| Gavašetka | 
 |
(16.11.2024 9:37:00)
Ptám se na střípky osobních vzpomínek, žádné velké dějiny, klidně to vemte i humorně 17. listopad pro mě je velký svátek, a to přes veškerou nespokojenost, že by to mohlo i být i o hodně lepší. Zkrátka, jsme jen lidi a jak na něco člověk sáhne, často to zmatlá )
Můj příspěvek: včera jsem byla u kadeřnice, tak jsem si uvědomila, že kdyby Listopadu nebylo, byla bych v Hygii nebo v Kadeřnictví a když bych platila, tak bych musela dělat takové ty "tanečky" okolo spropitného. Kadeřnice by čekala, že jí něco dám, ale musela by dělat, že jako ne, ale na plášti by měla kapsičku, kam já bych musela ty drobné šikovně dát, jakože ona s tím nemá nic společného, aby se těch peněz nedotkla rukama. A ona by rituálně uhýbala, jako že ne, ale chtěla by, to zase jo... Ježiš, to byla pakárna!! Jak já to nesnášela.
|
| Jerry G. |
|
(16.11.2024 9:48:57)
Na takove tanecky u kadernice si nepamatuji. İkdyby nebyl 17 listopad u nas, tak by stejne bylo vsechno jinak. Vsechny socialisticke.systemy okolo nas uz se hroutiıi a my jsme pak slavne meli revoluci. Ale asi chapu co chces rict byıa to nechutna pokrivena doba. Nechapu nostalgicke vzpominani nad filmy z 80 let.
|
|
| Stará husa |
|
(16.11.2024 10:05:10)
Přečti si Listopád od Aleny Morštajnove, tam je vylíčeno, co by mohlo být, kdyby režim nepadl. Smutné a děsivé, ale možné, taková Severní Korea uprostřed Evropy.
|
| Gavašetka |
|
(16.11.2024 10:10:54)
Vím o ní, mám ji v merku, jednou na ni dojde
|
|
| K_at |
|
(16.11.2024 10:14:48)
No, já nevím, jestli bylo možné, aby to nepadlo. To by muselo být asi od počátku úplně jinak. Ten systém se vyčerpal ekonomicky. Bylo to neudržitelné.
|
|
|
| K_at |
|
(16.11.2024 10:13:22)
To je otázka. Na to jsem moc mladá asi. Ale tak tipuju, že by všechno bylo šedivé, neupravené a neopravené. Možná bychom si tu vůbec nepsali, protože PC a mobily by nebyly rozhodně běžné. Spíš vůbec.
Neviděla bych pána prstenů, hobita a ani jiné filmy. Neposlouchala bych DVTV, nečetla některé noviny atd.
Rozhodně by moje dítě nevědělo a neřešilo některé věci. Ale to by znamenalo možná to, že už by tu třeba ani nebylo.
Nejezdili bychom na dovolené jen tak. Možná neměli auto. Nebo nějakou plečku. Kebaby a fastfoody by tu asi taky nebyly. Možná ani pizzerie a asijské restaurace. Je toho milion.
|
| K_at |
|
(16.11.2024 10:26:31)
No a samozřejmě takové věci jako nabídka v obchodech - od potravin, přes drogerii až po potraviny. Elektro. Oblečení, obuv. Léky.
|
|
|
| Gavašetka |
|
(16.11.2024 10:14:22)
Možná jsem to nenapsala přesně, ale vlastně mi jde o to, jakých každodenních otravných drobností jste se mohli díky Listopadu zbavit? To ostatní by bylo na diskusi o hodnotách, svobodě, politice... To sice já taky ráda, ale teď chci zůstat při zemi
|
| Půlka psa | 
|
(16.11.2024 10:24:45)
U mě vůbec nic, ani střípky, ani každodenní otravné drobnosti. Byla jsem dítě a vzpomínek na tu dobu mám sice spoustu, ale nepamatuju si jedinou věc, která by byla specifická pro socialismus a spolu s revolucí zanikla. Všechny moje vzpomínky z té doby jsou na život v rodině a tam se nic nezměnilo. Děda loupe jablko, babička mi češe vlasy, druhá babička plete věneček z pampelišek, dávám mamince kytku, tatínkek se mnou hraje pexeso, neštovice svědí, peču s bratrem bábovku, točím se s kamarádkou na kolotoči, beru v noci lék na horečku,... Převážná věšina vzpomínek je hezká, ale úplně všchny jsou režimově nespecifické.
|
|
| Jerry G. |
|
(16.11.2024 10:46:35)
Ja jsem mela ve 13 letech nohu 42. Manka ji mela taky, si pamatuji, ze jsem si nemohla koupit vubec zadny boty. Zadny pro me vhodny ıetni sandaly atd. Ja jsem zacala nosit pansky. Do ted me to stve. Ja jsem proste byla mala holka, ktera si nemohla koupit boty. Taky si pamatuji na hrozny smrad. Ted jsme byli v Praze a sedeli jsme s detma a manzelem na nabreazi za Rudolfinem. Tak jim rikam, ze jsem kousek od tamtud chodila na SS. Proc jsem se v ty dobe na nabrezi, protoze to celou dobu byıo rozkopany a zavreny.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(16.11.2024 10:28:24)
V sobotu ve 12 hod bych v potravinách narazila na zavřený dveře a celý víkend bych si nikde nekoupila ani rohlík.
|
| Kaipa |
|
(16.11.2024 10:41:33)
Nevím, jestli zrovna tohle nemělo něco do sebe. Jeden a půl dne bez nakupování se dalo přežít docela v pohodě. Lidi netrávili "výlety" v obchoďácích, nebyla nadvýroba kravin, které sem cestují přes půl světa a zanechávají neskutečnou ekologickou stopu. Mám pocit, že jsme neuměli najít rovnováhu mezi "všeho je nedostatek" a "všeho je nadbytek".
Včera dopoledne jsem byla u dr., tudíž jsem se dostala do obchodů v pro mě neobvyklý čas. Nechápu, co se činilo, ale u každého obchodu, kde jsem se zastavila, jsem měla problém na těch obřích parkovištích najít místo. Co to jako bylo? Nebyl black friday? Žádných extra slev jsem si tedy nevšimla. No možná to bylo tím, že jsem vletěla do krámu, popadla, co jsem potřebovala, a pryč.
|
| Jerry G. |
|
(16.11.2024 10:50:02)
Kaipo, za to se stalo ve fronte na praci prasek a toaletni papir. To uz vubec nemluvim o hygienickych potrebach. 
|
| Kaipa |
|
(16.11.2024 11:26:16)
Jerry, četla jsi moji poslední větu? (Mám pocit, že jsme neuměli najít rovnováhu mezi "všeho je nedostatek" a "všeho je nadbytek".)
Opravdu neobhajuju nedostatek zboží v socialistickém Československu.
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(16.11.2024 11:07:43)
Kaipo, přebujelá komerce a konzum jsou negativní stránky rozvinuté svobodné společnosti, ale ruku na srdce, je to každého osobní volba.
Holt se projevuje, co většina lidí chce, jaký mají vkus, jaký preferují životní styl, když si mohou svobodně vybrat.
Podstatné je, že si mohou vybrat.
I když já osobně jsem všemi deseti pro kultivaci a nastavování hranic, aby veřejný prostor nebyl komercí úplně zadušen a znehodnocen.
|
|
|
|
| ivaxx | 
|
(16.11.2024 10:31:49)
Roztápění Dakonu (kotle na uhlí) a smradu venku - jak z fabrik, tak z domů.
Píchaček. Ranního narvaného autobusu, kdy člověk byl rád, že aspoň jedna noha, na které stojí je jeho... Front na základní zboží.
Na druhou stranu - pro sebemenší nákup bych neběhala 1,5 km (a to bydlíme v Praze), na ulici by si děti v klidu mohly pinkat tenis a nevypadala by jako parkoviště, protože každá rodina by neměla 2-3 auta (v okolí vidím, že řada vrstevníků dětí - tj. +-20 let už mají auta, rodiče každý své) a skrz obec by se každé ráno netáhla šńůra aut jedoucí do centra.
V roce 1990 jsem léto strávila na brigádě v západním Německu a říkala jsem si, kdy sem přijde jejich životní styl - to pozitivní i negativní. Chvíli to trvalo, ale do 10 let to tu bylo komplet + něco navíc, co přinesla doba (mobily, internet atd - to ani tam tenkrát samozřejmě nebylo).
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(16.11.2024 12:01:07)
Tak píchačky jsme neměli, zapisovali jsme se do sešitu, dost jsme fixlovali. Dneska je máme, nedá se ošidit ani o minutu.
|
| Federika | 
|
(16.11.2024 12:09:30)
Píchačky byl jeden z důvodů, proč jsem jako dítě vyloučila většinu zaměstnání, který bych v budoucnu chtěla dělat
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.11.2024 12:34:01)
Píchačky jsme neměli, ale nepřijít do služby, to by si ta předchozí služba všimla  , v nepřetržitém provozu.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 11:02:34)
Na žádné tanečky se spropitným v kadeřnictví si nepamatuji.
Prostě jsme zaplatili zaokrouhlenou cenu.
Ale jinak si život v nesvobodném systému vůbec nechci představovat.
Žila jsem v něm 17 let, tedy celé podstatné roky dospívání, pamatuji si dost.
Šeď, špína, tíseň, prázdnota, bezprizornost, šikana, hnusná estetika, nablblá propaganda... Jistěže jako dítě jsem vnímala i radostné věci, vyrůstala jsem ve slušné rodině a v rámci možností měla všechno, co bylo dostupné.
Ale jsem velmi velice alergická na sentiment po té době, nebylo na ní dobře vůbec nic.
|
| Jerry G. |
|
(16.11.2024 11:13:44)
Žila jsem v něm 17 let, tedy celé podstatné roky dospívání, pamatuji si dost.
Šeď, špína, tíseň, prázdnota, bezprizornost, šikana, hnusná estetika, nablblá propaganda... Jistěže jako dítě jsem vnímala i radostné věci, vyrůstala jsem ve slušné rodině a v rámci možností měla všechno, co bylo dostupné.
Ale jsem velmi velice alergická na sentiment po té době, nebylo na ní dobře vůbec nic.
Ropucho,
presne. Ve vedouch funkcich sedeli nekompetentni idioti, nic se nedelalo poradne. Ja jsem chodila na technickou skolu, kde jsme se ucili postupy z 50 let. Cely to bylo hnusny, nepodporujici, od detstvi jsme se ucili delat veci jenom ""jako"".
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 11:18:55)
"Cely to bylo hnusny, nepodporujici, od detstvi jsme se ucili delat veci jenom ""jako""."
Ano.
Zaostalost, nekompetence, předstírání, šlendriján...
To dobré, co vzniklo a podařilo se, bylo navzdory režimu, ne díky němu.
Byla to zásluha lidí, kteří se i v bídných podmínkách snažili něco vytvořit.
|
|
|
| Stará husa |
|
(16.11.2024 11:35:10)
Ropucho, asi jsi do 17 let moc k holiči nechodila, myslím tím kadeřnictví pro dospělé. Bylo to tak, že umývačce hlavy se dávala koruna a kadeřnici 10 Kčs, obě měly pracovní pláště s kapsičkou na prsou. Nepamatuju si ovšem, že by se nějak bránily, bralo se to jako normální. Trapné bylo dávat doktorovi flašku nebo obálku s penězi, sestřičkám se dávalo kafe a čokoláda, to byly tanečky. Všimne se dávalo všude, bylo mlčky vyžadováno, ačkoliv v některých provozovnách visel nápis Neurážejte nás spropitným.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 11:39:01)
Huso, chodila jsem. Od svých cca deseti let, velmi dobře si na dotyčnou kadeřnici pamatuji. Chodil k ní celé roky i tatínek (maminka ne, ta jezdila do salónu do Prahy) a pokračovali jsme i po revoluci, dokud paní neodešla do důchodu. Žádnou umývačku k ruce neměla a platili jsme jí celkem civilním a důstojným způsobem.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.11.2024 11:44:42)
Měla jsem dlouhý vlasy, ke kadeřnici jsem nechodila, jen výjimečně.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 11:52:44)
Evelyn, já nosím také celý život dlouhé vlasy, ale jednou právě kolem těch deseti let jsem se nechala ostříhat na krátko a pak se to muselo udržovat, jak vlasy dorůstaly.
No a někdy kolem patnácti jsem zase podlehla módě natrvaleného květáku, to jsem si také potřebovala vyzkoušet a pak to zase postupně zkultivovat.
A pak přišly melíry a další trendy.
|
| magrata1 | 
|
(16.11.2024 13:13:42)
Fuj, byla jsem rozmazlená kanadskou tetičkou, co se k ní do Toronta létala stříhat manželka managera Rolling stones. Pamatuju si to zoufalství, co jsem zažívala, když jsem mezi jejími návštěvami musela k naší vesnické kadeřnici. Fuj. Vždycky mi ty vlasy zmindila. Dýška si brala bez uzardění jako celkovou částku (cena + dýško). Žádné kapsičky. Nejvíc mi zmindila módní účesy. Asi v 5.tř. jsem chtěla vzadu "ocásek", ostříhala mi to tak, že jsem měla ocásek kdesi na straně, takže mi ho mamka doma ušmikla. A pak byla moderní "mokrá trvalá", takové jakoby prstýnky. Když mi sundala natáčky, bylo to tak krásné... A pak mi "ostříhala konečky". Výsledek divný rozcuch, protože místo vlasů po ramena jsem to měla polokrátké, ostříhané v jedna a půl otočce. Denně jsem to musela kulmovat, abych nevypadala jako debil.
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.11.2024 12:07:13)
Platilo se u pokladny, pokud jsi chtěla dát něco navíc přímo kadeřnici, dávalo se do kapsičky, prostě spropitný.
|
| Federika |
|
(16.11.2024 12:08:11)
Nikdy jsem nic nikomu do kapsičky nedávala
|
| Stará husa |
|
(16.11.2024 12:21:59)
Federiko, když mi bylo 18, tak taky ne.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.11.2024 12:42:18)
Nedávala, nebylo to povinný.
|
| Stará husa |
|
(16.11.2024 12:58:01)
Inko, povinne spropitné sice nebylo, ale vzhledem k tomu, že kadernic bylo málo a moc dobře si pamatovaly, kdo jim spropitné nedal, tak potom bylo téměř nemožné se objednat. Prostě té odmítly. A nebo ti naschvál udělaly na hlavě něco příšerného. To nikomu za blbych 11 Kčs spropitného nestálo.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.11.2024 13:09:06)
Taky si to tak pamatuju. Ty co byly v tý době holky a říkaj, že nedávaly, asi za ně dávaly maminky.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 14:35:36)
Ale jistěže se dávalo kadeřnicím spropitné, tak jako se dává dodnes, ale nepamatuji si žádné směšné tanečky se zástěrkami.
Jsem vůči té době hodně kritická, ale zrovna v placení u kadeřnice se pro mě nic dramaticky nezměnilo.
|
| Federika |
|
(16.11.2024 14:43:58)
Já jsem nikdy žádné spropitné nedávala a nedávám, prostě jen zaokrouhlím nebo navýším cenu při placení.
Asi bych nebyla schopná někomu něco dávat do kapsičky nebo kamkoli jinam, mám to zařazené v kategorii filmů pro pamětníky
(Tady jsem si dovolila přinést...)
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 14:53:08)
Federiko, přesně, a neumím si v té roli představit ani své rodiče. Podlézavé tanečky s obálkami, zástěrkami, dárečky... znám také jen z filmů.
Rodiče měli spoustu známých, přes které získávali služby a zboží, to ano, a určitě i zaplatili, ale komunikace probíhala celkem normálně, stejně jako dneska mezi známými.
Prostě dotaz "Co jsem dlužen?" a požadovanou částku zaokrouhlit nahoru.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.11.2024 15:00:46)
Tenkrát, za komoušů, jsi platila státnímu podniku, kde byla kadeřnice zaměstnaná. Když jsi zaokrouhlila, neměla z toho nic. Do kapsy to bylo pro tu kadeřnici.
|
| Federika |
|
(16.11.2024 15:11:27)
Fuj, tak ty kapsičky by mi asi stačily na to,abych byla šťastná, že to skončilo
Ale já je nezažila a to jsem před 89. ke kadeřnici chodila.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 15:19:01)
No každopádně je fajn, že dneska jdu ke kadeřnici bez peněz, ona mi po akci řekne částku, jakou mám poslat na účet, já pošlu vyšší a máme to, bez tanečků a bez kapsiček
|
| Stará husa |
|
(16.11.2024 15:21:41)
Ropucho, mám to také tak, vždy zaokrouhlím částku nahoru, necítím se u toho trapně a nepatřičně ani já ani ona. A tak to má být. Právě to hnusné uplácení za komunistů kritizuju.
|
| Stará husa |
|
(16.11.2024 15:23:52)
A ještě jsem šťastná, že všechno, co potřebuju je normálně k mání, nepotřebuju žádné známosti ani úplatky, abych získala věci a služby, které nejsou pro všechny.
|
|
|
| Federika |
|
(16.11.2024 15:55:20)
Já jdu ke kadeřnici a ta mi řekne-byl tady jeden syn, druhej syn, pak jedna pizza , olej na vlasy, dohromady s tebou to bude...
A zaplatím klidně až za týden.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 15:15:19)
Inko, tomu já rozumím, ale pořád nechápu, proč by přebytek pro kadeřnici musel jít zrovna do nějaké kapsičky. Příčetná kadeřnice snad uměla počítat a věděla, co má dát do pokladny a co stranou.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(16.11.2024 15:24:44)
Neplatilo se té kadeřnici, ale u pokladny. Ona byla zaměstnanec a dostávala plat. S těmi penězi od zákazníků nepřišla nijak do styku.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 15:34:43)
Inko, jako že tam byla pokladna s pokladní?
Tak takové uspořádání si vůbec nepamatuji. Buď jsem to zapomněla, nebo to u nás nebylo. Kadeřnictví bylo v hotelu... ale že bych platila u nějaké pokladní, takovou vzpomínku opravdu nemám. Může to být i selhání paměti, fakt nevím.
|
| Alena |
|
(16.11.2024 15:58:43)
Ano, take si pamatuji na pokladni, kadernictvi byvala vetsi, statni podnik, tady bylo minimalne sedm, osm zamestnankyn na smenu. Daval se tuzer jak za myti hlavy, tak konkretni kadernici, pokladni se nenechavalo nic.
|
|
| Alena |
|
(16.11.2024 16:06:35)
Nasla jsem uryvek v praci:"Spropitne za socialismu a dnes" :) Popisuje zde obe formy spropitneho - zaokrouhleni v malych kadernictvich a uplatek jednotlivym kadernicim z vetsiho Domu sluzeb.
"Podle dotazovaných (kadernice za socialismu) obdobná situace probíhala za socialismu i u kolegyň kadeřnic a kosmetiček v práci. Žádná z nich nedostávala žádnou průběžnou platbu, dostávaly však spropitné po provedení služby. Mezi formy tohoto spropitného patřilo zaokrouhlení částky, peníze do kapsy nebo výjimečně dárky podle zaměstnání zákaznice"
|
|
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(16.11.2024 15:13:07)
Ropucho, já si tanečky taky nepamatuju, ale peníze do kapsičky u kadeřníka jo. Kadeřnice se ale vůbec nebránily, hezky poděkovaly. Horší zážitek jsem měla, když jsem se svému švagrovi (doktorovi) svěřila, že mám blbou gynekoložku a on mi domluvil vyšetření u svého spolužáka a řekl mi, vezmi mu flašku gruziňáku. Flašku jsem koupila, šla jsem tam s ni a celou dobu myslela na to, jak ji mám vytasit, kdy, co mám říct, prostě trapné, trapné, trapné. Nakonec jsem koktala něco o díky za ochotu, naštěstí si flašku vzal a nedělal žádné ofuky, objednal mě na speciální vyšetření a bylo. Nebo táta, když chtěl sehnat barevnou televizi, musel dát 500 prodavači v Elektru, aby mu zavolal, když je přivezou. Myslíš, že se cítil u toho komfortně? Notabene, stejně si musel na ni vystát frontu přes celou noc, ale aspoň věděl kdy .
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 15:26:12)
Huso, věřím, pro mě by tyto akce také nebyly.
Nevadí mi nechat bankovku personálu v restauraci, kde platíme kartou a nemají systém na zahrnutí spropitného, to se naštěstí nemusí vkládat do kapsičky
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(16.11.2024 11:02:44)
Já bych vystudovala stejnou školu, nechodila bych stejně ráno do práce, (i proto jsem si tu školu vybrala ), možná bych žila v zahraničí. Už před nástupem na VŠ mě lámali do STB, tvrdili mi, že mi stejně nic jinýh nezbyde. Čertví, co by bylo, ale bylo by všechno jinak.
|
|
| Federika |
|
(16.11.2024 11:04:55)
Gavašetko,
ale u kadeřnice jsem nkdy nic podobnýho nezažila
|
|
| Senedra | 
|
(16.11.2024 11:15:03)
Nejspíš bych nedělala svojí práci a neměla svoji rodinu. Otec v 68 podepsal, že nesouhlasí se vstupem sovětských vojsk, tak jsme měli polepený kádrový profil. Sestře ještě v roce 89 na jaře na její vysněné VŠ naznačili, že jí nepřijmou. Naštěstí přišel listopad a ona nastoupila na VŠ na jaře 1990, já o tři roky později. A na VŠ jsem se potkala se svým MM. Asi bych seděla někde v kanclu nebo dělala nějakého technického pracovníka.
|
| Senedra |
|
(16.11.2024 11:23:39)
Drobnosti - shánět takové věci jako bujon, vložky, cukr, látku na ušití, vlnu na pletení, kachliky do koupelny... potkávat se s arogancí a neurvalým chováním ( prodavačka v obchodě, která prohlíží tašku, sestra u doktora, která vyřvává diagnózy v čekárně, nerudný doktor/úředník, zapšklý učitel, který žákovi napíše špatný posudek...) Šeď, nevlídno, rozbité domy, po ulicích lešení a plechové ohrady, zničené lesy, potoky, řeky... a hlavně neustálé přemýšlení, komu co můžu/nemůžu/měla bych říct, dobrovolně nedobrovolné brigády v akci Z a členství v SČSP a ROH. Denní stání ve frontách, nákup a shánění toho, co je náhodou v obchodě a ne co by člověk chtěl, masírka už od mateřské školky...
|
| Kaipa |
|
(16.11.2024 11:30:47)
senedro, se vším, co jsi vyjmenovala (prodavačka v obchodě, která prohlíží tašku, sestra u doktora, která vyřvává diagnózy v čekárně, nerudný doktor/úředník, zapšklý učitel, který žákovi napíše špatný posudek.), se bohužel pořád setkáváme. S výjimkou posudků, samozřejmě. Pořád ještě v obchodě vidíme cedule, že vstupem dáváme souhlas s prohlídkou tašek, zdravotnictví je kapitola sama pro sebe (bohužel mám osobní zkušenost, a to se nedám - zatím), nekompetentnost a aroganci úředníků netřeba diskutovat. Ono to je totiž o lidech, a ti se příliš nezměnili.
|
| Federika |
|
(16.11.2024 11:33:02)
Kaipo,
v míře naprosto zanedbatelné, ve srovnání s dobou před 89.
Většinou se lidi snaží, že sem tam narazíme na blbce, to bylo a bude vždycky.
|
|
| Senedra |
|
(16.11.2024 11:40:31)
Kaipo, to, že by někde visela cedule, že se má dávat taška k nahlédnutí, to jsem teda už setsakra dlouho neviděla. A kdyby to po mě někdo chtěl, tak bych buď odkráčela středem nebo si nechala zavolat policii. Ano, narazíš na nepříjemného úředníka, doktora, sestru.. ale není to pravidlo, ale výjimka.
Taky se málokdy stane, že vlezeš do obchodu v 17.50 a nechtějí tě pustit dovnitř, mají vytřeno a uklizené zboží.
Vyrůstala jsem na vesnici a od 1. třídy jsem chodila nakupovat, protože obchod zavíral nejpozději ve tři odpoledne a mamka dělala do půl čtvrté. Takže buď obětovala pauzu na svačinu a zaběhla nakoupit nebo se muselo jet nakoupit do sousedního města.
Když pominu materiální stránku, tak je nebetyčný rozdíl třeba ve studiu - množství a šíře oborů. Neřeší se množství přihlášek na VŠ, není pro studenty problém někam vycestovat...
|
| Kaipa |
|
(16.11.2024 12:04:13)
Senedro, fakt je, že cedulí ubylo. Ale jsou. Po mně to nikdo nechtěl, ale byla jsem připravená volat policii, protože nikdo jiný nemá právo mi lézt do tašky. K těm zdravotníkům - dřív se vesele uplácelo, jenže tohle taky nevymizelo. Mám známého, truhláře. Zrovna teď v pátek jsme se bavili (v souvislosti s mým bolavým kolenem):dělal kuchyň věhlasnému lékaři, udělal mu ji za hubičko (dobře, jeho chyba) a pan doktor mu řekl: pokud budeš něco potřebovat, můžeš za mnou přijít. Ale jen ty a jen jednou. Tak tedy přišel, pan doktor ho ošetřil a řekl si o 40 000.
|
| K_at |
|
(16.11.2024 12:20:18)
Kaipo, no tak doufám, že mu je nedal. Respektive asi bych panu doktorovi navrhla, že to tedy uděláme proti doplatku za kuchyň. Nebo že může Dr svůj požadavek zaslat emailem a k tomu vypsat, za co přesně ta platba má být. Jako že je doktor kreten a truhlář tele - no to bylo asi vždy.
|
| Kaipa |
|
(16.11.2024 12:43:07)
Kat, dal mu je. Pan doktor mu naordinoval léčbu, ke které by se jinak nemusel dostat, případně by na ni dlouho čekal.
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(16.11.2024 11:31:44)
Já si pamatuju,jak jsem těsně před 89. jela autobusem k rodičům a vedle mě seděl asi šestiletej chlapeček.Celou dobu povídal a pak jsm hráli hru, že jsem mu vždycky řekla slovo a on měl doplnit, co to je, k čemu to je co se tam dělá a tak.
A já mu řekla:" obchod" a on vyhrknul:" v obchodě se shání"
Ne nakupuje, shání.
Mě dnešní obchoďáky a konzum nevadí, konzumní jsem a nakupovat tam spíš moc nechodím, objednávám. Ale když chci, mají tam všechno.Od jídla po lékárnu, po restaurace-a otevřeno mají pořád.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 11:35:13)
Senedro, velmi přesně vystiženo.
Mě trochu děsí, že to bylo něco tak vyšinutého, že si to vůbec neumí představit, kdo to nezažil. Snad žádné filmy, dokumenty, vyprávění... nemohou zprostředkovat ten všudypřítomný pocit, atmosféru, mentalitu.
Spolu s falešným sentimentem hlupáků plus cílenou propagandou z východu je to potenciálně nebezpečné 
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.11.2024 11:40:22)
V jednom kubánském povídkovém filmu tohle bylo, nevzpomenu si na název. Psycholožka si přivydělávala pečením dortů, těžko sháněla vejce, věci na přestavbu bytu dodával kluci, kteří pracovali na vykládce zboží, protože normálně koupit se nedalo nic, úplně to na mě dýchlo.
Hlavně že na internetu plno vrstevníků pořád píše
"To byla krásná doba, ne jak dnes" , vrátila bych je na rok zpátky
|
|
|
| magrata1 |
|
(16.11.2024 12:41:35)
Nakupování toho, co zrovna bylo, byť to zrovna nebylo potřeba, protože "až budu potřebovat dlaždičky, nebudou". Pokud bylo jisté, že je nepoužiju ani za 5 let, vždycky se našel v okolí někdo, kdo je potřeboval. Takže byl přehled mezi známýma, kdo co potřebuje, a bralo se to rovnou pro ně. Kšeftování, protekce..., bez toho nic nefungovalo.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.11.2024 11:31:01)
Asi bych musela zůstat ve zdravotnictví, a asi na nejnižší pozici, žádná specializace, protože jsem v létě 1989 odmítla přihlášku do Strany. Potřebovali někoho mladého😄.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.11.2024 11:50:05)
SOBOTA (Juan Carlos Tabío) – Jeden obyčejný den v životě Mirty, která se dvěma pracemi a výrobou cukrovinek snaží zajistit potřeby své rodiny.
|
|
|
|
| Fern |
|
(16.11.2024 11:43:45)
 proboha,kde to beres, takove a podobne "ritualy", nic podobneho jsem nezazivala a to mi v te dobe bylo temer 25,ale jsou veci u me,ktere s rezimem nemaji vubec nic spolecneho - jedu si dle sveho a co si kdo mysli ci nemysli je mi v pate.
|
|
| Stará husa |
|
(16.11.2024 11:55:33)
V minulém režimu jsem žila 30 let, vystudovala jsem v něm, vdala se, 3 roky pracovala, porodila 2 děti, žila jsem tehdy běžný život dospělé vdané ženy s dětmi, takže si troufám tvrdit, že jsem si užila všeho nad míru. Všechno se shánělo, na nákup se muselo dopoledne, aby bylo mléko, pečivo, jogurty, sýr byl jeden - cihla, šunka jeden druh apod. Podle mě notoricky známé. Něco se dalo sehnat jen pod pultem, pokud jsi měla známé nebo podplatila prodavače. Řezníci, zelinář i, to byli páni. V ulicích šedé, omlácene fasády domů, někde stalo lešení i několik let a nic, nápisy Pozor, padá omítka. Nemohla sis vybrat doktora, zubaře, když jsi měla smůlu na blbce a neumětela, tak bohužel. Všude neustále propaganda Se sovětským svazem na věčné časy, měsíc ceskoslovensko-sovestkeho přátelství, vítězný únor, výročí VŘSR, furt otravovali s nějakými veřejnými schůzemi KSČ a podobnými ptakovinami. Kecy v novinách, kecy v televizi. Některé léky na západě běžné, u nás vůbec nebyly, takže lidí prostě zemřeli a hotovo. Na některé školy nebylo možno se dostat bez tlačenky a bez úplatku, některé obory prostě neotevřeli a hotovo, dělejte si, co chcete, běžte do fabriky. Nemožnost cestování na západ a do Jugoslávie, nebo s velkými problémy. Běžný život nám prostě znepříjemňovaly tisíce každodenních maličkostí od toho, že člověk nemohl sehnat Mladý svět, až po opravdu životně důležité věci a skutečnosti. Jsem strašně šťastná, že jsem se dožila revoluce a dnešní doby, i když nic není ideální a dost věcí dnes se mi také nelíbí. Ale ve srovnání s minulým režimem je to nebe a dudy.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 12:22:04)
Huso, ono se hodně vzpomíná na nedostatek spotřebního zboží, případně na politický útlak, což byly samozřejmě zásadní věci.
Ale já bych ještě připomněla, že základním rysem toho režimu byla neúcta a nerespekt, ke všem a ke všemu. K lidem, k životnímu prostředí, k práci, k času, k majetku, samozřejmě ke svobodě a individualitě, k veřejnému prostoru... V tom vidím nejzásadnější rozdíl na každém kroku.
|
| Stará husa |
|
(16.11.2024 12:26:51)
Ropucho, samozřejmě, to bylo gro toho režimu, nesvoboda, nespravedlnost, lhostejnost k lidem i životnímu prostředí. Ale tady se mají psát drobné vzpomínky na každodenní život. Tak jsem je napsala, to shánění všeho byla prostá každodennost.
|
|
|
| Fern |
|
(16.11.2024 15:35:27)
K tomuto mam spoustu vyhrad - pracovala jsrm v tomto rezimu 5 let,porodila 1 dite a rovnez zila 7 let zivot dospele mlade zeny.
- pises o nemoznosti jezdit na zapad,ale u tebe je to jen teoreticky blabol; ja treba opravdu chtela vyjet a devizak jsem vzdy dostala (jug.+svycarsko)
- doktori - dnes mnohem horsi situace mnohde a pro mnohe,nez tenkrat,pocinaje peduatey,pres zubare ...
- zili jsme v panelaku na sidlisti, kde v blizkosti se nachazeli 3 velke samosky a bezne potraviny tam byly celodenne k dostani,uz si nevzpominam jak pecivo,ale to je problem i dnes,ze kdyz chces v marketu si vybrat pecivo v 17 hod pri navratu z prace, tak neni z ceho a je to tam jak u snedeneho kramu
- dnes sice neni propaganda sov.svazu,zato na nas odevsad a vsude utoci jeste vic vlezlejsi a priblblejsi reklamy,nevyzadana sdeleni ci notifikace
- psat, ze ty jsi zila zivot bezne mlade vdane detne zeny je v tvem pripade taky na hrane,kdyz deti ti vecne hlidali prarodice a tys lezela v depresich a byla nepouzitelna manzelka i matka, ktere bylo fuk zarizovani bytu i vsechno ostatni.
Kolikrat jsem si rikala pri cteni tvych zalozpevu, ze tvuj ex si tenkrat zaslouzil min. svatorecit a jak ho neznam tak mu fandim,ze snad napodruhe trefil na normalni zenskou, se kterou ten zivot prozije a uzije.
|
| Federika |
|
(16.11.2024 15:58:06)
Fren,já ale třeba chtěla do Německa, západního a do Francie. A rozhodně jsem se nemohla sebrat a jet, jako teď. Studovat jsem tam taky nemohla.
Doktora jsem si nemohla vybrat, jako teď.Śkoly pro děti jsem si nemohla vybrat jako teď.
Nic jsem si nemohla vybrat
|
| Senedra |
|
(16.11.2024 17:49:53)
Dostat se někam na západ chtělo buď neskutečné štěstí ( třeba zájezd ROH), známosti ( ideálně podmáznuté) nebo dobrý kádrový profil. Taky zaplatit takový zájezd rozhodně nebylo jednoduché.
Rozhodně to nebylo pravidlo a lidi byli rádi, že se dostali s minimem peněz aspoň do Polska nebo NDR.
|
| Federika |
|
(16.11.2024 17:52:59)
No pár let před 89 ti mohl někdo složit valutovej dar v bance, určitou částku na den a napsat pozvání a výjezdní doložku jsi dostala. Ale vopruz byl,žes to tak vůbec musela dělat. A pak tě ve vlaku prohlíželi tam i zpátky tak, jako bys byla zločinec.
|
| Rodinová | 
|
(16.11.2024 17:58:33)
No jo, jela jsem takhle za bratrancem do Svycarska, si pamatuju, jak jsem zpatky na hranicich brecela ve vlaku…
|
| Federika |
|
(16.11.2024 18:01:00)
Já jsem v Německu dostala spoustu kazet, s hudbou. Všechno mi to prohrabávali,dívali se mi i do spodního prádla na sobě, všechno mi vyházeli.
A pak si mě asi třikrát zvali na policii, bylo mi 18 a všechno bylo děsně otravný.
|
| Rodinová |
|
(16.11.2024 18:03:54)
Ja si vezla lyze, vyplnila celni prohlaseni a desne se bala, ze mi je vezmou.
Takova blbost…
Celnici, pohranicnici, psi, desna atmosfera.
|
| Senedra |
|
(16.11.2024 18:07:16)
Taťka si v NDR koupil malý mikroskop ( prostě ho bavilo bádat) a bál se, aby mu ho dovolili převézt přes hranice.
Spolužák na ZŠ toužil po střední vojenské škole a kvůli jakémusi strýčkovi ze třetího kolena, který v 68 emigroval do Austrálie, tak měl smůlu.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(16.11.2024 16:00:22)
Fren,
já jsem byla malá holka, jsem ročník 76, ale doma se o tom dost mluvilo, poslouchali jsme svobodou Evropu a hlas Ameriky, protože mám starší bráchy a naší věděli, že to posloucháme, ale taky že víme, že to nesmíme nikdy přiznat
Na západ by nás nikdy nepustili, protože dcera kulaka prostě nikam nesmí, kromě toho jsme absolutně neměli za co
protože jsem měla velký zdravotní problém, naši se mnou jezdili od narození do Brna do dětské nemocnice a vždycky s sebou měli 500, což byla skoro polovina jedné výplaty, pomeranče, který my jsme nedostali, nebo flašku slivovice
kdyby se doktor, vždycky ten stejný, bránil, určitě by mu to nedávali
bydleli jsme v nedokončeným domě, kde dolní patro bylo hrozně dlouho z holých cihel, protože od stavebního povolení se během asi půl roku tak zvedly ceny, že nebylo na dokončení a naší neměli nárok na půjčku, nevím už proč
pamatuju na fronty před obchoďákem u školy, vždycky jsem měla nějaký peníze a když byla fronta, šla jsem do ní, bývala na toaletní papír, lepící vložky, banány, mandarinky
v naší části města byl jediný obchod s masnou, ale zavírali snad ve 4, ale pečivo ani maso už stejně dávno neměli
maminka se naučila šít i kalhoty a bundy, protože se nedalo nic sehnat
pořád jsme šetřili, třeba voda byla hrozně drahá, zvlášť teplá voda, topení bylo drahý, měli jsme už tenkrát plynový kotel, protože naši dostali nějaký poukaz kvůli mýmu zdravotnímu stavu, měla jsem invalidní důchod a maminka na mě brala 300 Kčs
teta bydlela v paneláku a tam se teplo ani teplá voda neřešila, měli minimální ceny
vzpomínám na výlet do Berlína, jak jsme se dívali na zeď, a snad rok potom nebyla, pak svatořečení Anežky České, nevěřící rodina přilepená k obrazovce, protože to všechno znamenalo, že se něco mění
brácha si koupil knížku od Gorbačova, byl z ní nadšený
a pamatuju strach 17. listopadu večer, kdy brácha vysokoškolák nepřijel
fuj, nikdy bych to neměnila, a to jsem byla fakt děcko, bylo mi 13
zajímavý je, jak jsme na svůj věk byli vyspělí, jak jsme ve třídě vnímali, co se děje, jak jsme přesně věděli, který učitele kam zařadit, a taky jsme to dělali
|
|
| Gavašetka |
|
(16.11.2024 18:07:25)
Tak tos měla, Fern, vlastně docela štěstí s tím ježděním na Západ a do Jugošky. Předpokládám, že byly místní rozdíly, někde seděla větší, jinde menší žába na prameni. Dost často se to s devizovými přísliby dělalo tak, že ho dostali rodiče, ale ne děti, nebo prostě jen část rodiny, taková účinná "prevence", aby tam nezůstali všichni. A, upřímně, moc nerozumím tomu, co píšeš o někom s depresí, jak to souvisí s tématem? Když tedy pominu to, že reaktivní depresi v tom socialismu mělo docela dost lidí už jen z toho skrývání, co si doopravdy o tom režimu mysleli. Mít "něco v patě" jistě šlo u nepodstatných věcí, ale pokud už člověk měl děti a nebo mu na něčem extrémně záleželo, tak najít si na něj páku bylo dost snadné. Například kdo by nechtěl, aby se jeho děti dostaly na slušnou střední školu, že?
|
| K_at |
|
(16.11.2024 18:10:11)
Gavašetko, fren toho nakdáká mnoho. Bůh ví, co je pravda a co raději nepřizná.
|
|
| Senedra |
|
(16.11.2024 18:10:20)
No, člověk se mohl mít relativně dobře, pokud byl taková malá pijavice, která parazitovala na systému a využívala ho a zneužívala ho. Různí řezníci, taxikáři, instalatéři, hospodští... Případně sekretářka, která donášela a za různé úplaty ztrácela slovo u šéfa... Na takových ten systém stál.
|
|
| Beat | 
|
(16.11.2024 18:12:25)
Ja byla na jare 1988 v Rakousku u kamaráda, cestou zpět mě ve vlaku vyslýchali, přesně věděli, kde jsem byla, s kým jsem se viděla , u koho.... No aby ne. Kamaráda táta tam kamarádil s Krylem, s Landovský..
|
|
|
|
| Gavašetka |
|
(16.11.2024 18:01:38)
Souhlasím, shrnulas to výstižně.
|
|
|
| vlad. | 
|
(16.11.2024 12:12:09)
...nikdy bychom se už neviděli s některými členy rodiny a kamarády, kteří skončili v emigraci, komunisti měli skončit v propadlišti dějin, ta porevoluční slušnost byla chyba s ohledem na to, kolika lidem zničili životy
|
|
| Čumča. | 
|
(16.11.2024 12:25:22)
kdysi jsme takovou debatu vedli při sledování filmu Pupendo, a mm mě rozesmál svou úvahou, že by byl nejspíš jako Míla Břečka (Dušek) a snažil se to s režimem nějak válet
já bych prý různě provokovala a on by to musel pořád žehlit
|
|
| magrata1 |
|
(16.11.2024 12:27:35)
Nezávisle na tématu jsem si dnes vzpomněla, jak babička své asi 75leté kamarádce šila z igelitu bombarďáky, protože trpěla inkontinencí a nebyly žádné důstojné inkontinenční pomůcky. Jaká je to paráda, že na tu moji lehoučkou inkoninenci můžu používat vložky, které nejsou jako pleny, nebo chodit s něčím, co by mi způsobovalo opruzeniny.
A v souvislosti s tím jsem si vybavila vložky: gázu v síťce nebo takové ty cihly, co putovaly v kalhotkách. A když jsem dostala MS nečekaně o víkendu a byla u nás teta z Kanady a podarovala mě svými vložkami, měla jsem je jako svátost a šetřila jsem si je, protože byly s křidélky, lepicí a neviditelné.
A spolužák v druhé třídě v prvouce, když jsme probírali rodinu, byl jediný, kdo si přál být jedináček, protože by se s bráchou nemusel dělit o banán.
Chtěla bych normální chleba, co je z nepřešlechtěné pšenice, a normálně kyne několik hodin bez nadouvadel a látek "zlepšujících chuť a vůni". Ten chleba mi chybí. Ale nechybí mi, že když jsme ho chtěli koupit, museli jsme stihnout nákup před 14 hodinou, jinak už nebyl. Musela jsem ho kupovat já, protože mamka jezdila z práce 14:38, a to už ho vykoupili "sviťáci", kteří končili ve 14 hod.
Jsem ráda, že mé děti nemusí ovládat doublethink jako my. Že kreslily domečky, ne továrny a tanky.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(16.11.2024 12:30:24)
No a inzulinové pero, to je paráda.
|
|
| Čumča. |
|
(16.11.2024 12:40:09)
"Jsem ráda, že mé děti nemusí ovládat doublethink jako my"
jo, čert vem blbárnu, která tady tehdy byla, ale "ohýbat" svoje vlastní děti, vychovávat je k neupřímnosti a hře "tohle se říká doma, ale neříká se to ve škole"
když bych věděla, jak jim vykládají ve škole dějepis
tohle by byl ten pravej hnus, člověk sám vydrží ledacos
|
| Federika |
|
(16.11.2024 12:49:38)
já se zrovna včera na něco koukala a přemejšlela jsem, co jsme se vlastně učili v dějepise o Romanovcích, o vyvraždění celé rodiny.
A nemohla jsem si nic vybavit,vůbec. Nevíte někdo?
|
| Čumča. |
|
(16.11.2024 13:08:07)
Copilot praví, že:
"Československý komunistický režim před rokem 1989 interpretoval vyvraždění Romanovců v Rusku jako nezbytný krok v revolučním boji proti carskému režimu a imperialismu. Vražda cara Mikuláše II. a jeho rodiny byla prezentována jako akt spravedlnosti a nutný pro upevnění moci bolševiků a zajištění úspěchu revoluce"
|
| Federika |
|
(16.11.2024 13:30:02)
No, jo, asi tak to bylo vysvětlováno, vůbec jsem se nad tím jako dítě nepozastavila. Děs.
|
| Čumča. |
|
(16.11.2024 13:44:38)
Fed, já jsem si vzpomněla, jak nám ředitelka (kovaná komunistka) vyprávěla o Gabčíkovi s Kubišem, o tom, že zapříčinili Lidice a Ležáky - nábožně jsem tehdy poslouchala (bylo mi 8) a hltala každé její zapálené slovo.
|
| Federika |
|
(16.11.2024 13:58:05)
Zrovna Gabčíka nám takhle neříkali, to si pamatuju. Ale spíš tak, že to téma jen nakousli a nijak zvlášť se k tomu nevyjadřovali.
|
| Kaipa |
|
(16.11.2024 14:12:36)
Jeee, teď jsem chtěla založit takové hezké předvánoční téma, a co myslíte? Ona mě ta ...osoba... zablokovala vkládání témat. Nikdy jsem tady nepoužila jediné vulgární slovo, nebyla jsem kontroverzní.
To je neuvěřitelné. Majitel tohle tuší? Napíšu mu, nemyslím, že by to něco změnilo, ale aby třeba tušil , že takhle tu Lupu už nezíská. Tak aby věděl, komu poděkovat.
|
| K_at |
|
(16.11.2024 14:27:47)
Kaipo, mám pocit, že tohle není o správci, ale nějaká chyba.
|
| Kaipa |
|
(16.11.2024 14:33:56)
Kat, myslím, že ne. Mně ta paní irituje tím, jak často nesmyslně přesouvá témata (mně téměř vždy a fakt nejsem takový debil, abych nevěděla, kam a proč chci téma vložit), tak jsem to minulé založila v nějaké náhodně vybrané sekci, že ho stejně přesune. A tohle je zřejmě pomsta.
|
|
|
|
|
| magrata1 |
|
(16.11.2024 14:33:30)
Kubiš byl bratranec mého dědy
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 14:42:50)
Já už po pravdě neumím úplně rozlišit, co z historie jsem se dozvěděla před rokem 89 a co až potom.
O Romanovcích si myslím, že jsme se neučili o vyvraždění celé rodiny včetně dětí (to by mě asi v dětském věku zaujalo), ale že byla zmínka pouze o "spravedlivém" zavraždění cara jakožto tyrana lidu.
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(16.11.2024 12:54:15)
Nemám moc ráda tohle srovnávání... Plete se do toho vývoj, nálada, nostalgie, pocity...
V reálu bychom zase tak jinak asi nežili, Gorbačov přinesl velkou míru uvolnění (což byla asi taky cesta k otevření revoluce), spousta věcí pozvolna přicházela už před listopadem...
Rozvoj it a internetu by nás taky neminul, tím by se zase otevřely (nejprve) virtuální hranice...
Šeď té doby je dokola opakovaný pojem, který byl původně špatně pochopen - týkalo se to nálady, ne barev, osmdesátá léta byla VELMI barevná, ať už se to týkalo zařízení nebo oblečení... Šedivé byly domy, ale to se netýkalo jen komunismu, ale většiny zemí... (někdy si říkám, že šedé domy byly vlastně fajn  )
No a svobodu (života i slova) si užívejme, obávám se, že se v tomhle směru blíží soumrak...
|
| Stará husa |
|
(16.11.2024 13:01:50)
Rose, pokud by se nezměnil ekonomický systém, byl by nedostatek spotřebního zboží stále. A pokud by se změnil, měli bychom tu komunistický kapitalismus jako v Číně, ta nesvoboda a šikana obyčejných lidí by tu zůstala.
|
|
| Fern |
|
(16.11.2024 16:02:21)
S timhle by se dalo souhlasit a jsou lidi,zalozenim pesimiste,kteri proste vidi uz z principu vsechno sede a vse co bylo driv,je uz z principu dle nich spatne.
A nepripusti si ani za mak,ze to muze byt tak jen proto, ze oni maji takovy uhel pohledu,coz je dano i tim,ze prochazeli depresema a vubec,ze celkove nebyli tak uplne v poradku a hned to vztahnou na vse kolem sebe a jak jim bylo ublizovano.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(16.11.2024 16:05:47)
vzít někomu koně, pole, stroje, případně někoho zavřít do uranových dolů, někoho nepustit do školy, to není ubližování?
maminka nesměla na střední školu, kam chtěla, musela na zemědělský učňák a musela Svazu žen v obci slíbit, že zůstane pracovat v té obci v zemědělství, když její otec byl ten sedlák
to nebylo ubližování? Ve 14 letech, když chtěla na gympl a na vš?
|
| Federika |
|
(16.11.2024 16:11:21)
Jo, můj táta dostal vybrat jen kominíka, frézaře a ještě cosi. Učil se dobře a chtěl jít studovat. Nesměl nikam. Dědovi vzali lesy, louky, pole, lány traktory, koně...Z jeho statku udělali JZD, kam chodil za almužnu dřít.
|
| magrata1 |
|
(16.11.2024 16:27:41)
Moje mamka jako nejlepší žačka ze třídy nemohla ani na cukrářku, protože tam mohla jen jedna holka z obce, což byla dcera STB vyšetřovatele z UH věznice. Mamka šla na učňák do Svitu. Taťka zase mohl jen na zemědělku, chtěl na něco technického.
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 16:33:34)
Magrato, jojo, mám v příbuzenstvu podobné případy. Např. dcera zbožného kulaka, inteligentní jedničkářka, skončila se základním vzděláním. Na SŠ ji nepustili a z učiliště utekla. Hrozné osudy.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(16.11.2024 16:56:21)
maminka k tomu měla blízko, odmítala se na učilišti jakkoliv učit a právě měla štěstí na ředitele, který si ji zavolal a zajímal se o důvod, ona chtěla propadnout, nechat se vyhodit, když mu vysvětlila, proč je právě na tom učilišti, pochopil a pomohl, aspoň co bylo v jeho silách
|
|
|
| Senedra |
|
(16.11.2024 17:13:03)
Otec měl štěstí, že děda byl v JZD a KSČ, tudíž zařídil, že taťka nemusel nejdřív na učňák a teprve pak možná na SŠ a mohl na střední školu rovnou. Ten učňák platil pro všechny z rodin těch, kteří byli v JZD. Jako výhru to teda moc neberu... Později několikrát žádal o možnost studovat CsC a bez udání důvodu byla žádost zamítnuta.
Tchán nepodepsal ani že souhlasí, ani že nesouhlasí se vstupem sovětských vojsk a jako učitel s RNDR skončil na učňáku... Takže stačilo ani ne odporovat, ale nedostatečně podporovat a byl problém.
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(16.11.2024 16:24:28)
Fern, já s tebou souhlasím v tom, že kdo je životaschopný, za každých podmínek pro sebe vytěží maximum. Takže i za minulého režimu si lidé hledali a nacházeli cestičky, jak se mít relativně dobře. Ale neslo to s sebou často nedůstojné kličkování a ponižování, někdy jednání za hranicí zákona, riskování... Nucení lidí morálně se ohýbat byla jedna z nechutností toho režimu. Kdo chtěl žít rovně, měl to těžké.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(16.11.2024 16:31:25)
vytěžit maximum můžeš, pokud ti někdo neudělá ze života peklo
děda se sice stal na přání jiných předsedou jzd, protože nikdo jiný nebyl, ale už nikdy to nebylo jeho
maminka měla štěstí na ředitele učiliště, který měl kamaráda ředitelem střední školy a nějak ji tam dostal, ale taky to nebylo hned, bylo to daleko a podle toho dostala umístěnku, chtěla na gympl a vš, ideálně učit nebo biologii, dostala se na ekonomickou
úplatky doktorům byly výhodný, protože za ně byla lepší péče, ale že by to byla výhra, odevzdat každý třetí měsíce čtvrtinu rodinnýho měsíčního příjmu?
a ti, kdo skončili v uranových dolech, třeba dva z té malé vesnice, kde bylo dohromady 60 domků, ti z toho měli vytěžit jak a co? oba odešli mladí, oba se vrátili domů umřít na rakovinu
kdepak, jsou situace, ze kterých není co vytěžit
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(16.11.2024 15:01:44)
nebýt 17. listopadu nemohla bych si vzít svýho muže
já vnučka sedláka, kterýmu sebrali koně, krávy, pole, stroje
on syn tajemníka okresního úřadu jednoho z největších měst
i tak jsem si občas musela dávat pozor, politika byla tabu celých 25 let, co jsme se znali s rodinou a měli jsme se fakt rádi
tcháni už nežijí
|
|
| byvala radka |
|
(16.11.2024 17:18:40)
Ke kadernici jsem chodila a tohle vubec neznam.
Jinak ma vzpominka na totac jsou bufety s vlasakem do papiru
Ale samozrejme i jine, treba fajn knihkupectvi v Kaprovce nebo filmove kluby jako v Ove Klub narocneho divaka a filmove promitani nahore na FF UK
|
| Beat |
|
(16.11.2024 17:40:10)
Pro mě by bylo vše jinak. Můj tehdy kluk nyní MM chtěl pryč, emigrovat. Určitě by šel, měl i možnosti, jezdil už za totality pracovně na západ. Ja nevím, zda bych s nim šla. Bylo to pro me tehdy nepředstavitelné .. Takze možna bychom nebyli spolu, mela bych jiného, jine deti.. kdovi
|
|
| Federika |
|
(16.11.2024 17:45:43)
Do Kaprovky , do knihkupectví jsem taky chodila-protože vedle do školy a byla dobře zásobená.
Ale dneska všechny ty knížky koupíš online, bez shánění.
Já z té doby vzpomínám na spoustu dobrých věcí, ale byla to prostě nesvoboda, falešná doba.
|
|
|
|
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)