TeriRez+3 |
|
(18.12.2012 8:40:33) Velmi často mi během našich snídaní/obědů/večeří vrtá hlavou, jak to dělají rodiče s dětma v restauracích. Párkrát jsme to zkusili a byl to vážně očistec.... Jak jste naučili děti normálně v klidu jíst? Aktuálně to u nás vypadá tak, že si děti (3,5 a necelé 2 roky) s jídlem různě hrají, poskakují na židlích, kopou do stolu, lezou přes stůl (naštěstí už jenom ten mladší), povykujou atd. atd... už si ani nepamatuju, kdy jsem se opravdu v klidu a v pohodě najedla. K tomu teď teda pro jistotu přidali to, že v podstatě nejedí skoro vůbec .
Tak mi pořád vrtá hlavou, jakým způsobem se děti naučí normálnímu stolování. Už jsem tady kdysi zakládala podobnou diskuzi, všichni psali, že to je přeci "nápodobou", jenže u nás to nějak nefunguje jsem z nich už dost často zoufalá, po dobnrym, po zlym, nic na ně nezabírá. A jakmile starší něco vymyslí, tak se toho ten mladší hnedka chytí a zatímco starší toho na náš popud nechá, tak mladší samozřejmě ještě ne...
Díky tomu si ani netroufáme jít s dětmi někam do restaurace, radši se na delších cestách (na dovolenou apod.) živíme rohlíky v autě, než abychom se zastavili někde na kus pořádného jídla Svým způsobem je to jedno, ušetříme a jednou za rok to člověka nezabije, jde mi spíše o ten princip...
Já už bych se táák moc ráda dočkala klidného stolování
|
withep |
|
(18.12.2012 8:45:04) Teri, naši caparti se v restauracích chovají mnohem lépe než u stolu doma. Ne aby nedělaly ostudu, to je jim jedno , ale že je to pro ně změna a že si mohou vybrat něco, co běžně doma nejíme (hranolky, pitíčko,...). Někde mají dětské menu, třeba tady v blízké pizzerii donesou speciální jídelní lístek a omalovánky v jednom spolu s pastelkami. Navíc vyhledáváme restaurace s dětským koutkem, takže pokud už/ještě nejí, zašijou se do koutku a dají pokoj.
|
withep |
|
(18.12.2012 8:45:26) nedělali
|
|
zerat |
|
(18.12.2012 8:50:05) Withep, my naopak do takových restaurací vůbec nechodíme, protože kde je hrací koutek či skluzavka, tak holky skoro nejí - odbíhají si hrát... Pro nás je nejlepší obyč. restaurace, kde mají fajn obsluhu, příjemné prostředí a třeba onu nekuřáckou část příp. dobrou klimatizaci Nejhorší je zvládnout čekání na jídlo, to se snažíme s dětmi povídat... Obě naše holky milovali místní restauraci Alchymista - mají tam různé destilovací stroje(v té době je zapínali denně) v prostorách restaurace, které byly osvětlené, zapalují v zimě v krbu... holky bavilo chodit a koukat, ale když přišlo jídlo na stůl, tak šly jíst
|
|
|
zerat |
|
(18.12.2012 8:47:03) My jsme chodili od malička - tak nějak jsme to brali tak, že když se tam naučí být, tak časem jako když to najdeme a myslím, že se nám to vrací. Chodili jsme tam, kde se snažili a nebyli jsme tam vnímaní coby opruz. Naopak naše děti motivovali lízátky..., která dostávaly při odchodu. Je pravda, že jsme omezovali a nesměly pobíhat po celé restauraci max. okolo stolu. Když to šlo, tak jsme si vyprosili salonek pro nekuřáky - ten měli v naší nejoblíbenější restauraci. Dnes, kdy máme skoro pětiletou a devítiletou je to samozřejmě jiné - konečně je na jídlo klid, dá se s nimi domluvit, co budou jíst apod. Když byly menší, tak jsme zpočátku kupovali pro ně zdravá jídla, jenže často se toho skoro netknuly, postupně jsme dospěli k tomu, že jim raději tu a tam dopřejeme hranolky a nebo krokety když snědí aspoň část zeleninové oblohy, maso apod. Chtěli jsme, aby si to jídlo užívaly tak nějak aspoň jako my - taky si vybíráme v restauraci na co máme chuť - zase tak často v restauraci nejíme, aby to dětem nějak neprospělo
|
|
Shayla a 3 kluci |
|
(18.12.2012 8:50:23) Chodime do restauraci s detskym koutkem nebo hristem.
|
|
Marťa11 |
|
(18.12.2012 8:50:59) Restaurace s detskym koutkem... Vase deti se chivaji adekvatne veku, jsou restaurace, kde od nich nikdo vic cekat nebude...
|
|
Jana, 2/07+10/08+5/11 |
|
(18.12.2012 8:52:40) Nedělej si starosti, vždyť máš ještě hrozný mláďata . Za půl roku už to bude o trochu lepší. Fajn jsou restaurace s dětským koutkem, teď nás pozvali do restaurace na oběd přátelé, kteří mají holku (11) a kluka (9), ti řádili s těmi našimi (6, 4, 1,5) v koutku a my jsme se křásně najedli a popovídali si s dospělými, děsně jsem pookřála .
|
|
susu | •
|
(18.12.2012 8:55:37) V tomto věku jsme s dcerou chodili tam, kde byl dětský koutek nebo na venkovní zahrádku. Sice toho moc nesnědla, ale my jsme na tom ani netrvali, spíš jsme jí ani neobjednávali jídlo a pokrmili ji ze svého talíře nebo jen maličkost.
|
|
M_ |
|
(18.12.2012 9:01:01) Coby, vyčkali jsme až budou starší, měli jsme to jako vy. Teď už je to v pohodě (8 a 5 let .)
|
Kač. ♀ + ♂ |
|
(18.12.2012 19:49:08) Michale jesm si nikdy nevšimla že máme úplně stejně starý (mladý) děti
|
|
|
vlad. |
|
(18.12.2012 9:01:38) Jsem poměrně liberální rodič, ale opravdu nemám ráda brajgl u stolu. Takže jasně nastavená pravidla, kdo nespolupracuje odchází a ten den už žádné dobrůtky nebo jiné "odměny". S dcerou to bylo vcelku snadné, ta jídlo milovala a dala se snadno zmanipulovat . Se synem je to náročnější, je jak z hadích ocásků, ale brzy pochopil, že matka nemluví do větru Do restaurací jsem brala od útlého věku, motivace dětským koutkem funguje bezvadně nebo jakékoli omalovánky či jiná zábavka. Je ale pravda, že děti se ve společnosti chovají většinou lépe než doma.
|
TeriRez+3 |
|
(18.12.2012 9:18:53) Vlad., jak dlouho to trvalo, než na to děti "přišly" a jakým stylem jsi to dělala? U nás např., když to starší fakt už přežene, pošlu ho od stolu. On se začne vztekat, že nechce, že už nebude zlobit a kdesi cosi...samozřejmě neuběhne ani půl minuty a už zlobí zase. Když mu seberu talíř, začne se rozčilovat, že ho chce atd., svatosvatě mi slíbí, že to sní a jakmile mu ho vrátím, tak se vše opakuje... fakt si nevím rady. Nechat ho "vyhladovět" asi moc nepomůže, jsem ráda, když do něj nacpu ráno půl krajíce chleba bez kůrek, k obědu 3 lžíce polívky a večer trochu kaše (ale sladkostma by se mohl cpát furt, už aby ten adventní kalendář byl snědený!). Svým způsobem to takhle má se vším, jakoby mě asi nebere vážně (ačkoliv už jsem kolikrát opravdu svojí "výhružku" splnila), jde si na tvrdo za svým cílem.
|
Alena | •
|
(18.12.2012 10:43:54) Tak pokud talir seberes a zase das zpatky, tak se nedivim ze si z toho nic nedelaji a zlobi a slibuji dal.
|
TeriRez+3 |
|
(18.12.2012 10:49:36) Já si zase říkám, že bych mu měla dát šanci. Když to ale udělá po druhé, tak už talíř nevracím. Problém je, že už takhle skoro nejí, takže jakoukoliv snahu se snažím podpořit. A to je asi chyba.
|
Tante Ema |
|
(18.12.2012 11:01:42) Šanci na co? Fakt si myslíš,že jsou tak hloupí, že od minule zapomněli, jak to u vás u stolu chodí? To razila šéfka u nás v práci. Dítě, které po X problémech řešených vysvětlováním, domluvami, sepisováním motivačních plánů a projevováním pochopení pro jeho situaci, vzalo druhé dítě po hlavě tyčí a udělalo mu frakturu lebky, tak to potřebovalo "dostat šanci". Proražená lebka se mohla zotavovat v nemocnici a kušovat, ta měla šanci jen jednu. Samozřejmě extrémní případ moc nesouvisející s dětským zlobením u stolu. Píšu to jako ilustraci,že "dávání šancí" není vždycky dobrá výchovná metoda, která poskytne, to si od ní slibujeme. Šance má smysl ve chvíli, kdy je dotyčný schopen se jí chopit. Jinak je to spíš maskovací manévr. Malé dítě navyklé na stále stejně účinný rituál vytáčení rodičů nepotřebuje dávání šance, ale změnu postoje ze strany rodičů.
|
TeriRez+3 |
|
(18.12.2012 11:23:07) Tante, díky, myslím, že už tomu rozumím. No a teď vzhůru se starším do nemocnice s proříznutým prstem, já se na to fakt dneska....
|
|
|
Tante Ema |
|
(18.12.2012 11:03:23) Jinak řečeno: jo, je to chyba. Zaměřuješ se na to, co v dané chvíli není podstatné. Nejedení je nástroj, který na tebe používá.
|
|
Bumbi&05,08,10 |
|
(18.12.2012 12:47:20) nevracím. Řeknu jednou, podruhé konám. Párkrát to takhle udělám a už vědí, že to myslím vážně.
Přijde mi, že jde jenom o odvahu rodiče opravdu splnit to, co říká. Dítě to fakt neohrozí. U dětí, kde se zaměřuješ na jídlo, aby "do sebe něco dostal", děti často jídlo využívají jako nástroj teroru vůči rodičům, protože ví, že jim tady všechno projde. Sladkosti bych zrušila vyjma jednoho až dvou gumáčků za den (nebo něčeho jednoho malého).
Když děti frlají a nejí, oznamuji jim, že jim to tu nechává a můžou si to vzít ke svačně. Až přejde vzdor, většinou dítko přijde a dojí si to (včetně paličatý dvouletky) - bez pozornosti, samo pro sebe.
Návštěvy restaurací považuju za očistec pro sebe, ale už to máme celkem zmáklé. Bereme zábavu - pastelky a bloky pro všechny, krabičku s malýma hračkama (kindrvajcové, malá autíčka, vojáčky...). V létě si děti vyberou jídlo, napijou se a jeden s nima většinou ještě jde ven, než donesou jídlo (většinou je nás v létě víc, takže jsme třeba 4 dospěláci na 6 dětí, tak jeden jde s 4-5 dětma ven).
Po jídle si můžou děti zase hrát, kávu vzdáváme a většinou se dáváme rychle na ústup
A pokud možno vybíráme stůl v rohu (děti si tam udělají hrací koutek) nebo v salonku. Nikdy nenechávám děti běhat po restauraci - byla jsem coby ještě monomatka svědkem srážky číšníka s 5 talířema a tříletého dítěte, číčník v tom byl nevinně... Takže pobíhání fakt ne. Když chcou pobíhat, tak musí ven.
A nejlepší jsou zahrádky s hřištěm Tam zvládneme i kávu po obědě
|
|
|
|
|
|
Evís+3 ks |
|
(18.12.2012 9:06:38) My chodíme s dětma do restaurace od malinka (když byly ještě mimina), takže to berou nějak samozřejmě. Navíc nejstarší je docela slušňák a snaží se chovat v restauraci dobře, takže mladší to od něj okukujou. A navíc jsou naše děti děsně žravý, takže se s chutí věnujou jídlu, my se taky rychle najíme a mizíme . Výborný řešení jsou i restaurace s dětskými koutky, to se můžem dát i kafe v klidu
|
|
MÍŠA&FÍK |
|
(18.12.2012 9:07:39) Můj syn je vyloženě typ kavárenského povaleče - od malička byl v restauracích vzor cnosti.......jedl jak kdyby právě úspěšně dokončil kurzy etikety Guta Jarkovského.
Drží ho to dodnes ...miluje hotely, restaurace a kavárny všeho typu.....vybere si vždycky z jídeláku to nejlepší - zrovna v neděli říkala moje mami, že už si bude dávat jen to, co si objedná Filip, že má vždycky nejlepší jídlo...
V MamaCofféé dal řeč s panem kavárníkem o způsobech pražení kávy a o faretrade obchodování a pak si s ledovým klidem objednal bezkofeinové kapučíno - my jen mrkali....
Kde se to v něm vzalo netuším, asi to přidělovali v porodnici.
|
Tante Ema |
|
(18.12.2012 9:19:27) Jo,taková je starší dcera. Jenže ta se narodila do utěšenějších hmotných poměrů a po nóbl kavárnách s nekuřáckými salonky žila od kojenečka. Takže je dnes delikátní dámou orientující se v jídelních lístcích. Její starší brácha nakonec taky. Malá holt už má smůlu, ta bude proletářka.
|
|
MÍŠA&FÍK |
|
(18.12.2012 9:29:50) Jo, loď máme také za sebou.....
A jeden zážitek z letošních prázdnin - to jsme se až trochu báli, aby to snad nemaloval ve škole při hodinách VV.....kamarád mu dovolil čepovat pivo v hasičském klubu u nás na chalupě....... Nalejval i panáky, psal účtenky, měl všechno pod kontrolou.
Jo, a letos na jaře jsme slavili máminy narozky v nekuřácké hospodě, kde si přímo u stolu může host čepovat pivo - na přání našeho synka - že to prý ještě nikdy neviděl.....
Snad z něj nebude hostinskej..... ...i když....na to je asi moc línej.....on si to vyloženě užívá z té druhé strany barového pultu....
|
MÍŠA&FÍK |
|
(18.12.2012 9:34:38) Synovi bylo v září 11.
|
|
|
|
|