Re: syndrom prázdného hnízda

Já jsem pár let předtím, než děti odešly z domu, zažila překvapivý a u mě strany strašně moc nechtěný rozvod, to pro mě byla taková rána, že potom to odstěhování dětí mi už tak hrozné nepřišlo. A taky nejsem vůbec pečovatelský typ, takže se mi ulevilo, že se nemusím starat. Jasně, byla to změna a stýskalo se mi, ale poměrně rychle jsem si zvykla. Taky jsme v tu dobu prodali náš společný byt a já se odstěhovala taky jinam, takže jsem se netrápila pohledem na prázdný pokojíček apod. A chodila jsem do práce, podnikala zajímavé věci s kamarádkami, hodně jsem četla, to je můj koníček. Záhy jsem si zvykla, že si můžu dělat co chci, kdy chci, nemusím se na nikoho ohlížet. Já tedy nemám přítele, ani jsem ho nikdy nechtěla. A mám výhodu, že jsem ráda sama.