| Zasjaj. | 
 |
(22.7.2020 1:26:12)
Libik,
no nedotkla, ja jsme daleko vlastne i kvuli tomu, ze to blizko neslo. Skoncilo mi stypko v Nemecku, mela jsem se vracet, kdyz prisel zase jeden takovej dopis - od otce, iniciovany matkou - a ja jsem se bala vratit, bala jsme se, ze tomuhle nebudu schopna celit, vedela jsem, ze vola na me prazske pracoviste ...rekla jsem si, casem to prejde, sem se sice dovola, ale nemluvi nemecky 
Zvlastni je na tom vsem, ze jsem si s ni vzdycky mela co rict, couravaly jsme spolu Prahou po vystavach, chodily do Divadla hudby a do Ilusionu na filmy s Burianem, mely jsme svy mista, ja ji mam proste rada, mam s ni soucit, chci ji pomoci nebo jakkoli potesit. Takze jsme desitky let, co jeste zil otec, pri kazde navsteve nechala sproste urazet sebe, myho muze, navic i ohrozovat svy zamestnani, kazdej, kdo se s ni setkal, od pribuznych pres kamarady az po kolegy, se dozvedel, ze ji beru penize a ublizuju fyzicky (jako jak bych to asi mohla delat, ze). A lidi ji to veri, protoze ma dokonalou postavu, hadry a vyjadrovani, kam se na ni v tom vsem hrabu. Az teprve pred par lety jsem uz prestala posilat darky, protoze to desitky let vypadalo tak, ze napr. kamaradka z detstvi, po navsteve u nas v US, donesla mnou zakoupeny darek k mame domu, kamaradime se od zakladky, ze jo, a pak mi volala uplne zdesena, Zuzko, mne je to strasne trapny, ale vis, co mi tvoje mama zacala rikat? No nevim a ani vedet nechci...to zrovna jeste nebyla ani stara, ani nemocna, mela nekolik nemovitosti, manzela, milence a luxusni hadry...Jako ja chapu, ze nechapes, protoze ani ja to nechapu.
|
| K_at |
|
(22.7.2020 5:48:23)
Zasjaj, to je smutný. A děsný. A k vzteku. A nejsi v tom sama. A vím, jak vypadá, když se dítě od takový matky neodstrihne.
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(22.7.2020 7:14:25)
A neni psychicky nemocná?
|
| Zasjaj. |
|
(22.7.2020 15:48:20)
Katko,
nevim, zdravy  tohle chovani neni urcite.
No sbevzdelavala jsem se cetla jsem o tom nejen popularni literaturu, kecala s kamoskou psycholozkou, ktera ma mnoho let terapeuticke praxe. Narcisticka osobnost je nelecitelna.
|
|
|
| angrešt |
|
(22.7.2020 11:10:16)
Zasjaj, to je děsný :(
Ale musím říct, že jedna z Tvých vět mi nechtěně připomněla něco vtipného :) Kdybys to nenapsala, ani bych si to neuvědomila. Jak píšeš, že volala k Tobě do práce. Moje matka totiž do mé práce nevolá, to jí asi tak nějak dochází, že by nemělo náležitý efekt a byla by poněkud za blázna ona (už to dříve absolvovala, když volala tátovu šéfovi a vykládala mu, jaký je její muž vůl, tak to nějak náležitě nevyznělo  ). Takže k mému soukromí se snaží dostat způsoby imitujícími "náhodu" Když jsem dala v zimě výpověď, přirozeně ji popadla touha jít mému (bývalému) šéfovi spolupřikyvovat, jaká jsem úděsná husa, jíž je štěstím se zbavit. A tak vzápětí se sbalila a vyrazila do obce, kde můj bývalý šéf bydlí, a snažila se mu ochomýtat před domem a "jako ho potkat". Jenže jak dlouhá léta systematicky tajím maximum informací o sobě a víceméně něco uteče jen přes moje bližní (které přirozeně nemůžu nutit k nějaké mlčenlivosti, na to nemám právo), tak... netušila, že jsou dvě obce téhož jména, jen s jiným druhým přídomkem (jak se občas obec jmenuje prvním jménem větší obce a pak ty malé okolo mají druhé jméno za tím, typu Malé Přílepy - Teplá stráň) a vystoupila z vlaku o stanici dřív Takže se chválabohu ochomejtala před nějakým podobným domem o pár kilometrů vedle... a pak mi frustrovaně vynadala, že kvůli mně to nedokázala přesně najít...
|
| angrešt |
|
(22.7.2020 11:37:30)
Greto, ta situace, kdy se na mě čílila, že informace nebyly přesné, byla tak groteskní, že se tomu nešlo nesmát
Když jsem kdysi dávno šla s několika kamarádkama puťák do Klatov a procházely jsme asi v 11 večer Sepekovem, tak tam uprostřed ulice byla skupinka lidí a dělali si táborák v popelnici. Když jsme to užasle komentovaly, tak se k nám jeden z nich otočil a řekl "To víte, každej máme svý radosti"
Tak holt každej máme svý radosti, no. A moje matka má radosti z těhle prazvláštních věcí, času na ně zřejmě nelituje, tak ať to má... 
|
| Koníček mořský | 
|
(22.7.2020 11:52:03)
Mám trošku v přímém přenosu v zaměstnání podobnou matku kolegyně. Neustále ji pronásleduje, diriguje a kritizuje. Kolegyni bude padesát. Bohužel to podědila a stejně se chová ke svým dětem .
Někdy si říkám, špatně jste si ty matky vychovaly ...
|
| K_at |
|
(22.7.2020 12:35:36)
Koníčku, "špatně jste si ty matky vychovaly.. "??? To je co? Jakože když máš nějak praštěnou matku, tak si za to můžeš sama?
|
| Monty | 
|
(22.7.2020 13:50:32)
Kat,
když máš praštěnou matku, můžeš si sama za postoj, který k tomu zaujmeš.
Moje sestra se s matkou neustále hádá, každou chvíli je jedna na druhou uražená a "nemluví" spolu, já jsem vzala jako fakt, že je máti svérázná a víc to neřeším ani neprožívám. 
|
| K_at |
|
(22.7.2020 13:53:12)
Monty, tak bohužel povahu si úplně nevybíráme. A rozumově leckdy člověk ví, jen emoce si jedou dle svého..
|
|
|
| libik | 
|
(22.7.2020 13:59:11)
Kat, pokud matka není škodič z nějaké své frustrace nebo psychopatie, ale jenom má nějaké svérázné představy, které prosazuje, tak nejde o "výchovu" matek, ale přijetí matky, tak jak se mi stala.
A do toho se vejde poslouchání miliardy rad a názorů s vlídným úsměvem a předpokladem, že si to stejně udělám podle sebe a nemusím se s nikým hádat.
Matka těžko vymůže od dospělé dcery, aby si lépe uklidila, jinak se oblékala nebo si vzala Pištu Hufnágla.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(22.7.2020 14:12:04)
jj taky razím tuhle teorii
pokud vím, že je moje matka manipulantka a vím, jak se jí to přihodilo, vím, co ji formovalo a že to jinak neumí, zařídím se podle toho... dám jí to, co potřebuje, občas jí "vyhubuju" jako děcku, občas ji pochválím jako děcko, vím, proč dělá to, co dělá, nijak mě to nezraňuje... teda ne, že by to občas nenaštvalo nebo nelezlo na nervy, ale nedotýká se mě to bytostně, nevnímám to jako újmu nebo útok na sebe... a jednoduše ji miluju takovou jaká je - možná není fér, že ji vnímám spíš jako dítě, ale nějak nám to vyhovuje oběma 
stejně tak vím, jaký je táta, pochopila jsem spoustu jeho "podivností", objevila v sobě mnohé z jeho povahy a náš vztah se krásně usadil ve vzájemném respektu, kdy jeden na druhém vidíme chyby, jichž se oba dopouštíme, ale víme, že nemá cenu je řešit natvrdo, spíš jemně naznačit směr... nehádáme se, maximálně si sdělujeme postoje i naše vztahy jsou teď naprosto v pohodě
|
|
| sovice | 
|
(22.7.2020 14:33:44)
Já si při těchhle debatách vždycky vzpomenu na "vnitřní dítě", které jsem absolvovala... A soudím, že každá matka v dítěti nějaký ten šrámeček zanechá. Takže (když odhlédnu od těch, co způsobí velké a hnusné šrámy) tam tehdy byli lidi s matkami, které byly chladné a nemazlily se s dětmi, i dítě, které si stěžovalo, že bylo muckáno pořád a že mu to dodnes prostě vadí. Děti, které byly příliš kontrolovány, i děti ponechané příliš napospas, což vnímaly jako nezájem. Děti, frustrované nátlakem rodičů kvůli výkonů, i děti, frustrované absencí podpory a nátlaku. Děti nucené do studií i děti nucené do zaměstnání...
Vždycky jsem si představovala, jak budou jednou psycholožkám vykládat moje děti o mně
Dospělý člověk bez velkých traumat by měl být schopen brát rodiče, jací jsou, nechat jim ve svém životě prostor, ale neponechat jim řídící pravomoce ani vlastní odpovědnost. O tom dospělost je
|
| Monty |
|
(22.7.2020 14:42:46)
"Dospělý člověk bez velkých traumat by měl být schopen brát rodiče, jací jsou, nechat jim ve svém životě prostor, ale neponechat jim řídící pravomoce ani vlastní odpovědnost. O tom dospělost je."
Sovice,
 
|
|
| Zasjaj. |
|
(22.7.2020 15:41:55)
Sovice,
to jo, posledni dobou mi prislo, ze zrozeni samo o sobe je to "underlying" trauma, zazitek separace sebe od sveta okolo nas. Zadna laska, pece, dokonalost sama tenhle bolestny pocit separace nepreklene ale vnimate to jako malo nebo moc hlazeni, pece, kontroly, cokoli.
|
|
|
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(22.7.2020 15:57:10)
Angrest,
no jo, kazdej mame svy radosti. Ale dycky si rikam, kdyz triletakova radost je dupat ostatnim do babovicek a houpacky nebo hezky si hrat ho nebavi ani trochu, tak je moje zodpovednost mu tu radost proste znemoznit. I kdyz fakt realne trpi, ze nemuze na hriste, no nemuze.
S dospelejma to neni jinak, nemuzeme jim umoznit radovat se za kazdou cenu. Justice o tom vi svy
|
| A. Andrs | 
|
(22.7.2020 17:15:10)
Justice o tom ví svy,...
PB dej mi trpělivost nebo budu potřebovat dobrého právníka.
|
|
|
|
|
| libik |
|
(22.7.2020 11:26:47)
Angrešt
|
| angrešt |
|
(22.7.2020 11:38:28)
libiku, díky, ale ono je to fakt postupem času tak mimózní, že... že vlastně ani nevím, no Zas kde bych jinak brala zábavné historky, že
|
|
|
| Zasjaj. |
|
(22.7.2020 16:38:26)
Angrest,
to je neuveritelny, jak jsou ty schemata totozny. Otec me matky to delal taky, ji ne, ta ho nekompromisne odstrihla uz v sestnacti, ale dospelemu synovi. V me praci to bylo, kdyz jsem mela tak rok, dva po skole, takze samozrejme v ocich vedeckych pracovniku duchodoveho veku jsou to jeste decka, ti doktoranti. Takze to bylo neco jako prosim vas, vzdyt vy jste jiste taky matka, ja o ni mam takovej strach, ona Zuzanka byla dycky takova hodna a poslusna, dobre se ucila, samy jednicky nosila, a ted si predstavte, tohle. Jezismarja, co???? No, predstavte si, ja mamm o ni takovy starosti, to vite, je nase jedina, vsechno vzdycky jen pro ni, vsechno jsem ji dali, vsech - no, a ted tohle!!! Propana, co se stalo???? No dostala se do hrozne situace (vlivu zlych lidi, manzela, islamskeho statu dosad cokoli ...v tvem pripade tezke nemoci) je uplne mimo, nevi, co dela, uplne ji vymyli hlavu, ublizuje nam, hrozne nam ublizuje, ani vam to nebudu lict, jak moc, a manzel uz je nemocnej, a ona byla vzdycky jeho vsechno, to vite, jediny dite, vsak to znate, strach o ty nase robatka!!! myslim to s ni dobre, vzdyt kdo jinej, jeji vlastni mama, vsak jste taky matka, znate to! vy mi jiste pomuzete ji nejak nenapadne nasmerovat, pomoci ji zbavit se manzela
Pani laborantka, veku me matky a s jedinou dcerou myho veku, mi to tak nak nastrela. A prej, ta tvoje mama snad vubec neuvazuje, copak nechape, ze te takhle nadobro ztrati? Ale chape, chape, ale ona o MNE vubec nestoji, vite, ona stoji pouze o to me stoprocentne ovladat.
Nejvic bolestny a vlastne ponizujici je, ze ja o svou matku bohuzel stale stojim.
|
|
| Zasjaj. |
|
(22.7.2020 16:38:27)
Angrest,
to je neuveritelny, jak jsou ty schemata totozny. Otec me matky to delal taky, ji ne, ta ho nekompromisne odstrihla uz v sestnacti, ale dospelemu synovi. V me praci to bylo, kdyz jsem mela tak rok, dva po skole, takze samozrejme v ocich vedeckych pracovniku duchodoveho veku jsou to jeste decka, ti doktoranti. Takze to bylo neco jako prosim vas, vzdyt vy jste jiste taky matka, ja o ni mam takovej strach, ona Zuzanka byla dycky takova hodna a poslusna, dobre se ucila, samy jednicky nosila, a ted si predstavte, tohle. Jezismarja, co???? No, predstavte si, ja mamm o ni takovy starosti, to vite, je nase jedina, vsechno vzdycky jen pro ni, vsechno jsem ji dali, vsech - no, a ted tohle!!! Propana, co se stalo???? No dostala se do hrozne situace (vlivu zlych lidi, manzela, islamskeho statu dosad cokoli ...v tvem pripade tezke nemoci) je uplne mimo, nevi, co dela, uplne ji vymyli hlavu, ublizuje nam, hrozne nam ublizuje, ani vam to nebudu lict, jak moc, a manzel uz je nemocnej, a ona byla vzdycky jeho vsechno, to vite, jediny dite, vsak to znate, strach o ty nase robatka!!! myslim to s ni dobre, vzdyt kdo jinej, jeji vlastni mama, vsak jste taky matka, znate to! vy mi jiste pomuzete ji nejak nenapadne nasmerovat, pomoci ji zbavit se manzela
Pani laborantka, veku me matky a s jedinou dcerou myho veku, mi to tak nak nastrela. A prej, ta tvoje mama snad vubec neuvazuje, copak nechape, ze te takhle nadobro ztrati? Ale chape, chape, ale ona o MNE vubec nestoji, vite, ona stoji pouze o to me stoprocentne ovladat.
Nejvic bolestny a vlastne ponizujici je, ze ja o svou matku bohuzel stale stojim.
|
| Zasjaj. |
|
(22.7.2020 16:54:35)
Diky, Greto, to je povzbuzujici. Jo v jedny beletristicky knizce jsem cetla, ze naka terapeutka radila opustene zene neprestat milovat toho, kdo ji opustil. Najednou mi to secvaklo, vlastne jakakoli jina rekce je zase jen vytesneni jinou emoci nebo potlaceni a casem zase vypluje na povrch v jinych nevyrovnanych vztazich.
Sis, musim jit delat.
|
| A. Andrs |
|
(22.7.2020 17:21:31)
Jak se tady často píše, že už jsme dospělé a to co nám provedly nase maminky už není pro náš život důležité, tak jsem teď četla, že pokud proběhne nepřijetí matkou nebo různé jiné patologie tak se nevyvinou určité části mozku.Talze si to skutečně může nést člověk celý život.
|
|
| K_at |
|
(22.7.2020 17:22:36)
Gréto, chci to psát celé odpo. A nešlo to. Že můžu mít v hlavě racionální pochopení a náhled na dětství, rodiče atd. Na rodinnou konstelaci. Ale emočně tomu dát jen to, co je vhodné, to mi přijde jako mnohem větší a těžší krok. Určitě souhlasím, že znát tu historii a vztahy podmínky života rodičů je rozhodně cesta k přijetí a pochopení. Ano. Ale bolet, trápit to může ještě dlouho. A nejhorší asi je, když je člověk v háji (opravdu složité situaci) a zoufale by potřeboval oporu, a ono to prostě neexistuje. Nejde, nelze. To musí být moc těžký. Vidím to kolem sebe.
|
| K_at |
|
(22.7.2020 17:46:53)
Valkýro, řeknu ti to takhle - vykvajzni se na matkukou, na chlapa i s prominutím teď na sebe. A pokud je něco, co můžeš udělat pro dceru, tak to UDĚLEJ. To, co pro tebe máma neudělala. Ty můžeš. Holka tě potřebuje, přijde mi, že moc.
|
| K_at |
|
(22.7.2020 18:00:02)
Valkýro, ono to nemusí být o svěřování. Možná potřebuje cítit, že je tvoje. Že jsi tu pro ni, a že ji miluješ takovou jaká je.
|
| -Velšice- | 
|
(22.7.2020 18:19:17)
 Valkyro, to by ve mne vyvolalo totez co u tebe.
|
|
|
|
| K_at |
|
(22.7.2020 18:53:45)
 Gréto, opět 👍 Cítím frustraci jak prase, a to to jen čtu. Holky mi je líto.
|
| -Velšice- |
|
(22.7.2020 18:59:23)
Kat, mne je v te rodine lito vsech. Tam je to dum smutnych lidi,kterym prolitl zivot mezi prsty :-(
|
| K_at |
|
(22.7.2020 19:03:57)
Velšice, no, dospělí už jsou hodně dlouho dospělí. Ona je na začátku. Měla možnost to nějak překročit. A já chci věřit, že to zvládne. Ale.... Přála bych ji to moc. Valkýře taky.
|
|
|
| -Velšice- |
|
(22.7.2020 19:07:51)
Valkyro, ja bych te chtela videt. Popisujes sama sebe jako obludu a ja tomu neverim. Jsi chytra a verim, ze i hezka zenska. Jen si zabredla v situaci, z ktere ti nejde vylezt ven :-(
|
|
| K_at |
|
(22.7.2020 19:10:30)
Valkýro, promiň, teď to možná poseru, nechci tě zadupat, nebo bejt hnusná, i když se to tak asi jeví. Uvedomuješ si, že sama se sebou se pereš, bojuješ, řešíš. Ale chceš, aby tě dcera přijímala s naprostým nadhledem a úplně a zcela? Ve věku 19, 20, 22, 23 nebo kolika let?
|
|
| Len | 
|
(22.7.2020 20:16:48)
Valkyrko, ona byla hodne mlada a evidentne znacne vymyta svou babickou, nemela bych ji to za zle, to nebyly jeji vlastni myslenky, ktere tohle zpusobily. A opravdu, jak pise Marka, jsou spousty zen, ktere jsou silne a stastne, neni duvod na tom zjevu tak strasne stavet. Ja sama jich znam opravdu dost a vzhledem k tomu, ze jsem naopak cely zivot stihla, tak ti rikam, ze na tom opravdu stesti nestoji. Ja bych tedy utla vztahy s narcistickymi osobami a trosku zkusila ten vztah s dcerou napravit, ono to casem pujde, zvlast, kdyz se nebude s babickou moc stykat.
|
| ...j.a.s... |
|
(22.7.2020 20:20:51)
Lepím to náhodně.
Val, pokud ti dcera říká, že kdybys jí měla ráda, tak by ses snažila zhubnout, víc uklidit doma... atd. Můžeš se na to dívat i tak, že pro tvou dceru je asi hodně těžké tě stále vidět nespokojenou v tom době - přejídající atd. Ona to říká asi neomaleně, ale je to spíš o tom, že má o tebe starost a že jí asi dost drtí ta atmosféra, ve které žiješ. Cítí, že ti v tom není dobře a chtěla by mít spokojenou mámu.
|
| Martina Bergerová |
|
(23.7.2020 1:08:55)
"Val, pokud ti dcera říká, že kdybys jí měla ráda, tak by ses snažila zhubnout, víc uklidit doma... atd. Můžeš se na to dívat i tak, že pro tvou dceru je asi hodně těžké tě stále vidět nespokojenou v tom době - přejídající atd. Ona to říká asi neomaleně, ale je to spíš o tom, že má o tebe starost a že jí asi dost drtí ta atmosféra, ve které žiješ. Cítí, že ti v tom není dobře a chtěla by mít spokojenou mámu."
Asi tak. A navíc v tom možná je úzkostnej strach, že tato rodinná zátěž čeká i ji. Ty výčitky si jde opravdu vyložit i jako "mám zadek staženej strachy, že dělám tytéž chyby jako ty, mám stejnej vzorec řešení situací, je mi moc líto, že nejsi šťastná a že i já nevím, jak to ve svým životě uhrát". To proto možná ten "distanc" od tebe. Je to hloupý, nezralý, ale pokus se jí to odpustit.
|
| NovákováM |
|
(23.7.2020 1:24:26)
Nevím, co k neomalenosti vede Val dceru.
Mně jsi, Valkýro, milá. Získala jsem dojem, že jsi příjemný člověk, se kterým bych se ráda potkávala i přátelila. Možná jen internetový dojem, to nepopírám.
Mám ale taky podobnou kamarádku (podobně se projevující - nevím, jaká jsi ve skutečnosti), podobně semletou jak rodinou původní, pak manželstvím... kolem padesátky se začíná mátořit. Mám radost, že to můžu sledovat a malinko i přispět.
Mne ta pasivita a odevzdanost tak trochu dráždí a je mi to spíš líto.. takový potenciál.. taková úžasná žena a tak semletá okolnostmi.
Je to asi jako s hubnutím (mým). Teoreticky vím všechno, prakticky... ehm :-D
Takže chápu, že když není síla a vůle, bojuje se těžko, na straně druhé -není to jedno, to by se tím člověk netrápil a nezabýval. Zajímalo by mne jaká motivace by pohnula tímhle vnitřním vesmírem.
No držím pěsti.
|
| Martina Bergerová |
|
(23.7.2020 1:38:34)
"Zajímalo by mne jaká motivace by pohnula tímhle vnitřním vesmírem."
Říct si o pomoc, hledat ji. Definovat svůj problém, s odborníkem to rozplétat, být připravený na to, že to bude bolet. Ulevit si, upustit od starých zátěží. Pomalu se "vrátit sám k sobě". OPRAVDU TO CHTÍT ZMĚNIT.
Že prý nikomu není naloženo víc, než zvládne, podle vesmírného managementu.
|
| Alena |
|
(23.7.2020 8:18:05)
To neni motivace, ale reseni. Motivace se casto hleda podstatne hure.
|
| Martina Bergerová |
|
(23.7.2020 11:56:06)
pravda 
taky se mi to psalo lehkou rukou, což se stává, když člověk píše něco, co stojí za prd, uznávám
|
|
|
|
|
| Martina Bergerová |
|
(23.7.2020 1:27:19)
"Nejvíc se vozíme po svém okolí pro prohřešky, ze kterých bolestně sami sebe viníme." četla jsem někde.
Dosadila jsem si tehdy do té rovnice sebe a lidi ve svém blízkém okolí, kteří mě brutálně s**ou (ale nemám k tomu racionálně důvod) - fakt to platí.
Tvá dcera sice kritizuje tebe, možná od hlavy až k patě, ale nejspíš se zlobí hlavně sama na sebe.
|
|
|
| K_at |
|
(23.7.2020 5:51:37)
Marťasino, tak "modří vědí", že váha, vzhled a pořádek jsou zřejmě zástupné problémy.... A matky se řeší. Nebo rodiče. Jen vám o tom broučkové neříkali. 😂
|
| libik |
|
(23.7.2020 6:49:02)
Kat, nevyjádřila jsem se přesně. Pochopitelně, že se rodičové řeší, jejich názory, nároky, zásahy do života dítěte, nakonec Rodina je toho důkazem.
Ale jestli tu někdy bylo téma "moje matka je moc tlustá na to, abych s ní někam šla", tak ať se propadnu do západního Německa.
|
|
| A. Andrs |
|
(23.7.2020 8:34:07)
Libiku, mas pravdu. At napise komu vadilo, ze jeho maminka mela kila navic.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.7.2020 9:24:08)
valkýro, tak snad aspoň v něčem tě dcera překročila, když došlo na rozchod poté, co se k ní partner zachoval takhle hnusně
jakožto někdo, kdo obléká větší velikost než ty, musím tě ujistit, že tvé problémy neplynou z toho, že jsi tlustá, ale z toho jak sebe sama vnímáš
|
| libik |
|
(23.7.2020 9:26:54)
Rose, vnímám malý rozdíl mezi
A navíc teď se tohle reálně ASI stalo, že jí to vpálil její partner ..
A navíc teď se tohle reálně stalo, že jí to vpálil její partner ...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.7.2020 9:33:44)
libik, já vím, byla to taková (nefér) zkratka
(valkýra je mi virtuálně velmi sympatická, je mi líto, jak se pořád trápí a na druhou stranu mě hrozně "štve", jak se v tom celé roky plácá a nedokáže se odstřihnout a přijmout, že nezáleží na podivných hodnotách její matky a že její manžel není morální arbitr, kterým by se měla řídit... kdyby se dokázala od tohohle oprostit, její sebevědomí by mělo šanci se rozvíjet a dost možná by s překvapením zjistila, oč snadnější by pak měla život)
|
| libik |
|
(23.7.2020 9:51:34)
Já mám Valkýru ráda i v reálu a snad se nenaštve, když řeknu, že není žádný uzlík nervů bez radosti ze života.
Na Rodině na mě ale občas působí jako červená na býka, padesátiletá uvzdychaná ženská, co "měla samé jedničky, ale skončila jenom v kanceláři a narostla jí za ta léta prdel"
Valkýrko, miláčku, na a co, takových je
|
| Ropucha + 2 | 
|
(23.7.2020 10:08:05)
Pevalo, jak které.
Určitě existuje ten typ, co píšeš, šprtky bez sklonů ke kreativitě a přemýšlivosti.
Ale člověka může v životě semlít ledacos, může prostě nemít kariérní ambice, může dát přednost rodině nebo jiné seberealizaci ... Myslím, že i velmi chytří lidé zůstávají v životě neviditelní, ono nejde jen o nadání, ale o celkové osobnostní nastavení a životní okolnosti.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 10:23:21)
Pevalo, třeba já osobně se netrápím, ale řekněme vnímám, že mě již od dětství předbíhají lidé díky píli a ambicím, které já postrádám.
A člověk si to trochu vyčítá, zda neměl více zabrat, když dostal do vínku předpoklady, v tom Valkýře rozumím.
|
|
|
| sovice |
|
(23.7.2020 10:22:20)
Ropucho,
mě tohle hodnocení dětí a dělení na "mechanické netvůrčí šprtky holčičky, ze kterých stejně nic nebude" a "tvořivé chytré chlapečky, na které jsou ve škole zlí, ale ti prorazí" hodně prudí (OK, vím, že o chlapečcích jsi nic nepsala, ale je to hodně vidět ve školních debatách).
Za prvé mi to připadá vůči těm holčičkám urážlivé. Proč "šprtky", proč ne pracovité, cílevědomé?
Za druhé jistá imho nezanedbatelná část "jedničkářek" naší generace skončila neviditelná v kanclech i proto, že jsou ženy, měly nějaké rodiny, o které se staraly (případně ještě starají), jsou na ně kladeny i jiné nároky, jimž nějak dostály - viz mnoho debat v genderu. Zatímco ti chlapci, co prorazili, to nezřídka učinili minimálně s velkou podporou rodiny, někteří na její úkor.
Ano, vidím u dívek určitou (větší než u chlapců) míru ochoty "dělat, co se ode mne čeká", někdy z přesvědčení, někdy z bezradnosti; ale to nesouvisí imho ani s inteligencí ani s kreativitou, ale s výchovou a postojem společnosti. (doplňuji - a od jistého věku možná i s testosteronem)
|
| libik |
|
(23.7.2020 10:27:39)
Sovice, jistě je genderový problém v tom, že jedničkářky jsou z části ve feminizovaných oborech, nicméně pravdou zůstává, že spoustu školních sígrů, co jejich matky měly žaludeční neurozu, jakmile se řeklo škola v obavě, co zas bude, si vede nad očekávání a mnohdy i lépe než chlapečci jedničkáři, co je tehdejší škola dokázala dostat do mantinelů vzorných okrajů a ořezaných tužek.
¨
Nejde o to, že holčičky byli netvůrčí, ale o to, co škola požadovala a za co hodnotila.
|
| sovice |
|
(23.7.2020 10:41:46)
libiku, to jo, ale ne každý jedničkář/ka je zároveň pilný/á, pak taky mi vadí to shazování "šprt/ka"...
Kdyby každý dělal, to co se od něj pracovně čeká, a dělal to pilně a usiloval o to, aby to bylo správně, ubylo by mi mnoho pracovních potíží.
Problém těch usilovně se učících jedničkářů obojího pohlaví (ano, mezi dívkami jich bývalo výrazně víc) je imho spíš problém motivace k této činnosti - známka, snaha vyhovět okolí, nezklamat ho... škola málo podporuje prostou touhu něco se naučit, dozvědět, poznat; často se primárně hledají a rovnou trestají chyby. Ale to je na jinou debatu, už tak jsme daleko od ťafek matkám.
|
|
| Rodinová | 
|
(23.7.2020 10:42:44)
Libiku, ja to tak nevidim, z mych spoluzaku kluku jednickaru jsou doktori a pravnici (zjednodusuju, taky stavari, HRove, inzenyri ... ) a flakaci ze zakladky a gymplu jsou neviditelni ...
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 11:22:10)
Rodinová, tak mezi mými spolužáky to bylo úplně modelové, holky se snažily o jedničky více než kluci, na ZŠ i na gymplu.
Lékaři, právníci a inženýři jsou dneska z kluků dvojkařů (ba i trojkařů) a z holek jedničkářek.
Neznám žádného kluka jedničkáře, který by následně nevystudoval a nebyl "nic".
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 11:04:52)
"co škola požadovala a za co hodnotila."
No a s tím souvisí, jaké osobnosti jsou nejlépe schopné se tomu přizpůsobit.
|
|
|
|
|
| sovice |
|
(23.7.2020 10:10:24)
Já ty jedničky vydřené neměla, taky jsem v kanceláři.
Ale neměla jsem dost drivu ani ambicí, něco tedy jo, to se uplatnilo po ukončení VŠ, ale s mateřstvím se mi ochota se přetrhnout kvůli práci jaksi povytratila.
|
|
| Monty |
|
(23.7.2020 10:48:52)
Tohle tady furt čtu a nějak mi to úplně nesedí s realitou… na Rodině se furt dělají nějaké kariéry a lidi jsou megaúspěšný (ať už mají jedničky nebo propadají), a já vždycky přemýšlím, v jakým ghettu to žiju, když bych megaúspěšný spočítala na prstech jedné ruky, a kdybych měla počítat jen ty megaúspěšný, co si to vydobyli přes nějaké obtíže a překážky kladené jim do cesty, tak by to možná… při dobrý vůli… nejspíš mohl být jeden člověk.
Jaký prosím vás máte kritéria pro úspěšnost, potažmo "megaúspěšnost"?
|
| Monty |
|
(23.7.2020 11:14:20)
Val,
ale to ani není tak o penězích, peníze samy o sobě nejsou žádná známka úspěchu. Beru za úspěšnýho třeba vědce, co se podílí na nějakým užitečným a smysluplným výzkumu s výsledky, o kterých se minimálně v rámci oboru ví a jsou akceptované, a ti se většinou v penězích netopí… spíš je to pro mě ta výjimečnost, těžko brát za úspěch to, že je někdo inženýr nebo právník, když jsou jich v součtu mraky a naprostá většina jich je úplně stejně neviditelná jako ti řadoví zaměstnanci v kanclu.
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2020 11:29:42)
Monty, takže to, že právník a inženýr musí studovat 5 let VŠ neznamená úspěch? Myslím, že kdybys za sebou měla vystudovanou VŠ, tak bys takhle pitomě nepsala, protože bys věděla, kolik úsilí je potřeba dotáhnout pětileté vysokoškolské studium.
|
| Monty |
|
(23.7.2020 11:38:13)
jas,
je mi líto, ale pro mě to úspěch fakt neznamená.
Úspěch mám spojený s něčím mimořádným a výjimečným, ať už to pro mě osobně má význam nebo ne. Např. ve sportu, který mě fakt vůbec nezajímá beru, že vyhrát zlatou na olympiádě dejme tomu v plavání je úspěch, přeplavat nejrychleji z party kamarádů rybník na vsi nikoli.
|
| Rodinová |
|
(23.7.2020 11:41:13)
V tom pripade neznam osobne uspesneho nikoho
Mozna az synek ziska tu Nobelovku...
|
|
| libik |
|
(23.7.2020 12:06:57)
Ještě je otázka, jestli úspěch znamená spokojenost aneb jestli nemůže být úspěšný (šťastný) i náš oblíbený skladník ve šroubárně
Já tu nechci hlásit nic o úspěšných, prostých a chudobných šťastlivcích, ale k čemu jsou úspěchy, když je člověk furt nasranej nebo ve strachu
|
| A. Andrs |
|
(23.7.2020 12:15:03)
Pro mě je synonymem úspěchu Valkýra. Už jsem to tady jednou psala. Z mého pohledu má vše, čeho já v životě už nikdy nedosáhnu. Škoda, že je nespokojená, to to samozřejmě kazí.
|
| libik |
|
(23.7.2020 12:18:06)
ToAr, já ti musím sehnat nějakého ženicha, napadaj mi hned dva
|
| Martina Bergerová |
|
(23.7.2020 12:55:52)
u Toar to dopadne dobře, jen co si konečně potyká se slovem "zadaná", to už je kousek od "zasnoubená"
Valkýře je potřeba najít přítele, nebo rovnou dva, jednoho na víkend, druhého na všední dny - pak bych chtěla vidět, jak by se tvářila její matka
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.7.2020 12:17:47)
jsem tlustá, s mizerným příjmem, bytem v paneláku na maloměstě za prahou, zdraví nic moc, nic, co by se dalo připočítat k úspěchu
takže jo, ač na úrovni (nebo pod?) skladníka ve šroubárně, jsem spokojená (a šťastná, ale pšt, to se neříká, neb osud si rád pohrává se šťastnými lidmi )
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.7.2020 12:35:15)
greto, to se mi líbí, přát úspěch místo štěstí
štěstí je pro mne něco intimního, co vlastně nikdo neumí u druhého pojmenovat, tak jak to druhému přát nebo hodnotit...
úspěšně něco dokončit nebo konat, je výstižnější, jen to v tom našem pojetí (jazyk, kultura...) už zavání měřitelností... a dokonce si ani nemyslím, že by v našem pojetí bylo totéž "být úspěšný" a "úspěšně uvařit"... a je to ohromná škoda - štěstí (a i úspěch) se (pro mne) skládá z malinkých střípků
|
| Martina Bergerová |
|
(23.7.2020 12:57:23)
manžel je IQ skoro šedesát??
|
|
|
| Len |
|
(23.7.2020 13:01:42)
Greto, to je u nas taky. Akorat pro mou dceru cile nikdo nestanovoval, protoze nevedeli. I kdyz cile v socialni oblasti mela take. Syn mel stanovene cile ve vsem a jo, oslavuje se jakkykoliv uspech. Myslim, ze v tom tkvi mnohem vetsi sebevedomi vetsiny naroda, Anglicanka s postavou Valkyrky by se oblekla na maturak dcery do tech nejupjatejsich satu, slusne se spolecensky unavila a tancovala az do rana, vyfotila by se s radosti.
|
| Lassiesevrací |
|
(23.7.2020 13:04:58)
"Anglicanka s postavou Valkyrky by se oblekla na maturak dcery do tech nejupjatejsich satu, slusne se spolecensky unavila a tancovala az do rana, vyfotila by se s radosti."
Přesně tak to je.
|
|
| Liaa | 
|
(23.7.2020 13:47:33)
Len, nejupjatějších, nebo nejupnutějších?
|
|
|
|
|
|
| Lassiesevrací |
|
(23.7.2020 12:52:50)
Asi bude i rozdíl mezi úspěchem jednorázovým a celkovou úspěšností v životě. Člověk může dosáhnout nějakého úspěchu, ale ne o každém takovém člověku bych tvrdila, že je v životě úspěšný. Jako teď ta krasobruslařka, co spáchala sebevraždu. Zemřela mladá, trpěla depresemi, rozhodně bych nechtěla, aby některé z mých dětí bylo takto "úspěšné".
U mě je úspěch dlouhodobá životní spokojenost. Toho se možná dosahuje hůř, než některých těch věcí, kterým ostatní tleskají.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 13:37:29)
"k čemu jsou úspěchy, když je člověk furt nasranej nebo ve strachu"
Libiku, v takovém případě podle mě k ničemu, jedině k tomu vnějšímu obrazu.
Já se také nechci schovávat za kyselé hrozny, protože jsem nic světoborného v životě nepředvedla, ale schopnost být šťastná, vyrovnaná a pokorně vděčná bych za společenský úspěch neměnila.
Kdyby to tak šlo všechno dohromady, to je pak člověk opravdu borec.
|
|
|
|
| Alžběta174 |
|
(23.7.2020 13:59:50)
Jas, předpokládám, že Monty psala o úspěšných hlavně v souvislosti s tím, co psala Valkýra. A sice kolik je kolem ní (Valkýry) úspěšných lidí. Pak Montin příspěvek, resp. otázka, úplně sedí. Fakt Valkýra považuje za úspěšné všechny spolužáky, co vystudovali práva, techniku, ekonomku atd? Já je taky považuji za zcela normální, vůbec o nich nesmýšlím jako o úspěšných jen proto, že vystudovali VŠ a běžně pracují v oboru. A píšu i o sobě, mám vystudovaných pět let VŠ.
|
| Monty |
|
(23.7.2020 14:42:35)
Val,
ty v tom vidíš pohodový život a bereš to za úspěch… ale tohle je zrovna taková ta hraniční „finanční úspěšnost“, kde zas o tak velkou pohodu nejde, protože ti to neumožňuje vytvářet žádné obr rezervy a jsi na tom příjmu poměrně silně závislá vzhledem k reálným výdajům. Zvlášť kdybys to brala pro sebe jako jednotlivce. Dokud jsem byla na všechno finančně sama - vzhledem k oboru, který je každou krizí zasažený poměrně zásadně – tak ten propad z 40+ na půlku byl všechno jiný, jenom ne „pohodový“.
Jak už jsem tu psala mockrát, pokud budu měřit úspěšnost penězi, tak nikdo, kdo se nemůže zítra sebrat, na všechno se vykašlat a zároveň si udrží stávající životní standard až do konce svých dnů finančně úspěšný není. Kdo musí pracovat, je otrok systému, bez ohledu na to, jak je v něm aktuálně nízko nebo vysoko.
|
|
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2020 14:57:40)
Valkýro, ty tady často operuješ nějakýma jedničkama ze ZŠ nebo SŠ, ale co znamenají jedničky v dospělosti? Nic. Jedničky ze ZŠ, SŠ v dospělosti nikoho nezajímají, takže je blbost od nich odvozovat nějaký dosažený úspěch v dospělosti. Fakt se vykašli na mantru, že jedničkáři se mají uplatnit na pozicích xy. Přijde mi, že část své reality odvozuješ podle toho, co ti vštípila matka, když jsi byla na ZŠ nebo SŠ.
Já bych ještě pochopila, kdyby ses divila, že někdo s diplomem z prestižní zahraniční VŠ dělá popeláře, ale v hluboké dospělosti vytahovat jakési jedničky ze ZŠ/SŠ?
|
| K_at |
|
(23.7.2020 15:17:43)
Jas, bereš mi to z klávesnice. Valkýro, vidíš sebe a svůj život matčiným zrakem. Přejala jsi její vidění sebe, její hodnoty. Ale ty jsi někdo jiný. Potenciál máš.
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2020 15:28:26)
Kat, jedna věc je vidět se matčiným zrakem a druhá vidět se matčiným zrakem jako holka na ZŠ nebo SŠ. Je škoda, že se Val tolik drží toho, co jí kdo řekl skoro před 30 lety a ještě podle toho, jaká byla před 30 lety (věk střílím od boku) odvozuje nějaké věci dneska. Absurdní.
|
| K_at |
|
(23.7.2020 16:09:53)
Jas, jak se to vezme. ..
.... Ty 1 tehdy byly ",ten úspěch". A myslím si, že i Valkýra ví, že prostě je chytrá holka, a že by i tu práci potřebovala mít nějak jinak položenou.
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 16:33:07)
Kat, ano, také to tak vidím.
Děti se za mého dětství hrozně moc hodnotily přes školní prospěch (a nejsem si jistá, nakolik se to změnilo), není divu, že jedničkář získal pocit, že je úspěšný a perspektivní.
Takže je asi změna, dospívat s pocitem úspěšnosti a následně se vyrovnávat s životní neúspěšností.
Obzvlášť, když si je člověk vědom svého potenciálu, který nedokázal proměnit, musí to být náročné.
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2020 16:52:11)
Valkýro, ale kdyby ses odprostila od toho, co ti nakukala matka, tak jsi mohla být úspěšnější a s jedničkama by to vůbec nesouviselo.
Čteš vůbec to, co píšeš?
Máma a všichni kolem řekli xy.
Tak já už jsem v nic jiného než xy nedoufala.
Tvé problémy v práci nebo v životě přece nesouvisí s nějakýma dávnýma jedničkama, ale s tím, že dogmaticky žiješ podle toho, abys naplnila matčino stupidní proroctví.
|
|
| libik |
|
(23.7.2020 17:25:45)
Valkýro, opusť čtrnáctiletou Valkýru a její samé jedničky, myslím, že to bude zásadní krok vpřed.
Naprostá většina lidí (včetně jedničkářek) žije své "neúspěšné" životy, chodí normálně do práce, z práce a těší se na víkend, představa, že je měl objevit Hollywood (nebo adekvátní vědecký ústav) je opustí maximálně do 30 let.
|
|
| libik |
|
(23.7.2020 17:43:08)
Ještě bych řekla, že úspěchu dosahují lidé, kteří mají vyhraněný zájem, za kterým si jdou navzdory protektorským matkám.
Otázka.
Valkýro, co tebe zajímalo tak, že dodnes lituješ, že v tom oboru nepracuješ?
|
| Monty |
|
(23.7.2020 18:10:04)
Libiku,
lidé s vyhraněným zájmem zas většinou nemívají ty samé jedničky. Možná na základce, ale těžko na střední. Vyhraněný zájem totiž sežere poměrně dost času, který už pak logicky nelze věnovat tomu, co je mimo tento zájem.
Jako matka vyhraněného dítěte tak nějak nechápu, proč by mu (natož mě) mělo záležet na jedničkách z předmětů, které jsou mu víceméně u prdele, zejména přihlédneme-li k faktu, že nepoužívané vědomosti, za které kdysi někdo někde dostal jedničky jsou v tahu mnohdy i druhý den po udělení jedničky a po letech zcela stoprocentně.
|
| libik |
|
(23.7.2020 18:47:20)
No vždyť, já jsme tím chtěla říct, že pokud jsem jedničkář(na ZŠ), ale tak nějak nevím, co chci, težko očekávat v něčem nějaký úspěch
|
| Monty |
|
(23.7.2020 18:57:03)
Libiku,
však já to jen rozvedla, pochopila jsem, jak to myslíš. A když jsem u toho popřemýšlela, jestli znám nějaké nevyhraněné jedničkáře, co by dosáhli zářných (nebo jakýchkoli jiných) úspěchů, dospěla jsem k názoru, že neznám. Ale já teda obecně neznám moc lidí, co by jeli v jedničkách a něco z toho odvozovali, ať už v čase jedniček nebo jako nějaké predikce do dospělosti. Že se podle jedniček ze základky cokoli pozná do budoucna, to jsem poprvé četla až tady.
|
| angrešt |
|
(23.7.2020 19:04:58)
Monty, a tak to pozor, považuju sama sebe za úspěšnou i přesto, že jsem byla jedničkářka
|
| Monty |
|
(23.7.2020 19:06:12)
angrešte,
nevyhraněná?
|
| angrešt |
|
(23.7.2020 19:08:21)
Ups, těžká otázka...
Zahraněná do několika hran
|
| libik |
|
(23.7.2020 19:11:16)
No spíš renesanční (precizní a poctivá v mnoha oborech)
|
|
|
|
|
|
|
| . . |
|
(23.7.2020 20:17:02)
"Vyhraněný zájem totiž sežere poměrně dost času, který už pak logicky nelze věnovat tomu, co je mimo tento zájem.
Jako matka vyhraněného dítěte tak nějak nechápu, proč by mu (natož mě) mělo záležet na jedničkách z předmětů, které " ho nezajímají
ale blbost, nadané dítě nevěnuje obdržení jedniček žádný čas navíc (kromě školy a nutných úkolů-prací-seminárek, které musí napsat tak jako tak, ať na 1 či na 4), který by mu chyběl pro jeho zájmy (ať školní či mimoškolní). Je pravda, že mu na těch jedničkách nemusí záležet (někdy ano, pokud je potřebuje k přijetí na konkrétní navazující školu).
A pak taky existují lidé vyhranění do mnohostěnů. V čem pak v dospělosti dosahují objektivně oceňovaných úspěchů záleží víceméně na náhodě. Nebo nejdřív to pak to. Nebo současně vícero oblastí.
|
| libik |
|
(23.7.2020 20:42:35)
Slupko, tak já jsem neměla na mysli, samozřejmě, děti geniální.
jen jsem chtěla říct, že lkaní na téma "neúspěch" má logiku poté, co po pilném celoživotním úsilí o to proniknout do nějakého oboru, zasáhne vyšší moc.
|
|
| Monty |
|
(23.7.2020 21:48:35)
To si fakt nemyslím, že v rámci střední školy nedá žádnou práci mít furt samé jedničky, zvlášť tedy v předmětech, které jsou mimo okruh zájmu studenta. Navíc, jak už jsem uvedla, nevidím důvod proč o ně vůbec usilovat.
Možná ale máme každá jinou představu o tom objemu času a práce, spojené s "vyhraněností". Je fakt, že kdyby mému dítěti stačilo to, co se od něj chce na jedničku, měl by toho času na pro něj nezajímavé předměty fůru.
|
| . . |
|
(23.7.2020 21:59:33)
Objem času a práce jsem ohraničila vším mimo školu - tedy nepředpokládám, že by se vyhraněnec svému zájmu věnoval i během nudnějších hodin předmětů, které ho neberou (i když i to někdy lze a přesto mít z toho nudného za jedna).
|
| Monty |
|
(23.7.2020 22:12:12)
...,
když chceš mít z jakéhokoli předmětu za jedna, musíš mu věnovat nějakou pozornost. Je fuk, jestli stačí "dávat pozor" nebo si musíš občas něco přečíst.
A k druhé části příspěvku - ano, třeba moje dítě to tak dělá, na některé předměty ani nemá sešit, nebo ho má, ale jsou v něm poznámky z něčeho úplně jiného. Prostě nevidí důvod, aby usiloval např. o jedničku z ruštiny nebo ZSV, a já s ním v tomto směru úplně souhlasím.
|
| Stará husa |
|
(23.7.2020 22:24:11)
Monty, ja jsem sla na gympl, protože jsem právě nebyla vyhraněná. Měla jsem dobře známky, protože mě celkem zajímalo všecko kře matriky, fyziky, chemie a deskriptivy, ale i z těch jsem chtěla mít co nejlepší známky, protože jsem nechtěla před ostatními vypadat jako blbec. Za trojky a horší jsem se strašně styděla. Přiznávám, že jsem asi byla divná, ale všechny mé kamarádky byly stejné. Trojka na vysvědčení byla pro mě černá skvrna na mém charakteru. Když to bylo z matiky,snaž jsem to přežila, z češtiny, ruštiny, angličtiny nebo dějepisu bych to asi šíleně obrecela a mé nízké sebevědomí by se prádlo do pekla.
|
| Monty |
|
(23.7.2020 22:54:38)
Stará huso,
jinej vesmír. Asi neznám jediného člověka, co by v rámci všeobecného studia usiloval o výborné výsledky ze všeho, co se v rámci studia probírá. Možná je to tím, že neznám moc lidí, co by nebyli v tomto věku vyhranění minimálně co do nějakého směru. Lidi, co uvažovali o humanitním studiu neusilovali o jedničky z matematiky, ti, co přemýšleli o technice nestáli o jedničky z dějepisu apod.
|
| Okolík | 
|
(23.7.2020 22:57:27)
Monty, moc takových studentů nebude, ale existují.
|
| Monty |
|
(23.7.2020 23:02:51)
Okolíku,
zjevně existují, já Huse věřím, že taková studentka byla, ale též se domnívám, že to bude značně menšinový jev.
|
|
|
| Stará husa |
|
(23.7.2020 23:04:01)
Monty, já ještě chodila do školy kde se příliš nepsaly písemky, byly jen čtvrtletní a pololetní kompozice, většina známek se získávala zkoušením u tabule. A já jsem měla moc nízké sebe sebvedomi, abych ustala situaci, že tam budu stát jako tvrdý y a nebudu umět odpovědět. Cítila bych se trapně před tím kantorem i spolužáky. Ale já jsem měla výbornou paměť a většinu učí a jsem si zapamatovala ze školy tak jsem tomu učení nemusela věnovat moc času.
|
|
|
| Alena |
|
(24.7.2020 1:42:37)
Trojka na vysvědčení byla pro mě černá skvrna na mém charakteru. " Si rikam, jak musel bejt clovek vymytej skolometskym okolim, ze se dostal do stavu, kdy uveril na souvislost mezi znamkou a charakterem (nebo skolnim hodnocenim a vzdelanim). A jeste podle toho hodnoti ostatni. Tak snad to byl jen znak socialismu a dnesni deti maji vetsi davku sebevedomi.
|
|
|
| . . |
|
(23.7.2020 22:29:25)
Monty, nechce se mi zabředávat do další marné debaty a jakkoli se vyjadřovat k tomu, co jak dělá tvé dítě, ale ještě jeden názor napíšu:
Být přítomen v hodině nejen fyzicky (tedy "dávat pozor") mi nepřipadá jako usilování.
|
| Monty |
|
(23.7.2020 22:40:37)
...,
a co je to jiného než usilování, když mě daná věc nezajímá? Když budu fyzicky přítomna na přednášce o vyšívání a nebudu mít o vyšívání sebemenší zájem, proč bych usilovala o to, abych si z té přednášky cokoli odnesla?
Dítě na střední škole si bohužel nemůže vybrat, na které hodiny bude chodit a na které ne. Tak tam chodí a buď usiluje o to se něco dozvědět (mít jedničky), nebo to má na salámu. Mimo Rodinu je to celkem běžný a řekla bych i normální jev.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Marta. |
|
(23.7.2020 17:46:30)
Valkýro, můžu se zeptat....měla jsi samé jedničky i na SŠ nebo mluvíš o jedničkách na základní škole?
Jedna z mých dcer měla samé jedničky jak na ZŠ tak i na SŠ, ale vůbec to neřeší a ani já jsem to neřešila. Věděla jsem, že je velmi nadaná, jedničky jí nestály žádné velké úsilí, dostala se na vysněnou VŠ, kterou teď dokončuje.Je vdaná a má miminko. O známkách na ZŠ ani na SŠ se v rodině vůbec nebavíme. Mám doma velký vzorek dětí, takže mám i syna, který měl na gymnáziu 4 z několika předmětů, které ho vůbec nebavily. Ten na VŠ nešel, živí se programováním a letos mi oznámil, že začne studovat VŠ dálkově. Je šťastně ženatý a má taky miminko. Tím chci říct, že známky nejsou tak důležité, důležité je, jak člověk pak naloží se svým životem. Já považuji svého syna se čtyřkami a dceru s jedničkami za úspěšné.
Vím, že je pro tebe těžké se od toho pohledu matky oprostit, ale možné to je.
|
|
|
| Monty |
|
(23.7.2020 16:50:45)
Ropucho,
pořád se děti hodnotí podle známek, však je toho plná Rodina. Kdo nemá samé jedničky, není studijní typ, čímž je jinými slovy řečeno, že je úplně blbej.
Rozdíl oproti dřívější době vidím v tom, že za dob mého dětství se děti s horším prospěchem nebraly jako "neúspěšné", ale jako děti, co se budou výhledově živit spíš rukama než hlavou. Tehdy na tom ještě nebylo nic tak strašného, spíš naopak. Toužilo se mnohem víc po tuzérových profesích než po "kariéře" v kanclu za tabulkový plat.
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 17:22:17)
Monty, děti s horším prospěchem byly mnohem více "odepsané" než dneska, trojkař nemohl pomýšlet ani na maturitu, ten odcházel na učiliště.
Dneska se mu řekne, že známky nic neznamenají, sežene se mu doučování a protlačí se na gymnázium.
Pravda je, že učební obory režim protěžoval a studium mimo technických oborů a medicíny nijak zvlášť nepodporoval, nicméně rodiče toho pana inženýra nebo pana doktora ze svých jedničkářů asi dost chtívali mít.
Na kadeřnice, číšníky a automechaniky mířily možná pragmatické typy, ale že by to byl zase takový všeobecný sen, to si nemyslím.
|
| petluše | 
|
(23.7.2020 17:36:52)
Ale spousta z nich si udělala maturitu na tom ucnaku. Šlo to.
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 21:43:01)
Petluše, ano, byly i učební obory s maturitou.
Ale nejsem si jistá, že měla stejnou váhu jako maturita ze střední školy nebo z gymnázia a že umožňovala studium VŠ.
|
| . . |
|
(23.7.2020 21:53:31)
Maturita z učňáku umožňovala studium na VŠ, mám dva kamarády důchodového věku, kteří takto jsou inženýři.
|
| Okolík |
|
(23.7.2020 21:56:14)
Stále umožňuje...
|
| . . |
|
(23.7.2020 22:02:37)
Okolíku jasně dneska stopro, ale dotaz byl tuším na tehdy, kdy leckdo musel nejdřív na učňák z kádrových důvodů.
|
| Okolík |
|
(23.7.2020 22:53:21)
. . - šlo to vždy, od té doby co vznikl paskvil - učňáky s maturitou ...
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 22:04:02)
.., vida, tak to jsem si už nepamatovala, jak toto přesně fungovalo.
|
|
|
| petluše |
|
(23.7.2020 21:55:14)
Můj bratr to vzal přes automechanik s maturitou na ČVUT a zvládl to.
|
|
|
|
| libik |
|
(23.7.2020 17:45:08)
Ropucho, to zas není pravda, největší limity byly v rodinné anamnéze nepřátel dělnické třídy. Po roce angažovaného angažmá na pracovišti nebo učňáku šlo jít k "výšinám"
|
| Pole levandulové | 
|
(23.7.2020 18:58:35)
libiku, přesně tohohle byl živý důkaz můj otec. Rodinná anamnéza ke studiu nevhodná, ale on měl svůj cíl, takže po základce se vyučil v Kladně na hutích, kam denně dojížděl z Prahy, aby se po návratu z vojny dostal na Helichovku na grafárnu, kde byl suverénně nejstarší a násladně na FAMU, kteroužto vystudoval s červeným diplomem i s dvěma dětmi za zády a celý život se/nás pak úspěšně živil svým oborem na volné noze.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 21:28:31)
Libiku, kádrování mělo silný vliv v generaci našich rodičů,
tam se opravdu studovalo/nestudovalo podle ideologického profilu, u nás už se na to tolik nehrálo.
|
|
|
|
|
|
|
| angrešt |
|
(23.7.2020 19:00:34)
Úspěch pro mě je výsledek soutěže a srovnávání se - nikoli ale s okolím, nýbrž sám se sebou. Je to schůzka se sebou samotným po nějaké době.
I ten zmíněný "feťák na ulici" bude nesmírně úspěšný, pokud dokáže dostat závislost pod kontrolu tak, aby byl sociálně kompenzovaný.
A někdy je ten úspěch viditelný tak navenek, že si ho všimne i okolí, a to je pak taková ta mile lichotivá úspěšnost, kterou si asi dost lidí představí na první dobrou:)
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(23.7.2020 22:27:00)
Úspěch pro mě je dělat to, co mě bavi a uživí a nekoliduje s rodinou našla jsem to už ve 30 letech po MD takže jo, jsem uspesna a spokojená se zivotem
|
|
|
|
|
|
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2020 14:50:05)
Alžběto, já si myslím, že je škoda a možná i divné dávat úspěch pouze do spojitosti s Olympijskou medailí nebo Nobelovou cenou.
Pro mě je úspěch vystudovaná VŠ, uplatnění v oboru, spokojený život. Ať už člověk vystuduje VŠ nebo ne, tak musí vynaložit dost velké úsilí, aby třeba měl práci v nějakém oboru, založil vlastní samostatnou domácnost, pak třeba rodinu... To vše jsou věci, které nemusí na prahu dospělosti zvládnout každý, a proto je považuju za úspěch. Zároveň za úspěch považuju i úspěšné studium VŠ, protože to není hned a člověk tomu musí dost dát a musí se třeba i omezovat. Skloubit studium VŠ a vlastní dospělý život taky není zrovna jednoduché.
Pokud tohle všechno vyškrtneme, jakože to úspěch není, tak jak to potom dokážeme ocenit?
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 15:02:44)
Jas, souhlasím, já osobně vnímám úspěch podobně.
V mých očích je úspěšný každý člověk, který je samostatný (ne všichni jsou, i v dospělém věku), který umí nést zodpovědnost za sebe, za své vztahy, rodinu, svou firmu apod..
Tedy úspěch nikoliv jako nějaký mimořádný počin, ale jako schopnost postavit se na vlastní nohy a se ctí obstát v životě.
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2020 15:17:28)
Ropucho, mě právě překvapuje, že ten úspěch má někdo jen v kategorii mimořádného počinu Nobelovky nebo Olympijské medaile...
Přitom v normálním životě je velký rozdíl, zda je někdo feťák žijící na ulici nebo pracující člověk stojící na vlastních nohách.
|
| Monty |
|
(23.7.2020 15:20:55)
jas,
ale tak málokdy - a možná vůbec nikdy - si pod nějakým obecným pojmem představí všichni totéž. Úspěch, krása, zážitek, láska... to všechno má velmi široké možnosti, jak dané pojmy vnímat.
|
| ...j.a.s... |
|
(23.7.2020 15:25:15)
Monty to jo, ale zas mi přijde divná ta přílišná redukce. Dokážeš třeba ocenit normální úspěch? Tj. všechno, co nespadá do kategorie Nobelovky a Olympiády?
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(23.7.2020 15:33:29)
když o někom řekneš, že je to úspěšný člověk, vždycky to bude odvislé víc od toho, co považuješ za úspěch ty sama, než od toho, co ten člověk dokázal...
naši rodiče jsou spokojení, podle nich jsme úspěšné všechny tři -
nejstarší je spokojená, má domeček se zahrádkou, pracuje z domu, jezdí po světě
já mám spokojené manželství, tři krásné zdravé děti, vlastní bydlení
nejmladší je spokojená, má vlastní domeček, dobře placenou práci, jezdí po světě služebně
každá žijeme naprosto odlišným způsobem života, ničeho významného jsme nedosáhly, máme své limity, své trable, ale prostě v očích našich rodičů jsme úspěšné
no a jako neúspěšného vnímají našeho bratrance - ve 40 letech žije u rodičů, střídá zaměstnání, protože ho nic nebaví, dluhy bude splácet ještě nejméně 15 let, díky čemuž si vydělá sotva na kapesné, nechává se podporovat mámou, jakýkoliv prachy navíc prohraje v pokru... doma nic neudělá, má pocit, že jsou rodiče povinni se o něj starat...
|
|
| Monty |
|
(23.7.2020 15:34:06)
jas,
nevím, asi vůbec neuvažuju v kategoriích "úspěch" a "neúspěch". Nebyla jsem vychovaná v prostředí, kde by se hrálo na úspěch, a sama ani nemám povahu na to, abych se nějakým "úspěchem" zaobírala. Je dobrý, když se člověku něco povede, ještě lepší je, když z toho má radost, pak ještě o kousek lepší je, když z toho má radost nebo užitek víc lidí... ale "úspěch" v téhle rovině nemám ve slovníku. Nepoužívám ho na lidi a jejich životy. "Úspěch" může mít výrobek na trhu v tom smyslu, že se na něm hodně vydělá. U lidí to takhle hozený prostě nemám.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 15:44:15)
Jas, podle mě je rozdíl uspět ve smyslu obstát celkově v životě, jak popisuji, a uspět ve smyslu mimořádně vyniknout nad ostatními a dosáhnout nejvyšších pozic v konkurenci.
To druhé je více vidět a více se to společenský hodnotí.
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Hany | 
|
(23.7.2020 11:40:49)
Valkýro, a k čemu by ti ty peníze navíc byly? Dům nesplácíš, nic v něm neděláš, nikam nejezdíš ani nechodíš, dítě neživíš...
Podle mě je úspěšná i obyč úřednice, která dokáže lidem poradit. Nebo jakýkoli člověk, co dělá práci užitečnou pro ostatní. Přehazování peněz z jedné hromady na větší nebo vymýšlení nějakých kreativních pitomin nedůležitých pro život není úspěch, i když člověk bere 200k.
|
| Ropucha + 2 |
|
(23.7.2020 11:49:07)
Hany, úspěch ze své podstaty je výsledek soutěživosti.
Člověk žije mezi ostatními, je vystaven konkurenci a jeho sociální postavení svědčí o tom, jak si v té konkurenci vede.
Není to totéž, co štěstí, spokojenost nebo morální hodnota, není to ani přímo úměrné.
|
|
| *Hany |
|
(23.7.2020 13:17:05)
Auto by bylo fajn. Ale s tím vyplacením Valkýra by to asi nebylo tak žhavé. Pokud něco investoval před 15 lety nebo jak, dávno to už probydlel. Jenže kam by šel, když ho žádná nechce. A sám bydlet nebude, to by neměl koho buzerovat.
|
|
|
|
|
| sovice |
|
(23.7.2020 11:02:20)
O megaúspěšnosti tu nic nepadlo, úspěšnost je věc sporná a nepříliš smysluplná,
ale neviditelné místo v kanceláři nebo jeden z řady zaměstnanců kdykoliv nahraditelných se v mém okolí tak nějak pokládá za neúspěšnost (u tech bývalých jedničkářů, kde si okolí představovalo "kariéru", ne u Mařenky, co opakovala pátou třídu), šéfové okresních a vyšších poboček lecčehos a majitelé firem s více než (střílím od oka) stovkou zaměstnanců nebo s celorepublikovým dosahem už je úspěšnost, cokoliv mezi tím je "jak kdy".
|
| libik |
|
(23.7.2020 12:17:17)
Sovice a jak to vypadá, když se něco pokládá za neúspěšnost? Ti ostatní na něj vyplazujou jazyk nebo jak?
|
| sovice |
|
(23.7.2020 12:22:24)
libiku,
ne, ale matičky/babičky se jimi při kafi příliš nechlubí (ani nenápadně).
Často tedy jde spíš než o hodnocení úspěšnosti o sdílení radosti, že se Jarouškovi dobře vede a je v životě spokojený. Ale některé maminky/babičky tu rovinu pracovního postavení a výdělku prostě více vyzdvihují.
|
|
|
|
|
| Okolík |
|
(23.7.2020 21:44:16)
Jitys, to by jí tak ještě chybělo ...
Spousta peněz, bordelu a ještě nové povinnosti a řád v rámci péče o psa.
|
| Okolík |
|
(23.7.2020 21:55:28)
Pořizovací cena, veterinární péče, krmení?
|
| Okolík |
|
(23.7.2020 22:55:52)
Jitys, pro člověka, co sotva vyjde s platem o kterém psala Valkyra, to dost je.
|
|
|
|
|
| Martina Bergerová |
|
(23.7.2020 22:12:06)
ani náhodou, takovou dávku lásky, jakou ti dá dobře socializovanej pes, to je nezaplacení, navíc štěně tě nenechá smutnit, jak pořád dělá krávoviny...rozžvejkaná bota, nějaký chlupy a sem tam loužička pro začátek - to je nic v porovnání s tím, kolik radosti člověk získá, nemít kolem sebe zvířata, bylo by mi v těžkých chvílích mnohem mnohem hůř...
Navíc by možná měli spojovací téma s manželem a mohlo by to zlepšit soužití.
|
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)