Re: Syndrom prázdného hnízda

Já jsem také z těch, co mají úplně jinou konstelaci.
Mým nejbližším člověkem a parťákem je muž, děti máme dvě, takže ve vztazích je jiná dynamika než žije-li 1 rodič + 1 dítě. Takový vztah neznám. Ale rozumím, že v takové situaci je asi syndrom prázdného hnízda silný.
Já jsem si, upřímně řečeno, dost vydechla, když potomci odmaturovali a vyfičeli ze společné domácnosti za vlastním štěstím.
Miluji je, ráda z povzdálí sleduji jejich život, moc jim fandím, ráda se s nimi pravidelně vidím, ale bydlet s nimi nepotřebuji.
Já obecně nepotřebuji spolubydlící, mám ráda svůj prostor. Toleruji muže a psa, to stačí.
V případech, kdy je rodič na dítě hodně vázaný, je podle mě důležité udržet zdravou míru, aby dítě dostalo prostor k osamostatnění a nemuselo mít výčitky, že opouští rodiče. Je to jeho úkol, osamostatnit se! Rodič ho musí podpořit a projevit radost, i když uvnitř by si sobecky přál mít své malé dítě stále u sebe a pro sebe.
Láskyplný vztah ano, ale zdravě.