Kalali |
|
(13.4.2015 11:02:24) Když to má být něco nepříjemného? Např. chcete vědět, jestli tomu druhému doopravdy chutná, pokud u Vás ten člověk jí vyjímečně, a nehrozí, že mu opakovaně připravíte nevhodné jídlo, co nemá rád? Jestli se mu líbí Váš účes, oblečení, cokoliv, v čem si nejste jistí? Mám na mysli běžný společenský styk a hovor (ne blízkého partnera, u něhož očekávám, že budeme v pro mě důležitých věcech v souladu). Mluvíte pravdu, když nemáte třeba rádi učitelky, právníky, policajty a bavíte se s příslušníkem této profese o jeho práci, odpustíte si odsudky k profesi jako takové? Já byla vždycky krutě upřímná (i když velmi slušná) a vyžadovala to od druhých. Čím jsem starší, považuju za vyšší hodnotu ponechat si svůj názor pro sebe, a začínám to preferovat i u okolí. Dřív jsem nesnesla společensky korektní lidi, u kterých jsem tak úplně nevěděla, na čem jsem, právě proto, že byli lehce neurčití, nevymezovali se, udržovali takový obecně přátelský nic neříkající duch hovoru. Přišli mi neupřímní. Teď mi zase přijdou ti, co za každou cenu mluví pravdu (i když ji řeknou slušně a korektně), jako nepříjemní a egoističtí hulváti. Ovšem čím bližší vztah, tím víc upřímnost vyžaduju, i když vidím, jak si škodím a ubírám klid na duši, když chci znát skutečný názor druhého. Jak to máte vy?
|
radka | •
|
(13.4.2015 11:07:02) zraješ upřímnost ano, hulvátství ne každý má tu hranici jinde
|
Kalali |
|
(13.4.2015 11:13:40) Radko, a hranice u tebe v tomto případě: Oznámíš kamarádce, že sis koupila novou bundu. Čekáš od kamarádky, že ti ji upřímně ohodnotí nebo ne? A když řekne, jéé takovou bych si nekoupila v lepším případě, v horším ti upřímně řekne, že barva ti nesluší, že jsi v ní bledá. Je to hulvátství nebo upřímná snaha poradit kamarádce, aby se této barvě vyhnula. Příklad jsem si vymyslela, nestal se
|
Kafe |
|
(13.4.2015 11:14:51) Kalali - ten tvůj příklad bych už hodnotila jako hulvátství, protože takové rady mohla kamarádka dávat před tím, než byl nákup uskutečněn. Jedině že by sis ještě doma rozmýšlela, jestli si ji nechat či nenechat a cedulky by stále byly na svém místě.
|
|
radka | •
|
(13.4.2015 11:19:20) u kámošky by mi to nevadilo, byla bych ráda za radu, u známých asi už ano (ve smyslu co se do toho pletou) u mě asi dost záleží na tom, kdo mi to říká, někdo si to ke mně "může dovolit" a někdo ne
|
Kafe |
|
(13.4.2015 11:30:41) Když jsem své mamce ukazovala nový kočárek, komentovala to slovy: "A nebylo by lepší, kdyby měla boudička jinou barvu?" Já na to: "Fajn. Vem kočár, zaparkuj ho u popelnic, pak běž do obchodu a kup mi nějaký lepší!" Ona se samozřejmě urazila a vůbec jí nedošlo, jak pitomý ten její komentář byl, když už ten kočárek stojí v pokoji a když jsme si ho osobně s manželem vybrali.
|
Kudla2 |
|
(13.4.2015 11:39:04) Liško, tak úplně vhodný to nebylo, ale zase - pokud se vám kočárek líbil, tak proč tak moc záleželo na tom, aby se líbil i mamince?
(To je důvod, proč bych si takový názor na místě té maminky nechala pro sebe, ale na místě vašem bych se zamyslela, proč se mě to tak dotklo)
|
Kafe |
|
(13.4.2015 11:47:21) "Liško, tak úplně vhodný to nebylo, ale zase - pokud se vám kočárek líbil, tak proč tak moc záleželo na tom, aby se líbil i mamince?"
Kudlo - upřímně - bylo mi jedno, jestli se jí líbí či nelíbí. Zaskočil mě ten její komentář, že jí nedošlo, že pokud už něco změnit nelze, nikdo nestojí o takové nevyžádané rady. Kdybych s ní seděla před počítačem a prohlížela katalog kočárků, tak bych její názor ocenila. Ale nikoli v okamžiku, kdy už kočár stál v ložnici. Mamka si často stěžuje, že byl na ni někdo protivný a nepříjemný, ale já se vůbec nedivím. Její sociální inteligence je dosti mizivá.
|
Adelinkaa 1 dítě. |
|
(13.4.2015 12:11:12) Naprosto chápu Liško, jestli mě něco u mémamky drtí, když mě deptá s věci s kterými já nemohu v té chvíli nebo celkově vůbec nic dělat..Přiznám se, že teď jsem v takovém rozpoležení, že na negativní upřimnost nemám, vím, že vypadám hrozně atd..
|
jentak | •
|
(13.4.2015 12:15:13) Adelinko - a proč to mamince neřekneš? Když se tě nějak dotkne, tak jí to řekni tak, jak jsi to teď napsala.
|
|
|
|
|
Kafe |
|
(13.4.2015 12:06:47) Valkýro - on se někdo rád zaměřuje na negativa, přestože se dá prakticky na všem najít i něco pozitivního, takže člověk může být upřímný a zároveň se zachovat slušně. Takže když se někdo pochlubí novou bundou, která se mi vůbec nelíbí, můžu se alespoň zmínit, že má třeba šikovně řešené kapsy. Stejně mě nijak nedojímají fotky novorozených miminek, tak obvykle píšu komentáře typu: "Gratuluji! Je to pěkný kus chlapa!" Napsat, že je to krásné miminko, by mi nešlo přes prsty, protože krásná miminka se rodí jen mně.
Pokud mě ale kamarádka požádá, abych s ní šla koupit bundu, tak jí upřímně řeknu svůj názor, protože vím, že upřímnost očekává.
|
|
|
Fren |
|
(13.4.2015 12:14:00) tvoje reakce ale byla naprosto stejná jako její
|
Kudla2 |
|
(13.4.2015 12:15:14) Fren, to mě taky napadlo.
|
|
|
neznámá |
|
(13.4.2015 12:15:02) Tak ona nebyla zrovna milá, ale byla celkem umírněná, tvůj komentář byl trošku hysterický. Moje matka by se po něm taky urazila a já bych jí i chápala.
Moje matka, když slyšela jméno našeho budoucí dítěte pronesla "já jim nevěřím, dělají si srandu a nakonec dají něco hezkého".
|
jentak | •
|
(13.4.2015 12:18:53) Ale já celkem Lišku chápu, že vylítla - nevím, proč by se měla omlouvat poté, co její maminka měla nevhodnou připomínku. Možná že si příště podobné komentáře díky tomu odpustí.
|
neznámá |
|
(13.4.2015 12:28:19) Já bych teda řekla něco v tom smyslu, že zrovna z barvy jsme nadšený a moc se nám líbí. Liška zbytečně vylítla.
|
|
|
Ráchel, 3 děti |
|
(13.4.2015 14:25:32) mně připadá Liščin komentář docela vtipný
|
|
|
Berengarie |
|
(13.4.2015 13:22:23) Moje babi a částečně i máma mívají někdy podobné komentáře. Dřív jsem se jima zabývala, dumala nad jejich oprávněností, dumala nad tím, proč se ke mně tak chovají, byla na ně naštvaná, vymezovala jsem se, zdůvodňovala svůj postoj, natruc udělala opak, atd. Teď jsou mi jejich komentáře úplně jedno, emocionálně se mě prakticky nedotýkají, akorát je považuju za otravné (v tom smyslu, že zbytečně kazí ten krátký čas, který spolu trávíme). Je to hodně osvobozující.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(13.4.2015 17:03:48) Liško, tak to by se mnou vůbec nehnulo. Mám v tomto od své rodiny celkem školu, takže bych zcela v klidu odvětila, že ne, že jiná barva by nebyla lepší. Ale také znám lidi, které by to mrzelo nebo by se dokonce začali trápit, že vybrali špatnou barvu.
|
|
|
|
Fren |
|
(13.4.2015 11:27:19) já bych to brala jako upřímnost,za předpokladu,že jsem si tu bunda kupovala sama,ne s kámoškou.
|
|
Citronove koliesko |
|
(13.4.2015 11:37:38) Ja si neviem predstaviť situáciu kedy by som kamarátke povedala že som si kúpila novú bundu Plus väčšinou nemám názor na módu, nesledujem trendy, kupujem čo sa páči mne, klasiku, neriešim či sa niekomu páčim alebo aký na to má názor. Takisto nehodnotím oblečenie u druhého. Jedine ak som o to naozaj požiadaná a môj názor môže niečo zmeniť. Napr. nepoviem, neveste, že má škaredé šaty, aj keby chcela neviem aký úprimný názor, načo? Vyberala si ich podľa svojho vkusu, určite sa jej páčia, môj názor je nepodstatný, pochválim ak sa opýta, poviem že je nádherná, bez ohľadu na to ako naozaj vyzerá.
Čiže ak sa ma niekto opýta na môj úpriumný názor a viem že je pred podstatným rozhodnutím ktoré ovplyvní jeho život, snažím sa odpovedať pravdivo tak ako to cítim/vidím z môjho pohľadu. Neovplyvňujem, neriešim, nehodnotím.
|
Kudla2 |
|
(13.4.2015 11:40:05) Koliesko,
tak nějak.
Upřímnost v případě, že to může něco změnit, pokud ne, tak bych s tím byla spíš opatrná.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(13.4.2015 17:08:35) Koliesko, ano, pojímám to podobně: chce-li někdo poradit před důležitým rozhodnutím, poradím co nejzodpovědněji. Chce-li se někdo pouze ujistit, že si něco dobře vybral, pochválím v rámci možností - jak psala Liška, vždy lze najít detail, který pochvalu opravdu zaslouží. To považuji za sociální obratnost, nikoliv za neupřímnost.
|
|
|
Marika Letní |
|
(13.4.2015 11:46:56) Kalali - tu hranici mezi upřímností a neomaleností má každý jinde, podle toho jak je citlivý na to konkrétní téma.
Příklad s bundou - když se mi líbí, tak sama řeknu, že má hezkou bundu, že jí sluší. Ale nikdy neříkám, že kamarádce sluší, když si to nemyslím, prostě to jen nekomentuju. A když se mě kamarádka přímo zeptá, jak jí to sluší, tak odpovím upřímně, že nic moc a případně proč.
|
úča | •
|
(13.4.2015 12:09:19) Neptám se cizích nebo málo známých lidí, co si myslí o mém čemkoliv. Ale kdybych to udělala, beru to tak, že vyrovnat se s nepříjemnou odpovědí je můj problém. Spíš mě otravuje, když mě někdo "upřímně" informuje, či se impertinentně vyptává. Nedávno mě zastavila jedna bába od nás z baráku a normálně na férovku mi povídá: "Můžete mi říct, kolik vám vlastně je? My se o to doma hádáme."
|
Roya |
|
(13.4.2015 12:10:17) " "Můžete mi říct, kolik vám vlastně je? My se o to doma hádáme."" A kdo vyhrál?
|
|
Kudla2 |
|
(13.4.2015 12:11:14) účo,
mělas říct "je mi osumdesát, že na to nevypadám?"
|
úča | •
|
(13.4.2015 12:19:37) Kudlo, já jsem jí řekla, že je mi 56. Takže jsi to celkem trefila .
|
|
|
jentak | •
|
(13.4.2015 12:12:30) Dobrý - dcera mi zas říkala, že jedna paní z baráku se jí zeptala, jestli má prý vážnou známost, že se o tom bavila s dalšíma ženskýma a nemohou se dohodnout.
|
|
Žžena |
|
(13.4.2015 12:15:09) Já myslím, že i to ptaní se druhých je v problematice "upřímnost" důležitá kategorie. Protože existujou mraky otázek, na který taktní ohleduplný člověk upřímně neodpoví, respektive na které ani tazatel nechce ve skutečnosti slyšet upřímnou odpověď (no a někteří lidé jsou bohužel mistři v pokládání právě těchto dotazů). A já myslím, že je věcí sociální inteligence takové otázky neklást a neuvádět druhého člověka do rozpaků, do nepříjemné situace.
|
Berengarie |
|
(13.4.2015 13:26:44) Já myslím, že sociální inteligencí to tenhle typ lid není schopen zvládnout, protože moc jejich komplexů je silnější. Proto potřebují od okolí neustálé ujištění a to jim ho zpravidla poskytuje, i když si rozhodně nejsem jistá, že je to pro jejich dobro.
|
|
|
Lexi. |
|
(13.4.2015 13:43:48) "Nedávno mě zastavila jedna bába od nás z baráku a normálně na férovku mi povídá: "Můžete mi říct, kolik vám vlastně je? My se o to doma hádáme." "
- obdobně se mě před pár měsíci kdosi zeptal, v jakém roce jsem se narodila, považovala jsem to od něj za neomalenost, neboť mu do toho nic není, tak jsem odpověděla + já už ani nevím * ale no tak mi to řekněte, ne + já si to vážně nepamatuju, to už je tak dávno... a odkráčela jsem, kdo u nich doma vyhrál netuším
|
|
Ropucha + 2 |
|
(13.4.2015 17:12:05) "Můžete mi říct, kolik vám vlastně je? My se o to doma hádáme."
Takovou otázku jsem také párkrát zažila, lidem nešlo dohromady, že mluvím o docela velkých dětech. Tak jsem jim to po pravdě sdělila a bavila jsem se jejich zmatkem.
|
sovice |
|
(13.4.2015 17:16:14) Zábavné to je, když vypadáš mladší. Kdyby ti hádali jeden o deset a jeden o patnáct let víc, asi by to nepotěšilo
|
|
|
|
|
Limai |
|
(13.4.2015 11:53:59) Já neznám nikoho,kdo by měl potřebu oznamovat druhým,že si koupil novou bundu,kalhoty apod.Proč?To je nějaká mimořádná významná událost?Stejně jako neoznamuju okolí"dneska jsem měla k snídaní chleba s tuňákovou pomazánkou",tak neříkám "minulý týden jsem si koupila novou bundu."Bundu si snad občas kupuje každý,úplně mi uniká,proč někoho o takové skutečnosti informovat.Protože se chci pochlubit,že mám něco nového?Nebo že mám na bundu?Nebo aby byl kupující pochválen,že je schopný,když si dokáže koupit nějakou bundu?
|
jentak | •
|
(13.4.2015 11:57:28) Protože se chci pochlubit,že mám něco nového?Nebo že mám na bundu?Nebo aby byl kupující pochválen,že je schopný,když si dokáže koupit nějakou bundu?
- myslím, že se na to ptají ti, kteří si sami nejsou jisti, zda koupili správně a zda jim sluší. Není mi jen jasný, že pokud by dostali odpověď, že nesluší, co by se stalo - jestli by tu bundu dotyčný nenosil nebo jak?
|
jentak | •
|
(13.4.2015 12:03:41) Val - tak jim to vrať zpátky - na nějaké nechápavce to funguje.
|
Berengarie |
|
(13.4.2015 13:36:18) Možná to na nějaké funguje, ale u většiny myslím ne - ti si totiž užívají svou moc, kterou získávají díky tomu, že byli svým komentářem schopni u člověka vyvolat emocionální reakci.
|
|
|
|
|
Kudla2 |
|
(13.4.2015 11:59:14) Limai,
tak třeba že si myslím, že ta bunda byl skvělej kauf a moc mi sluší a chci se pochlubit?
|
jentak | •
|
(13.4.2015 12:00:09) Kudlo - tak pak nic neřeším a řeknu - hmmm, hezká.
|
|
Limai |
|
(13.4.2015 12:28:02) Kudlo,tak pokud mám jistotu,že mi ta bunda sluší,a cítím se v ní skvěle,tak není potřeba se o tom ujišťovat u ostatních,kteří to stejně mohou vnímat jinak.Třeba Bára se pochlubí Hance,aby se podívala,jak jí sluší krásná nová bunda,a Hanka si myslí,že takovou strakatou příšernost s nemožným střihem dlouho neviděla,a buď to neomaleně sdělí Báře,nebo to odbyde slovem....hmmmm...čímž dá najevo,že je bunda hnusná,případně se nevyjádří nijak.Takže Bára bude zklamaná a radost z bundy je v tahu.Stejně tak se asi nikdo neptá druhých,jak hodnotí jejich partnera,protože si myslí,že....a chtějí se pochlubit."Hele,Zuzko,co říkáš na Frantu?Dobrej,ne?Kus,co?Klofla jsem ho u Tří soudků.A jakej je borec v posteli,nechceš ho vyzkoušet,abys mohla ohodnotit,jestli nám to bude klapat?"
|
|
|
susu | •
|
(13.4.2015 12:01:12) Limai, já mám někdy z některých věcí takovou radost, že je mi příjemné ji sdílet s ostatními. Říká se - Sdělená radost, dvojnásobná radost, sdělená starost, poloviční starost.
A samozřejmě se to netýká úplně každé věci, kterou si koupím.
|
Kudla2 |
|
(13.4.2015 12:01:57) susu,
stran té radosti to mám taky tak.
|
susu | •
|
(13.4.2015 12:03:02) S tou radostí je to jednodušší než se sdílením staroatí, já vím.
|
|
|
jentak | •
|
(13.4.2015 12:05:43) Susu - a opravdu bys ocenila, když by někdo Tvůj kabát pak zhodnotil slovy - no teda, tos neměla dělat, zezadu vypadáš jak krabice, kabát měl být delší-kratší, vepředu ti to taky nesluší, mělas ho mít takový a makový, a ta barva - ta je skutečně šílená. Neměli něco lepšího? Takhle jsi vyhodila peníze k ničemu.
|
susu | •
|
(13.4.2015 12:08:56) jentak, to už není upřímnost, to je to hulvátství.
|
|
|
Limai |
|
(13.4.2015 12:53:27) Susu,jenže to je právě to,že ostatní tvoji radost sdílet vůbec nemusí,protože se jim to nelíbí.Kdybys měla radost z toho,jakou jsi uvařila vynikající houbovou omáčku člověku,kterému se z hub dělá blivno už jen při pohledu do atlasu,tak tvé kuchařské umění vážně neocení a ještě si bude myslet,že ti ani nestojí za dotaz,jestli je nějaké jídlo které nesnese,když už kvůli němu vaříš.Třeba mě se zvedá žaludek z vařené kapusty,nejen z chuti,ale i ze smradu a pohledu na ni.
|
susu | •
|
(13.4.2015 13:07:43) Lidi můžou sdílet radost, i když oni osobně danou věc nijak neprožívají. Klidně kamarádce pochválím omáčku, i když ji nebudu jíst, jen když uvidím, že ona je z ní šťastná. Klidně se budu radovat s kamarádkou, že jde na koncert, i když danou hudbu neocením, že jede na dovolenou, kam se těší, i když mě dané místo neláká, ... Můžu se přece s tím člověk radovat i tak a jsme ráda, když se lidi umí zase radovat se mnou z toho, co těší mě. Raduješ se s tím člověkem, ne z té věci.
|
|
|
|
neznámá |
|
(13.4.2015 12:11:57) Protože jsem z kupu nadšená a mám z něj radost je jedno, jestli to je kousek za pár korun nebo tisíc. Pokud se mi kamarádka (nebo kdokoli) "pochlubí" už koupenou věcí, tak jí pochválím dobrý kup, materiál nebo střih. Popřípadě, jak už to padlo, doporučím nějaký doplněk, který by tu katastrofu vylepšil. ALe nikdy jí neřeknu nic špatného, třeba že má v to má zadek jak pivovarskéj valach.
Jiné je, kdyby ještě nekoupila a chtěla s koupí poradit.
|
|
Lexi. |
|
(13.4.2015 13:47:21) "Já neznám nikoho,kdo by měl potřebu oznamovat druhým,že si koupil novou bundu,kalhoty apod.Proč?" - v rámci hovorů o ničem popř., co je nového, občas řeknu, že jsem koupila něco nového - nesleduji tím vůbec nic, jen aby řeč nestála Jedině když mám z koupě obzvlášť radost, nová věc je obzvlášť hezká, mívám potřebu svou radost ventilovat i před jinými - nedělám to často
|
|
|
Joana | •
|
(13.4.2015 12:16:58) Pokud jí oznámím, že mám novou bundu, neočekávám žádný názor. Pokud chci na něco názor, položím jí otázku.
|
neznámá |
|
(13.4.2015 12:17:51) Tak to já teda očekávám pochvalu.
|
|
|
|