| Káča | •
 |
(15.3.2000 20:30:19)
Jmenuji se Káča, je mi 27. let a před měsícem jsme v devátém týdnu těhotenství přišli o miminko. Vím, že se možná na Vaše stránky o rodině, když jsme bez dětí, nehodíme...Ale myslím, že i pro nás takhle postižené by se mohlo najít trochu místečka. V mém případě doktoři nenašli nic, co by
odůvodnilo svévolný potrat. Mám se spokojit s tím, že to za 3 měsíce máme znovu zkusit...Od té doby se denně trápím tím, co jsem udělala špatně, proč zrovna naše miminko nemělo to štěstí, aby se mohlo narodit. Jsme normální rodina - dva lidi + dva psi, máme kde bydlet a kam jezdit na chatu, tak proč zrovna my musíme přijít o mimčo, které bychom tak moc chtěli...Prostě se s tím nemůžu vyrovnat. Možná by mi zkušenosti jiných pomohly zdolat tohle trápení.
Díky za pomoc Káča.
|
| Kateřina, 1 dcera | •
|
(15.3.2000 21:27:03)
milá Kačko,
vím, jak Ti je, stalo se mi to už 1x před narozením naší holčičky, rok poté znova, a letos na podzim zase. Nezoufej, vyjde Ti to příště, vím, že se to lehce řekne, ale já ve svém okolí neznám snad ani jedinou maminku, která by si tuto situaci nejméně jednou nezažila. Jsou horší věci, například, když se to stane v pokročilejší fázi těhotenství (tím jsem se vždy trochu dostala do reality)
Jinak Ti držím palce, jsem zrovna v období, kdy to opět zkouším, tak snad se zadaří i mě.
Zdraví Kateřina
|
|
| Andrea, 28 let + Vašíček, 6 týdnů | •
|
(15.3.2000 22:07:48)
Ahoj Káčo,
chtěla bych Tě podpořit a říct "hlavu vzhůru". My jsme přišli o dítě před necelými 2 roky. Ve 20. týdnu se na ultrazvuku zjistily závažné vývojové vady, které by dítěti nejenom neumožnily vůbec žít, ale ani by se v bříšku již dál nevyvíjelo. Zažívala jsem podobné pocity jako Ty. Jen to bylo ještě horší v tom, že já musela to mrtvé mimčo porodit. Je to hrozný pocit. Navíc jsme s takovou eventualitou absolutně nepočítali, už jsme měli vymyšlená jména a teď taková rána. Taky jsem si pořád říkala, proč my. Máme dům, auto, dobré finanční zázemí. Jak by se u nás mělo děťátko dobře! Pomohl mi návrat do zaměstnání, nikdo mě nelitoval. Neudělalo se z toho tabu. Dobré je nějaké kamarádce všechno vypovědět, vykecat se z toho. Chodila jsem opravdu často cvičit, do posilovny, ke kadeřnici, jen abych neměla čas na to myslet. No, ale teď to hlavní pro Tebe. Museli jsme čekat rok s pokusy o otěhotnění a teď máme už 6 týdnů kluka jako buka. Těhotenství bylo úplně v pohodě a krásné, porod taky. Člověk se samozřejmě před každým vyšetřením třásl, ale všechno se zvládne. Zkus na to už nemyslet, těš na další těhotenství. Znám paní, která má skvělou dceru až na šestý pokus! To mi dodávalo sílu.
Andrea
Pokud budeš chtít napiš: jmthurn@volny.cz
|
|
| PhDr. Jiří Tyl | •
|
(16.3.2000 4:28:15)
Milá Kateřino,
bohužel se mi to stalo také... těsně před porodem, chybou ne-porodníka. Bolelo to hrozně a dlouhá léta.
Píšete:
"denně trápím tím, co jsem udělala špatně,
proč zrovna naše miminko nemělo to štěstí,
proč zrovna my ...
nemůžu vyrovnat. "
Truchlíte. To je přirozené.
Naši předkové, kteří bědovali nahlas a kolektivně, procházeli truchlením rychleji.
Kdyby truchlení trvalo déle než 3 měsíce, obával bych se, aby přirozené a zdravé truchlení "nezamrzlo" do deprese.
Kdybyste si nemohla přestat vyčítat, kde jste udělala chybu, stala by se z toho deprese.
Vy jste chybu neudělala. Nic si nevyčítejte a neptejte se proč - na to není odpověď.
Pokud uváznu - vlivem tragické životní události - v depresi, a sama nebo za pomoci blízkých se jí nemohu zbavit, je dobře obrátit se na psychologa.
Deprese by mohla ztěžovat početí.
Truchlení je přirozený proces,
a je také přirozené z něj vypadnout a začít se zase dívat do budoucnosti s nadějí.
Držím vám palec, aby se vám to rychle povedlo napravit - jste mladá a máte vůli.
Tyl
|
|
| Zuzka | •
|
(16.3.2000 8:50:39)
Milá Káčo,
dovedu si představit, co prožíváš a jak Ti je, ale představ si zase Ty, jak by Ti bylo, kdyby se Ti narodilo postižené dítě. Co když jenom ´příroda´ zjistila, že není všechno v pořádku a udělala to nejlepší, co dokázala?
Přeju Ti, aby ses brzy mohla znovu těšit na zdravé miminko.
Zuzka
|
|
| Andrea, 24.tyden tehotenstvi | •
|
(16.3.2000 8:51:15)
Mila Kaco,
je mi moc lito co vam stalo, ale ver ze neni nic ztraceno. Zazila to same co ty-prisli jsme o miminko v desatem tydnu tehotenstvi. Me tenkrat pomohlo rict ze urcite neco spatneho je pro neco dobreho a ze priroda vi co dela. Predstav si treba ze by se mimiko narodilo a nebylo zdrave. Jsem ted podruhe tehotna a je pravda ze si toho hrozne vazim a taky si to hrozne uzivam. A tak to muze byt i u tebe za par tydnu.
Nedavej sama sobe vinu a nehledej nikde chybu. Ver ze jsi neudelala nic spatne, proste to tak melo byt. A proc zrovna vy? takovych je spousty, v dnesni dobe (a je pravda ze je to desive) to neni nic nenormalniho. S pomoci manzela se ti urcite povede tuhle spatnou zkusenost prekonat a dalsi tehotenstvi bude urcite v poradku. Hlavu vzhuru a drzim palecky.
Mej se hezky Andrea
|
|
| Zdenka, 21 let | •
|
(16.3.2000 11:20:43)
Mila Katko,
Vase zkusenost je bolestna, urcite se za Vas budu modlit, at vse zvladnete. Hlavu vzhuru! Budte statecna, jiste je zivot plny bolesti, ale radosti se objevuji take...
Drzim palce moc moc moc!
|
|
| Jitka | •
|
(16.3.2000 14:25:12)
Čau Káčo,
mám jedno dítě a teď čekám druhé, taky desátý týden. Snažím se to brát s nadhledem, ale kam se podívám, tam jsou s těmi potraty problémy. Jedna moje dobrá kamarádka si tuhle hořkou zkušenost musela prožít čtyřikrát než se mohla těšit ze zdravé, hezké a vůbec šikovné dcery.
Z tvého dopisu cítím, jak moc tě to bolí. A je dobré ty věci oplakat a nechat vybolet. Jenom prosím tě neobviňuj sama sebe. Ty věci se stávají i těm nejsvědomitějším maminkám.
Hlavu vzhůru, příště to bude lepší. Koukni na tuhle diskusi, kolik lidí ti už teď drží palce!
|
|
| Jana a Mireček (6 let) | •
|
(16.3.2000 15:26:44)
Milá Katko!
Úplnou náhodou jsem zabrousila na stránku "rodina", kde mi padl do oka Váš problém. Zažila jsem stejnou situaci před několika lety, ovšem s tím rozdílem, že jsem musela porodit mrtvé dítě. Ta doba patří zatím k nejhorším v mém životě a jen velmi těžce jsem se tím vyrovnávala. O to tíže, že jsem již byla ve věku, kdy každé další těhotenství je rizikové. Mohu Vám však říci, že vše se dá překonat, pokud máte dobré rodinné zázemí. Čas je jediný lékař na Váš problém. Dnes máme již šestiletého syna, který je naším "sluníčkem".
Věřte, že to překonáte! Buďte mezi lidma, kteří Vás mají rádi. Neseďte doma, neuzavírejte se do sebe. Všechno přebolí. A naděje, jak je známo, umírá poslední. Držím Vám palce!
Srdečně zdraví
Jana
|
|
| Káča | •
|
(16.3.2000 15:41:13)
Chci Vám všem poděkovat za slovíčka útěchy, opory a naděje. Lidičky, ani nevíte, jak moc mi ta pomoc přišla vhod. Už jsem měla pocit, že jsme jediní pod Sluncem, kteří do toho tak nešťastně spadli...Díky moc.
Káča.
|
|
| Vladimír, dcera 2,5 roku | •
|
(16.3.2000 17:51:23)
Milá Katko,
o první těhotenství přišla moje žena ve 13. týdnu, o druhé ve 26. týdnu. Na třetí pokus se nám narodil syn Honzík, který byl po porodu císařským řezem kříšený a pak ještě dvakrát v inkubátoru.
Tyto skutečnosti se na něm podepsaly. Mozková obrna. Sám se nikdy neotočil, neposadil, nepostavil. Zůstal upoutaný na lůžko odkázaný na to, kdo ho nakrmí, přebalí nebo ponosí, aby neměl oleženiny.
Honzík byl mimořádně hezké dítě a o to více to bolelo. Všechny pokusy o zlepšení jeho stavu selhávaly.
Byl mnohokrát v nemocnici a zažil mnoho bolesti a utrpení. Svůj nerovný boj prohrál čtyři dny po svých sedmých narozeninách v listopadu 1998. Selhání srdce.
V té době jsme už naštěsí měli na čtvrtý pokus roční Marušku. Ač holka, vydá za dva kluky a mé ženě i mi dělá velkou radost.
Bylo toho dost, co jsme museli s ženou "ustát" a notně to prověřilo náš vztah.
Nachci Vám psát o milosrdném čase, který rány zhojí, to už udělali jiní.
Přeji vám oběma, abyste drželi při sobě a byli si oporou. Věřte mi,že vím o čem mluvím.
Držím Vám, Katko, všechny palečky a pevně věřím, že další pokus přínese štěstí a radost do vašeho domova.
Mnoho štěstí !!!
Vladimír.
|
| Zdenka, 21 let | •
|
(17.3.2000 8:31:18)
Mate muj obrovsky obdiv...jste velke osobnosti s Vasi pani. Opravdu, vas pribeh, byt je popsan takto strucne, vypovida o velkem hrdinstvi ducha. Klobouk dolu...
|
| Jana, dvě malé holčičky | •
|
(18.3.2000 21:14:32)
Přeji Vám a Vaší ženě, aby jste už nikdy nic takového nemuseli zažít a aby Váš život už byl jen radostný. Určitě si to zasloužíte.
Jana
|
|
|
|
| Jana, dvě malé holčičky | •
|
(18.3.2000 21:06:46)
Milá Káčo,
když jsem si přečetla ohlasy na Tvůj článek, zdá se mi, že Tvé (a mé) problémy jsou (byly)malicherné. Přišla jsem taky před čtyřmi roky o dítě, ale už v 8. týdnu těhotenství. Je zajímavé, že v nemocnici, ve které mne hospitalizovali, jsem o všem přemýšlela dlouho a dlouho a nakonec jsem se alespoň na pár dní dostala do rozpoložení, které bych nazvala "nebát se poprat se ze životem". Museli jsme čekat půl roku. Na začátku dalšího těhotenství se to vyvíjelo stejně špatně, v 7. týdnu jsem byla na udržování v nemocnici a negativní průvodní jevy zmizely (špinění..) a potom bylo vše v pořádku. Uvidíš, že až se vám to mimčo narodí zjistíš, že si žádný čas nepromarnila a dokonce že "Všechno zlé je pro něco dobré". I na své trápení potom budeš vzpomínat trochu jinak.
Držím palce Jana.
|
| Petr | •
|
(23.3.2000 9:42:04)
Ahoj Katko,
je mi lito, co se Ti stalo, ale nejsi se svym trapenim sama, takovych rodicu je kolem spousta a dovoluji si tvrdit, ze nekteri jsou na tom jeste hur. Pred rokem jsme prisli o devitiletou holcicku pri autohavarii. Nevis jak je to tezke zapomenout, kdyz clovek vypipla toho clovicka z detskych plenek a pak ho najednou nema. Jedine co nam vsem pomaha je cas a clovek musi verit, ze to jednou vyjde, i kdyby to melo byt treba podruhe, potreti nebo poctvrte, ale nesmis se vzdat. Musis verit, ze to jednou vyjde a bude to hezke a fajn. Jsou take maminky, ktere nemuzou mit deti, chodi na umele oplodneni podstupuji spoustu neprijemnych procedur a take nevi jak to vse skonci, ale delaji pro to vsechno!!!
|
|
|
| Milan Gargel | •
|
(18.3.2000 22:25:19)
Vážená paní Katko,
dovedu se vžít do Vašich pocitů, protože jsem před 5 lety přišel o vnuka, kterému bylo 15 měsíců. Člověk si v takové chvíli namlouvá, že čas všechno srovná, ale ve skutečnosti je takovou událostí poznamanán na celý život. Klade si otázku, kde se stala chyba, co by měl příště udělat, aby se neštěstí, které ho potkalo neopakovalo. Dnes, s odstupem času vím, že kdybych měl tenkrát před lety vědomosti o geopatogenních zónách, jaké mám dnes, mohlo vše dopadnout úplně jinak!
Vím, že problematika gepoatogenních zón je systematicky zlehčována a zesměšňována, ale ve skutečnosti jde o velmi nebezpečné zemní záření, které prokazatelně poškozuje mimo jiné i lidský organismus, to znamená i děti včetně e-miminka. Literatura uvádí, že dlohodobý pobyt matky v geozónách může mít za následek samovolné potraty, neplodnost u žen i mužů, a negativně ovlivňovat vývoj plodu. Vídenští lékaři prokázali, že u člověka, který se zdržuje v geozónách dochází k úbytku hormonu serotoninu, a tím pádem se značně oslabí imunitní systém, a právě oslabený organismus se nedokáže bránit celé řadě nemocí, a patrně může být i příčinou neplodnosti či potratů.
Držím Vám palce, a přeji Vám, aby jste nesporně nejhorší období života překonala, a nabízím pomoc v řešení otázky geozón. Budete-li mít zájem mne kontaktovat, můžete tak učinit na : e-mail: mgargel@iol.cz, nebo na tel.: 0305/591144 . Rád pošlu informace o geozónách a možnosti jejich odstínění komukoli.
Milan Gargel
|
|
| Zdena | •
|
(20.3.2000 20:39:43)
Jmenuji se Zdena a je mi 26 let. V listopadu loňského roku jsem po týdnu šla na běžnou kontrolu do poradny. Po dlouhých minutách, kdy hledali ozvy plodu, mi sdělili, že v 38. týdnu těhotenství dítě zemřelo. Zhroutil se nám celý svět. Ležela jsem dalších 24 hodin s obrovských břichem, než došlo k normálnímu porodu, který, zaplaťpánbůh, proběhl velmi rychle a bez jakýchkoli komplikací. Samozřejmě zpočátku představa, že bych měla prožít veškerou bolest a celé ty hodiny bez žádané odměny, byla nepřekonatelná, ale vysvětlili nám, že pro další těhotenství je to nejlepší. Vánoční svátky a Nový rok byly snad nejdelší v mém životě. Dokonce, když jsem se chtěla vrátit do práce, zaměstnavatel mi oznámil, že pro mě práci nemá. Další rána osudu. ALE.
Dnes jsem již v devátém týdnu těhoteství a pevně věřím, že tentokrát vše dobře dopadne. Mám také práci, která mě baví a moc se těším na těch zbylých sedm měsíců. Ty předešlé byly tím nejkrásnějším obdobím, které jsem zatím prožila, i když to nedopadlo dobře.
Chce to jen moc neplánovat a nemyslet nato. Myslete nato, co hezkého vás ještě v životě čeká. Vím, že je to těžké, ale dá se to zvládnout. Držím Vám palce. Zdena
|
| Káča | •
|
(22.3.2000 7:18:21)
Zdeni, hlavně já Tobě držím palečky a to úplně všecky. Asi hlavně díky této diskuzi začínám mít chuť a víru do budoucnosti. Obdivuji Tě, jak jsi to zvládla. Proti tomu je naše soužení úplně absurdní. Přeji Ti krásné a zdravé miminko a díky za slovíčka povzbuzení.
Káča.
|
|
|
| Irena, 28. tyden tehotenstvi | •
|
(20.3.2000 22:28:44)
Ahoj Katko,
bohuzel ti nemohu pomoci, prestoze jsem si to take prozila. Po dvou letech pokusu otehotnet a po 10 tydnech tehotenstvi jsem prisla o vytouzene miminko. Kladla jsem si stejne otazky, stejne jako ty jsem se obvinovala. Nakonec jediny lek, ktery jsem nasla byl cas. Az s casovym odstupem jsem ziskala ztracenou jistotu a chut do zivota. A ted prozivame nasi druhou sanci a tu ani tobe nikdo nemuze uprit. Tak vydrz!
ika
|
|
| Jana, 4.5letý kluk | •
|
(22.3.2000 14:37:33)
Milá Káčo,
ač mám už 4,5 roku krásného, zdravého kluka, v druhém měsíci mého těhotenství se vyskytly vážnější problémy. Samozřejmě, že jsem měla o své nenarozené dítě velký strach. V té době mi velice pomohla moje gynekoložka, která mi řekla, že příroda to má velice dobře zařízeno. Řekla mi, že žena v prvních třech měsících potratí většinou(!) tehdy, když je plod mentálně nebo jinak vážně poškozen, i když na první pohled všechno vypadá v pořádku. Určitě by jsi měla ráda i postižené dítě, ale zdravé dítě je zdravé dítě. Teď se už nesmíš trápit a všechnu svoji energii soustřeď na přípravu na další těhotenství, které už jistě dopadne dobře.
Pro zdárný průběh je potřeba hlavně psychická pohoda.
Hodně štěstí!!!
|
|
| Mapča | •
|
(23.3.2000 15:50:12)
Káčo, je mi to moc a moc líto - jsem stejně "stará" jako ty a taky bych si moc a moc přála miminko - jenže na rozdíl od tebe jsem zatím neměla štěstí na toho pravého tatínka - jsi moc šťastná, že ho máš - a určitě se vám to povede příště!!! Nevěřím, že byste za to nějak mohli - prostě si matka Příroda usmyslela, že je ještě na kolíbku u vás moc brzy - ale příště už vám do ní čáp nebo vrána určitě něco nadělí!!!! Držím vám palce a těším se na další - dobré zprávy od tebe.
Zdravím tebe, tvého muže i oba vaše pejsky
M.:-)
|
|
| Vlasta, 27 let, 2letá dcerka, druhý mimčo na cestě | •
|
(25.3.2000 20:35:35)
milá Katko, úplně s Tebou cítím, neb jsem prošla takřka tím samým. Moje první těhotenství skončilo v 25. týdnu. Čekala jsem dvojčata a vše bylo v pořádku. Týden po kontrolním ultrazvuku v Č.Budějovicích bylo rázem po všem a já se najednou nemohla bez pláče podívat na žádné dítě, Obzvláště byla-li dvě. Ani gynekolog ani genetik nenašli žádný důvod, proč k potratu došlo. Bylo nám hrozně. Doktoři mi zakázali půl roku otěhotnět a pak..... Druhé těhotenství bylo úplně v pohodě, žádné potíže, a přestože jsem měla hrozný strach tak jsem Bětušku donosila až do 39. týdne a to se počítá už jako v termínu. Takže děvče nezoufej, není všem dnům konec. Pak jsem taky zjistila, že stejnou zkušenost prožilo(potrat samovolně) spousta mých známých, jen se o tom tak nemluví. Všechny měly poté zdravé děti. Slyšela jsem, ač to zní krutě, že to první těhotenství je "na zkoušku" a mnoho žen ani nezjistí, že to prodělaly, protože mají jen opožděné silnější měsíčky a je to nenapadne... Přeji Ti hodně štěstí a věřím, že i Ty se dočkáš.
|
|
| Jana, matka 2 nebo 3 dětí? | •
|
(26.3.2000 13:04:41)
Milá Katko, vím že je těžké překonat toto období, ale věř, že čas hojí rány a jednou, až budeš mít děti, už si na to ani nevzpomeneš. Ptáš se proč zrovna tobě se to muselo stát? Napíšu ti, proč by jsi možná mohla být ráda, že to tak dopadlo. Jak jistě víš, jeden z důvodů samovolného potratu, je ten, že ten malý drobeček není úplně v pořádku. Já jsem zdravá, můj manžel také a mám 2 zdravé děti. A přesto se stalo, že jsem v 34. měsíci porodila dítě s vrozenou vadou. Protože to nebyla vada genetická, přišlo se na to tak pozdě. Museli mně porod vyvolat a dopadlo to tak, že to miminko při porodu zemřelo. Ta vada byla tak rozsáhlá, že se v podstatě už před tím porodem vědělo, jak to dopadne. Kdybych to dítě potratila, již na začátku těhotenství, myslím, že bych se s tím srovnávala lépe. Takže moje rada: snaž se na to koukat také z druhého konce. A aby byl ten konec trochu optimistický,za 2 roky na to se mně narodilo zdravé dítě. Věř, že to bude dobré a ono to bude.
|
|
| Roland a Jana , tri dcery | •
|
(26.3.2000 20:13:41)
Ahoj Katka,
určite to nie je lahké, čo prežívaš, ale keď sa v úvode pýtaš, či tvoja otázka má miesto na tejto stránke, tak my si myslíme, že má. Práve preto, že je súčasťou nášho života. Nie všetkz veci v živote sú iba veselé, ale čo je cenné je to, že sme ľudia, ktorí sa spolu dokážu tešiť zo spoločných radostí a spolucítiť s druhými, keď iní smútia. Držíme Ti palce (či pesti) aby Vám to vyšlo a mohla si sa tešiť o niekoľko mesiacov zo zdravého miminka.
Roland a Jana z Bratislavy
|
|
| Mondy,syn 9 let,dcera 6 let | •
|
(26.3.2000 20:57:57)
Milá Kateřino,je mi líto,že Vám to nevyšlo.I naše rodina si toto trápení prožila.První potrat jsem měla v 9.týdnu a podle doktora byl plod poškozený.Nesla jsem to těžce a to hlavně z toho důvodu,že moje švagrová za měsíc porodila zdravého chlapečka,a když jsem malého Jakoubka viděla,byla jsem na nic.Měla jsem v té době doma 1 a půl letého syna Lukáška a to mě drželo nad vodou.Po půl roce jsem otěhotněla a po bezproblémovém těhotenství se nám narodila dcera Verunka.Pak následoval další neúspěch,opět v 9.týdnu - tentokrát se na ultrazvuku ukázalo,že je plod mrtvý.
Teď plánujeme třetího potomka a doufám,že bude těhotenství bez problému a to přeji i Vám.Mnoho štěstí,optimismu a radosti.
Mondy
|
|
| Věrka 26 let | •
|
(28.3.2000 15:25:45)
Milá Katko,
dovedu si představit, co asi prožíváte. Já jsem na podzim po tříletém čekání zjistila, že konečně čekám miminko. Když jsem se v poledne dozvěděla, že je to pravda, mohla jsem se zbláznit radostí. Druhý den jsem začala krvácet a večer už bylo jasné, že to miminko se nenarodí. Taky jsem přemýšlela, co jsem udělala špatně, proč zrovna nám se tohle stalo... Úplně nejhorší ale bylo, že jsem se nemohla pořádně vypovídat a vyplakat. Všichni kolem mne se totiž tak úporně snažili, abych se netrápila, že je ani nenapadlo, že to prostě chvíli potrvá, než budu "normální". Téma potrat bylo zakázané a neustále se opakovalo - nesmíš na to myslet, nedá se s tím nic dělat. Až po návratu do práce, když se mě kolega zeptal, co se stalo, jsem konečně mohla někomu říct, jak mi je. Ještě že měl velký kapesník, ten můj by mi nestačil. Později mi muž vysvětlil, že byl prostě přesvědčený, že dělá to nejlepší a přitom by si o tom sám rád popovídal.
Dneska je mi už líp, dušička pomalu přestává bolet a při pohledu na miminka se mi nechce plakat.
Věřím, že i vy se brzo budete cítit dobře a moc vám to přeji.
Věrka
|
| Majda | •
|
(29.3.2000 9:15:06)
Ahoj Katko, myslím si, že to není jen Tvůj problém, připadá mi to problém dnešní doby. Sama vím, jaký máš asi pocit, protože jsem to zažila sama na svou kůži letos v únoru. S tím rozdílem, že to bylo staré 12. týdnů. Což je doba, kdy už si vlastně myslíš, že už by mohlo být všechno v pořádku. Bohužel nebylo. Strávila jsem týden v nemocnici, protože bylo navíc podezření i na mimoděložní těhotenství. Naštěstí se to nepotvrdilo.
Na rozdíl od Tebe, mi lékař doporučil neotěhotnět 100% půl roku a doporučoval rok počkat. Tak nevím, čí rada je lepší. Zapoměla jsem napsat, že je mi 29 let a už máme doma 8-letou dceru. První těhotenství bylo naprosto v pořádku. Tak se sama sebe taky ptám,proč zrovna teď to nevyšlo.
Musíš se s tím srovnat (já taky) a věřit, že to příště určitě vyjde.
Všem, kdo mají stejnej problém držím palce, aby příští těhotenství bylo takové, jaké má být.
|
| Káča | •
|
(30.3.2000 16:47:21)
Majdo, díky za podporu, chci Ti jen říci, že mně taky v porodnici napřed řekli rok, ale druhý den, když viděli, že jsem úplně v pořádku - po operaci jsem krvácela jen asi hodinku - a po ultrazvuku, slevili na 1/2 roku a pak po dalších kontrolách jsou z toho 3 měsíce...Myslím, že ani všichni Ti doktoři v tom nemají jasno. 3 měsíce vydržíme - jeden už je za námi - a pak ať si příroda dělá, co uzná za vhodné, třeba bude už milosrdnější...
Držím palce nám všem i našem budoucím miminkům
Káča.
|
|
|
|
| Kamila, zatím bez dětí | •
|
(29.3.2000 18:01:55)
Milá Katko,
zatím žádné miminko nemám a proto si nedovedu představit smutek, který prožíváš. Myslím, že jsi udělala moc dobře, že ses se svým trápením svěřila, protože jak se říká: Sdělená bolest je poloviční bolest a sdělená radost je dvojnásobná radost"
Moc ti fandím a doufám, že až to příště vyjde, tak se s námi o svou radost podělíš.
Držím palce a přeju hodně štěsí.
|
|
| Petra, 29 let, zatím také bez miminka | •
|
(31.3.2000 11:40:13)
Milá Katko,
únor letošního roku byl stejně smutný i pro mne a mého manžela, o čemž jsem psala už v diskuzi o problémech v těhotenství.
Poté, co jsem přečetla tu neuvěřitelnou řadu povzbuzujících odpovědí na Tvůj dopis, musím znovu po x-té zopakovat, že je moc, moc fajn, že tyto stránky existují. I když mi v poslední době bylo mnohokrát řečeno, že tímto trápením projde téměř každá maminka, teprve teď začínám skutečně vidět, že tomu tak opravdu je, a že si mnozí z těch, kteří Ti napsali, prožili bolest ještě nesrovnatelně horší. Stejně jako Tobě, i nám dnes končí první z "čekacích" měsíců a já si moc přeju, aby těch dalších nebylo 12 a aby "příště" bylo už všechno v pořádku. Držím palce i Tobě a těším se na Tvé další zprávy!
|
|
| Jan | •
|
(5.4.2000 14:17:06)
Obraťe se na radu,
Mgr.Marta Kratochvílová
Email:onebrain@volny.cz
tel.0603596085
|
|
| Dasa,36.tyden tehoitenstvi | •
|
(5.4.2000 16:48:04)
ahojky..prosim,nebud smutna...nekdy se proste veci prihodi a nikdo nevi proc..urcite budes mit nakonec zdrave miminko.
Ja mam velke problemy,pritel dite nechce a rekl mi to az ted.takze mam mesic na to,abych si neco nasla.nemam kam jit,vubec nevim,co bude.
Takze bud moc rada,ze mas zastani.Jsem pevne presvedcena,ze budete mit s manzelem nadherne a zdrave miminko.Dasa
|
| káča | •
|
(6.4.2000 7:28:07)
Ahojky, Dáško, nevěš hlavu, třeba až přítel toho drobečka uvidí, změní názor. Je pravda, že já měla štěstí alespoň na manžela, ale věř tomu nebo ne, přišla jsem na to až když jsme přišli o to miminko. Do té doby jsme brali za naprosto normální, že se navzájem máme rádi - teď si toho vážíme, jako daru z nebe. A když vidím, co se kolem nás děje, vím, že to je to nejdůležitější.
Neboj, určitě se Tvá situace zlepší, budeš mít krásné miminko a přítel bude ještě rád, že Vás oba má.
Moc držím palce
Káča.
|
|
| Eva | •
|
(6.4.2000 8:42:11)
Dášo, Tvé smutné vyprávění mě velmi dojalo. Já vím, že je to možná těžce realizovatelné, ale chtěla bych Ti, jestli je to nějak možné, pomoct, zkus mi dát nějakou inspiraci. Jestli budeš chtít, pošlu Ti svůj mail a ozvi se, člověk nikdy není tak sám, jak si třeba myslí.
|
|
| Zdenka, 21 let, vdaná, bezdětná | •
|
(6.4.2000 13:07:38)
Milá slečno Dášo,
četla jsem Váš příběh a nabízím Vám pomoc. Budete-li mít zájem, mohu Vám zprostředkovat azylový pobyt pro Vás a Vaše miminko v domě pro maminky v tísni. Velmi ráda to udělám. Stačí, ozvete-li se mi na můj email prolife@prolife.cz nebo pokud máte dobré spojení na internet, můžete si do některého z těchto domů zavolat sama, seznam je na této stránce: http://www.prolife.cz/pomoc/
Jsou zde i telefonní čísla přímo do toho či onoho domu, tam Vám dají jistě i bližší informace a rádi Vás přijmou. Pokud by se jednalo opravdu jen o dobu těsně před narozením či těsně po narození Vašeho miminka a jste z Prahy, klidně bychom Vám u nás doma s manželem poskytli azyl sami. Stejně tak, pokud byste měla finanční nouzi, pokusíme se Vám pomoci. Samozřejmě v rámci našich možností :-) Ale to se uvidí až při domluvě. Zkuste se ozvat, můj telefon je 0603/976231. Jinak ale mohu skutečně azylový dům doporučit, zvláště když je ještě šance, že Váš přítel miminko přijme, až uvidí jaký to je balíček růžového štěstí. Hlavu vzhůru!
|
|
|
| Lenka Paulová, 12 denní dcera Karolínka | •
|
(11.4.2000 20:29:29)
Ahoj Katko,
já vím , že to je pro tebe moc těžké. Ale snad ti dodá trochu důvěry, tento článek. Mě se sice mimčo narodilo, ale o dva měsíce dříve, měla jen 1420 g. Od porodu leží na JIP v Praze, a není na tom moc po zdravotní stránce dobře, takže se musíme obávat toho nejhoršího. Tak vidíš, že na tom nejsi zase tak špatně, mě totiž nezbývá nic jiného, než čekat a čekat, a to je ještě horší..
Držím ti palečky, aby to určitě vyšlo a měli jste zdravé mimčo.
S pozdravem Lenka Paulová
|
|
| Michaela 25, zatím bezdětná | •
|
(13.4.2000 15:19:02)
Ahoj Kačo,
prožila jsem něco podobného. Po devíti měsících snažení jsem konečně otěhotněla. V osmém týdnu přišel samovolný potrat. Byla jsem hrozně nešťastná. Můj doktor mi řekl, že je to dnes docela běžný jev, že prý potratí každá třetí žena. Taky u mě se nenašel žádný důvod, proč se to stalo. Čtyři měsíce na to, potratila v osmém týdnu i má nejlepší kamarádka.
Naštěstí jsem měla a mám velkou oporu ve svém manželovi. Hodně mi pomohl a podporoval mě, když mi bylo nejhůř. Dnes máme za sebou šestiměsíční "čekací dobu". Pevně věřím, že nám to tentokrát vyjde.
Moc Ti přeji, aby Ti to čekání rychle uteklo a aby to napodruhé určitě vyšlo. Nejdůležitější je nevzdávat se a věřit. Držím Ti palce.
Míša
|
| Simona 25, bezdětná | •
|
(13.11.2000 13:05:26)
Bohužel i já patřím do této skupiny. Dnes jsou to 2 měsíce co jsme přišli o naše miminko, na které jsme se s manželem od počátku strašně moc těšili.
Mé "krátké" těhotenství probíhalo bez problémů, neměla jsem ani žádné nevolnosti, pouze jsem byla unavená.
Poprvé (21.srpna) jsme toho drobečka viděli pomocí ultrazvuku, který byl zrovna den před mými narozeninami, byli jsme v sedmém nebi a já si říkala, že lepší dárek k narozeninám jsem ani nemohla dostat.
Ale v sobotu, ve 12.týdnu,
jsem ucítila strašný pocit, takový hrozný tlak, odešla mi trocha plodové vody a mírně jsem krvácela. Po okamžitém odvozu na pohotovost se krvácení zvětšilo a nedávali nám žádnou šanci. Po vyšetření ultrazvukem se ukázalo, že naše miminko je v pořadku, ale musela jsem zůstat v nemocnici. Po týdnu mi udělali znovu ultrazvuk, kde se z toho krvácení udělal hematom v děloze a to znamenalo znovu klid na lůžku a za týden nový ultrazvuk. Hematom se ztratil a já si myslela, že máme vyhráno. Ale po vyšetření se ukázalo, že děloha stále vnitřně krvácí, i když já jsem jen již trochu špiněla,tzn. další klid na lůžku a
dlouhé čekání jak to dopadne. A pak v noci mě vzbudilo mokro a já již tušila co se mi stalo. Krvácela jsem a odtekla mi celá plodová voda - miminko umřelo.
Stále to nemůžu pochopit, proč zrovna k nám příroda musela být
tak krutá.
Manžel mě utěšuje, že za půl roku to zkusíme znovu a tentokrát to dopadne dobře. Já se toho moc
bojím, aby se vše neopakovalo,
ale zároveň se moc těším na ten krásný pocit, který jsem si mohla
užít jen chviličku.
|
|
|
| Jakub, teď se na mne sesypete | •
|
(24.4.2000 22:34:07)
Ahoj !
trochu mne zarazilo, že když píšeš o tak důležitých věcech svého života, tak zároveň uvádíš věci zcela nepodstatné, jako "2 psi, máme chatu, máme byt". Nezlob se, ale i v tom to možná trošičku může být. A úplně nejvíc mne zaráží věta "proč zrovna my ?".
|
| Káča | •
|
(25.4.2000 7:28:57)
Jakube, asi jsi se trochu seknul, nemáme ani byt, bydlíme u mého táty, který po mamčině smrti zůstal sám, ani chata není naše, jen tam můžeme jezdit a ty psi jsme zdědili po mamince. A pokud Ti nepřipadá důležité mít kde bydlet, kam jako pražák jezdit dýchat aspoň o víkendu a podobné věci, asi jsi velmi zvlášní tvoreček. My jsme si tedy opravdu nedovolili o děťátku ani uvažovat, dokud jsme si nebyli jistí, že se jeho život bude odehrávat trošku jinde než na chodbách sociálky při žebrání o různé podpory a přídavky. Ale i tak se dá určitě žít...Přeji Ti aby jsi nikdy nemusel řešit takové "hlouposti" v životě, jako, kde bydlet....
|
|
| Marika, bezdětná | •
|
(4.5.2000 11:45:18)
Jakube, to co je pro tebe nepodstatné a zaráži tě - je velice důležité a je to stránka odpovědnosti rodičů, kteří chtějí mít dítě ale nejdřív přemýšlejí o tom ,co jim můžou nabídnout a jestli je mohou zabezpečit. Je to prostě jenom stránka zodpovědnosti rodičů- tak nevím co tě na tom zaráží. Já se taky ptám proč zrovna my nemůžeme mít děti ? Když jsme finančně zabezpečení, máme dům a v něm připravené dětské pokojíčky, které jsou zatím prázdné a k rodičovství jsem přistupovali zodpovědně , chtěli jsme dítě přivést do pohody a ne do nerváků. My naši situaci musíme řešit adopcí , takže se ještě načekáme, ale ptám se proč zrovna my ? Hlavně mně to napadá, když se dozvím jak někdo odhodí dítě do popelnice nebo odloží na zastávce, takže Káčina a moje otázka je na místě, proč my nemůžeme a tí co o to nestojí tak ano ?
|
| Zdenka, bezdetna, 21 let | •
|
(4.5.2000 14:36:46)
Mila pani Mariko,
pisete odpoved do diskuse a ja z ni citim obrovskou horkost. Rada bych Vam pomohla - samozrejme ze nemohu pomoci v tom nejdulezitejsim, ale shodou okolnosti jsem vcera objevila na ´netu knihu od Jany Fenclove "Kdyz dite neprichazi". Je to zena, ktera si stejnou bolestnou zkusenosti prosla a popisuje zde vsechny pocity, ktere ji v te dobe trapily a suzovaly. Doufam, ze Vam bude k uzitku. Zaroven nasla i cestu, jak se s mnohymi vyrovnat. I kdyz samozrejme se to nepovedlo ve vsem.
Odkaz na internet je: http://www.vira.cz/knihovna/dite-neprichazi/index.htm
|
|
| Karolina | •
|
(6.5.2000 17:46:24)
Souhlasim v skoro se vsim co pises Ty i Kaca, to jak je dulezite byt zodpovedny rodic a dite privest do pekneho prostredi a byt celkove pripraveni na rodicovstvi. Moc se mi ale nelibi veta "Proc zrovna my?". Nezlobte se, ale zni to jako kdyz v podobne situace bude moje sousedka, nebo nekdo jiny, tak je to v poradku. Rekla bych, ze jsou taktnejsi formy, jak formulovat svoji situaci. Na druhou stranu uznavam, ze je to malichernost, ktera se s vasim trapenim neda srovnat.
|
|
|
|
| Saša 26, syn Jakub 20 měsíců | •
|
(25.4.2000 20:31:50)
Ahoj Káčo,
chápu tvé pocity,protože jsme zažili něco podobného. Věř ale,že je to v dneští době velmi časté a nemusí to vůbec znamenat,že nebudeš mít nikdy dítě.
Taky jsem po potratu byla hrozně smutná ,plná zklamání a strachu,že nebudu moc mít děti,i když mne každý utěšoval.Zkusily jsme to znovu za tři měsíce a dnes už nám po butě běhá pomalu dvouletý Jakoubek,který nám dělá jenom radost.Věřím,že i ty se brzy dočkáš.Neboj se,nenervuj se a uvidíš,že vše bude dobré.
Držím vám palce,ať je to co nejdříve. Saša
|
|
| Irena, 24 let | •
|
(3.5.2000 9:11:58)
Milá Káčo, nebuď smutná. Před rokem a půl jsem po stejné zkušenosti pomýšlela na sebevraždu. Otěhotněla jsem se svým ženatým přítelem, čekala dvojčátka a i když mě čekala budoucnost svobodné matky, moc jsem se na ně těšila. Všechno probíhalo naprosto bez komplikací až najednou v 21. týdnu těhotenství přišel konec. Lékaři mi nedokázali vysvětlit proč k tomu došlo, prostě to tak chtěla příroda. Bohužel to bylo ve vysokém stadiu, takže můj potrat byl spíše porod dvou drobečků neschopných života. Sesypala jsem se, navštěvovala psychologa, ale nakonec se na mne štěstí usmálo. Dnes máme 5 měs. krásnou holčičku, přítel už je mým manželem a já si říkám, že pokud předtím nemělo být vše v pořádku, tak je snad lepší, že to tak příroda zařídila. Věř, že tvoje tělo vědělo proč to dělá a brzy se kolem tebe budou batolit krásné a zdravé děti. Vždyť potraty v tak raném stadiu bývají způsobeny právě nějakými vadami plodu. Klidně se pusťte do dalšího miminka. My nečekali rok, jak radili lékaři, ale jen 3 měsíce a výsledek je krásný.
|
|
| Milada,prve dieta - 24.tyzden tehotenstva | •
|
(16.8.2000 15:26:58)
Mila Katka,
viem, ze od napisania tvojho mailu ubehlo takmer pol roka, ale tuto stranku som objavila iba pred par dnami, kedy mi bol zavedeny internet.
Neviem vsak, ci moja odpoved bude priamo vystihovat tvoju skusenost, ale pokusim sa ta aspon povzbudit.
Moje tehotenstvo nesuzuju len problemy, tykajuce sa priamo vyvoja babatka, ale ozvali sa chronicke ochorenia. Asi v piatom tyzdni tehotenstva som zacala krvacat z priedusiek. Polezala som si takmer 3 tyzdne v nemocnici. Uz som sa zmierila s tym, ze cele tehotenstvo budem doma. Napokon sa vsetko ukludnilo a ja som nastupila do prace. Ale nie nadlho. Po styroch dnoch pracovnej aktivity som opet na prelome 12. a 13. tyzdna tehotenstva zrazu z nicoho nic zacala krvacat. Tentokrat uz "zospodu". Potom nasledoval dalsi pobyt v nemocnici a kludovy rezim doma. Krvacanie sa zastavilo, teraz prebieha vsetko dobre a aj babatko sa vyvija dalej a dava o sebe vediet. Chodim uz aj do prace. Ked som sa pozrela spet, uvedomila som si, ze to bola pravdepodobne skuska.
Katka, chcem ti napisat len tolko, ze vsetko je v Bozich rukach a on velmi dobre vie, co je pre kazdeho z nas najlepsie.
Katka, modlim sa za teba, aby vsetko dobre napokon dopadlo a verim, ze niekedy nabuduce uz budem citat, ako si raz v jednej odpovedi napisala: "Katka, tri deti...",
S uprimnym zelanim toho najlepsieho sa s tebou luci a vela stastia a najme optimizmu tebe aj manzelovi zela
Milada z Bratislavy
|
|
|
V její náručí
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Tříkrálová OkořPraha 6 
Kampa a nábřežní bojovkaPraha 1 
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)Praha 1 
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Tříkrálová Okoř
Kampa a nábřežní bojovka
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)