(27.4.2011 23:35:33) Já se na depresi léčím od roku 2004. AD už mám asi na furt, ale funguju nejen díky nim. Vypracoval jsem si takovou vlastní metodu, jak se depresí porvat. Začal jsem o tom psát knížku, ale ještě nevím, kdy a zda vůbec ji dokončím. Ale jak jsem tak viděl toto téma, které je stále hojně navštěvované, řekl jsem si, že by to mohlo někomu pomoci. Tak jestli chcete, můžeme si tu o tom povídat. Je to všechno práce s myslí, duševní hygiena apod. V podstatě to vychází z křesťanství (není vůbec důležité věřit, sám jsem ateista) a zenbuddhismu plus sem tam něco dalšího jako trošku new age - zkrátka a dobře jsem si to poskládal tak, jak mi vyhovovalo a jak mi to funguje. Takže kdybych to měl říct trošku šmrcnutě mým oborem, jedná se o „modulární systém“, který si může každý „uživatel“ nakonfigurovat přesně na míru.
Pokud se toto téma ujme, tak, jak říkám, to možná někomu pomůže, a jednak to pomůže třeba i mně získat nějaké další podněty pro tu knihu, která pak, pokud by byla dokončena a publikována, by mohla pomoci dalším lidem.
Současně to nepracuje s žádným změným stavem vědomí ani „nořením se do hlubin duše“, takže se domnívám, že metoda neobsahuje žádná skrytá rizika. Jediným rizikem je, že to nebude fungovat, což může být způsobeno špatnou konfigurací, nedůsledným přístupem nebo těžkých stádiem deprese (v těžkém stadiu to nefunguje, to nemá člověk žádnou vůli - a k realizaci metody je vůle potřeba).
Tady je úvod té rozdělané knihy:
Když jsem v roce 1990 pobýval v Anglii, oblíbil jsem si komixy Jima Davise o kocouru Garfieldovi. Ty, co tam tehdy vycházely v novinách nebo jako knížky. Ne ty filmové pro děti. No a na jednom takovém stripu povídá Jon Garfieldovi: „Garfielde, ty jsi perla.“ Garfielda to těší, tak spokojeně přede, ale Jon pokračuje: „A víš, jak vznikají perly? USTAVIČNÝM DRÁŽDĚNÍM!!!" Ta naše deprese je taky takové zrníčko písku zraňující naše citlivá místa. Ale my si z něho uděláme perlu. Takže už nám nejenže nebude tolik vadit, ale ještě nás obohatí.
Ten zen, to je tak trošku marketingový trik, protože přímo o zenu tady řeč nebude. To, co se vám zde pokusím předložit, je moje vlastní cesta. Ta je sice tak z 70 % ovlivněna zenem, ale vychází spíš z křesťanství (ateisté se nemusí děsit, jsem rovněž ateista, což nemusí pro změnu vadit věřícím - polemiky o víře zde také nebudou :o)). Jsou zde však i další vlivy – například sem tam něco od původních obyvatel Ameriky. Osobně si myslím, že ten můj systém je pro typického západního člověka stravitelnější než ryzí zenbuddhismus, aniž by byla dotčena jeho podstata.
O depresích, o těch řeč bude. Hlavně pak, jak na ně alespoň částečně vyzrát a naučit se s nimi žít. Odrazovým můstkem (nebo spíš „startovními bloky“) pro cestu ven z deprese jsou dvě vznešené pravdy:
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.
a
Zrození je utrpení, stárnutí je utrpení, nemoc je utrpení, smrt je utrpení, smutek, žal, bolest, hoře a zoufalství jsou utrpení, přítomnost všeho, co je nepříjemné je utrpení, nepřítomnost toho, co je příjemné, je utrpení, nezískat to, po čem člověk touží, je utrpení...
Tato cesta vede k odstranění utrpení: správný pohled, správný záměr, správná mluva, správné živobytí, správné úsilí, správná vnímavost a správná koncentrace...
Jak to všechno souvisí s depresemi, si můžeme, budete-li mít zájem, povídat dále...
(27.4.2011 23:54:38) myslim, ze by bylo lepsi, kdybys mel sve stranky, tam bys to psal a kdo by mel zajem, tak by tam nahlednul......sem si chodime cist o absentujicim menses, lakomych manzelich, nemoznych tchynich a o slevach kocarku
(27.4.2011 23:56:34) 7kkrasko, nemáš pravdu, tohle je diskuze o DEPRESI, takže tady si každý přečte o depresi. Repulsion to svoje téma založil správně. Pokud tě to nezajímá, tak to nečti.
(27.4.2011 23:54:31) Tak nic, no. Je pravda, že to nemám ještě úplně po kupě, a vylézt s tím tady byl jen takový nápad. Asi špatný, no. Asi opravdu není dobré vynášet věci na světlo, dokud nejdou hotové...
(27.4.2011 23:57:46) nevzdavej to. Kniha ma mit nejake nalezitosti, ale to najdes na netu, mimo to bude mit v sobe kus tebe. To co jsi ukazal je jen uryvek. Jestli nepises nejak pravidelne tak jeste nemas svuj styl, ten se tvori stejne jako se tvori a vyvyji tvoje pismo nebo styl cteni...
(28.4.2011 0:07:48) Jmenuju se Igor Indruch, přece jen o souvislosti Repulsion - moje jméno - ví tolik lidí, že nemá cenu hrát si na nějaké inkognito. Nick Repulskon používám všude možně už dlouho. No a to jméno si můžeš vygůglit...
(27.4.2011 23:58:16) tedy, koukám před chvílí jsem koukla na jinou debatu, kde se mi Repovy názory i líbily- "proti všem"/ ženskejm/.. taky nemyslím, že všechny tady mají pravdu a ojedinělý mužský pohled se hodí.. ale, text , který Rep prezentuje v této debatě ..můj pohled výrazně mění. Nic proti němu, ale pro život dost obtížné. tak si i říkám, že jsem nepoučitelná. vím o sobě, že úsudek na první pohled mi moc nejde, ale ted´ si i říkám, že bych měla být superobezřetná, nebo si zase namelu/ ne!/
(27.4.2011 23:58:48) Repe, měl jsi to založit ráno, takhle v noci na to málokdo bude reagovat rozumně. Počkej do zítřka. To, co jsi napsal, je zajímavé. Třeba to někomu pomůže.
(27.4.2011 23:55:12) ale no tak... Sbira material, pise knihu, ma to jako terapii, muze to vydat vlastnim nakladem. Pokud mu to pomaha tak je to jedine dobre. Taky pisu, i kdyz ne o boji s depresi... I kdyz se povede to protlacit do nakladatelstvi a vydat tak te nikdo nenuti to kupovat.
(28.4.2011 0:00:54) Vlastním nákladem to určitě vydávat nebudu - už jsem si tak vydal jednu knihu a nikdy víc
Tohle, pokud to dám dohromady, budu nejdřív konzultovat se svou lékařkou. Když se jí to budu líbit, budeme řešit, co s tím dál.
Možná jsem vás tím zenem a křesťanstvím vyděsil, čemuž se až tak nedivím. Ale tady je to použito jenom jako základ k „ukotvení mysli“ a zaujetí určitého přístupu k životu a ke svému okolí.
Jinak se jedná o samé praktické věci - jak se vyhýbat spouštěčům, jak reagovat, když se jim vyhnout nemůžeme, různé aktivity, které jsou fajn a tak dále...
skeptický přístup chápu... na druhé straně myslím nikomu neuškodí si o tom alespoň chvíli povidat...
(28.4.2011 0:05:29) To když tak opravdu až třeba zítra nebo jak bude čas... je půlnoc, už bych měl jít na kutě... ono stejně, že ještě bdím... to teď dávám špatný příklad. Člověk potýkající se s depresí by především neměl ponocovat... ale tak, taky mám ještě rezervy...
(28.4.2011 0:10:11) Ahoj Repe, jo, myslím, že ty křesťanské a zenové a buddhistické zmínky jsou náročné. můžeme nepochybně nekonečně diskutovat, jak moderní civilizace má kořeny v náboženství- ale to nikam nevede. taky si i myslím, že to tak nějak motáš dohromady. krátký úryvek, který jsi uveřejnil mi připadá jako paskvil. jinak nepochybuji o tom, že jsi zřejmě vzdělaný a kultivovaný člověk, který to nemá jednoduché a "hledá", i "souvislosti". někdy ale méně je více. více reality, praktična, méně filozofie a úvah. ve škole nám říkali, že největší deprese mají ti nejchytřejší lidé-uvědomují a připouštějí si více souvislostí a důsledků, blbcům je vše jedno.. tak na tohle si občas také vzpomenu/ deprese nemám/
Když vypracuješ nějakou metodu, většinou je na něčem založená. A když pak o ní píšeš, musíš v úvodu pojednat právě o těch základech, jinak to další nedává smysl. Jak už jsem předeslal, tady jsem pustil ven něco, co má daleko k finální podobě. Je to takový první nástřel. Obvykle nic takového nedělám. Za druhé jsem si byl vědom toho, že se jedná o netovou diskuzi, kde dlouhé příspěvky nikdo nečte (i tak je ten příspěvek dlouhý až až).
Ale jala mě taková, možná naivní, myšlenka, že bychom tu třeba mohli dát do kopy něco jako workshop... a třeba si tak trošku pomoci navzájem...
(28.4.2011 0:24:21) no, workshop ... spíše taková forma psychoterapie, ne?) nee, myslím to dobře. vygůglila jsem si Tě a .. opět koukám. nechodím sem extra často, dost často i nesouhlasím, ale teĎ se mi nějako nechce spát, tak doháním sběr informací, co se tu zase děje)
(28.4.2011 0:38:46) Psychoterapie je, když to má pod palcem zkušený psychoterapeut, který pacienta přesně vede. Já žádný psychoterapeut nejsem. Jenom jsem si něco tak trochu poskládal, co ještě, jak jsem předeslal, nemá definitivní formu. Takže workshop. Něco, jako mívají anonymní alkoholici
(28.4.2011 0:45:21) Ježíš, to já vím. Halt jsem to podcenil. Když někdo napíše "veni, vidi, vici" nebo "alea jacta est", také k tomu obvykle nepíše "Julius Ceasar"...
(28.4.2011 0:30:26) Workshop jo? A v půl jedné ráno? Asi jsem taky na hlavu, že v tuhle dobu nespím a v sedm vstávám. Trochu z jiného soudku. Zajímalo by mně, jak jsi spokojen se svým křestním jménem (nemyslím nick). Hned vedle Dušana je u mne tvé jméno nejneoblíbenějším. Tipuju, že ho v rodině dědíte? To prosím není žádné rytí, jen mne to zajímá. Nikoho s tímhle jménem osobně neznám a mít ho já, nechám se snad přejmenovat.
(28.4.2011 0:21:41) mně jsi nevyděsil ani zenem ani křesťanstvím :) ba naopak, na této kombinaci a obecně tvé metodě mi nepřijde tolik objevného. Viz například Míla Tomášová a mnozí další. To, že každá cesta zvlášť i jejich kombinace pomáhá z depresí je víc než logické, ony totiž pomáhají úplně ve všem ;)
(28.4.2011 0:31:05) Já neříkám, že to je kdovíjak objevné. Já myslím, že čím víc metod, tím lépe - aspoň si má člověk z čeho vybírat... je to prostě něco, co jsem si sám na sobě vyzkoušel, tak jsem si řekl, že bych to mohl nabídnout ostatním. Takže to není vědecká metoda, ale čistě empirická...
(28.4.2011 0:49:42) To je právě už moc do té mystiky, to nemusí být pro některé lidi stravitelné (ani pro mě ne tak úplně). Já to mám posazené v pragmatičtější rovině - tím se to trošku blíží new age, ale na rozdíl od něj to není - alespoň se domnívám - tak povrchní a „všelékové“.
(27.4.2011 23:57:53) Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.
................v trochu jiné podobě...nejkrásnější slova jaká znám...
(28.4.2011 0:34:18) no nepředpokládej, je hodně lidí, co to nezná, svět není jen o sečtělých a znalých, ba naopak a představa, že někdo zrovna tohle považuje za tvoje dílko, to mi otvírá kudlu v kapse.
(28.4.2011 0:52:22) aachje, ano, ale to se mluví o Boží lásce. čekat něco takového u člověka - to je nereálné. Vždy když ten citát slyším, mám slzy v očích - a je mi jasné, že mezi lidmi se TO nedá najít... Pokud máš jinou zkušenost, přeji ti tvé velké štěstí, žes nalezla jehlu v kupkách sena snad po celé zeměkouli
(28.4.2011 0:57:05) stromer nalezla..po strastiplné cestě nalezla.. a možná díky té strasti..jsem dnes ,,sprostá aachje,, a upřímně ti povím,že nad odplivávajícími si nademnou...povím si.. ...a to by bylo nadlouho
(28.4.2011 1:04:15) aachje, jestli ti to (ho ) někdo závidí, tak máš recht... Ať jdou do pr...kvančic Já asi našla, ale předchozí zážitky celého mého bytí se na mně bohužel hrozně podepsaly, takže já teď defakto kazím i to, na co jsem čekala celý život...
Ad) láska v křesťanství: Žila jsem v katolické rodině a bylo mi vtloukáno do hlavy, že musím být stále dokonalá, abych mohla být milována. (Pro dítě naprosto devastující "výchova".) To samozřejmě nesouvisí ani tak s katolictvím, jako s totální citovou oploštělostí mých rodičů. Výsledek - láska je pro mne důležitá, ale stále ji nějak nenacházím v té formě, jakou bych potřebovala. Pro druhé se snažím dělat maximum, sama sebe nenávidím. A kdykoliv se vzbouřím, je to pak jen o to horší. Věřící jsem, ale se studem přiznávám, že mě víra depresí nezbavuje...
Ad) všechno je utrpení: S tímto se dokážu dost dobře srovnat. A stálo by asi zato zkusit teď pro změnu tuto cestu (ostatně - já hlásám už nějakých 15 let, že život je boj). Takže když přijmu utrpení jako normu, se kterou se nedá hnout, můžu se od toho odpíchnout. Neztrácet čas pláčem, ale jít aktivně za "neutrpením"... Teď jen, kde na to sebrat sílu?
(28.4.2011 1:13:14) za první příspěvek, který můžeme použít jako odrazový můstek
Takže láska v křesťanství - jestli chceš, napiš toho o té své zkušenosti z dětství víc (ale není to nezbytně nutné - udělej to pouze, pokud Ti to bude „pohodlné“ (to je taková moje profesionální deformace - je to z anglického „be comfortable with“ - nějak mám pocit, že nemáme úplně přesný ekvivalent). Tak jak jsi to podala, je to celkem „učebnicový případ“. Takže v této fázi ti bez obalu poradím: vyser se na chvíli na druhé, věnuj se sobě. Čti si ten Pavlův text jako mantru a vnímej ho. Jsou to opravdu tak krásná slova, že když si je pustíš k srdci, už tam zůstanou. Ty nemůžeš milovat ostatní, aniž bys v prvé řadě milovala sama sebe. A vzpoura to neřeší. Důležité je přijetí - sebe sama a svého života - a smíření. Toho nedocílíš snadno, pokud si ve stavu, jaký popisuješ. Je to proces a může to být fuška. Teď trošku zabrousíme do zmiňovaného new age: Každé ráno se podívej do zrcadla, a říkej si: Jsem krásná bytost, mám ráda sebe a svůj život (nebo si to uprav tak, aby Ti to znělo přirozeně, důležitý je smysl, ne forma). Možná Ti to bude zpočátku legrační, ale dívej se na sebe do toho zrcadla a komunikuje sama se sebou. V Tvém případě tady trošku riziko je - můžeš se dostat do lítostných či sebelítostných stavů, než se s tím naučíš pracovat. To není samo o sobě vůbec od věci, záleží na tom, kam až Tě ty sebelítostné stavy mohou dovést. Pokud se ale dokážeš otevřít emocím a normálně se rozplakat, je to očistný proces. Bude Ti pak lépe. A neboj se také po ostatních požadovat - ne moc, ne direktivně, ale stejně, jako chtějí ostatní něco po Tobě, máš i Ty právo chtít něco po nich. Musí to být v rovnováze.
S tím utrpením to už dneska nedám, omlouvám se. Musím už jít spát. Jestli budeš mít zájem, budeme pokračovat zítra. Ono je to v principu velmi jednoduché, ale pochopit tu jednoduchost, je někdy dost těžké a chce to práci. V tom buddhismu je to řešeno v zásadě tak, že se člověk má vzdát touhy. To především touhy po životě a touhy po životě po životě. Především to první zní napoprvé hodně divně a to druhé nejde dohromady s křesťanstvím, které je na životě po životě založené. To necháme zatím být. Zaměříme se na tu touhu po životě. Nebudeme sledovat přísně buddhistickou linii, já to chápu trošku po svém. Myslím si, že člověk má mít ne touhu, ale „žízeň“ po životě. A má ji realizovat. A moje metoda se hodně točí okolo toho, jak realizovat žízeň po životě, aniž by to znamenalo utrpení...
(28.4.2011 1:25:53) Repulsion, už jsem taky měla dávno spát, takže napíšu zítra. Díky za inspiraci se zrcadlem. Kdysi jsem to vlastně i dělala, ale pozapomněla... V poslední době mě při pohledu do zrcadla napadají jen zcela negativní myšlenky ( koho by nenapadaly, tvářím se jako mrtvola), ale ráno s tím zkusím něco udělat...
(28.4.2011 7:11:45) Tak jsem o Tobě přemýšlel, a chci se zeptat: Chodíš nebo chodilas někam na pychoterapii? Já si totiž myslím, že bys měla. Ona ta moje "metoda" je totiž přece jen pouze podpůrná technika či soubor technik určených k vyrovnání se s depresí a předcházení depresivním stavům. Nic víc, nic míň. Z toho, co jsi napsala, tak nějak vyvozuju, že máš problém s přijetím sebe sama a možná další problémy. Myslím si, že ty věci, co jsem „vymyslel“ nebo spíš jen poskládal k sobě, by Ti uškodit neměly, ale stejně bych byl rád, kdybych věděl, že máš někoho, kdo s Tebou pracuje a může Tě podržet v případě nějaké krize...
(28.4.2011 16:07:48) Ahoj, Repulsione, ano, měla bych někam chodit... Ale vyzkoušela jsem už cca 5 psychiatrů, aniž by to mělo valnější efekt. Jsem si vědoma toho, že se se mnou špatně pracuje. Moje problémy jsou zažrané hrozně hluboko. Možná už moje psychika ani "opravit" nejde, protože změny jsou nevratné.Znám všechny příčiny svých potíží, ale přesto nevím, jak potlačit následky. Každopádně - stále s tím bojuju a snažím se o nápravu.
(28.4.2011 16:15:50) Ahojte, diskuzi sleduju od včera. Trochu nechápu ty negativní reakce, no ale co už, je to riziko svěřování se na internetu.
Každopádně Repovi držím palce.
A chtěla jsem se zeptat Stormer, jestli by jí pomohlo, kdyby se ty špatné zážitky (pokud to nazvu zážitkama) přepsaly novýma. To znamená, že bys, Stormer, zažila stejnou situaci jako v minulosti, ale v kladné verzi. Děkuji
(28.4.2011 17:31:06) Já věřím, že opravit jde. A ty nepotřebuješ psychiatra, ale psychoterapeuta. I moje doktora, se kterou dobře vycházíme, mi říká: my psychiatři jsme hlavně na ty prášky... taky existuje něco, čemu se říká rodinné konstalace. Já já sice osobně moc nevěřím, připadá mi to podezřelé, ale znám lidi, co říkají, že jim to pomohlo. Určitě i tady bude někdo, kdo s tím má zkušenosti.
Jestli si chceš, můžem si spolu psát třeba po mejlu a vyzkoušet mou metodu v praxi. Sice bych opravdu rád, kdybys nějakého psychoterapeuta měla, ale na druhé straně si myslím, že ta moje mozaika opravdu nemá co pokazit. Žádné hrátky s hlubinnou psychologií apod. Praktické věci zaměřené na to, aby člověk žil na té "světlé staně života".
(28.4.2011 7:34:23) Repulsion, teď se prosím neuraz, jsi chytrý chlap a obdivuju Tvoje nadšení. Ale: co bereš na depresi? Chodíš na kotroly? Nepřehoupl jsi se do mánie? Psát knihu o takové náročné tematice... Možná jsem jenom přizdisráč, tak Tvoje touhy a motivace nechápu. Ale pokud by šlo v Tvém případě o poruchu nálady, mohlo by Ti to hodně zkomplikovat život.
(28.4.2011 7:57:25) Neboj, beru, chodím na kontroly
Náročnost problematiky si uvědomuju, ale kdo nic nedělá, nic nezkazí Ostatně hned v úvodu píšu, že ještě nevím, jak to dopadne. A není to chvilková záležitost - pracuju na tom po troškách už nějakou dobu. Pomaličku, nikam nespěchám.
Vylézt s tím tady byl takový momentální nápad, to ano (ale mánie vyloženě ne, spíš náhlé hnutí mysli). Nejdřív jsem si začal myslet, že pěkně blbý nápad, ale hned v zápětí se objevily četné inspirativní ohlasy.
No, může se stát, že to, co nakonec sesmolím, bude totální blábol. Zatím jsem psal jenom beletrii plus sem tam nějakou tu seminárku No, uvidíme. Zatím mě to baví a minimálně mě to pomáhá, protože když si to píšu, líp si některé věci uvědomuju a objevuju další.
(28.4.2011 9:38:42) Repulsion, ajaj, tohle je hodně vysoká laťka. Vzhledem k tomu, že jsem vedla s depresí dost úporný boj a to bez léků a prakticky svépomocí, chápu, co chtěl autor říci. Nicméně se obávám, že tohle chce už slušně propojené mozkové spoje, zvlášť ve chvíli, kdy se zrovna meleš ve vířivce, nebo spíš v bubnu ždímající pračky.
(28.4.2011 8:43:05) Přečetl, nechytám se, ale je to možná tím že depresemi netrpím. Každopádně držím palce ať knížku dopíšeš, vždycky se najde někdo koho to osloví a když to pomůže, je to bonus navíc.
(28.4.2011 9:00:45) Zajímavé téma, i když trochu zmateně, ale proč ne...
To new age, to je takový zmatek, jako když zakvedláš v polívce spoustu ingrediencí (náboženství, filozofií a směrů) a ono ti z toho něco vypadne. Já myslím že ZEN je úplně na jiném levelu - už když to píšu, tak si to trochu odporuje (pokud víš něco o zenu tak víš proč to píšu) protože ZEN je i ta polívka že...
Co se týká deprese, tak nalezení smyslu života a pochopení proč se věci dějí tak jak dějí je pro mě jediný způsob, jak tady na zemi žít. Kdyby se prokázalo - a o tom dost pochybuju, že jsme jen fyzické tělo, které se tady po té pouti rozpadne a nezby nic (tedy JÁ), tak spáchám sebevraždu, nemělo by to tady pro mě žádný smysl pokračovat, jestli je tohle deprese to nevím.
(28.4.2011 9:31:56) Ananta: já to tak mám, nejsem schopná uvěřit než že jsme jen fyzické tělo a já je dočasné do jeho smrti, ráda bych věřila v cokoliv jiného, musím přiznat, že mi z toho občas hrabe. Uvědomila jsem si to, když jsem si uřízla kus prstu a on mi na ruce odumíral (ten kousek, ne moc) a přestala jsem ho cítit, pak začal černat, musela jsem si ho doodstřihnout, pak tam ležel, chudák, bez já, bez života a chvilinku před tím, byl kouskem mého já. Jediné, co mě drží nad vodou, je, že se "těším", jak se budeme vyvíjet jako lidstvo, což mi vlastně bude moct být fuk, když budu mrtvá, a jednou skončí Země (asi lupne do Slunce nebo vychladne a vše zmrzne) i vesmír i čas... Jak jsi to napsala o té sebevraždě, tak mě zamrazilo... že to asi není děsivé jen pro mě...
(28.4.2011 9:48:38) Ano, přes tyhle prožitky se k "tomu" člověk taky dostane. Já jsem se k tomu dostala přes těžký úraz v dětství, který mě hodil do sociální izolace a omezil mě ve spoustě věcech ze kterých ostatní mohli radovat - smyslové požitky, navíc pak šikana a celkově slušné peklíčko, které mě dostalo na dno, první jsem zdrhla do světa knich (díky Bohu za ně) a později jsem se začala s velkou silou ptát po smyslu, studovat psychologii a nakonec "osvícení" ve formě budhismu, védské filozofie a křesťanství, ale je to cesta bez berliček, kdy se upneš na jedno náboženství a to tě drží po celou dobu, i tohle musí člověk nakonec opustit, ale musí na to mít sílu, já ji střídavě mám a nemám, jsem na začátku, na konci, v celém tom spektru hledání jakoby surfuju po různých rovinách od té základní psychologické k hlubinné až k mystice až k momentkám kdy to musím zahodit všechno abych vnímala pravdu - sle to je už úplně výjjímečný stav, který se nedaří "udržet".
(28.4.2011 11:34:47) No, pro Vás dvě je buddhismus jako stvořený. S tou touho po životě po životě to má každý jinak, ale i Buddha si uvědomoval, že to je pro hodně lidí velice těžké. Proto zbavení se touhy po životě po životě patří až do nejvyššího levelu, ka Arahantovi...
(28.4.2011 12:03:32) Když se bojím, že zblbnu i z toho buddhismu jako něco jiného by to bylo žít třeba v Burmě, roky meditovat v nějakém klášteře... ale zažít to oproštění bych chtěla. Inspiroval jsi mě, asi si něco buddhistického zase přečtu, vždycky mě uklidňovaly i příběhy staré číny. Křesťanství se radši vyhnu, vůbec mi nesedne...
(28.4.2011 12:11:58) Není třeba ten buddhismus brát až tak doslova - já jsem si z něho vzal je to, co se mi hodilo To právě hodlám popsat v té knize a budu rád, když si o to budeme povídat i tady.
(28.4.2011 12:41:33) Pro Grainne (ale samozřejmě i ostatní): To záleží na tom, jak se k němu přistupuje. On se za tu dobu dost vyvíjel, takže teď máme pragmatický zen, hodně mystický lamaismus i zdegenerovaný „modlářský“ buddhismus spočívající hlavně v klanění se buddhově zlaté soše
Pro mě je důležité to, co jsem citoval u utrpení, jeho příčině a odstranění této příčiny. Jak už bylo řečeno, považuje buddhismus za základní příčinu touhu po životě. Takže utrpení odstraníme tím, že se zbavíme touhy po životě. To se ovšem dá chápat různě. Hodně se to právě chápe tak, že člověk hlavně medituje, vede asketický život a moc se o svět okolo sebe nestará. Já to chápu jinak.
Nejdřív jsem používal ten termín „žízen po životě“, ale večer jsem o tom před spaním přemýšlel, že to asi není to pravé ořechové. Takže termín ještě nemám. Nicméně jsem v této věci dobral cesty, která (nesmějte se! ) Je kombinací toho, co říká Buddha, ale také epikurejismu a křesťanství.
Buddha, Epikúros i Ježíš hlásali, že člověk má žít především pro dnešek:
„Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.“ (Matouš)
Takže moje resumé: Přijímejme dary, kterých se nám dostává a radujme se z nich, ale nebažme po nich ani po ničem jiném. O nadbytek se rozdělme (pamatujme na 2, 3 a 6 smrtelný hřích ). Život prožívejme, ale nestarejme se o to, co bude po smrti (Epikúros: „Když jsme tu my, není tu smrt, a když je tu smrt, nejsme tu my.“). Nejlepší způsob, jak prožívat život, je věnovat se něčemu kreativnímu. Tedy nejen spotřebovávat, ale také tvořit. Už sama kreativní činnost osvěžuje ducha. Pokud je na konci nějaký pěkný výsledek, je to navíc taková třešnička na dortu (kreativní činnost nemusí být jen umění - může to být klidně zahraničení, jak jsme tuhle povídali s Terkou. Kreativní je všechno, kdy něco vzniká, ať už hmotného či nehmotného díky zapojení naší vlastní invence).
Tak co, dává to smysl, nebo je to pěkný galimatyáš?
(28.4.2011 12:56:52) Repulsion, to by mi šlo - kdyby tu nebylo asi tak milion vnějších vlivů, na které musím reagovat, ať už ze své vůle, nebo proti své vůli. Nicméně, když se ti na čas podaří uzavřít se někam do skořápky a okolí pochopí a nesnaží se ji násilím otevírat, máš šanci se tím prohrabat až na samé dno a zase vyplout navrch, jenomže reálně vzato, komu se to podaří, aniž by to mělo negativní dopad na jeho život? Pravděpodobně se pak stane, že se sice dostaneš zpátky navrch, ale nemáš se kam vrátit - protože ses přece dost nesnažil - komunikovat, být veselý a happy a vůbec, jsi cvok. Čeká tě možná sociální izolace. V lepším případě a podařilo li se ti sesbírat dost sil, dočasná, ale znovu se vyčerpáš získáváním nějakých pozic a vazeb. Když se vyčerpáš, stojíš v lepším případě na okraji propasti = jsi dobrej a musíš si hlídat, abys nasklouzl zpátky. V horším případě zase letíš v kotrmelcích na dno.
(28.4.2011 13:50:14) Promiň Grainne, ale včil jsem moc nepochopil. Já právě říkám, že není třeba se uzavíra a "hrabat se na samé dno". Naopak. To co jsem si tak z těch různých nauk a vlastních prožitků poskladál, má člověku pomoci získal lepší nadhled na všechno. Hlavně na sebe a vlastní život. Všechno je pak mnohem snazší, než se to jeví na počátku...
Teď manuálně pracovat, a pak zase něco připravím...
(28.4.2011 13:59:23) Repulsion, ale bez toho, abys ses tím prohrabal, se nepohneš dopředu.
Tohle stádium, kdy skládáš tuhle svoji (já mám jinou) skládačku, je už další fáze, kdy hledáš cestu. Na začátku dokonce ani nehledáš cestu ven, jenom cestu. Nebo spíš útěk od příšerné bolesti. Můžu zodpovědně říct, že tahle bolest je snad to, co by mělo být očistcem, protože žádná fyzická bolest nebyla tak strašná.
Nevím, jak jsi prožíval tu akutní fázi, ale pro mě to bylo cosi, jako smrt, necítila jsem vůbec nic, když se potom objevila bolest, uvědomila jsem si, že vlastně žiju. Blbě, ale žiju a samozřejmě úvahy o fyzické smrti.
Na to dno tě to skopne, to fakt nemusíš hledat, ani se nořit.
Nepamatuji si přesně den či okamžik, kdy (ta "opravdová deprese")zaútočila poprvé. Vlastně si z toho období docela dost věcí nepamatuju, protože tentokrát to už nebyly jen nějaké dvou-třídenní chmury jako tenkrát v pubertě. Teď to bylo něco strašného, co jsem zpočátku ani nechápal. Nejvíc ze všeho si vybavuju pocit „černých mračen“. Ten byl velmi intenzivní a dalo by se říci, že jsem ty mraky viděl. Ovšem ne očima. Ale to, co jsem viděl očima, jsem moc nevnímal. Ty mraky to zahalovaly. A nebyly to mraky, jaké vidíte na obloze. Ani ty nejrčernější bouřkové mraky nejsou tak černé. Toto byla velmi tmavá, antracitová čerň. A ty mraky byly velmi husté. Jako z upěchované skelné vaty. Vyplňovaly nejen prostor okolo mě, ale také prostor ve mně, především mou hlavu, ve které nebylo nic, než ty husté, černé, velmi zlověstné mraky. Celková ochablost. Duševní i tělesná. Večer jsem šel utahaný spát, a ráno se probouzel jako z mrákot ještě unavenější, než když jsem si večer lehal. A nejhorší bylo, že mi to snížilo i imunitu. Najednou jsem bylo pořád nemocný. Skoro půl roku jsem jen s malými přestávkami pořád bral antibiotika. Samozřejmě jsem v tomto stavu nebyl moc schopen pracovat, a tak všechno, co jsem pracně vybudoval, šlo během dvou měsíců do háje. Najednou jsem byl bez práce.
(28.4.2011 14:26:34) Repe, to je přesně ono - byl jsem bez práce. Nicotná fáze. Kdybys byl schopen prožívat nějaké emoce, nějaký výsledek bys ze sebe vyždímal. Já jsem nikdy nebrala ani AD, ani nic "rychlého" na uklidnění a podobně, takže mám ty prožitky absolutně nezkreslené a ty fáze pečlivě oddělené.
Jinak - nikoho k tomu nenabádám, to je ve větině případů nehorázná blbost, něco takového zkoušet.
(28.4.2011 14:48:00) No ale o tom je celé tohle vlákno Že máš deprese, a teď, jak z toho ven, jak se s tím naučit dobře žít.
Já třeba si myslím, že sis mohla hodně trápení ušetřit, kdyby sis nějaké AD nechala napsat. Protože, jak jsem psal už v úvodu, v nejtěžší fázi se člověk nezmůže na nic. Je dokonale pasivní a letargický a pokud se na něco zmůže, je to sebevražda...
(28.4.2011 17:31:47) Po pravdě jsem se nezmohla přesně na to, abych hledala pomoc, navíc psychiatrům a psychologům nedůvěřuju a to tak, že opravdu hodně, takže nepředpokládám, že by mi pomohli.
Sebevraždu jsem byla schopná promyslet celkem detailně, technické provedení je vcelku snadné, ale následné nakládání s mou mrtvolou mi přišlo natolik nevkusné, že se mi ani coby mrtvole nechtělo nic podobného podstupovat.
I když, ono je to bez těch léků dost syrová a hnusná záležitost, nic to netlumí a nejsem si zrovna jistá, že je vhodné se tu detailně rozepisovat, zřejmě to bude na rozdíl od těch, kdo vyhledali pomoc, až moc surrealistické a ne každý na to má žaludek (nebo nervy). Po pravdě, když se mi chtělo později třískat hlavou do zdi, dávalo mi to alespoň nějaký smysl, na rozdíl od té nicoty.
(28.4.2011 17:38:51) Repe, pravděpodobně z toho nikdy nikdo nebude venku - myslím pokud měl skutečně depresi, nebo jinou poruchu, která nevznikla v důsledku vnějších vlivů. U mně to byla kombinace obou, takže si nemyslím, že bych kdy byla úplně venku. Spíš žiju ve střehu, abych se včas dokázala zachytit někde na okraji a případně už včas vyhledala pomoc, protože znovu od začátku bych to podruhé nezvládla a tu hrozbu cítím, vím o ní.
(28.4.2011 17:36:11) Nicméně - dá se z toho dostat a dá se s tím následně žít, když se naučíš včas reagovat na příznaky, že zase sklouzáváš dolů, dokážeš se udržet někde na okraji. Samozřejmě i určité.............no řekněme filosofické???, úvahy a následné psychologické postupy můžou pomoci. Jenom nějak nevěřím, že by někdo vynalezl nějakou univerzálně účinnou cestu.
(28.4.2011 17:39:03) Já také nevěčím na univerzální cestu. Moje cesta funguje na mě, a je možné, že bude fungovat i na někoho jiného, ale také nemusí... to se právě musí vyzkoušet...
(28.4.2011 17:44:33) Repe, myslím, že by bylo dobré to směřovat k tomu, aby každý hledal tu svou cestu. To hledání je dost důležité, no možná, že člověk v tom hledá sám sebe. Sice asi vyleze notně pošramocený, ale taky docela dost sám sebou.
Což je v týhle společnosti občas tak trochu dost malér.
(28.4.2011 18:14:21) ..........a pak se zbytečně nedivit, že nedává smysl, nebo logiku. To ještě pořád neumím, takže se divím, nebo vztekám, nebo se užírám, ale pracuju na tom.
(28.4.2011 18:20:55) Je pravda, že na každé "čisté" cestě mi něco překáží. U křesťanství je pro mě naprosto nepochopitelná, nebo možná neuchopitelná ta úměra mezi "správným plněním víry" a spasením. Nejsem schopná pojmout samozný pojem spasení a už vůbec ne to, že když teda budu "hodná holka", dojdu k tomu. Nicméně prostá víra ve vyšší moc ve formě samotného Boha je pro mně naprosto pochopitelná a jasná.
(28.4.2011 22:14:02) Grainne, snad mohu reagovat, jen tak nakukuji a chci reagovat jen na jedno
píšeš "U křesťanství je pro mě naprosto nepochopitelná, nebo možná neuchopitelná ta úměra mezi "správným plněním víry" a spasením. Nejsem schopná pojmout samozný pojem spasení a už vůbec ne to, že když teda budu "hodná holka", dojdu k tomu. Nicméně prostá víra ve vyšší moc ve formě samotného Boha je pro mně naprosto pochopitelná a jasná."
ono totiž žádná úměra není, neexistuje nic jako že " správně plníš víru a pak jsi automaticky spasen"....není to tak
spása je dar, je darem Boha lidem přišla skrze jeho syna, kdo jej je ochoten přijmout, je ochoten přijmout i spásu
Kdo je ochoten přijmout Krista jako spasitele, je schopen přijmout nabízenou ruku shůry.....je to plně na rozhodnutí člověka zda Jej chce přijmout
nejde opravdu o žádné plnění norem, spása NENÍ VĚCÍ VÝKONU , nemůže být
pokud má někdo pocit že spása je věcí výkonu a nějakých odškrtaných čárek, nějakých bodů, které je třeba splnit -- že ke spáse musí být "hodnou holkou" nebylo mu dáno vůbec pochopit podstatu křestanského učení
i ten zločinec na kříži, který umíral jako zločinec, avšak žádal Krista aby jej vzal k sobě byl spasen ....viz Bible
/ tím nijak nikoho nehodnotím, jen konstatuji fakt, pokud ti nějaký křestan někdy tvrdil že spása je věcí výkonu a "vhodnosti" daného člověka, zaváděl tě/
(28.4.2011 22:18:50) abych k tomu čistě pro Grainne doplnila i něco s komentem, lze třebas tohleto, tam to je podrobněji a myslím že je z toho pochopitelně vysvětlený ten rozdíl
"Když ovšem Pavel hovoří o skutcích, nemá tím na mysli „dobré skutky“, ale skutky mojžíšského Zákona. Chce tedy říci, že dodržování předpisů mojžíšského zákona člověka nespasí, ale jedině víra v Krista Ježíše (srov. Řím 2, 6-11. 17-21. 25-29; 3, 21-22. 27-30)."
(28.4.2011 22:19:44) Kde jsi byla, Věro, když jsme se o to tak hezky přeli v "Náboženstí"?
Ale tady prosím ne. My tady máme křesťanství pro věřící i nevěřící S tím, že si každý může vybrat a nebude tomu druhému do toho mluvit.
Věří křesťané mají spásu skrz lásku Kristovu, nevěřící křesťané mají jenom tu lásku - jako bez toho Krista. Lásku k sobě a k sobě navzájem. To nám stačí. A když si k tomu ještě přidámé to nelpění na životě po životě, jsme naprosto v klidu.
(28.4.2011 22:20:30) Věro, proto si taky věřím, jak jsem schopná to chápat a spasení mě nechává naprosto v klidu, to pro mě není podstatou věci, ani cílem. Žádat, nu, nemám pocit, že bych měla právo něco takového žádat, to je na Jeho vůli.
(28.4.2011 22:42:31) Věro: "pokud má někdo pocit že spása je věcí výkonu a nějakých odškrtaných čárek, nějakých bodů, které je třeba splnit -- že ke spáse musí být "hodnou holkou" nebylo mu dáno vůbec pochopit podstatu křestanského učení"
Bohužel, tohle sama dělá církev. Dělejte tohle takhle a tahle a pak -vám pokřtíme dítě... a spousta dalších podmíněných věcí.
(28.4.2011 22:53:07) má na to téma "Svátost pokání" v Náboženství, už to tam uslo, bod stávající squadra diskutujících už vystřílela všechen prach. Ale bylo to fajn. Hlavně Tabitha překvapila. Mluvila konstruktivně a k věci, velmi se mi to líbilo. Tož to můžeme znova otevřít s novou krví...
(28.4.2011 18:26:49) Mně ale připadá buddhismus naprosto logický... ale bude možná tím, že se držím jen toho "jádra" nenechám se rozptylovat tím okolo...
(28.4.2011 18:29:24) V tom případě mi vysvětli logiku zen buddhismu. Pokud tedy není logika v tom, že žádnou logiku nemá - aby se jeden zbytečně nerozptyloval zbytečnostmi. Logika je vcelku zbytečnost, ne?
(28.4.2011 19:25:15) To je skoro koán. Myslím, že se to nějak moc vysvětlit nedá. K tomu se dochází postupně. Většinou pod vedeném mistra, bez čehož já se obešel, protože mi stačí, jak jsem zen pochopil já.
Základem zenu je soustřeďování. Prostřednictvím meditace a kontemplace (samádhí)
Prostřednictvím meditačních technik dosáhneš "kultivace mysli". Když to řeknu lapidárně, postupně se zbavuješ všechno, co tě otravuje, co ti překáží, co brání dosáhnout klidu a vyrovnanosti, a rozvíjíš to, co ti naopak lépe umožní.
Jedna z věcí, která asi lidem brání pochopit buddhismus, potažmo zen, či vzít si z nich něco užitečného, je určité "mystérium meditace". Že všichni představí mnicha sedícího v lotosu, který se snaží "na nic nemyslet". Jenže ten stav "vyprázdnění mysli" je pouze jedna z forem meditace, a podle mě vůbec ne ta nejdůležitější. Máš třeba:
Anápanou to začíná - je to uvědomělé dýchání. Člověk se u něho zklidní a jeho mysl přestane být roztěkaná. Z Anápány se pak dá přejít do libovolné další meditace. Třeba Mettá bhávaná souvisí s tou naší křesťanskou láskou - a bylo by to něco pro Stormer. Člověk prociťuje lásku. Nejdřív k sobě samému, pak ke svým nejbližším a tak dál. Je to velmi povznášející stav. Cítíš v sobě mír a harmonii, hřeje tě u srdce.
A u těch dalších technik je to podobné. A časem se ti to všechno propojí a dostáváš se do "vyšších sfér". Je to fajn.
Tohle se mi moc líbí - je takové zjednodušení, ale podstata tam je a navíc je to "dobře stravitelné":
(28.4.2011 19:58:29) Nádherná ukázka, ale to je přesně to, o čem píšu.
Na tohle potřebuješ tu skořápku.
Navíc jsme dlouhodobě a prakticky od dětství cepováni v duchu naší západní logiky ty mouchy přeprat = dobrat se výsledku. Ještě navrch jsme to vylepšili tím, že je třeba ty mouchy pro jistotu spočítat a zpracovat do tabulky v excelu.
Takže nutkavá potřeba přeprat a zpracovat mouchy tě klidně přivede k depresi, protože časem zjistíš, že nemáš šanci.
Nicméně - v té ukázce je taky hezký vyznačená cesta ven.
(28.4.2011 21:05:09) Grainne a repulsion: proč ne, jednoduchý, proč si zbytečně život zamotávat. Podle mě je život příliš krátký na cokoliv kromě radosti odmítám tezi, že život má být/je předurčen k utrpení neříkám, že by vše mělo být zadarmo, ale radostné jak to je, já si život vychutnávám, když to jde a snažím se to dopřávat lidem okolo sebe, nemyslím to sobecky.
(28.4.2011 21:37:37) Ale to tak není, že byl život PŘEDURČEN k utrpení. Prostě člověk žije, a v průběhu života občas trpí. Někdo víc, někdo míň. Ten, kdo trpí málo, je v pohodě. A ten, kdo trpí víc, třeba proto, že má deprese, z toho hledá cestu ven.
(28.4.2011 22:29:39) Ono taky není dobré u toho začínat. Ono to je všecko proces. On nejednoššího a nejstravitelnějšího po složitější a hůře přijatelné...
Takže se nejprve učíme dýchat a uvolnit se u toho...
(28.4.2011 22:32:28) Vidíš a mně dělá největší potíž dýchání, tak já jenom, kdyby to byl zrovna tenhle případ, netřeba to vzdávat, když člověk "ani neumí dejchat", což mi dost lezlo na nervy.
To mohlo být způsobeno i tím, že jsem lezla na nervy i sama sobě, s tím se taky dá pracovat, takže hlavně v klidu.
(28.4.2011 21:52:41) Život není rozhodně předurčen k utrpení. Pokud už trpím, mám skoro za povinnost, hledat z toho cestu ven a hledat prostředky, které mi ji usnadní. Není na tom nic špatného, pokud tím prostředkem není utrpení, nebo škoda někoho jiného. Ostatně, samoúčelně trpící člověk ani není přínosem pro ty druhé.
(28.4.2011 12:41:32) Repulsion...je mnoho ľudí, čo radi používajú stále viac populárne slovo Zenbuddhismus... ale skoro nikto z nich nepochopil "jak zní tlesknutí jedné ruky"...tudíž nevedia, vo co vlastne go
(28.4.2011 12:45:49) je jenom jeden z mnoha koánů. Patrně nejznámější. Ale není vůbec důležité „řešit“ zrovna tento. Také se lze obejít zcela bez koánů. Koány jsou jen pomůckou, nikoliv něčím čím se člověk nezbytně musí zaobírat...
(28.4.2011 9:43:26) Ananto, deprese zvnějšku. S tím se ještě žít dá, když se to naučíš nepustit dovnitř. Deprese zevnitř, to je opravdu průšvih a čím víc je člověk pragmatický a věcný, tím větší.
Omlouvám se za ty "termíny", používám je pro sebe, abych věděla, na čem zrovna jsem.
Zen Buddhismus - pro mě jeho smysl v počívá v tom, že nedává smysl, vpodstatě život taky někdy (dos často) nedává smysl a už vůbec ne jasnou, pochopitelnou a logickou cestu.
(28.4.2011 13:19:28) Graine, to je vnitřní záležitost, ty okolnosti se stanou právě proto, aby to spustilo nějaký vnitřní posun, ve skutečnosti nejsou podstatné ty životní kulisy, ty slouží jen k tomu, aby tě někam posunuly, to je podstata. Kulisy se mění a na jejich podkladě roste "duše" a nebo se propadá do nevědomosti, to už je individuální. Kulisy vnímá bytost tím silněji čím víc je uvrtaná v hmotě, postupně ztrácejí svou sílu a už na nich tolik nelpíš a tudíž ani tolik netrpíš, ale ani se neraduješ v tom světském smyslu, svět tě přestává lákat, nestačí ti uspokojování smyslů...
(28.4.2011 13:53:52) Ananto, to by mi přesně šlo - nemít emoce, ani negativní, ani pozitivní, k tomu se mi podařilo se taky propracovat, ale to už můžu rovnou umřít.
(28.4.2011 14:22:35) Ananto, toho se raději varuj. Na to nemáme. Na to snad mají buddhističtí mniši, ale ne průměrný (nebo jakýkoliv) středoevropan). To bych skoro označila jako hru s černou magií.
(28.4.2011 10:15:36) ahoj především se mě líbí,že svůj problém řešíš,nebo alespoň o něm přemýšlíš,nicméně se mě zdá,že to vidíš trochu "černě a bíle" a nic mezi tím,není to tak jednoduché pro každého a hlavně pro každého znamená slovo "láska" a slovo "utrpení" něco jiného,takže to podle mého nejde bagatelizovat,nicméně se ale ráda podělim o své 12-ti leté zkušenosti s depresí a své způsoby jak na ni vyzrát,ale rozhodně se nechystm o tom psát knihu,mam pocit že by totiž pomohla pouze mě samotné
(28.4.2011 10:39:03) Plkáš tu o lásce a jsi necitelný člověk, viz tvoje diskuze o mučených zvířatech v Asiii. Nepamatuješ. Já no. Nemíním o tom diskutovat. To byla jen poznámka. Tečka.
(28.4.2011 11:41:58) Necitelný člověk opravdu nejsem, ale těžko o tom přesvědčovat někoho, kdo se nechce nechat přesvědčit. Na diskuzi o mučených zvířatech už se nepamatuju, vedl jsem jich na různých fórech několik. Ale určitě jsem to neschvaloval. Nejspíš jsem se jen trošku smál těm kampaním, co se proti tomu hystericky vedou, protože by si Evropané či Američané měli nejprve zamést před vlastním prahem - viz třeba corrida, slavná Velká Pardubická s Taxisovým příkopem, který je pro koně velice zrádný a nebezpečný, a jeho skákání se nesmí trénovat, pořád ještě se převážejí živá zvířata na dlouhé vzdálenosti, ne všechny chovu jsou ke zvířatům citlivé apod... ale to jsem trošku off topic, byl bych rád, kdyby se tohoto tému nikdo nechytil, nepatří to sem...
(28.4.2011 16:38:45) Tak za prvé - asi to nebude moc účinná metoda, když už tě to drží tolik let. Za druhé - není to hlubší problém než jen deprese, když už to trvá tak dlouho? Za třetí - nedá se to číst.
(28.4.2011 17:23:56) četla jsi dobře? To není "jak se zbavit deprese" - víš, to někdy nejde. Já mám konkrétně bipolární afektivní poruchu a patrně na celý život. Takže se jedná o metodu, JAK S TÍM ŽÍT, chápeš?
Jinak samozřejmě, čtivost se musí doladit. Jak říkám, je to pro mě nový projekt a nová výzva, nejdřív hážu myšlenky a postřehy do kompu, česat se to bude, až to bude mít nějakou ucelenější formu - pokud se rozhodnu, že to stojí za to...
(28.4.2011 19:35:14) Podívej se, číst se to fakt nedá. Nejde mi o obsah, to nehodnotím, ale o formu. To, že o tobě někde na gůglu píšou, že jsi spisovatel, to o ničem nevypovídá. Vyšly mi tři knížky a většina mé práce spočívá v psaní, ale říkat si "spisovatelka", to bych se propadla hanbou.
(28.4.2011 19:46:43) PS: Taky je to promě nová věc, dost se s tím potýkám. Zjišťuji, že není vůbec lehké napsat tyto věci výstižně a přitom dostatečně srozumitelně...
(28.4.2011 20:04:47) Ono když se to nepovede, a mojí paní doktorce případně dalším oponentům se to nebude líbit, tak se nic vydávat nebude... já s tím nespěchám, pomalu si to sumíruju, něco v kompu, něco zatím jen v hlavě... a ono se uvidí.
Jinak máš furt nějaká "ale": Znáš tu floskuli, že kdo nechce, hledá důvod...
(28.4.2011 20:15:16) Já tě nekritizuju, pozor, já jenom, že když se do toho pustíš hloubkově, buď tě pošlou pro antidepresiva (jako mně), nebo tebe zřejmě pro nějaký silnější kalibr, takže zatloukám a co by mi řekl psychiatr, raději snad ano slyšet nechci. Soudím nejen podle zdejších reakcí.
ALE je mojí podstatou, jenomže nevím, kde jsem se jich dopustila zrovna na tobě.
(28.4.2011 20:20:51) TAk nevím, ale připadá mi, že se to vede jiným směrem. Očekávala jsem něco jiného.
Je jasné, že když se člověk vytasí na světlo boží se svými pocity a myšlenkami, nemůže to dopadnout dobře. Dané myšlenky a pocity jsou ty správné a pravé jen pro toho jednoho člověka. Ale je možné je sdělit, inspirovat ostatní, nebo se tak i někdo jiný dozví, že vlastně zažívá to samé. Je teda podle mě zcestné zdejší kritizování. A dost sprosté i to navážení, že je někdo blázen. Ale jasně, žijeme v době, kde kdo není krásný, úspěšný, happy, je divný, blázen a má se nechat léčit
Myslela jsem, že toto téma bude o tom, že Rep tu napíše, co pomáhá jemu, ostatní přidají své zkušenosti. Plus třeba napíšou, co jestli to, co pomáhá Repovi, by mohlo pomoct ji jim. Čekala jsem tedy něco konkrétního. Praktické rady.
Jediný, kdo tu věcně psal, je Grainne, Ananta a Stormer.
(28.4.2011 20:38:13) no, to by se mi také líbilo, ale už ze zkušenosti vím, že něco takového se na webovém fóru málokdy povede. Takže já to zatím hodnotím docela pozitivně. Alespoň teda pro mně, já už si z toho něco odnes. A ostatní pořád mohou, záleží na nich. Zajímalo by třeba něco tebe? Asi bude lepší bavit se tímto způsobem, protože abych tady vedl nějaký souvislý výklad, na to tu nejsou podmínky
S Grainne jsme se pustili do toho zenu, můžeme v tom třeba pokračovat. Nebo můžem začít z jiného soudku - co pomáhá z těch praktických věcí. Tak u mě je to především jízda na motorce. To sice nemá s zenem ani křesťanstvím nic společného, ale na depresi to funguje skvěle.
Nebo, když jsme se bavili o té meditaci, tak takovou zajímavou formou Anápány je střelba z luku. U toho taky musíš dýchat, a vedle toho se soustředíš na cíl. Všechno ostatní jde pryč. Navíc si do toho cíle můžeš něco projektovat. Něco, čeho chceš dosáhnut. Skvělá věc. Vřele doporučuju.
(28.4.2011 20:49:25) Motorka je bez diskuse, navíc já už se výhradně vozím a kochám, takže během chvilky vypouštím úplně všechno a vnímám jenom to, co je okolo - kupodivu z motorky jenom samý hezký věci. Z auta to nevidím. Jinak docela pomáhá aromaterapie, ale tam se neřídím návody, takže nevím, co má jak fungovat, mně funguje vanilka, čokoláda, v zimě pomeranč se skořicí a jahoda. Svíčky a solný lampičky, obvykle se mi tím podaří docela rychle odvrátit nabíhající "depku" (pozor, ne depresi, ale "jenom" depku), pro mě je už to dost nepříjemný stav, tam už se bojím. Film, ale to mám taky už "vychytaný", jak kdy a jak který. Fyzická práce - jak kdy, někdy spíš naopak, takže tahle skoro "univerzální" rada, tam bych radila opatrnost, minimálně sobě určitě.
(28.4.2011 20:55:31) Se svíčkama se dát také dobře meditovat. Říkám tomu svíčková meditace, a možná jsem ji vymyslel - nebo minimálně vymyslel nezávislo na někom, kdo ji vymyslel před mnou. To se zapálí svíčka, a nechají se nahřát dlaně. A pak se těmi dlaněmi jakoby umyje obličej. A znova se nahřejí dlaně, a znovu omyje obličej. Musí být při tom tma. Člověk se soustředí jenom na to světýlko a na to teplo a je mu dobře..
(28.4.2011 21:00:38) Já si nahřívám ruce, ale ne nad svíčkou, ale vedle plamínku, otevřené dlaně a vnímám to teplo. Pomáhá mi to se soustředit, když potřebuju vyčistit hlavu a zklidnit se.
(28.4.2011 22:03:29) Děkuji oběma, hodně zajímavé.
Já jsem úplně ty největší deprese neměla. Jen takové ty stavy zbytečnosti svého bytí tady, touha zemřít ve spánku, neochota vstát z postele, nebyl důvod... Z toho jsem se vyhrabala, ted mě drží děti, spíš se potýkám s něčím jiným (lehčím), ale i tak to není příjemné pro praktický život.
Vím, kde jsou spouštěče, jenže nemám možnost se jim vyhnout. A když je spouštěč myšlenka/vzpomínka, nemám psychickou sílu ji zahnat.A roli hraje i čas.
(28.4.2011 22:11:52) Tak vyzkoušej nějaké bylinky, pro začátek. Mně pomáhá heřmánkový čaj, ale myslím, že to nefunguje u každého stejně, někomu pomůžou nějaké ty směsi, meduňka...........zkus to, taky ta "svíčková metoda" je na tohle docela dobrá, prostě si sedni, opravdu je nejlepší ta meditační pozice vkleče na patách, ale když to nevydržíš, taky se nic neděje, prostě se pohodlně a hlavně v klidu usaď a když to nepůjde, hlavně to nehroť, řekni si, že příště a v duchu si to vyříkej sama se sebou. Nech ty myšlenky plynout volně, nikam je nesměruj, nesnaž se soustředit za každou cenu.
(28.4.2011 22:17:06) Repe, meditace je skvělá věc, a tady budu otravná, .......ale........chvilku trvá, než se to člověk naučí. To, co píšu, je docela vhodná přechodná fáze pro první pomoc.
Zase, moje osobní zkušenost, ale než jsem se vůbec dostala k něčemu, co se snad dá nazvat meditací, "hrozně jsem se s tím nadřela", což taky zrovna nepřidá, ta přechodná fáze to usnadní. Samozřejmě nic proti meditaci, skvělá věc.
(28.4.2011 22:26:58) Ono také není třeba tlačit na pilu. Anápána je v principu velice jednoduchá. Člověk se prostě nějak pohodlně uvelebí, aby se mu dobře dýchálo. Může do lotosu, když to umí, a nebolí ho z toho nohy, muže sedět na patách, když ho z toho nebolí nohy, může sedět na židli, ležet na lehátku... prostě je to úplně jedno. A začne pomalým dlouhým výdechem. Dlouhým, ale ne zadržovaným. Plynulým. Až do "poslední kapičky vzduchu" (ale ne až tak, aby člověk začal lapat po dechu). A následuje opět pomalý a plynulý nádech, kde si dávám záležet, abych se nadechl nejdřív pořádně do břicha (bránice), potom do dolní části hrudníku (roztažení žeber) a potom do horní části hrudníku (zvednutí klíčních kostí). A až to mám, zase pomalý, kontrolovaný výdech. A nemyslím na nic jiného, než abych takto hezky a pomalu dýchal. A ono to po čase přijde...
(28.4.2011 22:35:19) Já bych ráda, ale prostě časově nevím kdy. Potřebuju na to být sama doma. Když syn odpoledne spí, dělá zase. Nick je spíš taková touha po časech, kdy jsem se Buddhismem zabývala - taky sjem si vybírala, co mi vyhovovalo.
(28.4.2011 22:38:59) Chápu, no nejlepší je to v noci, ale člověk zase musí taky spát. No ty bylinky nejsou časově náročné, tak u nich začni. Uvařit čaj se dá zvládnout skoro vždycky. Ono i u toho čaje lze vyšetřit chviličku k rozjímání, když k meditaci není vhodné prostředí - což je ta moje "skořápka" = vhodný čas a prostor.
(28.4.2011 22:40:44) Repulsion to bere hrozně zodpovědně, ale když kolem tebe někdo hledá levou zelenou ponožku, poslouchá metal, nebo podrobně vykládá o chovu kaprů Koi, medituje se docela blbě.
(28.4.2011 22:59:43) Dá se meditovat večer před spaním (pravda, pokud se nevěnujete jiné, zábavnější činnosti ). To je velice fajn. Jinak, když to člověk trošku zvládá, může meditovat prakticky kdekoliv - v metru, při práci... jsou to zase trochu jiné meditace, ale také pomáhají...
(28.4.2011 23:01:54) Kdo u vás dělá takové ty domácí práce jako vysávání, žehlení mytí schodů - při tom všem se dá opravdu skvěle meditovat. Já začal meditovat zcela přirozeně a amatérsky, ještě bez hlubších znalostí, když jsem byl v devadesátém roce a jezdil jsem tam s traktorem. Jezdil jsem po poli sem a tam... a přišlo to v podstatě samo...
(28.4.2011 23:06:37) Repu, meditovat před spaním - to bych musela aspon postupně usínat, ne usnout tak, že o tom ani nevím, sotva jsem dolehla na polštář.
Při domácích pracích je to super. Říkám tomu volné plynutí myšlenek, dobrá očista. Jj, to už nějaký ten rok neznám. Cokoliv dělám, jsem ve střehu - musím aspon jedním uchem poslouchat, jeslti si malý ve vedlejší místnosti ještě hraje, nebo už dělá, co nemá :-D A zamyslet se tak, že bych byla duchem nepřítomna, to si netroufám.
(29.4.2011 9:41:52) Jo - smutno je ti teď možná, ale ta postupně přicházející úleva je velmi příjemná, tomu můžeš věřit - přece jenom jsem mj. i zkušená matka. Možná se občas nostalgicky ohlídnu, nebo se vyděsím, že já, mladá a krásná mám takhle děsně starý děti.
Ne, neboj, není to tak strašný, spíš naopak, otevírají se další prostory.
(29.4.2011 11:14:09) Meditační technika, kdy dokážu "odbourat" tři otravná chlapiska, větší, než já a neustále se sápající po žrádle, čistém prádle a otravující dotazy, kde je to máslo, na které zrovan čumí do lednice, jak na hokejový zápas, by se hodila. Jenže se obávám, že na to bude i zen buddhismus krátkej.
(29.4.2011 15:23:57) Na dýchání se klidně vybodni, to chce prostě čas a prostor a když není čas a prostor, tak hledej i v těch omezených možnostech. Chlap oznámí, že jde meditovat a že to dělá v zájmu celého světa, nebo alespoň rodiny a je to. Ženská hledá možnosti, jak to udělat, aby to nikoho neomezilo, protože pokud je děsná hrdinka a udělá totéž, co chlap, bude jí to zbytečně hlodat jakožto příkoří, spáchané na někom jiném, prostě to tak je, takže v klidu, hledej, jak by to šlo, třeba omezeně. Už to hledání je pozitivní. a ................................NENÍ TO ÚKOL.....................je to možnost.
(29.4.2011 16:35:29) Padl na mě stesk. Venku je hezky, rád bych tam viděl pobíhat své děti. Ale jsou zavřené doma.
Tak tady sedím. Naštěstí jsem si včera opravil svůj pracovní stůl - je to takový starý psací stůl, co ségra našla snad někde na smeťáku. Ale je to poctivý velký dřevěný stůl, jaké už se dnes jen tak nevidí. Akorát dýha na horní desce byla hodně popraskaná. Tak jsem ji sloupl a nalepil na tu desku zbytky plovoucí podlahy a kolem dokola dal lištu. Tak mám včil stůl a podlahu v jednom dřevěném dekoru. Líbí se mi to. A dnes u toho sedím poprvé. Pracuju, poslouchám heavy-metal, a u toho hezký dýchám, i tu lásku se snažím prociťovat... aj tak sa móže...
Ten tvůj stůl je určitě úžasný! Já mám doma starý psací stůl po dědečkovi, po každé straně dvířka a za nimi na každé straně pět hlubokých šuplat. Je obrovský a krásný a hlavně, když u něj sedím, vidím dědu a babičku a vidím sebe, když jsem byla malá a dívala jsem se na dědu, jak u něj píše. Také má popraskanou dýhu, ale jen na pár místech, takže to zatím neřeším.
O meditaci, o mystice bych si ráda popovídala, ale je to pro mě dost intimní záležitost, takže takhle na veřejném fóru mi to rozebírat nejde.
(29.4.2011 23:43:19) Nevím, jestli jsem opravdu tak světlá výjimka mezi, muži, ale myslím, že až tak ne (alespoň pan Plzák mi v tom dává za pravdu). Moje životní zkušenost spíš praví, že ženy (nebo alespoň ta moje), si to „upozadění osobních potřeb“ víc uvědomují a vnímají to jako oběť, kterou si později chtějí vynahradit. Muži (nebo alespoň já) považují za samozřejmost, že když je třeba zaopatřit rodinu, vše ostatní jde stranou.
Moje největší starost po rozchodu byla vůbec nějak naplnit svůj čas, pokud jsem zrovna neměl práci. Před tím, než jsem začal žít se svou ženou, jsem pořád něco dělal a měl jsem pocit, že den má příliš málo hodin. Po rozchodu jsem to všechno musel znovu objevovat, protože jsem si úplně odvykl myslet na sebe a mít z něčeho radost a potěšení jenom sám pro sebe. Všechno jsem byl za těch 15 let zvyklý sdílet.
Asi před osmi lety mi děti rozbily obě kytary - španělku i elektriku. Takže jsem osm let na kytaru v podstatě nehrál (občas jsem to vzal do ruky u kamarádů). Takže loni v létě jsem si vybral pěkného Godina a k němu celolampové combo. Když jsem to poprvé zapojil, praštil do strun a vzduch prořízl první tón, bylo to skoro jako orgasmus...
(30.4.2011 14:52:13) Repulsion, já si myslím, že je to člověk od člověku. Můj manžel taky dělá. Ale když řekne, že ted bude dělat tohle, tak to tak je. Já si můžu říkat co chci, a je mi to prd platné, protože prostě rodina má jisté potřeby, ani pračka se sama nenaplní (a odložit to nejde, musí se prát podle místa na sušáku, takže odložení znamená, že se mi posune celý týden)apod. K tomu, já to nedělám jako obět s tím, že "tak, ted jsem dřela a ted chci náhradu", dělám to proto, aby ostatní byli spokojení, protože mám ráda doma klidnou atmosféru a v podstatě už tohle je odměna. Na druhou stranu, pokud nemůžu a chci si dát pohov, tak "jak je možné, že jsi unavená, já chodím do práce.... vždyt jsi doma, můžeš si dělat, co chceš... a pod. TAkže tak, jak to psala Grainne, tak to znám i já.
(28.4.2011 22:13:32) Myšlenky není moc dobré "zahánět", někde se mrchy usadí a páchají škody, takže se jí spíš snaž nasměrovat ven. Postupně, naráz to asi nepůjde.
(28.4.2011 22:39:51) Grainne, nejsou to myšlenku, co by byly pohřbené. Jsou už probrané ze všech stran, jsem z nich poučená, vlasntě je už nepotřebuju, jen jak se objeví spouštěč, všechny se zase najednou vyrojí...
(28.4.2011 22:43:17) ..........aha.......... Tak tohle je pro mě zase "chyba v mozku". Zkus si naprosto vědomě připustit, že je to cosi, jako programová chyba, mně už stačí si pomyslet, že mi zase "blbne mozek" a rychle to odezní. Taky to nejde naráz, ale docela to funguje.
(29.4.2011 9:39:37) Bylinky jsou potvory, stejně, jako aromaterapie. Na mně nic nefunguje tak, jak má, takže jsem tomu nejdřív nevěřila, ale tohle je zrovna takové docela nenáročné hledání - prostě zkoušet.
Když potřebuju zklidnění, tak heřmánek, meduňku, když potřebuju sice zklidnit nervy, ale zároveň být v činnosti - normální lidi to pijou před spaním
Jinak je dost dobrý se z toho vykecat - třeba tady, jednak to člověk dostane ven, druhak to občas nakopne i nějakému tomu pokusu něco s tím dělat, aniž by člověk měl pocit, že je to povinnost, kterou si musí odškrtnout - to se vždycky šprajcnu a nehnu s tím ani já, ani ty dobré duše okolo.
No ale zase vlastní zkušenost - když jsem schopná to dostávat ven, tak už dobrý, já mám ve zvyku to nejdřív důkladně "přežvejkávat" až skoro do umrtvení, to je nejhorší fáze.
(29.4.2011 14:38:27) Grainne, bylinkám dám teda ještě někdy šanci
Zkoušela jsem i to dýchání, a normálně mě to znervoznovalo, to pořád hlídat :-D
JInak s vykecáváním se mám jen ty nejhorší zkušenosti. 1. mluvím asi tatarsky nebo co, vždy se z toho udělá něco jiného, jako příklad jde uvést to, co zde psala Ráchel - Rep se zmínil o plánu napsat knihu a Ráchel napíše, že sama napsala tři knihy a kdyby o sobě měla mluvit jako o spisovatelce, hanbou by se propadla. Nevšimla jsem si, že by Rep, byt implicitně, někde vyjadřoval, že se považuje za spisovatele. TAkže takovéhle vkládání do úst...
a 2. lidi mají tendenci pak podle toho, co říkáš, posuzovat Tebe a vše s Tebou spojené. :-(
(29.4.2011 15:19:10) Siddhárto, na tohle prostě nereaguju, když se mi nechce, on je každej inteligent, když mu všechno funguje, vyvodí z toho, že všechno jde a ..............no tady je většina lidí nějak podezřele lepších, než tři čtvrtiny světa okolo. Složení diskusních témat tomu ovšem zas tak moc neodpovídá, no zřejmě si tu některé pusinky vynahrazují nedostatek vážnosti ve vlastní domácnosti, tak tu mentorují nad druhými, no. Neberu to vážně. Na druhé straně je tu pár celkem inteligentních bytostí, vidících docela realisticky svět okolo a schopných se vcítit do problémů jiných a to mi stačí.
(29.4.2011 23:22:06) Grainne, tady bych se úplně nesvěřila nikdy. Ale jak píšeš. A zažívala (už radši nikomu nic neříkám) jsem to spíš v osobním životě.
(28.4.2011 20:28:57) Proti mě ne, mourku Ale píšeš "ale" skoro na všechno, co tady hodím do placu "ale na to právě potřebuješ tu skořápku" a tak podobně.
(28.4.2011 20:36:01) Jo háááááá, aha. No to je zase můj způsob boje, nebo popiska pokusů. Některé se třeba nevyvedly, případně ne tak úplně dle mých představ a na něčem pořád pracuju.
To já tě tak doplňuju, případně ti rozšiřuju možný obzor, aby to bylo v tvé knize, nežádám.
(28.4.2011 19:59:38) Jasně, jak má někdo bipolární poruchu, tak buď v mánii nebo depresi. Ale nikdy, opravdu nikdy není normální...
Mimochodem, Ráchel, nemáš někdy pocit, že na silně věřící křesťanku je v tobě až moc nepřátelství a pýchy? Abys nedopadla jako otec Školalystikus... taková Tabitha mi prý vyprosila u pána Milost, a jednou se TAM spolu sejdem a bude nám fajn... z ní si vem příklad...
(28.4.2011 20:02:24) Repulsion, ty máš ale štěstí............tedy, já se pořád zmítám v tom, co to "tam" vlastně je a jestli "tam" je naprosto nezbytně nutné být. Zrovna vedle některých jedinců se mi být nechce, tak jak to případně bude se zasedacím pořádkem.
(29.4.2011 11:09:59) Dočítám... Mohl bys mi prosím přesně vysvětlit, z čeho jsi mou pýchu a nepřátelství vyčetl? Už jednou jsem se tě na něco takového ptala a odpovědi se mi nedostalo. Já jsem jaksi ochotná přehodnotit svůj projev, aby nepůsobil jinak, než to myslím, ale potřebuji konkrétní příklad, ne jen všeobecné vyjádření
(28.4.2011 22:17:10) V té rozjuchanosti je člověku asi fajn, jenže často naseká průšvihy a pak následuje mnohem delší období, které je skoro k nepřežití...
(29.4.2011 15:27:18) Takže mi tu zůstaly dvě „žačky“, z nichž jedné se furt něco nezdá, a tu druhou znervózňuje, když má kontrolovaně dýchat... No na tu druhou bych věděl, co - to v zenových školách v Japonsku dostane takový žák, který se nemůže řádně soustředit, pěkně jednu rákoskou, a hned to jde... Ale co s Tou první?
Posílám Vám srdíčka:
Jedno pro Grainne: Jedno pro Siddhártu: Jedno pro Stormer, kdyby se ještě ukázala, byl bych rád: Jedno pro Ráchel, ať pořád neprudí:
A tady je pár srdíček do foroty pro všechny, které jsem nejmenoval:
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
Sice bych opravdu rád, kdybys nějakého psychoterapeuta měla, ale na druhé straně si myslím, že ta moje mozaika opravdu nemá co pokazit. Žádné hrátky s hlubinnou psychologií apod. Praktické věci zaměřené na to, aby člověk žil na té "světlé staně života". 
) 
V její náručí
Objevte adrenalinový ráj! Dolní Morava nabízí zážitky, které jen tak někde nenajdete
Pivní slavnosti a výstava historických vozidelSvitavy 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Co se nese v leseTeplice 
Historické slavnosti Jakuba KrčínaJindřichův Hradec 
O PalečkoviKutná Hora 
Pivní slavnosti a výstava historických vozidel
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Co se nese v lese
Historické slavnosti Jakuba Krčína
O Palečkovi
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)