Re: syndrom prázdného hnízda

Prostě chce to čas, časem si zvykneš a přijdou zas jiné podněty - ne už jen od dcery, ale už od ,nich´. A jiné,nové aktivity s tím spojené.

U nás byly děti na vš koleji,takže jsme se mohli na def.opuštění hnízda připravit - nejdřív byli pryč jen přes týden,což bylo velmi příjemné (odpadly nákupy a starání se o jejich každodenní jídlo)a s koncem studia bylo všem jasné,že v rodném hnízdě nezůstanou,ale že vyletí a ne tak úplně nejblíž.Po tom se mi stýská,že vím, že nehrozí se s nimi potkat třebas v našem městě,jako dřív,když bydleli s námi doma...

Ale já mám teda alespon manžela,se kterým se pořád máme o čem bavit,řešit vše spolu,hrajem spolu různé hry,děláme výlety,plánujem dovči a staráme se o pejska.To je opravdu velká výhoda a nade vše,mít takového prima společníka, jinak by to bylo velmi smutné - nejsem zrovna tip na velké kamarádšofty s babama.

Když budeš mít dceru pryč, tak by ses mohla ještě víc zaměřit na přítele,ne? Zas máš výhodu,že ho nemáš furt doma a nemusíčš řešit co furt bude jíst