Ráchel, 3 děti |
|
(4.10.2015 11:17:50) problém není v tom, když ti dítě nejí pár věcí, kterým se lze vyhnout. problém je, když nejí skoro nic.
|
Ráchel, 3 děti |
|
(4.10.2015 11:47:42) "Když to dáš děcku jednou a pak už nikdy, logicky to jíst nezačne." a jak jsi přišla na to, že nabízím jídlo dětem jen jednou? jak už jsem tu psala - u dcery ta striktnost fungovala, u kluků prostě ne. věř si tomu, nebo ne, ale holt děti jsou různé.
|
Elwing |
|
(4.10.2015 11:55:16) My třeba ty špagety jíme celkem pravidelně, určitě jsme je měli i víckrát než dvacetkrát a žádná změna, prostě boloňské jíst nebude, i když zbytek rodiny je miluje. Je to červené...a druhé dítě nejí nic zeleného..
|
|
|
Žžena |
|
(4.10.2015 11:47:53) mandelinko, jojo, a pak jsou taky studie, který ukazujou, že lidi reálně jsou schopni si zvykat na nové chuti velmi často až v pozdějším věku, např. na prahu dospělosti. Já jsem to přesně takto měla, mnoho potravin jsem začala jíst a velmi si oblíbila, až po dvacítce.
|
Elwing |
|
(4.10.2015 11:50:37) Já vlastně taky. Celkem jim rozumím, že nechtějí dušenou zeleninu atd. V dospělosti už ty chutě budou mít taky jiné, to je jasné. Ale stejně mě to štve.
|
|
Žžena |
|
(4.10.2015 11:55:22) Mandelinko, ne. Nemusíš. Mně třeba brokolice a plísňový sýry smrděly a pak přestaly. Takže rovnou začaly chutnat. V těch studiích, o kterých píšu, se to připisuje tomu, že chuť dítěte je mnohokrát citlivější než u dospělého a může v různých potravinách cítit něco, co mu "nesedí". Dospíváním chuť trochu " otupí", takže pak už v tom jídle necítí to, co mu jako dítěti vadilo.
|
Žžena |
|
(4.10.2015 11:59:04) mandelinko, tak to pak ale mluvíš o úplně jiném aspektu stravování a s tématem to nemá moc společného. Navíc vybíravý dítě fakt je poslední člověk, co by ochotně koštoval nový jídla.
|
Žžena |
|
(4.10.2015 12:07:12) Mandelinko, nesouhlasím. Nemáš páru, jaký to je, být nucen něco ochutnávat, sedět dvě hodiny nad talířem, ze kterýho se Ti zvedá kufr. Máš kliku, že Ty i Tvoje děti jíte vše, ale nemyslím si, že by to byla zásluha nucení do jídla.
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(4.10.2015 15:43:39) Mandelinko, mám to stejně, nutili mě, zvracela jsem denně ve školce, ale oni mě nutili sníst, ne ochutnat
a já děti ani nenutím, prostě se o tom od malinka nedebatovalo, na stole je jídlo, tak se jí, nikdo nikohjo nehonil se lžičkou po bytě, nikdo nikoho nepřemlouval, když někdo nechtěl, tak nejel, dostal samotný brambory nebo ten chleba, ale bez komentářů okolo
taky někdy uvařím něco, co chutná jenom mně, ostatní ochutnají, nebo ne, podívají se a je na nich, jestli zkusí nebo ne, ale už jsou dost velcí na to,abych je nemusela já k ničemu nutit nebo je učit, to "povinný" ochutnávání patřilo k době zavádění jídel, kolem dvou tří let a týkalo se to toho, co se doma běžně jí, takže to, u čeho je pravděpodobný, že to dál bduu vařit a bude to pravidelnou součástí jídelníčku
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(4.10.2015 15:58:28) Taky mě nutili, pamatuju si jak jsem se nabrečela nad polívkou ve školce a v družině. Nezvracela jsem to ne, ale řekla jsem, že tam budu klidně sedět než mě vyzvednou rodiče a nejedla jsem. A zařekla jsem se, že svoje dítě nikdy nebudu nutit a taky jsem to nedělala. Když něco nechtěl, tak to nejedl, většinou časem začal, aniž bych ho to nutila 20x ochutnat.
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(5.10.2015 8:53:14) Jitys, myslím, že pravdu mám, z jednoho prostýho důvodu - teĎ se anorexie objevuje napříč všema sociálníma vrstvama, ale kdo trpěl anorexií tenkrát před sto lety? Císařovna, člověk z vysoko postavených, která měla dostatek, nadbytek, která jídlo mohla považovat za zdroj zábavy a způsob řešení svých potíží. další případ, ojedinělý, je třba 1888, jenže jaká to asi byla rodina, když měla peníze na to, aby se dcera léčila v nemocnici? to v té době opravdu nebylo běžný, zase to musela být rodina, kde jídlo nebylo nutností k přežití, ale mohli si vybírat a kde viděli třeba i to, jak vypadají ostatní lidi, nejen jejich vesnice, lidi, kteří makají manuálně a jídla mají málo, ti nepotřebují být hubení z diet, ti jsou hubení už tím, že vynaloží energii na práci Stejně tak si všimni toho, že hlavní rozvoj nastal v 70. letech minulýho století - co to znamená? že bylo dost daleko od války, vyrostla generace lidí, kteří neznali hlad, kteří si přestali vážit jídla, prootže je ho najednou všude víc než dost a přes jídlo se dá řešit sposuta trablů - někdo se přejídá, někdo nejí, někdo si vybírá k tomu přidej rozšíření televize, už nejen slyšeli nebo četli o jiných lidech, ale oni je viděli v televizi, chtěli vypadat stejně,já tam vidím ohromný vliv těchto faktorů
samozřejmě se vždycky najde někdo, kdo se vymyká, kdo onemocněl třeba o dvě stě let dřív, ale to byly výjimky
|
adelaide k. |
|
(5.10.2015 9:23:24) Yuki, jak můžeš říct že to byly výjimky ? Vždyť neexistuji žádná data která by to mohla potvrdit nebo vyvrátit.
|
|
adelaide k. |
|
(5.10.2015 9:33:08) Navíc uplně chybně chápeš mechanismus anorexie, která není primárně o komunikaci/manipulaci s okolím ale spíš o chování k sobě samému. Není závislá ani na ne-dostatku, ani na adoraci jídla.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(5.10.2015 9:53:50) adelaide, vím, že je to primárně o vztahu k sobě, ale i ten se vyvíjí a je ovlivňovaný spustou věcí, já taky někde dřív píšu, že toto není jediný způsob, jak se k tomu dostat
|
|
|
Žžena |
|
(5.10.2015 9:38:07) Yuki, o tom, jak to měla se zdravím v historii chudina, víme celkem kulový, protože jednak neměla na felčary, jednak se obyčejnými lidmi ti, co publikovali nějaké zprávy, zabývali zcela minimálně nebo vůbec. Anorektik z nižších vrstev naprosto neměl šanci se do "análů" dostat. To jen pro doplnění.
|
Žžena |
|
(5.10.2015 9:40:40) To máš jako s depresemi atd. Že "dřív to nebylo".
|
|
Yuki 00,03,07 |
|
(5.10.2015 9:52:37) víš, já si myslím, že jestli byl výběr práce a jídlo nebo práce bez jídla, asi bylo jasný, jak to dopadne
těch zdokumentovaných příkladů je málo, samozřejmě, ale jsou, asi jich bylo aspoň tolik, aby s tím někdo zabýval. Stejně jak ose zabývali morem a uplavicí a nevím čím ještě, neštovicím - ale třeba u těch víme, že se vyskytovaly všude, u všech bez rozdílu
stálo by za to pohledat v minulosti - není to civilizační choroba, byla je a bude, ale to rozšíření se rozhodně změnilo
mimo jiný dokumentování nemocí pře 70. rokama minulýho století už bylo dost důkladný, takže je jasný ten nárůst v 70. letech, to nebude jen tím, že se až tenkrát začalo pořádně dokumentovat, ten důvod bude jinde
|
|
|
|
|
|
|
|
|