Re: Letní čas skoro ještě v zimě.

Také jsem medvědice. Zaponocuji si ráda, když je příležitost, ale jindy to musím zase dospat. Za mlada jsem vydržela více, jako asi každý, ale kolem třicítky, když jsem měla malé děti, už to bylo silné utrpení. To jsem trpěla regulérní spánkovou deprivací, nevyspala jsem se pořádně dlouhé roky. Celou noc bez probuzení se mi podařilo obnovit až teď v poslední době, a to ještě zdaleka neplatí každou noc. Ale teprve teď mám pocit, že jsem konečně dospala dětství svých dětí, po více než dvaceti letech.
Nejhorší mi přijde, když člověk musí používat budík a nemůže se probouzet přirozeně sám od sebe. To je přece týrání. Budík byl pro mě velké trauma po celou školní docházku a většinu pracovní docházky, zbavila jsem se ho také až v posledních letech, kdy odpadla starost o děti i časné nástupy do práce. Vzbudit se přirozeně, odpočatá a s vědomím, že mám dost času vypravit se beze spěchu do práce, to jsem si hodně užívala po těch letech zběsilého režimu. Už nikdy nechci slyšet budík.