| Raduna |
 |
(28.10.2014 23:12:50)
Nux,
a já bych na to napsala:
Ano, někdy jsem líná a nejsem tak výkoná jako ostatní.
Ne, nestydím se za to.
Ano, jsem spokojená taková, jaká jsem.
Ne, už se nechci zabít, takže mi všichni, kteří mi v budoucnu budou mojí lenost či nevýkonnost nějak vyčítat, můžou políbit šos 
|
| Kudla2 | 
|
(28.10.2014 23:44:30)
Já si osobně myslím, že naše lenost, popřípadě výkonnost, je většině lidí kolem nás úplně lhostejná, případně jejich názor není vůbec relevantní.
To jen my sami si myslíme, že našemu okolí na tom záleží.
Příklad: pracuju doma, lidi mě vídají v baráku i v době, kdy je obvyklé být v práci. Klidně si můžou myslet, že si celý den doma válím šunky. Klidně si taky můžou myslet něco jiného. Já nevím, co si myslí, a po pravdě řečeno je mi to úplně jedno. Na názoru těch lidí mi vůbec nezáleží, nevím, proč by mělo, a ani vlastně nevím, jestli nějaký mají.
|
| Nux | 
|
(29.10.2014 0:13:56)
No, to není o tom "co si o nás pomyslí okolí"
ale spíše o to, co se od nás automaticky očekává, a jak se s tím dokážeme srovnat my sami.
To já zas nemám představy, že by někomu z cizích na mě záleželo.
I když, jednou se stalo (je to už asi pět šest let), že mě zastavila sousedka a ptala se účastně, co se mi stalo, že jsem tolik zhubla. Tak zas úplně nevšímaví nejsou. Tahle dokonce ani nebyla z druhu sousedka-drbna. Jí jsem ten upřímný zájem i věřila.
|
| Kudla2 |
|
(29.10.2014 1:01:28)
Nux,
když já si právě myslím, že i to "automatický očekávání" vychází spíš od nás než od okolí, a pokud od okolí, tak se to dá vzít i stylem "jak si osobuješ právo něco ode mě automaticky očekávat, jsem snad tvůj sluha"?
Ale to je úvaha (doufám) zdravého člověka, chápu, že v depresi to lze vnímat úplně opačně.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 1:36:59)
Kudlo,
problém nastává podle mě u většiny lidí s úzkostí nebo depresí už v dětství, kdy rodiče ať vědomě či nevědomě kladou na dítě určité požadavky na to, jak se má chovat či přemýšlet, které se ale neslučují s jeho povahou, ale dítě vlastně vyroste s tím, že ani svoje přání či představy nemá nebo nesmí mít. To může být první problém.
Druhý problém je nějakým způsobem narušené rodinné prostředí a tím pádem velký zmatek v těch požadavcích a velký zmatek v emocích, což způsobí ještě větší chaos v duši toho dítěte.
Proto je někdy opravdu těžké se vyznat v tom, co chce člověk opravdu sám za sebe a co je mu nuceno okolím (i když to nucení může být jenom například nějaký trend ve společnosti a neznamená to, že ho k tomu v jeho okolí opravdu nutí).
Nejsem psycholog, ale jsem opravdu přesvědčená, že většina psychických problémů tohodle typu má kořeny v původní rodině a jejích vlastních problémech.
|
| Kudla2 |
|
(29.10.2014 1:53:06)
Raduno,
určitě na tom něco je, ale myslím, že velkou roli tam hraje taky to, jak je ten jedinec osobně rezistentní.
Někoho obrazně řečeno položí, když jinak milující maminka mezi řečí zmíní, že nebyl chtěné dítě, jiný přežije v celkem dobré duševní pohodě i dost drsné rodinné prostředí.
Já chápu, co chceš říct, ale od okamžiku, kdy je člověk dospělý a může to ovlivnit, tak je přeci v jeho zájmu, aby si tu případnou zátěž netáhl až hluboko do dospělosti - přijde mi trošku zvláštní, když někdo ještě třeba v padesáti říká, že je takový nebo makový, protože jeho rodiče dělali nebo nedělali to či ono.
Možná to i trošku souvisí - když něco pociťuju jako problém, tak sice na začátku může pomoct, když si řeknu, že "za to nemůžu", protože "za to můžou" ti, kdo v mém dětství něco udělali špatně, ale to je informace, od které se má člověk odpíchnout (aby se zbytečně za něco neobviňoval a mohl začít napravovat případné škody), a ne na ní ustrnout (a pak ještě v padesáti obviňovat svoje rodiče z nějakých skutečných nebo domnělých křivd v dětství).
Mimo jiné proto, že když neodpustí jim (že něco zvorali, ale asi málokdy ve zlém úmyslu) , tak může těžko odpustit sám sobě a přijmout se takového, jaký je.
|
| Nux |
|
(29.10.2014 8:02:55)
To nechcem, obviňovat rodiče, o to jistě nejde.
Dělali to jak nejlépe uměli, a předali jen to co sami dostali.
Spíše je to, jak říkáš, odpíchnout se od toho, a poznat, že "tohle není moje".
Výmluva na druhé jistě ještě nikoho nevyléčila.
Určitě i odpustit se hodí, alespoň ve své mysli, prostě odpoutat se od toho, vědomě a zcela programově. Abychom mohli jít dál.
Vědět, ano nesu si tuhle zátěž, ale teď to budu dělat jinak. A to "jinak" fakt může trvat hodně dlouho, někdo nepřekročí svůj stím ani v padesáti, ani do smrti.
No, vždyť co bychom tu na tom světě dělali, kdybychom měli vyřešený všechno hned, ne?
Já jsem na to přišla také poměrně pozdě, že žiju něčí představy, ne svůj život. A teď nemám na mysli ani rodiče, na mě se podepsal spíše systém celkově, školství a moje velká docilita, snaha vyhovět, zavděčit se (to už je v mé povaze, to vím, že je "moje").
Prostě když mám v tom větší pořádek, lépe dokážu oddělit jedno od druhého a cíleně si vybrat.
Pro mě bylo ohromnou úlevou zjistit, že se mohu chovat JINAK, a že to jde, a že se nic hrozného nestane. Bylo to jako kouzlo, Jako vysvobození z vězení.
Šla jsem celou dobu vedle toho, jen jsem to neviděla.
Naplnilo mě to nadějí, že mohu zm ěnit více věcí, nejen tuhle.
A naděje je něco, co jsem už hodně dlouho nepocítila. Je to jako probuzení ze slého snu. Vím, že v mnoha věcech ještě sním a snít budu, nechci to bourat vše najednou. Jen to poznání, že můžu, je pro mě úchvatné.
|
| A. | •
|
(29.10.2014 8:07:36)
rodiče to dělají buď z nevědomosti, neznalosti nebo prostě protože chtějí, ne každý vychovává jak nejlépe umí, někoho výchova jeho dětí tak obtěžuje, že na to víceméně kašle a jde cestou nejmenšího odporu
|
|
| A. | •
|
(29.10.2014 8:09:10)
to co píšeš chápu, snaha "zavděčit se" může člověka dostat hodně dalěko od jeho cesty
|
|
|
| A. | •
|
(29.10.2014 8:05:37)
Kudlo i v 50 letech můžeš mít různé problémy, které ti způsobili rodiče výchovou a způsobem přístupu k tobě. Z toho se člověk sám v průběhu života nedostane, pokud neprojde nějakou intenzivná terapií.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(29.10.2014 9:49:06)
Kudlo, souhlasím. Rodinné prostředí je pro dítě klíčové, ale záleží na povaze konkrétního dítěte, jak se s konkrétními vlivy vyrovná. Odolnější jedinec může ustát ledacos, co citlivějšího zlomí.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(29.10.2014 11:37:41)
Kudlo, ale ta osobní rezistence je do značné míry vrozená míra odolnosti jedince, nikoliv něco, co lze ovlivnit.
A také ne každý má to štěstí, že má následně kolem sebe vstřícné prostředí a lidi, díky kterým se postupně se svou minulostí dokáže vyrovnat. To je velice naivní si myslet, že to je nějak jednoduché a že ten, kdo to "nezvládl", si "za to může sám".
Nemluvě o tom, že citová deprivace v dětství zanechává na člověku nesmazatelné stopy, a to doslova fyzické - i to bývá jedním z důvodů té "nefungující chemie v mozku"
|
| Kudla2 |
|
(29.10.2014 11:43:14)
Ráchel,
já si vůbec nemyslím, že je to jednoduché,chápu, jak je důležitá podpora okolí a chápu i to, že se někdo z toho nevyhrabe, jen poukazuju na to, že je v jeho výsostném zájmu, aby se o to aspoň pokusil.
A ráda bych odlišila dejme tomu psychické problémy na základě výchovy atd. a regulérní depresi, tu chemickou nerovnováhu v mozku, na kterou tohle vůbec nemá vliv.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 11:50:24)
Kudlo,
to nejde odlišit. U mnoha lidí problémy s depresí a úzkostí právě přímo pochazí z dlouhodobé nespokojenosti a frustrace, která pramení z takového méně než ideálního dětství. Takový člověk neumí být šťastný ani v situaci, kdy má k tomu všechny důvody, protože nežije sám za sebe, ale žije jen pro to, aby naplnil nějaké představy druhých. A když jsi dlouhodobě nešťastný, jaksi to s tou chemií v mozku docela dobře zamává.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.10.2014 11:55:03)
Raduno, "žije jen pro to, aby naplnil nějaké představy druhých."
To je zjednodušení. Může to tak být u některých lidí, ale já třeba vím, že u mne toto roli nějak zvlášť nehrálo, já jsem na snahu naplňovat něčí představy začala prdět dosti brzo.
Jde ale o to, že když je dítě deprivované (= jeho citové potřeby nejsou dlouhodobě v dostatečné míře naplňovány), tak se prostě rozvine neuróza. Schopnost odolávat stresu se u toho člověka sníží, velice často už doživotně.
(malý příklad: Když se mi narodila dcera, rodiče omdlívali z toho, že ji v noci kojím. "Když jsme tě přivezli z porodnice, tak v noci jsme tě nechali prostě řvát. No, a po 14 dnech už jsi neřvala.")
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 12:02:36)
Ráchel,
ale to, že žiješ tak, abys naplňoval představy druhých, si sám vůbec nemusíš uvědomovat a přesto to děláš. A taky proto jsi třeba dlouhodobě nespokojený a nešťastný. Ale dlouhodobá citová frustrace z dětství s tím taky souvisí, protože dítě se podvědomě snaží se chovat tak, aby si tu lásku zasloužilo, takže podle mě tyhle věci s tím hodně souvisí.
|
| Monty | 
|
(29.10.2014 12:07:04)
"Ale dlouhodobá citová frustrace z dětství s tím taky souvisí, protože dítě se podvědomě snaží se chovat tak, aby si tu lásku zasloužilo..."
Raduno,
ale to taky závisí na povaze - za sebe musím říct, že mne naopak těšilo matku nebetyčně srát, než abych se jí chtěla zavděčovat.
Sranda na tom je, že ti, kdo mne neznaj si obvykle myslej, jak musím být děsně poškozená tím, že je moje máma cvok. Jo, možná bych byla, s jiným charakterem, ale nejsem. Už celkem záhy jsem přišla na to, jak se na její úkor bavit a dávat jí sežrat její nesmyslné představy a požadavky.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.10.2014 12:12:37)
Monty, tak poškozená tím samozřejmě jsi. Ale ne nutně způsobem, který lidé očekávají
|
|
| Wicca + wička | 
|
(29.10.2014 12:15:43)
Intelektualizace je jedním z ego-obranných mechanismů...
|
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 12:16:24)
Monty,
jenže jsou rodiče, kteří jsou jako apríl, jednou dítě objímají a pak se mu vysmějí a ponižují ho, takže pro děti je prostě těžké se vyznat v tom, co se po nich vlastně chce.
Proto je pro takové lidi v budoucnu těžké pochopit, že takový styl výchovy jim škodil a že se od vlivu svých rodičů musí oprostit. Tys to měla od začátku jasné a to bylo pro tebe výhodou. Jenže neurózy právě pramení z té neustálé nejistoty, jak se budou rodiče zrovna chovat a jak se zachovat, abych se vyhnul probémům.
Já znám třeba holčinu, která pořád tvrdila, že má strašně dobrý vztah s tátou, ale když jsme se jednou bavily o dětství, tak z ní padaly neuvěřitelné věci. Její táta jí totiž v dětství docela hustě ponižoval, ale jí to vlastně přišlo docela normální, vždyť jí měl přeci na druhou stranu tak rád....Takže není divu, že v dospělosti měla ve všem docela velký zmatek.
|
| Monty |
|
(29.10.2014 12:50:59)
Raduno,
jo, to je přesný - když je někdo čitelnej, tak je to daleko snazší. Rodič, kterej se chová konstantně stejně, byť "blbě", dítě stresuje mnohem víc a ten dopad může být daleko horší.
Znám to od babičky z otcovy strany - nechtěla jsem k ní chodit, i když mne matka každej rok nutila (jezdili jsme do toho města na jednu akci, pravidelně), protože jsem nevěděla, co od ní můžu čekat. Jeden rok mne objímala a cpala pětistovky do kapes, druhej rok mně vyhodila.
To je mnohem horší než setrvale defektní rodič, protože u něj víš, na čem jseš.
|
|
|
|
| Brunhilda | 
|
(29.10.2014 12:47:10)
Valkýro,
mám na tohle stejný názor ("Navíc pokud někoho toužíš srát, pořád uznáváš jeho nadřazenost. ").
|
| Monty |
|
(29.10.2014 12:52:40)
Brunhildo,
ale to ani ne, prostě si krásně nabíhá na vidle a tebe to baví.
My fakt měly se ségrou od určitý doby z matky jen srandu. Ve chvíli, kdy už tě ani nemůže fyzicky potrestat, protože jsi větší a silnější, přestává být jakkoli nadřazená, to už je pak jen kopání do mrtvoly.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 12:54:20)
A to tě bavilo?
|
| Monty |
|
(29.10.2014 12:56:46)
jentak,
jasně že bavilo, bylo to opravdu hrozně vtipný.
A nebylo to "matkou", já to dělávám i jiným lidem, prostě mám takovou nepěknou povahu.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 12:58:01)
Baví tě kopat do bezmocných "mrtvol"? To nechápu, co Tě na tom baví a uspokojuje.
|
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 13:02:17)
Aha...
Můžu vědět, jakým lidem a zhruba jaké věci takhle děláš?
A jak bereš, když se někdo jiný takhle chová k tobě? (tady teda předpokládám, s tvou povahou, že je ti to u pr.., a možná to pak vysvětluje i to, proč to děláš bez rozpaků jiným; nicméně ne každý jsme stejný...)
|
| Monty |
|
(29.10.2014 13:19:57)
Brunhildo,
počkej, já ještě nenapsala jaké "věci" - my jsme matku netloukly ani neurážely, prostě jsme dělaly fórky, který blbě nesla, protože nemá smysl pro humor. Nevím, příklad - každej večer jsme si braly rybářský stoličky a šly si sednout na chodbu, odkud bylo vidět do protějšího baráku, kde lidi zrovna večeřeli. Říkali jsme tomu, že chodíme do divadla, ale že už by mohli změnit repertoár. No a chovaly se jako v divadle. Matka z toho šílela. Nebo jsme si hrály na psy, chodily po čtyřech, štěkaly, jedly z misky...
To je zhruba na tý úrovni, když kamarádovi, co má problém s alkoholem rozmístím po bytě plastový bílý myšky a tvářím se, že tam nejsou.
Vtip, no.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 13:26:30)
Monty,
a tohle - "počkej, já ještě nenapsala jaké "věci"" - je právě hodně důležitý  .
A taky to, jakýmu člověku je děláš.
Ono udělat třeba fórek klaustrofobikovi - zastavit mu třeba výtah, je sakra něco jinýho než když po mě bude rodič chtít, abych i s košem chodila ve slušným oblečení, aby se za mě nemusel před sousedy stydět a já si naschvál vezmu to nejodrbanější špinavé oblečení.
|
| Monty |
|
(29.10.2014 13:41:16)
Val,
to máš pravdu tak napůl - mne to třeba mrzí (ségru taky), ale nijak dramaticky to neprožívám. Když to sem píšu, tak buď pro povzbuzení druhých, jako že na tom ještě nejsou tak zle, anebo z legrace. Já jak moc nedám na tu "krev", tak jsem si poměrně snadno našla náhradní rodiče, takže o ten "vztah" jako takový jsem úplně nepřišla.
|
|
|
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 13:36:10)
Valkýro,
a co na to otec?
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 13:39:57)
Tak to víš že ho trápí spíš to, co píšeš - pokud to tak je. Kdo by se chtěl dívat na své dítě v tomto stavu?
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 13:54:02)
Val - no nevím, co se ode mne čekalo, jeden čas jsem na tom nebyla zrovna dobře, to bych řekla, že jsem byla vyhořelá.
Ale teď mám energie dost, kreativní jsem taktéž dost - ale kariéru nemám a ani po ní netoužím a ve svý podstatě chci jen to, abych současný stav vydržel co nejdéle.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 13:58:44)
Val - neblázni, málokdo může říct, že ho jeho profese uživí do důchodu. A jak píšeš - alespoň průměrný plat? Bez ohledu na vzdělání je to pro min. 75% sci-fi.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 14:06:53)
No nevím - beru to tak, že to snad nějak dopadne, ale zatím si tím hlavinku lámat nemusím. Ale souhlasím s tím, že současná mladá generace je na tom ještě hůř - to vidím doma.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 14:12:04)
Možná Je dost možný, že ještě nenastal ten pravý čas.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 13:46:09)
Valkýro,
jo, zajímá mě hlavně to, jestli ho to trápilo a jestli bys byla (nebo "jsi byla") ochotná dělat nějaké "naschvály, vtípky" matce, i když by to zraňovalo otce.
..nevím tedy, jaký jsi měla (máš) vztah s otcem
A nebo jinak, obecně:
Řekněme, že by vás jeden z rodičů prudil nesmyslnostmi a vy byste mu chtěli dát najevo, že si to nedáte líbit. Ty vaše projevy by ale byly nepříjemné druhému rodiči, který by na vás byl vždy laskavý.
a) dávali byste najevo nesouhlas, i když by to zraňovalo rodiče, kterého máte rádi
b) nedávali byste najevo nesouhlas, i když by to ve vás vřelo, raději byste si vše nechali líbit, jen abyste neublížili druhému (milovanému) rodiči
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 13:51:44)
Nejsem Val - ale přesto -
- nechápu, proč bych měla brát ohledy na rodiče, který mě v tom nechá?
Já teda naschvály jako takový nedělala, já si prostě dělala všechno po svým - tedy kdy jsem chtěla a jak jsem chtěla. A pamatuju si dobře, jak třeba moje mamka čekala na mne na mé posteli, až přijdu a pak jsem slyšela výčitky - máma celou noc nespala, co nám to děláš. Nebylo mi celkem jasný, proč nespala, věděla, že nepřijdu a tátovi jsem řekla, že nějaký nám mě nezajímá, navíc když on spal jistě skvěle.
Oni to brali taky jako naschvál, ale to pak se může brát jako naschvál úplně všechno, co dítě udělá v rozporu s přáním či nařízením rodiče.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 14:14:40)
Jentak,
proč? - třeba proto, že ten rodič se neumí bránit ani sám, natož aby bránil tebe.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 14:18:15)
No - nejsem si jistá, zda tohle dítě je ochotné pobrat a brát v potaz.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 14:24:29)
Jentak,
ptám se na základě zcela konkrétních zkušeností.
Vždycky se mi zdálo celkem snadné vymezit se vůči rodičům, kteří měli stejný názor nebo případně vůči jednomu rodiči (když druhý nebyl).
Párkrát jsem zkusila vyjádřit vlastní názor, vždy se to otočilo nejen proti mně (s tím jsem počítala, s tím jsem do toho šla), ale proti tomu druhému rodiči, kterého jsem měla ráda.
Tak jsem si vybrala možnost b), neubližovat někomu, koho mám ráda, za cenu toho, že ten druhý rodič bude vše řídit a mít vždy navrch.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 14:37:02)
Tak u sebe - já neubližovala, jen jsem odmítala snášet to jednání. Jestli to někdo bral z mé strany jako ubližování, to je v podstatě jeho věc, já s tím nemohla nic dělat.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 14:46:23)
Jentak,
neřešila jsem, jestli to někdo z mé strany bere jako ubližování.
Věděla jsem, že moje jednání (to, že se vůči otci vymezím) povede nepřímo k tomu, že mámě bude ubližováno (vyčítáno, atd.). A to mi prostě vadilo. Nechtěla jsem být tím, kdo mámě ubližuje. I když ona by mi to nevyčítala, nejspíš by to vůbec tak nebrala, že za to můžu já.
Ona si za tu situaci (manželství), ve které se ocitla, mohla sama, chtěla to ukončit, když jsem byla ještě malá, ale neměla kam jít a jediné rozumné řešení v tu chvíli - s ohledem na děti - bylo zůstat. Ona se rozhodla zůstat a přizpůsobit se tomu manipulátorovi (ona by ho zřejmě tak nenazvala), protože byla přesvědčená, že to je to nejlepší pro její děti...
Nemůžu soudit, jestli to bylo blbý rozhodnutí nebo ne, protože kdoví, jak bychom žili, kdyby se naši rozvedli..
Ale máma to udělala s nejlepším vědomím a svědomím, vždy byla hodný člověk, citlivý, jen se ocitla prostě v moci manipulátora a už odtamtud nedokázala utéct.
Mám jí to mít za zlé? Mám jí to vyčítat? Měla jsem ji v tom ještě nechat máchat?
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 14:49:23)
Já jsem to taky neměla mámě za zlé, jen jsem to odmítla udělat. Nejsem nastavená na to, abych se nechala ovládat kýmkoli. To, jak se s tím moje mamka vypořádávala, je a byla její věc. Jestli mi to vyčítala, netuším.
|
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 14:20:43)
Rodič má povinnost dítě chránit a bránit - a pokud to nezvládá a jen mlčí, nevím, proč bych jako dítě měla na něj brát nějaký extra ohledy. Nehledě na to, že taky je možný, že dotyčný mlčí jen proto, aby měl tzv. klid a nechá v tom dítě. Takový si nezaslouží ohledy.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 14:36:35)
Jentak,
ale co znamená "chránit a bránit" z pohledu rodiče? Tak si představ třeba situaci, kdy otec chce po cca 15-tileté holce, aby mu chodila do hospody pro pivo. Holka tam chodit nechce, protože se jí nelíbí, jak na ni chlapi v hospodě, zatímco se točí pivo, koukaj. Otec to ale vidí tak, že je dcerka líná a vymlouvá se. Mohla by přeci tu chvíli počkat před hospodou, než se to natočí.
Dcera odmítne pro pivo jít. Otec se naštve, jde o tom diskutovat s matkou, postěžuje si, jak je dcera líná (a ona opravdu líná je, takže je to pádný argument) a že by měla poslouchat. Matka namítne, že je možné, že v tomhle věku už do hospody chodit nechce (předtím dcera normálně pro pivo chodila), otec řekne, že si najednou začala vymýšlet, že je v pubertě a nejde přece najednou poslouchat dceru..
Otec je zdatný manipulátor, matka je zvyklá na tuto manipulaci už skoro 20 let. Asi si to už ani neuvědomuje, že je manipulována.
Kdyby nadále argumentovala ve prospěch dcery, otec by ji hravě přeargumentoval, případně by se nas..l, odešel do hospody sám, citově pak matku vydíral, nebavil se s ní, vyčítal jí, jak dceru vychovala a opět argumentoval tím, že jiný děti do hospody pro pivo choděj bez řečí a že je živíme, šatíme, atd. Prostě by jí valil šrouby do hlavy, až by jí nezbylo nic než uznat, že má pravdu.
On totiž takový manipulátor umí manipulovat velmi nenápadně, na venek se jeví jako úplně normální jedinec a pochybuju, že by sama matka chtěla přimmout myšlenku, že vlastně žije s manipulátorem.
A nakonec - co je hrozného na tom, aby holka došla pro pivo, však tam sedí jen samí známí, sousedi, žádní úchylové, a chodila tam pro pivo bez problémů doteď....
Takže na co CHRÁNIT a před čím BRÁNIT?
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 14:39:18)
Brunhildo,
pro ubližování dětem neexistuje žádná výmluva, ani to, že žiju s manipulátorem. To je věcí toho dospělého, dítě se proti tomu nemůže bohužel bránit vůbec.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 14:47:28)
Raduno,
definuj "ubližování".
Manipulátor neubližuje. Tedy z jeho pohledu a z pohledu okolí. Kdo nezažil, nepochopí.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 14:49:02)
Brunhildo,
manipulátor ubližuje a to velmi. Nevím, jestli je vůbec třeba o tomhle diskutovat 
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 14:53:33)
Raduno,
opakuju - neubližuje ze svého pohledu a z pohledu okolí. Chová se pro okolí velmi přirozeně.
Jasně že UBLIŽUJE, ovlivňuje mě to dodnes.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 14:56:05)
Brunhildo,
tak opravdu nechápu, o čem je tu řeč, čeho chceš dosáhnout těmito otázkami.
Ne, dítě nemá zodpovědnost za štěstí svých rodičů, za to jsou zodpovědní oni sami. A čím dřív to člověk pochopí, tím je mu v životě lépe.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 15:01:37)
Raduno,
asi chci vědět, jak by se kdo za daných podmínek choval.
A asi chci slyšet, že jsem to dělala správně.
Nejspíš nedělala, ale nebyl nikdo, kdo by ze mě tu zodpovědnost sejmul.
A asi mi ani teď nedělá dobře, když vidím, jak s mámou táta manipuluje, protože ji mám moc ráda.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 15:03:56)
To je sice od Tebe hezký, ale nic to na životě Tvé mámy neřeší - jen jsi ukázala, že jsi ochotná se nechat manipulovat a že vlastně o nic nejde.
|
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 15:05:41)
Raduno,
asi chci vědět, jak by se kdo za daných podmínek choval.
A asi chci slyšet, že jsem to dělala správně.
Nejspíš nedělala, ale nebyl nikdo, kdo by ze mě tu zodpovědnost sejmul.
A asi mi ani teď nedělá dobře, když vidím, jak s mámou táta manipuluje, protože ji mám moc ráda.
- takže - chovala jsem se, jak jsem psala,
- nedělala jsi to správně a matka Tě nechala v tom - jestli někdo, tak ona měla zasáhnout
- a ničeho jsi nedosáhla tím, že jsi se zpřizpůsobila - mámě jsi nepomohla a sobě evidentně taktéž ne.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.10.2014 18:03:15)
Brunhildo, to je právě smutný. Děti někdy přistoupí na to, že je "jejich zodpovědnost", aby byl doma klid. Přitom tvoje zodpovědnost fakt nebyla. Ale chovala ses úplně normálně a pochopitelně, jako spousta jiných dětí.
|
|
|
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 14:42:24)
Bezva příklad - s tou hospodou. Ano, tak to bylo taktéž u nás - dojdi do džbánu. V jistém věku - nejdu. A přesně - je líná a blablabla. Argument - debilové ožralý tam blbě čumí, nejdu tam - odpověď - no co by na tobě asi viděli.......
Takže závěr - nejdu tam a basta, ukončila jsem hovor, neboť víc diskutovat beztak nemělo cenu. Táta to zkusil ještě jindy jednou a pak mu došlo, že se mnou nehne. Ovšem podruhé jsem s ním už nediskutovala, protože moc dobře jsem věděla, jak se to bude vyvíjet - jen jsem se podívala a pak si hleděla svého.
Takže jednoduchý - nic by mě nedonutilo tam jít.
Moje kamarádka se diskuze s tátou bála a udělala to jinak - v hospodě řekla, že pivo má pro spolužáky Jiná zas schválně rozbila "památečný" džbán.
A nemyslím, že jsem byla jediná, kdo kategoricky řekl - nejdu.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 14:51:59)
Jentak,
nemám problém říct "ne, do hospody nepůjdu" a neměla bych problém to tátovi říct do očí, i kdyby se měl po..t. Vadilo mi, že se pak kvůli MNĚ pohádal s mámou, ta věděla, že nemá šanci s ním jakkoli diskutovat, takže nakonec byla akorát smutná a tajně brečela, protože jí bylo líto, že já a otec spolu nevyjdeme.
Otec si to totiž nešel vyříkat se mnou.
Tobě by to možná bylo jedno, hlavně že by sis prosadila svůj názor. Mně bylo mámy líto, věděla jsem, že s ním neumí bojovat a nechtěla jsem jí přidělávat starosti.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 14:58:32)
Brunhildo - už nevím, jestli jsem si myslela, že mamka skáče, jak táta píská, nebo že s ním jede jednu lajnu. Možná že chce po mně, abych byla tzv. hodná a ona měla klid. Ale přesto opakuju - to byla její volba, že s ním zůstane a že bude skákat, jak on chce a ani jeden neměl právo po mně chtít jít pro pivo jen proto, aby se druhý nenaštval.
Jinak řečeno - nechtěla jsi jít pro pivo kvůli mámě, ale pak jsi šla a snášela opilecké poznámky chlapů - a co bys ještě snášela kvůli mámě? To mi teda řekni.
Ne, tohle není výjimečná situace, kdy jde o život, tady jde o běžné situace a máma svou zodpovědnost přehodila na Tebe. Pokud chce plakat do polštáře, tak ať pláče - ale ono by to možná nebylo kvůli tobě, ale kvůli sobě - a dost možná i tak brečela při vědomí, do čeho tě nutí.
Mimo téma - poněkud mě se-ou ty reklamní včely.
|
| vokounek | 
|
(29.10.2014 15:06:08)
Jentak, jsi opravdu tak tvrdá a nekompromisní? Takový postoj vůči mamce bych pochopila, pokud by vztah mezi mámou a dcerou byl vůbec na pytel.A pokud by máma holce nějak fakticky vážně ubližovala.Já budu ráda, když pro mně dítě udělá semtam ústupek ze svých zásad. Taky to tak mám i vůči mámě.Když máš všechny zásady takto tvrdě postavené a zdůvodněné, těžko se mezi nimi dýchá a hlavně mile žije lidem - co nejsou stejní, ale mohou se mít rádi.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 15:08:13)
Bože - co je nekompromisního na tom, když řeknu, že nepůjdu do hospody pro pivo mezi nějaký uslintance, kteří mají debilní kecy. Já osobně si myslím, že normální rodič tohle pochopí a když nepochopí, tak smolík, musí se mu to říct přímo.
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 15:11:28)
Je to černobílý pohled na tu konkrétní věc. Ještě je tam ta máma a vztah mezi ní a dcerou. Taky smolík?
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 15:14:08)
Nechápu, co by mělo udělat za rozbroj mezi mámou a dcerou fakt, že dcera řekne, že do hospody pro pivo nepůjde.
A pokud k tomu dojde, tak je tam něco blbě - na straně mámy, ovšem.
|
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 15:16:29)
Vokounku,
a co když ta máma zůstává ve vztahu s tím manipulátorem kvůli tomu, že sama neumí žít, takže to je zcela její problém, že manipulátor jí nadává?
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 15:24:11)
Raduno, ano je to matky problém. Ale potažmo i dcery, když to dceru zasahuje tím, že vidí maminku utrápenou. Mamince nemůže pomoci nijak jinak než umenšením jejího trápení tak, jak to dělala. Jsou lidé, kteří si neumí, nechtějí nemohou pomoci vyvlíknout se ze životních trablů. Když toho člověka máš rád, snažíš se aspoň nějak v rámci možností mu pomáhat,že?
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 15:25:11)
To jako tím, že se zapojí do stejné "hry"? No to snad ne.
|
|
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.10.2014 18:05:07)
vokounku, ale matka je tak, která má zodpovědnost za svůj vztah se svým manželem, to není zodpovědnost jejich dcery
|
|
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 15:17:37)
Pro Brinhlidu mám pochopení. Má ráda maminku. Ví, co by jí trápilo. Dá na misku vah svoje a její trápení, vyjde jí, že raději se překoná sama než by dopustila, aby se mamka trápila. Je to obdivuhodně dospělý, rozumný, silný a empatický postoj. Jen je třeba, aby nezapomínala na sebe a měla na své"pokoření" otcem náhled- aby věděla proč to dělá a nezraňovala se tím sama.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 15:18:54)
Vokounku,
není to rozumný a dospělý postoj, je to sebezničující postoj, který se řešívá u psychologa.
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 15:25:43)
Sebezničující by to Raduno bylo, kdyby to tak Brunhilda nechala na sebe působit. A to je to, co si může dnes rozhodnout svobodně sama.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 15:29:26)
No - podle toho, co píše, to sebezničující bylo. Matce nepomohla a sobě taktéž ne.
|
|
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 15:44:22)
A ještě Raduno : přesně tyhlety výkřiky jsou zničující!
Ty to tak vidíš, tak to tak je.I pro Brunhildu, že? Že ´bylo chování obou rodičů objektivně blbý je fakt.
Ale - podstatné je to, co je pro Brunhildu dobré. To není tebou a Jentak zjevovaná "pravda". Pravda je v tomto případě i subjektivní.Já být na místě Brunhildy, strašně by mne zraňovalo poslouchat, jaká byla moje maminka hrozná.Kor když ji mám ráda a ona mne a jistě pro mne udělala v životě mnoho dobrého.Že je v určité situaci slabá a nejednala správně? Kdo může hodit kamenem? Mám svou maminku ráda i přes její nedostatky a poklesky a i přes to, že mne nedokázala vždy ochránit přes otcem debilem. O tom je totiž taky láska. A pokud se Brunhlilda vyrovná s příkořím z mládí, není důvod být do smrti nekompromisní vůči mámě.A nesnižuj její chování. Ano neměla se do té situace dostat, ale stalo se. A zachovala se pěkně. Prokázala, že je schopna soucitu a lásky k někomu i za cenu vlastní oběti.Jentak se zachovala v té situaci jinak, Správně, z hlediska jí samé. Nesoudím to. Ale nedevalvujte jiný Brunhildin postoj. Je stejně dobrý av něčem ještě má přesah.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 16:04:24)
Směšuješ různé věci. Já mám své rodiče ráda, o tom žádná. Ale nechávám je jít jejich vlastní cestou a jen po nich žádám, aby oni udělali totéž. A už to konečně pochopili a nemám žádný problém. Táta se chová manipulativně vůči mámě pořád - ale je to jejich věc, ne moje.
A stále říkám - tím, že jsem si už jako dítě určila hranice, bylo to pro mne snažší - i když to nebylo bez problémů. Snaha vyhovět za každou cenu by mi přinesla mnohem větší problémy, jsem o tom přesvědčená.
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 16:12:51)
Jentak, fajn, že jsi již jako dítě byla natolik uvědomělá.Jistě z toho má i Brunhilda při vědomí svého pochybení, že si nevymezila v dětstvéí vůči rodičům hranice, radost. Když se v životě ohlédnu a znejistím, jestli jsem v dětství a v mládí neměla rozehrát partii jinak, je fajn, když mi někdo hned přispěchá se svým velmi podobným příběhem s tím správným řešením a koncem. Případně ještě poradí, jak že jsem to měla dělat jinak.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 16:17:35)
Tak uvědomělá jsem nebyla, jen jsem si uvědomovala, že může říct NE:
A že bych přemýšlela, co jsem mohla udělat jinak? No to proč? Nedá se nic změnit, je to tak, jak je a já můžu přemýšlet jen o tom, co je teď.
|
|
|
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 16:56:43)
Vokounku,
nezlob se, ale přitákavat lidem, kteři si sami sobě lžou, není prostě můj styl.
A to právě proto, že mi takováhle drsná pravda taky jednou otevřela oči. Díky tomu, že mi pár lidí řeklo, že kecám blbosti, když se rodičů zastávám, a že to fakt bylo špatně a pokud si budu nalhávat, jak skvělé vztahy máme, tak nebudu mít šanci mít ty vztahy opravdu dobré nebo aspoň lepší.
Jak Brunhildě pomůže, když jí budu schvalovat, že vytrvává v sebezničujících vztazích a navíc na nich nechce nic měnit?
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 17:02:03)
Raduno,
já si vážím jakéhokoli názoru.
Říkáš, že si něco nalhávám, lžu sama sobě. V čem?
A co bys radila změnit? - osobně jsem přesvědčená, že pokud se dalo něco měnit, tak to mělo být hodně dávno a měnit nějak zásadně postoje teď by už nemělo smysl. Ale třeba přijdeš s něčím, co mě nikdy nenapadlo.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 17:05:29)
Brunhildo,
už jenom to, že vůbec přemýšlíš, co jsi jako dítě (které fakt neví a nemá žádné zkušenosti) měla dělat jinak, svědčí o tom, že nemáš zdravý náhled na svůj vztah k rodičům.
Já bych ti navrhla psychoterapii, abys takové věci mohla hodit za hlavu a začala žít přítomností a ne minulostí, na kterou jsi ani neměla vliv.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 17:32:42)
Raduno,
ale já nepřemýšlím, co jsem měla dělat jinak. Ptala jsem se jen, jak by se zachovali jiní.
Já jsem spokojená s tím, jak jsem to dělala, jsem přesvědčená, že vzhledem ke všem okolnostem by to (i s ohledem na mou osobu) jinak nešlo. Rodiče si člověk nevybírá.
Jo, asi jsem chtěla slyšet od někoho jiného, že jsem to udělala správně a tak trochu poplácat po rameni, jak jsem to zvládla.
Někdy jsou chvíle, kdy člověku přijde líto a svým způsobem závidí (i když závist nemám ráda a není to taková, že bych druhým něco hezkého nepřála), že někdo jiný měl spokojené dětství, kdy nemusel přemýšlet nad tím, co a jak udělat, aby zažil nějaký klid, spokojenost, trochu si povzdechne, že neměl takové podmínky, jako jiní.
To ale neznamená, že takovými pocity člověk žije...
Přirovnám to třeba k situaci, kdy rodič dítěti koupí krásnou panenku a maminka zavzpomíná a v duchu jí probleskne - takovou jsem si jako malá vždycky přála a nikdy jsem ji nedostala. Nehroutí se z toho, je to prostě záblesk v hlavě, přitom se ta maminka těší z radosti dcery nad panenkou. Vyjdou z obchodu a myšlenka na minulost je dávno pryč, doma si panenku společně ustrojí, načešou, jdou vařit večeři, povídají si.. Prostě normální den.
Nevím, jak moc to je srozumitelné a pochopitelné, ale jedna diskuze neobsahuje můj život. Záblesky, to jo. Ale těžko z toho někdo může dělat závěry, jak žiju, jak moc se mě daná věc dotýká. - Může to vypovídat o tom, jak se mě to dotýká momentálně.
To je jako bych tu řešila šílenou migrénu, kvůli které ani nejsem schopná uvařit a vyprat. Znamená to, že nemáme co jíst a chodíme ve špinavých věcech?
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 17:34:52)
Jinak dík všem za diskuzi, pro dnešek se musím rozloučit.
|
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.10.2014 18:07:21)
Brunhildo, dělala jsi jako děcko, co jsi uměla. Blbý by bylo, kdybys stejně jednala i dnes.
|
|
|
|
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 18:06:52)
Teda Raduno, to je silný kafe, co píšeš. Jak sis tak jistá, že si Brunhilda lže??Mně naopak z jejích odpovědí vysvítá, že má celkem reálný náhled na situaci. Jakým právem je tvůj postoj k dané věci pravda a její lež? To už není ani tak o Brunhildě, jako o netoleranci k životům a postojům, které se liší od těch tvých.Když to přeženu a budu předjímat, cos chtěla svým příspěvkem říct, tak - nemá setrvávat v sebezničujích vztazích. Tzn. ani ve vztahu s mámou, že? No jistě, máma se nezmění. Nenalhávejme si, že se ano.Chceš člověku na prahu stáří říct: hele, chovala jsi se ke mně hrozně, když jsem byla malá, využívala jsi mně, všechen tvůj život je jedna velká lež a nejsi schopná s tím nic dělat a protože mne ponižovalo chodit otci pro pivo a ty se nezměníš, odmítám s tebou setrvávat ve vztahu.Tak by to bylo správně?
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(29.10.2014 18:08:01)
vokounku, to se dá říct i jinak.
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 18:21:51)
Ráchel, myslíš zaobaleně, hezčími slůvky říct to samý? Ano, to se dá. Říkám si, proč ale vůbec, jaký to smysl, komu se tím pomůže.
|
|
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 18:18:32)
Vokounku,
když nechceš rozumět, tak neporozumíš.
Nesetrvávat v sebezničujících vztazích může znamenat mnoho věcí, ne jenom zavržení rodičů. Taky to může znamenat, že k tomu vztahu člověk zaujme zdravější postoj a pojme ten vztah jinak. Někdy bohužel ale tohle nejde a je třeba se pro svoje vlastní dobro odstřihnout. Tak to prostě je, je to realita.
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 18:36:42)
Raduno, ty tvoje rychlý soudy :
"už jenom to, že vůbec přemýšlíš, co jsi jako dítě (které fakt neví a nemá žádné zkušenosti) měla dělat jinak, svědčí o tom, že nemáš zdravý náhled na svůj vztah k rodičům"
Že si Brunhlida lže...v čem probůh?
Jsi arbitr na pravdu?
Sama Jentak Brunhildě napsala, že se jako malá zachovala blbě, když si nevytyčila hranice a hned jí taky napsala, jak si sama takovou situaci ošéfovala. Tak kdo taky přemýšlí - coby kdyby. Možná že spíš ty a jentak se neustále vymezujete. Co je dobře, co je špatně, kdo udělal chybu, kdo za to může.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 18:43:24)
Vokounku,
ty si opravdu to, co píšu já nebo jentak interpetuješ naprosto chybně.
Když člověk chce vyřešit svoje vztahy, tak nejde o to, kdo co udělal špatně a koho za to vinit, jde o to si vůbec přiznat, že to bylo špatně a začít se chovat tak, abych to, co bylo špatně neustále neopakoval. Začít se chovat tak, abych sám byl šťastný a spokojený se svým životem.
A do toho opravdu nepatří přemýšlet o tom, jak jsem se mohla v dětství zachovat jinak. Takové uvažování jen ukazuje na to, že Brunhilda se doteď cítí zodpovědná za štěstí svých rodičů, když i takto zpětně (a naprosto nesmyslně, protože dítě ví opravdu houby, jak se má chovat vůči manipulátorovi) se v tom pitvá a evidentně cítí i nějaký pocit viny, že jim to štěstí nezajistila.
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 18:49:23)
Prosím Raduno, kde Brunhilda něco pitvá? Naznačila cosi z dětství ve dvou třech příspěvcích. Pitvání si představuju jinak. Rozebíráme to tu my a dost. Brunhilda má celkem jasno a opakovaně to tu píše.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 18:51:17)
Vokounku,
přečti si její příspěvky. Pitvá, píchá, hnípá se v tom a to fest.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 19:03:32)
Mám volno, děti jsou pryč, sedím u kompu, diskutuju. Nakouslo se téma vztahu k rodičům, přispěla jsem, někdo se zeptal, já jsem vysvětlila, pak jsme o tom začali diskutovat.
Jestli ti diskuze během jednoho odpoledne připadá jako hnípání, pak ano, hnípu se ;-).
|
|
|
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 18:55:53)
Raduno,
promiň, ale tvoje interpretace je dost mimo.
Rozhodně si neberu za vinu, že bych kazila rodičům nějaké štěstí. Naopak jsem na sebe pyšná, že jsem pomohla mámě být v tom vztahu spokojenější. Tudíž ani neřeším, jestli jsem mohla něco udělat jinak. Jsem přesvědčená, že jsem udělala to nejlepší, co za daných okolností šlo.
Spokojená se vztahem k rodičům nejsem, to je pravda, představovala bych si ho jinak, ale za daných podmínek to nejde nijak změnit. Otce prostě nezměním. Jsem smířená.
Své vztahy tudíž řešit nepotřebuji. To je jako bys chtěla radit někomu, kdo se narodil bez ruky a občas si posteskne, jaké by to asi bylo, kdyby měl obě ruce, aby si to nějak vyřešil.
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 19:01:59)
Brunhildo, 
snad je načase obrátit list v téhle diskuzi.Teď už se budeme jen s Radunou štěkat.
( snad mně ty její názory iritují proto, že vím, co má za profesi a nějak mi ten patent na pravdu k ní - té profesi nesedí )
|
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 19:02:23)
Brunildo,
"Spokojená se vztahem k rodičům nejsem, to je pravda, představovala bych si ho jinak, ale za daných podmínek to nejde nijak změnit."
Tohle svědčí o tom, že vůbec nepřemýšlíš o vztahu svých rodičů zdravě. Ty za něj vůbec žádnou zodpovědnost neneseš a nikdy jsi nenesla. Už to pochop. Je to jejich věc a boj. Je to věc tvé matky a tvého otce. A ty jsi jejich dítě, které nemá být nikým tlačeno do toho, aby se cítilo zodpovědné za vztah svých rodičů. Nechápeš, jak absurdně to zní, když se zabýváš tím, jak jsi jim zajistila klídek? Vždyť tys měla být dítě, které si hraje, blbne a roste, ne zodpovědný malý dospělý, který hlídá, aby se tatínek náhodou nenaštval na maminku.
Přála bych ti, aby sis to někdy uvědomila a začala žít svůj život a byla zodpovědná jen za sebe a svou vlastní rodinu a ne svoje rodiče. 
Tak, názor byl vyjádřen, rada byla udělena (opakovaně), takže se můžu rozloučit se známým: Každý svého štěstí strůjce.
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 19:07:02)
Raduno, nějak se v tom motáme. Píšeš: " Lžeš si v tom, že jsi se vztahem k rodičům spokojená a že na něm nic nepotřebuješ řešit."
a pak sama okopíruješ Brunhildinu větu, kde přímo píše opak.
|
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 19:07:12)
Vokounek má pravdu, už to nikam nevede.
Jen poslední věc: "Tohle svědčí o tom, že vůbec nepřemýšlíš o vztahu svých rodičů zdravě." - já psala o svém vztahu k mým rodičům, ne o vztahu mých rodičů. Ten je opravdu jen na nich samých.
Škoda jen, že jsem se nedozvěděla, jestli máš nějaké vzdělání v oboru psychologie a jak často jsi zvyklá stanovovat z jedné diskuze takhle na dálku "diagnozu".
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 19:09:45)
Brunhildo,
prosím přečti si moje příspěvky několikrát a možná neuškodí ani si přečíst celou diskuzi.
Vokounku,
pro tebe platí totéž, abys věděla, na co jsem reagovala a proč. Děkuji. Howgh.
Jdu se přenést do raného středověku. Jupííí :)
|
|
| jentak | •
|
(30.10.2014 8:07:42)
Brunhildo - je třeba nesměšovat tuto diskuzi a návštěvu u kvalifikovaného psychologa Promiň, ale Ty jsi mimo v různých oblastech - evidentně.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 8:59:27)
Jentak,
já vidím jako evidentní jen to, že někteří jsou schopni dělat kategorické závěry na základě jedné diskuze .
Já bych se toho neodvážila.
|
| jentak | •
|
(30.10.2014 11:10:00)
Mohu se odvážit čehokoli - ale Ty ses evidentně neodvážila vypořádat se s traumatem z dětství - že jsi mamince nezajistila šťastný život, i když jsi "chodila tátovi pro pivo".
Je to tvrdé,promiň, ale je to tak.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 11:48:55)
Holky, Raduno, Jentak,
věřím, že to myslíte dobře. Pořád ale nerozumím tomu, jak můžete být přesvědčené, že jsem se nevyrovnala s tím, že jsem mámě nezajistila štěstí (a že jsem vůbec měla tu potřebu jí nějaké štěstí zajišťovat) a že potřebuju něco řešit. Fakt je to pro vás z jedné diskuze tak evidentní?
Zjevně se nějak "míjíme", vy přesvědčivě trváte na svém, já jsem svůj postoj a situaci několikrát vysvětlila, ale stejně asi znáte lépe můj psychický stav, vnitřní svět, nevyřešená traumata a vyrovnanost/nevyrovnanost ve vztahu k minulosti a nejspíš i současnosti.
Už fakt končím, a to proto, že je fakt zbytečný snažit se mě přesvědčit o tom, že bych měla něco udělat se svým - podle vás nespokojeným nevyrovnaným životem plným nevyřešených traumat.
A, ve vší úctě, já o pomoc nežádala a vy mi tu pořád cpete, jaké mám problémy a jestli je nezačnu řešit, můj život bude stále tak hrozný..
|
| jentak | •
|
(30.10.2014 12:47:31)
Nikdo Ti nic necpe - napsal jsi svoje a já taky. Myslet si můžu s dovolením i bez dovolení, co chci. A já nechápu, proč se čílíš u slova - terapie. Neboj, u toho se nevypaluje na čelo lilie nebo něco podobného, aby ses pak musela stydět chodit po ulici.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 13:21:43)
Jentak,
"nikdo ti nic necpe -" .. Reagovala jsem na tebe a na Radunu dohromady. Ty možná vyjadřuješ jen svůj názor (na který máš samozřejmě právo), Raduna například píše:
"Potřebuješ si vyřešit svoje dětství, se kterým ses očividně dodnes nevyrovnala. A potřebuješ si vyřešit svůj vztah k rodičům.
Lžeš si v tom, že jsi se vztahem k rodičům spokojená a že na něm nic nepotřebuješ řešit.
JDI K PSYCHOLOGOVI a podstup psychoterapii."
..no, dá se to samozřejmě taky brát JEN jako její názor.
Co se týče tvé poznámky o čílení kvůli slovu "terapie". Víš, jak mi to připadá? Jako kdybych tu debatovala o tom, že jsem byla v dětství tlustá, protože mě rodiče pořád něčím cpali. Napsala bych, že mi to vadilo, ale že bylo lepší řešení nechat se vykrmovat, než proti tomu něco podniknout, což by mělo o dost horší následky nejen na můj život. Někdo další by namítl, že on by si to nenechal líbít a že tohle řešení bylo špatně. Já bych se začala ptát, co by se dalo udělat a v čem by to bylo lepší,.. rozjela by se diskuze.
Pak by z toho někdo usoudil, že se v tom hnípu a mám nevyřešená traumata z dětství a měla bych zajít k diabetologovi, protože mám nešťastný život a doteď mám problémy s jídlem.
Jo, nejspíš by to mohla být pravda - někdo by z toho měl třeba bulimii, někdo anorexii, někdo by byl i v té dospělosti obézní. Někdo by s tou obezitou byl smířen, někomu by vadila a neustále by se ji snažil řešit. Další by byl normálně štíhlý, protože by už žil jiný život.
To, že někdo o něčem diskutuje, fakt nemusí "evidentně" znamenat, že se hnípe v problémech, protože ho sužují nějaká traumata ještě v současnosti.
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 14:46:38)
Brunhildo,
to, co cituješ, byly přímé a co nejstručnější odpovědi, na tvoje přímé otázky, které jsi vůči mě několikrát dokola předtím opakovala.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 15:00:49)
Raduno,
máš pravdu.
Nebudu tu hledat další příspěvky, ze kterých mám pocit, že se mi někdo z diskutujících snažil vnutit myšlenku, že mám nespokojený život, který je potřeba začít řešit. Asi to byl jen pocit.
Vlastně to nebyl pocit o pokus vnutit mi tu myšlenku, byl to pokus otevřít mi oči a konečně si přiznat, jak vlastně ve skutečnosti žiju.
A já si roky myslela, že už na mě otec nemá ten manipulující vliv. Nojo, asi máte pravdu. Pořád jsem v jeho hrozném vlivu. Roky jsem si myslela, že jsem se svou rodinou spokojená a s rodiči funguju normálně. Nefunguju. Vlastně mi teď došlo, že si celý život vyčítám, že jsem měla mámě zajistit šťastný život, ale zkazila jsem to, nezvládla jsem to a dodnes se trápím, že se mi to nepovedlo.
Asi fakt zajdu k psychologovi. Snad mi poradí, jak pomoct taky otevřít oči mámě, aby se konečně z toho manipulujícího vlivu vymanila a tátu opustila.
Uff, fakt se mi ulevilo. Díky moc.
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 15:07:37)
Brunhildo,
jak je vidět, tak jsi opravdu nepochopila vůbec nic. Je to škoda
Doufám, že to někdy pochopíš, o jak moc přicházíš, když to necháváš takto ovládat tvoje myšlenky.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 15:14:24)
Raduno,
třeba to někdy pochopím. Třeba mi pomůžeš.
Jak často tvoji známí se "nechávají ovládat" těmi myšlenkami? Jak často se v nich hnípou?
Fakt je normální, aby si spokojený člověk uvědomil, že byl vlastně hrozně nespokojený?
Nespokojený a psychicky náročný období jsem zažila, že bych žila v iluzi, že teď žiju spokojeně? Je to možný?
|
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 15:17:44)
Raduno,
a jde to vůbec, abych přišla k psychologovi a řekla: Cítím se dobře, mám spokojené manželství, moje práce mě baví, jen mi někdo (koho ani neznám) poradil, že mám problém, který potřebuju vyřešit..?
Neumím si to představit.
Tak jestli máš ještě trpělivost, zkus mi to přiblížit na nějakým příkladu z těch, co znáš. Jak se ten problém projevoval, jak si to dotyčný uvědomil, atp.
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 15:25:06)
Brunhildo,
projevuje se to tak, že ti lidé, neměli žádnou odolnost vůči stresu a i z malých problémů si vytvořili velké a nakonec se zhroutili psychicky či fyzicky či obojí.
U jedné mojí kamarádky to vedlo k tomu, že asi už nebude nikdy mít děti, protože je tak na nervy, že tělo už má naprosto hormonálně rozhozená a už jí je tolik, že to asi nepůjde ani řešit. A je to proto, že dlouhodobě řešila svoje problémy jenom racionalizací a práškama na uklidnění a nikdy nepracovala na tom, aby se svým nešťastným dětstvím opravdu vyrovnala. Když jsem jí už před pěti lety naznačovala, že se má s přítelem pokusit o děti hned, když ho miluje a děti, tak měla milion praktických výmluv (mluvila její úzkostná porucha).
|
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 15:28:18)
Brunhildo,
a proč by tohle u psychologa nešlo říct? Už jenom ten fakt, že člověk vůbec k psychologovi jde, sám většinou naznačuje, že člověk má problém.
A ano, člověk může zjistit, že vlastně skutečně šťastný nikdy nebyl, i když si to myslel.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 15:46:36)
Raduno,
no, pokud by člověk přišel k psychologovi s tím, že nemá žádné problémy, pouze mu někdo na diskuzi řekl, že je má, tak tam asi bude správně ;-).
Já nevím, no, podle mě okolí pozná, jestli je člověk opravdu spokojený nebo jestli si to dotyčný jen myslí a snaží se tak chovat .
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 15:51:35)
Brunhildo,
ok, tak já budu upřímná. U mě okolí poznalo opravdu prd a pokud si ten problém člověk sám nepřizná, tak ho většinou umí dobře skrývat. Ani já jsem nevěděla, že mám velké problémy, dokud jsem pak nemohla vstát z postele a nechtěla se zabít.
A to jsem si opravdu před tím myslela, jak jsem vlastně v životě spokojená. No, nebyla. Z dnešní perspektivy jsem 30 let svého života prožila v malém soukromém pekle a jsem ráda, že dneska už si nemusím to, že jsem spokojená, nalhávat.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 15:55:21)
Raduno,
ani manžel (přítel) nic nepoznal? A ty ses cítila v pohodě?
To "vyhoření" přišlo z ničeho nic?
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 15:57:22)
Brunhildo,
poznal, ale až když jsem ležela. Já jsem tu spokojenost uměla náramně dobře předstírat.
A spokojená jsem opravdu před tím nikdy nebyla.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 16:04:38)
Raduno,
a tys v tu chvíli nevěděla, co to způsobilo? A překvapilo tě, když jsi zjistila, co za tím vězí nebo jsi to podvědomě věděla už předtím?
Mně přijde, že o svých problémech, resp. co způsobuje, proč jsem psychicky v nepohodě, vždycky nějak vím.
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 16:07:06)
Brunhildo,
ne, opravdu jsem nevěděla, že mám nějaký hlubší problém a ani jsem si dlouho nepřiznala, že se vlastně hroutím. Za to pak to byla slušná jízda, když se to projevilo.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 16:43:17)
Raduno,
to je mi líto. Dík za tvou zkušenost, rozhodně to je zajímavý a stojí za zamyšlení.
Dokážeš nynější spokojenost porovnat s tou "falešnou"? Je tam nějaký rozdíl?
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 16:50:51)
Brunhildo,
mně osobně není líto, že jsem se zhroutila. Mně je spíš líto těch promarněných let předtím a nešťastného mládí atd.
Rozdíl je to obrovský, jako nebe a dudy. Je to hlavně svoboda a velká úleva.
Samozřejmě, že i tak mám někdy problémy jako každý, ale už je neřeším tím, že je ignoruju.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(30.10.2014 15:57:35)
Jak je možné, aby si někdo myslel, že je šťastný, a pak následně zjistit, že šťastný nebyl?
"Být šťastný" je přece ryze subjektivní pocit, takže když si někdo MYSLÍ, že je šťastný, tak asi JE šťastný, ne?
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 15:58:41)
Kudlo,
to je právě to, co mi taky nejde do hlavy.
|
|
| NovákováM |
|
(30.10.2014 15:59:49)
Souhlas
|
|
|
| vokounek |
|
(30.10.2014 17:48:44)
Raduna:
"člověk může zjistit, že vlastně skutečně šťastný nikdy nebyl, i když si to myslel."
Tesat do kamene!
|
| Kudla2 |
|
(30.10.2014 21:15:04)
Vokounku,
jak to?
Když měl subjektivně pocit, že je šťastnej, tak co je nad to? Jako jak je možný to zpětně zpochybnit?
Chápala bych to v případě, že mu něco vnitřně chybělo, ale to bych zase nenazvala že byl šťastnej.
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 21:32:51)
Kudlo,
jak to? Když pozná skutečné štěstí a spokojenost, tak může porovnávat, ne?
Já bych svůj předchozí stav nazvala přežíváním na hranici, s občasnými světlými momenty.
|
| Kudla2 |
|
(30.10.2014 21:34:24)
No ale jak sis v tom případě (když to bylo přežívání) mohla myslet, že jsi šťastná?
Promiň, že se ptám, ale přeci když člověk má pocit, že přežívá, tak nemůže být ani spokojenej, natož šťastnej?
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 21:37:45)
Kudlo,
protože jsem prostě nikdy opravdu šťastná nebyla (možná kdysi jako hodně malé dítě ano, ale to už jsem si nepamatovala), neměla jsem tudíž vůbec s čím porovnávat.
Tak jsem si myslela, že ten můj stav je vlastně OK, že to je spokojenost a jsem vlastně hrozně v pohodě.
|
| Kudla2 |
|
(30.10.2014 21:45:03)
Aha, děkuji za vysvětlení.
|
|
|
|
| Monty |
|
(30.10.2014 21:46:11)
Raduno,
čistě ze zvědavosti - a jak ho pozná?
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 21:48:06)
Monty,
jak pozná ten pocit štěstí a spokojenosti?
To je jednoduchý. To je jako vyhulit hodně dobrej materiál krát asi tak milion :)
|
| Monty |
|
(30.10.2014 21:50:27)
Raduno,
tak podle této stupnice jsem v trvalé depresi.
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 21:53:31)
Monty,
neber to tak vážně. Já si ve skutečnosti nepřijdu neustále sluníčková, ale spíš jde o to, že mám prostě mnohem větší vnitřní klid a dobré věci si opravdu dokážu vychutnat a prožít, což dřív nešlo.
|
|
|
| NovákováM |
|
(30.10.2014 22:12:07)
Raduno - v životě jsem to nezkusila. Bojím se podobných látek.
Takže asi nikdy nepoznám, jaké je to být opravdu happy :-D
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 22:33:02)
Terezo,
já ale nemluvím o intoxikaci, ale prostě o rozdílu mezi tím mým původním pocitem štěstí a spokojenosti a tím, co většinu času prožívám dnes.
Bylo to jako probuzení z hodně zlého snu, do sice všední ale pohodové reality.
|
| NovákováM |
|
(30.10.2014 22:44:43)
Ano, protože jsi narazila na nějaký problém, který tě sestřelil a který jsi řešila za pomoci terapie, kterou jsi zvládla a cítíš se lépe než dříve.
Čistě teoreticky - asi neexistují ideální rodiče, takže zralí na terapii jsme všichni?
Ani ta není univerzálním řešením pro všechny totiž.
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 22:52:22)
Terezo,
já netvrdím, že jsme všichni zralí na terapii. Znám i spoustu lidí, kteří mají podivné rodiče, ale oni si z toho díky svojí "splachovací" povaze vůbec nic nedělají a žijí dost spokojeně.
Mimochodem, mě nesestřelila jedna událost. Byla to kombinace různých vlivů, ale v podstatě se to dříve nebo později muselo stát, protože ten tlak ve mně neustále narůstal. A není to jenom o špatném dětství nebo podivných vztazích v rodině, je tam i spousta jiných věcí, které si člověk během vyrůstání vzal za své a nebyly mu zrovna k užitku.
|
| NovákováM |
|
(30.10.2014 22:55:52)
Ano, já mám naprosto shodnou zkušenost.
Ale to, že si tu někdo popovídá o problému, který byl, ale který ho třeba až tolik neovlivnil, nebo nějak ovlivňuje dosud, ale nějak to přijal, nutně neznamená, že potřebuje také terapii.
Chci tím jen říci, že věci nemívají univerzální řešení, dokonce jsem přesvědčená i o tom, že jakkoliv nesprávná terapie může i uškodit a najít "sedícího" terapeuta je rovno zázraku, zvláště u takových povah, jako je ta moje.
Proto zcela chápu, že jsi poskytla dobrou radu i to, že nebyla přijata.
|
| Raduna |
|
(31.10.2014 7:22:46)
Terezo,
já mám zkušenost, že hlavně člověk sám si musí chtít pomoct a když nechce, tak mu ani žádná terapie nepomůže.
Ale první věc je si vůbec uvědomit, že něco není úplně v pořádku a to je hrozně těžké, protože většina lidí nedokáže porovnat a posoudit svoje zkušenosti z dětství, ani svoje postoje a přesvědčení, které z něho pramení. Všichni totiž svoje dětství a rodinu automaticky považují za normální, standartní a ani vlastně nemůžou mít náhled, protože nemají s čím porovnávat. Někdy ani když si uvědomují, že to nebylo OK, tak ani tehdy nemají pocit, že by to měli sami se sebou nějak řešit, i když podle svých přátel jsou uzlíček nervů a řešit by měli.
Brunhilda je podle mě ten poslední případ. Soudě podle podivné zacyklenosti jejích příspěvků a zvláštní argumentace ty problémy fakt vyřešené nemá, i když si to sama asi myslí. Ale jak už jsem psala, radu už jsem dala několikrát a co s ní Brunhilda udělá, je její věc.
|
|
|
|
|
|
|
| NovákováM |
|
(30.10.2014 22:13:26)
Takže se prostě něco semlelo, co tě semlelo... promiň, rýmuje se mi to a ty jsi zjistila, že to, co jsi považovala za pocit štěstí a spokojenosti byl proti tomu, co vzniklo následně, když jsi to semletí zvládla - něco jako čajíček?
Neryju, jsem zvědavá.
|
|
|
|
|
| vokounek |
|
(30.10.2014 22:11:46)
Kudlo, protože to je myšlenka, za kterou by se Jára Cimrman nemusel stydět.
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 22:35:04)
Vokounku,
když si to nezažila, tak to asi těžko pochopíš.
A jestli ti to, že se někdo cítí o sto procent líp, než se kdy v životě cítil, připadá jako hodné Járy Cimrmana, já ti to vymlouvat nebudu.
|
| vokounek |
|
(31.10.2014 11:47:45)
Raduno, jenže tohle je něco jiného a znamená něco jiného než věta, která mně rozesmála.Mícháš hrušky s jablkama.
A tak když si troufáš diagnostikovat skrze monitor, můžu to udělat též. Pokud jsi nyní stoprocentně spokojená a šťastná, vyrovnaná, měla by ses nad sebou vážně zamyslet.Zřejmě jsi vytěsnila nějaký vážný problém.Psycholog by ti to vysvětlil líp.
|
| Raduna |
|
(31.10.2014 13:49:49)
Vokounku,
Je to marný, marný, marný.
I kdybych ti napsala, že Země se točí kolem Slunce, tak budeš už z principu nesouhlasit a nazveš mě Járou Cimrmanem. Přeju ti hezký den a taky ti přeju, abys depresi nikdy nezažila. Ono by tě to vtipkování tohoto druhu brzo přešlo.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Líza | 
|
(30.10.2014 15:33:12)
Brunhildo, v klidu. Samozřejmě že nemá žádný smysl chodit do terapie jen proto, že si někdo na internetu myslí, že máš problém. Pokud bys problém cítila ty, tak to, cos napsala o své rodině, může s velkou pravděpodobností stát za ním. Ale přestože tě to téměř určitě ovlivňuje v tom, co děláš a jak se cítíš, pokud (nebo dokud) nemáš potřebu něco na tom něco měnit ty sama, není důvod nikam chodit.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 15:49:12)
Lízo,
jak už jsem odpovídala Raduně, problémy jsem měla, nespokojená jsem byla. To, co jsem psala o dětství, bylo příčinou.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 15:19:28)
To si děláš srandu? Ona se nechá dobrovolně pokořovat a má mít náhled?
Ne, nikdy bych nechtěla, aby moje dítě něco podobného udělalo tzv. pro moje dobro. Ale jistě - jsme každý jiný.
|
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 15:21:42)
Vokounku,
díky moc!
|
|
|
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 14:43:41)
Takže na co CHRÁNIT a před čím BRÁNIT? - třeba chránit a bránit před manipulativním chováním druhého rodiče
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 14:48:28)
Jentak,
ten druhý rodič to manipulativní chování nevidí. Neví, že má před něčím bránit!
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 14:49:41)
Brunhildo,
to, že to nevidí, neznamená, že ve své rodičovské roli neselhal, co je na tom nejasného.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 14:54:57)
Raduno,
nevím, do jaké míry se dá řešit, že někdo selhal ve své rodičovské roli, když si to neuvědomuje a je přesvědčený, že dělá, co může a své děti miluje.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 14:57:29)
Brunhildo,
přesto selhal. Je jedno, že si toho není vědom. Selhal a svému dítěti do budoucna ublížil, ale nemá cenu to rodičům nějak vyčítat, protože to prostě nejspíš nepochopí. Je třeba si to ale uvědomit a jít dál.
|
|
|
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 14:51:10)
No dobrá, druhý rodič to nevidí, tak nemusí bránít, ale já jako dítě nemusím brát ohled na nikoho v tom případě, co uvádíš. Jestli by džbán vzala máma a šla do něj pro pivo, to mohla, to byla věc jejího rozhodnutí. Já své rozhodnutí taktéž učinila.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 14:58:52)
Jentak,
to by bylo na dlouho.
Jako malá bych si neuměla představit koukat na mámu, jak se trápí, když jsem věděla, že tomu můžu svým chováním (nebo "nechováním") zabránit. Pak, když už jsem dospívala a dívala se na věci jinak, byla máma dlouhodobě nemocná a léčbu špatně snášela. Manipulativní sobec si nepřipouští, že by svým chováním někomu ubližoval, tudíž opět jsem to byla já, kdo měl vliv na to, co bude.
Takže třeba v tom případě s hospodou - nebudu mámě přidělávat starosti, když už beztak má svých dost.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 15:02:42)
Jenže si nejsem jistá, zda tím, že budeš vykonávat vše, co manipulátor bude chtít, že jí pomůžeš. Nehledě na to, že sobě navíc ublížíš. A už to jede znova.
Takže - manipulátorovi se může ustoupit v případě, že jde o život. Jinak ne, protože to k ničemu není a nikomu to nepomůže.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 15:15:34)
Jentak,
to je sice hezký, ale když jsem byla dítě, tak jsem nevěděla, že je otec manipulátor. Viděla jsem jen to, že některé mé chování vede k tomu, že to ubližuje člověku, který si to nezaslouží.
A věděla jsem přesně, k čemu povede to, co, kdy a jak udělám.
Kdybych se chovala jinak, než jak jsem se chovala, naši by se pořád hádali a máma by se trápila. Táta by z toho vždy vyšel jako vítěz. Co jsem asi jako dítě mohla dělat?
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 15:17:37)
Brunhildo,
co tohle je proboha za otázku? Jako dítě jsi nemohla a neměla dělat nic. Byla jsi dítě!!!!
Znovu opakuju, že dítě není nijak zodpovědně za štěstí svých rodičů. NIJAK.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 15:20:47)
Raduno,
a jak jsem tohle jako dítě měla vědět?
Teď se tady bavíme jako dospělí se spoustou zkušeností. Zkus se na to podívat z pohledu toho dítěte, který vidí jen to, co je kolem něj a je ovlivňovaný tím, co do něj okolí vloží, jak ho vychová, atd.
Kdyby každý dítě si bylo od malinka vědomo svých práv a vědělo, jak by mělo vypadat správný dětství, asi by nebylo tolik frustrovaných a deprimovaných.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 15:23:18)
Brunhildo - chovala jsi se jako dítě nějak a jiný /třeba já/ se chovala zase jinak. Společné je na tom jediné - ani ty ani já jsme se do té situace neměly dostat a je to vina našich rodičů.
Jenže já na rozdíl od Tebe jsem se nemusela přemáhat a nechávat očumovat olezlíky. I když bez následků to pochopitelně taky nebylo.
|
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 15:35:13)
Brunhildo,
ty vůbec asi nechápeš, co píšu. Znova opakuju, že jako dítě jsi to vědět nemohla a ani jsi s tím nemohla nic dělat. Takže není potřeba pátrat po tom, jak to měli nebo dělali druzí a přestań s tím.
Když ti to řeknu na rovinu a drsně, provinili se vůči tobě oba rodiče. Nebylo tvojí povinností působit jako mediátor problémů svých rodičů. A nemá smysl se v tom teďka hrabat a přemýšlet, jestli jsi něco měla udělat jinak. Byla jsi dítě proboha!!!
Je ale třeba se od tohodle oprostit a jít dál.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 15:42:44)
Raduno,
už chápu.
Měla jsem dojem, že chceš říct, že jsem se jako dítě měla chovat jinak právě proto, že jsem byla dítě a nikdo neměl právo po mně chtít takový rozhodnutí.
Jo, máš pravdu, nemá cenu se v tom vrtat. Nějak se to tou diskuzí rozjelo. Chtěla jsem jen vědět (v návaznosti na některé příspěvky o tom, jak se kdo choval vůči rodičům), jak by se kdo zachoval, kdyby na tom byl jako já.
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 15:17:37)
Brunhildo - Tvé chování, když jsi byla dítě, chápu. Ale přesto z dnešního hlediska - tak jako tak se Tvá máma trápila. Je třeba dost možný, že když bys častěji říkala jasný NE, že by začala uvažovat, proč to říkáš a že by našla sílu se změnit a bojovat, když už ji našla její vlastní milovaná dcera. Nemyslíš?
|
|
| Líza |
|
(29.10.2014 15:18:28)
Brunhildo, nemohla jsi dělat nic. To oni selhali - oba, nejen otec. Nikdy ses do té situace neměla dostat.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 15:36:25)
Díky všem.
Dlouho mi trvalo, než jsem ten jiný náhled našla. Když dítě vyrůstá v nějakém prostředí, přijde mu to prostředí přirozené a myslím, že je omyl si myslet, že má každý od mala nějaký daný (správný) postoj, který mu umožní vidět nějaké odchylky.
I dítě, které vyrůstá někde v džungli mezi zvířaty si připadá normálně.
Každý se snaží tomu svému prostředí co nejlépe přizpůsobit, nebo z něj vymanit, pokud vidí, že chce žít jinak a pokud to jde.
Možná někdo dokáže pochopit, jak je těžký komunikovat s rodiči, kdy jednoho byste nejradši odstřihli a s druhým byli často v kontaktu. Oni totiž fungují jako jedna jednotka. Pro někoho je to možná těžko pochopitelný, ale já si nenechám vztah s mámou vzít jen proto, abych ukázala, že se nedám ovlivnit manipulátorem. On už mě nevychovává, tudíž na mě nemá ten vliv, co měl a ačkoli je pořád vše tak, jak chce on, tak už to není proto, že by mnou manipuloval.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 15:41:10)
Bruhildo,
nezlob se, ale z toho, co píšeš je jasně vidět, že pořád jsi ve vleku toho konfliktu svých rodičů.
Asi by to fakt chtělo terapii.
Můj vztah k rodičům byl taky velmi složitý, ale jakmile jsem v něm začala svoje hranice určovat sama a začala jsem se v něm chovat jako rovnoprávná osoba, je teď mnohem lepší. A stačilo prostě být jen asertivní.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 15:50:42)
Raduno,
já se nezlobím.
Jo, teď mě to ovlivňuje znova, protože máma je opět dlouhodobě nemocná a sobec zůstal sobcem, takže mi to není lhostejný.
Vím, že nic neovlivním, ale lhostejný mi to není. Asi bych ani nechtěla, aby bylo.
Jo, racionálně je mi jasný, že si za to může máma sama, že je s někým takovým a bylo to její rozhodnutí.
Co mi není lhostejný je to, jak jeho chování mámu trápí. A když se trápí někdo blízký, není mi to lhostejný. I když se s tím nedá nic dělat.
Je to na terapii?
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 16:05:47)
Jistěže Ti to není lhostejný, nikomu by nebylo. Ale mámě nepomůžeš, když kvůli ní budeš tátovi "skákat pro pivo".
Je to blbý říct, ale někteří lidé si nechtějí nechat pomoci - tak to je a nikdo na tom nic nezmění.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 16:10:10)
Jentak,
a jak jí pomůžu, když mu "pro to pivo" skákat nebudu?
Předem říkám, že sobě bych tím rozhodně nepomohla.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 16:12:24)
A protiotázka - a jak jí tím pomůžeš?
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 16:14:29)
Dovolím si odpovědět za Brunhildu. Pomůže jí to v tom, že nebude mít s otcem doma dusno. Ale to už psala několikrát.
|
| jentak | •
|
(29.10.2014 16:16:20)
To si teda nejsem jistá.
|
|
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 16:19:08)
Jentak,
pomůžu jí tím, že nevyvolám žádný konflikt, udržím klid.
Budu-li se snažit hlavou prorazit zeď, zeď neprorazím, svalí se na mámu. K čemu to je?
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 16:22:03)
..prosím o odpověď:
Jentak,
a jak jí pomůžu, když mu "pro to pivo" skákat nebudu?
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 16:59:26)
Brunhildo,
já odpovím za jentak.
Třeba jí pomůžeš tím, že bude mít možnost si konečně uvědomit, co to má doma za vola a konečně od něj odejít. Kdežto když se budeš tvářit, že ti to vlastně nevadí, nemá ani ona žádnou motivaci odejít, i když jí to samotnou třeba štve a setrvá ve svém přesvědčení, že je to lepší stav, než kdyby ti vzala otce.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 17:13:51)
Raduno,
ona se rozhodla neodejít, když spolu byli řekněme 5-10 let. Byla skálopevně přesvědčená, že je to nejlepší řešení a v zájmu dobrého fungování rodiny se přizpůsobila.
Našla si na tátovi vlastnosti, kvůli kterým by s ním mohla být a mohla ho mít ráda. Před určitými věcmi (jak se k ní choval) zavírala oči. Neuvědomovala si, že má otec nějaký negativní vliv na děti, děti si to ze začátku neuvědomovaly taky.
Zvykla si tak žít a možná ti to bude připadat divné, ale já myslím, že žila a žije spokojený život. Jo, jsou tam věci, které jí vadí a o kterých ví, že s nimi nehne. Další věci nevidí nebo nechce vidět. Vidím je třeba já a můj manžel.
Teď už jsou spolu přes 40 let a celkem klidně spolu žijí.
Chtěla bys téměř sedmdesátileté ženské otvírat oči a přesvědčovat ji, jak byla blbá, že žila celý život se sobeckým manipulátorem? A přesvědčit ji, aby radši žila sama? (odhlédnu od skutečnosti, že je nevyléčitelně nemocná a kdoví, jak dlouho tu ještě bude)
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 18:05:03)
Brunhildo,
já ale nemluvím o tvé matce, ale o tobě. Celou dobu mluvím jenom o tobě.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 18:13:38)
Raduno,
já jsem reagovala na tohle:
"Třeba jí pomůžeš tím, že bude mít možnost si konečně uvědomit, co to má doma za vola a konečně od něj odejít. Kdežto když se budeš tvářit, že ti to vlastně nevadí, nemá ani ona žádnou motivaci odejít, i když jí to samotnou třeba štve a setrvá ve svém přesvědčení, že je to lepší stav, než kdyby ti vzala otce."
Jinak pokud jde o mě, už jsem se tě ptala, v čem si lžu a co bys radila, že bych měla udělat..
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 18:15:58)
Brunhildo,
jenže to ses ptala na to, co by se stalo, kdybys otci nevycházela vstříc jako dítě. Teď už to snad ani nemá smysl řešit. Navíc ty potřebuješ řešit sebe a ne tvoje rodiče.
Oni jsou sami zodpovědní za svoje štěstí, ale ty taky.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 18:24:41)
Raduno,
ptám se potřetí - co potřebuju řešit? V čem si lžu? A jakou radu tedy máš? Prosím nějak konkrétně.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 18:30:10)
Brunhildo,
tohle je moje poslední odpověď, protože už jsem ti na tyhle otázky odpovídala několikrát.
Potřebuješ si vyřešit svoje dětství, se kterým ses očividně dodnes nevyrovnala. A potřebuješ si vyřešit svůj vztah k rodičům.
Lžeš si v tom, že jsi se vztahem k rodičům spokojená a že na něm nic nepotřebuješ řešit.
A moje rada, kterou jem tu psala už asi tak 4x je. JDI K PSYCHOLOGOVI a podstup psychoterapii, protože tím, že tady budeš zkoumat, kdo jak co v dětství dělal, svoje problémy fakt nevyřešíš.
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 18:41:21)
Raduno,
ještě bych ráda věděla: máš nějaké vzdělání z oblasti psychologie? Znáš mě nějak blíž (třeba i z diskuzí tady)?
Kde bereš tu jistotu, nebo to sebevědomí z jedné diskuze dělat takovéhle, celkem jasné závěry?
Jinak díky za rady.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 18:48:31)
Brunhildo,
neznám tě blíž a nejsem psycholog.
Přesto si dovoluju dělat závěry prostě proto, že jsem ve svém okolí měla a pořád ještě mám mnoho lidí, kteří se plácají v podobných problémech jako ty a úplně jako přes kopírák jako ty řeší věci, na které v dětství fakt neměli vliv a vyčítají si je a neroumí jim a nedokážou svojí minulost a vliv svých rodičů hodit za hlavu. Podle toho, co jsi tu psala, jsi tím rozhnípáváním toho, co jsi měla nebo neměla dělat, téměř posedlá a to je přesně ten druh uvažování, který těm mým kamarádům a známým bránil jít dál.
To s tou posedlostí si dovoluju trvdit proto, že ses tady několikrát dokola ptala na stejné otázky a pořád ses točila v kruhu na tom, cos měla dělat jinak, i když ti všichni ostatní psali, že jsi nemohla dělat nic jinak, protože jsi prostě byla dítě. Ale ty pořád dokola, "a co jsem měla udělat jinak? A co by to změnilo? "
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 18:56:45)
Mně ale ty otázky připadají víc řečnické než faktické. Opakovaně jí píšete, že v dětství to bylo blbě. Zřejmě jste objevily ameriku. Brunhilda to jistě ví sama. Být na jejím místě, tak nechápu, proč se to dokola opakuje. No tak bych se teda taky zeptala, co teda jiného jsem mohla dělat, když se mi furt opakuje, jak jsem jednat neměla. A jedním dechem se dodává, že je to už jedno a kdo se o tom zmíní, babrá se v minulosti a to teda je k ničemu. Tedy mně z toho vychází jediné - plky plky plky.A to by tolik nevadilo, ale zlý je to tvoje posílání k psychologovi.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 19:04:48)
Vokounku,
haha, to je sranda, takže posílat někoho, kdo má evidentně problém je zlý? V diskuzi o depresi a o tom, jaké mají lidé vůči psychologům zbytečné předsudky.
Pro mě je to stejné jako poslat někoho k zubaři. Doktor jako doktor a nevidím v tom vůbec nic zlého.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 9:30:15)
Raduno,
zlý to není, ale zvláštně podaný. Pokud někoho bolí zub, tudíž je fyzicky v nepořádku, psychicky mu asi neublížíš, když mu poradíš "mazej k zubaři!".
Když si ale myslíš, že má někdo psychický problém, případně se v něm topí, stejný přístup už může vyznít poněkud necitlivě, nemyslíš?
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 11:07:44)
Bruhildo,
a chceš sama sobě opravdu pomoct nebo chceš se pořád točit v kruzích?
|
|
| jentak | •
|
(30.10.2014 11:12:44)
Aha - takže je OK říkat - je to dobrý a normální, udělala jsi správně?
Ne, to rozhodně takhle není. Ale tady není terapeutická skupina, správný terapeut by Tě k tomu poznámí dovedl lépe a citlivěji.
Tady dostaneš kopanec do zadele, aby se ti rozsvítilo a - hmmm, neměla bych s tím konečně něco začít dělat, asi to nebylo vše OK.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 11:51:57)
Jentak,
je dost velká množina možností, jak nějakou informaci podat, to přeci neznamená, že to nelze říct jinak než "jdi na psychoterapii!" nebo "ok, žádný problém nemáš .
|
| jentak | •
|
(30.10.2014 12:49:06)
To neznamená, ale těch mnoho dalších možností zahrnuje i toto - takže já si vybrala a není to nic proti ničemu a nikomu.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 12:58:10)
Jentak,
když myslíš, že jakákoli varianta je na stejné úrovni, budiž, tvůj názor ti brát nebudu. Já jsem raději ve způsobu sdělování informací typu "potřebuješ psychologa" opatrnější, bývá to většinou pro lidi celkem citlivé.
|
| jentak | •
|
(30.10.2014 13:12:35)
Tak pokud to je pro ně citlivé, tak nepolezou na tuhle diskuzi, nemyslíš Nehledě na to, že taky všichni tvrdí, že psychoterapii nepotřebují, tak pak nechápu, koho se to může dotknout.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 13:26:46)
Jentak,
a na jakou diskuzi by asi měli jít? O plenkách? .. promiň, začínám být sarkastická, ale tvoje příspěvky k tomu fakt provokují
Jsme snad na diskuzi o psychických problémech, ne? Chodí sem lidi, co mají psychické problémy, pak ti, kteří je měli a mají zkušenosti, další, co je nemají a neměli, ale chtějí poradit,..
No a ti, co mají ty problémy, tak se třeba stydí svěřit svému okolí, přijde jim snazší se svěřit anonymně a čekají třeba i povzbuzení, ne jen radu. - Suchou, přímou, tvrdou radu.
Jo, někomu ta tvrdá, striktně podaná rada otevře oči, ale každý není stejný. Ten, kdo je psychicky v pr..li, toho to může dost ranit a třeba už žádnou pomoc nikdy nevyhledá.
Nehledě na to, že ne vždy ta "pravda" musí být tak úplně pravdivá, protože na pár informacích se nedá postavit nějaký nekompromisní závěr.
|
| jentak | •
|
(30.10.2014 13:59:32)
No - zato každýho nakopnou hladící smajlíky. Prober se a podívej se, kde mluvíme. Někdo hladí, protože mu to pomáhá, někdo virtuálně nakopne, protože hlazení mu k vyřešení problému nepomohlo. A co - však každý může příspěvky, které se mu nelíbí, přeskakovat, ne? No nevím, pokud je někdo v pohodě, tahle diskuze ho nerozhodí, pokud je někdo na tom blbě, tak se musí rozhodnout, co udělá a je celkem jedno, jestli ho do toho dokope hladící smajlík a nebo přímý kopanec.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 14:30:31)
Jentak,
já vidím, kde mluvíme.
Máš pravdu, že kdokoli může cokoli přeskočit.
Máš raději přímost bez ohledu na to, jestli to někomu může ublížit nebo ne (však to může přeskočit, no ne?). OK.
Já to mám jinak, radši přistupuju ke každému ohleduplně, opatrně, nedělám unáhlené závěry. Nevidím věci černobíle a je mi jasný, že se můžu mýlit.
A nerozumím lidem, kteří napíšou "prober se" nebo "jsi fakt evidentně mimo..". Nechápu, jak mohou být tak přesvědčení o své pravdě, že to takhle přímo napíšou.
Nevadí mi upřímnost, naopak, mám ráda upřímnost a dokonce i kritiku, protože člověka dokáže posunout dál.
Jen mám radši, když je názor podán stylem "já si myslím to a to" a ne stylem "je to tak a tak". - vidím třeba rozdíl mezi: "mně připadá, že jsi mimo" a "jsi fakt evidentně mimo", ačkoli to pro někoho může znamenat stejnou výpovědní hodnotu.
A proto ti nenapíšu "Prober se, jsi na fóru o psychických problémech, někdo se slabší povahou a momentálními problémy by se z takové tvrdé pravdy mohl složit!". Já totiž tvůj vlastní názor uznávám, i když kvůli tomu ten svůj nechci měnit.
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 14:53:08)
Brunhildo,
už jsem ti to psala mnohokrát, ale ještě jednou ti to napíšu:
Opravdu jsem přesvědčená, že problém máš, protože přesně jako ty se projevují lidi, kteří ten problém mají, ale nepřipouští si ho. A já takových znám a znala jsem mnoho a opravdu to, že někdo bude od nich dokola poslouchat stejné nářky a stejně zacyklené analýzy (to je to, co tu opakovaně děláš ty, protože se snažíš nějak ten svůj problém racionalizovat), jim opravdu nepomůže ani zbla.
Ale je to tvůj život a ty si o něm rozhoduješ, takže je to na tobě, jestli si chceš udělat v hlavě pořádek a žít spokojeně nebo ne. On ten proces je samozřejmě těžký a nepříjemný, ale opravdu to pak stojí za to být svým pánem a být konečně sám sebou.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 15:10:17)
Raduno,
já ti věřím, že ty zkušenosti máš. A upřímně mě zajímá - ty lidi, o kterých píšeš, jsou nešťastní? - myslím tedy v době, kdy se cyklicky obraceli do minulosti a stále se snažili něco řešit..
Nebo žijí spokojený život a jen to, že jsou ochotní rozebírat a někdy se bavit o událostech v minulosti, ukázalo na to, že ve skutečnosti mají problém? A jestli jo, tak jak by jim nějaká terapie mohla pomoct? Ze spokojeného života k jakému?
Hele, ptám se fakt upřímně. Já si dovedu představit, že mám problém, který si neuvědomuju, ale ten problém se nějak projeví - nějakou nepohodou, depresema, třeba nespavostí, .. Ale pokud se cítím spokojeně, nějak nevím, proč něco řešit.
|
| Raduna |
|
(30.10.2014 15:20:25)
Brunhildo,
ano, jsou neštastní a nespokojení ve svém životě, ale vlastně neví proč, a cyklicky mi to pořád vyprávějí a vrací se do dětství a pořád se nechtějí léčit, i když mnozí tuší, že by jim to pomohlo.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 15:41:03)
Raduno,
byla jsem na tom podobně, s tím rozdílem, že jsem přesně věděla původce těch mých problémů. Byla jsem ve vlivu otce celou vysokou školu, asi jsem neměla sílu říct, že se prostě budu živit sama. Bylo to taky spojený s mým nízkým sebevědomím. Pořád jsem si vyčítala pocity, že nemám otce ráda, všichni kolem měli své rodiče rádi a měla jsem pocit, že je správné mít rodiče rád, být jim vděčná, atd. Jakákoli kritika mě bolela, připadala jsem si neschopná. Ještě nějaký roky po vysoký, kdy jsem už měla svoji rodinu, mě to semílalo vždy, když jsme byli u našich a byl to pro mě pokaždé stres.
Trvalo mi, než jsem si to v hlavě přerovnala. Dneska se nestydím za to, co si o tátovi myslím, ačkoli do očí mu to neřeknu. Nepovažuju to vůbec za důležitý. Důležitý je pro mě ten vnitřní pocit. A ano, to, že mu to neřeknu do očí, je s ohledem na mámu. Proč šťourat do vosího hnízda? Já vím, že máma je svým způsobem se svým životem spokojená, že by nic neměnila. Ani si nemyslím, že by změna "na starý kolena" něčemu pomohla. Je to její rozhodnutí, jejich život. Já mám svůj.
Je mi takhle dobře, moc se mi ulevilo.
A to, že o tom otevřeně mluvím, neznamená, že se hnípu v nevyřešených věcech. Jestli to tak vyznělo, tak je to asi tím, že je momentálně náročnější období, máma je nemocná a mně je jí líto, protože táta se chová stále sobecky. Já s tím nic udělat nemůžu, nikdo nemůže. Prostě to tak je. Jen mi to přijde smutný.
|
| NovákováM |
|
(30.10.2014 15:51:37)
Mít emoce je přeci v pořádku. Včetně smutku v souvislosti s tím, co změnit nemůžeš. Včetně soucitu s matkou, kterou máš ráda.
|
|
|
|
|
|
| jentak | •
|
(30.10.2014 15:16:09)
A proto ti nenapíšu "Prober se, jsi na fóru o psychických problémech, někdo se slabší povahou a momentálními problémy by se z takové tvrdé pravdy mohl složit!". Já totiž tvůj vlastní názor uznávám, i když kvůli tomu ten svůj nechci měnit.
- ten někdo jsi Ty? Reagovala jsem na Tebe. Jenže já vycházela z toho, jak neustále píšeš, jak jsi happy, jestli je to jinak, tak se omlouvám.
|
| Brunhilda |
|
(30.10.2014 15:22:26)
Jentak,
teď přesně nechápu, co myslíš.
Já psala obecně, reagovala jsem na Vokounka, který napsal, že je to necitlivé někoho takhle ne moc jemně poslat k psychologovi. Nebrala jsem to ve vztahu k sobě. Obecně s tím názorem totiž souhlasím.
Jinak už si přestávám být jistá, jestli jsem happy ;-).
|
| jentak | •
|
(30.10.2014 15:26:04)
Já pořád nechápu, co je na sdělení, že dotyčný by měl navštívit psychologa, tak strašně hroznýho, že se kolem toho musí dělat tanečky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| vokounek |
|
(29.10.2014 18:41:56)
A já si naopak myslím, že se Brunhilda s dětstvím a rodiči vyrovnala nebo velmi dobře vyrovnává. Má to srovnaný, mámě odpouští. Ví, kde se stala chyba. Nikde jsem nevyčetla, že by psala, že je se svým vztahem k rodičům spokojená.
Proč ji furt posíláš k psychologovi a implikuješ jí pocity viny, že má špatný náhled na situaci, že je nevyrovnaná?
Od člověka s černobílým viděním světa je to ale pochopitelné.
|
| Raduna |
|
(29.10.2014 18:50:33)
Vokounku,
a ano, vidím tyhle věci opravdu docela černobíle. Buďto jsem se s dětstvím vyrovnal a jsem schopen jít dál nebo ne a hnípu se v tom. Bohužel, nic mezitím opravdu není, když vynechám období, kdy třeba člověk zrovna chodí na tu terapii a léčí se.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Brunhilda |
|
(29.10.2014 12:59:42)
Monty,
a měly jste a máte se ségrou dobrý pocit z toho, co jste dělaly? Vím, že si matka nabíhala sama.
A nevím, jaká byla (kromě toho, co tu píšeš, ale z toho si udělám celkem chabý obrázek), takže nejsem schopná usoudit, jaké chování si zasloužila.
Zajímá mě to čistě z psychologickýho hlediska. - zda vás to fakt bavilo a i dnes z toho máte dobrý pocit, nebo to prostě přinesla situace (matka si naběhla) a vám to bylo fuk, co z toho bude..
|
|
| Monty |
|
(29.10.2014 13:16:09)
Val,
fyzicky slabších se prostě nebojíš, co je na tom divného?
|
| Monty |
|
(29.10.2014 13:26:13)
Val,
no tak mám zřejmě uvažování na úrovni pravěku, každý jsme nějaký.
Pro mne holt je jediný reálný důvod proč se někomu vyhnout nebo ustoupit to, že má dva metry a kudlu v ruce. Nic jiného totiž moje přežití neohrožuje.
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Valdštejnské slavnostiJičín 
Divadlo v parkuPraha 4 
Ferda mravenecLitoměřice 
Kurátorské provázení v Botanické zahraděPraha 8 
Pohádkový park na SychrověLiberec 
Valdštejnské slavnosti
Divadlo v parku
Ferda mravenec
Kurátorské provázení v Botanické zahradě
Pohádkový park na Sychrově
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)