylo bezva.
(Omlouvám se, že to sem občas s tím povolováním nacpu, ale mně to přijde jednoduchý a geniální, tak si sem tam takhle zaspasiteluju .)
(8.1.2013 7:52:44) Hm, asi mě nenapadlo nikdy nic zatínat, protože si nepamatuju, že bych se musela soustředit na povolování :)
Jinak vesměs se všemi souhlas. Hlavně nemuset myslet na cokoli kromě sebe a porodu. Chodit, sedět, stát, klečet, jak budeš chtít a potřebovat, nenechat si do toho kecat, tělo si řekne samo, když má možnost. Mně fungovala horká sprcha v kontrakci na břicho, postupem doby na záda, vana je taky fajn. Druhá doba porodní mě zpravidla vrhne do kleku, pak to jde úplně samo.
(8.1.2013 9:46:53) Kopřivo, jednoduché a geniální to je, ale mně to při druhém prostě nešlo. Asi že jsem to neměla natrénované - prostě ta bolest byla TAKOVÁ, že jsem se před ní instinktivně stahovala. Bylo skoro nemožné se volně uvolnit. Snad budu tentokrát "silnější než já"
(8.1.2013 11:49:22) Jo - přijmout bolest. Ale je to těžký, protože člověka ten náraz ochromí a navíc mu personál do toho kecá, co má a nemá. Podařilo se mi to až při třetím porodu - ale ve finále, když už to nešlo, tak s pomocí lékařů - ne medikamenty, ale pochopením a řečmi typu - dělejte cokoli, co chcete, nic není blbý a hloupý, pomůžeme s čímkoli, pokud to bude v našich silách...... Myslím, že v jiné porodnici nebo s jinými zdravotníky bych měla problém.
(8.1.2013 7:57:27) Rodila jsem 3x a pokaždé jinak, takže nemusí být tvůj druhý porod stejný jako první. Mě hrozně moc pomáhalo chodit, dokud jsem chodila, byla jsem v pohodě. V porodnici se smáli, když jsem tam přijela a čekala na chodbě, obíhala jsem dokola okolo manžela Při třetím porodu jsem měla homeopatika a to je nebe a dudy, porod byl tak málo bolestivý, že jsem ani nevěděla do poslední chvíle, že rodím, taky jsem přijela do porodnice, skočila na kozu a porodila, bolestivá byla ta poslední půl hodina, ale oproti mým předešlým porodům i to byla procházka růžovým sadem.
(8.1.2013 8:08:44) No, tak křížový bolesti jsem měla taky ... musím říct, že se celý svět smrskl do mého kříže, zpívat nebo číst knížky? Tak to byla utopie. Pomáhalo jen sedět na míči a masírovat míčkem.
Myslím ale, že není žádný důvod, abys to podruhé zažila zase. Určitě to dopadne dobře, bude to rychlovka.
(8.1.2013 8:15:51) Tak jsem se mrkla na internet a spoustu lidí to při druhém porodu nemělo, takže to vypadá nadějně.
A našla jsem takovouto informaci: "Krizove bolesti ... zpravidla je zapricinuje nespravne postaveni krizove kosti a kostrce. Obvykle to byva následkem nejake nehody, často v dětství (uraz, upadnuti na kostrc apod.). Doporucuji návštěvu MUDr. Frantiska Ťupy, který se na tuto oblast specializuje a pracuje i s tehotnymi. Jeho tel. je 604 232 416. Dela manipulace kostrce, coz je dulezita prevence pripadných krizových bolesti.
(8.1.2013 9:03:44) taky se mi to blíží - za 2-3 týdny křížové bolesti nemám ale zato mě chytají husté křeče do stehen a to u všech předchozích 4 porodů takže i teď je to tutovka, ale naštěstí až téměř ve finále. Já mám zkušenost že každý porod je rychlejší a rychlejší tak snad to bude platit i u tebe
(8.1.2013 8:27:32) Rodila jsem 3x bez epi, bavilo mě to :) Ne, vážně, hodně mi pomohla sugesce. Zpávat ani mluvit při porodu nemůž, ale pomáhalo mi uvědomit si, co moje tělo dělá. Připomínat si, že se otevírá a že miminko leze. A pořád jsem si opakovala, že na otvírání není nic bolestivého, že není důvod, aby to bolelo. Na ten tlak při stazích nejlíp pomohlo, když jsem stála zády k manželovi, manžel mi dal ruku na kříž a já se do ní jakoby zapřela. Všechno probíhalo za naprostýho ticha, měli jsme to domluvený, co má dělat a šlo to krásně. Přeju příjemný porod. Jo,ještě mi hodně pomohlo, že jsem měla napsaný porodní plán a v něm,aby mě běhěm porodu nikdo neotravoval některé sestry mají totiž tak blbý zvyk, dávat člověku otázky zrovna při porodu...
(8.1.2013 8:24:55) Tak to nevím, jak ulevit, mně teď nic nepomohlo, nic se nestihlo :)) Tím chci říct, že je každý porod jiný (aspoň u mě a to opravdu úplně jiný), takže nemá cenu se předem strachovat
(8.1.2013 8:29:09) Myslím že budeš mít štěstí a porodíš ani nebudeš vědět jak Já se druhého taky bála a nakonec byla nejhorší obava že to nestihneme (necelých 45 min)
(8.1.2013 8:36:33) měla jsem doporučená homeo od homeopatky ( samo nepamatuji už jaká) , začínalo se něco brát x dnů před plánovaným porodem a jakmile "to " začalo , tak matně pamatuji, že se bralo něco jiného vždy po hodinách. Jednak to byla příprava na porod samotný, jednak na hladké otevírání a pak ještě něco na dobré hojení. Syn se narodil za cca 2 hodiny , bolesti jsem v odstatě neměla, bylo to takové "hladké" vyklouznutí. Můžu srovnat s dcerou, kde to byl docela boj a ve finále mi ji dr "vymáčkl" z břicha, protože by se udusila
(8.1.2013 8:50:25) První syn byl vyvolávaný, takže jsem taky strávila celý porod vleže s píchnutýma rukama. Druhého jsem rodila ve 2 ráno, trvalo to necelou hodinku. Jediné světlo na sále byla stolní lampička, takže bylo úžasné přítmí, celou dobu jsem prochodila, dokud neměl malý hlavičku skoro venku. Sestřičce a manželovi jsem vyprávěla vtipy a historky. Nikdo další tam až do doby, kdy šel malý ven celý, nebyl.. pohůdka
(8.1.2013 9:00:23) Jo, taky mě bolí v kříži nejvíc ze všeho (ale to i při menses). Já bych vynechala epidurál a cokoli, co může ovlivnit tlačení- a to píše hysterka, která omdlévá u braní krve a u zubaře má fintu, že po oblbovací injekci tvdí, že to cítí, aby jí píchli druhou. Mně právě vzhledem k zádům pomáhal nejvíc balon, ne nějaké hopsání, jen sedět, pokrčit nohy, opřít předloktí o postel-a odmítala jsem se hnout o milimetr. Nejhorší muka byly leh a natáčení ozev. Prostě leh byl brutální-a furt mě do něj nutili-blé. k porodu jsem měla nějaká homeopatika, ale to bylo "na míru" (arnika či co-už si nepamatuju). Nemělo to teda myslím primárně ulevit bolesti, ale spíše urychlit regeneraci a hojení-a řekla bych, že urychlilo. Hodně sil, at tj ok. Já budu rodit v létě a můj odpor ke špitálu nabývá vrchu už nyní-ach jo. MNebojím se až tak porodu samotného, tj ještě daleko, ale spíš přístupu v nemocnici.
(8.1.2013 9:08:25) Posledni porod: 1* zout pantofle 2* nadavani (aspon v duchu) 3* zhroutit se na wc misu 4* v duchu velmi sproste nadavat PA 5* v duchu strasne nadavat manzelovi 6* nadavat manzelovi po telefonu 7* kazda kontrakce na sale byla ku*va straka, straka, straka protoze mi nad xichtem viselo vytvarne dilko znazornujici tohoto ptaka 8* vyjeveni polovicce po telefonu, ze to nestihne ale musi dovezt "nejaky podelany lejstra" 9* jak mam ku*va netlacit, kdyz je pul hlavy venku 10* je venku cele dite
(8.1.2013 9:37:11) Napadá mě další rada: Na řeči personálu nedat. Řev, neboli vokalizace, je přirozený, bezpečný a účinný prostředek proti bolesti při porodu
(8.1.2013 10:25:56) Jasně, že to jde. Já tam přijela v půlce noci, rodím zásadně mezi čtvrtou a osmou hodinou ranní, tohle bylo ve 4 a asi jsem té PA přetrhla spaní. A ještě se mi to rýmuje
(8.1.2013 11:31:07) Jak by se asi PA tvářila, kdybys na ni začala mluvit ve verších. Nejlépe o tom, že řvaní je účinným tlumičem bolesti Třikrát jsem si předsevzala, že se budu při porodu chovat důstojně a nebudu řvát. Nevyšlo to ani jednou. A co hůř - stupňovalo se to Při porodu č. 2 jsem naprosto vážně nabízela personálu špunty do uší. Nechtěli. Tak jsem se omluvila s tím, že křížové bolesti jsou neprodýchatelné a nepopsatelné a vší silou jsem tlačila a řvala dál. Nepochybuju, že i případný čtvrtý porod by měl do orgasmického na míle daleko - defekt kosti křížové je ve spojení s porodem pěkný nářez.
Jo a pomohlo mi klidně dýchat. Žádné "psí dýchání" střídané táhlým. V klidu a pomalu.
(8.1.2013 9:31:09) My máme doma hodně široký futra, u dvou posledních porodů mi vždycky pomohlo se tam zapřít a tlačit na záda. Bylo to fakt parádní. Díky tomu jsem k porodům vždy jela až na poslední chvíli a porodila do hodiny po příjezdu. Až u třetího porodu jsem se naučila prodýchat kontrakce, to jsem prvně cítila, jak to pomáhá, když se to dělá dobře. Ale ne dýchání typu pes, ale normální mašinka Do poslední chvíle jsem chodila, naštěstí PA neprudily, jako u porodu s prvorozenou.
(8.1.2013 9:44:49) Mně hrozně pomáhalo chodit, při otvírání tedy, první dítě se narodilo večer po asi 5km, třetí večer po podobně dlouhé procházce lesem. Ono se to tělo tak uvolní. Při tom třetím jsem teda měla to nutkání chodit až takové že nebýt jarní bouřky s kroupama tak se dcera narodila v polích. Bylo hnusně a tak jsme "už" jeli, dcerka se narodila přesně 50min po příjezdu do porodnice (máme to 15min).
A pak, když už šlo do tuhého a kontrakce byly fest silné mi pomáhalo skákat ve sprše na baloně, praskla mi u toho voda.
(8.1.2013 9:54:24) MarMar, fakt si myslim, ze knihy, brozurky, aromaterapie, hudba a pritmi ti moc proti bolesti fungovat nebudou, leda ze by te nekdo bichli maznul pres hlavu tak, az bys omdlela. Proste telo pracuje, rodi a ta bolest k tomu jaksi patri, u nektere neni nijak velka, u jine silena, take kazda z nas ma prah bolesti jinde. Takze jestli to byl minule horor, tak se vykasli na cteni, cichani a poslouchani, rozkopni dvere porodnice a hlasite zarvi epiduraaaaaaaaaaaaaal
(8.1.2013 10:35:45) Taky začínám mít bobky, a to budu rodit počtvrté, nejspíš už za necelý měsíc, chtějí mi to navíc vyvolat, takže o to to bude horší. Mně nepomohlo nikdy nic, jen si to pěkně odeřvat, teda u třetího to bylo fakt o polovinu méně bolestivé, ale tak daleko koukám ještě nejseš .
(8.1.2013 10:46:59) Já teda dost špatně snáším zavinování dělohy. Po třetím porodu to byl děs. Nejdřív se mimino přicvakne na prso, bolest, jako by to byla záclonová žabička a pak přijdou kontrakce, jako bych tam měla mít ještě jedno. Pokaždé, když jsem tu malou piraňu přikládala, jsem se děsila, co přijde.
(8.1.2013 11:02:08) Lassie, to zavinovani me dostalo po druhem porodu, silenost. Dítě u prsu a člověku je bolesti na zvracení. Po třetím celkem pohoda.
(8.1.2013 11:21:36) Jojo, to znám, já jsem měla ukrutné bolesti ještě podtžené mojí vadou dělohy a srůstama, kterých mám plné břicho. Bylo to otřesné, u 2. a 3. porodu fakt na zabití, že mi tekly při kojení slzy jak hrachy a kroutily se prsty u nohou.
(8.1.2013 11:40:58) Přesně. Zavinování a k tomu Potřetí to u mě bylo horší než podruhé. Ale protože byla mrňavka zdatný savec, děloha se zavinovala hodně rychle. Až se při kontrolách divili. Navíc jsem cítila bolest v podbřišku a brnění v prsou i ve chvílích, kdy se z vedlejšího pokoje ozýval pláč cizího miminka, takže to šlo jak po másle a po třech dnech bylo po bolesti. A bolely už jen hemoroidy. Na ty zabral gel z dubové kúry a pak už byla pohodička
(8.1.2013 10:48:08) Mě oblbování pomohlo, drhý porod byla brnkačka, celou dobu jsme si omýlala, "přijmi svou bolest, přijmi svou bolest", to jsem shodou okol+
(8.1.2013 10:50:26) Mimino mi to odkleplo dřív než jsem dopsala. Oblbování mi moc pomohlo. První porod byl náročný, měla jsem epidurál. U druhého jsem to zvládla bez něj a dokonce můžu říct, že to byl krásný zážitek.
(8.1.2013 11:38:43) Musis se tesit na tu ulevu az to dite vyleze. Ja radu nemam. Me to bolelo jako prase, protoze syn se dral pres cipek otevreny na 3cm a doslova ho rozrazil na pokoji gynekologie. Ja se musim smat, kdyz si na to vzpomenu, protoze kdyby se muj porod nahraval na video, tak by klesl pocet tehotnych mladistvych o 98% Kluci by se radeji chranili 4 kondomama Dokonce muj porod spolu s ujecenym synatorem presvedcil meho manzela, ze uz dalsi dite NE Dokonce uvazoval o vasektomii A to chtel mit 4 deti Jinak drzim palce. Ja jsem si zpivala a trochu to pomahalo, ale hlavne jsem zavrela oci, tlacila a cekala na ten slastny pocit az to skonci. Preju hodne stesti
(8.1.2013 12:56:42) První dva porody jsem měla děsné křížové bolesti ... radši bych byla mrtvá. Na třetí porod jsem se připravila. Jak se tady píše výše, základem je uvolnění. Bolest porodu není tak velká. Bolest křečí, které si samy způsobujeme tím, když se bolesti porodu bráníme, je k nepřežití. Lehávala jsem před porodem ve vaně a myslela na to uvolnění, představovala si tu porodní práci, připravovala se na to. Uvolňování všech svalů za všech okolností. Nechat tělo dělat tu práci, nestavět se proti tomu. Měla jsem potřetí úžasný, bezbolestný porod. Celý jsem ho strávila ve vaně (všechny porody se odehrály doma). Také mohu doporučit scripta Aby porod nebolel od Lucie Groverové. Na mě trochu moc esoterické čtení občas, ale vybrala jsem si z toho, co mi sedlo a možná to také pomohlo. Čeká mě to letos v dubnu, tak doufám, že to zas proběhne nějak rozumně.
(8.1.2013 13:32:24) Děkuju vám všem za tipy, doufám, že to jednou pomůže i někomu jinýmu. Máme v plánu víc dětí, tak to budu muset rozdělit a aplikovat postupně. Kontakt na lékaře jsem si napsala, zní to zajímavě. Za nějaký ten týden dám vědět jak jsem dopadla
(8.1.2013 21:29:16) Řvát - a hodně nahlas (teda pokud se člověku chce) - čím větší kontrakce, tím větší řev. Když ten tlak nemohl spodem, tak musel horem. Řvala jsem neartikulovaně, ovšem otevřené hlásky - pusa pěkně dokořán. Každý zařvání jsem si pěkně procítila, abych nemusela myslet na ty hnusný křížáky. Zaplaťpánbůh, rodila jsem sama, akorát nevím, jestli jsem neděsila děti na dětským oddělení pod porodnicí . Dodnes se divím, že jsem druhý den nechraptěla. A jinak jsem dbala na to, abych to celý vnímala pozitivně - každá kontrakce je kousek blíž k miminku. K dobrému psychickému rozpoložení, navzdory náročnému porodu, mi myslím dost pomohly Bachovy krizové kapky.
(8.1.2013 21:49:30) Každá ženská to má jinak, cest je jistě víc. Já mámpocit, že jsem na to "přišla" až na potřetí a nějak mi to vnukla moje PA. Ona mi vlastně říkala jen ať pomalu zhluboka dýchám. To jsem dělala a pak mi nějak secvaklo, že to,co je potřeba udělat, je nebránit se té bolesti, jakoby ji pustit. Tím se zároveň uvolníš a snáz otevřeš. Když budeš vokalizovat samohlásky tak, abys uvilnila krk a měla otevřenou pusu, uvolníš tím i branku. Při druhém dítěti jsem měla EPI, to je tutovka, nebolí nic, ale zase víc zabere zotavení a není ti pak po porodu tak pěkně. Poprvé jsem si myslela, že "to musím vydržet", což je asi ten nejblbější plán, který si jde na nemocniční porod udělat, to -samozřejmě- neklaplo .
(9.1.2013 20:45:42) přeju aby druhý porod byl snažší než první! Já to měla přesně naopak - první porod za hubičku, druhý horší, taky křižáky, ale dalo se to. A vůbec mi teda nepomohla teplá sprcha, spíše naopak, tak mi to rozjelo ty křížové bolesti, že jsem se nemohla sama dostat ze sprchy, manžel mě odtud vytáhl a já jsem jenom ležela na okraji postele jako žok.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
rozvijej se poupatko...takove...ehm..symbolicke
, taky křížáky se synem 
za 4 hodiny jsem se neotevřela ani o píď (vlastně spíš asi o půl prstu zavřela), jen co mě napíchli, tak jsem se do půl-3/4 hodiny otevřela na plnej a začínala tlačit 
a snažím se si raděj moc nepředstavovat, jak to bude
, protože ten první porod byl pro mě "normální" a přirození až po tom epidurálu, rozhdně ne před ním s těmi křížáky - 
... a dokonce před pár dny pronesl, že mě tam ani neodveze, ale že zavolá sanitku
už budeš žmoulat růžový miminko, nebo spíš ono bude žmoulat tebe
budu pořád lehce plašit
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)