(16.11.2024 9:37:00) Ptám se na střípky osobních vzpomínek, žádné velké dějiny, klidně to vemte i humorně 17. listopad pro mě je velký svátek, a to přes veškerou nespokojenost, že by to mohlo i být i o hodně lepší. Zkrátka, jsme jen lidi a jak na něco člověk sáhne, často to zmatlá)
Můj příspěvek: včera jsem byla u kadeřnice, tak jsem si uvědomila, že kdyby Listopadu nebylo, byla bych v Hygii nebo v Kadeřnictví a když bych platila, tak bych musela dělat takové ty "tanečky" okolo spropitného. Kadeřnice by čekala, že jí něco dám, ale musela by dělat, že jako ne, ale na plášti by měla kapsičku, kam já bych musela ty drobné šikovně dát, jakože ona s tím nemá nic společného, aby se těch peněz nedotkla rukama. A ona by rituálně uhýbala, jako že ne, ale chtěla by, to zase jo... Ježiš, to byla pakárna!! Jak já to nesnášela.
(16.11.2024 9:48:57) Na takove tanecky u kadernice si nepamatuji. İkdyby nebyl 17 listopad u nas, tak by stejne bylo vsechno jinak. Vsechny socialisticke.systemy okolo nas uz se hroutiıi a my jsme pak slavne meli revoluci. Ale asi chapu co chces rict byıa to nechutna pokrivena doba. Nechapu nostalgicke vzpominani nad filmy z 80 let.
(16.11.2024 10:05:10) Přečti si Listopád od Aleny Morštajnove, tam je vylíčeno, co by mohlo být, kdyby režim nepadl. Smutné a děsivé, ale možné, taková Severní Korea uprostřed Evropy.
(16.11.2024 10:14:48) No, já nevím, jestli bylo možné, aby to nepadlo. To by muselo být asi od počátku úplně jinak. Ten systém se vyčerpal ekonomicky. Bylo to neudržitelné.
(17.11.2024 0:36:51) > Přečti si Listopád od Aleny Morštajnove, tam je vylíčeno, co by mohlo být, kdyby režim nepadl. Smutné a děsivé, ale možné, taková Severní Korea uprostřed Evropy.
Pro zajímavost, listopad přišel i proto, že StB přestávala zvládat situaci. Byla nastavena na stovky nejaktivnějších disidentů a tisíce ostatních. Ale od ledna 1989 docházelo k tomu, že se k petici za propuštění V.Havla a pak i k provolání Několik vět začaly připojovat desetitisíce lidí z kulturní, vědecké a pedagogické scény a také běžní občané. Občas i dost známá jména. Přestávali se bát.
A rychle to překonávalo schopnosti StB sledovat, vyšetřovat, narušovat akce a zatýkat. Začalo to prorůstat i struktur typu fakultní výbory SSM, oficiální Porta v Plzni atd.
Oni měli plány i na takové situace, ale znamenalo by to ozbrojený mocenský zásah, při kterém by v první vlně uvěznili tisíce a poté desetitisíce lidí do nově zřízených koncentračních táborů, stanné právo, zákaz vycházení, použití některých složek armády, tanky v ulicích atd. To jim ale v Pá 24.11. ÚV KSČ nepovolil a odstoupil.
Klíčový byl ten čas, kdy se to stalo. StB začínala používat počítačové zpracování dat, což by zřejmě zefektivnilo jejich práci. Někdy v roce 1988?9 jsme měli soustředění olympiády MO-P (programování) v Liptovskom Hrádku. AKci připravovali lidi z vojenské školy asi z Mikuláše a měli tam už IBM PC-AT atd. Čili tahle technologie už mezi bezpečnostní složky pronikala a bylo jen otázkou času, kdy ji alespoň "elitní útvary" StB začnou používat.
Myslím, že sametová revoluce přišla přesně v oknu, kdy lidi už toho měli dost, Gorbačov měl moc a rozhodl se nechat Střední Evropu jít svojí cestou a přitom státní moc neměla hromadně technologie k hromadnému zpracování dat a sledování lidí.
(16.11.2024 10:13:22) To je otázka. Na to jsem moc mladá asi. Ale tak tipuju, že by všechno bylo šedivé, neupravené a neopravené. Možná bychom si tu vůbec nepsali, protože PC a mobily by nebyly rozhodně běžné. Spíš vůbec. Neviděla bych pána prstenů, hobita a ani jiné filmy. Neposlouchala bych DVTV, nečetla některé noviny atd. Rozhodně by moje dítě nevědělo a neřešilo některé věci. Ale to by znamenalo možná to, že už by tu třeba ani nebylo. Nejezdili bychom na dovolené jen tak. Možná neměli auto. Nebo nějakou plečku. Kebaby a fastfoody by tu asi taky nebyly. Možná ani pizzerie a asijské restaurace. Je toho milion.
(16.11.2024 10:26:31) No a samozřejmě takové věci jako nabídka v obchodech - od potravin, přes drogerii až po potraviny. Elektro. Oblečení, obuv. Léky.
(16.11.2024 21:20:24) To je docela sporne. Protoze dnes je 50 obchodu a paradoxne ve vsech to same, dle modnich vln. Obcas mam pocit, jako bych se vratila v case, ale dnes ztizene o to obihani kseftu. Kdysi kdyz to nebylo v jednom, nebylo to nikde . Dnes jich musim obehnout 10 a neni to ani v jednom. Ale to jen ke zbozi. To me asi nikdy moc nebralo. Devadesatky ze zacatku super, euforie nadherna. Ale velice brzy se to zmenilo, uz v 91 bylo dost jasne, ze to bude smerovat jinam, nez by clovek chtel. v te dobe byly uz i "opozicni" nazory, ale bylo to stejne jak kdysi i ted - kdo nejde s nami, jde proti nam, je komunista a chce totac. No a pak Klaus prohlasil, ze nezna spinave penize a bylo vymalovano.
(18.11.2024 13:03:19) Dnes je nakupování ztížené o obíhání kšeftů? Jako fakt? Ty fronty, když někam něco přivezli, ty si pamatuju i já. To shánění, to vítězství, když člověku známej v masně nebo v zelenině něco schoval. Dlaždičky, čočku, játra, mandarinky, co tak zrovna ne/bylo.
Jestli někoho nakupování nijak zvlášť nebere, tak musel trpět, protože se nenakupovalo, ale shánělo. Dneska to člověk bez záliby v nakupování (a v porovnávání cen) sfoukne v jednom krámě nebo online.
(16.11.2024 10:14:22) Možná jsem to nenapsala přesně, ale vlastně mi jde o to, jakých každodenních otravných drobností jste se mohli díky Listopadu zbavit? To ostatní by bylo na diskusi o hodnotách, svobodě, politice... To sice já taky ráda, ale teď chci zůstat při zemi
(16.11.2024 10:24:45) U mě vůbec nic, ani střípky, ani každodenní otravné drobnosti. Byla jsem dítě a vzpomínek na tu dobu mám sice spoustu, ale nepamatuju si jedinou věc, která by byla specifická pro socialismus a spolu s revolucí zanikla. Všechny moje vzpomínky z té doby jsou na život v rodině a tam se nic nezměnilo. Děda loupe jablko, babička mi češe vlasy, druhá babička plete věneček z pampelišek, dávám mamince kytku, tatínkek se mnou hraje pexeso, neštovice svědí, peču s bratrem bábovku, točím se s kamarádkou na kolotoči, beru v noci lék na horečku,... Převážná věšina vzpomínek je hezká, ale úplně všchny jsou režimově nespecifické.
(16.11.2024 10:46:35) Ja jsem mela ve 13 letech nohu 42. Manka ji mela taky, si pamatuji, ze jsem si nemohla koupit vubec zadny boty. Zadny pro me vhodny ıetni sandaly atd. Ja jsem zacala nosit pansky. Do ted me to stve. Ja jsem proste byla mala holka, ktera si nemohla koupit boty. Taky si pamatuji na hrozny smrad. Ted jsme byli v Praze a sedeli jsme s detma a manzelem na nabreazi za Rudolfinem. Tak jim rikam, ze jsem kousek od tamtud chodila na SS. Proc jsem se v ty dobe na nabrezi, protoze to celou dobu byıo rozkopany a zavreny.
(16.11.2024 21:22:55) Smrad si pamatuju taky, proste jsme vedeli, ze v noci nemuzeme vetrat. Nekdy ani pres den. Ostramo, chemicka, koksovny. Z okna vyhled na vecne horici ohne.
(16.11.2024 21:29:22) barevné řeky, podle toho, jaká barva produktů se zrovna vyráběla - všichni jsme podle červeného/modrého/zeleného Labe měli přehled o aktuální produkci
zvláštní škola plná dětí, které tam intelektuálně vůbec nepatřily
práškovaná pole, živočišná výroba plná atb
obrovské skládky, které se prostě vytvořily tam, kde to není tolik vidět
(16.11.2024 10:41:33) Nevím, jestli zrovna tohle nemělo něco do sebe. Jeden a půl dne bez nakupování se dalo přežít docela v pohodě. Lidi netrávili "výlety" v obchoďácích, nebyla nadvýroba kravin, které sem cestují přes půl světa a zanechávají neskutečnou ekologickou stopu. Mám pocit, že jsme neuměli najít rovnováhu mezi "všeho je nedostatek" a "všeho je nadbytek".
Včera dopoledne jsem byla u dr., tudíž jsem se dostala do obchodů v pro mě neobvyklý čas. Nechápu, co se činilo, ale u každého obchodu, kde jsem se zastavila, jsem měla problém na těch obřích parkovištích najít místo. Co to jako bylo? Nebyl black friday? Žádných extra slev jsem si tedy nevšimla. No možná to bylo tím, že jsem vletěla do krámu, popadla, co jsem potřebovala, a pryč.
(16.11.2024 11:26:16) Jerry, četla jsi moji poslední větu? (Mám pocit, že jsme neuměli najít rovnováhu mezi "všeho je nedostatek" a "všeho je nadbytek".) Opravdu neobhajuju nedostatek zboží v socialistickém Československu.
(16.11.2024 11:07:43) Kaipo, přebujelá komerce a konzum jsou negativní stránky rozvinuté svobodné společnosti, ale ruku na srdce, je to každého osobní volba. Holt se projevuje, co většina lidí chce, jaký mají vkus, jaký preferují životní styl, když si mohou svobodně vybrat. Podstatné je, že si mohou vybrat. I když já osobně jsem všemi deseti pro kultivaci a nastavování hranic, aby veřejný prostor nebyl komercí úplně zadušen a znehodnocen.
(16.11.2024 10:31:49) Roztápění Dakonu (kotle na uhlí) a smradu venku - jak z fabrik, tak z domů. Píchaček. Ranního narvaného autobusu, kdy člověk byl rád, že aspoň jedna noha, na které stojí je jeho... Front na základní zboží.
Na druhou stranu - pro sebemenší nákup bych neběhala 1,5 km (a to bydlíme v Praze), na ulici by si děti v klidu mohly pinkat tenis a nevypadala by jako parkoviště, protože každá rodina by neměla 2-3 auta (v okolí vidím, že řada vrstevníků dětí - tj. +-20 let už mají auta, rodiče každý své) a skrz obec by se každé ráno netáhla šńůra aut jedoucí do centra.
V roce 1990 jsem léto strávila na brigádě v západním Německu a říkala jsem si, kdy sem přijde jejich životní styl - to pozitivní i negativní. Chvíli to trvalo, ale do 10 let to tu bylo komplet + něco navíc, co přinesla doba (mobily, internet atd - to ani tam tenkrát samozřejmě nebylo).
(16.11.2024 21:29:59) Ono to nebylo tak horke, mohl pichnout kolega. Ve spouste zamestnani byly sesity. Dneska je mnohem vetsi kontrola nez kdysi. Mohli jsme slavit na pracovisti. Dnes nemyslitelne (jednohubky a vino v pracovni dobe). Postrehy, ne obhajoba totace. Taky jsem mohla dneska sedet, kdyby byl totac...
(16.11.2024 22:07:52) V továrnách jsem brigádničila, v různých, všude píchačky byly. Pamatuji, že se nesmělo přešvihnout ani o minutu, jinak to odečetlo celou hodinu a ta se musela napracovat. To mě dost stresovalo, abych si vždy zvládla odpíchnout včas.
(16.11.2024 22:31:53) Jo,právě, mohl píchnout kolega. Jako dítě jsem často čekala na rodiče, oba před vrátnicí, tam spousta lidí,ten první měl ten růžovej lístek už v píchačce. osttan čekali, než udeří-už nevím,asi 15. hodina. Ťikťak... Absolutně jsem nechápala, proč to dělají. Už jsou hotovi, už nepracujou, čekají na pitomý hodiny. Proč? Přišlo mi to strašně hloupý nedůstojný, nenáviděla jsem to. A zařekla jsem se, že já nikdy nebudu pracovat někde, kde jsou píchačky. Nebudu pracovat nikde kde by mě někdo nutil být přesně od-do. A za tím jsem si systematicky šla
(16.11.2024 21:26:56) Jee, temi autobusy jsi mi pripomnela, ze u nas jezdily vlecky, byl to autobus + pridavny polobus, strasne rada jsem jezdila v tom polobusu.
(16.11.2024 11:02:34) Na žádné tanečky se spropitným v kadeřnictví si nepamatuji. Prostě jsme zaplatili zaokrouhlenou cenu. Ale jinak si život v nesvobodném systému vůbec nechci představovat. Žila jsem v něm 17 let, tedy celé podstatné roky dospívání, pamatuji si dost. Šeď, špína, tíseň, prázdnota, bezprizornost, šikana, hnusná estetika, nablblá propaganda... Jistěže jako dítě jsem vnímala i radostné věci, vyrůstala jsem ve slušné rodině a v rámci možností měla všechno, co bylo dostupné. Ale jsem velmi velice alergická na sentiment po té době, nebylo na ní dobře vůbec nic.
(16.11.2024 11:13:44) Žila jsem v něm 17 let, tedy celé podstatné roky dospívání, pamatuji si dost. Šeď, špína, tíseň, prázdnota, bezprizornost, šikana, hnusná estetika, nablblá propaganda... Jistěže jako dítě jsem vnímala i radostné věci, vyrůstala jsem ve slušné rodině a v rámci možností měla všechno, co bylo dostupné. Ale jsem velmi velice alergická na sentiment po té době, nebylo na ní dobře vůbec nic.
Ropucho, presne. Ve vedouch funkcich sedeli nekompetentni idioti, nic se nedelalo poradne. Ja jsem chodila na technickou skolu, kde jsme se ucili postupy z 50 let. Cely to bylo hnusny, nepodporujici, od detstvi jsme se ucili delat veci jenom ""jako"".
(16.11.2024 11:18:55) "Cely to bylo hnusny, nepodporujici, od detstvi jsme se ucili delat veci jenom ""jako""."
Ano. Zaostalost, nekompetence, předstírání, šlendriján... To dobré, co vzniklo a podařilo se, bylo navzdory režimu, ne díky němu. Byla to zásluha lidí, kteří se i v bídných podmínkách snažili něco vytvořit.
(16.11.2024 11:35:10) Ropucho, asi jsi do 17 let moc k holiči nechodila, myslím tím kadeřnictví pro dospělé. Bylo to tak, že umývačce hlavy se dávala koruna a kadeřnici 10 Kčs, obě měly pracovní pláště s kapsičkou na prsou. Nepamatuju si ovšem, že by se nějak bránily, bralo se to jako normální. Trapné bylo dávat doktorovi flašku nebo obálku s penězi, sestřičkám se dávalo kafe a čokoláda, to byly tanečky. Všimne se dávalo všude, bylo mlčky vyžadováno, ačkoliv v některých provozovnách visel nápis Neurážejte nás spropitným.
(16.11.2024 11:39:01) Huso, chodila jsem. Od svých cca deseti let, velmi dobře si na dotyčnou kadeřnici pamatuji. Chodil k ní celé roky i tatínek (maminka ne, ta jezdila do salónu do Prahy) a pokračovali jsme i po revoluci, dokud paní neodešla do důchodu. Žádnou umývačku k ruce neměla a platili jsme jí celkem civilním a důstojným způsobem.
(16.11.2024 11:52:44) Evelyn, já nosím také celý život dlouhé vlasy, ale jednou právě kolem těch deseti let jsem se nechala ostříhat na krátko a pak se to muselo udržovat, jak vlasy dorůstaly. No a někdy kolem patnácti jsem zase podlehla módě natrvaleného květáku, to jsem si také potřebovala vyzkoušet a pak to zase postupně zkultivovat. A pak přišly melíry a další trendy.
(16.11.2024 13:13:42) Fuj, byla jsem rozmazlená kanadskou tetičkou, co se k ní do Toronta létala stříhat manželka managera Rolling stones. Pamatuju si to zoufalství, co jsem zažívala, když jsem mezi jejími návštěvami musela k naší vesnické kadeřnici. Fuj. Vždycky mi ty vlasy zmindila. Dýška si brala bez uzardění jako celkovou částku (cena + dýško). Žádné kapsičky. Nejvíc mi zmindila módní účesy. Asi v 5.tř. jsem chtěla vzadu "ocásek", ostříhala mi to tak, že jsem měla ocásek kdesi na straně, takže mi ho mamka doma ušmikla. A pak byla moderní "mokrá trvalá", takové jakoby prstýnky. Když mi sundala natáčky, bylo to tak krásné... A pak mi "ostříhala konečky". Výsledek divný rozcuch, protože místo vlasů po ramena jsem to měla polokrátké, ostříhané v jedna a půl otočce. Denně jsem to musela kulmovat, abych nevypadala jako debil.
(16.11.2024 12:58:01) Inko, povinne spropitné sice nebylo, ale vzhledem k tomu, že kadernic bylo málo a moc dobře si pamatovaly, kdo jim spropitné nedal, tak potom bylo téměř nemožné se objednat. Prostě té odmítly. A nebo ti naschvál udělaly na hlavě něco příšerného. To nikomu za blbych 11 Kčs spropitného nestálo.
(16.11.2024 14:35:36) Ale jistěže se dávalo kadeřnicím spropitné, tak jako se dává dodnes, ale nepamatuji si žádné směšné tanečky se zástěrkami. Jsem vůči té době hodně kritická, ale zrovna v placení u kadeřnice se pro mě nic dramaticky nezměnilo.
(16.11.2024 14:43:58) Já jsem nikdy žádné spropitné nedávala a nedávám, prostě jen zaokrouhlím nebo navýším cenu při placení. Asi bych nebyla schopná někomu něco dávat do kapsičky nebo kamkoli jinam, mám to zařazené v kategorii filmů pro pamětníky (Tady jsem si dovolila přinést...)
(16.11.2024 14:53:08) Federiko, přesně, a neumím si v té roli představit ani své rodiče. Podlézavé tanečky s obálkami, zástěrkami, dárečky... znám také jen z filmů. Rodiče měli spoustu známých, přes které získávali služby a zboží, to ano, a určitě i zaplatili, ale komunikace probíhala celkem normálně, stejně jako dneska mezi známými. Prostě dotaz "Co jsem dlužen?" a požadovanou částku zaokrouhlit nahoru.
(16.11.2024 15:00:46) Tenkrát, za komoušů, jsi platila státnímu podniku, kde byla kadeřnice zaměstnaná. Když jsi zaokrouhlila, neměla z toho nic. Do kapsy to bylo pro tu kadeřnici.
(16.11.2024 15:11:27) Fuj, tak ty kapsičky by mi asi stačily na to,abych byla šťastná, že to skončilo Ale já je nezažila a to jsem před 89. ke kadeřnici chodila.
(16.11.2024 15:19:01) No každopádně je fajn, že dneska jdu ke kadeřnici bez peněz, ona mi po akci řekne částku, jakou mám poslat na účet, já pošlu vyšší a máme to, bez tanečků a bez kapsiček
(16.11.2024 15:21:41) Ropucho, mám to také tak, vždy zaokrouhlím částku nahoru, necítím se u toho trapně a nepatřičně ani já ani ona. A tak to má být. Právě to hnusné uplácení za komunistů kritizuju.
(16.11.2024 15:23:52) A ještě jsem šťastná, že všechno, co potřebuju je normálně k mání, nepotřebuju žádné známosti ani úplatky, abych získala věci a služby, které nejsou pro všechny.
(16.11.2024 15:55:20) Já jdu ke kadeřnici a ta mi řekne-byl tady jeden syn, druhej syn, pak jedna pizza , olej na vlasy, dohromady s tebou to bude... A zaplatím klidně až za týden.
(16.11.2024 15:15:19) Inko, tomu já rozumím, ale pořád nechápu, proč by přebytek pro kadeřnici musel jít zrovna do nějaké kapsičky. Příčetná kadeřnice snad uměla počítat a věděla, co má dát do pokladny a co stranou.
(16.11.2024 15:24:44) Neplatilo se té kadeřnici, ale u pokladny. Ona byla zaměstnanec a dostávala plat. S těmi penězi od zákazníků nepřišla nijak do styku.
(16.11.2024 15:34:43) Inko, jako že tam byla pokladna s pokladní? Tak takové uspořádání si vůbec nepamatuji. Buď jsem to zapomněla, nebo to u nás nebylo. Kadeřnictví bylo v hotelu... ale že bych platila u nějaké pokladní, takovou vzpomínku opravdu nemám. Může to být i selhání paměti, fakt nevím.
(16.11.2024 15:58:43) Ano, take si pamatuji na pokladni, kadernictvi byvala vetsi, statni podnik, tady bylo minimalne sedm, osm zamestnankyn na smenu. Daval se tuzer jak za myti hlavy, tak konkretni kadernici, pokladni se nenechavalo nic.
(16.11.2024 16:06:35) Nasla jsem uryvek v praci:"Spropitne za socialismu a dnes" :) Popisuje zde obe formy spropitneho - zaokrouhleni v malych kadernictvich a uplatek jednotlivym kadernicim z vetsiho Domu sluzeb.
"Podle dotazovaných (kadernice za socialismu) obdobná situace probíhala za socialismu i u kolegyň kadeřnic a kosmetiček v práci. Žádná z nich nedostávala žádnou průběžnou platbu, dostávaly však spropitné po provedení služby. Mezi formy tohoto spropitného patřilo zaokrouhlení částky, peníze do kapsy nebo výjimečně dárky podle zaměstnání zákaznice"
(16.11.2024 15:13:07) Ropucho, já si tanečky taky nepamatuju, ale peníze do kapsičky u kadeřníka jo. Kadeřnice se ale vůbec nebránily, hezky poděkovaly. Horší zážitek jsem měla, když jsem se svému švagrovi (doktorovi) svěřila, že mám blbou gynekoložku a on mi domluvil vyšetření u svého spolužáka a řekl mi, vezmi mu flašku gruziňáku. Flašku jsem koupila, šla jsem tam s ni a celou dobu myslela na to, jak ji mám vytasit, kdy, co mám říct, prostě trapné, trapné, trapné. Nakonec jsem koktala něco o díky za ochotu, naštěstí si flašku vzal a nedělal žádné ofuky, objednal mě na speciální vyšetření a bylo. Nebo táta, když chtěl sehnat barevnou televizi, musel dát 500 prodavači v Elektru, aby mu zavolal, když je přivezou. Myslíš, že se cítil u toho komfortně? Notabene, stejně si musel na ni vystát frontu přes celou noc, ale aspoň věděl kdy .
(16.11.2024 15:26:12) Huso, věřím, pro mě by tyto akce také nebyly. Nevadí mi nechat bankovku personálu v restauraci, kde platíme kartou a nemají systém na zahrnutí spropitného, to se naštěstí nemusí vkládat do kapsičky
(16.11.2024 21:14:52) V malých kadeřnictvích "kasírovala" sama kadeřnice, ve velkých byla pokladna, kadeřnice jen stříhala a pak se šlo platit na pokladnu.
(16.11.2024 11:02:44) Já bych vystudovala stejnou školu, nechodila bych stejně ráno do práce, (i proto jsem si tu školu vybrala ), možná bych žila v zahraničí. Už před nástupem na VŠ mě lámali do STB, tvrdili mi, že mi stejně nic jinýh nezbyde. Čertví, co by bylo, ale bylo by všechno jinak.
(16.11.2024 11:15:03) Nejspíš bych nedělala svojí práci a neměla svoji rodinu. Otec v 68 podepsal, že nesouhlasí se vstupem sovětských vojsk, tak jsme měli polepený kádrový profil. Sestře ještě v roce 89 na jaře na její vysněné VŠ naznačili, že jí nepřijmou. Naštěstí přišel listopad a ona nastoupila na VŠ na jaře 1990, já o tři roky později. A na VŠ jsem se potkala se svým MM. Asi bych seděla někde v kanclu nebo dělala nějakého technického pracovníka.
(16.11.2024 11:23:39) Drobnosti - shánět takové věci jako bujon, vložky, cukr, látku na ušití, vlnu na pletení, kachliky do koupelny... potkávat se s arogancí a neurvalým chováním ( prodavačka v obchodě, která prohlíží tašku, sestra u doktora, která vyřvává diagnózy v čekárně, nerudný doktor/úředník, zapšklý učitel, který žákovi napíše špatný posudek...) Šeď, nevlídno, rozbité domy, po ulicích lešení a plechové ohrady, zničené lesy, potoky, řeky... a hlavně neustálé přemýšlení, komu co můžu/nemůžu/měla bych říct, dobrovolně nedobrovolné brigády v akci Z a členství v SČSP a ROH. Denní stání ve frontách, nákup a shánění toho, co je náhodou v obchodě a ne co by člověk chtěl, masírka už od mateřské školky...
(16.11.2024 11:30:47) senedro, se vším, co jsi vyjmenovala (prodavačka v obchodě, která prohlíží tašku, sestra u doktora, která vyřvává diagnózy v čekárně, nerudný doktor/úředník, zapšklý učitel, který žákovi napíše špatný posudek.), se bohužel pořád setkáváme. S výjimkou posudků, samozřejmě. Pořád ještě v obchodě vidíme cedule, že vstupem dáváme souhlas s prohlídkou tašek, zdravotnictví je kapitola sama pro sebe (bohužel mám osobní zkušenost, a to se nedám - zatím), nekompetentnost a aroganci úředníků netřeba diskutovat. Ono to je totiž o lidech, a ti se příliš nezměnili.
(16.11.2024 11:33:02) Kaipo, v míře naprosto zanedbatelné, ve srovnání s dobou před 89. Většinou se lidi snaží, že sem tam narazíme na blbce, to bylo a bude vždycky.
(17.11.2024 8:45:38) V míře naprosto zanedbatelne? Téměř vzdy když prochazim pokladnami bez placeni, protože jsem nic nekoupila, na me ostraha jeci, abych jim ukázala tasku. Zrovna v patek jsem podavala v Albertu stížnost na jejich ostrahu, neskutecna arogance! Měla jsem ledvinku a i tak na me jecel…tohle opravdu neustále lustrovani tašek, nákupních vozíku si teda ze sociku nepamatuji! Já neobhajuji socializmus, ale nesnasim černobíle videni historie, tehdy cerna teď jenom bila. Není tomu tak, každá doba ma své pro i proti.
(17.11.2024 9:23:53) Tašku jsem za svůj život ještě neukazovala. V Albertu se mi asi nikdy nestalo, že bych odcházela bez nakoupení, ale ledaskde jinde ano a zatím mě nikdy nikdo z personálu neoslovil.....
(17.11.2024 9:32:15) Po mně chtěli jednou ukázat tašku v samoobsluze. Bylo to někdy v devadesátkách, zrovna se jim tam hrozně rozšířily krádeže. Nebyla jsem dotčená, chápala jsem to. Kradli tam tehdy převážně tzv. slušní lidé.
(17.11.2024 17:01:12) Tys nikdy nesla do obchodu pro něco konkrétního a nebylo to, tak si odesla s neporizenou???
Minuly tyden jsem kupovala 4 plata vajec a musela jsem každé plato nadzvednout, aby to prodavačka zkontrolovala. Jasne, bude to tim, ze vypadam podezrele😄😄😄😄
(17.11.2024 17:38:15) "Tys nikdy nesla do obchodu pro něco konkrétního a nebylo to, tak si odesla s neporizenou?"
Tipuju, že zrovna v Albertu se to moc často nestane. Třeba v obchodě s oblečením běžně, ale když něco nemají v potravinách, tak člověk stejně obvykle nakoupí ten zbytek, co potřebuje. Možná proto se na to pak ostraha zaměřuje, že je to nestandardní.
(17.11.2024 18:23:55) No zrovna z alberta odcházím s prázdnou relativně často, pokud nemají konkrétní věc chodím především pro mlynářskou briošku, někdy pro grilované kuře, případně pro konkrétní věc z letáku a když to není, nevezmu nic... nějak nemám Alberta ráda A když jsem před martinem nesehnala v lidlu husu, odešla jsem taky s prázdnou, dokonce jsem si řekla ostraze, ať mě vypustí vchodem, abych nemusela přes pokladny - a bez protestů mě vypustil můj muž za mnou vlál a ještě na parkovišti konstatoval, že jsem neskutečná on sám by raději stál ve frontě, než by ji "předběhl"
(17.11.2024 22:42:10) Tak me se to stává opravdu casto. chodím nakupovat hlavne do makra velke veci, do ostatních jenom konkrétní maličkosti. Například dnes pro slavné maslo😄 už bylo vyprodané, takže nic. Pro me je zas nepochopitelne, kupovat nepotřebné potraviny za kazdou cenu, jenom abych něco koupila…každý to mame proste jinak.
(17.11.2024 22:47:59) "Pro me je zas nepochopitelne, kupovat nepotřebné potraviny za kazdou cenu, jenom abych něco koupila"
Proč nepotřebné? Lidé obvykle nepotřebují jednu věc, ale dělají větší nákup potřebných věcí, když už tam jdou. Obsluze pak asi připadá zvláštní, když někdo nemá (opakovaně) nic a zkontrolují ho.
(17.11.2024 18:22:44) Tak já ještě pamatuji jak se nemohlo do obchodů s kočárky, teda ještě v 95a 97.To jsem se bála že budou mimča plakat, že by mohlo být ukradeno jsem si snad nepřipouštěla. Tehdy to bylo normální a když nechaly prodavačky kočárek u pokladny bylo to lepší. Báli se krádeží nebo že kolečka špinily podlahu. Zlaté supermarkety kde už se to přestalo řešit. A taky si nedovedu představit jak by se dnešním puberťákům líbily povinné účasti na prvním máji a listopadovém lampiónovém průvodu.
(17.11.2024 20:36:54) A jo No já to tenkrát brala,že je volno, abychom šli do průvodu A to bylo zábavnější než škola,, chvilku jsme šli, s partou, pak jsme koukali na alegorický vozy, koupila jsem si zmrzlinu, míchanou a griliášoovu trubičku s čokoládou. Většinou pršelo, tak jsme se pak chvilku schovali na zastávce a jeli domů autobusem. Já si to tenkrát s ničím nespojovala
(17.11.2024 21:24:36) Huso, postoj ke krojům asi závisel na horlivosti vedení školy. Nepamatuji, že by kdokoliv v rodině zmiňoval, že někdy k nějaké příležitosti nosil kroj. Ani na žádné fotografii jsem nikoho neviděla v kroji. Já sama jsem jedinkrát v pionýrském kroji stála u pomníku rudoarmějce a protože byla zima a poprchalo, měla jsem přes něj bundu. Víckrát po nás nikdo kroj nechtěl, po pravdě jsem ani moc nechápala, k čemu jsme ty kroje obdrželi. Zapadl v zapomnění, vyrostla jsem z něj, svazácký jsem nikdy ani nedostala. Svazáctví se u nás na gymnáziu ani nepěstovalo, jen jsme snad formálně dostali nějaké průkazy v prvním ročníku.
(17.11.2024 21:27:01) Ropucho, po nás chtěli kroje na 1. máje a když jsme šli k hrobu neznámého vojína ( chodila jsem do školy ve městě, ve kterém sídlilo vysoké velení armády a tyhle šaškárny probíhaly pravidelně několikrát za rok).
(17.11.2024 21:27:11) Vy jste něco obdrželi? My jsm byly tři holky a když se něco dělo a musely jsme mít kroj, máma chudák lítala a sháněla košile, sukně...Kupovalo se to nebo půjčovalo, jen šátek jsme dostali.
(17.11.2024 21:42:51) Hele, možná jsme taky měly se segrou jen košili a mamka nám vždycky koupila nějakou tmavomodrou sukni... ale fakt už nevím. Zase jsme na těch sukních měly pionýrské pásky. Vždycky se sháněly staré plátěné šátky, protože novější byly z nějaké umělotiny a velmi snadno se při žehlení spálily. jednou si ho sestra spálila a měla si koupit nový z vlastního kapesného. Děsně jí to štvalo.
(17.11.2024 21:44:45) My měli ten umělej. A sukně nevím-nebyly šedý? Každopádně jsem ve 12letech byla tři týdny v Rusku a tam děti nosily gálstuky i do lesa. A ráno s tím nastupovaly, před snídaní a pochodovaly. a tak. A byly vedený úúúplně jinak než my a poslouchaly My byli teda prd pionýři
(17.11.2024 21:38:49) Federiko, aha... Já měla za to, že jsme dostali šátek a košili, možná jestli se na to vybíraly peníze? Více součástí jsem nikdy neměla, žádnou sukni. Ale naše škola v tomto asi byla mimořádně vlažná. Slib jsme skládali, to se asi muselo splnit a vykázat, ale dál už to nějak vyšumělo. Tu a tam někoho museli postavit k nějakým věncům, více pionýrských angažmá si nepamatuji. Do průvodů jsme chodili v civilu.
(17.11.2024 21:40:35) Tak my jsme taky nic moc nedělali. Ale sem tam byla nějaká akce, stálo se u nějakého pomníku nebo jsme uctívali památku zrovna zemřelého ruského prezidenta, jeden čas jich bylo nějak víc.
(18.11.2024 1:58:16) Dole na Můstku, resp. v Havířské, byla ta prodejna s pionýrskými a jiskerskými kroji. Bylo to v zadní části toho obchodu, co vede na Ovocný trh.
(18.11.2024 3:02:24) Slibuju dnes přede všemi, jako jiskra jasná, že budu žít pro svou zemi, aby byla šťastná.
Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít podle pionýrských zákonů, abych byl dobrým občanem své milované vlasti, Československé socialistické republiky, a svým jednáním chránit čest Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.
To jsme skládali v muzeu SNB a kolem nás byly ty fotky mordů... Dost děsné.
(18.11.2024 7:54:45) my skládali pionýrský slib v blízké fabrice, která měla patronát nad naší pionýrskou skupinou - železárnách... pamatuju si, jak jsme šli špalírem kolem těch pecí, jak byl všude smrad, hluk a spolužačka zakopla a rozedřela si koleno a roztrhala bílé silonky - krvavé koleno v bílých silonkách je nakonec můj nejsilnější vjem z celého pionýrského slibu
(18.11.2024 9:53:06) Já už si vůbec nepamatuju, kdy a jak jsme skládali pionýrský slib, ale bylo to před rokem 1968, v r. 1968 se u nás na škole Pionýr nějak rozpustil a já jsem 2 roky chodila do Táborníka. Pak to zas v tichosti obnovili, ale nějak jsem byla neaktivní, většina holek chodila na jazz gymnastiku (tu jsem zkusila jednou a zjistila, že mi to zoufale nejde) a do šití, což jsem ani nezkusila. Jinak tam žádné kroužky nebyly. V prváku na gymplu na první třídnicke hodině nám třídní oznámila, že jsme všichni v SSM a náš předseda je XY. Nikdo ani nemukl. Ze SSM jsem aktivně vystoupila až v práci, že už jsem na to stará (23), problém nebyl. Zato jsem byla automaticky v ROH, to se také nikdo neptal, jestli chci.
(18.11.2024 11:01:39) u nás teda bylo kroužků při škole spousta... a pionýrská skupina fakt fungovala, ta mimoškolní činnost dětí byla opravdu hodně podporovaná a povětšinou i dost bez toho ideologického balastu... na to, že jsme byli vesnice, tak bylo u nás hodně pionýrských oddílů, dost dělených podle zájmů - hasiči, rybáři, domácí práce, turisťák a další... mezi sebou jsme měli celoroční soutěžení, něco teda i z té ideologie... na plný úvazek tam fungovala jen skupinová vedoucí, jinak vedoucí jednotlivých oddílů to měli jako dobrovolnou činnost... náš oddíl byl velmi soutěživý, takže jsme holt zvládli i nějaké ty ideologické žvásty, ale základem byla prostě ta turistika, přežití v lese, brigádničení u lesáků... dodnes to považuju za nejkrásnější možnou součást dětství... a zřejmě nejen já, protože co vím, pionýrská skupina funguje nadále, vedou to lidé, co tím sami prošli jako děti a mimo pionýra byly další kroužky, jako dítě, co se doma moc ochomýtat nechtělo, jsem chodila nadšeně kam se dalo - včetně výtvarného kroužku (jsem dysgrafik), hudebního kroužku (tam jsem se udržela půl roku, než přišli na to, že FAKT neumím zpívat ), přírodovědeckého (no to jsme prostě chodili do lesa na vycházky) a nakonec i počítačového... k tomu nějaké ty tělocvičné od aerobiku, přes cvičení pro ženy až po gymnastický - jako naprosto nic z toho mi nešlo, ale to nikomu zase tak moc nevadilo, jen jsem si vždycky vyslechla, jak neuvěřitelně jsem neschopná, obzvláště v porovnání s mou starší tlustou! sestrou naši na mimoškolní činnost slyšeli, nic je to nestálo, tak mi nijak nebránili
(20.11.2024 14:48:25) Za kroužky jsem chodil do Městské stanice maldých techniků při Domu pionýrů a mládeže hl.m. Prahy. Pod Julisku za Internacionálem.
(17.11.2024 22:00:26) Obdrželi? To se muselo koupit, naši mi sukni nikdy nekoupili, jenom košili, pionýrskou. Svazácký jsem neměla a do jiskřiček mi taky nedovolili chodit. V SSM jsem byla ve sportovním oddíle, měli jsme fiktivní skupinu a na všechno mi napsali papír, že jsem byla s nima, takže se školou jsem nikam nemusela.
(17.11.2024 22:05:09) Já už to tu jednou psala-mě do jisker nevzali. Až napodruhé Všichni skládali slib a já dvakrát za sebou místo "aby byla šťastná"-ta země, Země, já si každopádně v těch 7-8 představovala tu kouli, řekla "ABYCH byla šťastná", dávalo mi to smysl. Očividně těm, kteří o tom rozhodovali, ne.
(17.11.2024 22:19:05) Tak u nás se kroj nosil často, i na třídní focení, některé roky... A určitě do průvodů (7. listopad pod kabát, 1. máj), na zahajovací a ukončovací setkání pionýrů (začátek a konec školního roku), občas nějaká schůze, slavnost... A pak jsme měli ještě pracovní, to byla zelená košile, tu jsme teda pak zaměňovali za vojenskou základní košili, ten jsme nosili dost i na táboře, na výlety a podobně...
(18.11.2024 13:42:05) Inko, jojo, už to tu někdo připomněl, že kroj se musel koupit, že se rozdávaly jen šátky. Já si tenhle detail nepamatuji, bylo mi asi šest let a pamatuji pouze to, že jsem měla košili a šátek, nastoupení v řadě jsme odříkali slib, dostali jsme květ narcisky do ruky a šli domů. A pak to celé utichlo a vyšumělo, aniž bychom něco pionýrského nějak zvláśť tvořili. Vedení naší školy nejspíš nebylo ideologicky zapálené.
(18.11.2024 14:12:39) Inko, aha, tak dokonce motám jiskry s pionýry?? Tak v tom případě se omlouvám, je to důkaz, že se tato záležitost o mě jen letmo otřela a zanechala zanedbatelné stopy. (Jiskry měly žlutý šátek a pionýři červený? A košile byla stejná, modrá? A ano, slib jisker dodnes umím, takže to bylo v té první třídě s tou narciskou? A pionýrský někdy jindy? Text také umím, ale tu akci si nepamatuji vůbec... No zmatek tedy, děkuji každopádně za korekci vzpomínek, tyto záležitosti jsem evidentně neprožila do hloubky )
(18.11.2024 17:58:48) Pionýři byli asi od 4.třídy. Před tím se chodilo každý týden do Jisker, pak do Pionýra, plnily se nějaký úkoly, moudrá sova atd...měli jsme na to nějaký zapisniky. U nás to nebylo nic moc politickýho, jen to bylo otravný.
(18.11.2024 20:08:04) U nás do pionýra chodila asi půlka třídy a jo, pro radost, bylo to pojatý jako turisťák, politiky minimum. Já třeba chodila jenom rok a nikdo mě nepopotahoval. V SSM jsem byla až v práci, tam se z toho vyvléct nešlo. Ale zase byly dobrý chlastačky za podnikový peníze.
(18.11.2024 20:13:30) Já bych to tehdy pro radost měla. Měli jsme jiskry i pionýra z domova zakázané a hrozně mi to vadilo. Připadala jsem si vysloveně vyloučeně. Přitom nikdo z učitelů ani ze spolužáků mi nikdy ani nenaznačil, že by to bylo špatně, ale chodili tam ze třídy skoro všichni, jen já ne a nechápala jsem, proč nesmím. Byli mi šest let a netušila jsem, že je za tím kroužkem nějaká politika. A reálně se tam asi nic politického neprovozovalo, bylo to v 88 roce a nikoho z vedoucích puberťáků to nebralo. Občas jsem šla si šla tajně hrát mezi dav dětí do pionýru místo své snobské soukromé hodiny klavíru s členkou filharmonie. No, soudruzi by ze mě měli radost.
(19.11.2024 7:59:17) Ja jsem chodila do Pionira, ikdyz jsem nikdy neslozila slib. Jezdili jsme na vypravy, delali hry v centru Prahy, ucily uzly atd.. V podstate to byla obdoba dnesniho Skauta pod jinou hlavickou. Pak ty lidi s vedeni plynule presli do Skauta. Diky tyhle diskusi jsem si vzpomela, ze jsem dva roky delala pionirskou vedouci ve tride moji mamky. Dela jsem s detmi veci stejne, jako ja v detstvi v Pioniru.
(19.11.2024 12:13:44) Tak u nas to pro radost bylo, hrali jsme hry, v lete jsme chodili do parku a na hriste, jezdili jsme na vylety. Nijak jsem jako dite nevedela, ze slo o politiku. Pro nas to byl krouzek, kde se delo neco zajimaveho. Zadne politicke kecy mi v pameti neutkvely. Mozna jsme meli fajn vedouci a vykazovali to jen na papire😁
(18.11.2024 20:39:49) Neumím si představit tam nechodit, nám automaticky rozdali přihlášky a šli jsme. Jen jedni rodiče nesouhlasili a jediný spolužák nechodil s námi, bylo to divný. Moje máma byla učitelka, asi by si nemohla dovolit odmítnout. Pro mě to byla další povinná školní družina nebo tak, měla jsem radši pěvecký a taneční kroužek. Ale mě by nebavil ani dnešní skaut.
V SSM jsem byla od prváku, přišel člověk a rozdal nám přihlášky, nikdo si nedovolil to nevyplnit, ale tam byla aspoň sranda, družební víkendový akce s chlapci a diskotékou zdarma. Normálně by nás rodiče na něco takovýho nikdy nepustili.
(18.11.2024 21:36:19) Taky jsme měli ve třídě jen dva kluky, co nechodili do pionýra, oba měli zákaz od rodičů a oba to štvalo Já to fakt měla ráda, první oddíl, kam jsem chodila, byl dívčí - vařily jsme, dělaly různé rukodělné výrobky, hrály hry, naše vedoucí byla opravdu šikovná, takže jsme vyráběly z moduritu, pryskyřice, drhaly, háčkovaly, korálkovaly... Pak skončila a já přešla do turistického - výlety, přežití v přírodě, střelba ze vzduchovky, kuše, morseovka, uzly, různé (tehdy) neobvyklé hry v té době jako baseball, lakros, kroket... vedoucí byl nadšenec, 2-3 víkendy v měsíci jsme měli výlety, občas v létě se spaním pod širákem (nebo s celtou), tábory, to fakt nebylo z povinnosti
(18.11.2024 22:07:18) Hmm, tak nic z toho mě nebavilo, jedině ty střelby, v tom jsem byla dobrá - O partyzánský samopal, ale kytaře, zpěvu a tanci se to nemohlo rovnat, s holkama jsme v 5. třídě měly kapelu, tvoření jsem nesnášela, jsem nešikovná.
(18.11.2024 22:13:43) Já bych do Pionýra chodila ráda, kdyby měl stejnou náplň jako Táborník - výpravy do přírody, vázání uzlů, lovení bobříků. Jenže to nás Pionýr neměl. Co dělali kluci, to nevím, ale holky šily a cvičily jazz gymnastiku. Ani jedno jsem nechtěla dělat, tak jsem tam nechodila. Měla jsem strach, co mi třídní napíše do posudku, ale napsal, že jsem aktivní členka PO SSM. Byl hodný. A na střední a vysoké škole SSM něco asi organizovalo, patrně nějaké chlastačky, těm jsem se vyhýbala. Chodily jsme s holkama na dálkové pochody, ty taky organizovalo SSM, ale ne z naší školy. Rodiče mě od toho nijak neodrazovali, ale věděli, že já budu obyčejný člen, v ničem se nebudu angažovat, spíš se povezu.
(19.11.2024 8:12:31) muj pionyrsky oddil mel napln pry jako drive Skaut, vypravy v sobotu, uzly, poznavani rostlin atd.....rada na to vzpominam, vedl ho otec jednoho spoluzaka, 70. leta...ovsem slo o to, kdo se kde namanul, pokud otec spoluzaka byvaly Skaut, tak trida chodila v podstate do Skauta, pokud nejaka maminka, kterou bavilo vysivani, tak se ve tride vysivalo, kluci odpadli a chodili misto toho na fotbal
(19.11.2024 17:07:06) Pionýr byl u nás téměř povinný a oddílové vedoucí byly většinou studentky pedagogické fakulty. Většinu času se hrály nějaké kolektivní hry, když to šlo, tak venku a když ne, tak v klubovně. S kamarádkou jsme často na schůzky nechodily a pak jsme byly někde poblíž a pozorovaly jsme ostatní. Jednou nás načapali a měly jsme problém, proč jsme se nepřidaly k ostatním a radši měly absenci. Jednoduše - nechtěly jsme hrát ty kolektivní hry Na schůzkách se dělala prezence a ta se odevzdávala třídní a ta řešila, proč někdo nebyl na schůzce, když ve škole dopoledne byl a pak se to ještě řešilo s rodiči na třídních schůzkách. Takže u nás to byla dost buzerace. Někteří rodiče byli proti účasti dětí a dalo se to obejít i tím, že na dobu schůzek jim dali nějaký mimoškolní kroužek. Ale bylo to samozřejmě už podezřelé. A členy Pionýra ty děti tak jako tak byly, to si dovolil málokdo přímo odmítnout.
(19.11.2024 20:04:02) Jo, u nás taky, taková další školní otravná povinnost. Když bylo něco v pionýru, řešil to třídní učitel. Já jsem Teda chodila poctivě, ale opravdu nerada. Politika v tom ani nebyla, jen nuda. Dokonce jsme si v tom smyslu jednou stěžovali i na vedoucí, poslali jsme dopis, to bylo tóčo
(19.11.2024 20:41:27) Vůbec nevím, jestli u nás byl Pionýr povinný. Už jsem tu zmotala vzpomínky na Jiskry a Pionýry, mám na to jen vlažné vzpomínky z nejnižších tříd. Možná probíhaly i nějaké schůzky, ale pokud ano, splývá mi to s družinou, nic specifického se tam asi nedělo. Na druhém stupni Pionýr nijak nefiguroval, to bych si snad musela pamatovat. Pamatuji si zájmové kroužky ve škole i mimo školu, pamatuji si cvičení na spartakiádu, ale nic souvisejícího s pionýry.
(18.11.2024 1:49:43) Já si tak přála mít kroj. A zápasník jisker a odznáčky. A chodit k pomníčkům. Nic, rodiče nedovolili. Ani na Prvního máje mě nepustili
(18.11.2024 3:00:16) Jo já, jako polodisidentské dítko jsem mezi 5.-6. třídou usoudil, že mi nejde ruština a že tábor se sovětskými pionýry by byl řešením. Tož jsem si k hrůze rodičů prosadil tábor SČSP z našeho obvodu. Tam jsem ovšem měl několik přidrzlých poznámek vůči vedoucícm, především jsem se jich ptal, kolik jim za to platí.
Netušil jsem že je tam nalezlá celá jedna bolševická famílie až po jejich mladé dospělé, co nám vedli oddíl. (Bylo to v ČR a kluci byli z Ukrajiny a z Litvy, myslím.) A už vůbec jsem netušil, že matka rodu je sekretářka komise Českého fondu výtvarných umění, před kterou otec musel nechávat schvalovat všechny projekty, včetně kvality provedení, ceny atd. A ta se rozhodla to dát otci sežrat na nějaké komisi, kam nesl svoje projekty. Už to vypadalo zle až se ozval nějaký komisař, zasloužilý umělec, architekt a milou paní poslal do ... Že jsou tam od něčeho jiného, tohle ať si řeší třeba na třídní schůzce. Otci už tedy nikdy moc na ruku nešla.
A ještě k tomu jsem si tam svévolně vyměnil pionýrský šátek se sovětskými pionýry, k čemuž jsem předem nepožádal o svolení a tím podle skupinové vedoucí zneuctil pionýrskou symboliku. Málem mi neprodala nový a rozhodně jsem nesměl nosit ten sovětský (byly víc do oranžova).
Jojo, byl jsem takový schizofrenní, z domova jsem samozřejmě věděl o okupaci, o tom že SSSR je zlo. Ale zároveň jsem si to chtěl osahat, dostat se dovnitř do systému, zda je to takové zlo. Málem mne pak ve 14 vyšetřovali, protože jsem dělal pomocníka vedoucímu turisťáku v rámci naší školy. A on zneužíval holky. A tehdy se mne skupinová vedoucí ptala, zda jsem něco na tom jediném výletu, kde jsem byl v 8, třídě po přijímačkách, neviděl. Zpětně mi došly nějaké jeho kecy, ale byl jsem malý trumbera... Takže zřejmě SNB řekla, že nic nevím a že není třeba mne do toho tahat. Po pár letech mi to někdo vysvětlil, že ho pak zavřeli.
(18.11.2024 10:42:36) U nas se pestovaly svazacke diskoteky, takze super. Vetsinou nekde v kulturaku v okrajove casti mesta, takze neco jako vesnicke zabavky😁
(18.11.2024 10:59:06) Vesnických zábav jsemsi užila dost, ca od 13-18, vlastně každý víkend, někdy i víckrát. Ale teda se svazáctvím to mělo fakt málo společnýho
(17.11.2024 10:53:28) Odkládání tašek si také nepamatuji. A v současnosti si nepamatuji, kdy naposled jsem viděla v nějakém obchodě ostrahu. To už bude hodně dávno. Do Alberta tedy nechodím, ale všude jinde myslím ostrahy zmizely a nebo se zprofesionalizovaly natolik, že jsou zcela nenápadné.
(17.11.2024 11:47:18) Tak třeba Lidl má ostrahu normálně viditelnou, v uniformě (teda tuším nějaký svetr nebo vesta), v našem "novém" pán z ostrahy často vypomáhá u samopokladen Jinak jsem nikdy nepředkládala tašku k nahlédnutí, a snad ani kočár, přitom bych podle mne byla typicky vhodná ke kontrole (podle pleti) asi působím nějak důvěryhodně, z ela výjimečně mě kontroluje i revizor v MHD, asi jen když to berou komplet Jo a teda náhodná kontrola u scan and go, ale to si neberu osobně
(17.11.2024 12:05:53) Ropucho, v Lidlu a v Bille vídám ostrahu běžně, někdy mě i pozdraví u vchodu 🙂. Vlastně i v Albertu, ale tam chodím jen u mamky. Naposled nás ostraha bedlivě sledovala, když jsme byli se synem na podzimních prázdninách v Nýřanech u Plzně. Měli jsme tedy oba na zádech obrovský batoh, protože jsme si šli nakoupit ještě před tím, než jsme se šli ubytovat. Bylo to na opačných koncích města, tak se nám nechtělo to pak jít znovu. Ale pán jen koukal a pořád se tak divně culil😁. Jinak ani s kočárkem, ani bez něj po mně nikdy nikde nic vidět nechtěli.
(17.11.2024 12:10:27) U nás v Bille ostraha taky je, často hlídá u východu z pokladen, ale chodí i mezi regály. Kromě toho mají v každém supermarketu kamery, takže ostraha je i v zázemí a sleduje přes kamery, co se děje v obchodě.
(17.11.2024 13:43:17) Tak jsem si při přípravě oběda vzpomněla na další střípky.
Když člověk kupoval maso, běžně místo půl kila dostal třeba 40,45 deka. Podobné to bylo se salámy a saláty. V našem venkovském obchodě měla prodavačka váhu kus od pokladny, aby ten, kdo zrovna objednával, na váhu neviděl. Jednou, mohlo mi být tak 7 let, mě rodiče poslali pro půl kila citronů. Prodavačka mi nabalila přes tři čtvrtě kila ... a citrony začaly skoro hned plesnivět - prodavačka se zbavila už špatného zboží. O prázdninách jsem chodila nakupovat, protože jen dvakrát týdně do našeho obchodu dováželi uzeniny. Stála jsem ve frontě a místní důchodkyně, které byly až za mnou volaly na prodavačku :" Maruškooooooo, nech mi osm špekáčků.... Maruško, dej mi stranou čtvrt kila šunky..." Ne, děkuji, už nechci...
(17.11.2024 13:53:15) A mě zas posílali nakupovat a měla jsem pak jít za vedoucím, že tam mám schovaný knížky pod pultem. A on mi je dal,bylo mi neskutečně trapný mu o to říkat a pak jsem sdělila mámě:" Ale nebyly pod pultem, měl je vzadu..."
(17.11.2024 15:06:31) Jeminanku co pak byl socializmus jenom o žrádle? Me je dnes do place z toho stopnuteho ekonomického vývoje, který tady byl za první republiky. byli jsme jedna z nejprumyslovějších zemí světa! Zaniklo svobodne podnikani, a s nim i ekonomicky růst měst. bohuzel se to už nikdy uplne nevratilo. To je dle mého jeden z nejvetsich pruseru socializmu, ne to ze nekdo schovaval salám a knihy pod pultem…
(17.11.2024 17:23:46) Kabelky se přece neodkládaly, jen velké nákupní tašky. Ale většinou jsem je tam nedávala, protože byla fronta na košíky a muselo se zboží rychle naházet do tašek.
(16.11.2024 11:40:31) Kaipo, to, že by někde visela cedule, že se má dávat taška k nahlédnutí, to jsem teda už setsakra dlouho neviděla. A kdyby to po mě někdo chtěl, tak bych buď odkráčela středem nebo si nechala zavolat policii. Ano, narazíš na nepříjemného úředníka, doktora, sestru.. ale není to pravidlo, ale výjimka. Taky se málokdy stane, že vlezeš do obchodu v 17.50 a nechtějí tě pustit dovnitř, mají vytřeno a uklizené zboží. Vyrůstala jsem na vesnici a od 1. třídy jsem chodila nakupovat, protože obchod zavíral nejpozději ve tři odpoledne a mamka dělala do půl čtvrté. Takže buď obětovala pauzu na svačinu a zaběhla nakoupit nebo se muselo jet nakoupit do sousedního města. Když pominu materiální stránku, tak je nebetyčný rozdíl třeba ve studiu - množství a šíře oborů. Neřeší se množství přihlášek na VŠ, není pro studenty problém někam vycestovat...
(16.11.2024 12:04:13) Senedro, fakt je, že cedulí ubylo. Ale jsou. Po mně to nikdo nechtěl, ale byla jsem připravená volat policii, protože nikdo jiný nemá právo mi lézt do tašky. K těm zdravotníkům - dřív se vesele uplácelo, jenže tohle taky nevymizelo. Mám známého, truhláře. Zrovna teď v pátek jsme se bavili (v souvislosti s mým bolavým kolenem):dělal kuchyň věhlasnému lékaři, udělal mu ji za hubičko (dobře, jeho chyba) a pan doktor mu řekl: pokud budeš něco potřebovat, můžeš za mnou přijít. Ale jen ty a jen jednou. Tak tedy přišel, pan doktor ho ošetřil a řekl si o 40 000.
(16.11.2024 12:20:18) Kaipo, no tak doufám, že mu je nedal. Respektive asi bych panu doktorovi navrhla, že to tedy uděláme proti doplatku za kuchyň. Nebo že může Dr svůj požadavek zaslat emailem a k tomu vypsat, za co přesně ta platba má být. Jako že je doktor kreten a truhlář tele - no to bylo asi vždy.
(16.11.2024 11:31:44) Já si pamatuju,jak jsem těsně před 89. jela autobusem k rodičům a vedle mě seděl asi šestiletej chlapeček.Celou dobu povídal a pak jsm hráli hru, že jsem mu vždycky řekla slovo a on měl doplnit, co to je, k čemu to je co se tam dělá a tak. A já mu řekla:" obchod" a on vyhrknul:" v obchodě se shání" Ne nakupuje, shání. Mě dnešní obchoďáky a konzum nevadí, konzumní jsem a nakupovat tam spíš moc nechodím, objednávám. Ale když chci, mají tam všechno.Od jídla po lékárnu, po restaurace-a otevřeno mají pořád.
(16.11.2024 11:35:13) Senedro, velmi přesně vystiženo.
Mě trochu děsí, že to bylo něco tak vyšinutého, že si to vůbec neumí představit, kdo to nezažil. Snad žádné filmy, dokumenty, vyprávění... nemohou zprostředkovat ten všudypřítomný pocit, atmosféru, mentalitu. Spolu s falešným sentimentem hlupáků plus cílenou propagandou z východu je to potenciálně nebezpečné
(16.11.2024 11:40:22) V jednom kubánském povídkovém filmu tohle bylo, nevzpomenu si na název. Psycholožka si přivydělávala pečením dortů, těžko sháněla vejce, věci na přestavbu bytu dodával kluci, kteří pracovali na vykládce zboží, protože normálně koupit se nedalo nic, úplně to na mě dýchlo.
Hlavně že na internetu plno vrstevníků pořád píše "To byla krásná doba, ne jak dnes" , vrátila bych je na rok zpátky
(16.11.2024 12:41:35) Nakupování toho, co zrovna bylo, byť to zrovna nebylo potřeba, protože "až budu potřebovat dlaždičky, nebudou". Pokud bylo jisté, že je nepoužiju ani za 5 let, vždycky se našel v okolí někdo, kdo je potřeboval. Takže byl přehled mezi známýma, kdo co potřebuje, a bralo se to rovnou pro ně. Kšeftování, protekce..., bez toho nic nefungovalo.
(16.11.2024 11:31:01) Asi bych musela zůstat ve zdravotnictví, a asi na nejnižší pozici, žádná specializace, protože jsem v létě 1989 odmítla přihlášku do Strany. Potřebovali někoho mladého😄.
(16.11.2024 11:50:05) SOBOTA (Juan Carlos Tabío) – Jeden obyčejný den v životě Mirty, která se dvěma pracemi a výrobou cukrovinek snaží zajistit potřeby své rodiny.
(16.11.2024 11:43:45) proboha,kde to beres, takove a podobne "ritualy", nic podobneho jsem nezazivala a to mi v te dobe bylo temer 25,ale jsou veci u me,ktere s rezimem nemaji vubec nic spolecneho - jedu si dle sveho a co si kdo mysli ci nemysli je mi v pate.
(16.11.2024 11:55:33) V minulém režimu jsem žila 30 let, vystudovala jsem v něm, vdala se, 3 roky pracovala, porodila 2 děti, žila jsem tehdy běžný život dospělé vdané ženy s dětmi, takže si troufám tvrdit, že jsem si užila všeho nad míru. Všechno se shánělo, na nákup se muselo dopoledne, aby bylo mléko, pečivo, jogurty, sýr byl jeden - cihla, šunka jeden druh apod. Podle mě notoricky známé. Něco se dalo sehnat jen pod pultem, pokud jsi měla známé nebo podplatila prodavače. Řezníci, zelinář i, to byli páni. V ulicích šedé, omlácene fasády domů, někde stalo lešení i několik let a nic, nápisy Pozor, padá omítka. Nemohla sis vybrat doktora, zubaře, když jsi měla smůlu na blbce a neumětela, tak bohužel. Všude neustále propaganda Se sovětským svazem na věčné časy, měsíc ceskoslovensko-sovestkeho přátelství, vítězný únor, výročí VŘSR, furt otravovali s nějakými veřejnými schůzemi KSČ a podobnými ptakovinami. Kecy v novinách, kecy v televizi. Některé léky na západě běžné, u nás vůbec nebyly, takže lidí prostě zemřeli a hotovo. Na některé školy nebylo možno se dostat bez tlačenky a bez úplatku, některé obory prostě neotevřeli a hotovo, dělejte si, co chcete, běžte do fabriky. Nemožnost cestování na západ a do Jugoslávie, nebo s velkými problémy. Běžný život nám prostě znepříjemňovaly tisíce každodenních maličkostí od toho, že člověk nemohl sehnat Mladý svět, až po opravdu životně důležité věci a skutečnosti. Jsem strašně šťastná, že jsem se dožila revoluce a dnešní doby, i když nic není ideální a dost věcí dnes se mi také nelíbí. Ale ve srovnání s minulým režimem je to nebe a dudy.
(16.11.2024 12:22:04) Huso, ono se hodně vzpomíná na nedostatek spotřebního zboží, případně na politický útlak, což byly samozřejmě zásadní věci. Ale já bych ještě připomněla, že základním rysem toho režimu byla neúcta a nerespekt, ke všem a ke všemu. K lidem, k životnímu prostředí, k práci, k času, k majetku, samozřejmě ke svobodě a individualitě, k veřejnému prostoru... V tom vidím nejzásadnější rozdíl na každém kroku.
(16.11.2024 12:26:51) Ropucho, samozřejmě, to bylo gro toho režimu, nesvoboda, nespravedlnost, lhostejnost k lidem i životnímu prostředí. Ale tady se mají psát drobné vzpomínky na každodenní život. Tak jsem je napsala, to shánění všeho byla prostá každodennost.
(16.11.2024 22:09:38) Je fakt, ze v dobe revoluce mi bylo 18, takze jsem neshanela pro rodinu, ale u nas neshanel nikdo. Doma bylo klasicky jen maslo, chleba, mleko, syr. Stravovali jsme se ve skole, mati tez, byla ucitelka. O vikendu jsme turistikovali, takze obed vetsinou na vylete. Hadry jsme meli obycejne, stvalo me, ze obcas jsem "dedila" po starsim brachovi. V sestce jsem si zacala sit a to uz pak bylo v pohode, latky byly😁 Takze prazdne obchody me nejak minuly. Spis az v puberte jsem cichla diky svemu klukovi k uplne jine kulture - undergroundu - a tam uz slo o uplne jine veci, obcas i o existenci... Na vyslechu na otazku, jestli mam psaci stroj a co na nem pisu, po odpovedi "drse" nechapali. Ja jsem zas nechapala, na co se me ptaji, mela jsem ekonomiku a ucili jsme se psani vsemi deseti... Mozna kdybych se s nim neseznamila, tak si ziju v blazene nevedomosti az do revoluce...
(16.11.2024 15:35:27) K tomuto mam spoustu vyhrad - pracovala jsrm v tomto rezimu 5 let,porodila 1 dite a rovnez zila 7 let zivot dospele mlade zeny.
- pises o nemoznosti jezdit na zapad,ale u tebe je to jen teoreticky blabol; ja treba opravdu chtela vyjet a devizak jsem vzdy dostala (jug.+svycarsko)
- doktori - dnes mnohem horsi situace mnohde a pro mnohe,nez tenkrat,pocinaje peduatey,pres zubare ...
- zili jsme v panelaku na sidlisti, kde v blizkosti se nachazeli 3 velke samosky a bezne potraviny tam byly celodenne k dostani,uz si nevzpominam jak pecivo,ale to je problem i dnes,ze kdyz chces v marketu si vybrat pecivo v 17 hod pri navratu z prace, tak neni z ceho a je to tam jak u snedeneho kramu
- dnes sice neni propaganda sov.svazu,zato na nas odevsad a vsude utoci jeste vic vlezlejsi a priblblejsi reklamy,nevyzadana sdeleni ci notifikace
- psat, ze ty jsi zila zivot bezne mlade vdane detne zeny je v tvem pripade taky na hrane,kdyz deti ti vecne hlidali prarodice a tys lezela v depresich a byla nepouzitelna manzelka i matka, ktere bylo fuk zarizovani bytu i vsechno ostatni.
Kolikrat jsem si rikala pri cteni tvych zalozpevu, ze tvuj ex si tenkrat zaslouzil min. svatorecit a jak ho neznam tak mu fandim,ze snad napodruhe trefil na normalni zenskou, se kterou ten zivot prozije a uzije.
(16.11.2024 15:58:06) Fren,já ale třeba chtěla do Německa, západního a do Francie. A rozhodně jsem se nemohla sebrat a jet, jako teď. Studovat jsem tam taky nemohla. Doktora jsem si nemohla vybrat, jako teď.Śkoly pro děti jsem si nemohla vybrat jako teď. Nic jsem si nemohla vybrat
(16.11.2024 17:49:53) Dostat se někam na západ chtělo buď neskutečné štěstí ( třeba zájezd ROH), známosti ( ideálně podmáznuté) nebo dobrý kádrový profil. Taky zaplatit takový zájezd rozhodně nebylo jednoduché. Rozhodně to nebylo pravidlo a lidi byli rádi, že se dostali s minimem peněz aspoň do Polska nebo NDR.
(16.11.2024 17:52:59) No pár let před 89 ti mohl někdo složit valutovej dar v bance, určitou částku na den a napsat pozvání a výjezdní doložku jsi dostala. Ale vopruz byl,žes to tak vůbec musela dělat. A pak tě ve vlaku prohlíželi tam i zpátky tak, jako bys byla zločinec.
(16.11.2024 18:01:00) Já jsem v Německu dostala spoustu kazet, s hudbou. Všechno mi to prohrabávali,dívali se mi i do spodního prádla na sobě, všechno mi vyházeli. A pak si mě asi třikrát zvali na policii, bylo mi 18 a všechno bylo děsně otravný.
(16.11.2024 18:03:54) Ja si vezla lyze, vyplnila celni prohlaseni a desne se bala, ze mi je vezmou. Takova blbost… Celnici, pohranicnici, psi, desna atmosfera.
(16.11.2024 16:00:22) Fren, já jsem byla malá holka, jsem ročník 76, ale doma se o tom dost mluvilo, poslouchali jsme svobodou Evropu a hlas Ameriky, protože mám starší bráchy a naší věděli, že to posloucháme, ale taky že víme, že to nesmíme nikdy přiznat
Na západ by nás nikdy nepustili, protože dcera kulaka prostě nikam nesmí, kromě toho jsme absolutně neměli za co
protože jsem měla velký zdravotní problém, naši se mnou jezdili od narození do Brna do dětské nemocnice a vždycky s sebou měli 500, což byla skoro polovina jedné výplaty, pomeranče, který my jsme nedostali, nebo flašku slivovice
kdyby se doktor, vždycky ten stejný, bránil, určitě by mu to nedávali
bydleli jsme v nedokončeným domě, kde dolní patro bylo hrozně dlouho z holých cihel, protože od stavebního povolení se během asi půl roku tak zvedly ceny, že nebylo na dokončení a naší neměli nárok na půjčku, nevím už proč
pamatuju na fronty před obchoďákem u školy, vždycky jsem měla nějaký peníze a když byla fronta, šla jsem do ní, bývala na toaletní papír, lepící vložky, banány, mandarinky
v naší části města byl jediný obchod s masnou, ale zavírali snad ve 4, ale pečivo ani maso už stejně dávno neměli
maminka se naučila šít i kalhoty a bundy, protože se nedalo nic sehnat
pořád jsme šetřili, třeba voda byla hrozně drahá, zvlášť teplá voda, topení bylo drahý, měli jsme už tenkrát plynový kotel, protože naši dostali nějaký poukaz kvůli mýmu zdravotnímu stavu, měla jsem invalidní důchod a maminka na mě brala 300 Kčs
teta bydlela v paneláku a tam se teplo ani teplá voda neřešila, měli minimální ceny
vzpomínám na výlet do Berlína, jak jsme se dívali na zeď, a snad rok potom nebyla, pak svatořečení Anežky České, nevěřící rodina přilepená k obrazovce, protože to všechno znamenalo, že se něco mění
brácha si koupil knížku od Gorbačova, byl z ní nadšený
a pamatuju strach 17. listopadu večer, kdy brácha vysokoškolák nepřijel
fuj, nikdy bych to neměnila, a to jsem byla fakt děcko, bylo mi 13
zajímavý je, jak jsme na svůj věk byli vyspělí, jak jsme ve třídě vnímali, co se děje, jak jsme přesně věděli, který učitele kam zařadit, a taky jsme to dělali
(16.11.2024 18:07:25) Tak tos měla, Fern, vlastně docela štěstí s tím ježděním na Západ a do Jugošky. Předpokládám, že byly místní rozdíly, někde seděla větší, jinde menší žába na prameni. Dost často se to s devizovými přísliby dělalo tak, že ho dostali rodiče, ale ne děti, nebo prostě jen část rodiny, taková účinná "prevence", aby tam nezůstali všichni. A, upřímně, moc nerozumím tomu, co píšeš o někom s depresí, jak to souvisí s tématem? Když tedy pominu to, že reaktivní depresi v tom socialismu mělo docela dost lidí už jen z toho skrývání, co si doopravdy o tom režimu mysleli. Mít "něco v patě" jistě šlo u nepodstatných věcí, ale pokud už člověk měl děti a nebo mu na něčem extrémně záleželo, tak najít si na něj páku bylo dost snadné. Například kdo by nechtěl, aby se jeho děti dostaly na slušnou střední školu, že?
(16.11.2024 19:03:56) já si myslím, že Fren naopak přizná na rovinu, jak to má - celý svůj život jede naplno, predátor bez svědomí - chce cestovat na Západ, zařídí to tak, že jede - chce se uvolnit, když ji zmáhá manželský život, běží na autostop
jenomže už ji dlouhá léta nikdo u vozovky nestaví, je celá vymrzlá a neuvolněná a ještě k tomu výročí toho 17.11., který ji vůbec netěší, no prostě samé trable
(16.11.2024 18:10:20) No, člověk se mohl mít relativně dobře, pokud byl taková malá pijavice, která parazitovala na systému a využívala ho a zneužívala ho. Různí řezníci, taxikáři, instalatéři, hospodští... Případně sekretářka, která donášela a za různé úplaty ztrácela slovo u šéfa... Na takových ten systém stál.
(16.11.2024 18:44:56) Ani jedno z toho odshora az dolu nebyl muj pripad; nebo si snad myslis,ze slusni lidi nemeli sanci zit spokojene?
Ja byla navic tenkrat hodne mlada,uzivala si zivota a mela jsrm uplne jine zajmy nez intrikarit. A zacla jsem pracovat jako ucetni a pak jsem do odchodu na md vystridala vice kancel.fleku,coz bylo pro tehdejsi dobu rovnez dost netypicke,ale neparala jsem se s tim uz tehdy.
Nikdy jsem nechtela byt v ssm a ani nebyla,nespatrovala jsem v tom zadny smysl, v ksc nikdo od nas v rodine nebyl,naopak babicin bratr ing. s rodinou utekli na zapad a muj deda mel v 50kach nejaky problem s tehd.rezimem,takze ho suspendovali.
(16.11.2024 19:05:10) Sedela jsem tenkrat v kanclu primo se sefkou 50+, ktera v te pidi mistnosti hulila jak komin,to se nedalo a po roce jsem nasla odvahu a dala vypoved.
Hele ale tebe se v te skole chteli zbavit docela evidentne,no a podarilo se jim te vystipat. Ani se jim nedivim
(19.11.2024 9:58:08) Fern, Nic o tobě nevím, ale lituju tě. Spokojení lidé nemají potřebu takhle kolem sebe kopat a být zlí. No, třeba to bereš jako legraci.
Pokud je ten, na koho tak hnusně útočíš v pohodě, jen se ti směje, Ale dochází ti, že někomu, kdo je zrovna psychicky na dně, by tvoje hloupé urážky mohly i ublížit?
(16.11.2024 19:06:02) Fern, myslíš, že všichni příbuzní emigrantů nebyli slušní? nebo třeba děti sedláků, nebo rodiny vědců, letců z války a spousta dalších, kteří nesměli studovat nebo pracovat? odložení od vědy k lopadě, v lepším případě, v horším do dolu
jenže tebe se to netýkalo, takže to neexistovalo a kdo to tvrdí, ten si vymýšlí
(16.11.2024 19:42:07) Fren, to je právě ten problém, že mnozí slušní lidé šanci žít spokojeně neměli. Bohužel se však zcela jistě lišíme v názoru na to, kdo je slušný. Ty slušný člověk nejsi, dokazuješ to tu kdykoli se objevíš.
(16.11.2024 20:23:35) "člověk se mohl mít relativně dobře, pokud byl taková malá pijavice, která parazitovala na systému..."
Senedro, a to zase ne. Jistě, sorta zelinářů, taxikářů, melouchářů, veksláků... to všechno existovalo, existovala korupce, existovala šedá ekonomika. Ale dobře v rámci tehdejších možností se mohl mít i relativně slušný člověk, který se zaťatými zuby nějak prokličkoval tou ponižující "blbárnou", dělal drobné morální ústupky typu vlažného členství v ROH, účasti v prvomájovém průvodu atd., nevyčníval, neprovokoval... S režimem si samozřejmě musel trochu zadat, chtíc nechtíc, to bylo to vyděračství, kterým režim držel lidi v šachu.
(16.11.2024 22:24:02) Bavime ae o slusnosti A ano, slusne muze zit clovek v kazde dobe... Mozna ze prave ta zakladni slusnost a lidskost je to, co je podstatne a preziva...
(16.11.2024 22:28:50) Radko, tak právě slušnost a lidskost byla zásadně podrývána a slušní lidé to měli hodně těžké, když chtěli slušní zůstat. Nu každopádně budu zítra dojatě slavit a vzpomínat, 17. listopad je státní svátek, k němuž mám největší vztah a úctu.
(16.11.2024 22:32:12) Jako na jednu stranu mas pravdu, ale ja si myslim, ze to je v kazde dobe, jen kulisy se meni. Muzem premyslet, jak tezke bylo zustat slusny za protektoratu. Jak je tezke zustat slusny v dnesni dobe. Atd.
(16.11.2024 22:38:31) Ropucho, pod vlivem a sociálních sítí? Velmi rychle. A ani si nemusíš uvědomit, kam jsi se přesunula. Dnešní doba má zase úplně jiná rizika.
(16.11.2024 22:42:27) Kat, jak to myslíš? Na sociálních sítích dává leckdo průchod tomu nejhoršímu, co v něm je, ale že by sociální sítě nutily slušné lidi stát se nesluśnými?
(16.11.2024 22:45:15) Tak ja to beru ve smyslu, ze kdyz jsi slusna, zadny rezim Te nezkorumpuje Protoze se to porad opakuje, nekdy je to zjevnejsi, nekdy min, ale v podstate jde vzdy o zakladni lidskost, slusnost, prostotu a vedomi veci a radu
(16.11.2024 22:52:29) "kdyz jsi slusna, zadny rezim Te nezkorumpuje"
Některá období lidských dějin staví lidi před tak strašlivá rozhodnutí za tak strašlivých okolností, že si to ani neumíme představit. Československý socialismus rozhodně patřil v tomto kontextu k tomu lepšímu, co lidstvo zažívá/zažívalo. Pak je slušnost úplně mimo kategorie, ve kterých se uvažuje.
(16.11.2024 22:55:37) Mozna rikam slusnost necemu, co je spis nejaka vnitrni svoboda nebo tak neco... Rozumim tomu, jak to myslis, nekdy muzes vybirat jen ze dvou zel Ale vnitrne vim, ze vzdycky je ten vnitrek a da Ti vedet, jak to je
(16.11.2024 22:53:20) Radko, někdo to takto nekompromisně bere, že slušní lidé se zkorumpovat nenechali, buď emigrovali nebo proti režimu aktivně vystupovali. Nevím. Těžko se mi přijímá, že celá moje rodina byli neslušní lidé, protože tady žili, chodili do práce (tedy pomáhali držet režim v chodu), chodili k volbám (nechali se donutit)... Mám tendenci to vidět tak, že byli jen málo stateční. Ale možná i málo slušní
(16.11.2024 23:00:57) To jsi me ale spatne pochopila. Slusnost neznamena hrdinstvi pro hrdinstvi, nevidim svet cernobile. Uz jsem se to snazila vysvetlit Pulce. A znamena to proste, lidske reakce. Nezneuzivat, nevyuzivat, snazit se zit tak, abych se sam pred sebou nemusel stydet
(16.11.2024 23:07:52) Radko, představ si, že vylezeš ze školy a děláš písařku. Jsi šikovná, práce tě baví, jsi rychlejší a lepší než ostatní písařky. Pak za tebou přijdou z vedení podniku, že si tě vybrali na vedoucí kanceláře a tady máš přihlášku do KSČ. Dilema: nevstoupím do KSČ, budu celý život dělat obyčejnou písařku za pár šupů až do důchodu. Vstoupím do KSČ a jednak mě čeká kariéra, slíbili mi, že budu moct vystudovat VŠ, budu se podílet na vedení podniku, tom budu moct ovlivnit dobré věci, moje děti se dostanou na střední a možná i vysokou. Ti rovní, poctiví vstoupit odmítnou a celý život stráví na chvostu společnosti, jejich děti nebudou moct studovat, neschválí jim půjčku z fksp na stavbu domku, nedoporučí je na zájezd do Jugoslávie, budou na nich stále hledat nějaké hnidy. Ti méně rovní vstoupí do KSČ, stanou se vedoucími, vystupují VŠ, tím poskočí na žebříčku výše, jsou známí, obdivování, jejich chytré děti studuji na SŠ a VŠ, které si vybraly, KSČ té doporučí jako vhodného pro přidělení pozemku do osobního užívání, kde si můžeš postavit rodinný dům, doporučí té jako vhodného kandidáta na devizový příslib atd, atd. Nic nekradeš, poctivě pracuješ, jsi chytrá a vzdělaná. Který život si vybereš? Ne z dnešního pohledu, ale z pohledu tehdejší doby, kdy jsme byli se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.
(16.11.2024 23:12:10) Vybereš si to druhé. A budeš věřit tomu, že "Kdo nebere, okrádá svou vlastní rodinu". A právem, k tomuhle byli lidi nuceni. A vlastně to žádné hrdinství nebylo, udržet si svou hrdost, za tuhle cenu, pokud měl člověk rodinu.
(16.11.2024 23:46:24) Já taky nemyslela krádež,i když to se taky dělo. Kdo nebere-tím myslím to, že jsi se zřekla všech "výhod" , protože jsi "hrdě " odmítala to,co bylo proti tvýmu svědomí. A tím si prostě škodila tvé rodině. Tak to bylo. Dneska tohle dělat nemusíš.
(17.11.2024 8:05:39) "Vybereš si to druhé. A budeš věřit tomu, že "Kdo nebere, okrádá svou vlastní rodinu". A právem, k tomuhle byli lidi nuceni."
Federiko, to zase ne. To už je trochu moc a tak daleko každý zajít nemusel. Ale vždycky k těmhle soudům dodávám, že jsem šťastná, že mě revoluce vysvobodila před dosažením dospělosti. Protože kdo ví, jak bych se osvědčila, třeba také jako morálně pružný srab.
(17.11.2024 10:11:20) Federiko, teď si nejsem jistá, co myslíš, že bylo v tom západočeském kraji. Můj západočeský děda z kulacké rodiny od Plzně se stěhoval po západočeském pohraničí s komunisty v patách, otravovali mu život, vyhazovali ho z práce, nějaké roky házel lopatou s jáchymovskými vězni... Přesto to nemělo vliv na jeho potomky, mohli studovat gymnázium i VŠ a relativně normálně normalizačně žít, včetně výjezdních doložek za hranice. Bez členství v KSČ a snad i bez účasti v májových průvodech. Hůře to odneslo příbuzenstvo středočeské, ti byli asi ještě majetnější, navíc silně nábožensky založení, tam opravdu zařízli i další generaci a nepustili ani na SŠ. Ti pak ale alespoň drobky rodinného majetku zrestituovali. A dalo by se s příběhy a osudy pokračovat... Díky za 17. listopad a za současnost!
(17.11.2024 10:17:31) Děda jo, táta už ne. Ze sedmi dětí, hlásící se na gymnázium, se nedostaly dvě. Jedno nemělo žádného z rodičů ve straně,druhé jednoho, ale považte, chodili do kostela. Tak špatnej kádrovej profil... A vím,že v tomhle kraji byli do vedoucích funkcí často dosazováni ten "nejzavilejší". A mně řekli rovnou, že se na mou vybranou VŠ nemám šanci dostat, nikdy. A měli pravdu. Já se dostala, ale až v 89.
(17.11.2024 10:18:43) A teda můj táta, jako syn kulaka, nemohl studovat vůbec, přes výborné výsledky. Nebyl v Pionýru, otec kulak, můžeš do fabriky, frézař neb ještě kominík, nazdar.
(16.11.2024 23:21:59) Mi nemusis vysvetlovat dilemata te doby. To rikali nacisti taky, jen jsme zili, takova byla doba. Jak bychom se zachovali, zit v te dobe, byt v uradu pro rasovou cistotu, s vedomim, ze rozhoduji o zivote a smrti druhych? Spokojili bychom se s tim, ze nam to naridili? Ze to proste musime udelat? Ze takova je doba? Ze postupuji v souladu se zakony? Se svym svedomim se musi kazdy vyrovnat sam, na konci sveho rozhodnuti je vzdy jen ten konkretni clovek. Jedni rikali - musel jsem to udelat kvuli detem, aby mely lepsi zivot, aby mely zamestnani, aby mohly delat svoje vysnene povolani. A druzi rikali - prave kvuli svym detem jsem to nemohl udelat, abych se jim i sobe mohl podivat do oci. Nikoho nehodnotim, nemam to tak, ze clen KSC je zloduch To jsou vnejskove znaky. Dulezite je to, co dal, kam az zajit. A proto zminuji tu slusnost, v mem pojeti synonymum pro lidskost ci nejaky vnitrni zaklad, ktery nelze prekrocit, aby se clovek nezproneveril sam sobe
(16.11.2024 23:27:50) Páni, taková dilemata ale řešíš odjakživa a dodnes... Vždycky je něco za něco... Totalita byla hnusná, ale ve srovnání s dobou předcházející to pořád bylo mnohem lepší a tak to většina těch lidí vnímala A jo, někteří lidé byli perzekuováni, ale jiným se žilo mnohem lépe, než si předtím dokázali představit... A nemuseli ani nijak poklonkovat režimu... Třeba mí prarodiče nikdy nebyli ve straně, babička dělala laborantku, děda u dráhy, měli byt 3+1, auto, jezdili na dovolené, měli velkou zahradu, garáž - babička pocházela ze statku, jako dítě si mohla o životě ve městě nechat zdát, děda byl z extrémně chudé rodiny, pro něj byl zázrak i to, že má několikrát denně pravidelné dobré jídlo A takových bylo víc než dost... Nemá cenu se tvářit, že tu národ trpěl a v útrapách se snažil přežít režim
(17.11.2024 1:49:06) Rose, “ prarodiče nikdy nebyli ve straně,” babička dělala laborantku, děda u dráhy, měli byt 3+1, auto, …. Nemá cenu se tvářit, že tu národ trpěl a v útrapách se snažil přežít režim “
no ano. U nas nebyl ve straně nikdy nikdo ( zas měli jiné mouchy, žádní svatí hrdinové to nebyli) a ačkoli nikdo nebyl v KSČ a měli i jiné škraloupy, velkostatky, legionáři, odsouzení náckové, tak všichni vystudovali, co chtěli, sestřenice dokonce počátkem normalizace překladatelství na Fildě. Rodiče učili na školách v centru, otec byl pak i zástupce, strýcové inženýři v projektovém ústavu, bratranci taky inženýři. Koneckonců i mladej Dienstbier chodil na ČVUT a Benda už nevím na jakej obor.
(17.11.2024 2:27:14) "Ono prostě mnoho lidí bylo jen předposranejch."
No, to je slovo do pranice, Zasjaj. Já bych to teda takhle nezjednodušovala, tak easy ta doba zase nebyla Ty obory, co tvoje rodina vystudovala, byly lukrativní? Studovali je např. v 60-tých letech?
(17.11.2024 20:20:01) Cumco, ja nevim, co tenkrat byl lukrativni obor, byla nivelizace. Moji pribuzni, jak jsem psala, pro svuj blby puvod nebyli nuceni myt zachody. Mohli vsichni normalne studovat a delat ten obor, ktery si zvolili. V projetovem ustavu u prkna nebo na skole v centru Prahy. Od konce valky az do revoluce. Prosadit se na vedouci pozici nebo zahranicni staz, to bez clenstvi ve strane neslo, nebo jen velmi zridka, ale studovat a normalne pracovat, to slo. Vstupovat kvuli tomu do strany nikdo nemusel.
(17.11.2024 20:36:02) Zasjaj, jestli studovali technický obor, tak jo, na techniku brali všechny, i s polepeným kádrovým profilem. Na fildu, práva nebo medicínu by nikoho takového nevzali.
(17.11.2024 20:50:13) Huso, muj deda byl ve Vlajce, dostal velkej dekret a byl osm let na uranu. Jeho deti, moje mama a muj stryc, oba studavali v padesatych letech, stryc teda techniku, ale mama pedak. A pro oba to byly obory, ktere chteli. Ve strane nikdo nikdy nebyl. Moje sestrenice studovala fildu, francouzstinu, prekladatelstvi, tlumocnictvi, zacatkem sedmdesatych let. Nevim, jak se ji to podarilo. Jinak jiste ty spolecenske obory byly kadrovane, ale proste studovat se dalo kdeco i bez clenstvi v KSC.
(17.11.2024 20:55:55) Zasjaj, studovala jsem to samé, jen jinou kombinaci. A bylo mi řečeno, že nemám šanci se tam dostat. Já věděla,že jedna holka se tam přede mnou dostala. Až po letech jsem se dozvěděla, že její táta byl dost vysoce postavený komunista A já se tam dostala,ale až za dva roky. A ten první rok jsem dostala nechutnou nabídku od děkana, asi bych bejvala taky hned studovala. Nicméně, neměla jsem rodiče vysoce postavený funkcionáře,ale aspoň dělnickej původ,i za to byly body
(18.11.2024 8:33:37) Zasjaj, nemyslím. Já tam byla přivedena. Jako ovce na porážku. Nevzali mě. Ale aspoň mi bylo milostivě dovoleno studovat ´ mimořádně”. Mohla jsem chodit na tři přednášky a udělat si z nich zkoušky. Přijetí další rok to nezaručovalo. Ale kazdodenní styk s fakultou mi prostě hodne pomohl další rok s přijímačkami. Ale k tomu jsem musela mít to razítko v občance, aby mě nezavřeli jako příživníka. Další vymoženost socialismu
(17.11.2024 21:13:42) Zasjaj, já si myslím, že záleželo na konkrétních lidech, na koho kdo narazil. Někdo mohl mít štěstí na liknavější přístup, někdo smůlu na horlivější přístup. Jak už jsem tu psala, máme v různých rodinných větvích různou historii, někde děti s nahnutým kádrovým profilem vystudovaly VŠ (ač třeba ne přímo vysněný obor), někde se nedostaly ani na SŠ. Těžko říct, jaké detaily a náhody hrály roli. Obecně bych řekla, že máš pravdu, řadovým studentem a pracovníkem mohl člověk být i bez členství v KSČ, to se vyžadovalo až pro vyšší funkce a privilegované pozice. Ale asi mohly být i případy, kdy po člověku šlapali ze specifických osobních důvodů.
(17.11.2024 21:16:07) Zasjaj, technické obory šlo studovat, humanitní, případně přírodovědecké s polepeným kádrovým profilem, ne... Nebo bylo potřeba mít známosti. Občas se někdo na VŠ dostal a ani se nevědělo, jak.
Studovala jsem matematické gymnázium a oblíbená historka našich profesorů byla o tom, jak jeden bývalý student už ve třeťáku jezdit do Prahy na MFF UK kvůli osobním konzultacím, účastnil se mezinárodní matematické a fyzikální olympiády, ale protože jednou dostal na vysvědčení trojku z ruštiny, tak musel dělat přijímačky. Přimlouvali se za něj i profesoři na matfyzu, ale neprošlo to přes jakéhosi politruka.
Jak jsem už psala, naši měli obavy mě pustit na gympl, abych pak měla nějaké pořádné vzdělání, kdyby náhodou nevyšla VŠ.
Kamarád se náhodou dostal do jakéhosi studentského parlamentu u nich na SŠ. O víkendu hned po 17. listopadu přijeli studenti z vysokých z Prahy a začali organizovat studenty z VŠ a SŠ ve městě, kde bydlel. Takže oslovili i jeho, i když byl v prváku. V pondělí 20. listopadu jel do školy s trikolorou na bundě a lidí si od něj v autobuse odstupovali. Někdo ještě ani nevěděl, co se v Praze 17. stalo a už vůbec nikdo netušil, jak to dopadne.
(18.11.2024 1:44:26) Senedro, nevíš, jestli ten kluk pak po revoluci na ten Matfyz nakonec přeci jen šel? Nebo už bylo pro něj pozdě? Jeden náš blízký kámarad je matematik a v osmdesátkach se mu něco podařilo, něco spočítal a ta věta se po něm i jmenuje. Nikdy předtím ani potom se mu nic srovnatelného nepodařilo. No a dostal pozváni na nějakou univerzitu v Kanadě. Celoroční plat v dolarech. Při tehdejším kurzu vila na Ořechovce. Prostě fůra peněz. Nikdy nebyl ve straně. Ozval se mu estébák a požádal ho nikoli o podpis, ale prostě prý jen ať má v té Kanadě oči otevřené, ať se stýká s emigranty, aby mu pak mohl poreferovat, co tam kdo dělá. Jestli teda do té Kanady chce jet. Takže nejel nikam a dalších patnáct let bydlel v jednom bytě se svou matkou.
(18.11.2024 17:19:14) zasjajm student se dostal, přijímačky spočítal asi za třetinu času, co ostatní... jen prostě talent od pánaboha s úžasnými výsledky už na gymplu,musel přijímačky dělat, kvůli trojce z ruštiny
(18.11.2024 2:46:33) Studovala jsem matematické gymnázium a oblíbená historka našich profesorů byla o tom, jak jeden bývalý student už ve třeťáku jezdit do Prahy na MFF UK kvůli osobním konzultacím, účastnil se mezinárodní matematické a fyzikální olympiády, ale protože jednou dostal na vysvědčení trojku z ruštiny, tak musel dělat přijímačky. Přimlouvali se za něj i profesoři na matfyzu, ale neprošlo to přes jakéhosi politruka.
Tak něco podobného bylo v naší třídě. Kamarád, geniální matematik, 3x účastník mezinárodní matematické olympiády, jednou absolutní vítěz s plným počtem bodů. Nojo, ale ruštinářka (jinak paní silně antikomunistická) ho nemohla přinutit se připravovat na maturitu z ruštiny. Úplně na to kašlal a hrozilo, že neodmaturuje. Přitom angličtina mu šla perfektně a za pár let už studoval v USA. Dala mu nevím, jestli na konci 3. nebo v pololetí 4. ročníku 4 z RJ. A vtip byl v tom, že s trojkou by zřejmě měl prospěl velmi dobře, což byl nižší stupeň vyznamenání za nás. Průměr do 2 a žádná 4. A to plus 1.-3. v MO/FO na kraji nebo v celostátním kole stačilo k prominutí přijímaček. Samozřejmě je udělal levou zadní.
Smutné je, že kluk v USA během studií vjel nějak na uzavřenou dálnici ještě s kamarády a sejmul je proti nim jedoucí stavební semi-trailer truck. On a jeho kamarádka na předních sedadlech nepřežili.
(17.11.2024 8:18:47) "Ono prostě mnoho lidí bylo jen předposranejch."
Zasjaj, tak Ono bylo vysokoškolsky vzdělaných odborníků třeba a obzvlášť technické obory nevystuduje každý, průkazka KSČ v tomto úplně nestačí . Takže kdo byl opravdu schopný, šanci měl, i když se pak v praxi třeba musel potýkat se střety s blbci. Do nějaké míry se ušpinit musel každý, ale vyloženě se potentočkovat vždycky nemusel.
(17.11.2024 11:58:04) Třeba mí prarodiče nikdy nebyli ve straně, babička dělala laborantku, děda u dráhy, měli byt 3+1, auto, jezdili na dovolené, měli velkou zahradu, garáž - babička pocházela ze statku, jako dítě si mohla o životě ve městě nechat zdát, děda byl z extrémně chudé rodiny, pro něj byl zázrak i to, že má několikrát denně pravidelné dobré jídlo A takových bylo víc než dost... Nemá cenu se tvářit, že tu národ trpěl a v útrapách se snažil přežít režim..
Rose, tohle nebyla zasluha komunistu. Po valce bohatla cela Evropa. MM je dost chudych pomeru, nikdy nebyl jako dite na dovolene, doma meli suchy zachod. Vodu si ohrivali na kamnech atd.. Je z peti deti, narozenych na konci padesatych a na zacatku sedesatych let. Vsechny meli dobre vzdelani a praci, ted ziji zivot Holandskych duchodci s karavanem brouzdi Evropou..
(17.11.2024 12:03:25) tak životní úroveň šla nahoru i za komunistů, hlavně na vesnicícch. Ale v porovnání se západem to pořádně drhlo...
Jen kouzlo nechtěného - zrovna v TV běžel poslední díl F.L.Věka a maminka tam nabádala Františka, aby už nepůjčoval knihy, protože se mu může vrchnost pomstít na dětech
(17.11.2024 14:05:07) No, v porovnani se zapadem to drhlo, asi jak se kterym. Tady jsou cele ulice domu stavenych v sedesatych a sedmdesatych letech, ktere mely zachody a koupelny na zahrade v extra velke kadibudce. Ustredni topeni se zavadelo nekdy v sedmdesatych a osmdesatych letech, do te doby v kazde mistnosti zvlast. Atd. Zeny, kdyz se vdaly, prisly o vlastni bankovni ucet jeste v sedmdesatych letech. A to jsme hned u Londyna, nikdy to nebyla chuda oblast, na severu chodili do kadibudky na zahradu bezne jeste v devadesatych letech.
(17.11.2024 15:01:33) Len, to je dobrá připomínka. A Mmch jsem teď poslouchala nějaký rozhovor o výsledku voleb v Německu, kde mě velmi překvapilo, jaká obrovská propast je stále mezi bývalým západním a východním Německem. Počínaje zastoupením svých zástupců na úrovni vlády až po stále trvající dehonestaci Východňárů, horší ekonomickou úroveň atd.
(17.11.2024 8:00:07) Huso, no fuj. Vyloženě vlézt do strany, to už chtělo mít morálku hodně pružnou, nebo být hodně hloupý. Tohle, co píšeš "Ti rovní, poctiví vstoupit odmítnou a celý život stráví na chvostu společnosti, jejich děti nebudou moct studovat, neschválí jim..." pravda není. Tím se zbabělost a prospěchářství často omlouvá, ale takhle černobílé to nebylo. Moji rodiče vystudovali, pracovali na kvalifikovaných pozicích, bydleli jsme, jezdili jsme do Jugoslávie a do NDR... i bez členství v KSČ. Je možné, že někdo měl štěstí na lidi kolem sebe a na okolnosti, jiný zase smůlu, takže někdo byl pod tlakem více a jiný méně. Ale vyloženě jít za tím, aby se stal prominentem režimu, to musel člověk chtít a mít na to žaludek. A nebo se hodně nechat dezorientovat a v tom byla odpornost toho systému.
(17.11.2024 9:49:07) No, asi takhle. Děda č1 byl v takové honosné funkci. Vypadalo to z venku krásně. Jinak leštěná bída. V 68 se vyslovili okamžitě s babi proti vstupu vojsk a za 3 dny stáli u pasu ve fabrice. I s přesunem ze zahraničí. Druhý děda, též v KSČ, myslím, že byl workoholik. Vždycky někde budoval nějaký "projekt". Asi měli auto a byli 1x u moře. Jinak akorát fůra práce a nic. Jedno z dětí se nedostalo na taky na vysněnou VŠ. A když nastal průser u dědy, který odnesl hrozným úrazem, pověsila se na babi StB, a soudruzi by klidně nechali dědu i babi chcípnout hlady. Nakonec mu dali laskavě (po dlouhých létech intenzivní práce) část důchodu. A nazdar. Takže asi tak.
(16.11.2024 22:44:29) " Jak je tezke zustat slusny v dnesni dobe."
Marně přemýšlím, jaká strašlivá dilemata přináší dospělému člověku dnešní doba v ČR a vůbec nic mě nenapadá. Může žít slušně, neslušně i jakkoliv jinak, ale dělá si to sám.
(16.11.2024 22:49:28) To si ale dela v kazde dobe. V cem socialismus vic tlacil na slusnost? Znam lidi, co byli v sede vetsine, zadni hrdinove, ale nikdy se sobe nezproneverili. A ani ve vztahu k druhym. Kdyz bylo treba, v praci se zastali. Atd atd
(16.11.2024 20:46:31) Ropucho - doprošovat se, doufat, že nějak proklouznu a nebudu stát systému za to, aby si mě všímal a nechá mě být na pokoji... nevím, tak si spokojený život moc nepředstavuju.
(16.11.2024 21:21:18) Holky, sorry, já mám dojem, že tu chvílemi popisujete filmový scénář. Děla se spousta svinstev. Spousta zničených životů. Ale...zase se mi nelíbí devalvace všech životů na , já nevím, ponuré a zaprodané. Nevím, jak to napsat. Tady nebyl národ deprivovanych, nešťastných, hluboce zoufalých lidí. Lidi žili přece spoustu běžných radostí. V kulisách komunismu, samozřejmě. A v těch běžných starostech, nebo větších starostech, byly prvomájové průvody leckdy jen povinný opruz, že kterého se prostě zdrhlo, jak to šlo. Asi neumím konkretizovat tu myšlenku. Prostě síla běžného lidského života, se všemi radostmi i starostmi, si nezaslouží být zařazena do kolonky "strašné".
(16.11.2024 21:42:10) Kat, lidé žili běžné životy, jak jim okolnosti dovolily, včetně každodenních radostí, stejně se to popisuje např. i v pamětech z doby ptotektorátu. Ale na pozadí to neustále bylo, a musím říct, že to bylo opravdu všudypřítomné, byl tím prosáklý veškerý ten každodenní život. Politika, propaganda, hospodářské poměry, to se odráželo všude - ve škole, v práci, v obchodech, v jakýchkoliv službách, zájmových aktivitách... všude.
(16.11.2024 22:04:27) Já takhle bezstarostně žila v dětství a raném mládí. Nad politikou jsem nepřemýšlela, komunisti prostě vládli, nic jiného jsem neznala. Chodila jsem do Pionýra, protože chodili všichni, na Prvního máje jsem se těšila, že budeme mávat mávátkama a křičet Ať žije první máj! Bydlení, jídlo, oblečení, teplo, světlo, vodu, to mi zařizovali naši, nebyli jsme chudí, měla jsem všeho dost. Na dovolené a výlety jsme jezdili, četla jsem plno krásných knížek, chodila do kina, s holkama na kofolu, na zprávy jsem nekoukala, noviny nečetla. Když jsem sehnala něco módního, byla jsem v sedmém nebi. Džíny z Tuzexu byly vrcholem blaha. A věřím, že takhle žili i ostatní lidi a to i dospělí. Chodili do práce, tam si odmakali to svoje a jinak se o nic moc nezajímali. Chlapi šli do hospody, na fotbal nebo na ryby, ženský si pokecaly u kafe nebo dvojky vína, vyměnily si recepty, sdělily si strategie jak se dostat k nedostatkové mi zboží, šily, pletly, zavarovaly. O víkendech hodně lidí jezdilo na chatu, kde se budovalo. Lidí se o politiku nezajímali, věděli, že nemohou nic změnit, tak to brali jako takový nutný vopruz. Taky se nemohlo moc volně mluvit, nikdo nevěděl, kdo je práskač. A spousta lidí nemělo nějaké vyšší zájmy, kultura, cestování, svoboda, to spoustě lidí nic neříkalo. Svobody se nenajíme, říkali.
(16.11.2024 22:16:32) Huso, ale jak se mohli "nezajímat o politiku", když byla všude? V televizi, v novinách, v práci, ve škole, všechno to shánění zboží, shánění bydlení, shánění služeb, rekreace, cestování, kultura... všechno se točilo kolem komunistů a jejich vlády.
(16.11.2024 22:30:11) Ropucho, na zprávy se nedívali, v novinách četli jen sport, v práci si z politiky delší akorát srandu, z průvodů a shromáždění utíkali, všecky politické řeči poslouchali jednom uchem tam, druhým ven. Že se všechno muselo shánět brali jako normální věc, když něco sehnali, měli radost, jednak, že oni to mají a jednak, že jiní to nemají. O studium jim nešlo, sami pracovali jako dělníci nebo zemědělci a pro své děti chtěli totéž, vždyť pořád poslouchali jak dělníci a rolníci jsou ta prvořadá síla našeho socialistického státu. A měli oproti "inkoustum" plno přednostních lidí. Já si pamatuju, že někteří lidé ani nevěděli, jak se jmenuje prezident, nezajímalo je to, jedním uchem tam, druhým ven. Hlavně, že si mohli udělat zabijačku.
(16.11.2024 22:45:21) Kat, jak Ropucha se divila, že existovali lidi, které politika nezajímala. Znala jsem jich hodně takových. I dnes je plno lidí, kteréž politika nezajímá a to je internet.
(16.11.2024 22:58:16) "že existovali lidi, které politika nezajímala. Znala jsem jich hodně takových. I dnes je plno lidí, kteréž politika nezajímá a to je internet."
houbelec, dneska se povrchně o politiku zajímá skoro každý, každý má názor na všechno, na EU, na green deal - stačí, aby si našli personu, která jim jednoduše poradí, co si mají myslet o každé důležitém tématu
(16.11.2024 23:04:17) Huso, zajímat se o politiku dneska, jako aktivní občan, ve smyslu orientovat se, chodit k volbám, zapojovat se... to opravdu každý dělat nemusí a nikdo a nic ho k tomu nenutí, právě proto, že jsme svobodní občané. Náš každodenní život politika samozřejmě ovlivňuje i dneska, ale lze stát stranou. Za minulého režimu nikdo zcela stát stranou nemohl, o to se snažily protistátní "živly" a příliš jim to neprocházelo.
(16.11.2024 22:51:38) Huso, já se za tebe kdykoli ráda porvu, ale promiň, tahle tvoje představa o nablblých tupých pracujících je naprosto schématická. Vždyť jste celá rodina žili každý v jiné místnosti, s knihou, ve vlastním světě, odtrženi od společnosti, od reality, od života... Žádní přátelé, návštěvy, jiné vlivy, jiná prostředí...
(16.11.2024 22:28:02) Ano. Proste clovek zil. Kazda doba ma sve. Dilema resil clovek behem prvni republiky, behem protektoratu, po valce, v padesatka h i v sedmdesatkach. Hlavne se neposrat
(16.11.2024 21:27:51) Senedro, já popisuji šanci mít se "dobře" v rámci možností. Globálně vzato se samozřejmě dobře neměl nikdo, všichni žili v nesvobodné kleci, jako rukojmí režimu.
(16.11.2024 21:01:31) Já třeba musím říct, že jsem se měla na tehdejší dobu velmi dobře. Neměla jsem sice dělnický původ, naši pracovali v kanceláři, ale zato nám komunisti nic nevzali, naši pocházeli oba ze zcela nemajetných rodin. Nepronásledovala mě StB, dostala jsem se na SŠ i VŠ bez problémů, byli jsme i třikrát v Jugoslávii (s cestovkou). Netrpěla jsem nedostatkem, měli jsme co jíst, kde bydlet, měla jsem hezké oblečení. S kamarádkami jsem si užívala života, chodila do kina, do divadla, na výlety, s mým BM jsme to roka od svatby měli byt, koupili jsme si auto. Jenže jak jsem pomalu vyrůstala a začala se zajímat co se kolem mne děje, tak jsem začala vím dál tím víc vnímat tu hrůzu kolem. Nejvíc mi otevřela oči práce. Tam se teprve ukázal v plné šíři ten zmar. V posledních letech před revolucí už jsem z toho všeho byla docela otrávená. To ovšem neznamená, že jsem neměla ráda svoje děti, že jsem se jim nevěnovala, že jsem si neužívala příjemných stránek života. Depresi jsem měla až kolem roku 2000, a určitě to nebylo kvůli politice.
(16.11.2024 18:12:25) Ja byla na jare 1988 v Rakousku u kamaráda, cestou zpět mě ve vlaku vyslýchali, přesně věděli, kde jsem byla, s kým jsem se viděla , u koho.... No aby ne. Kamaráda táta tam kamarádil s Krylem, s Landovský..
(16.11.2024 18:26:03) Mně odposlouchávali hovory,německý. A zvali si mě víckrát na policii. Po poslední návštěvě v SRN, pár měsíců před listopadem, na mě řvali, abych jim řekl, a kolik mají raket či čeho,spoustu kravin chtěli vědět, o kterých jsem neměla ani páru, přítel byl zrovna na vojně. A pak mi vyhrožovali, že mám spolupracovat,jinak se postarají, abych na školu, na kterou jsem byla právě přijata, nechodila. Co by na tomhle mohlo bejt skvělýho?
(18.11.2024 18:01:50) Fern, asi jsem žila v jiném světě. Jsem asi trochu starší než ty, tak o 3 roky. O devizový příslib jsem několikrát marně žádala, do Jugoslávie si mi to nakonec povedlo. Zásobování asi jak kde, ale dnes je větší výběr, i když to nepovažuji za to hlavní, třeba u nás se pečivo kolem 18 koupit, i když možná je trochu menší výběr. S lékařskou péči je to asi taky jak kde. A tak bych mohla pokračovat. Zkrátka máme různé zkušenosti. Ale pro mě je dnesek lepší .
(16.11.2024 12:12:09) ...nikdy bychom se už neviděli s některými členy rodiny a kamarády, kteří skončili v emigraci, komunisti měli skončit v propadlišti dějin, ta porevoluční slušnost byla chyba s ohledem na to, kolika lidem zničili životy
(16.11.2024 23:27:49) To nebyla porevolucni slusnost, to byla slabost. Pod "nejsme jako oni" se bohuzel schovala spousta nevyjasnene a nepojmenovane spiny. Je otazka, zda to bylo tak naivni anebo domluvene
(16.11.2024 23:46:17) Ono stacilo jasne rict, ze to spina byla; nastavit zakony tak, aby se v nich odrazilo to, za co se cinkalo; varovnym signalem uz bylo to, ze vetsina "slusnych" a pro me duveryhodnych lidi odesla ze snemovny uz v 90. Debaty ve verejnem prostoru. Tolerovani proflaklych, jasne dukazy skartace svazku, stbaci ve vrcholnych fcich atd atd. Divoke rozkradacky statniho majetku. Kazdy, kdo v te dobe na to poukazoval, byl oznaven za zpatecnika, komunistu, rozvracece novych poradku. Dnes obdobne za dezolata. Podobnost ciste nahodna
(16.11.2024 12:25:22) kdysi jsme takovou debatu vedli při sledování filmu Pupendo, a mm mě rozesmál svou úvahou, že by byl nejspíš jako Míla Břečka (Dušek) a snažil se to s režimem nějak válet
já bych prý různě provokovala a on by to musel pořád žehlit
(16.11.2024 12:27:35) Nezávisle na tématu jsem si dnes vzpomněla, jak babička své asi 75leté kamarádce šila z igelitu bombarďáky, protože trpěla inkontinencí a nebyly žádné důstojné inkontinenční pomůcky. Jaká je to paráda, že na tu moji lehoučkou inkoninenci můžu používat vložky, které nejsou jako pleny, nebo chodit s něčím, co by mi způsobovalo opruzeniny. A v souvislosti s tím jsem si vybavila vložky: gázu v síťce nebo takové ty cihly, co putovaly v kalhotkách. A když jsem dostala MS nečekaně o víkendu a byla u nás teta z Kanady a podarovala mě svými vložkami, měla jsem je jako svátost a šetřila jsem si je, protože byly s křidélky, lepicí a neviditelné. A spolužák v druhé třídě v prvouce, když jsme probírali rodinu, byl jediný, kdo si přál být jedináček, protože by se s bráchou nemusel dělit o banán.
Chtěla bych normální chleba, co je z nepřešlechtěné pšenice, a normálně kyne několik hodin bez nadouvadel a látek "zlepšujících chuť a vůni". Ten chleba mi chybí. Ale nechybí mi, že když jsme ho chtěli koupit, museli jsme stihnout nákup před 14 hodinou, jinak už nebyl. Musela jsem ho kupovat já, protože mamka jezdila z práce 14:38, a to už ho vykoupili "sviťáci", kteří končili ve 14 hod.
Jsem ráda, že mé děti nemusí ovládat doublethink jako my. Že kreslily domečky, ne továrny a tanky.
(16.11.2024 12:40:09) "Jsem ráda, že mé děti nemusí ovládat doublethink jako my"
jo, čert vem blbárnu, která tady tehdy byla, ale "ohýbat" svoje vlastní děti, vychovávat je k neupřímnosti a hře "tohle se říká doma, ale neříká se to ve škole"
když bych věděla, jak jim vykládají ve škole dějepis
tohle by byl ten pravej hnus, člověk sám vydrží ledacos
(16.11.2024 12:49:38) já se zrovna včera na něco koukala a přemejšlela jsem, co jsme se vlastně učili v dějepise o Romanovcích, o vyvraždění celé rodiny. A nemohla jsem si nic vybavit,vůbec. Nevíte někdo?
(16.11.2024 13:08:07) Copilot praví, že: "Československý komunistický režim před rokem 1989 interpretoval vyvraždění Romanovců v Rusku jako nezbytný krok v revolučním boji proti carskému režimu a imperialismu. Vražda cara Mikuláše II. a jeho rodiny byla prezentována jako akt spravedlnosti a nutný pro upevnění moci bolševiků a zajištění úspěchu revoluce"
(16.11.2024 13:44:38) Fed, já jsem si vzpomněla, jak nám ředitelka (kovaná komunistka) vyprávěla o Gabčíkovi s Kubišem, o tom, že zapříčinili Lidice a Ležáky - nábožně jsem tehdy poslouchala (bylo mi 8) a hltala každé její zapálené slovo.
(16.11.2024 13:58:05) Zrovna Gabčíka nám takhle neříkali, to si pamatuju. Ale spíš tak, že to téma jen nakousli a nijak zvlášť se k tomu nevyjadřovali.
(16.11.2024 14:12:36) Jeee, teď jsem chtěla založit takové hezké předvánoční téma, a co myslíte? Ona mě ta ...osoba... zablokovala vkládání témat. Nikdy jsem tady nepoužila jediné vulgární slovo, nebyla jsem kontroverzní. To je neuvěřitelné. Majitel tohle tuší? Napíšu mu, nemyslím, že by to něco změnilo, ale aby třeba tušil , že takhle tu Lupu už nezíská. Tak aby věděl, komu poděkovat.
(16.11.2024 14:33:56) Kat, myslím, že ne. Mně ta paní irituje tím, jak často nesmyslně přesouvá témata (mně téměř vždy a fakt nejsem takový debil, abych nevěděla, kam a proč chci téma vložit), tak jsem to minulé založila v nějaké náhodně vybrané sekci, že ho stejně přesune. A tohle je zřejmě pomsta.
(16.11.2024 18:49:07) Pis,pis, to jedine ti jde velmi dobre - chtit,aby tady lidi blokovali,ale ke tve smule zustavas nevyslysena,a proc asi, si naprosto marna
(16.11.2024 14:42:50) Já už po pravdě neumím úplně rozlišit, co z historie jsem se dozvěděla před rokem 89 a co až potom. O Romanovcích si myslím, že jsme se neučili o vyvraždění celé rodiny včetně dětí (to by mě asi v dětském věku zaujalo), ale že byla zmínka pouze o "spravedlivém" zavraždění cara jakožto tyrana lidu.
(16.11.2024 12:54:15) Nemám moc ráda tohle srovnávání... Plete se do toho vývoj, nálada, nostalgie, pocity... V reálu bychom zase tak jinak asi nežili, Gorbačov přinesl velkou míru uvolnění (což byla asi taky cesta k otevření revoluce), spousta věcí pozvolna přicházela už před listopadem... Rozvoj it a internetu by nás taky neminul, tím by se zase otevřely (nejprve) virtuální hranice... Šeď té doby je dokola opakovaný pojem, který byl původně špatně pochopen - týkalo se to nálady, ne barev, osmdesátá léta byla VELMI barevná, ať už se to týkalo zařízení nebo oblečení... Šedivé byly domy, ale to se netýkalo jen komunismu, ale většiny zemí... (někdy si říkám, že šedé domy byly vlastně fajn ) No a svobodu (života i slova) si užívejme, obávám se, že se v tomhle směru blíží soumrak...
(16.11.2024 13:01:50) Rose, pokud by se nezměnil ekonomický systém, byl by nedostatek spotřebního zboží stále. A pokud by se změnil, měli bychom tu komunistický kapitalismus jako v Číně, ta nesvoboda a šikana obyčejných lidí by tu zůstala.
(16.11.2024 16:02:21) S timhle by se dalo souhlasit a jsou lidi,zalozenim pesimiste,kteri proste vidi uz z principu vsechno sede a vse co bylo driv,je uz z principu dle nich spatne.
A nepripusti si ani za mak,ze to muze byt tak jen proto, ze oni maji takovy uhel pohledu,coz je dano i tim,ze prochazeli depresema a vubec,ze celkove nebyli tak uplne v poradku a hned to vztahnou na vse kolem sebe a jak jim bylo ublizovano.
(16.11.2024 16:05:47) vzít někomu koně, pole, stroje, případně někoho zavřít do uranových dolů, někoho nepustit do školy, to není ubližování?
maminka nesměla na střední školu, kam chtěla, musela na zemědělský učňák a musela Svazu žen v obci slíbit, že zůstane pracovat v té obci v zemědělství, když její otec byl ten sedlák
to nebylo ubližování? Ve 14 letech, když chtěla na gympl a na vš?
(16.11.2024 16:11:21) Jo, můj táta dostal vybrat jen kominíka, frézaře a ještě cosi. Učil se dobře a chtěl jít studovat. Nesměl nikam. Dědovi vzali lesy, louky, pole, lány traktory, koně...Z jeho statku udělali JZD, kam chodil za almužnu dřít.
(16.11.2024 16:27:41) Moje mamka jako nejlepší žačka ze třídy nemohla ani na cukrářku, protože tam mohla jen jedna holka z obce, což byla dcera STB vyšetřovatele z UH věznice. Mamka šla na učňák do Svitu. Taťka zase mohl jen na zemědělku, chtěl na něco technického.
(16.11.2024 16:33:34) Magrato, jojo, mám v příbuzenstvu podobné případy. Např. dcera zbožného kulaka, inteligentní jedničkářka, skončila se základním vzděláním. Na SŠ ji nepustili a z učiliště utekla. Hrozné osudy.
(16.11.2024 16:56:21) maminka k tomu měla blízko, odmítala se na učilišti jakkoliv učit a právě měla štěstí na ředitele, který si ji zavolal a zajímal se o důvod, ona chtěla propadnout, nechat se vyhodit, když mu vysvětlila, proč je právě na tom učilišti, pochopil a pomohl, aspoň co bylo v jeho silách
(16.11.2024 17:13:03) Otec měl štěstí, že děda byl v JZD a KSČ, tudíž zařídil, že taťka nemusel nejdřív na učňák a teprve pak možná na SŠ a mohl na střední školu rovnou. Ten učňák platil pro všechny z rodin těch, kteří byli v JZD. Jako výhru to teda moc neberu... Později několikrát žádal o možnost studovat CsC a bez udání důvodu byla žádost zamítnuta.
Tchán nepodepsal ani že souhlasí, ani že nesouhlasí se vstupem sovětských vojsk a jako učitel s RNDR skončil na učňáku... Takže stačilo ani ne odporovat, ale nedostatečně podporovat a byl problém.
(16.11.2024 16:24:28) Fern, já s tebou souhlasím v tom, že kdo je životaschopný, za každých podmínek pro sebe vytěží maximum. Takže i za minulého režimu si lidé hledali a nacházeli cestičky, jak se mít relativně dobře. Ale neslo to s sebou často nedůstojné kličkování a ponižování, někdy jednání za hranicí zákona, riskování... Nucení lidí morálně se ohýbat byla jedna z nechutností toho režimu. Kdo chtěl žít rovně, měl to těžké.
(16.11.2024 16:31:25) vytěžit maximum můžeš, pokud ti někdo neudělá ze života peklo
děda se sice stal na přání jiných předsedou jzd, protože nikdo jiný nebyl, ale už nikdy to nebylo jeho maminka měla štěstí na ředitele učiliště, který měl kamaráda ředitelem střední školy a nějak ji tam dostal, ale taky to nebylo hned, bylo to daleko a podle toho dostala umístěnku, chtěla na gympl a vš, ideálně učit nebo biologii, dostala se na ekonomickou
úplatky doktorům byly výhodný, protože za ně byla lepší péče, ale že by to byla výhra, odevzdat každý třetí měsíce čtvrtinu rodinnýho měsíčního příjmu?
a ti, kdo skončili v uranových dolech, třeba dva z té malé vesnice, kde bylo dohromady 60 domků, ti z toho měli vytěžit jak a co? oba odešli mladí, oba se vrátili domů umřít na rakovinu
(16.11.2024 19:01:13) Tady s tebou nesouhlasim, jake klickovani mas na mysli? Tohle se nasi generace povetsinou ani nemuze tykat,byli jsme sotva po skole,kdyz se zmenil rezim.
A byla vetsina lidi,kteri stejne jako mi rodice chodili denodenne do radove prace,byli to ti obyc.lide,kteri zili obyc zivot se vsim,co k tomu patri.
A plati vseobecne i v dnesni dobe,ze curat proti vetru se nevyplaci.
A jo,existovali estebaci a jejich hnusne praktiky,ale s tim ja trebas nemam osobni zkusenosti ani z blizke rodiny,ty jo?
V teto dobe existuji stejne hnusne praktiky,jenom co ver.probehlo,kdyz dala Schilerova povel k "zasednuti" na x firem,ktere zacal financak drtit zcela neopravnene a privedlo to majitele vetsinou zcela na mizinu a tohle neni zdaleka jediny pripad, kdy dochazelo ke zcela zamernemu odpisu fyz osob.
(16.11.2024 20:37:48) Fern, tak třeba jen ohledně toho cestování a nakupování, člověk se musel prosit, aby ho milostivě pustili přes státní hranici, pak pokoutně sháněl valuty, pak je pašoval někde v ponožkách, pak se třásl, aby provezl zpátky pár krámů... Nic důstojného, stejně jako všechno ostatní, čeho chtěli lidé dosáhnout nad ten nejnižší standard. Nešlo to legálně, přímo, otevřeně, všechno se muselo získat nějakou oklikou. A to mluvím o lidech, kteří se režimu neprotivili a nijak proti němu nevystupovali, o řadových poslušných pracujících. Ti neposlušní měli úplně jiné problémy, že...
(18.11.2024 20:34:15) Fern, vidím to úplně jinam. V roce 89 jsem měla hotovou VŠ,byla jsem byla vdaná, pracovala jsem. Dnes se mi řada věcí nelíbí, ale tehdy to bylo mnohem horší.
(16.11.2024 17:18:40) Ke kadernici jsem chodila a tohle vubec neznam. Jinak ma vzpominka na totac jsou bufety s vlasakem do papiru Ale samozrejme i jine, treba fajn knihkupectvi v Kaprovce nebo filmove kluby jako v Ove Klub narocneho divaka a filmove promitani nahore na FF UK
(16.11.2024 17:40:10) Pro mě by bylo vše jinak. Můj tehdy kluk nyní MM chtěl pryč, emigrovat. Určitě by šel, měl i možnosti, jezdil už za totality pracovně na západ. Ja nevím, zda bych s nim šla. Bylo to pro me tehdy nepředstavitelné .. Takze možna bychom nebyli spolu, mela bych jiného, jine deti.. kdovi
(16.11.2024 17:45:43) Do Kaprovky , do knihkupectví jsem taky chodila-protože vedle do školy a byla dobře zásobená. Ale dneska všechny ty knížky koupíš online, bez shánění. Já z té doby vzpomínám na spoustu dobrých věcí, ale byla to prostě nesvoboda, falešná doba.
(16.11.2024 21:35:37) Jeste vzpominka - mama ucila a ze skolstvi byla spousta autobusovych zajezdu, poznavacek po vlasti - a vzdycky se v autobuse pilo a zpivalo, to se mi moc libilo. Spoustu pisnicek znam jednak z taboru a jednak z techto busu
(17.11.2024 0:59:11) Ještě jednu věc mi máma po listopadu kladla na srdce o předchozí době:
Komunisti v ČSSR měli velmi dobře zpracované takové to sociální třídění lidí. A to nedělala přímo StB, ale desetitisíce "kádrováků" ve firmách a školách.
Když jste přišli do MŠ/ZŠ, tak na vás začal vznikat posudek, který se s vámi táhl stále dál. Měli jste osobní spis, kam psali hodnocení třídní učitelé a další ve škole. Tzv. komplexní hodnocení. A bylo to hodnocení vás a také vašich rodičů, jejich původu, atd. K tomu se různě přihlíželo při přijímačkách, při hledání nového zaměstnání, při různých nepříjemných pohovorech ("tak vaše matka se vůči škole chovala protispolečensky..., není divu, že syn potom ..."). Tihle lidé dělali poradce vedení firem, koho vzít, koho vyhodit atd.
Hodně velká část vlivu StB byla v těchto relativně měkkých formách. Jednak mohli kdykoliv přijít do zaměstnání a okopírovat si váš spis a tím získat první úroveň osobních dat. Ale fungovala i opačná cesta: "Vážený s. řediteli, vaši studenti A.B. a C.D. byli zkontrolováni orgány SNB na závadovém koncertu neregistrované protistátní hudební skupiny.... Prosíme o vyvození kázeňských důsledků. Kopie tajemník školské organizace KSČ. Se soudružským pozdravem mjr. XX"
Většina ředitelů se zalekla a studenty vyhodila, nebo jim dala ředitelskou důtku atd.
Co vím, tak teprve v roce 1989 se to začalo na některých fakultách měnit, kde na toto následovala odpověď, že studijní proděkan děkuje za upozornění, ale pro nějaké kázeňské řízení by potřeboval vědět, zda se jmenovaní studenti dopustili nějakého trestného činu, nebo přestupku, nebo konkrétně specifikovaného jednání v rozporu s pravidly akademického řádu. Do té doby není schopen dále postupovat. Samozřejmě následoval telefonát: "Aby vás to nemrzelo s. proděkane."
Tihle kádrováci byli pravou rukou personální politiky a sociální kontroly systému a měly být uveřejěny i jejich seznamy. Byla to sociální kontrola lidí i bez počítačů ala dnešní Čína.
(17.11.2024 6:32:12) To s tou kapsičkou znám taky. I pokladnu,jde se platilo centrálně. Ke kadeřnici jsem chodila málo, možná i kvůli té diškreci. A jak tady mnohé zmiňují,o úplatky u mladších se staraly maminky. No a moje maminka byla přesvědčená,že si to pro jednou musím vyřídit sama a tak mě poslala s flaškou (bylo mi tehdy sedmnáct) za doktorem,co mi operoval oko. A on mě sexuálně napadl. A asi to považoval za normální, flaška mu byla asi málo. Tolik k uplatkům. A moc mi po Listopadu odlehlo,že nemusím dětem vysvetlovat,že to,co slyším doma nemám vykládat venku. Moc ráda tady čtu příspěvky o nové totalitě, ale pamětníci se mohou akorát zasmát
(17.11.2024 10:27:09) Pro mě je 17. listopad ten úplně nejdůležitější svátek a nikdy nepřestanu být vděčná, že jsem mohla celou řadu událostí roku 89 prožít a více jak polovinu svého života prožít v demokracii. Není nic, co bych polistopadovému vývoji vytkla. Myslet si, že korupce, krádeže a nepotrestané prohřešky politiků na západě nejsou, je naivní. Pořád je pro mě svoboda jednotlivce to nejdůležitější. Co by nebylo? Asi bych nedělala to, co dělám, protože jsem v roce 89 studovala chemii a teprve po revoluci jsem šla na FAMU a věnuji se celoživotně práci v TV.
(17.11.2024 10:29:51) Já jsem zas mohla přestoupit z pevně dané kombinace "němčina-ruština" na kombinaci "němčina-španělština". Fo té doby absolutně nemožné, po listopadu šlo všechno
(17.11.2024 10:49:00) "Pro mě je 17. listopad ten úplně nejdůležitější svátek a nikdy nepřestanu být vděčná, že jsem mohla celou řadu událostí roku 89 prožít a více jak polovinu svého života prožít v demokracii."
Přesně. Nevím, jestli porevoluční vývoj mohl probíhat jinak, lépe (určitě mohl probíhat hůř), nebo jsou to jen idealistické nereálné představy. Každopádně globálně vzato jsme prožili asi jedno z nejlepších období dosavadních dějin. Vždycky opakuji, jak jsem šťastná, že v tak příznivé době mohly vyrůstat mé děti.
(17.11.2024 20:01:22) Přidám moje osobní svědectví, už jsem ho někdy psal. V té době jsem chodil z holkou z nástavby SEŠ, mojí dnešní manželkou. Karfiolek na hlavě (pardon, trvalá). No a byl pátek 17.11. Týden předtím na Programování nám doc. Kryl, známý to šprýmař a protistátní živel oznámil, že odpolední přednášku 17.11. ruší, protože by mu tam nikdo nepřišel a všichni víme, kam jít. Na cvičeních z matematické analýzy jsme probírali dopoledne něco z teorie grafů, co jsem už znal z gymplu. Měli jsme to až úplně nahoře, pod krovem na Malostranském náměstí. V tašce svíčku, v lavici kytku. Už ani nevím kdy přesně jsem se vydal, ale další blok vzpomínek je na Albertově, pod schody, kde jsem v davu zázračně našel svojí dívku. Slyšeli jsem našeho o dva ročníky staršího kolegu Martina Klímu jak v projevu říkal o účastnících studentských bouří před 17.11.1939, že věděli, že „poroba je horší než smrt a že o svobodu se musí bojovat, ale nelze bez ní žít,“. Stáli jsme na úpatí Albertovských schodů a tak jsme se v průvodu octli velmi vzadu.
Co se nestalo, když jsme šli v průvodu, našla nás moje máti. Což na rande člověk zrovna nevítá... Ona byla taková cholerické klubko emocí a už měla komunistů fakt dost.
Jednak pronásledovali nějaký čas tátu a ona měla kvůli tátovi problémy. A pak, když v říjnu 1988 k 60. výročí ČSR zmínilo Rudé právo pozitivní roli T.G.Masaryka a vznik republiky popsalo, jako pozitivní, byť nedokončenou socialistickou revoluci, tak máma začala se svými skupinami jezdit do Lán a na místní hřbitůvek. Zvenku si prohlédnout zámek (přes mříže), říci, o historii, že je to letní sídlo prezidenta ČSSR. Že to bylo sídlo a místo úmrtí TGM, že zde pobýval i nešťastný Hácha, a poté Gottwald a příležitostně i další komunističtí prezidenti.
No a někdo z pedagogů z Ostravska ji udal na PIS. A ta jí vyhodila z práce průvodce, kterou dělala skoro 20 let. Přitom pro nový Dům rekreace ROH na Dlabačově (dnes hotel Pyramida) zorganizovala a sama zajišťovala systém prohlídek Prahy a fakultativních vycházek. To dispečink PIS dělat nechtěl. Akorát se to na PIS účtovalo. Naštěstí mámě podali pomocnou ruku manželé Sivekovi (dnes známý hoteliér), kteří založili někdy 1988-9 družstvo průvodců. Táta v létě umřel, ale za podpis Několika vět mu ještě stihli do nemocnice doručit zrušení smlouvy na rekonstrukci Klementina. Takže máma už toho měla dost a pokřikovala tam hesla, že jsem se skoro bál, že ji budou považovat ne za trochu cvoka, ale za provokatéra StB.
Ale šli jsme až poslední a nahoře, po odchodu ze Slavína nás máma vytáhla na ochoz Vyšehradu, kde bylo krásně vidět ty proudy pochodu se světýlky, jeden po nábřeží, druhý směrem k botanické zahradě Na SLupi a ke Karlovu náměstí. Pak nás rychle provedla až k zátarasu u botanické zahrady, kde průvod přehradili pořádkoví policisté. Zřejmě nechtěli, aby se druhý proud dostal na Národní z boku. Mamka znala uličky a průchody a zachvíli jsme byli za policejním kordonem zezadu. Tam byla telefonní budka, ale když jsem z ní chtěli volat manželčiným rodičům, SNBák nás vyhodil, že odtud volat nebudeme. Zachvíli v ní sebrali disidenta Johna Boka, slyšeli jsme lidi, jak ho jmenovali. A nás vyhnali nahoru na Karlovo náměstí. Mamka už měla absťák po cigaretce a kafíčku a tak nás přiměla sejít - na boku ministerské budovy na Palackého náměstí byla maličká soukromá kavárnička (tzv. ekonomický pronájem). Kafíčko, cigaretka. Pak jsme naskočili do tramvaje, jedoucí do centra. Na zastávce Národní třída ve spálené nás vyhodili, že dál je demonstrace a dál se nejede. Chtěli jsme bočními ulicemi se připojit, ale moje dívka už měla být doma a chtěla zavolat. Na Národní třídě nefungoval jediný automat a tak jsme šli až na Můstek. Tam zavolala, že jsme v pohodě a pod pedagogickým dozorem mé máti.
KDyž jsme se vrátili, byl dav obklíčen a byly vytvořeny i uzávěry Národní z opačné strany od Můstku a z ulice na Perštýně, aby se lidé, ani média nemohli dostat za záda policistů předělujícíh Národní. Chtěli jsme se moc dostat dovnitř, tak jsme šli policejní ulicí Bartolomějskou (pod svícnem tma). Před místní hodpodou tam "kempovali" červené barety. Nešlo projít ani Karolíny Světlé a nakonec jsme na Národní prošli až schodištěm z Divadelní. Viděli jsme transportéry s roztaženými klecovými radlicemi, jak se rozjeli k davu. Tehdy jsme usoudili, že to bude drsný masakr a už se rozhodli odjet. Já doprovázel ženu domů na Zahradní město. Z tramvaje byla vidět nad Prahou červená polární záře.
Druhý den jsem byl nalepený na rádio se Svobodnou evropou a dozvěděl se o plánované stávce ...
(18.11.2024 8:12:25) Mě napadl jeden absurdní příklad, jako studentky nás jednou nahnali dělat na 1.máje v průvodu Žižkovské ženy, soudružek už měli málo, tenkrát jsme z toho měli spíš psinu.
A celkově? Vidíš, mě napadlo hlavně cestování a úplně jiné příležitosti a svoboda v mé profesi. Nebýt 17. listopadu, tohle bybylo jinak. To jsou ty velké věci. Přitom takové drobnosti, jakou zmiňuješ, můžou život hodně z příjemnit nebo znepříjemnit. Na to se někdy zapomíná a bereme to dnes jako samozřejmost.
Vždycky, když se vzpomíná na minulý režim, říkám si: "Jo, fronty na banámy byly, ale to zdaleko nebylo to nejhoprší."
(18.11.2024 10:36:53) Gavašetko u nás by se po 17. listopadu spousta věcí změnila i kdyby se nic nezměnilo, 17. listopadu jsme se loučili se svobodou a 9. prosince jsme se brali (v rodinném archivu máme potvrzení stávkového výboru, že jim manžel předal výslužku aby mu kamarádi práskli, kam mne unesli). Byli jsme ve 3. ročníku na výšce a opravdu v centru dění. Já už teda studovala jinou školu než jsem chtěla, ptž jsem měla ve složce, že si , když jsem byla na gymplu, moje máti vzala muže, jehož bratr emigroval. Poměry už nebyly až tak tvrdé, takže stačilo jít na výšku, na kterou jsem nemusela dělat přijímačky. Na univerzitě jsem později pracovala, ten záznam "nežádoucí" opravdu v té složce je. Nikdy bych se zřejmě neseznámila s těmi "zahraničními" příbuznými. Asi bych seděla někde v kanclu ve výpočetce a nežila život plný úžasných výzev. Moje děti by jako můj muž měli 1/4 z matematických kompozic (1 za matiku a 4 za úpravu písma a pravopis). Pamatuju si ten, dnes už samozřejmý, pocit, že mám život (pokud jsem zdravá) ve svých rukou. Že nedělám to, co mi někdo dovolí, kam mě zařadí, ale co chci já.
(18.11.2024 13:06:02) Nebyl by skauting, ve kterým jsem vyrostla. Nebyly by cesty na západ s hudebkou. Nebylo by studium v Anglii na hudební stipendium. Nebyly by firmy mých rodičů, nebyl by krásně opravený dům v historickém centru, na který táta vydělal v kapitalistické cizině. Nebyly by moje cesty po světě. Nebyla by toho hromada. Já jsem dítě listopadu a jsem vděčná, že to přišlo.
(18.11.2024 13:13:45) Kopřivo, já myslím, že odpověď na otázku nelze předjímat, protože svět by šel kupředu, i kdyby se socialistický tábor nerozpadl. Život by se měnil tak jako tak, i v rámci toho režimu. Těžko odhadovat, co by bylo a co by nebylo po hmotné stránce. Každopádně by nebyla ta euforie ze svobody, nebyli bychom tak blízko úrovni našich západních sousedů, nejen materiálně, ale hlavně mentálně. Naše děti by nevyrůstaly jako jejich vrstevníci na západě, ale opět jako otroci v nablblé propagandě a morálním zmaru.
(19.11.2024 11:18:08) Přesně. Máme tu spoustu podnikatelů, firem, start upů. Hodně kvalitních vědeckých pracovišť. A je tu samozřejmě i hodně lidí v hnusnych zaměstnáních s mizerný mi podmínkami. Ty jsou ale i na západě. Je toho hodně co zlepšovat. Nicméně otrocký režim teda vidím spíš směrem k Bangladéši, Africe, Indii atd.
Jak ted Fiala rekl, ze kdyz zustane u moci, budeme brat stejne platy jako v Nemecku....a zacalo se psat, kolik berou v Nemecku....tak vedle toho jsme tady fakt jen otroci s almuznou.
(19.11.2024 20:34:20) Fern, když ty to bereš jen optikou peněz Oproti nejbohatším zemím jsme na tom hůř, máme nižší platy, to je pravda. A chudší země zase nižší oproti nám. Ale pro mě tohle není hlavní, já mám na mysli rozdíl mezi režimem, kde jsou všichni občané otroky státu, a režimem svobodným. Moje dítě může pracovat kdekoliv na světě si vybere, a nemusí kvůli tomu tajně přelézat ostnatý drát, to je to podstatné.
(18.11.2024 18:47:25) Já jsem skauting zažila cca od r. 1978. Po určitou dobu měl oddíl hlavičku pionýra, ale hned jak to šlo, tak se můj oddíl vrátil zpět do Junáka. A existuje dodnes, brzy budeme mít 70 let činnosti oddílu 👍
(18.11.2024 13:34:03) zrovna vcera jsem byla u kadernika a presne na tu dvacku do kapsicky jsem si vzpomnela....dneska reknu nahlas pres celou provozovnu "zaokrouhlete to na 800" a prilozim kartu
800 jsem platila jen za strihani mikada, ted se pres zimu nebudu barvit
(19.11.2024 20:43:11) tohle je zajímavé téma, ale smutno je mi z něj parádně - v záplavě retrosentimentu se pomalu vynořuje to, že se Babišovi, Okamurovi a Konečné opravdu podařilo přesvědčit lidi, že se mají zle
(19.11.2024 20:48:54) Čumčo, podařilo. Je to iracionální pocit vyvolaný médii a sociálními sítěmi. Já vždycky lituji, že neexistuje stroj času, který by tyto lidi vrátil do tehdejší reality. Vsadím se, že by nestačili zírat a škemrali by o rychlý návrat zpět do blahobytné současnosti.
(19.11.2024 20:54:26) No, jedna věc je pocit "tehdy nám bylo skvěle / dnes hrozně". Ale druhá věc je to, že prostě hodně lidí se dobře nemá. Nebo se má dokonce fakt blbě. A protože na tyhle skupiny lidí obecně politici dlouhodobě pečou, je takový Babiš, Okamura a další prostě hrozně snadno úspěšný. Ale oni mu to ti ostatní politici a strany dávají zdarma. Proto měl úspěch Zeman. A proto Andrej. Píšu to tu dlouhé roky.
(19.11.2024 20:58:41) Ropucho, nestačili by zírat, to jo. Ale klidně přiznávám, že mně jako dítěti nic nechybělo a byla jsem šťastná Ani jsem nevěděla,že bych třeba měla po čem toužit. Neviděla jsem to.
(19.11.2024 21:09:53) Federiko, děti mají přirozenou schopnost být šťastné, pokud jim není vysloveně ubližováno. A ty jsi navíc vyrovnaná, optimistická povaha. Můj tatínek (stejná povaha) také vždy vzpomínal na šťastné dětství, přestože se narodil za války, vyrůstal jako polosirotek, jeho rodině všechno vzali a negativistická úzkostná povaha by mohla vyprávět o hrozném dětství v temných padesátých letech. Já jsem také měla spokojené dětství v rámci tehdejších možností, ale že v Tuzexu je to všechno jaksi barevnější než všude okolo, to jsem si všimla. Nebo že v Jugoslávii po promenádě chodí takoví nějací hezčí lidé...
(19.11.2024 21:12:56) Mě Tuzex nechával chladnou. Koupili jsme si bavlněný teplákový bombarďáky ve dvou barvách, vyblitě béžová a prasátkovsky růžová, z toho někdo spíchl mikinu, já si na to ještě zažehlila psa a jaká jsem byla frajerka Nikdy jsme jako dítě po nějakých věcech moc netoužila, nepotřebovala jsem je.
(20.11.2024 11:52:23) Jee, taky? Jeste byly pastelove zelene, ty bombardaky. V sedmicce jsem si sichla tribarevnou halenu z ukradene vlajky z prvniho maje😁
(19.11.2024 21:43:28) "Ani jsem nevěděla,že bych třeba měla po čem toužit. Neviděla jsem to."
U nás čas od času někdo přišel s něčím ze západu nebo z Tuzexu, o papírově bundě se mi i zdálo, někdy v 10 letech, měl ji spolužák, úplně jako ušitá z novin. Občas se v médiích mihla západní hudba, kdyby bylo tehdy aspoň YouTube, byla bych šťastné dítě . Kamarádka pobývala na západě, otec byl odborník v místní Kolbence, a tam dohlížel na vývoz místního zboží. Co ta měla nedostupných věcí.
(19.11.2024 21:49:37) Nezapomenu na pohled do Pařížské ulice někdy v 70.letech. Prakticky souvislá, šedivá lešení po obou stranách od Vltavy až ke Staromáku
(19.11.2024 21:57:26) Ja tu sedivou atmosferu taky vnimala, zrovna v Parizsky a na Starem Meste, jeste v 80. letech kazdy den cestou do skoly. A do toho usmevavi, pozitivni, hezky obleceni cizinci… Ale teda stara Praha mela uzasne magickou atmosferu, tu uz nema Nicmene nemenila bych
(19.11.2024 21:50:45) do toho to ovzduší v průmyslových oblastech, často se topilo uhlím (a různým odpadem) a při inverzích všechny emise zůstávaly dole, opravdu i ten vzduch byl hroznej
(19.11.2024 22:09:19) Huso, vzpomínám si, že jednou v pubertě nás napadlo vlézt v létě u nás ve městě do řeky. Byl to opravdu ulítlý pubertální nápad, nikdo do ní běžně nelezl. Plavky mi zčernaly tak, že se to z nich už nikdy nevypralo.
(19.11.2024 21:59:48) Ošuntělost, špína, nepořádek... kdo v tom žil, nevnímal to, byla to norma, ale srovnání s civilizovaným světem pak bylo jako facka. Dodnes si pamatuji, jak v roce 90 stojím v Pasově v centru města, užasle hledím na úhledné barevné domy, na pestrobarevná auta s nápisy, na ulice a chodníky čisté, jako by tam někdo vytíral, na lidi v oblečení, které všechno vypadá jako nové, a přestože stojím v rušném centru, nevidím čmoud a necítím smrad. Zázrak, svět ze snu.
A dneska všichni žijeme v tomtéž (téměř), považujeme to za samozřejmost a část lidí se hloupě rouhá plky o tom, že před rokem 89 bylo cosi lepší.
(19.11.2024 22:11:41) Chodičku a barbínu jsem nechtěla a všechno to ostatní jsem měla. Ale měli to všichni a zas tak moc mě to nezajímalo. Rozhodně mám teď mnohem, mnohem víc přání, než jsem měla jako dítě
(19.11.2024 22:20:06) "Rozhodně mám teď mnohem, mnohem víc přání, než jsem měla jako dítě"
Federiko, vidíš, to já asi ne. V dětství mě to všechno fascinovalo, bylo to exotické, nedostupné. Hračky, sladkosti, oblečení... Byly to symboly nějakého hezčího světa tam někde za kopcem. Igelitová taška s nápisem, plechovka limonády, mýdlo... Z dnešního pohledu jsou to konzumní krámy, kterých je všude až moc, moje děti už žádnou fascinací vůči nim netrpěly a spoustu z nich ani nechtěly, i když jim ležely pod nosem.
(19.11.2024 22:22:32) Fed vidíš to. Tak já mám teď možnost si většinu svých přání splnit. Resp, mám, co chci. Jako dítě jsem si radši ani nedovolila něco přát , abych nebyla zklamaná. Vedela jsem, že to mít nebudu. Ale zas se mi dobře rozvinula fantazie při hrách v přírodě.
(19.11.2024 22:32:17) Já jsem si přála, ale ne věci. Přála jsem si dobrodružství, pořád, každej den. Taky jsem si přála, abych byla alespoň občas neviditelná, aby mi všichni dal pokoj a já si mohla třeba v klidu číst,abych nemusela chodit na kopřivy husám a babičce pro pšenici a na zahrádku pro mrkev a vůbec Přála jsem si vzduchovku a opici a koně.
(19.11.2024 22:36:41) Já bych na tom koni jezdila do školy, vlasy by mi vlály, nemusela bych denně čekat na zastávce, ani odpoledne. A pak bych chodila ven s opicí. Nevim,proč jsem nikdy nic z toho nedostala
(19.11.2024 22:30:25) Holky, barbina, moncicak, chodící pana atd byly nedostižný. Neznala jsem je. Nějak ani nevím, co jsem si jako dítě přála. Po revoluci a v pubertě přání byla. Většinou nevyslyšená. Nebyly prachy.
(19.11.2024 22:42:59) Elány byly jakože cool lyže, že. Ty jsem záviděla. Nejvíc jsem si přála Rossignoly, líbil se mi ten galský trojbarevná kohout na špičce. Koupila jsem si je až v pětatřiceti a to už toho kohouta na špičce ňák přestali dělat. I tak jsem měla pocit, že se můj život završil
(19.11.2024 22:54:44) Zasjaj ja mela prvni zahranicni lyze Kastle Red Star z Pragoimpa. Porad koukam spolusedicim na sedackach, jestli nemaji Kastle, maj, ale velmi zridka
(19.11.2024 23:07:36) Rodinová, Kästle!!!! Moje srdce poskočilo To byly taky lyže snů. Já jsem to slovo od revoluce snad ani neslyšela. Můj táta měl taky lyže z Pragoimpa, to bylo na Václaváku, že jo? Měl Völkele. A takovou krásnou svítivě zelenou barvu měly.
(20.11.2024 6:30:44) Moje první lyže ve věku si tří let byly Atomic z Rakouska. Byly k nim i lyžáčky a hůlky do sady. Máti neměla československé občanství, ale byla ze země třetí strany (ani východ, ani západ), takže pro ni nebyly hranice zavřené a mohla přejet z jižní Moravy do Rakouska. Tam v nějakém ski bazaru nalovila laciné použité lyžařské vybavení pro děti, abychom s ním jeli na Dolní Moravu, kde nám ho ukradli vlastně dřív, než jsme si zajezdili. Asi se to dalo čekat, ale naši se tu tehdy ještě tolik neorientovali...
Byla to divná doba. Dnes by nikoho ani nenapadlo krást 15 let staré omlácené batolecí věci z bazaru. Lyžáky mám dodnes zaryté v mozku, protože se mi neskutečně líbily. Zpětně vzato byly zhruba ve stavu, že by je dnes někdo prodal za stovku nebo za odvoz, protože je mu líto je vyhodit a někomu nenáročnému třeba ještě poslouží. Nula důvodů ke krádeži.
(20.11.2024 7:44:25) Taky jsem mela prvni lyze z Pragoimpa. Byly to ty Sulovky. Koupil mi jen můj kluk, současný muž. Velký lyžař, závodník. Někde na ne vyšašil penize, diety za pracovní cesty na zapad.. Bylo mu necelých 20.. mně 17.
(20.11.2024 10:16:49) Jako dítě jsem měla malé dřevěné červené lyže, které se připinaly na obyčejné boty a k tomu bambusové hůlky. Ale já měla radši sáňky, na těch lyžích jsem moc nejezdila. Lyžák v sedmé třídě jsem promarodila a na lyžák v prváku na gymplu a v prváku na VŠ jsem si lyže půjčila ve škole. Zato jsem v 18 letech dostala pod stromeček běžky z Artisu značky Rubín a mám je dodnes, jezdím na nich celý život. Dnes už jsou velmi retro, ale občas nějaké takové potkám, u starých lidí jako jsem já.
(20.11.2024 12:02:52) Ja dostala taky lyze od meho dnes uz ex, Blizzardy. Bylo to v prvnich letech po revoluci, jedny z prvnich curvu, jeste bez typicke spicky. Jsou cervenocerne a mam je dodnes❤️
(20.11.2024 8:13:02) " Dnes by nikoho ani nenapadlo krást 15 let staré omlácené batolecí věci z bazaru"
tak na to bych nespoléhala... taky bych nevěřila, že někdo ukradne na chodbě krabici cukroví během pár minut (za mne jedna z nejabsurdnějších krádeží - nesla jsem věci do auta a nechala na chodbě dvě pizza krabice s cukrovím pro tchýni a než jsem se k nim vrátila, jedna zmizela vchod se musí odemykat klíčem, takže někdo ze sousedů) nebo když jsme se synem ztratili batolecí hrnek (ten co nekapal) a během chvilky jsme se vraceli stejnou cestou, hrnek už nebyl - taky někomu stálo za to ho sebrat a vzít si ho to teda nebyla krádež, ale lidem se hodí ledacos
(20.11.2024 10:19:33) Rose, na hory jezdím mnohokrát za sezónu po mnoho mnoho let. Věci máme často někde pohozené a nic se nám neztrácí. Děti třeba jezdí střídavě na lyžích a na prkně. Na jednom zrovna jedou a to druhé leží několik hodin kdesi u lavičky u spodní stanice lanovky. Nemáme žádné špičkové vybavení, ale zase žádná prehistorie. Zkrátka nevyčrníváme z davu a nikdy se nic netratilo. Na rozdíl od tehdejších časů to lidi prostě nenapadne . Zato ty lyže a lyžáky ukradené v osmdesátých letech nikde osamělé neležely. Stáli jsme u nich a stejně je někdo vzdal.
(20.11.2024 11:32:59) Jako, ze dnes se nekrade? Zrovna v pondeli na Letne kamarádovi zmizely rukavice z parapetu okna u hospody. rikal ze to bylo 10 vteřin, jenom co dal sklenici s prázdným pivem dovnitr na první stul, a byly fuc. a taková prestižní čtvrt, prej😄😄😄
(20.11.2024 8:30:53) Půlko, kradlo se velice (s tvými lyžičkami to bylo podobně jako s mým pejskem, cokoliv trochu pěkného lákalo cizí ruce), ale nejsem si jistá, nakolik se toto zkultivovalo. Nepoměrně přibylo věcí, takže vyhladovělost po předmětech je menší, ale zlodějiny možná neubylo.
(20.11.2024 19:18:46) Co nam vsechno neukradli v "Zapadnim Nemecku" v centru mesta, kde byly drahe najmy a slusna zivotni uroven. Kocarek z chodby zamceneh baraku, nescetne zamcenych jizdnich kol. To prvni pekne, ty dalsi stale horsi a horsi, protoze jsem o ne uz nechtela prijit a prece je vzdycky nekdo slohnul. Zamykala jsem je vzdycky. To posledni byla fakt racna z bazaru za DEST MAREK a do tydne byla pryc
(19.11.2024 22:55:48) "to už toho kohouta na špičce ňák přestali dělat. I tak jsem měla pocit, že se můj život završil "
Zasjaj, to je dobrý, ale vážně, ona spousta respondentů v ČR to vidí stejně (viz ten průzkum). Dokud bažili po Rossignolách, svět byl v pořádku, potom přišel 1989, od té doby jsou lidi nucení přemýšlet, aby dobu stíhali - a už to není ono
(19.11.2024 22:38:58) Štěkacího pejska jsem dostala. Byly mi asi tři roky, ale dodnes si ho pamatuji, tu radost! No a pak jsme jeli s rodiči vlakem, pejska jsem měla s sebou, a při vystupování ho rodiče položili navrch tašky, aby mě mohli vzít za ruce. A někdo ho v tlačenici sebral. A stejně jako radost si dodnes pamatuji zoufalství z té ztráty. Plakala jsem dlouho a moc. Pamatuji si vzhled pejska i té osudné tašky, muselo mě to zasáhnout silně.
(19.11.2024 22:34:50) Já jsem o nějakých bonech neměla ani tušení Tyhle ptákoviny nám sehnal táta, řekl, že je koupil, tak je holt koupil. O Tuzexu jsem věděla až tak na gymplu. Ale fakt mě nijak nefascinoval.
Ropucho, já třeba vůbec nedokážu rozdýchat výsledky tohohle průzkumu. Jak to, že se zásadně liší odpověď ženy a muže? 44% vs. 62%
Když jsem rozklikávala výsledky, říkala jsem ti, že to je úplně absurdní dotaz Ale ono jo, lidi si fakt neváží dílčích výsledků, toho, jak se za 35 let Česko proměnilo. Vždyť je to teprve jedna generace a kousek, to je příliš krátká doba na to, abychom byli zcela bezstarostní. Koneckonců i Západ se potýká se strašnou spoustou problémů a to žádnou totalitu nezažili...
(19.11.2024 21:08:24) Ženy - často samozivitelky, rozdíly v platech, velká zátěž doma, větší ekonomická závislost nebo prostě blbě placená ženská práce. Zátěž pečujících osob a profesí. Třeba.
(19.11.2024 21:10:28) Zcela bezstarostní přece nebudeme nikdy, nikdy nikdo není A stěžuje si hlavně starší generace, mnozí z nich byli zvyklí-a vyhovovalo jim to-že se o všechno stará stát. Nějak, ale stará se, zajistí, jim práci (dokonce povinně ), zajistí jim nějak bydlení, dokonce poskytne půjčky na ten hnusnej sektorovej nábytek, ale budiž, o školy s nemusíme starat, děti nastoupí do tý nejbližší, zubař i dětský doktor chodil do škol, všichni se měli tak nějak stejně
(19.11.2024 21:16:21) Federiko, je to tak, a myslím, že už se tady o tom také vedly debaty, pro část lidí není svoboda nejvyšší hodnota. Klidně vymění kus své svobody za život v kleci, který je snazší.
(19.11.2024 21:24:10) Jo, tak to je, snazší život. Kterej mi organizuje někdo jinej. Vybavuju si ty otázky u pohovorů-organizujete si vše raději sami, rozhodujete sami? Nebo jste raději vedena a organizována? Říkala jsem si-taková pitomá otázka, jasně že nechci, aby mě někdo organizoval, jasně, že si to chci rozhodovat sama. Ale ne, překvápko,spousta lidí zatrhla odpověď, že chtějí být organizováni. Dnes chápu, že jsou prostě různé typy lidí, ale v tom životě je to podobně, někdo se rád veze a je rád, když mu pak všechno předloženo až k nosu. A opak je daleko těžší, i přesto,že může přinášet svobodu a mnohem lepší výsledky.
(19.11.2024 20:49:14) Omg jaký retrosentiment? Jako že máme škrtnout všechno pozitivní z našeho dětství? Je důležité mluvit i o tom dobrém, co bylo, jinak se nedá ta doba vykreslit v realitě a nebude skutečná... Aby třeba naše děti pochopily, co bylo špatně, musí chápat i to dobré, aby se nenechaly splést...
(20.11.2024 8:28:51) Nebyl to dotaz pro me, ale snad nevadi když odpovim😄 Měla jsem strašnou spoustu kroužku, zadarmo. naučila se diky tomu fotit, hrat na klavír, volejbal, basketbal, jezdit na kajaku, kreslit, chodila se do sboru, bruslit, Badminton…to svým dětem dnes fakt nedám.
chodily jsme na koncerty, porad. Já milovala vlastu redla, zuzku navarovou, plihala. Listky staly pakatel. Vůbec jsme zili mnohem víc kulturou, než dnes. Divadlo, hodne kino, koncerty. Vse bylo mnohem dostupnější a bohužel i kvalitnější, než dnes.
Hodne jsme jezdili s mamou samozivitelkou do Tater. V lete na sluneční jezera do Senca.
To je jenom rychlá letma vzpominka na MÉ klady minuleleho rezimu. Ale pozor aby si to, jak je tady casto dobrym zvykem, nezamenil za stezovani, nebo blahoreceni. Tohle je pouhe suché konstatovani mých pozitivnich cinnosti a zazitku z dob minulych!
me prislo, ze kdyz se lide nemohli realizovat v praci, tak to delali v ruznych volnocasovych aktivitach. Zilo se v patek odpoledne a o vikendu. Podle mne po zustatek toho, je zdejsi diskuse `Co delate o vikendu?"" Kdy obcas koukam co lidi vsechno nestihnou. Kdy tady se v prumeru v sobotu dojede na nakup a nejaky uklid. V nedeli do kostela a na rodinou navstevu pripadne odpoledne na prochazku..
Ja tedy jsem mela jako dite daleko vic aktivit nez MM, ale podle mne je to dane i tim, ze ja vyrostla ve velkomeste a on na vesnici. Jinak on treba nemohl hrat fotbal, protoze hodne zapasu byla v nedeli o to se nema delat nic, jenom cist z Bible. Rodice se na nej zlobili, kdyz se v nedeli ucil. To tchanovci nebyli nijak ortodoxni. Treba mit v nedeli venku poveseny pradlo byla ostuda jeste po roce 2000.
(20.11.2024 9:17:37) Ono nelze moc srovnávat život ve meste a na vesnici, ani tehdy a ani teď. Já měla výhodu velkoměsta, takže jsem fakt žila velice aktivně.
(20.11.2024 9:29:31) Mabelo, já žila na vesnici, na malé vesnici. Měla jsem velmi aktivní dětství, všechno, na co jsem si jen vzpomněla. Jazyky, hasiče, dramaťák,recitace, kytara, gymnastika, literární kroužek, turisťák,nevím, bylo tam úplně všechno.
(20.11.2024 9:38:59) fed, ano, i u nás ve vsi uprostřed lesů bylo tohle všechno snadno dostupné... on ten socialistický venkov opravdu šlapal městu na paty... stejně tak minimálně jednou měsíčně byli u nás v kulturáku nějací "umělci z prahy", minimálně jednou až dvakrát se pořádal zájezd do divadel, měli jsme kino... obávám se, že tehdejší kulturní život byl výrazně pestřejší než dnes...
(20.11.2024 9:47:30) Podle mne, zalezi, jestli jste byli "Vesnicka strediskova". U moji babicky nebyla skola, deti dojizdeli do skoly do vesnice vzdalene 8 km, kdyz prijeli ze skoly domu tak u nich na vesnici nebylo nic, krome hasice. Vim, ze mi bylo lito kamaradky, Tak 14 let, se krome piti lacinyho vina v na autobusove zastavce se tam nedalo delat vubec nic.
(20.11.2024 10:19:00) jerry, ano, uznávám, že jsme byli ta středisková ale spolužáci dojíždějící z okolí to měli k nám do 8 km a autobusy jezdily dost intenzivně a třeba divadelní autobusy jezdili přes jejich obce vždy také...
(19.11.2024 21:10:07) Rose, takovým dětinským sentimentem z nevědomosti bych svoje děti nakazila fakt nerada
myslím, že v tom průzkumu i tady u tohoto tématu si pleteme dvě rozdílné věci:
Bylo vám osobně líp před rokem 1989? Ano, byla jsem neinformované dítě, které vůbec nevědělo, v jakém žije sráči, takže ano, protože teď je život ohromně složitej...
Bylo na tom lépe Československo v roce 1989 lépe než ČR roku 2024? Ano, statistické ukazatele nelžou, jednoznačně ano...
(19.11.2024 21:21:33) Čumčo, jojo, do hodnocení minulosti se automaticky promítne, že byl člověk mladý, k tomu se přidá přirozená selektivita paměti a pak stačí brnknout na sentiment obrázkem sušenky nebo hračky z dětství, písničkou ... a zlatá doba mládí nemá konkurenci.
(19.11.2024 21:28:08) No jasně, takže budeme krmit děti kecy, že osmdesátá léta tu byla šedivá Fráze, která žije svým životem - v tom původním znění popisovala šedivá barva náladu, ale (třeba a nejen) ropucha to tu neustále opakuje a vztahuje k oblečení a barvám kolem ten systém tu vydržel tak dlouho, protože po válečných a poválečných nejistotách přinášel jistotu, stabilitu, životní úroveň vyšší, než většina lidí znala z minulosti... to, že je to život na dluh, většina lidí možná ani netušila... na druhou stranu v tom se zase tolik nezměnilo A ano, dnes je to daleko více o penězích, dnes jsou ty nůžky opravdu rozevřené, životní úroveň některých lidí je skutečně nižší, vyhlídky jsou pro ně dost bídné... A ano, chápu, že někteří lidé to vnímají jako že se mají hůř, protože ekonomicky je to tak... A těm je pak fuk, že mohou svobodně cestovat (nemají na to), jejich děti svobodně studovat (nemohou si to dovolit), osobní svoboda jim ty kroužky pro děti nezaplatí A není dobré se nad jejich "omezeném" náhledu pozastavovat - to opravdu nepomáhá
(19.11.2024 21:39:57) Rose, já si pamatuju ty šedivé omlácene domy v ulicích, všechny ještě měly na sobě díry po kulkách z války, na vesnicích šedivé domky obklopené zahradami plnými různého železného šrotu a jiného bordelu. Když u nás ve městě v 80. letech opravili jeden činžák a natřeli ho světle růžovou barvou, chodili jsme se na něj dívat jako na zjevení. Takže ano, já si pamatuju šedivou dobu.
(19.11.2024 21:47:22) no jasně, neexistoval žádnej opravdu pěkně zrekonstruovanej barák, všechno se flikovalo, maximálně se stará nádherná fasáda prostě obouchala do jednoduchých linií, anebo líp, kolem baráku bylo lešení (aby na nikoho omítka nespadla, ne kvůli nové fasádě)
památky chátraly neuvěřitelným způsobem - porovnejte si to se dneškem
(19.11.2024 21:50:14) Rose, nevím, kde jsi žila v osmdesátých letech, já jsem žila ve městě, kde jediná výraznější barva fasády byla oranžová barva cihel v místech, kde fasáda opadala. Truhlíky květin za okny? Nebo dokonce na veřejných místech? Nepamatuješ si ten úžas, když jsi poprvé šla po ulici někde v západoevropském městě? Tolik k šedi veřejného prostoru. (Rudé hvězdy na plakátech nepočítám.) Jinak ano, barvy existovaly, předměty denní potřeby měly barvy, nicméně oblíbenou aktivitou nás dívek bylo nakupování drogistických barev na textil značky Duha, s jejichž pomocí jsme barvily na růžovo nebo fialovo bílá pracovní trika nebo bílé tenisky, abychom si vyrobily kus módy, který se nedal běžně koupit v obchodě.
(19.11.2024 22:05:20) Na dobu okolo revoluce mám jen dvě vzpomínky. Obě souvisí z barvami a obě musí být nejspíš z roku 90.
Jedna je na první dům v centru Brna, který dostal novou fasádu. Chodili jsme se na něj dívat. Do té doby jsem nic takového neviděla, na všech činžácích v celém městě byla jen šedá.
Druhá vzpomínka je na plot nějaké fakulty u řeky. Studenti ho v rámci revoluce pomalovali rúznobarevně. Dnes by to nikoho nezaujalo, ale tehdy to byl šok, protože barvy kolem budov ani na nich vidět nebyly.
Na dobu před revolucí nemám vzpomínky žádné, ale zjevně jsem to vnímala, protože jsem viděla rozdíl a ten šok si pamatuju doteď.
(19.11.2024 22:01:13) Rose, přesně tak. A děkuju, že to píšeš. Je to prostě realita. A je to realita, díky které může právě prosperovat třeba ten Babiš. A ty etické a moralistické "vysoké" hodnoty (ač jsou pravdivé a jistě správné) zkrátka kopou ty příkopy ještě víc. Prostě pokud se v té demokracii určitá skupina lidí ocitne na tom blbém konci potravního řetězce, je jim možná demokracie úplně k prdu.
(19.11.2024 22:20:23) Moje kolegyně je Francouzka stejného věku, vyrůstala v Paříži. Její dvě přibližně stejně staré sestřenice vyrůstaly v Praze. Každé léto trávily společně u dědečka v Alžíru. Ty český holky po ní dědily všechno oblečení, byly štěstím bez sebe z džín a ona jim prý zas záviděla kroužky, které si její máma nemohla dovolit. Nechávala si prý předvádět, co se učily na baletu a gymnastice a jak hrají na klavír. To bylo tenkrát dostupné a kvalitní alespoň ve velkoměstech. Ti lektoři a vedoucí nebyli pod takovým výkonnostním tlakem, mohli si práci s dětmi dovolit.
(19.11.2024 22:28:18) Zasjaj, mě v lidové škole umění učili umělci, kteří tam byli uklizení za trest, což jsem tehdy samozřejmě absolutně netušila, až zpětně mi spadla brada. Je tedy fakt, že touto cestou se děti dostaly téměř zadarmo ke zdrojům, které v běžných komerčních poměrech by byly drahé. Taktéž vznikly třeba nádherné, hodnotné dětské knihy, "díky" tomu, že autoři nesměli volně tvořit pro dospělé. Za klady režimu to nepovažuji, spíš za jakýsi smutně paradoxní efekt.
(19.11.2024 22:34:37) Ropu, jo? Všichní mí učitelé hudby byli zároveň členy nějakého orchestru, pamatuju si, že pan Cerha hrál ve Smetanově divadle, ten další učitel taky tam Přírodovědecké kroužky pro starší děti vedli lidi z různých ústavů Akademie věd a tak.
(20.11.2024 11:49:26) Cumco, vem na vedomi, ze nekteri lide se maji opravdu zle, nemaji na zakladni existenci potreby - bydleni, jidlo, teplo. Nemohou si dovolit nic navic. Tyhle lidi nepresvedcuji politici, tyhle lidi presvedcuje denodenni ziti. V Tve bubline se mozna nevyskytuji, v me ano. Politici toho jen umne vyuzivaji
(20.11.2024 17:22:38) byvalaradko, celé dospívání jsme s mámou žily na úrovni bídy (nenadsazuju to), takže to ses netrefila, že nevím, jak vypadá taková bezvýchodnost
ta situace, ve které se máma ocitla, má nyní řešení, několik řešení, kdy by stát pomohl
stalo se to, že se opozici fakt podařilo vnuknout národu myšlenku "máme se obecně blbě", a to prostě není pravda
(20.11.2024 21:25:24) "stalo se to, že se opozici fakt podařilo vnuknout národu myšlenku "máme se obecně blbě", a to prostě není pravda"
Čumčo, myslím si totéž. Lidé, kteří vypisují na sociální sítě o Fialově bídě, nejsou zoufalí lidé v existenční nouzi. Ti mají jiné starosti. Tohle jsou negativisté, kteří mají protestní postoj jako koníčka, mají čas sledovat média, ale nemají kapacitu a asi ani zájem najít si relevantní fakta.
(19.11.2024 22:24:50) Tak jo a ta šeď je teda kde? pokud teda nepočítáš ten kousek, kde je film černobílý No a nakonec zrovna tady to skoro vypadá, jako by děti v té době byly poměrně dost vidět, slyšet, vlastně ani nevím, jsou v současné době nějaké veřejné panelové diskuze s dětmi? (a ano, je mi jasné, že tady to je spíš ukázka toho, jak se s dětmi pracovalo ve prospěch režimu a dodatečně je to děsivé)
(19.11.2024 22:30:54) Rose, hledáš šeď v dobovém propagačním snímku? To je možná jako bys v současném ruském propagačním snímku hledala ty pověstné suché záchody
(19.11.2024 22:42:08) Ropucho, jako že je oblékli, natřeli fasády? Však je tam dost záběrů z ulice... A koukni někdy na filmy z té doby, fakt se exteriér netočil v papírmaši Já chápu tvoje dětské toužení, ale je to úplně stejné jako ta vysmívaná retro nostalgie, jen holt naopak...
(19.11.2024 23:01:47) Rose, dala jsem si kvůli tobě poctivě celých pět minut té hrůzy, a kromě rudé tam tedy moc barev nevidím. Z exteriéru tam probleskne pár vteřin (pravda, kousíček nějaké světle žluté historické pražské budovy), jinak jsou vidět kroje, obleky, mávátka, vlajky, transparenty. Nic vypovídajícího.
(20.11.2024 12:20:01) Jestli nekdo poslouchat podcasty na Vinohradske 12 je skvely serial o Politickych extremech. Vysvetluji tam pojmy jako politicka levice - pravice, rozdil mezi fasimem a nacismem atd.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
)
, v nepřetržitém provozu. 
proboha
Nic o tobě nevím, ale lituju tě. Spokojení lidé nemají potřebu takhle kolem sebe kopat a být zlí. No, třeba to bereš jako legraci.
V její náručí
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)