| czechchic | 
 |
(21.4.2010 11:03:12)
nechapu, co tady v 41 letech resis. Tady v Dansku, kde je prvorodickam v prumeru 31 let tady nikdo nic neresi. Urcite ne vek.
Ja bych si to nenechala vzit!
|
| Grainne | 
|
(21.4.2010 11:37:58)
On ten věk je ve skutečnosti jen taková líbivá výmluva, možná podporovaná našimi nevzdělanými gynekology.
Neznám ženskou, která by si dobrovolně řekla, že už je moc stará a hnusná na to, aby se večer nalíčila, oblékla a došla do divadla, na koncert, nebo jen tak proběhla deset, či dvacet obchodů s oblečením a vymlouvat se na stáří, když příroda naopak naznačuje fyzično v plném rozkvětu?
Zvláštní, ne?
|
| Aneka_ | 
|
(21.4.2010 11:45:14)
Grainne - já se domnívám, že srovnávat věk na divadlo a dítě je zcestné a to z jednoho důvodu. Čím starší jsem, tím se má pravděpodobnost na vychování dítěte do dospělosti radikálně snižuje. Tedy mám-li dítě ve dvaceti, je vysoká pravděpodobnost, že ve svých 45 zažiju promoci.Je-li mi 41, tak ta pravděpodobnost, že se v 66 její promoce zúčastním, se dosti snižuje. Takže věk je dle mého jeden z důležitých a podle mne docela logických argumentů proti a to právě s ohledem na to dítě, nikoli na sebe.
|
| Grainne |
|
(21.4.2010 11:52:03)
Aneko, pragmaticky vzato, v lidské společnosti lidské mládě bez matky bídně hlady a bez lásky nezhyne.
Nehledě na to, že dle studií z poslední doby se matky, rodivší ve vyšším věku, také vyššího věku dožívají a když tě přejede autobus, taky ti to těžko někdo bude vyčítat, ač v tom pro dítě nebude žádný rozdíl, jestli pod tím busem zhynula jeho dvacetiletá, nebo čtyřicetiletá matka.
Matka je důležitá, ale nenalhávejme si, že je i nenahraditelná.
|
| Aneka_ |
|
(21.4.2010 12:00:20)
Jistě, autobus si nevybere, ale když se podívám do okolí, mám tu jen jednu matku, co zemřela v 36 na infarkt a zanechala po sobě děti ve věku 12 a 16 let. Pak jednu, co odešla ve 46 a má měla malé dítě. A pak se to číslo zvyšuje.
Ono, matka není nenahraditelná, ale jinak se se ztrátou vyrovná 16ti letá a jinak 7leté dítě.
Nemohla bych přemýšlet tak, že je jedno, v kolika si pořídím děti s tím, že když mi bude 50 a sejme mně rak, že mně někdo nahradí. Přestože nikdy nevíme dne, je jasné, že mladá maminka má daleko větší předpoklady vidět děti dospívat, než ta starší.
|
| Grainne |
|
(21.4.2010 12:19:57)
Že chceš vidět své děti dospívat, je úplně pochopitelné, kdo ne?
Že se rozhodneš děti nemít, je taky pochopitelné, ale jediný spolehlivý důvod, jak děti nemít, je vzít to stáří se vším všudy a odpustit si sex. To se nám už tak moc nechce.
Je samozřejmé, že nikdo z nás nechce vystavovat své děti stresu a tísně z našeho úmrtí, na druhou stranu to nikdo z nás nebere tak úzkostlivě, že se zřekne všech možných rizik, včetně docházení do práce přes nebezpečný přechod, o lyžování a pojídání bůčku nemluvě. To jsou ovšem pořád jaksi naše problémy, nikoliv problémy toho dítěte.
Smrt rodičů je víceméně zákonitá záležitost a jsme na ní vybavení, ale to dítě má pořád šanci prožít krásný a naplněný život......ať se nám to líbí, nebo ne, život půjde dál i bez nás.
Kdo by si nepřál, aby se svět zhroutil, až odejde? Jenže tak to nefunguje, ti, kdo zůstali, se posbírají a jdou dál.
|
| Aneka_ |
|
(21.4.2010 12:24:54)
Ano, naprosto souhlasím až na jedno, nebudu já ta, která vědomě zvýší riziko toho, že by dítě mělo projít jakoukoli psychickou zátěží a tím smrt matky bezesporu je.
Tedy pakliže se rozhodnu mít dítě ve 42letech, mám ho i s tím vědomím, že s daleko vyšší pravděpodobností může projít traumatem, ze kterého se vylíže a nebo také ne. Ale bude žít - to ano.A zřejmě bude také šťastné(dříve či později)to je fakt.
|
| Grainne |
|
(21.4.2010 12:32:54)
Aneko, ve skutečnosti neexistuje normální, duševně zdravý jedinec, který by se z traumatu, způsobeném smrtí rodiče nevylízal. To si jen tak máváme zlatou větvičkou zodpovědnosti za chod světa před nosem.
Je to prgmatické rozhodnutí, budiž, ale nemůžu to přijmout, jako omluvu za to, že jsi své dítě nechala někde vyklepnout do nemocniční mísy v hrůze, že nerozdejchá, že tě nevhodně brzo klepne.
V určitém věku navíc rodič významně ustupuje do pozadí a objevují se jiní milovaní a milující jedinci, kteří lásku k rodiči dost přehluší a jejich ztráta je mnohem víc traumatizující.
|
| Aneka_ |
|
(21.4.2010 12:41:57)
Grainne - chápu, ale v tom se rozcházíme. Pro mne to je argument a navíc, velice rozumný.Ty by jsi měla dítě i v padesádi s tím, že když tě klepne, ono si poradí. Já si dala limit tak do 35(moc mi nezbývá) s tím, že chci snížit možnost zanechat po sobě dítě- sirotu.
Já neumím uvažovat stylem, "ono se vylíže a poradí si, hlavně že ho mám".
|
| 7kraska + jedna |
|
(21.4.2010 13:01:59)
Jo a kolik chlapu ma dite v 50, 60 nebo dokonce v 70 letech a jsou (asi) v pohode.
Mame ve skolce jednoho tatinka pres 60 a druheho hodne pres 50, je na nich videt, ze funguji jinak nez mladsi tatove, ale rozhodne nevypadaji na to, ze by neustale pocitali, v kolika letech umrou a v kolika jejich letech dite bude maturovat.
Souhlasim s Grainne.
|
| Aneka_ |
|
(21.4.2010 13:07:55)
7krásko - neřekla bych, že lze srovnat matku a otce v tomto případě. Ale jistě že je každého věcí, kdy se stane matkou/otcem. Neberu to nikomu, jen třeba onen věk já osobně beru jako rozumný argument. Nic víc.
|
|
|
| Grainne |
|
(21.4.2010 13:03:28)
Aneko, to dítě se nenarodilo "pro mně" a "já ho mám" je nesmysl, to dítě se prostě narodilo, nebo nenarodilo a mně, jako matce přísluší tak možná zodpovědnost za to, aby se dožilo dospělosti ve zdraví v aspektech, které můžu ovlivnit. Nešťastné náhody, smůla a jiné věci se prostě dějí a nikdo mě nemůže hnát k zodpovědnosti za vlastní smrt s výjimkou sebevraždy.
Neoperuj tu pojmem sirota ve stylu Andersena a holčičky, škrtající sirčičky, aby se ohřála, sirota v dnešním pojetí bude pravděpodobně znamenat dítě, vyrůstající s otcem (když už se tedy matička v 45 či 50 letech hodlá odebírat na onem svět - mrkni taky na průměrný věk), bude ve styku se staršími sourozenci a možná mu tatík pořídí hodnou a milou macechu - což je dost možné, že nás podvědomě pěkně deptá. Hlady neumře, nějaký hadýrek se zajisté taky najde a je málo pravděpodobné, že otec by se zhroutil natolik, že by nebohou sirotu přestal ekonomicky zabezpečovat.
Kromě kupy smutku a slz by se zas až tak moc nestalo, navíc já nežiju s tím, že v příštích dnech bídně zhynu na zákeřnou nemoc, abych tomu přizpůsobovala svůj život. Jistěže se to může stát, ale kdo z nás se zodpovědně - řekněme od svých 35 připravuje na svou smrt? Nemluvě už o tom, že ty naše nebohé vysokoškoláky by to zasáhlo minimálně nemile taky, nejen robátka batolátka, školáčky a předškoláčky.
|
| Petra Neomi | •
|
(21.4.2010 13:06:13)
Když jsi bradou vzhůru, tak tě macecha deptat nemusí, ta deptá ty děti :) a to dokonce i když je hodná a milá.
|
| Grainne |
|
(21.4.2010 13:10:23)
Petro Neomi, já ti nevím - my si pořád představujeme macechu jako z pohádky O dvanácti měsíčkách, nějak moc máme zafixované ty pohádkové stereotypy.
|
| Petra Neomi | •
|
(21.4.2010 13:12:38)
Já macechu mám. :) Byla jsem dávno dospělá, když se táta oženil, rozhodně je to hodná ženská, ale máma, ani babička samozřejmě ne. Není to má krev a není to ani člověk, kterého jsem si vybrala, takže spíš něco jako tchýně :)
|
|
|
|
| Aneka_ |
|
(21.4.2010 13:12:18)
Holt, já jsem jedinec, který se zabývá i tím, co bude až tu nebudu. Vím, že lepší je cesta nezájmu - po mně potopa - ale já takto zkrátka smýšlet neumím. Protože až budu někde vedle své bábi, bude mi jedno, co si mé dítě prožívá, ale obávám se, že jemu to jedno být nemusí.
|
| Aneka_ |
|
(21.4.2010 13:14:54)
Každopádně zajímavá debata, jsem zvědavá, kam se to ubere.
|
|
| Grainne |
|
(21.4.2010 13:20:55)
...tak ho raději pošleš na onen svět preventivně? Já nijak zvlášť nemoralizuju, vpodstatě je mi to jedno, ale vážně ti to nepřipadá trochu divný?
Mně to prostě divný připadá, chápu i ten odpor k plínám po 40tce, spratci konečně vypadli z domu, nebo minimálně neotravujou v jednom kuse, s manželem zažíváme něco jako druhé líbánky, v práci máme našlápnuto ke slušné kariéře, dovolená končeně na dohled a do toho znovu uřvaný spratek..........no budiž, není to hezké a není to nesobecké, ale je to pochopitelné a pokud s tím dotyčná nemá sama problém, budiž jí přáno, já před kliniku zpívat litanie nepůjdu.
Možná se to dá okecávat na veřejnosti různě věkem, bytovou situací, ekonomikou, přelidněností......proč ne, pořád hledáme "rozumné důvody", když něco není až tak úplně správné a podvědomě to víme.
Jen jsem chtěla autorce a ostatním naznačit, no možná na plná ústa říct, že vlastní svědomí prostě okecat nelze. Dokáže se ozvat nevhod a takovým způsobem, že apokalypsa by nám v tu chvíli byla úlevou.
Takže pokud to někdo už předem "cejtí jako blbý", ať to nedělá.
|
|
| Maťa. | 
|
(21.4.2010 13:26:07)
Aneka, je zvláštne..každý to cíti inak.
Ja mám aj dvoch bratov (6 r. a 15 r.).. Možem povedať zo svojho pozorovania iba to, že ocino si ich plne užíva, venuje sa im, zároveň tam v určitých chvíľkach generačný rozdiel cítiť je (ale kde nie je?), jasné, je viac unavený, sem - tam viac ubrblaný, ale dáva im prvé posledné a to sa týka nielen zabezpečenia, ale aj otcovskej pozornosti. My so sestrou sme si naopak otca užili akosi v rýchliku a riadne si ho začínali užívať až v dospelosti. Holt, niektorí ľudia na deti v dvadsiatke ani v dvadsaťpaťke naozaj zrelí nie sú, ač majú lepšie fyzické sily. Je to všetko relatívne, ako u koho. Nikdy by nás nenapadlo uvažovať smerom, či sa dožije toho a toho, ani jeho by to nenapadlo.
Ja som matka tiež nie z tých najmladších a možem potvrdiť akurát to, že som dosť vyčerpaná, síl ubúda, ale na druhej strane ma to nejak vždy nakopáva k činnosti a nemám šancu "lenivieť" )) U mňa by to ale bolo podobné asi aj v mladšom veku s únavou, pretože mám náročné deti, nespavcov atd. a to unaví jak staršieho človeka, tak mladšieho.
Ešte k tomu dožitiu..posledné roky mi zomrelo nečakanie viac blízkych a to mali deti skoro..takto proste uvažovať nejde, človek má život žiť naplno.
Na druhej strane chápem, že sú určité situácie, keď človek urobí z nejakých vážnych dovodov to rozhodnutie a tehotenstvo preruší.
|
|
|
|
| 7kraska + jedna |
|
(21.4.2010 13:36:38)
Aneko, uz mas nejaky deti? Zajimalo by mne, co bys delala, kdybys potkala nekoho ve 36 nebo 37 nebo 38 letech, nemela deti, on by deti moc chtel - tak jestli by odmitla plozeni jen proto, ze jsi prekrocila vekovou hranici, kterou sis sama stanovila.
|
| 7kraska + jedna |
|
(21.4.2010 13:42:07)
Ostatne dnes je celkem jedno, jestli je nekomu 35 nebo 45. Ja se ve 43 citim lip nez pred 10 lety, ziju zdraveji, jsem vic fit - a taky prave kvuli diteti, se kterym cely hodiny travim pohybem venku. Jinak bych sedela v kanclu pod zarivkama u kompu 12 hodin denne vcetne vikendu. Takze 45 neni zadnej vek. Mam znamou, ktera je dokonale fit, krasna a sportovni ve 45 letech, dite mela ve 41 letech.
Bozena Nemcova psala detem dopis, bylo ji asi 40 let, ze uz se deti musi umet starat samy o sebe, ze ji uz mc zivota nezbyva. Umrela ve 42 letech, teda cca, protoze se nevi presne, kdy se narodila. Ovsem ted je jina doba.
|
|
| Aneka_ |
|
(21.4.2010 13:44:10)
Kruci - už musím běžet, no ale
7krásko - mám dítě těsně před třicítkou. Co by nastalo kdyby.... to nevím, nemohu říci, páč v té situaci nejsem, ale mít děti s tímže patrnerem, nerada bych přivedla na svět dítě v takovém věku-byl by to zkrátka argument proti. Na zbytek odpovědět nedokážu.
Evo - nečetla jsem tě včera a na tento příspěvek nedokážu odpovědět tak, jak by sis asi přála. Proto nebudu reagovat, nezlob se.
|
|
|
|
| PEtra Neomi | •
|
(21.4.2010 13:00:35)
Možná, že nejsem duševně zdravý jedinec, ale máma mi umřela, když mi bylo šestnáct, je mi čtyřicet a zjistilo se, že mám od těch šestnácti postramatickou stresovou poruchu. Takže jo, přežiješ to, ale rána zůstane navždycky. Mmch, tak pět let po smrti mámy jsem měla pocit, že třetí světová klidně může začít, protože mě to nejdůležitější už vzali a nic horšího se mi stát nemůže. Není to sranda.
|
| Grainne |
|
(21.4.2010 13:08:53)
Petro Neomi, ale nechceš tvrdit, že byla stará matka, nebo nezodpovědný jedinec, když si tě pořídila bez ohledu na to, že může zemřít?
Kromě toho postraumatická stresová porucha nutně nemusí vzniknout v důsledku děje samotného, jako a to mnohem častěji v důsledku špatně zpracovaného, nebo vůbec nezpracovaného děje.
My totiž se smrtí vůbec neumíme v tomto ohledu nakládat, což je zase jeden z malérů moderní civilizace a odmítáme ji přijmout jako normu. Přitom nic jiného není tak jisté, jako smrt.
|
| Petra Neomi | •
|
(21.4.2010 13:13:52)
To jistě ne, když jsem si dítě plánovitě pořídila v pětatřiceti. Ostatně, mě máma měla ve 26 a co to bylo platné. Umřít může i mladý.
|
|
| PEtra Neomi | •
|
(21.4.2010 13:19:07)
Ad zpracování smrti... Grainne, hele, nerouhej se, to je jediné, co ti k tomu můžu říct. Moje máma umřela doma, viděla jsem ji mrtvou, když umírala, spala jsem vedle v pokoji. Jen smrt vlastního dítěte je horší, než smrt mámy. Je to absolutní osamělost, je to, jako by tě z rozkvetlé zahrady vykopli do ghetta. Není na tom nic pozitivního, ty nemáš náruč, tvé děti ji taky nemají, kontinuita je přerušená. Je to zlá věc. Moje máma umřela před 24 lety a já dodnes v obchodech vybírám věci, které bych jí koupila, kdyby byla naživu. Upřímně řečeno, většina lidí, kterým umřeli rodiče brzo, je svým způsobem poznamenaných.
|
| Grainne |
|
(21.4.2010 13:26:52)
Petro Noemi, nerouhám se, smrt bolí, je zlá a u milovaných bytostí nás zasáhne vždycky a vždycky s ní odmítáme počítat a odmítáme se s ní smířit.
Jenomže zdůvodňovat možnou smrtí jinou smrt, nebo odstranění shluku buněk? mi přijde........zvláštní? Zlé?
Raději bys tedy nebyla, aby ses tomu traumatu vyhnula? Myslím jako setrvalý pocit, ne okamžiky, kdy máš pocit, že by bylo lepší umřít. To asi ne.
Buhužel jediné, co pomáhá - podívat se tomu přímo do očí, ale na to jsou odborníci. Taky mám pořádnej šrám na duši a ač budu patrně obviněna, že "to se nedá srovnávat", zůstane mi na doživotí.
|
| Petra Neomi | •
|
(21.4.2010 14:27:31)
Já mezi věkem matky a nutností potratu moc relaci nevidím. Pro mě je důvod k potratu, že člověk dítě nechce, pokud ho chce, tak bych to klidně riskla i v těch čtyřiceti.
|
| 10.5Libik12 | 
|
(22.4.2010 14:00:42)
Chtít a nechtít se řeší před početím, alespoň bych čekala, že jsme natolik civilizovaní, že jo.
Došlo k nešťastnému vlivu několika bytelných ideologií souběžně(feminismus, liberalismus) a hle, osvícenou ženu dneška kope dítě zevnitř do dělohy (v 6. týdnu to teda dotyčná necítí) a hle, ona řeší, jestli ho chce, živého tvora
Zlaté katolické tnmářství:)
|
| 10.5Libik12 |
|
(23.4.2010 7:27:57)
Katolíci ať si mají svoje, jejich ideologie má stejnou váhu jako jiné "pseudosvobodné", na základě nichž si ženská ukončí těhotenství, protože si těsně před dvěma čárkama zaplatila dovolenou na Korfu a nechce se jí dávat litr storno poplatek.
To, že se jí její "svoboda" přihlásí v podobě depresí třeba za 10 let a že celá společnost je zcyničtělá ve všech směrech, je mnohem hroznější důsledek ideologie, než když pobožné děvče přeruší vysokoškolská studia z důvodu těhotenství a založí rodinu.
|
| 10.5Libik12 |
|
(23.4.2010 8:00:42)
Já píšu o úvahu k tomu, že ideologie a její přijetí významně ovlivňuje jednání a že u nás liberální postoj k potratu zvítězil, nakonec, Madelaine, já jsem na potratu na rozdíl od tebe byla. Kdyby se mi dostalo jiné výchovy v jiném názorovém prostředí, kdo ví.
Můj osobní případ je s otazníkem, protože jedno dítě vykoupilo život druhého, obě by paralelně neexistovaly. Vlastně při vztahu k tomu narozenému můžu říct, Zaplať Pánbůh za liberalizaci.
Ne každý měl to štěstí.
Ty máš představu o katolickém pojetí potratu takovou novinovou, neumíš si ji představit, taková společnost kolem tebe není. Pokud někdo kolem nás agituje s Prolife, je směšný, nikoliv akceptovaný nebo alespoň braný v úvahu.
|
| Dlask | 
|
(23.4.2010 8:30:02)
Libík tu nikomu nic necpe, jen píše svůj názor a pohled na svět, ale někteří lidé žijou ještě v komunismu, kdy musí být cenzura na vše nevyhovující.
|
| Grainne |
|
(23.4.2010 8:48:54)
Bleska, ona je spíš cenzura na ty informace, jaké důsledky ten "malý zákrok" může přinést.
|
| Dlask |
|
(23.4.2010 8:54:33)
Tenhle malý zákrok si myslím že vždy nějaké následky má, malé či větší.Možná že u každého kdo podstoupil zákrok, i když někdo s přiznáním si toho bojuje.
|
| Grainne |
|
(23.4.2010 9:07:56)
Bleska, o to tu jde.
Já si nemyslím, že vždy to musí mít negativní dopad na psychiku, to ani náhodou, krvavé dojáky ve stylu Prolife mě až tak nedojímají, protože kliděn může jít o mrtvé plody, které bylo třeba odstranit z důvodu záchrany života, nebo zdraví ženy.
Jenomže pokud s tím sama žena není úplně ztotožněná a to tak, že nehledá informace, ale prostě jde, podstoupí a zase odejde, chová se právě opačně a hledá zdánlivě "objektivní" důvody pro a proti, má patrně zaděláno na pořádný šrám na duši, protože zdůvodnění, které si našla před tím, nebudou potom stačit.
Tohle by měla vědět, tolerance není utajení negativních informací.
|
| Dlask |
|
(23.4.2010 9:23:37)
Konec konců, kdo se snadno vypořádá s tím, že svý vlastní dítě dá pryč, je to dítě, a po něm si myslím musí být v srdci pořád prázdno.
|
| kobra21,A91,M94,A08,L10 | 
|
(23.4.2010 9:52:07)
mě vždycky napadne,že by nebylo od věci, kdyby se člověk mohl posunout v čase a viděl své děcko třeba za tři roky, fyzicky si na něj mohl sáhnout a vnímal k němu vztah,tak by to bylo jiné. Jiank zastávám názor, že ne včechny ženské jsou určeny pro mateřství, v těch případech je lepší děti nemít, bez předsudků se věnovat tomu,co ji uspokojuje, zařídit si,aby neotehotnela a být třeba skvěla v práci,
|
|
|
|
|
|
|
| kobra21,A91,M94,A08,L10 |
|
(23.4.2010 8:32:24)
Podle mého je to hlavně břemeno té ženské,není to snadné nikdy,pokud je normálně cítící bytost,většinou to zůstane, může si to okecávat,jak chce,ale zásah to je, zejména do její psychiky. Mě osobně děsí přístup některých gynekologů,před 14 dny moje kamarádka řešila tento problém, v jejím případě se děcko mohlo narodit,ale její pohodlnost zvítězila. Její gynekolog jí v 9 týdnu ukazal UZ,kde bilo srdce se slovy, v klidu jedu na hory do 12 týdnu máme čas,tak to mi přijde silné kafe. chci jenom napsat, že když se to stane, je třeba zvážit skutečné důvody, proč to vyřešit tímto způsobem,jsou to opravdu závažné důvody nebo jen kecy. Má blízká známá podstoupila v 25 interupci ze vztahu s ženáčm a do dnešního dne podstoupila již 8 IVF a nic,zůstaly nejen šrámy duševní,ale bohužel i psychické. Každý jsme jiný, je třeba respektovat odlišnosti,nesoudit, jen nebýt sobec
|
| kobra21,A91,M94,A08,L10 |
|
(23.4.2010 8:33:53)
chtěla jsem napsat šrámy fyzické, její děložní sliznice nepřijímá oplodněné vajíčko
|
| Dlask |
|
(23.4.2010 8:45:12)
Tohle je riziko, někdo jde na potrat a může mít dětí spousty a někdo už nemá pak ani jedno. Kdo ví, jestli je to fyzické povahy, ale psychika v tom určitě hraje taky svojí roli.
|
|
|
|
| 10.5Libik12 |
|
(23.4.2010 18:01:39)
No Madelaine, já ti přeji z celého srdce, abys vždycky uměla nakládat se svobodou.
Ale ani o tom jsem nepsala. Psala jsem o tom, že liberalismus je stejná ideologie z podstaty slova ideologie jako například konzervatismus, kam bych katolické postoje přiřadila.
Takže ovlivňuje tvoje, moje a číkoliv rozhodnutí. Skutečně svobodná budeš v ráji:) nebo jsi byla v době kamenné, víš.
Pěkný víkend
|
|
|
|
|
|
|
|
| kobra21,A91,M94,A08,L10 |
|
(22.4.2010 16:01:56)
Nedá mi to se nevložit do diskuse.Vše se vyvíjí a mění, názory, za kterými si člověk stojí ve třiceti mohou být zcela odlišné za deset let.Může si člověk plánovat co chce a být racionální,zodpovědný a existují momenty mezi nebem a zemí a vše je jinak.Já to taky měla vše jasné a dané.Nikdy jsem nepomýšlela na pozdní mateřství,ale ted děkuju těm nahoře,že je tomu jinak. souhlasím s tím,že je třeba řešit početí či nepočetí v dnešní době dříve než se objeví dilema být či nebýt.Ale i přesto se může cokoliv přihodit,viz selhání mé 99% antiko.Ano je mi přes 40,ale musím říct, že se cítím silnější a vyrovnanější než u prvních dvou dcer.Taky když řeším se svými vrstevnicemi jejich problémy opuštěných hnízd,povadlých prsou, tak mnohé přiznávají,že ted by o děcku přemýšlely,ale je jim už třeba 46 a je pozdě.
Jsme každá jiná, nelze fungovat podle schémat,já věřím,že své dcery vychovám,nemyslím na brzké umrtí.
Já nikoho neodsuzuji,ale já bych jít s klidnou hlavou na potrat nemohla, kdyz jsme dva zdraví a navíc je to děcko z lásky,tak proč by se neměla narodit
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(21.4.2010 14:33:50)
I odporníci k tomu své řekli... nenaděláš nic. Je to prostě, jako když se rozsekáš na motorce. Odborníci tě opravěj tak, abys mohla dál žít, ale kosti budou už vždycky zlomené. Teď ale opravdu píšu od tématu zakladatelky, věk sám pro mě důvodem k potratu není, sestra mého kamaráda měla první dítě ve čtyřiceti a má tři zdravé holky,jenže ona je chtěla.
|
| Grainne |
|
(21.4.2010 14:42:16)
Petro Neomi, když žena dítě nechce, nechť ho nemá, to už jsem psala, ale proč se vymlouvat na věk, když to v dnešní době spousta žen "ve věku" běžně zvládá.
To je, oč tu běží. Hlavně mě straší případy žen, které rodina a další blížní za to odsoudí a nemilosrdně na ten potrat vyšlou právě pod záminkou věku. Jednoduše se mi nelíbí, že to slouží jako záminka a "pragmatický důvod".
|
|
|
|
| Samarlu |
|
(21.4.2010 13:50:03)
Nechci se rouhat.
Už jsem tu jednou svoje přesvědčení zveřejnila, a uznávám, že je extrémní. Ale pocitově i rozumově je pro mě malý rozdíl, když se dítě usmrtí v děloze a vyhodí a když ho hodí po porodu z okna. Nikomu to necpu, nikoho do ničeho nenutím, ale snad je pak líp pochopitelné, jak k životu přistupuju.
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(21.4.2010 13:01:38)
Citová vazba na parnera a na rodiče je imho úplně nesrovnatelná. Chlapů můžeš mít destítky, rodiče jen jedny.
|
|
|
|
| *Šárka* | 
|
(21.4.2010 12:30:53)
Dokážu si představit, že idea krásného a naplněného života některých sirotků dokáže vzít velmi snadno za své.
Pravděpodobně, přežijí, to ano.
Si tedy myslím, že přivést dítě na svět ve "zralém" věku je jistě vhodnější do stabilní a fungující rodiny, pokud možno takové, kde j sou již starší sourozenci (což zakladatelka dle všeho má), kde je šance, že se někdo postará .. kdyby náhodou.
To ale nemáme všechny, že.
|
| chikamichi | 
|
(21.4.2010 12:44:16)
kdyby se děti měly rodit jen do stabilní fungující rodiny, to by se jich moc nenarodilo 
|
|
|
|
|
...
.
a jsou na to hrdé a samy říkají, že jim to oddálilo stáří. Záleží na tobě, jak se cítíš, co děti, co manžel, jaká tam je podpora. Rozhodnutí za nás nikdo neudělá, dá se říct vlastní názor, dá se poradit, ale každá situace je individuální a jen ty si za svůj život zodpovědná. Držím palce, ať se rozhodneš jakkoliv 
V její náručí
Jedna země, jeden králČeská Lípa 
Karneval zvířatPraha 1 
Za Babičkou Boženy Němcové do RatibořicNáchod 
Ondrášova valaškaVsetín 
Il canto del SudHodonín 
Jedna země, jeden král
Karneval zvířat
Za Babičkou Boženy Němcové do Ratibořic
Ondrášova valaška
Il canto del Sud
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)