| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění

 Celkem 62 názorů.
 sovice 


Téma: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 20:50:44)
Mám revmatoidní artritidu, dědičně. Nedělá mi v současnosti víceméně žádné větší potíže, ale je tam. A mám chuť trochu pohnout svým životem, tak by mě zajímalo, jak vidíte souvislosti tohohle typu onemocnění a "rozumu a citu". Potřebuji inspiraci, co tak můžu u sebe přehlížet jak družstevní lány.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 21:00:41)
asi jako první by mě zajímala rodinná historie a tedy rodinná zátěž.
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 21:04:57)
V jakém směru? Rodinná historie tedy není něco zcela vhodného k rozebírání zde.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 23:26:05)
tím jsem nemyslela, že to sem máš psát - myslela jsem tím, aby ses do ní podívala ty sama
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 23:29:16)
Rachel, když já nevím, nač se v rodinné historii dívat.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 23:33:54)
většinou se některé věci v rodině opakují, určité vzorce, selhání, psychické obtíže atd. na ty je pak dobré se zaměřit. ale zároveň si netroufám tvrdit, že by to mohlo odbourat tvou nemoc...
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 23:42:09)
Já ani tak nepotřebuji odbourat to, co mám, spíš bych ráda nenasledovala svou mámu ve vývoji.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 23:44:11)
to se právě dá odkrýt a zpracovat v terapii, do určité míry
 Ráchel, 3 děti 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 23:37:43)
sklon k autoimunitním onemocněním se dědí. mají většinou co dělat s určitou neláskou k sobě. ale takhle to vyznívá jednoduše, což samozřejmě není...
 Epepe 


Šarlatánství 

(18.7.2016 7:54:37)
To je jenom šarlatánství. Lupénka z nelásky k sobě, rakovina z polykaného hněvu, obezita jako ochrana před světem ... Když si uvědomíš, kolik lidí dnes má některé z těchto onemocnění, je jasné, že tak široký vzorek nemůže mít jednu (nebo převažující) příčinu. Každý má své důvody.

Ten mechanismus často bývá zřejmý, např. při depresivních stavech bývá změna ve vnímání těla, lidi jsou nešikovnější, častěji zraní. Ale není to tak, jak už jsem taky slyšela, že kdo spadne ze žebříku a má depky, chce se zabít.
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 23:40:37)
Šuplíku, to je trochu problém, tuhle nemoc měla moje máma a později se jí z toho rozvinula jiná, na kterou už dávno dávno umřela. A její rodinná větev už je celá pryč (v té generaci a starší), mám jen sestrenky a ty ví stejné houby jako já.
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 23:49:39)
Sestrenky jsou zdravotně každá jinak, jedna dost nedobře, ale tam je to podle mě z té psychické strany hlavně odraz dlouhého mizerného manželství. Teta zemřela na rakovinu ve 43.

Moje máma zemřela na lupus ve 38.
O jejim spouštěci mám představu, ale můžu být vedle jako jehličnatý strom.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 23:55:33)
uf, teda to byla mladá...
 Simeona+3 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 21:41:56)
Mam Crohna. Myslim, ze je to strasne individualni a co jeden vezme v pohode, druheho sejme. Takze tezko radit, urcite na stav nemoci ma vliv stres, ale kde je hranice asi nepoznas, dokud k ni nedojdes.
 libik 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(17.7.2016 21:52:18)
Sovice, zažila jsem několik lidí , kteří se vážně zabývají psychosomatikou a ačkoliv někteří z nich byli celkem renomovaní, u jiných jsem zakotvila kvůli stejnému duchovnímu naladění, můj názor je, že si na to musíš přijít sama. Oni nejsou daleko tomu používat rejstřík typu žlučník rovná se špatné vztahy atd.., aby v závěru došli k poznání, že je ideální do ničeho se nenutit, žít zdravě a mít někoho rád, což je teda překvapení~t~

Mé psychice ale iracionálně vyhovuje zajít 1x za 3 měsíce na bicom, kde ti změří údajné energetické dráhy orgánů a doporučí nějaký čajík a homeopatika, ze která tedy neutrácím, ale to na mě neříkej. Mám to v úrovni příjemných, byť placených preventivních prohlídek a slouží mi to jako diskrétní psychoterapie. (nemusím každému vykládat, o čem se mi v noci zdá)
No a tak mé zdravotní potíže příjemně kolotují, jednou dutiny, podruhé motání, potom nadváha, až jsem celkem zdravá.

Je tu tedy rozpor s mou křesťanskou vírou, jelikož mí drazí aktivní evangelíci mě před čakrama důrazně varují.

Jinak tam, kam chodím já, potkávám i celebrity regionálního významu (takovej seriálovej playboy a výrazná tvář plzeňské činohry tam bývá), něco asi na té dr. Koželuhové bude. Já ji mám ráda, i když je lehce praštěná..

Závěr, udělej si dle svých potřeb a nastavení nějaký čas na sebe a na případného, přiměřeně trhlého a zároveň inteligentního šarlatána.

Držím ti palce.
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění  

(17.7.2016 23:36:33)
libiku,
díky. Ja vím, že tenhle typ onemocnění výrazně reaguje na stres, to vidím. A spoustu souvislosti tak nějak tuším, ale mám intenzivní pocit, že mi nedohodneš podstatného uniká. Že mám některé obranné mechanismy tak festovni, že jsou moje třinácté komnaty maskované natolik, že o nich vůbec nevím. A že je to už možná na škodu. Blbě se to vysvětluje.
 Ráchel, 3 děti 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění  

(17.7.2016 23:38:22)
na tom se dá v terapii pracovat. ale je to běh na dlouhou trať
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 1:28:51)
Autoimunitu vnímám jako agresi vůči sobě, je to obrácení zbraní těla proti vlastnímu tělu.
Taky jsem řešila u sebe, už jsem v pohodě několik let, možná deset, možná víc, přesně nevím. A taky vím důvod, proč to vzniklo...nevím ale přesný důvod, jak to zmizelo, těch věcí bylo víc...práce s psychikou jednoznačně, a dobře doma reagujeme na homeopatii, ale vzala jsem to širokým záběrem :-).
Nedávno jsem četla o souvislosti homocysteinu s autoimunitními onemocněními, srdečních, revmatických onemocnění, takže pokud bych potřebovala, asi bych zkusila i to, kdyby bylo třeba.
O Bicomu jsem už psala, ale je těžké sehnat někoho, kdo s ním vážně umí. Ti, co umějí, mají plno dlouho dopředu. Ta "moje" paní pracuje jen s ním bez doplňkové léčby, prostě nějakým způsobem to fakt suprově ovládá a výsledky má pozoruhodné. (ale zjistila jsem, že si tenhle přístroj kupují i lidi, co nemají o fungování těla a souvislostí ani šajn, asi neublíží, ale moc nepomohou).

U nás jsem ale tahle byla nemocná jen já.
Pokud by to bylo rodinné onemocnění, brala bych to jako hlubší a opakující se problém, jak tu někdo psal...jako něco, co je potřeba zkoumat v té rodové linii v souvislostech.
Člověk na to úplně sám asi nepřijde, protože není schopný se na to podívat jinýma očima, ale bude tam asi nějaké rodinné téma. Podle mne je dobré to najít a ten řetěz přerušit...i pro další generace :-).

Pokud by tě třeba zajímalo, můžu opsat z knížky, co tu o tomhle onemocnění píšou...bez záruky pravdivosti, knížku jsem já nepsala :-), navíc si taktéž nemyslím, že by to bylo pro všechny lidi totožné... ale třeba pro zajímavost jako nadhození možnosti k úvaze.
 LenkaMad 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 1:48:30)
Bicom je něco jako Oberon?
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 2:06:21)
Lenko, asi jo, ale já Oberon neznám.
Ten Bicom "diagnostikuje" a současně má v sobě vložené programy s širokou škálou frekvencí a pak doplňkové sady...ale já jsem s ním pracovala jen zkusmo, jsem tam "pacientem".
Myslím, že je ze všech podobných nejdražší, v celé sestavě kolem milionu...a tím asi i nejkopmlexnější.
Ale víc nevím...jen to, že prostě funguje, teda - on je přímo závislý na obsluze, na lidském faktoru, nepracuje "sám". Proto ty výsledky závisí na způsobilosti a znalostech toho, kdo ho obsluhuje.
Nicméně si i tady myslím, že je potřeba nejen se nechat léčit, ale i aktivně sama měnit to, co s tím onemocněním souvisí...způsob života, stravu atd...
 Epepe 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 7:56:48)
Neříkej mi, že u vás zemřeli všichni sešlostí věkem za bujného zdraví.
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 9:36:45)
Umami, tak prarodiče ano...od osmdesátky do dvaadevadesátky.
Mamku skolilo něco jiného, táta měl havárku, tak to nevím, co by měli, kdyby.

Ale opravdu ani jeden člen z rodiny starší než já neměl autoimunitní onemocnění...
 libik 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 10:29:07)
Pampelo, já se právě obávám té povrchnosti definice příčin a následků plus, jak už jsme se několikrát dostaly do sporu, přidání pocitů viny za svou chorobu.

Třeba já jsem asi v životní situaci, kdy by mi nějaká tas choroba z hlediska psychosomatiky tak nějak pasovala (období strachu, období žalu) Jenže si myslím, že kromě přirozené bolesti, jsem s tímto faktem tělesně smířená, nebojuji.

Včera jsem ale projížděla kolem objektu, kde se mi před léty dostalo krátkodobého a nevýznamného ponížení a když jsem to míjela, vzpomněla jsem si na to (po x letech zapomnění), úplně se mi sevřelo srdce a chtělo se mi zvracet. Přitom taková blbost..kolik jich v sobě máme?
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 12:07:58)
libiku, ale určitě tam není rovnítko, to bych netvrdila - máte to a to, je to z toho a z toho, to by bylo hodně zjednodušené.
Ale zas nejde oddělit psychiku od fyzična a jako mají některé orgány souvislost třeba s jednotlivými obratli, fungují v těle i "energetické" dráhy, které související orgány MOHOU oslabit, nebo naopak. Na tom principu funguje akupresura, akupunktura.

Je to asi dobré v tom, že se pak člověk nezabývá jen technickou záležitostí problému, ale může na tu nemoc pohlídnout v širší souvislosti. A to ho vede k sobě.

A jinak to je přesně to, co píšeš...máme v toho v sobě hrozně moc za celou dobu, co žijeme, aniž bychom si to vůbec uvědomovali...a vůbec není od věci to prostě ze sebe vyklopit, pokud to jde.
Místo, vůně, pasáž v knize, písnička,... - ihned ve zlomku sekundy nás to dokáže vrátit do stavu, ve kterém jsme byli, když jsme to prožívali "poprvé", tam, kde to" vzniklo. Tam, kde se k situaci přidružila nějaká velká emoce...ty pozitivní vítáme, ty negativní se nám moc nelíbí a rádi bychom se jim vyhnuli.
Prožíváme to pořád dokola, taháme to jakoby do přítomnosti...děje se to samo - naskočí chemie a je to, pak to můžeme nechat jen proběhnou, zklidní se to a znova to číhá...a dokáže se to právě projevit i na fyzické stránce - sevřený krk, tlak na hrudi, zdvihnutý žaludek, těžké dýchání.
A někteří lidi takhle pod tlakem žijou roky - nemůžou jíst, polykat, dýchat...asi by byl zázrak, kdyby se to na tom těle dřív nebo později i fyzicky neprojevilo.
Ale těch faktorů je tam mnohem víc, to je jasné, tohle je jen jeden pohled na věc. A zrovna u té autoimunity, tedy jakéhosi sebeničení mi to přijde úplně logické. Jak jsem psala, řešila jsem to u sebe - a jednu jedinou příčinu bych určitě nenašla, byl to celý komplex na sebe navazující.

Ta lidová rčení mají taky něco do sebe - puklo mu srdce žalem, leží mu to na srdci, leží mi v žaludku, dusí mě to, nemůžu to strávit...je jich strašně moc.

Prostě si myslím, že současně s fyzickou léčbou je dobré mrknou i na psychiku...ale současně mrknout i na to, kde žiju, s kým, s jakými lidmi se stýkám, co na mě působí, jaké informace vyhledávám.
Mně se to líbí, že člověk může hodně sám. Nohu si sama neodoperuju, ale s tím ostatním si můžu sama pohrát...sama sobě se věnovat...zkoušet, měnit...prostě obrátím k sobě pozornost, péči atd...kdo jiný by to taky měl udělat? :-)
 .kili. 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(19.7.2016 8:22:47)
" jako mají některé orgány souvislost třeba s jednotlivými obratli, fungují v těle i "energetické" dráhy, "

Který orgán a jakou má souvislost se kterým obratlem - aspoň jeden příklad by to chtělo.Jaká energetická dráha kde funguje , jakou energii vede - také jeden příklad by to chtělo. Plácání smyšlenek, užívání výrazů náležejících vědám bez pochopení jejich významu. Ohlupování lidí. Běs alternativců, neschopných studovat seriosní vědu.
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(21.7.2016 20:35:57)
kili, čínská medicína tu byla daleko před tou "tvou", tak se nepovyšuj, buď tak hodný.
A dej mi už laskavě svátek, už mám těch tvých invektiv akorát dost, svou frustraci si jdi vybíjet jinam...
Ty informace, co "žádáš", jsou všude dostupné (i na netu a zdarma), stačí chtít...anebo začít ještě chodit do příslušné školy...na pár let studia to vydá.
~;)
 .kili. 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(21.7.2016 21:16:58)
- "kili, čínská medicína tu byla daleko před tou "tvou", tak se nepovyšuj, buď tak hodný."

já žádnou medicínu nevlastním


- "A dej mi už laskavě svátek, už mám těch tvých invektiv akorát dost, svou frustraci si jdi vybíjet jinam..."

ilustrativní odpověď na položenou otázku. Nevím, co míníte frustrací, mne taková záležitost nijak nepostihla. Vy tu ohlupujete lidi a já se proti tomu stavím. Chápu, že Vám to nepřijde vhod.


- "Ty informace, co "žádáš", jsou všude dostupné (i na netu a zdarma), stačí chtít...anebo začít ještě chodit do příslušné školy...na pár let studia to vydá.
~;)"

nic takového neexistuje v reálném světě, leda v hlavách šarlatánů jako ohlupující smyšlenka. A stál jsem o to, abyste ji předložila. Žádná škoda, že jste tak neučinila, i to splnilo svůj účel.
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 12:14:04)
...a pocity viny nejsou na místě, podle mne to spíš dává určitou svobodu, že člověk není na nikomu závislý, ale může i sám.
Proč pocity viny? To je taky jeden z takových programů..."za všechno můžu"...někdo má jiný - "za všechno můžou oni, já nic" ~:-D

Takže mě spíš místo pocitu viny dneska naskočí (taky jsem v "tom" jela, tak vím, o čem mluvíš) - "jé, to je super, já můžu udělat to a to a to...". Mám to I ve svých rukou. Je to strašně uklidňující - pro mě.
A kdo má z tohohle strach, tak nevadí, že se dá JENOM do rukou někoho jiného - lékaři, psychologovi, homeopatovi či co já vím....jde o to, aby s tím dotyčným souzněl a důvěřoval mu...když nedůvěřuje sobě.

Podle mne je ideální kombinace všeho, co se využít dá, ale nezříkat se vlastní odpovědnosti za sebe (to už ale zvládnou byť třeba zatím jen někteří). ~x~

Hrozně hezky píšeš o tom, že leccos je potřeba přijmout...i tu nemoc, bolest a tak...pak se otevírá hodně možností.
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 12:21:48)
Včera si u nás byla paní pro kočičku, poseděla ~:-D a celou dobu mi vyprávěla, jak je jí strašně špatně, jak jí bolí záda, chodí na opichy, ale nemůže ani spát, o práci ani nemluvě...
Přinesla jsem jí knížku o Dornovce, ukázala podstatu jejího problému (o kterém sama mluvila) a řekla, že bych zkusila to a to - a proč, že je to funkční a mohlo by to vyřešit to, proč má ty bolesti.
Paní se jen na okamžik zastavila ve svém monologu, mrkla na knížku a řekla...nojo, ale když já už opravdu nevím, co s tím...je mi tak strašně zle...a doktor říkal, že skončím na vozíčku...stejně ten můj život k ničemu není, jsem smířená, že už budeu taková a taková a taková...

Už jsem do jejího monologu nevstupovala :-)...trval asi hodinku.
Nemá cenu někoho přesvědčovat - někdo chce, někdo nechce....dřív jsem nechápala, jak někdo MŮŽE nechtít...teď už chápu...že nikoho není možné přesvědčovat, i kdybych to myslela kdovíjak dobře a "správně". ~d~~f~
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 17:13:22)
Pam-pelo,
díky.
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 23:43:11)
Sovice, v té knížce píšou...zas teda vščas podotknu, že se s tím ne zcela ztotožňuju, nevím, je to k nějaké úvaze třebas....tu knížku jsem si koupila pro sebe...ale často tam narazím na něco, co mě osloví směrem ke mně.

Artritida - "...většinu se objevuje u osoby, která je tvrdá sama k sobě, jež si nedopřeje právo se zastavit nebo věnovat se tomu, co má ráda, a která má potíže o něco pro sebe požádat.
Má ráda, že jí druzí projevují respekt a uznání, když nesplňují její očekávání, je zklamaná, může mít pocity křivdy a trochu zatrpklosti.
Má kritického ducha.
Navenek takový člověk může vypadat jako klidný, ale uvnitř může prožívat hněv, který si ale velmi vyčítá.
Je dobré přestat v sobě emoce hromadit, ale pustit je ven (jako z tlakového hrnce).
Můžeš se ptát: proč je pro mne tak těžké o něco požádat?
Myslíš si, že když začneš dělat to, co máš ráda, že se staneš egoistkou?
Je pro tebe těžké říkat ne? Je možné kdykoliv říct NE, nechceš -li se pouštět do některých úkolů, ale pokud se do nich pustíš, dělej je s radostí a ne se sebekritikou.
Pokud toho na sebe nakládáš příliš, abys získala uznání od druhých, můžeš si přiznat, že to děláš hlavně pro sebe a ne proto, že tě někdo nutí. Vykonávej své povinnosti v radosti, ale ne v atmosféře sebekritiky."

 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(19.7.2016 0:28:33)
Díky. Nepřipadá mi to úplně ono ( a taky artritida a revmatoidní artritida jsou různé nemoci ), ale za přemýšlení to stojí. Dobrou noc!
 libik 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 18:54:11)
Pampelo, abych furt nevětrala vlastné příběhy, zkusím to obecně.
Pokud pojetí života (a může být hodný i veselý) někoho přivede do tělesného stavu, kdy mu zbývá hodně málo času, musel by to být velký jogín (a to by zas nebyl v takovém fyzickém stavu), aby dokázal konec zvrátit. V takovém případě je možná dobrá poslední naděje zvaná síla vlastní mysli k aktivnímu odchodu, ne každý, kdo umírá, má chuť zameditovat o konci života. Zároveň je tu ale nebezpečí, že ztotožní-li se s tvou filosofií svobody, upadne do ještě většího stresu, že "on blbec, kdyby včas.."

A že jsou choroby a stavy, kdy to s tebou fatálně šlehne a nemáš čas, téměř z plného zdraví (kdy nějaké píchání logicky přisoudíš únavě nebo stárnutí) je pravda.



 withep 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 19:50:00)
Mně ne. Zřejmě tak připadá těm, kteří k němu nejsou zralí, a ona stále znovu a znovu vynáší svou kůži na trh, kdyby náhodou někdo dozrál, za což ji velmi obdivuju ~x~

Existují lidé, kteří nemají potřebu hledat ke všemu jakousi vinu, ať už svou či cizí. Těm především vyhovuje, že mohou být strůjcem svého štěstí (či zdraví aj.).
 withep 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(19.7.2016 6:32:31)
Šuplíku, jenže to "může" z toho vždycky vyžvýkáte vy, co to nedokážete pobrat, Pam-pela nikdy, ani to tak nenapíše, ani to tak nemyslí. A ani to tak není.
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 19:54:06)
"Nejsou zralí". Hm. To mi připadá FEST povýšená formulace.

Nevidíš možnost, že jsou prostě jiná pojetí života, směřující k jiným pohledům na věci, a že nejsou jen "nezralá"?
 withep 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(19.7.2016 6:34:57)
Sovice, ano, může to tak znít. Ale je velmi těžké to vůbec nějak vyjádřit ~d~

Všimni si těch reakcí. Kdo tyhle souvislosti trochu přizná, je tady hned za šarlatána, pomýlence a hlavně OBVIŇOVAČE. A když se brání a snaží se vysvětlit, že to fakt myslí jinak, než je osazenstvo schopno a ochotno pochopit, schytá kartáč ještě za to, že se povyšuje.

Mně to přijde nezralé, ta apriorní neschopnost a neochota připustit, že někdo jiný ví/vidí víc/výš/hlouběji nebo že se zbavil nepotřebných myšlenkových schémat (např. to "moci za něco"). Na nezralosti není nic špatného, nezralí jsme vlastně všichni (lišíme se jen malinko v míře a v ochotě - opět - si to připustit). Není povýšenecké spíše to, popírat, že jsme (teprve) na určitém stupni vývoje, tj. předpokládat, že naše vědomí a chápání představuje vrchol dosažitelného?

Ale máš pravdu, kdo vidí ne vývoj, ale slepou uličku, nemůže akceptovat, že jeden přístup je vyšší a druhý nižší. Jsou prostě jiné, na tom se snad můžeme shodnout.
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(19.7.2016 12:23:53)
Není povýšenecké spíše to, popírat, že jsme (teprve) na určitém stupni vývoje, tj. předpokládat, že naše vědomí a chápání představuje vrchol dosažitelného?
To ovšem zase čteš něco jiného, než je psáno, ty. Nic takového jsem nepsala a ani nikdo jiný tady.

Mně to přijde nezralé, ta apriorní neschopnost a neochota připustit, že někdo jiný ví/vidí víc/výš/hlouběji nebo že se zbavil nepotřebných myšlenkových schémat (např. to "moci za něco").
No, mě fascinuje přesvědčení, že ten, kdo není ochoten připustit, že někdo jiný vidí výš atd., jsme "my" a ne "vy". Z mého hlediska hledíme na věci různě a ne, váš pohled mi nepřipadá "výš", připadá mi jiný, v mnohém inspirativní, nikoliv "vyšší", nehodnotím nás na "vývojovém žebříčku", poněvadž to je zase z mého pohledu nepotřebné schéma - "ti co vidí dále/lépe/hlouběji a ti, co zatím jaksi neprozřeli".

Navíc z mého pohledu je podezřelé každé schéma, které mě při uplatnění na sebe zařadí do té "lepší" skupiny. Je to například jedna z pastí křestanského (a vlastně i "jinověreckého") myšlení, to rozdělení na my - věřící, chápající, případně osvícení, povznesení a kdovíco ještě - kontra oni - ještě ne dost "vyzrálí". Ježíš před tím výrazně varuje a opakovaně v tom ráchá čumák farizeům i svým učedníkům.
 .kili. 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(19.7.2016 12:50:15)
"Není povýšenecké spíše to, popírat, že jsme (teprve) na určitém stupni vývoje, tj. předpokládat, že naše vědomí a chápání představuje vrchol dosažitelného?"


"ně to přijde nezralé, ta apriorní neschopnost a neochota připustit, že někdo jiný ví/vidí víc/výš/hlouběji nebo že se zbavil nepotřebných myšlenkových schémat (např. to "moci za něco"). "

to jsou příklady klamavé logiky, vsunuté do způsobu (klamavé) argumentace
 withep 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(19.7.2016 14:52:23)
Nečtu něco jiného, než bylo napsáno, jen to rozvádím dál. Stejně jako ty s tím "my" a "vy". Naše stanoviska mají určitý přesah, který je v zájmu argumentace náchylný ke zkreslení. Ale já nediskutuju, abych přesvědčila nebo "vyhrála", raději hledám shodu, a pokud to na ni nevypadá, jen se ohradím a mlčím ~x~
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(19.7.2016 19:20:32)
Dobrá, já se už tedy nebudu dál ohrazovat ~;)
 libik 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 20:40:56)
Whitep, my už jsme se kvůli tomu jednou praly, že~;)?

Já respektuji, že Pam-pela má za sebou příběh s dobrým koncem, na který může tuto svoji víru aplikovat a v našem neduchovním světě je to vlastně logická volba. Něco mezi modlitbou k Bohu, jemuý je nám směšné věřit a pustým materialismem, který nás ve chvílích trápení až tak nezabaví. Potřeba něco dělat.

Každému co jeho jest, nicméně jak to je doopravdy, nikdo nevíme.

Motivy ke všem vírám jsou rozmanité, neznamenají nutně zralost osobnosti.

A víra hory přenáší, tož tak..
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 22:21:17)
libiku, mám kolem sebe spoustu příběhů s "dobrým" koncem, ovšem zas, co je dobré, žejo? ~d~
Ten, který mě přinutil "hledat" i jiné věci, než spolehnutí se pouze na klasickou medicínu, "dobrý" není, popsala jsem ho kousek níž.
Měla bych si vlastně říct, ha, tak to nebylo dobře, nestačilo to, nefunguje to...ale tím, že to trápení celé rodiny trvalo tak dlouho a mělo celkem dalekosáhlé důsledky pro všechny zúčastněné, postrčilo mě to někam jinam, kde bych asi bez té zkušenosti nebyla, nebo kdo ví....
Takže bylo to celé dobře, nebo špatně? Já nevím...je to relativní.
Rozhodně to bylo strašně těžké pro nás všechny.
Nemůžu tu ani psát, jakými fázemi jsem konkrétně já procházela, do toho období spadá i ta moje autoimunitní potíž atd atd...
Takže nevím, zda se dá hovořit o dobrém konci...je to relativní.

Ale vídám samozřejmě i pozitivní konce, spíš teda i u "cizích lidí...
A pak samozřejmě zkušenosti sama na sobě - je v tom kus mojí práce a taky využívám pomoci "bližních" ~s~.
Ale byla bych pyšná, kdyby si myslela, že to tak vždycky ustojím a zvládnu, protože to opravdu nevím, nemám to plně ve svých rukou...a nemyslím si to.
Ale "naučila" jsem mít uvnitř sebe malou modlitbičku - "ne má, ale tvá vůle se staň"...ne vždycky mi to jde to "pustit", třeba mi to půjde pořád líp a líp :-).
 libik 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 23:08:48)
Pampelo, aby bylo jasno, já se nezlobím ani na Boha ani na sebe, svého muže obdivuji navždy.

U tebe mi chybí respekt k individualitě a tajemství, ač cítím, že své přesvědčení překročit nemůžeš a veřím, že poskytuješ někomu dobrou službu.

Ale buď opatrná zejména na " spojené energetické systémy maminek a jejich vážně nemocných dětí", taky bych tě na jejich místě byla možná schopná zabít~;), nic ve zlém a pěkný večer.~x~
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 23:29:15)
Libiku, tohle o maminkách a dětech už fakt nikomu nevyžádaně neříkám, to jsem se tu poučila ~x~...a pokud někdo přijde sám od sebe, je to všechno řečeno a uděláno tak, aby nevznikaly žádné dohady a pocity viny, ale naopak naopak :-)...
Učili jsme se to ale tak a plně s tím vnitřně souhlasím a vnímám, ale myslím, že už neventiluju :-).

Respekt k individualitě...ale tady u toho si myslím, že i mám...ale budu o tom přemýšlet.
Snažím se psát tak neutrálně, jak nejvíc umím, problém lidské psychiky je ten, že ty věci často vztáhne na sebe a bere jako útok nebo obvinění...ale budu se v tom cvičit ještě lépe a lépe ~:-D.
Všichni sobě vzájemně poskytujeme určitou službu, i tady...takže jo, třeba jo...a i mně tu bývá různými způsoby poskytnuta, za což jsem vděčná.
A jestli myslíš jiné služby, tak vždycky je dobře, když se setkají lidi, kteří si rozumějí...myslím na různých úrovních.
Protože jinak to prostě nemůže fungovat, jak je vidět i tady na těch pár příspěvcích, někdy komunikace jako by se míjela...není pochopena a asi ani nemůže.
Taky nečtu některé knihy, neposlouchám nějaké rozhovory a nekoukám na nějaké filmy, protože mi nejsou blízké, spíš naopak. Dá se říct, že tvůrce nerespektuje individualitu člověka? Akorát já se tomu vyhnu, pokud znám autora, ani si žádný další film nepustím a nekoupím si jeho knihu.
Prostě poslechne nebo přečte si to ten, komu se to líbí...koho to přitáhne, druhý si řekne, to je ale paskvil, kdo to mohl vyprodukovat?

Takjo, taky ti přeju hezký večer a nejen ten ~x~... A díky.
 libik 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(19.7.2016 0:00:27)
Pampelo, každý (a teď to vztahuji na sebe ne na tebe) si o sobě myslí to lepší a já se cítím vypořádána s přístupem alternativní i klasické medicíny k osobní situaci, všichni konali dle svého přesvědčení (nepočítám v to nuance selhávání logistiky klasické medicíny v přeplněných zařízeních). Díky psychosomatice jsme měli velký sen a bylo nám i krátce relativně dobře. Pak přišlo poznání, netroufám si přemýšlet, jak to nesl manžel, šetřili jsme se navzájem.

Dneska bych po sepsání všech pro i proti v případě svého zdraví do toho nešla a nemyslím si, že je to nezralost či bránění se odpovědnosti. Je to právě obtížně formulovatelná zkušenost s hraničními situacemi a nesmírná pokora.
Nejsem král světa.

Dobrou noc a ať se ti daří.
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(21.7.2016 20:32:36)
libiku, ale co je alternativní medicína? Jako že je pojiš´tovnami neplacená? Vždyť za pár let to bude opět normální součást péče o zdraví, to není o žádném povyšování nebo podobně, to je prostě o výběru.
Psala jsem to v souvislosti s tím, že někdo se rád svěří do rukou a "dělejte si se mnou co chcete" a někdo se rád rozhoduje sám...ale a´t si každý dělá, jak uzná z vhodné, sám bude v sobě žít.
není lepší a horší....vždyť to všechno spolu souvisí. ~x~
 .kili. 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(21.7.2016 21:24:02)
"za pár let to bude opět normální součást péče o zdraví, to není o žádném povyšování nebo podobně, to je prostě o výběru."

snad všeobecné vzdělání lidí nepoklesne do až takového tmářství, aby vlastním svobodným výběrem upřednostňovali ptákoviny šarlatánských podvodníků před seriosní péčí. Súíše tito podvodníci tyjící s lidských neštěstí zmizí a o jejich podobě budou se učit děti jako o risiku zneužitáí nouze a nevědomosti.
 Sylva Š. 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(21.7.2016 21:50:31)
Znám poměrně dost případů, kdy "ptákoviny šarlatánských podvodníků" pomohly tam, kde selhala "seriosní péče".
Znám jich bohužel tolik, že se "seriosní péči" vyhýbám, jak jen to je možné.
 .kili. 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(21.7.2016 21:30:03)
" co je alternativní medicína? "

podvod, zneužití bídy a bolesti z beznaděje šarlatány, tyjícími z lidského neštěstí
 Drop 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(21.7.2016 21:46:03)
alternativní medicína je nekonvenční a komplementární medicína, strašně snadno ji poznáš, zmíníš li se o nějaké takové metodě před českým lékařem, tak z mírného člověka začne být agresivní demagog, zajímavé, že v zahraničí tuto vlastnost český lékař ztrácí
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(22.7.2016 1:32:58)
Šuplíku, ano...ono strašně těžko se myslím alternativní medicína definuje. Co je alternativou k čemu? A co je tradiční medicína?
Některé obory, které nejsou hrazeny u nás zdravotními pojišťovnami, jsou už hrazeny v jiných zemích...často tím totiž pojišťovny i ušetří.
Osobně si myslím, že ten posun pomalu už nastává a že ta spolupráce nebo spíš propojení prostě postupně nastane přirozeně...a samozřejmě k dobru pacientů, protože jejich zájem je být zdraví.

A nemá cenu bojovat...ani z jedné strany, to je asi fakt úplná pitomost. Já třeba mám lékaře, kteří mi "dovolí" využívat vše to, co potřebuju a nezakazují a nevysmívají se ~d~, dokonce se ani nepodivují, ale naopak...

Myslím, že je to spíš o tom, že některé možnosti nejsou (asi zatím) širší veřejnosti známy )a přijdou jim nezvyklé)...ale zas to, co je dobré a funkční, většinou nikdy nezanikne, ale přežívá, a kdo chce, najde si to (sám).

 .kili. 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(22.7.2016 9:33:37)
"Já třeba mám lékaře, kteří mi "dovolí" využívat vše to, co potřebuju a nezakazují a nevysmívají se "

lékař nemá co dovolovat, zakazovat. Jeho úkolem je vydat doporučení na základě zjištění o zdravotním stavu. Nemá proč se vysmívat.
 .kili. 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(22.7.2016 9:45:06)
"strašně těžko se myslím alternativní medicína definuje."

Alternativní medicína, též alternativní a komplementární medicína nebo jen CAM
(Complementary and Alternative Medicine) je termín zahrnující všechny metody neklasické medicíny. Jejich společným znakem je, že metody a postupy nejsou testovány na účinnost a bezpečnost způsobem, jaký je obvyklý v moderní medicíně, nebo v tomto testování selhaly. Mnohdy jsou postaveny na alternativních filozofických názorech nebo na nepochopení či desinterpretaci poznatků moderní vědy.

Alternativní medicína je soubor metod, které vědecká medicína všeobecně nepoužívá,
protože
1) principy metod AM odporují vědeckým poznatkům,
2) jejich účinnost nebyla prokázána standardním vědeckým postupem
3) účinek má být zprostředkován duchovními nebo neznámými silami.
4) alternativní medicína se sama definuje jako medicína odchylná od vědecké,
protože vychází z jiného, holistického paradigmatu
 .kili. 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(22.7.2016 9:30:11)
"máme tu i lékaře tradiční medicíny, kteří používají k léčbě i alternativu~d~"

což je tak zjevným projevem nedostatečného medicínského vzdělání, že by to mělo být důvpodem k odebrání doktorského diplomu nebo alespoň k zákazu výkonu lékařského povolání
 .kili. 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(22.7.2016 9:28:28)
" zmíníš li se o nějaké takové metodě před českým lékařem, tak z mírného člověka začne být agresivní demagog, zajímavé, že v zahraničí tuto vlastnost český lékař ztrácí "

ale to vůbec ne. Emoce mohou vzplanout tam, kde šarlatání poškodí člověka, zejména dítě, které nemá šanci se bránit hlouposti. Já např. nemám zhola nic proti svobodné volbě způsobu péče o kohokoli (děti bych ale chránil), ba ani proti nabídce, pokud
je provázena označením, z něhož je zřejmé, že jde o alternativní přístupy.

Nevím jaké máte zkušenosti a ze kterého zahraničí, nejspíše jednotlivé, dílčí.

 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 22:42:31)
withep, já pochopila, co chceš říct, díky.
A o mou kůži ani nejde, mně je tak nějak fuk (byly doby, co mě to hooodně mrzelo, opravdu hodně, přiznávám), co si druzí o mně myslí, krom toho, je to dobré cvíčo na ego :-) jsem zjistila. ~k~
sama vím, jak to je myšleno...a není v tom ani malinká možnost obvinění druhého člověka ani malinkatá touha po vyvolání něčí viny.

A pořád si myslím, že je tu spousta lidí, kterým třeba nějaká ta informace pomůže.
Určitě by se k ní dostali i jinak )a beze mě ~k~), ale já když píšu, pomáhá to i mně si některé věci uvědomovat a nacházet souvislosti i vlastně se pořád učím "správně" komunikovat.
Myslím si, že mě lidi nemusí číst...když nechtějí... ~d~, to je zas jejich vůle.

A opravdu si myslím, že spousta lidí není "připravená" na to, aby převzali za sebe vlastní odpovědnost v rozhodování různého rázu, jsou raději, když za ně rozhodne nějaká kapacita...ale co, to taky není špatně...je to jejich cesta a volba, třeba fakt v tu chvíli ta nejlepší možná.
V tom těle si žijem sami, nikdo cizí to za nás neodžije, ani kapacita ani nikdo jiný zvnějšku, takže stejně neseme následky našeho nebo cizího rozhodnutí...a tak se někdy rozhodujeme, ať za nás rozhodne někdo jiný, takže je to vlastně taky vlastní rozhodnutí ~x~~:-D
tak je vlastně všechno úplně OK, jsme lidi různí.
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(19.7.2016 0:25:55)
Víš, myslím, že nechat rozhodnutí na někom, koho považuješ za kompetentnejsiho, než jsi sama, není nepřijetí odpovědnosti. Je spousta věcí, které o sobě běžný smrtelník prostě neví... a reálně nemá šanci pořádně zjistit.
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 22:11:18)
Šuplíku, píšeš připadá...a přesně tak to je...prostě to v tobě aktivuje přesně tohle...

Protože já to tak nemyslím, je to řečeno tak neutrálně, jak nejvíc umím, možná nejsem komunikačně dost zdatná...a rozhodně nehodám záměrně nikoho uvádět do pocitů viny.

Co se týká dětí, mám na to NÁZOR, že u malých dětí je dobré řešit i rodiče, hlavně teda maminku...myslím, že je i spousta lékařů, co to tak vnímají.
Protože maminky tvoří s malým! dítětem jeden energetický systém, takže pokud je jeden z ich v nepohodě, je i druhý.
Ale vůbec se nehodlám pouštět na tenký led diskuze, protože tady pár vět nestačí a nechci, aby to bylo zase blbě pochopeno. A je to názor, neprezentuju to jako fakt...

Ale víš co - každý to dělá podle sebe, jak umí a chápe nejlíp...a je to jeho rozhodnutí...však ať si každý nechá to své, nemá cenu se dohadovat. :-)
 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 22:27:24)
Šuplíku, je pravda, že psané vyjadřování je velmi tenký led...komunikace je vlastně 7% slova, 38% intonace a 55% fyziologie...takže hooodně tu v psaném textu chybí.
A taky je pravda, že se člověk v lecčems vyvíjí.
Vždycky tu píšu, že mi rodina.cz dala hrozně hrozně hrozně moc... :-).

 Pam-pela 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 22:02:44)
libiku, ale tohle už není věc člověka, někdy prostě člověčí úsilí, ať je jakékoliv, nemá očekávaný výsledek.
Já když provětrám zas vlastní zkušenost (taky znova), mamce bylo téměř jako mně teď, když jí praskla mozková výduť a NIC na světě, oč jsem se pokusila, nedokázalo zvrátit stav věcí.
Tedy abych byla přesná - zvrátila jsem až zázračně...ale jen na chvilinku.
Byly okamžiky, kdy mamka procitla z kómatu, mluvila, hýbala se atd...ale "osud" to opět zvláštní řízením vrátil tak, jak to "mělo" být. Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Tenkrát jsem poznala, co je silnější )a že lidská snaha a vůle to není)...a že některé okolnosti se dají jen přijmout.
V tom šíleném stavu zůstala dlouhých 16 let...opět se to dalo jen přijmout.

Taky jsem prošla různými fázemi, co by bývalo bylo, kdyby, a kdyby lékaři a kdyby my...nakonec v tom boji s vlastním svědomím jsem přišla v sobě na to, že jsem jen člověk....který se může snažit prosadit svou vůli, používat různé prostředky, ale pokud to má být jinak, bude...a že nejsem pánem svého ani cizího osudu.
Na druhé straně si myslím, že není potřeba složit ruce do klína a být v letargii...to taky není smíření, to je rezignace.

Strašně moc mi to dalo - co do různých "alternativních" postupů, předtím jsem neměla proč cokoliv hledat, tak v mém vnitřním chápání světa.
A taky jsem pochopila, že smrt není hrozná, hrozné je osobní peklo v životě různého rázu...

Jak může člověk selhat, pokud se snaží? Pokud dělá vše v dobrém úmyslu to, co bylo v jeho silách? To přece není možné, není potřeba mít pocity viny, že jsem něco nezvládl, neuměl, nevěděl, nechápal.
PROTOŽE POKUD DĚLÁME TO NEJLEPŠÍ, CO V DANÉ CHVÍLI UMÍME A DOKÁŽEME, JE TO DOSTAČUJÍCÍ. DOSTAČUJÍCÍ A SPRÁVNÉ.
Samozřejmě že si můžeme říct, měla jsem udělat, nebo neudělat to či ono....měla jsem to udělat líp, víc....ale vždyť my to v téhle chvíli jinak neumíme? To přece není důvod k výčitkám - a že to tam často sklouzne - vyčítáme sobě, druhým, lékařům, lidem to pomáhá - najít viníka...

Osobně si myslím, když jsem četla tvoje příspěvky, že jste udělali maximum, víc dělat nešlo, ale nechci to tu hodnotit veřejně, tak se do rozebírání pouštět nebudu.
Někdy není v lidských silách...ale je jasné, že leckams člověk nedohlídne...neví, proč a co je za tím...
Je to těžké přijmout, že to je tak, jak je.
Někdy jdou ty okolnosti změnit, někdy ne...a někdy je strašně důležité, že nastane vnitřní změna, lidskému oku neviditelná...i když tělo stejně nakonec odejde.
Ale prostě za pokus to stojí...i když se to "nepovede", člověk ví, že udělal maximum, co mohl...a víc v jeho silách a schopnostech v té chvíli prostě nebylo.
Zázraky jsou určitě možné, ale ty nejsou v lidských silách, a to ani v rukou jogína... ~d~~7~

Ale věřím, že to mnozí vnímají jinak, však je to na každém, jak to pojme.
 sovice 


Re: Psychické souvislosti autoimunitního onemocnění 

(18.7.2016 17:17:57)
libiku,

rozhodně nevěřím jednoduchým zkratkám typu "levé ucho - problémy s autoritou" a vysloveně jsem si tohle naťuknutí (tento typ) vyžádala; nevyžádaně ho teda hodně nemám ráda. Ale mám chuť teď přemýšlet a překopávat (a zdaleka nejen kvůli zdraví), tak mi to může pomoct hledat směr. A třeba mě při přemýšlení napadne něco úplně jiného, kdo ví.

Mimochodem, dnes jsem byla u doktorky a jelikož nemám žádné problémy subjektivně a krev je taky dobrá, snižuji dávky jedněch léků :-) Což mě upřímně dost potěšilo!

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.