Re: syndrom prázdného hnízda

Jedno dítě opustilo domov poměrně dramaticky před 6 lety a je to silný introvert.Vídáme se párkrát do roka, v kontaktu jsme párkrát za měsíc přes zprávy, kdy to iniciuju já. Ale vím, že kdyby se něco dělo, tak se ozve. Resp. většinou se ozve právě, když se něco děje - vytopený byt, příšerní sousedi, rozhodnutí kam jet na dovolenou atd. Takže tam jsem to nijak neprožívala.

Na mladší ditě jsem mnohem víc citově navázaná. Tam odpoutání už probíhá a je těžké. Kvůli jeho studiu a velkému množství aktivit ho vídáme pár dní nebo jen večerů v měsíci, i když u nás bydlí. Takže prakticky už cca rok jsme sami.
Mám práci, kvůli které jsem většinu dne pryč, máme velký pozemek, kde pěstujeme všechno možné. A mám stovky kytek :)
Taky mám manžela, se kterým ale už roky řešíme spíš provozní věci a donedávna péči o staré rodiče. Společné koníčky nemáme žádné, ale párkrát za rok jedeme spolu někam na dovolenou nebo prodloužený víkend.
Mám hodně aktivit v obci, docela dost kamarádek, kterým stačí zavolat, jestli nemají zrovna o víkendu čas na procházku nebo výlet. Prakticky řeším, kde najít nějaký čas navíc, ale emocionálně mi dítě chybí