| žigulik | 
 |
(10.2.2011 13:46:53)
Ptám se jen ze zvědavosti.Jak může otec/matka opustit své/svoje děti.
To jim nevadí,že je neuvidí vyrůstat,co kdy dítě řeklo udělalo.Prostě denní radosti a starosti.
Rodinná dovolená,výlety atd.
Vždyt o to ten druhý přichází.Potom si založí novou rodinu ve které je spokojený a přitom z prvního manželství má děti.
Inspirovalo mě to téma Už nás navštívila soc.pracovnice.
fakt mi to nejde do hlavy opustit rodinu.Možná je to tím že já z rozvedené rodiny nebyla a sama rozvedená nejsem proto ta nechápavost.
nemyslím tím nic ve zlém jen Vás maminky obdivuji jak to zvládáte.
|
| Tylity | 
|
(10.2.2011 13:48:24)
Rozchod nemusí být a nebývá o opuštění dítěte. V mém případě jsme se oba k dítěti naopak upnuli daleko více.
|
|
| MishuI | 
|
(10.2.2011 13:48:53)
Třeba to někdy jinak nejde,což docela chápu.Dítě můžou vídat oba rodiče.
|
|
| elko | 
|
(10.2.2011 13:54:00)
A co tě nejvíc inspirovalo na mém tématu k založení vlastní diskuze?Nějak nechápu:-(
|
| žigulik |
|
(10.2.2011 13:58:24)
Kubík 03/08 to je malej klučina.
|
| elko |
|
(10.2.2011 14:00:54)
ano je malý,ale stále nechápu tvou reakci...
|
|
|
| žigulik |
|
(10.2.2011 14:00:01)
jinak jsem moc ráda že to dopadlo dobře se soc.pracovnicí.
|
| elko |
|
(10.2.2011 14:02:24)
to já taky,je to přeci jen ženská co má doma taky děti
|
|
|
|
| binaryy szuká ovci | 
|
(10.2.2011 14:02:44)
já děkuju Bohu, že máti po 22 letech našla odvahu a opustila mého otce.
|
| žigulik |
|
(10.2.2011 14:09:04)
Reakci nevím jak vysvětlit.moje děti se zeptají
-kde je tatínek
-já v práci
-to jo odpoledne přijde
-já ano
a těší se že odpoledne přijde a nejsou zklamaný
tím nemyslím jen tvoje dítko těch dětí rozvedených rodičů je tady mnoho.
Jak třeba vysvětlíte dítěti že táta domů odpoledne nepřijde.
|
| elko |
|
(10.2.2011 14:18:31)
Taky by mohla být reakce :
maminko,proč pláčeš?
proč si stále smutná?
kde je tatínek,když dnes nepracuje?
atd
Rozhodně uchovávat vztah,protože je tu dítě,nemá cenu.A pokud je zájem o syna,bude mu tátou vždycky a pokaždé,když ho syn bude potřebovat....
|
| žigulik |
|
(10.2.2011 14:25:10)
Tímto jsem samozřejmě nechtěla zazdít předchozí téma.
Jen jsem chtěla vědět jak to děti snáší když rodiče nejsou spolu.
|
| elko |
|
(10.2.2011 14:30:35)
Asi zvláštní,ale syn se na tátu ptá jen když ví,že za ním příjde na návštěvu.Možná je malý,otázky příjdou třeba v jiném věku.Netuším.
|
|
| Tylity |
|
(10.2.2011 14:41:29)
žigulík
Moje dcera dál chodí do školy a dál se dobře učí. Když je se mnou, o tátovi nemluvíme, ona se normálně směje, hrajeme si, učíme se, čte si - je to šťastné dítě. Když není se mnou, telefonujeme si, zajde za mnu do práce, není na ní nic podivného, normální dítě.
Jen jednou se mi nedařilo jí něco vysvětlit do školy - vztekala se, že to táta umí líp. Reagovala jsem - jestli chceš, hned tě za tatínkem dovezu - a malá vykřikla - neeeee, ja chci být ted s tebou, nechci za ním.
Jen jednu jsem se jí zeptala - ty bys chtěla, abysme zase bydleli všichni spolu - ty, já a tatínek? Malá se na mě podívala a povídá - mami, já nevim. A šla si hrát dál, žádné přemlování, žádné slzy. žádné trauma.
Toliko fakta.
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(10.2.2011 14:51:33)
myslím, že je dost odvážný tvrdit te´d, že nemá trauma z vašeho rozchodu. To se ukáže časem, až třeba bude mít vlastní rodinu, na tom, jak bude schopna ji udržet a zda ji vůbec třeba bude schopna založit. Dostala do vínku nějaký vzor řešení problémů, nějaký vzor fungování rodiny, nějaký vlastní temperament a citlivost. Co se s tím stane, ukáže až čas.
|
| Tylity |
|
(10.2.2011 14:56:15)
Bum...:
já se domnívám, že větší trauma by měla, kdyby vyrůstala dál v té původní rodině, a nikdy neviděla, jaké to je, když se rodiče mají rádi, nikdy neviděla tátu, jak pohladí mámu a jen vnímala to napětí.
|
| MishuI |
|
(10.2.2011 14:58:14)
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(10.2.2011 15:07:10)
myslím, že nikdo neví, co by bylo kdyby a o tom je rozhodování. Kdybys věděla, co by se stalo, kdyby... rozhodovala by ses vždy správně. Takhle člověk může jenom doufat.
My jsme s bráchou i rozvod našich chtěli, bylo období - tak 2-3 roky -, kdy u nás bylo nedýchatelno. Pak se to ale nějak utřepalo a dneska po skoro 20 letech, jsou spolu a jsou spokojení, radují se z vnoučat a radují se s námi a je jim i nám dobře. Mužovi rodiče se rozvedli, tehdy se jim asi ulevilo. Po 15 letech od rozvodu žijí každý svůj život, mají nové rodiny, o vnoučata a svoje děti se nezajímají, protože na ně nemají jednoduše čas. Jeden z nich je spokojený, našel si v životě místo, druhý ne (ten, z jehož popudu manželství skončilo, paradoxně).
Já jsem svým rodičům vděčná, že nám ukázali, že láska má mnoho podob a může i na dlouhý čas zmizet, a přesto to není důvod pálit mosty a překopávat životy všem okolo. I když u nás bývalo dusno, rodiče jsem v životě neviděla líbat se a běželo to u nás hodně technicky a mezi rodiči bez kladných emocí, měli jsme prima dětství, rádi na to s bráchou vzpomínáme.
|
| Tylity |
|
(10.2.2011 15:13:25)
Bumbi:
Vnoučata již mám, sladce mi říkají "babiško" a za 20 let budu mrtvá :). Na co jsem ještě měla čekat?
Ano, dá se vydržet hodně, ale ne do nekonečna. A život se dá žít i jinak, než sebeobětováním dětem a vnoučatům, tedy to je můj názor, nikomu ho nevnucuji.
|
| žigulik |
|
(10.2.2011 15:23:02)
doted mi nebylo vysvětleno jak jste to pověděli dětem že táta už nepřijde domů.
|
| Tylity |
|
(10.2.2011 15:24:25)
žigulík - své dceři jsem nemusela vysvětlovat nic - ona vysvětlovala kamarádce: "já se vůbec nedivím, že máma od táty odešla" - bylo jí 10 let
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(10.2.2011 14:49:17)
nesouhlasím - naši uchovali vztah "kvůli dětem" a nakonec jsou spolu šťastný i když děti odešly. Jen to chtělo vydržet to palčivé období, kdy jsme jako děti byli malí a nesnesitelní a práce moc a peněz málo a rezervy ani emoční ani fyzické žádné...
|
| Tylity |
|
(10.2.2011 14:51:24)
Bumbi
uteklo 32 let.. posledních 15 let jsem to "vydržela kvůli dětem", co myslíš, jak dlouho jsem ještě měla "zkoušet vydržet"??
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(10.2.2011 14:55:23)
tylit, neznám tě, netuším. Není na to jednoduchý recept do hrníčku. Jen se mi příčí dnešní rychlorozvody a argumenty, že to "kvůli dětem nemá cenu udržovat". Táta roky pracoval s dětmi v porozvodové adapatační péči a rozvod - byť klidný a slušný - jizvy na dětské duši zanechá, protože jeho důvěru ve svět prostě rozchod mámy a táty naruší. To je fakt.
|
| Tylity |
|
(10.2.2011 14:59:38)
Bumbi:
to, co mé malé může pocuchat dušičku, to je její otec, který si vynucuje střídavou péči a nenechá malou v harmonickém prostředí, vytrhuje ji sobecky k sobě a tam jí předvádí, jaká je chudinka opuštěná.
"Maminko, já bych chtěla k nám domů psa. Jdu ho teď česat. Ale toho našeho nám tatínek nedá, on říkal, že se chce aspoň o něco živýho starat."
(můj poslední tel. rozhovor s malou, když byla u otce)
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(10.2.2011 15:08:35)
uf, vyděrač. Je to pro děti těžký. A pro mámy taky. Byla bych se ochotná svých dětí vzdát, kdybych věděla, že se s tátou budou mít líp, než se mnou...
(resp. byla jsme, když jsem měla jedno, od té doby jsem té situaci čelit nemusela)
|
| Tylity |
|
(10.2.2011 15:21:29)
Bumbi:
prosím tě, nikdy se nevzdávej svých dětí - nikdy jim nebude líp, než s tebou.
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(10.2.2011 16:00:49)
Tylit, doufám, že to nebudu muset nikdy udělat - přesto jsem připravena se jich vzdát, pokud budu mít pocit, že jim bude líp s tátou.
|
| Chrysantéma | 
|
(10.2.2011 17:19:30)
Bumbi,
píšeš...jsem připravena se jich vzdát, pokud budu mít pocit, že jim bude líp s tátou.
Myslím,že na takovou situaci není matka nikdy dost připravená,žádná matka si nepřipustí,
že by se její dítě mohlo mít líp s někým jiným...Ať už je podstata reálná nebo teoretická.
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 8:29:20)
Chrys,
jediná situace, kdy by dítěti bylo lépe s otcem je, když by byla matka psychopat, týrala vlastní dítě a podobné patologické jevy, ale normální máma (ať už je lepší nebo horší) je pro dítě vždy nejlepší varianta. A já nepředpokládám, že by Bumbi byla nějak "nenormální" .. :) Normální máma chce totiž pro své dítě vždy to nejlepší, miluje jej a je to vlastně "tygřice", co bojuje o své mládě proti všem
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 8:55:48)
Tylity,
myslela jsme to tak,jak píšeš Ty,akorát to možná vyznělo jinak... 
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 9:06:43)
Chrys,
já prostě, když si vzpomenu, co vyváděl manžel, aby se malá nenarodila, abych to dala pryč - a dnes mi s klidem napíše - nikdy jsem tě nenutil jít na potrat - taká já zírám na ta jeho slova, vracím se do minulosti do těch nocí, kdy mě, těhotnou nenechal spát a přesvědčoval, dělal scény a já si jen stála na svém - prostě sama proti všem, a teď si připadám, že jsem si snad všechno jen vymyslela a že jsem blázen? Jetě se mě zeptá, a máš na to svědky? To už se mi hrne do hlavy krev a mžitky před očima. A dnes? Milující otec, co se bere o střídavou péči. Houby - jde mu o to, aby on nebyl sám, nikoli o dítě a druhá věc - chce mi jen dál ubližovat a jako vždy si prosadit svou, protože on to jinak neumí - vždy si totiž prosadil svou. Ale já už ustupovat nebudu, to jsem delala 32 let.
A teď - proč to píšu - podle Bumbi - nechat mu malou? Protože jí u něho bude líp? hm, třeba bude mít víc peněž jako podnikatel, ale to, co jí dá máma, která jí miluje, jí nikdy nedá, a může jí mít rád, jak chce (teď jí má rád, ale trvalo mu to roky, než na to přišel, že jí má rád - prý to je u mužů normální)
|
| žigulik |
|
(11.2.2011 9:12:20)
Ženský to jsou příběhy že se fakt nedivím že jste se rozvedly.
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 9:31:34)
žigulík:
Ale manžel se diví stále a nikdy to nepochopí
|
| Cherubínka | 
|
(11.2.2011 10:38:09)
Ahoj chtěla jsem Vám napsat,že Vám držím moc palce!!Tylity,Avokádo a Chrysantémo,jste statečné holky že po letech jste se rozhodly odejít z nefunkčního vztahu,některé i přes veliký odpor již dospělých dětí.Já se vždy rozhodovala rychle,nesnáším manipulaci,jako dítě jsem si užila ustupování a starání se hlavně o druhé dost.Takže v 15 jsem si začala vydělávat brigádně,abych nemusela prosit rodiče a v 18 jsem odešla a vdala se a měla dítě.Ovšem manžel byl jak malé dítě,o nic se nestaral,jen o sebe,bydleli jsme v malém bytečku bez topení a teplé vody,a jemu to bylo jedno,co jsem neudělala já,to nebylo.Pracoval málo a po třech letech jsem jej vyhodila z bytu a vyměnila zámky.Sice mi psal,že to nemůžu,že mně dá k soudu,ale já se ničeho nebála a ulevilo se mi moc.Rozvedli jsme se ale až po osmi letech,nechodil k soudu,nestaral se o syna a nikdy neplatil výživné.Synovi je 18 let,nepamatuje si na něj,a já začala žít,dodělala jsem si druhou maturitu,opravila mini byt a pak jej vyměnila za dvoupokojový,začala jsem pracovat,jen partnera jsem nemohla najít,všichni nestáli za nic.Až bylo synovi 13 potkala jsem svého současného manžela a máme další dvě malé děti a je nám fajn.Je pravda že nevím jaký by byl můj život s prvním mužem,ale ani to nechci vědět,syn o něm nemluví asnad jsem mu moc neublížila,když žil kvůli mě bez vlastního táty.Se současnám mužem se tolrují.Myslím ale že jsem si žila pěkný život a syn byl také spokojen,aspon co vím.Takže hodně sil Vám všem.
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 10:52:23)
Cherubínko,
jsi statečná ženská!!! Já zase 11 let držela manželství právě kvůli dítěti...neměla jsme to dělat...měla jsme odejít,dokud bylo dítěti do 6ti let...Jenže já si pořád íkala,samozřejmě úplně špatně,že hlavně ať má dítě otce,ať je jakýkoliv a na mě,že nezáleží...Jenže ona to není pravda..když je v nepohodě matka,není v pohodě ani to dítě..
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 10:53:47)
chrys:
také se tě dítě ptávalo - maminko, proč pláčeš? také sis vymýšlela a snažila se před ní skrývat slzy?
|
| Vanda++ | 
|
(11.2.2011 11:40:55)
Tylity, odpovím místo Chrys. I mě se holky ptaly, proč pláču, a to už byly velké... jak jsou ty příběhy podobné, to je neuvěřitelné. Vhání mi to slzy do očí. Vůbec jsem netušila kolik žen takhle žije...
Avokádo - při čtení tvého příspěvku jsem měla husí kůži - jako bych to psala s výjimkou pár detailů já. Přeju moc moc štěstí.
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 11:47:37)
Vanda:
jeden známý mi kdysi říkal, ať napíšu knihu, že spousta žen se v tom najde, dával mi to dokonce jako úkol :) Byl to takový starý pán, byla v něm moudrost života :)
|
| Cherubínka |
|
(11.2.2011 12:08:32)
kniha je dobrý nápad,já četla knihu Kamily Velikovské o týrání v manželství a to bylo něco strašného to jen číst,ona jej ale zabila,nenašla sílu odejít,smutné.
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 12:11:40)
Cherubínko,
já byla na pokraji manželovi ublížit...člověk si přestával vážit života,sebe si nevážil vůbec...často jsem přemýšlela jak to všechno ze sebe vykřičet...ale jiná možnost než odejít hodně daleko prostě nebyla...
|
| Cherubínka |
|
(11.2.2011 12:21:04)
nejlepší je určitě utéct hodně daleko,aspon ted jsou azylové domy a linky pomoci,kdysi ani to nebylo a každý si myslel že je jen správné když ženská poslouchá a mlčí,ještě že ty doby jsou už pryč a pomoc se i najde,když se hledá,ale myslím že nejtěžší je sebrat odvahu a ducha a udělat první krok.Ty jsi to dokázala,smekám klobouk,tak také přeji již jen lepší život i dětem.
|
|
|
|
|
|
|
| Cherubínka |
|
(11.2.2011 11:09:24)
víš já žila v pocitu že na mě moc nezáleželo v dětství a když jsem zjistila že mému muži nezáleží ani na mě ani na dítěti tak to byla poslední kapka a šel!!!!!
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 11:33:53)
cherubínka:
Já si poslední dobou začala připadat, že jsem jen služka, co musí ještě domů nosit peníze. Byla jsem úplně sama mezi lidmi, jako by kolem mě byla hradba. Cit jsem vnímala jen od té nejmenší dcery. Nemám rodiče, prakticky nikoho - žiji daleko od místa, kde jsem se narodila a vyrostla - tedy nemám kolem žádné přátele z dřívějška, v současnosti jsem si je díky manželovi ani vytvořit nemohla, prostě úplně sama, strašnej pocit. Manžel se soustřeďoval na starší děti, na své rodiče, na svého bratra - bylo to jako "oni" a "já" - sama. to už byl ten úplný konec. Ráno odjel na víkend se svými rodiči - a nic mi neřekl, odešel z bytu bez jediného slova, já ještě třeba ležela, malá spinkala - - až když ho pak ta malá po probuzení hledala a volala mu, tak jsem zjistila, že je už bůhví kde s tchýní a tchánem v autě. A já si nejprve mslela, že šel pro rohlíky, pak už jsem to brala jako standard jeho nestandardního chování. Musel s rodiči být na víkendu předem domluvený a ani neuznal za slušnost mi o tom říci - prostě nic, komunikace na bodu nula. Tak se žít nedá.
|
| Vanda++ |
|
(11.2.2011 11:42:21)
Neuvěřitelné. Já fakt zírám. Měla jsem to samý.
|
|
| Cherubínka |
|
(11.2.2011 11:45:50)
muselo to být těžké,ta izolace,nezájem....přeji lepší život...
|
|
| Cherubínka |
|
(11.2.2011 12:23:02)
Tylity to určitě není úplně normální chování,bohužel manipůlátor to s lidmi většinou dobře umí a i u soudu se může prezentovat,jako ten lepší,pro mě bylo hrozně nepříjemné poslouchat ty manželovy lži na vlastní uši u soudu a nemoci k tomu nic říct.
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 12:26:30)
Cherubínko,
průměrně inteligentní soudce bezpečně pozná,kdy is ten druhý jen "čechrá peří" a kdy je to realita...Akorát,že se k tomu nechce nikdo moc vyjadřovat,aby se to zbytečně nenatahovalo...
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 14:06:09)
chrys:
Někdy jsem v šoku já, když manžela poslouchám a přesvědčuji se, že mám paměť v pořádku a jsem normální, jak by to poznal cizí člověk?
Manžel spojí třeba dvě skutečnosti do jedné a dobu (třeba rok) mezi nimi úplně vymaže. Výsledek je pak naprosto jiný a zdrcující a já když to slyším, tak se mi chce křičet. On je ten ublížený a já ta mrcha. Prostě manipulátor, vše si přizpůsobí podle sebe a že změní podstatu, to je fuk. První okamžik je pravda, druhý také, co na tom, že mezi nimi utekl rok a stala se spousta věci, které ten druhý okamžik podmínily a vyvolaly? Takovéto vytržení z kontextu je u něj normální. A já jen zírám. A ještě úžasnější je, když jeho verzi - a stejnými slovy a se stejnými nesmysly mi převyprávějí psotupně obě starší děti jako svůj názor a ještě jsou dotčeni, že jimi nikdo nemanipuluju - mají přeci svou hlavu. Tak to jsem naprosto v koncích a jen tupě zírám.
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 14:47:02)
Tylity,
to jsou takové ty šoky "na druhou" já vím...To se chce člověku řvát...
|
| avokádo | 
|
(11.2.2011 17:38:11)
Moc děkuji všem které tady napsaly svůj příběh. Myslím že pro ostatní je to varování a poučení. Ano Vando ty příběhy jsou si tak podobné, že si někdy myslím že ty pisatelky bydlely s náma.Když tak nad tím přemýšlím tak počátek našeho chování je v původní rodině. Myslím že o tom psala Chrys. Pokud si v dětství nevybuduje zdravé sebevědomí a narazí na manipulátora tak je to v háji. Velice dobře ví jak v člověku zadupat poslední zbytky sebúcty. A nejhorší na tom je že manipulátor je přesvědčený že on to vlastně dělá pro naše dobro a žádnou vinu si nepřipustí.Manžel totiž věřil že bez něho musím zahynout.Teď jsem si vzpomněla jak mi kamarádka vyprávěla svůj příběh. I když je to k pláči mně to rozesmálo. Její přítel se kterým byla 18 let po ní mimo jiné vyžadoval toto. chleba před namazáním rozkrojit namazat jednu půlku, tu druhou otočit a namazat z druhé strany, protože on jí ten chleba levou rukou a chce mít tu oblou část u prstů  To mluví za vše. Přeji nám všem aby ten zbytek života byl podle našich předsta. Mně ještě čeká rozdělení sjm po rozvodu. Jelikož vlastníme nemovitosti z nichž chata a byt byl mých rodičů, ale já když mi to darovali to nechala napsat na oba. pak máme ještě dva byty - momentálně bydlíme každý v jednom. Manžel v našem 3 pokojáku a já ve dvoupokojáku se synem. A pak máme 2 pozemky.Manžel mi chce nechat 2 byty a on si nechá 3 pok.byt pozemky chatu,auto,foťáky, kameru. komplet zařízený byt. Já jsem odešla jen s osobními věcmi a všechno zařizuji pomalu znova.A teď poraďte - mám si vzít ty dva byty dohodou, tudíž by to byl nesporný rozvod, anebo se soudit nevím jak dlouho a zase se nervovat. Pokud přistoupím na první možnost budu muset jeden byt prodat, abych mohle udržet syna na studiich. Myslela jsem že mu ho nechám aby až dostuduje se osamostatnil.Prozatím ho pronajímáme takže z něho je alespoň na nájem. Jestli budete mít náladu napište. Ráda si přečtu vaše názory.
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 19:35:56)
Avokádo,
myslím,že ten druhý byt bych neprodávala.Jednak jak píšeš kvůli synovi a pak taky peníze z pronájmu.Ber to tak,že na syna budeš mít ještě alimenty + výnos z pronájmu...neprodávala bych...v současné době ceny bytů klesají,takže ten byt má hodnotu sám o sobě tak jak je...Prodělala bys...
Ten ostatní majetek nevím...to by Ti měl poradit právník co by bylo lepší...
|
| avokádo |
|
(11.2.2011 19:47:41)
Chrys
taky to tak vidím. Právnička si myslí že mně chce pěkně oškubat a že bych se měla soudit.Když to spočítala odhadem tak já mám 1/4. Ty pozemky mají 3 000 m2. Já bych na to kašlala, ale jde mi o to aby to zůstalo dětem. Starší syn mi zase říká ať se na to vykašlu, že jsem nemocná a ty nervy mi nepřidají. Kdoví jak dlouho by to trvalo - co když se bude pořád odvolávat. Na druhou stranu mně štve že zase ustoupím a on dosáhne svého.
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 19:59:22)
Avokádo,
na to máš právničku,aby za Tebe bojovala...takže ty nervy bych si vůbec nepřipouštěla...Tvůj manžel musí pochopit,že doba hájení skončila a Ty jsi rovnocenný partner se vším všudy...i tak mu zůstane dost...A Ty máš syna,který bude studovat a taky předpokládám vnoučata...Nedej se snadno!!!
|
| s s |
|
(11.2.2011 20:33:05)
Tolik příběhů podobných, jak psala Tylity - sama mezi lidmi, jakoby byla hradba okolo mě, nikdo by nepochopil, co se odehrávalo, záviděla jsem normálně se bavícím lidem, že mají přijatelné starosti, připadala jsem si, jako bych byla mimozemšťan, úplně odlišné problémy, úplně jiný svět. "strach uvnitř člověka - přišlo mi že ještě chvíli a musím se zbláznit" jak Tylity psala. Je to pryč. Nečital s tím. Jeho rodiče jsou spolu, i když je doma něco podobného, jak jsem pochopila. Počítal s tím, že to je "normální", "přijatelné", když neodešla jeho maminka, tak je to přeci přijatelné, ne?... I když komunikujeme, jsem ráda, že mým největším problémem jsou "jen" peníze.
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 20:35:43)
Wonderf,
to jsou právě ty "závadné modely chování",které si člověk nese z původní rodiny...Ale žít s tím,že ten druhý za to nemůže,protože v tom byl vychovaný a jinak to neumí a nezvládá...to ne...každý jsme zodpovědný jen sám za sebe,max.za děti...ale jinak za nikoho...ani za pocit vnitřního štěstí našeho partnera...
|
| s s |
|
(11.2.2011 20:45:10)
Teď mě napadlo, že za celá léta, kdy půlka byla fajn, pak začalo přituhovat, ke konci mrzlo na kost, nikdy neoslovil maminku mami, mamčo, mamko. Nikdy ji vlastně neoslovil. Ptala jsem se ho na to párkrát, předtím si to ani neuvědomoval snad, teď mě napadlo, že ani otce nikdy neoslovil. Je to zvláštní po opuštění takového vztahu, jsem po krk v problémech, které řeším, jsou to oprotoi tomu maličkosti, prkotiny, ale mám pocit, že čím více se ztrácím v tom všem, tím více nalézám zpět sama sebe. Divné, nedokážu to popsat :) Ale je to nádherné :)
|
|
|
|
|
| Chrysantéma |
|
(12.2.2011 11:09:59)
Eleonor,
taky jsme si vzpomněla na pár perel..."nedělej to,stejně to zkazíš a budu to muset předělávat"...nebo "Ty a autoškola?Tak to v žádném případě,vždyť jsi úplně blbá a koordinace hlava-nohy u Tebe nepřichází vůbec v úvahu.To by byly vyhozené peníze"...
|
| Daniella17 | 
|
(12.2.2011 11:46:23)
Čtu to tady a nevím, jestli je můj muž manipulátor, mě připadá, že celé naše manželství prochází celou dobu krizí. Byly i hezké chvíle a manželovi se v podstatě nedá nic vytknout, jen pořád tak nějak čekám, kdy se to vždycky pokazí, co bude špatně a mě pak všechno snažení připadá zbytečné. Život k ničemu. Pořád tak nějak sama. Můj manžel mě jménem oslovoval, nikdy mi tedy neříkal zlatíčko, miláčku, lásko, ne že bych to vyžadovala a pateticky si to užívala, to ne, ale třeba jenom tak mimoděk, že by z toho bylo cítit, že je rád, že mě má. Svoji mámu oslovuje mamko, tátu nijak zvlášť, tam vztah v podstatě není. Nejraději si všechno udělá sám, protože ostatní to vždycky "odbydou" a on to potom stejně musí předělat. Navenek naše manželství vypadá úplně normálně.
Proč to všechno píšu, ani nevím, je mi smutno.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(12.2.2011 11:57:52)
Ono to až tak o těch kecech není, mně říká "lásko" a "miláčku" kdekdo... jenže kecama se člověk nenažere. 
|
| Daniella17 |
|
(12.2.2011 12:02:40)
Jo, pokud kecy nejsou podloženy skutkem (nebo skutečností), tak jsou nanic. To je jasný.
|
| Jaana2 | 
|
(12.2.2011 12:25:16)
Danielo ono si zkus napsat, co Ti manželství dává, co bere. pokud je to jen o tom, že manžel není romantik, pak bych to nechala tak a našla bych si zájmy takové, abych byla spokojená já. Pokud ale navíc manžel "otravuje" vzduch a spíš se ho bojíš než jen že jsi smutná, pak to už tak jednoduché nebued
|
| Daniella17 |
|
(12.2.2011 12:51:42)
Nepopsala jsem to dost dobře, vidím to. Spíš mám pocit, že ať udělám co udělám, víceméně je to zbytečné nebo špatně, pokud je to náhodou dobré - netřeba o tom mluvit, to je samozřejmé, případně to mohlo být ještě lepší, jen o tom co jsem neudělala, zapomněla, nevšimla si. Mluvit o tom s manželem dost dobře nejde, nepřijde mu to důležité. Svoje zájmy mám, jen se s nimi cítím sama, i když mě baví. Kamarádky na to nejsou, spíš tráví čas se svými rodinami - což je celkem běžné.
|
|
| Daniella17 |
|
(12.2.2011 13:03:48)
Manžel spíš "otravuje" vzduch, má to v povaze, nic s tím dělat nechce. Mám právě pořád někde vzadu pocit, kdy zase bude zle. Ne fyzicky, ale takové nepříjemno a dusno, nepohoda.
Prvně jsem to fakt napsala blbě. Kdyby to bylo jenom v oslovení, nad tím bych se ani nepozastavila. Není mi 13.
|
|
|
|
| avokádo |
|
(12.2.2011 12:43:57)
Monty
normálně jsi mně odrovnala. Mám ráda tvoje trefné postřehy. Oslovení miláčku, zlatíčko atd nemám ráda pro mně faleš - ale to je můj problém. Mi by stačilo jen oslovení mým jménem. Ale já jsem byla spíše ona.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2011 12:59:53)
Avokádo,
moje empirická zkušenost praví, že jediný způsob, jak nebýt "ona" je ukázat samci, že se dokážu obejít i bez něj. Protože jistá sorta mužů (a nejen mužů, znám i takové ženy) prostě považuje manželku/partnerku po x letech soužití za inventář domácnosti... a pračku nebo ledničku samozřejmě také nikdo neoslovuje jménem.
|
| avokádo |
|
(12.2.2011 13:12:02)
Monty
Ano tak to je, ale já si zpětně uvědomuji že to tak vlastně bylo hodně brzy. To oslovení jsem si musela nějak zasloužit anebo když na něho přišly touhy a začal tokat Později když mně náhodou oslovil tak jsem se až lekla a měla snad potřebu ho za to nějak odměnit .Když mi bylo hodně ouvej tak jsem se z toho snažila vypsat a teď když to čtu zpětně tak vidím jak mně poznamenala výchova z dětství. Nevím jesti tu můžu kousek hodit.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2011 13:15:02)
Avokádo,
jen to napiš, je to dobrá terapie jak pro tebe, tak pro ostatní.
|
| avokádo |
|
(12.2.2011 14:10:44)
Jak poznamená výchova v rodině osobnost dítěte
Sedím tu na zemi opřená o zeď a myšlenky se honí mou hlavou
Proč je nejde zastavit
Proč tolik vzpomínek
Proč ani dne neznám odpověď
Život - JEN KRÁTKÝ ÚSEK MEZI ZROZENÍM A SMRTÍ A KAŽDÉMU JINAK VYMĚŘEN.Co s ním - proč nám nedali návod k použití
Dětství, prý krásné období - pokud to že nás otesají a vymodelují k obrazu svému tak ano. Ale dítě není zdrobnělina dospělého, je to jedinečná bytost která dobře ví co tady chce a čeho chce dosáhnout.
A K TOMU JI STAČÍ JEN LÁSKYPLNÁ NÁRUČ.
A tak začíná boj
Proč mám zdravit tu paní - je zlá, a pořád na nás křičí.
Nezlob a pozdrav - ne nemám ji ráda
To nevadí TAK JE TO SPRÁVNÉ A TAK SE TO MUSÍ
Procedím mezi zuby něco jako pozdrav a potichu pronesu Tebe jsem nezdravila.
Jsem prý neposlušná, tvrdohlavá - ale já chci být jen upřímná a svá
Doma v koupelně koušu do mámina županu abych ulevila svoji pokořené duši. Večer se pak v duchu mamince omlouvám, vím že to myslí dobře a mám ji moc ráda.
Jak běží čas začínám se míň bouřit a snažím se přizpůsobit. Ale tam ve mně ještě hoří uhlíček vzpoury.
Začíná dospívání - chaos v duši a vzbouřené hormony v těle. Chci někam patřit - ale ovládá mně strach budu dost dobrá budu se chovat tak jak se ode mně očekává. Vždyť co bych neudělala pro to abych byla milována.
Pár krásných chvil, něžností a sladkého nevědomí a zase mně někdo strká do davu.
Musíš se vdát, mít děti a starat se o rodinu - Tak to dělají všichni a tak je to správné.
Přestávám se bouřit a začínám věřit ,že jsem nějaká divná když nechci žít jako všichni ostatní.
A tak začíná život ve dvou, ale to už je jiná kapitola.
Jen tam ve mně hluboko ještě doutná maličká jiskřička
Omlouvám se za to že jsem tady zabrala tolik místa, ale chtěla jsem jen ukázat jak dokáže i milující rodina změnit myšlení dítěte
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2011 14:14:45)
Avokádo,
dost smutné čtení... 
Víš, v čem je podle mne zásadní problém?
V tom, že jako dítě předpokládáš, že tě tvoje rodina miluje, i když ti ubližuje.
Moje dětství stálo za pytel sraček, ale v jedné věci jsem měla výhodu - přestala jsem si to myslet dost brzo na to, aby mne to tímhle způsobem nepoznamenalo.
Zas mne to poznamenalo jinak, to je fakt, ale tak nějak bych řekla, že ta druhá varianta je o něco málo snesitelnější.
|
|
| Kudla2 | 
|
(12.2.2011 14:19:35)
já nevím, to co tu popisuješ, je rodina dost možná milující, ale taky dost manipulující. To skrz ten život ve dvou apod.
Ovšem i k tomu zdravení té neslušné paní se dá přistoupit různě. Třeba neříkat, že "se to tak sluší" ale "pozdrav ti nic neudělá, třeba je zlá proto,že je nešťastná a ten pozdrav jí dá najevo, že všichni na ni nekašlou. Třeba bude příště hodnější.:
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2011 14:23:33)
Kudlo,
mně na tyhle blbé hlášky stačilo zeptat se "Proč?", příp. s doplňující "Co se stane, když to neudělám?".
Pokud jsem nedostala logickou a přijatelnou odpověď (kterou jsem nedostala téměř nikdy), ignorovala jsem to.
|
| avokádo |
|
(12.2.2011 14:34:00)
Monty
Tak na otázku proč a co se stane když to neudělám přiletí facka zleva od táty a výčitky s přednáškou na půl dne od mámy
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(12.2.2011 14:37:59)
Avokádo,
znám - akorát u mne na to byla máma sama.
Na bolest při fyzickým trestu si zvykneš a na kecy se dá zapnout v hlavě náhradní program.
Ovšem, moje štěstí bylo taky v tom, že mne po většinu dětství odkládali k babičce a v dospívání jsem tam už šla dobrovolně sama.
Babička byla zemitá žena s názorem, že na to, co si myslí nějaký cizí lidi se může s přehledem vysrat, neboť ti jí chleba nekoupí.
|
| avokádo |
|
(12.2.2011 14:51:28)
Monty, právě že já byla skoro do tří let vychovávana babičkou /máma byla hodně nemocná/ a to byla babička z pohádek i tak vypadala. Ale byla ten člověk který by se rozdal, sama nemněla nic, ale podle ni všichni ostatní na tom byli hůř. A tak moje povaha se formovala podle jejího vzoru. Vždyť vlastně já nemám právo si postěžovat vždyť ti ostatní jsou na tom špatně. A tak jsem se chovala celý život. Ale dobře mi tak. Zato dnešek si užívám nohy mám na stole, poslouchám Radůzu, oběd v nedohlednu, kolem provozní binec,prádlo čeká v pračce až ho zapnu, mládě přijde až k večeru. A já si hovím a nemám vůbec žádné výčitky.  A toto posílám manipulátorovi
|
| Tylity |
|
(12.2.2011 16:16:08)
Avokádo
Já tě čtu a usmívám se tu - také mě dlouho vyhovávali babička s dědou a vštěpovali výhovu minulého století - žena je ta, co sedí v koutě a chlácholí dítě, aby bylo zticha, když živitel dorazí po celodenní lopotě domů... v naší rodině se nikdy nerozvádíme - pamatuj si to... jak po něm můžeš chtít, aby ti pomáhal koupat děti, když byl celý den v práci??? Vždyky budeme při něm a nikdy při tobě, pamatuj si to... Ještě dnes se mi to ozývá všehno z dálky v hlavě, ale už jsem to překonala :)
Avokádo - mám stejný problém jako ty, ale raději byh to rozebírala po mailu - teď myslím to dělení SJM.. nebo hodně podobný... já čtvrtinu a on třičtvrtě a jsem z jeho pohledu zrůda, na toto ani náhodou nepřistoupí - bude to boj, potřebuji se na něj připravit.. dítě, majetek, a kde zůstala někdejší láska? která to prý byla?
|
| avokádo |
|
(12.2.2011 16:20:04)
Tylity klidně mi napiš když budeš chtít. Můj email b.ko@centrum.cz
|
| Tylity |
|
(14.2.2011 12:40:05)
Avokádo:
Já se určitě ozvu.
Co nového s novým týdnem? Vše OK? :)
|
|
|
|
|
|
|
|
| avokádo |
|
(12.2.2011 14:27:51)
Ano manipulativní a o to jde, že když pak potkáš dalšího manipulátora tak už to nevnímáš. A nejhorší na tom je že se začneš přizpůsobovat protože jim chceš udělat radost.
|
| Kudla2 |
|
(12.2.2011 16:05:24)
Avokádo,
na mě to naopak působilo tak, že jsem manipulátora "odstřihla", bylo mi jedno, co si o mně myslí, a zbystřilo mi to smysly, abych je byla schopná rozpoznat.
Ovšem je pravda, že z mých úplně nejbližších nebyl manipulátorem nikdo.
|
| avokádo |
|
(12.2.2011 16:24:26)
Kudlo to je ono - kolem tebe v dětství nebyl manipulátor a tvoje osobnost a sebeúcta se získá v dětství.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vanda++ |
|
(12.2.2011 21:56:27)
Monty!!!!!! Já FAKT nevypadám jako pračka!!!!!!!!!!!!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jaana2 |
|
(12.2.2011 12:23:07)
Avokádo za sebe - vzala bych si advokátku/advokáta, aby za mne majetek vyřídil, nemělo by to být až tak složité, navíc nemáte malé děti, tzn. synovi bude za chvilku 18 ( nebo je?) , tudíž nebudete řešit děti a tím pádem ať se klidně soud o majetek řeší. Myslím si, že máš reálnou šanci na polovinu bez větších problémů.
A pokud nemáš dostatek hotovosti - dnes i advokáti mají možnost úhrady na splátky
|
| avokádo |
|
(12.2.2011 13:02:05)
Janno,Chrys,Elenoor
Díky že jste mi napsaly svůj pohled na věc. Je to trochu složitější. Manžel nerad prohrává a udělá vše pro to aby vyhrál. Začíná zastrašovat - jako že on dluží milion známým /asi 20let/ kdy se kupovaly pozemky.Vím že je to lež, ale co s tím? Dále jeden pozemek byl původně koupený jako skladiště pro jeho firmu a je majetkem 6 lidí. Není to pravda vím dobře jak před 15 lety přišel s tím že ostatní vyplatil.V katastru jsme u všech nemovitostí jako majitelé napsáni my dva. Já se jenom bojím toho že on se bude odvolávat a bude to trvat nekonečně. Já teď žiju se synem z 10 000. Syn studuje a i když chodí na brigády aby si hradil svoje potřeby je to živoření. Já si přivydělat kvůli nemoci nemůžu. Prozatím mi na syna neplatil nic a byt ve kterém teď jsem se synem se platil z bytu po mých rodičích který pronajímáme. Ovšem smlouvu na podnájem uzavíral on a tak nájemnice platí peníze jemu. A když mu sou určí alimenty tak mi přestane platit nájem a já na tom budu ještě hůř než předtím. Prozatím mu napsala právnička dopis jak by vyrovnání mělo vypadat a čeká jak zareaguje-no a pak se musím rozhodnout.
|
| Chrysantéma |
|
(12.2.2011 13:13:08)
Avokádo,
pokud jste u všeho napsaní oba,pak není co řešit..Ale jak jsme psala = zkus ponechat své právničce volnou ruku,výživné se dá žádat až 3 roky zpětně,pak bych si ještě přihřála polívčičku v tom smyslu,jetslipak z pronájmu řádně odvádí daň na FÚ...buď taky trochu mrcha...Já vím,že je to hra na nervy,ale vydrž!! Uvidíš,jak budeš časem na sebe pyšná!!Jde i o Tvůj život...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.2.2011 12:32:03)
Docela zírám, dámy, co všechno jste si nechaly líbit... a jak dlouho. Ve srovnání s vámi jsem měla obě manželství téměř idylická. Když pominu první, které skončilo díky manželově alkoholismu a agresivitě v opilosti, tak hlavní důvod, proč jsem odešla od druhého manžela a otce svého syna byl "jen" ten, že manžel mne jako člověka naprosto ignoroval. Choval se slušně (jedinou výjimkou byla psychotická ataka, ale to nepočítám - je nemocný a věděla jsem to), neponižoval mne, neurážel. Jen jaksi nedovedl pochopit, že vztah není o jednostranném uspokojování jeho potřeb. On si mohl dělat co chtěl, já sice teoreticky taky (pokud jsem si sehnala hlídání, což ale nebyl nikdy problém), ale že bychom měli nějaký čas trávit spolu ve dvou nebo ve třech se synem, to nějak nepobíral. Takže zatímco jsem si brala chlapa, který se mnou před narozením syna chodil do kina, do divadla, na výstavy, za přáteli, jezdil na výlety, po narození dítěte jsem měla chlapa, který zcela vážně pravil, že "ženská, když má dítě, se má bavit především s tím dítětem". Ze svého společenského života mne vyškrtl, ale stačilo, aby zavolal kterýkoli kamarád nebo kamarádka, už bral bundu a boty a mizel do víru velkoměsta. Nějak mne to sralo, těžko říct proč. Vydržela jsem tři roky a to jen kvůli tomu, že byl syn maličký. Pořád jsem myslela, že se to změní, až syn povyroste. Nezměnilo - tak jsem šla.
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 12:44:13)
Monty,
zpětně se taky chytám za hlavu...ale když Ti někdo systematicky maže duši a vlastní ego Ti zanáší svým vlastním balastem...je to fakt těžké,protože člověk ztratí sám sebe.
|
| Cherubínka |
|
(11.2.2011 12:47:39)
určitě pokud to neutneš co nejdřív tak po letech už nevíš co je normální a správné...
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 12:50:56)
Cherubínko,
asi tak...a nejhorší na tom je,že hledáš vinu výhradně u sebe a přesvědčuješ sama sebe,že se málo snažíš a že jsi Ty ta špatná...
|
| Cherubínka |
|
(11.2.2011 12:52:45)
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.2.2011 13:00:14)
Musím ovšem podotknout, že kdyby se choval stejně, ale byl zároveň živitel rodiny, tak by mi to třeba až tak moc nevadilo. V tomto případě jsem ovšem nabyla dojmu, že muž, který nedělá v rámci vztahu nic, je tak nějak... na nic.
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 13:53:05)
Monty, tebe bych si občas i domů půjčila :) :) :)
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(11.2.2011 14:10:55)
Tylity,
to nejsi sama, mně dost kamarádek říká, že by docela rády byly lesby a měly mne za partnera.
Na druhý straně je třeba podotknout, že žít s člověkem, který se nikdy nehádá a je prakticky nenasratelný není nic moc.
Poslední chlap si např. v hospodě "stěžoval" kamarádům: "Chápete to??? Já jí zavolám v jednu ráno, ať si mne vyzvedne ožralýho z hospody, ona mne odvede domů, doma mne svlíkne, uloží a ráno mi ještě udělá česnečku... Je to vůbec normální???"
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 14:15:24)
Monty,
tak pozor, svou sexuální orientaci si míním i do budoucna ponechat, i když kolem tebe bude místo žárovek svítit svatozář :)
Ala zajímavý je druhý moment - představuju si dva "nenasratelný lidi" vedle sebe a bavím se tu odhadováním, kdo by to asi vydržel dýl :) :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 10:52:45)
cherubínka
Nejzrádnější na tom jsou ty roky - člověku se stále vrací vzpomínky na dávnou minulost, kdy bylo třeba spousta hezkého. Ale je pravda - co bylo bylo, platí, jen co je, právě teď (co bude nikdo neví). A teď to bylo na zabití - proto to bylo třeba řešit (i když to je v mém případě zatím nedořešeno)
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 11:04:51)
Tylity,
u nás nic moc hezkého nebylo...když jsme o tom přemýšlela zpětně,došla jsem k závěru,že mě manžel celou dobu vědomě/podvědomě trestal za to,že si mě vzal...
Navíc se snažil urvat pro sebe co sed alo,právě díky způsobu výchovy v původní rodině...Tudíž měl život postavený tak,že má právo brát plnými hrstmi,protože měl špatné dětství...S tím se dá ěnjaký čas operovat,ale ne pořád...Dospělý člověk se to snaží nějak zpracovat a jít dál,nedělá si z toho pomník...
Dítě se mě neptalo,protože jsme brečela pořád...potom šel manžel pracovat na druhý konec republiky a my měli měsíční manželství(přijel 1x za měsíc si vyprat)...samozřejmě si žil druhý život a normálně to na sebe řekl.Chtěl prý být fér.Ale on byl hlavně takový srab,že to nedokázal unést...a taky potřeboval ublížit...Sice se to dalo nějak prapodivně znova dohromady,šli jsme za ním do Čech,ale já s vědomím,že to dělám kvůli dítěti(úplně nesmyslně)a dala jsme sama sobě 2 roky.Buď a nebo...Všechno to vygradovalo tak,že mi zlomil v afektu ruku a to jsem pochopila,že tyhle ruce mě už nikdy nepohladí...A odešla jsme...zpět na druhý konec republiky.Kruh se uzavřel a i dkyž to nebylo za začátku vůbec jednoduché,zpětně musím říct,že se můj život začal ubírat k lepšímu...
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 11:18:34)
chrys:
Tak tady to mám jinak. Můj muž býval vynikající člověk a měla jsem ho moc ráda, byl bezvadný táta. Tak polovinu manželství, pak jako když přehodíš výhybku - něco se stalo a bum, všechno jinak. Já si s hrůzou uvědomovala, že se stalo něco, co poprvé v životě nemohu vůlí ovlivnit, že to jde mimo mě, ničí mi to manželství a já byla úplně bezmocná. A pak následovaly roky, kdy jsem se snažila, někdy více, jindy méně - o své manželství, a pak roky, kdy jsem pochopila marnost toho boje a vzdala to.
Co může takhle změnit člověka? Stres, změna všeho po naší sametové revoluci včetně životního způsobu, úspěch i neúspěch, běh času s stárnutí - to vystupují povahové rysy, které byly dříve třeba potlačeny.
Já ani dnes netvrdím, že to je špatný člověk, naopak. Dokonce ho mám i ráda, ale žít s ním nemohu a nechci. Bývalo mi tak zle, že jsem už chtěla skončit se životem, ne, to doopravdy už zpět nechci. I hodný a starostlivý člověk - může být despotickým a sobeckým manipulátorem, pro kterého je jeho zájem a majetek na prvním místě před člověkem. Proste ne, tohle, co jsem si zažívala, to už nikdy ne.
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 11:34:26)
tylity,
můj manžel vynikající člověk nebyl,ačkoliv jsme se snažila a idealizovala si ho...Vždycky říkal:"Moje žena,tak mě tak miluje,že mi odpustí všechno na světě"...Akorát nějak zapomněl,že žádný strom neroste do nebe...
|
|
|
|
| Cherubínka |
|
(11.2.2011 11:06:46)
Ano souhlasím,že nejtěžší je přetnout dlouhodobý vztah,i když to bylo velmi zlé,tak jistě ne celou dobu,byly i světlé a hezké chvíle,to je jasné,proto jste silné,že jste to udělaly,já neměla nijak hezké vzpomínky a vše se rychle zhoršovalo,takže jsem v pudu sebezáchovy reagovala velmi rychle,já byla ještě nevyzrálá,a moc jsem to nezvažovala,u staršího člověka je to rozhodování jistě o mnoho složitější.Třeba ted jsem přesvědčená že bych manžela neopustila a ani jej bych nenechala odejít,ne dřív ,než budou děti dospělé...ale záleží na průběhu celého vztahu a soužití a mnohdy se takévyjadřují k situaci i dospívající děti,takže těžkostí dost....
|
|
|
|
|
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 9:23:12)
Tylity,
normální to může/nemusí být...myslím,že je to taky hodně o tom,co si ten člověk nese za modely chování z původní rodiny...A Tvému manželovi někdo musel hodně ubližovat,že z něj vychovali takového citově oploštělého člověka...
Taky jsme zažila co píšeš = exmanžel dítě nechtěl,taky mě posílal na přerušení a když jsme ležela v nemocnici na rizikovém,nejen,že přišel tak 1x týdně na 20min.,ale když mě pustili domů prohlásil,že jsem tam ještě měla zůstat,že bysme ušetřili = on totiž jako manžel bral mou nemocenskou,pracovali jsme u jednoho zaměstnavatele.Samozřejmě z toho neušetřil nic...
Takže to jsou pořád ty stejné,pokřivené modely chování...
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 9:29:56)
Chrys:
podle manžela je ten citlivý on a já jsem zrůda, která neví, co to cit je a co mu zničila život. Už jenom, když slyším v telefonu - ty zrůdo jedna.. víš, tak vím, že je dobře, že jsem pryč. Mohou říkat, že o něm nemluvím dobře, může to tak někomu připadat, ale nikdy bych nepoužila vůči němu podobné slovo
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 9:34:40)
Tylity,
to je právě ono = oni díky své pokřivené výchově mají pocit,že to,jak se chovají,je naprosto v pořádku!?! Tak to má přece být a hlavně,aby jim ta ženská nepřerostla přes hlavu...Třeba u svého exmanžela jsem vystopovala důvody proč to tak bylo a když dneska extchýně pláče,jak se k ní její synové chovají,tak si jen v duchu řeknu,že co zasela to sklízí.I když je to někdy hodně přes čáru...
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 10:28:42)
chrys
myslím, že manželovi šlo hodně o to, aby byl ve všem lepsí než já, pak mě ponižoval a ani si to při své povaze neuvědomoval a považoval to za normální.
V posledních SMS mi psal takové věci jako - nikdy jsi nic nedokázala, ty nulo
Vedlo mě to k zamyšlení, že v mém dalším životě už nepřipustím, aby se ke mně někdo další takhle podobně choval.
Také by mě zajímalo, kdyby o těchto jeho "wxcesích" věděli lidé, co ho mají za toho nejroztomilejšího a nejhodnějšího člověka. Asi by mi nevěřili a považovali to ode mě za pokus mu ublížit. A teď bych mohla křičet - ne, tak to není, ten úžasný člověk ubližoval mě - mě z toho nakonec bylo tak zle, že se mi už nechtělo žít!! To je na houby, to je zase vidění světa z úhlu poheldu každého člověka, to se nedá vysvětlovat
|
| Chrysantéma |
|
(11.2.2011 10:35:12)
Tylity,
znám to...naprosto stejný slovník,stejné napadání,ponižování...Když jsem podruhé odmaturovala,tak můj extchán řekl mému exmanželovi :"Tak a teď jsi totální vůl"...
Právě proto,že jsme dokázaly daleko víc než oni a oni kvůli tomu měli pocity
méněcennosti,které nedokázali zpracovat...
|
| Tylity |
|
(11.2.2011 10:49:57)
Chrys:
Víš, nemyslím si, že jsem dokázala víc než on. Každý prostě něco dokázal, a on to dobře ví. Mně vadí ten moment, že i když to ví, že jsem poměrně úspěšná, tak má tu potřebu mi právě tímhle způsobem ubližovat. I kdybych nedokázala vůbec nic v profesním žiovtě - tak jsem vychovala 3 děti, dvě mají vysokoškolské vzdělání, třetí se pokouší o gymnazium - a já jim to mohla umožnit (společně s manželem) a to je pro mě dostačující :)
Pro mě je tohle školský případ psychického násilí na ženě - o kterém kde kdo řekne - vždyť se jí toho tak moc nestalo, to je toho, to já si zažil/a .......... a nestěžuju si! V tom je podle mě zrůdnost myšlení, které je zakořeněné v mnoha lidech kolem - vždyť se jí tak moc nedělo, koukejte, jak si jinak žije a ještě má řeči
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Peter | •
|
(10.2.2011 15:24:51)
Tility:
To co pises je dost hrozne, hlavne kvuli tomu, ze bych rekl, ze ten kdo to kazi jsi ty. Tva dcerka te ted bude popdorovat, ono to tak je bezne, ale casem az pobere vic rozumu a zkusenosti, ti to mozna vycte.
Zda se ze ty ses neprenesla pres rozchod a umele otce sveho ditete vykreslujes jako toho nejhorsiho. Ale na rovinu, rozvod je vzdy chyba a prohra obou partneru, at si to omlouvaji jak chteji.
|
| Peter | •
|
(10.2.2011 15:44:04)
No aby za to mohl jen jeden z partneru, to jsem jeste nikdy nevidel, vetsinou to je problem obou, jenom ten posledni krok muze udelat uz jen ten jeden.
I kdyz ta chyba jednoho je, ze si vezme treba alkoholika/alkoholicku a mysli si ze druheho predela.
|
| Tylity |
|
(10.2.2011 15:48:05)
Peter:
vydržela jsem s manželem 30 let, v dobrém i ve zlém. Dál to už prostě nešlo - a teď by tu mohl být link a odkaz na celý román. Každý máme v sobě příběh, ty také. Každý někomu ublížil a každému bylo ublíženo. Tak to prostě je. Nic není černobílé, život je jen o odstínech šedi.
Ale pro mě je teď důležité, že mi začalo po letech být konečně dobře, a že mé dítě je se mnou šťastné.
|
| Bumbi&05,08,10 |
|
(10.2.2011 16:01:12)
|
|
|
|
|
| Tylity |
|
(10.2.2011 15:30:07)
Peter:
já tu o tom nejhorším nemluvím, řekla jsem jen pár drobností a ty jsi hned doma. Je ti jasné, o co jde. Ale třeba jsem doopravdy ta špatná já, poslední měsíce o tom stále přemýšlím. a vždy skončím u jednoho jediného, když začnu váhat - ozve se hlas - vzpomeň si, jak ti bylo špatně, jak ses strachy budila ze spaní a jak ses bála vracet domů. Je to pryč, chtěla bys to zpátky? A víš, moje odpověď je vždy jasná a okamžitá - ani za nic.
Takže klidně budu dál špatná, ta, co pomlouvá. Ale dnes, co jsem tu napsala, to jsou jen fakta, prostě fakta.
|
|
| Tylity |
|
(10.2.2011 15:34:02)
Peter:
asi takhle - pro dítě je lepší živá máma bez táty než mrtvá vedle táty
|
| avokádo |
|
(10.2.2011 19:48:15)
Tylity psala jsem ti příspěvek, ale neumím to asi správně zadat tak to je o několik příspěvků výše. Když se ti to nebude chtít číst tak jenom DRŽÍM TI PĚSTI
|
| Chrysantéma |
|
(10.2.2011 19:50:09)
Avokádo,,
super!!! Jen tak dál...
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(10.2.2011 17:11:53)
Bumbi,
ale ono to kvůli dětem opravdu nemá cenu udržovat.
|
|
|
|
| Tylity |
|
(10.2.2011 14:53:18)
Bumbi
přemýšlela jsem, zkus to vydržet ještě dalších 10 let, a počítala, kolik mi pak bude - a co z toho zivota mi pak ještě zůstane? V tu chvíli jsem věděla, že by to bylo dalších 10 zahozených let.
|
|
|
|
|
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)