| 25.12Ali.......14 | 
 |
(9.5.2010 22:49:08)
Mám podezření na Aspergerův syndrom u syna - máte někdo zkušenosti s tímto syndromem? Jak vychovávat takové dítě a přistupovat k němu? Nevíte kde v Praze umí diagnostikovat tuto poruchu? Kdyby se potvrdilo, že má tento syndrom tak bych byla docela ráda, protože by to vysvětlilo jeho prazvláštní projevy chování - pro okolí nepochopitelné - záchvaty vzteku a zuřivosti jsou na denním pořádku...
|
| Irča +3 | 
|
(9.5.2010 22:55:23)
Obrátila bych se přímo na APLA - pod ně "spadá" i "asperger", tam ti jistě poradí co a jak dál.... http://www.praha.apla.cz/
|
| Jajinka+Matýsek+8tt | 
|
(10.5.2010 19:46:12)
Holky máte u ASpíků přídavky na postižení ??? Popř.jaký stupen ? Děkuji
|
| Jedůfka / 99,00 | 
|
(10.5.2010 20:01:34)
My teda žádné příspěvky nemáme, ani mě nenapadlo, že by byl nárok. Já osobně AS za postižení nepovažuju, řekla bych, že takto není hodnoceno, ale třeba se taky poučím  .
|
|
| Pawlla |
|
(10.5.2010 20:26:52)
Pokud je Aspergerův syndrom jediná diagnoza,bez mentální retardace tak těžko dostaneš příspěvek.My máme k autismu,zhoršenou orientaci,v praxi to znamená,že nikam mimo domov bez dozoru nechodí.Doma také nemůže být sám,protože se bojí.Takže zajistit vždy hlídání,pokud bych neměla velkou rodinu musela bych platit asistentku.Další výdaj je škola(soukromá).Přesto nám nedali ZTP ani příspěvek.
|
|
|
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.5.2010 23:20:20)
U Aspergera nejde o léčbu, spíš o pochopení a změnu přístupu. Syna diagnostikovala Mudr. Krejčířová z Thomayerovy nemocnice. Určitě můžu doporučit, jen termíny jsou na dlouho. Určitě doporučuju diagnostikovat co nejdřív. Nám se povedlo až v sedmi letech (nenarazili jsme dřív na správné odborníky), kdyby to šlo dřív, mohla jsem si ušetřit spoustu nervů.
|
| 25.12Ali.......14 |
|
(9.5.2010 23:30:28)
Míšo jak probíhala diagnostika? Nestresovalo to syna příliš? Nechci ho vystavovat zbytečnému stresu - říkám si, jestli by nestačilo kdybych si načetla literaturu jak se k němu chovat a jestli by to nestačilo - nechci ho zbytečně tahat po doktorech. Kolikrát jsem museli k paní doktorce?
|
| Mickey16 | 
|
(9.5.2010 23:38:31)
My ty vyšetření zrovna absolvujeme, akorát v Německu... vyplňovala jsem hromadu dotazníků, pak první pohovor, na vyšetření samotný máme 4 termíny po týdnu a pak závěrečný pohovor kde se dozvím výsledek. Někde mám rozepsaný co budem kterej tejden dělat.
|
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.5.2010 23:44:18)
Byli jsme jen jednou. Vyplnili jsme dotazník my - rodiče, kde byly dotazy na chování dítěte. A syna vyšetřovala paní doktorka o samotě, vystresovaný určitě nebyl, dávala mu otázky, on odpovídal.
Já jsem si taky říkala, jestli ta diagnostika má vůbec nějaký smysl, zpětně myslím, že má. Do té doby to byly jen dohady a nejistota, věčné rady a údiv okolí k výchově, nejednotnost přístupu moje a manžela. Nebyla jsem dost silná na to, abych tlaku babiček, tet, učitelů a známých odolávala, s potvrzenou diagnózou to bylo daleko snazší, alespoň pro můj vnitřní klid.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(9.5.2010 23:48:40)
Byli jsme tam asi hodinu, možná o něco dýl, doktorka to zhodnotila, že je to naprosto jasné a jednoznačné, že se jedná o AS, napsala o tom zprávu s tím, že kdybychom měli v budoucnu nějaký problém, můžeme se objednat. Tak nějak už nebylo třeba (jsou to tři roky). Právě tím, že jsem si jistá, že je to opravdu AS, přečetla jsem pár knížek a informací na internetu a stačí to zatím, na učitele jsme měli taky velké štěstí, syn je teď na gymplu.
|
|
|
| Terinka4444 | 
|
(10.5.2010 9:53:00)
Mám synovce skoro 5 let, diagnostikovám ve dvou letech. Léčba není téměř žádná, šlo o to ho pochopit, pochopit proč to dělá a jak se asi cítí, stanovit mu režim. Určitě hodně pomůže, když toho co nejvíce nastuduješ a pokusíš se pochopit, co ho stresuje. A začít ho brát s klidem takového jaký je, bez ohledu na to, co si myslí okolí, prostě dělat vše proto, aby se předcházelo jeho duševnímu nepohodlí.
|
|
|
|
| Pája+2 |
|
(9.5.2010 23:33:04)
Ajko přečti si toto: http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.php?id=1875
|
|
| Pawlla |
|
(10.5.2010 6:45:37)
Syn měl taky původní diagnozu Asperger,pak mu to změnili na Atypický autismus.Jsme ze sevrní moravy takže všechna vyšetření proběhla tady,bylo to náročné a bylo toho dost.Diagnoza je důležitá,protože máš papír,který škola musí vzít na vědomí.Praxe trochu pokulhává,já mám se školami a jejich přístupem dost špatné zkušenosti.To bě přeju ať máš zkušenosti opačné.
|
| Zuzza | •
|
(10.5.2010 7:22:28)
Pawlo, mohla byste prosím napsat, kdo vám dítě vyšetřoval, případně s kým jste byla spokojená? Za případnou odpověď díky.
|
| 25.12Ali.......14 |
|
(10.5.2010 7:35:48)
Holky vaše děti se chovají zvláštně i ve škole a školce? Můj syn se chová divně jen doma a ve školce a škole s ním nikdy nebyly problémy...
|
| Pawlla |
|
(10.5.2010 7:46:05)
Ajko,zkus upřesnit co je to divně.
|
| Mischa1112 |
|
(3.9.2012 22:17:15)
Dobrý den,dnes jsem narazila na tuto stránku a všimla jsem si Vašeho komentáře...jelikož se nemám na koho obrátit a nevím právě co mám dělat...odhodlala jsem se Vám napsat.Samozřejmě pochopím pokud se vám nebude chtát mi odepisovat,jen nevím kam se obrátit...Muj syn 4 roky měl dnes nastoupit do školky ,ale včera začal zvracet a chovat se divne ,pamatoval si že se blíži den kdy by mel nastoupit...nicmeně večer už vzeky modral a do školy se nešlo...šla jsem teda za paní ředitelkou co teda s ním.. a řekla jsem ji že se mi stejně zdá na školku nezralý..a popsala jsem jí jeho někdy zvláštní chování...Nick nechodí sám od sebe mezi cizí děti...nemá rád ženy..pouze v rodině a dve me kamarádky..jinak mu vadi i ženský zpev ...neni to ovšem pravidlo vždy..každopoádne na ženy reaguje tak že se jich trochu boji a ne některe cizi s enechce ani dívat...pokud mu večer sundám oblečení a oblíknu mu pyžamo já (je zvyklý že se svlekne sám a oblekne si pyžamo sám) je schopný se znova oblect oblečení komplet i ponožky a celý proces udelá znova po svém...takový ritual má pouze asi ve dvou třech situacich ....stane se občs ale to je zřídka že zapomene a nevšimne si že jsem ho oblekla já ale to je opravdu zřidka...velmi dobře mluví ,má dobrou slovní zásobu ,nekdy mluví trochu spisovne...přitom já spisovně nemluvím ani nikdo v rodine...řekne např : to je opravdu nebezpečné...neřekne proste je to nebezpečný...nemluví tak ale pořád ...jen v pár slovech...umí všechny barvy i angličtině...zná polovinu abecedy...pozná písmena pokud má naladu...má velkou pamět..neumí kreslit a ani ho to moc nebaví špatne drží tužku je motoricky oproti svým vrstevníkum maličko pozadu např..špatne držení pastelky kdybych ho nechala jist samotneho nic nesní..na klouzačku která vyšší se bojí vylezt ..nevadí mu když mu říkáme miláčku atd,,,ale koblížku atd už by nezvládl rozčílí se že je přeci člověk...kdbych mu řekla že je střevo ,řekne mi že není střevo ale Nicholas..rychle si pamatuje a rychle se učí pokud se trefím že se mu zrovna chce ..své doktory a kamarády ...nejradšji by sedel u počítače celý den..někdy je naštvaný že řekne že jdeme ven..mezi svýmí kamarády které zná od malička nemá problem..s cizimi se seznámí jen pokud je s nimi sám.neustále mluví...někdy mi položi stejnou otázku třikrát...ale také to neni vždy....takže pani ředitelka na mne vybalila ttuto poruch at si dojdeme na neurologii....běžela jsem hned k pediatrovi a ten mi pouze napsal žádanku....jenže jsem si myslela že proste jen pujdu k nějakému neurologovi a ten to zjisti..a jak se ted dočítám na netu ,tak to asi tak jednoduché není....nedokážu si představit že budu s Nickem muset někam na magnetickou resonaci...nebo neco podobneho..hlavne malej s cizími lidmi ani moc nekomunikuje a s doktory už vubec....Pokud se Vám bude chtít a budete mít čas ,budu ráda když mi odepíšete....za každou radu budu moc ráda...
děkuji Maria
|
|
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 | 
|
(10.5.2010 9:28:54)
Ajko,
zajímá mě tato diskuse, z toho mála, co jsi napsala, mám podobné dítě, ale AS mi zatím pravděpodobný nepřišel. Záchvaty vzteku a zuřivosti denně, většinou „z nudy“ nebo tehdy, když se mu něco nedovolí. Jinak extrémně společenské dítě, ve školce sice živější, ale bez vážných stížností, hromadu kamarádů…. Vždycky jsem měla dojem, že při AS by měla být ta komunikace přinejmenším trochu zvláštní – třeba zvláštní výběr slov a tak – což u nás prostě není. Jediný znak – záchvaty vzteku, smutku, zuřivosti, devastování domu a věcí – několikrát denně. Psycholožky ho viděly dvě. První (ve 3 letech) ho považuje za normální živé dítě. Druhá (v 5,5 letech – předškolní zralost apod.) byla nadšená - z toho, jak s ní navázal kontakt, nadprůměrné verbální schopnosti, nadprůměrná matika…. Jediné, co našla – nevyhraněná lateralita, při psaní dominantní levé oko a pravá ruka. Vyšetření uzavřela s tím, že „strávila s Filipem velmi příjemné dopoledne“ a rozhodně doporučuje nástup do školy i přes nevyhraněnou lateralitu. Hm. (A druhý den to samé dítě doma ve vzteku popadne židli, hodí a promáčkne zeď... ). Taky pořád nevím, třeba v této diskusi padne nějaký dobrý tip...
|
| Terinka4444 |
|
(10.5.2010 10:02:48)
Zuzu, pokud je extrémně společenský, tak to AS asi nebude. AS je lehká forma autismu a tomu odpovídají projevy. Dítě je nejisté v kolektivu, už při větším počtu lidí hodně nervózní, rozhodně se v kolektivu necítí dobře a není extrémně společenské.
|
| tinas | 
|
(10.5.2010 10:33:01)
Terinko,
tak to je přesně můj syn. Kolektivní hráč z něj nikdy nebude. On to prostě vůbec nezvládá a přitom by třeba i chtěl,ale prostě to nějak nejde.
|
| Terinka4444 |
|
(10.5.2010 11:21:07)
Tinas, já mám zkušenost jen s tím skoro pštiletým. Ale mám pocit, že jeho otec, je přiženěný, takže ho známe až z dospělosti, má to samé. U něj to nikdy nebylo diagnostikováno, ani pokus o to, tenkrát se na to asi nehrálo a dneska si nikdo nedovolí na to ani pomyslet. Bude mu 40 let, má 5 doktorátů, mluví plyně 6-ti jazyky, ale pro běžný život je téměř nepoužitelný. Být tak zavřený někde sám, ve svém světě, ve svém kanclu, aby ho nikdo neobtěžoval, když je rodinná sešlost, tak buď nevyleze z pracovny nebo raději není doma. Má vlastní firmu, tak se k němu nesmí nikdo přiblížit, se světem komunikuje jen skrze manželku,je to trochu nadnesené, snad pochopíš, jak to myslím, která je jeho taková spojka. Navíc se mi zdá, že dost pije. Přes týden vůbec, ale tyhle rodinné a jiné sešlosti zvládá tak, že vyžunkne během půl hodiny láhev whisky, začne se usmívat jako sluníčko a je jakoby mimo realitu a pak to snese. Myslím, že se to s nimi táhne celý život, že se to ano v dospělosti nezmění, jen jsou ty projevy jiné. Nicméně jsou oba šťastní, myslím, že mají spokojený život, jen v těch svých kolejích. Jo a oba bezmezně milují vlastní maminku, to je pozitivum pro vás mámy. Nikdy by mámě neublížil, neřekl proti ní křivé slovo, prostě máma je životní jistota.
|
| Terinka4444 |
|
(10.5.2010 11:24:59)
Jo a švára je učitel na gymplu a teď tam do primy nastoupil jeden kluk s Aspergem a má s sebou asistenta. Měl na něj nárok a rodiče si na něm trvali, ale pedagogům, co ho učí, se to nezdá šťastné řešení, prý mají pocit, že ho to ještě víc vyřazuje z kolektivu a že by to zvládl sám i bez asistenta. Jsme na to zaměřeni a diskutujeme o tom, právě kvůli malému, tomu bude 5 teď o prázdninách a v září nastupuje do školy, ve školce už fakt magoří.
|
| Katy, Domi 3/04, Kiki 3/06 | 
|
(10.5.2010 14:36:49)
Terrinko, asistenta?? Sousedky holčička má Aspergerův syndrom, teď je v první třídě. Je to s ní sice asi těžší, víc se jí musej doma věnovat při úkolech a učení (záchvaty zuřivosti, když jí něco nejde), ale ten asistent ve škole by jí opravdu ještě asi víc vyčleňoval z kolektivu. Mentálně na školu má v pohodě, po půl roce už píše v pohodě sama psace. Myslim, že je zbytečné ty děti až tak moc ostrakizovat. Nejsou přeci hloupé nebo opožděné, jen jinak zacházejí s emocemi.
|
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(10.5.2010 14:47:04)
Terrinko, synovci bude pět o prázdninách a v září jde do školy? To legálně jde? Vím, že teď posunuli tu hranici možnosti nástupu do školy, ale opravdu se to týká i dětí narozených o prázdninách? Náš syn to měl teda s nástupem do školy podobně, akorát před těma pěti lety to bylo legálně nemožné, takže jsme všichni včetně ředitele, nakonec s posvěcením ministerstva školství, tak trochu obešli zákon.
|
| Terinka4444 |
|
(10.5.2010 15:28:16)
Jo ten asistent, proto jsem to psala, že by asi bylo lepší, kdyby byl bez asistenta. A s tím, jestli je legální jít do školy, to nevím, to mě ani nenapdalo, je narozen na konci června, bylo nám oznámeno, že jde do školy. Kdyby to bylo moje dítě, asi bych to neudělala, takhle do toho nemám moc co mluvit
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(10.5.2010 15:31:16)
Pro našeho syna byl předčasný nástup do školy určitě dobré řešení, nebo spíš nejlepší dostupné. Je narozený v červenci. Ve školce fakt neměl co dělat.
|
|
| pytrys | •
|
(1.6.2010 18:44:25)
Jestli vám můžu poradit, pokud máte možnost asistenta-některé školy se tomu brání,tak neváhejte.Mám syna s AS, který z 1.stupně ZŠ musel odejít pro úplné vyloučení z kolektivu.Nikdy nemůžete vědět,jestli bude mít štěstí na dobrý kolektiv a učitele,věřte mi, že vím o čem mluvím.
|
|
|
|
|
|
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(10.5.2010 10:42:23)
Teri,
Taky si říkám – u nás je to naopak – dítě je nešťastné doma 
Fakt ho nemlátíme, jsme normální rodiče…
Kluk je posedlej společenskými akcemi, strašně rád se seznamuje. Nedávno se v naší ulici prodával dům. Já jsem ani nestačila zaregistrovat, že je prodanej, kluk si vyrazí na procházku, vidí na zahradě lidi, dá se s nima do řeči, začne si hrát s ročním chlapečkem, nechá se pozvat dál, projde jim celý dům
až na půdu, popovídá se všemi od ročního kluka až po babičku…. Druhý den se k nim naveze na návštěvu („mami, ale oni říkali, abych přišel zas, já jim musím pomáhat natírat….“), násilím ho tahám domů, žehlím trapasy. Když jsme se přistěhovali, před barákem jsme měli hromadu suti, kluk se nudil. Naproti byli lidi na zahradě, jeden chlapeček asi tak v našem věku. „Mami, já se jdu seznámit, je tam takovej kluk jako já“. Přišel na zahradu k cizím lidem, zahlásil: „já jsem Filip, je mi pět let, a vy máte takovýho chlapečka, jako jsem já a já si s ním chci hrát“. (uplynul rok, z kluků jsou největší kamarádi….). Nedávno mi zmizely z baráku obě děti, našla jsem je sedět na cizí zahradě……
|
| Terinka4444 |
|
(10.5.2010 11:11:48)
Tak to na AS nevypadá, ten náš synovec, je úplně na nervy a rozhozenej, když je u nich třeba oslava narozenin, a to se stýkáme hodně, že nás zná, je tam 8 lidí, nejbližší rodina, a on třeba za celé odpoledne nevyleze z pokojíku, ani pro dárky. Teď už ho necháváme, defacto se celá rodina přizpůsobuje jemu. Když má oslavu naše malá a přijedou k nám, tak jen sedí mámě na klíně, v rohu a my musíme dělat, že tam není, jinak je nepříčetný, s cizími lidmi by se do hovoru nikdy nedal. je hodně hodně chytrý, ve třech už četl a psal, teď počítá už řádově v tísících, umí nazpaměť celý jízdní řád MHD. Ale je prostě autistický. Okolí si myslí, že je to smrad malý rozmazlený, kterému se s prominutím fouká do zadku, ale jinak to nejde, než se plně přizpůsobit jeho potřebám. Jinak je tak strašně vystresovaný, že vyvádí jak černá ruka.
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(10.5.2010 11:31:21)
Náš Filip je rozhozenej a vystresovanej, když NENÍ oslava ("můj život je samá nuda, nic nesmím, radši bych se vůbec nenarodil").
Za týden bude slavit, nedávno jsme dávali dohromady seznam děti. Má vztek, že jsem mu dovolila pozvat JENOM 8 KAMARÁDŮ.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(10.5.2010 12:33:20)
Zuzano, podle toho co popisuješ, je tvůj syn velmi podobný našemu mladšímu - 9 let (AS má jeho brácha). Je extrémně společenský, dle vyšetření psycholožky nadprůměrné IQ, dokáže být milý, laskavý a během vteřiny ho chytne rapl, vytočí ho nesmyslná maličkost a zuří. Nejhorší je, že to bohužel dělá i ve škole, na všechno má svůj názor, je nepřizpůsobivý.
|
|
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(10.5.2010 13:12:56)
Terinko, náš starší AS měl v tomhle věku taky problémy s lidma. Stalo se i, že při návštěvě prostál hodinu venku za dveřma, nechtěl jít dovnitř, kdybych ho přinutila, hrozně by vyváděl. Ve věku okolo dvou let se bál lidí natolik, že projet se s ním s kočárkem po vesnici, znamenalo doslova vyhýbat se lidem, z dálky někoho zahlédl a začal křičet. Byl zvyklý většinu činností dělat se mnou, takže např. při posazování do židle nebo sedačky v autě kýmkoliv jiným děsně vyváděl. Odmítal nastoupit do auta, když bylo zaparkované jinde, než byl zvyklý. Všechny tyhle pro něj odchylky od normálu provázely vzteklé scény. A ano, většina lidí včetně babiček to považovala za rozmazlenost a jeho naschvály. S věkem se jeho chování dostalo postupně do normálu, ve velké míře pomohla určitě i konstituční homeopatie. Teď v deseti letech dojíždí samostatně 30 km na gympl, školu zvládá bez problémů, na něco takového jsem před pár lety ani nepomyslela.
|
| Terinka4444 |
|
(10.5.2010 15:30:52)
Tak to je přesný.
|
|
|
|
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(10.5.2010 12:08:54)
Zuzano, to spíš bude problém výchovy a hranic doma. Mám takovýho 5 leťáka taky, AS není ani omylem. Jen těžko zvládá svoje emoce, neumí se vztekem pracovat, bouchá jak papiňák. Ve školce to zvládá mnohem líp, protože externí autorita učitelky je pro něj víc, jak rodičovská /jo, udělali jsme spousta výchovných chyb, vidíme to až zpětně, u dcerky to děláme už jinak/.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(10.5.2010 12:51:16)
Bumbi, dovolím si tvrdit, že výchova a hranice nejsou všechno. Naše dítě nerespektuje ŽÁDNÉ dospělé jen proto, že jsou to dospělí a už vůbec ne učitelky ve škole (ani ve školce). Bohužel. Učitelce řekl, že nebude respektovat lidi, kteří nerespektují jeho. Odmítá se podřizovat pravidlům. Doma ho v tom opravdu nepodporujeme, na druhou stranu přísným přístupem vyvoláváme jen větší vzdor, který se projeví často právě ve škole. Takhle to má od cca čtyř let, můžu se jen domnívat, že to souvisí s nástupem do školky.
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(10.5.2010 13:31:09)
Výchova – hranice… taky nemůžu souhlasit, fakt ne. Holčička je úplně normální, nikdy jsem ji neuhodila. U kluka jsou to opravdu emoce – jak stanovit hranice, aby emoce nebyly?
Náš syn není zlý, není primárně agresivní, mezi dětmi nevyhledává rvačky… ale ta nálada je nezvládnutelná – chvíli brečí, chvíli zuří, chvíli se směje….případně něco rozmlátí, no…
Ve školce se zatím drží, mají zlou učitelku, tak se jí bojí. Jo – ta si umí zjednat pořádek. Až na to, že dítě se třese strachy, když jí má podat ruku, plíží se shrbený po třídě podél zdi a jednu dobu den co den ráno brečel, že nechce do školky. Přežívá v tý školce díky kamarádům a počítá dny, kdy to skončí.
Narozdíl od Míšina syna to u nás zatím vypadá, že respektuje dospělé mimo domov.
|
|
|
|
| holka anonymka | 
|
(10.5.2010 14:12:09)
stejným způsobem se chová i můj syn, někdo diagnostikoval hyperaktivitu, někdo že prý ne.. ale je prý hlavně sociálně nevyzrálý.. Nadprůměrně inteligentní, hlavně matika a hudba, velmi společenský, na druhou stranu depresivní.. a navíc Blíženec.. ufff..
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(10.5.2010 14:47:26)
holko anonymko,
ano, tak nějak podobně to bude. Působí jako hyperaktivní – říkali mi to občas matky jiných dětí „není nějaký hyperaktivní?“, ale psycholožky nikdy neměly ten dojem. On prostě nemá poruchu pozornosti – když o něco jde nebo ho něco baví, dokáže se soustředit perfektně. No a taky v těch školkách nijak moc nevybočoval. Je to prostě něco, co asi nemá diagnózu – cholerik, temperament, sebekontrola….Inteligence myslím výborná, ale neumí sedět na židli, takže zatím mu to stejně k ničemu není. Chválí ho i na výtvarném kroužku – má velmi bohatou fantazii, naskakují mu stále nějaké příběhy … Ano, taky deprese – bezdůvodné - obvykle odpoledne po návratu ze školky už cítím ten přetlak, sotva přijedeme domů, padne bomba a je zle. Pláč, řev, zničené věci, rozbité hračky… "můj život je strašnej, nic nesmím, radši bych nežil"....Denně. Znamení Býk.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(10.5.2010 14:59:56)
"můj život je strašnej, nic nesmím, radši bych nežil"
Zuzano, tohle náš mladší používá taky často. Mívá regulérní deprese, někdy je to fakt nářez. Psycholožky při vyšetření se na něm vždy baví, on JE bavič, když má náladu. Učitelky se baví už míň  . Pořád čekám, že by z toho mohl vyrůst, ale nevím, jestli mě z toho dřív neklepne.
|
|
|
|
|
| Mickey16 |
|
(10.5.2010 9:51:02)
Je v montessori zařízení- spojená školka a škola a problémy tam nemá jen proto že chodí převážně do školy (3 a půl roku) v klasickým školkovým kolektivu by měl ohromnej problém.
|
|
|
| Pawlla |
|
(10.5.2010 7:45:18)
Zuzzi,moc spokojeni jsme s naší psycholožkou Mgr.Bartošíkovou,ta je přímo na SPC Kpt.Vajdy Ostrava.Jinak samozřejmě jako Ostraváci patříme pod toto SPC a máme spec.pedagoga,ale z této strany už jsem zažila pár podrazů,takže spolupráce nic moc.Dobrá je i Dr.Foltýnová-dětský psichiatr.Ty jsi z ostravy?
|
| LenkaMad | 
|
(10.5.2010 8:18:57)
Pawlo, a dr. F.vám toho Aspergera potvrdila?
|
| Mammita | 
|
(10.5.2010 8:29:26)
Ajko, určitě kontaktuj Aplu, tam se přímo na poruchy autistického spektra specializují, jsou to nejvšší odborníci, mají nejvíce zkušeností.
Mne tedy zaráží, že je Tvůj syn ve školském zařízení ok? To je zvláštní.
Zamysli se nad takovými věcmi jako co bývá spouštěčem.
Ulpívá na předmětech, činnostech?
Má osvojené sociální dovednosti, jako např. podat ruku při představení, pozdravit, poděkovat? (omlouvám se, přehlédla jsem věk)
Má zvláštní rituály?
Jak projevuje radost?
A jak je na tom s mimikou?
Jak mluví a jak je na tom s motorikou?
V APLe se nemusíš bát. Čeká Tě hromada dotazníků, podstoupíte rozhovory, budou syna pozorovat a formou hry bude probíhat vše.
Držím palce
|
|
| Pawlla |
|
(10.5.2010 8:52:20)
Leni,ne právě,že to změnila na Atypický autismus.
|
| LenkaMad |
|
(10.5.2010 9:30:33)
Aha. Já znám pár lidí, co k ní chodí s dětmi a prý nechce Aspergera moc potvrzovat. Říká, že dg AS je teď módní a že většina dětí s touhle dg má v podstatě syndrom ADHD.
|
| Pawlla |
|
(10.5.2010 9:44:57)
Já jí hodně věřím.Móda to svým způsobem je,ale pokud to má tak určitě diagnozu dá.
|
| LenkaMad |
|
(10.5.2010 10:02:23)
Pawlo, a jak máš staré dítko? Už chodí do školy?
|
| Pawlla |
|
(10.5.2010 15:16:04)
Leni,synovi je 10 a chodí už na třetí školu.Nevím jaké máš zkušenosti ty,ale já otřesné.Integrace dětí se zvláštními potřebami tady v Ostravě moc nefunguje.Nakonec jsme skončili na soukromé specialce.
|
| LenkaMad |
|
(10.5.2010 17:01:50)
Pawlo, naprostý souhlas. V Ostravě je integrace dětí s PAS na bodu mrazu. Ještěže tu máme těch pár speciálek, kde se děti cítí dobře
|
| Pawlla |
|
(10.5.2010 17:37:43)
Leni ony se ty děti cítí dobře a já jsem za to vděčná,ale nemělo by to tak být.Syn nemá mentální retardaci,není agresivní,měl by chodit do běžné ZŠ.Někdy mě to tak štve
|
|
|
|
|
|
| pytrys | •
|
(1.6.2010 18:58:11)
Promiňte, že do toho mluvím, ale jestli tohle řekne psycholožka, tak to není normální. Ti, kteří dostali dg.AS až v dospělosti by jí to určitě vysvětlili.
|
|
|
|
|
|
| ..maya.. | 
|
(10.5.2010 12:12:50)
v Ostravě pedopsychiatr Dr. Matýs a psycholožka Dr. Krásná..oba doporučuju
|
| LenkaMad |
|
(10.5.2010 13:30:37)
No, dr. Matýs prý zase za autistu považuje pomalu každého, kdo mu vejde do ordinace
|
| ..maya.. |
|
(10.5.2010 13:47:37)
ahojky Leni, no mě nepřijde, my tam šli s tím že má pas a odešli jsme s hyperkynetickou poruchou a to nám řekl že to není konečná diagnoza, byli jsme tam jak měl čtyři roky a od té doby se změnil o 100%..to je věc názoru, někdo s ním je spokojený a někdo ne, my tam byli jednou a půjdem tam tak během podzimu. Ale vím že kněmu chodí snad všichni autisti s kterýma pracovala švagrová..já ho doporučuju spíš z toho důvodu že je dětský psychiatr a těch v Ově moc není.
|
| LenkaMad |
|
(10.5.2010 14:43:06)
Leni, já ho osobně neznám, jen píšu, co jsem slyšela. Ale je pravda, že těch pár dětských psychiatrů, co v Ostravě je, má o autismu nějaké ponětí. A to je dobře .
|
| ..maya.. |
|
(10.5.2010 18:35:45)
jj...my naštěstí po dr moc nechodíme, protože problémy nemáme žádné, jak se nějaký vyskytne tak ho řešíme a utneme hned ze startu, zatím je malý, horší to bude v pubertě...
|
|
|
|
|
|
|
|
| tinas |
|
(10.5.2010 10:32:14)
A kam v Praze chodíte na to vyšetření? Synovi AS diagnostikovala neuroložka a pak nás odeslala k psychologovi. Tam jsme se různě bavili i o tom,že hranice mezi velkou poruchou ADHD a AS je tenká a,že to málokdo umí na 100% rozlišit. Já jsem tedy nechtěla,aby to synovi někdo psal do papírů i s ohledem na pozdější život. Až si jednou třeba bude chtít udělat řidičák,potápěčský kurz aj. věci.
T.č. přemýšlíme o dalším vyšetření,tak sháním nějaké informace,kam se vydat. Krejčířová je asi dost nedostižná. Musíme mít další papír,protože to potvrzení slouží asi 2 roky.
|
|
| tinas |
|
(10.5.2010 10:41:28)
Mimochodem je tu někdo,kdo má dítě s AS,ale už starší tak kolem 12 a vyššího roku?
|
| 25.12Ali.......14 |
|
(10.5.2010 13:12:15)
Mému synovy u kterého mám podezření na AS bude 10 - ve škole je bezproblémový - problémové chování je u něj doma a mezi těmi co zná velmi dobře - třeba vůbec nemůže být s babičkou a dědou, protože oni jsou z něj na prášky jak se prý hrozně chová - takže hlídání nikým nepřichází v úvahu - naštěstí už je velkej a může být doma sám - je nejdradši sám doma - je to samotář - nevyhledává kolektiv - má málo kamarádů - jak mu navrhnu, že bych ho přihlásila na nějaký kroužek nebo na tábor tak je nepříčetnej, že nikam nepojede, že tam nikoho nezná atd. Že pojede jenom na dovolenou s náma a s nikým cizím. Myslím že představa neznámého prostředí ho hodně stresuje - dokonce, že je to pro něj nepřekonatelný problém - jít do neznámého kolektivu. Záchvaty zuřivosti ho přepadají nejvíce když se děje něco nečekaného - např. když jdeme nakupovat potraviny a já po něm nečekaně chci, aby si zkusil např. bundu co tam prodávají - to začne zuřit, křičet a nic s ním nehne - neskusí si to a chová je jako blázen - třeba si sedne na zem a odmítne se hnout dále...Je to s ním opravdu těžké - má projevy jako zvíře nebo jak to popsat - neustále vydává zvuky jako vlk a několik dalších zvířat dohromady - no když to někdo u nás vidí tak mi říká, ať ho odvedu k psychiatrovi - když mu vysvětluji ať to nedělá tak to vůbec nepomáhá - nedokáze se ovládnout... Takových projevů má nespočetně a já bych ho mohla jenom celý den okřikovat ať se srovná a chová se jako normální člověk - asi to nedokáže, ale je zvláštní, že ve škole se prý chová normálně... Je velice chytrý - učení mu jde samo - asistenta nepotřebuje ani náhodou - takže jestli každej aspík potřebuje asistenta tak to není aspík. Syn je těžkej introvert - nejdradši sedí doma - nechápe proč by měl chodit ven, nejradši sedí u počítače a kouká na TV.
Nevím jestli je vhodně tahat ho po doktorech - jestli by nepomohlo jen kdybych si já naštudovala jak se k němu chovat - jak ho vychovávat....
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(10.5.2010 13:28:29)
Ajko, desetiletý samotář sedící u počítače, odmítající jít ven, natož jet na tábor nebo školu v přírodě - to je přesné. Kolektivní kroužky taky odmítá. Komunikuje nejradši s dospělými, na individuální výuku klavíru chodí rád. Ve škole kupodivu taky problémy nemá, na druhou stranu kamarádství se spolužáky navazuje složitě, ale nestěžuje si, nedělá mu problém přestávky strávit o samotě. Asistenta psycholožka nedoporučila s tím, že by se zbytečně víc izoloval a je pravda, že právě to začlenění do běžného školního kolektivu mu hodně pomohlo. Měl ale obrovské štěstí na učitelky, bez nich by to mohlo být daleko obtížnější.
Mám vyzkoušeno a hodně pomáhá, syna na všechno podrobně předem připravit. Nemá rád náhlé změny, když jedeme nakupovat, řeknu mu to den předem a on už i sám se ptá - kdy přesně, kam, co budeme kupovat, co si bude muset vyzkoušet - jedině tak to dokáže přijmout téměř bez problémů. On se ale vyptává dopodrobna na každou blbinu a i když vím, že to k němu patří, někdy mě to děsně vytáčí.
|
| 25.12Ali.......14 |
|
(10.5.2010 13:46:28)
Míšo myslíš že něčemu pomůže že lékařka ho diagnostikuje jako aspíka? On se tam třeba bude chovat velice slušně a ona ho bude naopak chválit a k ničemu to nebude. Jakou literatutu bys mi doporučila k tomuto tématu? Nechtěla bych ve škole říkat jeho případnou diagnózu, aby na něj nekoukali jako na blázna - já šla vždy na třídní schůzku s očekáváním toho, že mi řeknou jak mám vzteklé nepřizpůsobivé dítě a učitelky ho vždy naopak chválily jako chytré dítě. Takže ve škole on opravdu problémy nemá - spíše v sociální oblasti ve vztahu s okolím - neumí vycházet s lidmi, neví kde je hranice co si může dovolit. Normální člověk negativní emoce skryje když to není vhodné a on je naopak projeví 10x více a to je pro okolí nepřípustné - každý kdo je svědkem jeho zuřivého chování tak mi říká jak jsem ho špatně vychovala, že jsem slabá matka, že ona je rozmazlenej fracek atd... ale na něho přísnost nezabírá - chce vědět dopředu co se bude dít a srovnat se s tím - také se pořád vyptává na podrobnosti něčeho pořád dokola atd.........
|
| Carlin | 
|
(10.5.2010 13:59:46)
Ajko a v jakém věku sis uvědomila, že něco je v nepořádku?
Mému synovi jsou tři a půl a děsila jsem se nástupu do školky. Je pravda, že čtyři měsíce bojoval, přemlouval, hlásil, že školku rozstřílí, že půjde ráno na druhou stranu, že uteče, s nikým že se nekamarádí a nikoho nemá rád. Ale učitelka říká, že je hodný, poslušný,... Teď už se smířil, že se do školky chodí. Když ho jdu vyzvednout, vždycky si někde hraje sám. Dost často uklízí "bordel" po ostatních, aby byly kostičky ve správné krabičce, atd. Myslím, že za jeho "slušným" chováním ve školce je nejistota cizího prostředí. Když je doma vybuchuje kvůli všemu: podám mu špatnou lžičku na jogurt, jdeme na procházku jinou trasou,... Tchýně tvrdí, že to je tou mou liberální výchovou a bojí se, kam to povede...
Když nějaké pravidlo vezme za své, tak ho ale dodržuje. Střídají se se sestrou, kdo vybírá večer kazetu na poslouchání a ten druhý spí na horní "lepší" posteli. Tento víkend nebyla dcera doma, syn si pustil kazetu a našla jsem ho ve vytažené spodní posteli. Prý když má kazetu, tak musí spát dole i když ta horní zůstala prázdná.
Pořád řeším, jestli to někde řešit, nebo co. Nejvíc by mi to pomohlo ve vztahu k výčitkám od tchýně ohledně liberální výchovy. Sice ho občas plácnu, ale to vyvolá takový záchvat vzteku, že toho hned lituju. Akorát ze víc rozzuří a rozhodně neposlechne, ani kdybych ho umlátila.
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(10.5.2010 14:14:54)
Carlin, dotaz nebyl sice na mě, ale já jsem podezření na AS pojala okolo třetího roku. A jak už jsem psala, diagnóza pomohla především mně, právě kvůli věčným rejpalům včetně babiček.
|
|
| 25.12Ali.......14 |
|
(10.5.2010 14:57:13)
Carlin to jsem si uvědomovala už od předškolkového věku - také jsem se velmi obávala nástupu do školky - myslela jsem že mi ho vrátí jako vzteklé nepřizpůsobivé dítě, ale ve školce si ho chválili jako vzorného chlapce - on si tam ale hrál sám celý den s hračkou a jiné děti k tomu nepotřeboval - takže to až tak v pořádku nebylo - každopádně školku absolvoval bez problému a školu zatím také...
|
|
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(10.5.2010 14:05:53)
Ajko, potvrzení diagnózy pomohlo především mně. Byly jsme u několika psychologů když byl malý a ti nepomohli vůbec. Proto je potřeba jít opravdu za odborníkem, který má s touto diagnózou zkušenosti. Já už byla zoufalá, protože jsem měla pocit, že syn ty věci nedělá schválně, ale okolí mne svýma normama tlačilo do pocitu, že selhávám ve výchově, to není lehké ustát. Diagnóza AS se potvrdila až v jeho sedmi letech, kdy jsme měli nejhorší za sebou, dokonce přeskočil ročník, učitelka jeho jinakost přisuzovala jeho vysoké inteligenci a tak k němu přistupovala, ale taky to neměla lehké. Nakonec diagnózu na papíře taky uvítala, ráda si o AS přečetla, dokázala syna líp pochopit. Teď na gymplu jsem na začátku o diagnóze neinformovala, nakonec teda třídní učitelku jo a ona mi pak řekla, že si to myslela, protože syn se prý projevuje jinak než ostatní děti a všimli si toho prý i ostatní učitelé. Dost mne tím překvapila, ale já už ze zvyku asi vnímám spoustu věcí jinak než okolí. Domluvily jsme se, že není třeba o AS říkat ostatním učitelům, jen v případě, že by byl nějaký problém, nechci hlavně, aby se to rozneslo mezi dětmi, nepovažuju to za nutné.
Jedinou knihu, kterou jsem na trhu před lety objevila, byla od Tony Attwooda - Aspergerův syndrom, stojí za přečtení. Taky jsem pročetla všechny možné stránky na internetu - např. dobromysl, appla, www.nadanedeti.cz.
|
| 25.12Ali.......14 |
|
(10.5.2010 15:02:35)
Míšo tu knížku si koupím a přečtu. Poradím se s manželem jestli by byl pro objednat kluka na vyšetření - nevím jestli bude souhlasit - myslím že on je také aspík a neví o tom takže mu kluk přijde normální....
|
|
|
|
|
| tinas |
|
(10.5.2010 14:08:36)
Ajko,Míšo,
mám to úplně stejné. OD malička se syn cítil lépe ve společnosti dospělích. V dětském kolektivu nějak moc nedokáže fungovat. Těžko navazuje s dětmi kontakt. To,že by třeba šel sám do kolektivu dětí a řekl ahoj já jsem... je skoro science fiction. Sice se to taky párkrát stalo,ale je to velmi vzácné. To už je pravděpodobnější,že se třeba přidá ke kamarádům dcery se,kterými se pak její prostřednictvím seznámí.
A to chování má taky podobné jako ti vaši. Respektování dospělích je také velký problém. On musí být nezvratně přesvědčený,že ten,koho má respektovat za to stojí. Jinak ho prostě bere na vědomí,ale jedním uchem tam a druhým ven. Je to problém už od školky a tak nějak mám pocit,že s nástupem puberty je to ještě horší,protože už asi ani on sám neví,jak se sebou někdy vydržet. Blbě se to popisuje,ale asi mi rozumíte. On moc dobře ví,co je ve společnosti přípustné a co naopak ne,ale prostě to někdy nerespektuje. Třeba,když na něj někdo mluví,tak se v nedořečené větě obrátí a odejde. Je to složité a já doufám,že ten mozek jednou fakt dozraje a bude klid.Jenom nevím jestli mi do té doby náhodou nešlehne.
|
| 25.12Ali.......14 |
|
(10.5.2010 15:06:25)
Tinas máš to také těžké  kolik je tvému synovi?
Míšo poraď jak reagovat při výbudu vteku a zuřivosti aspíka - spíše uklidňovat, nadávat, neřešit, zavřít do místnosti a nechat vyřvat, vysvětlovat nebo co se doporučuje?
|
| tinas |
|
(10.5.2010 15:24:47)
Ajko,
12.
Pawllo,
rozumím ti naprosto přesně.
|
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(10.5.2010 15:28:40)
Náš desetiletý aspík výbuchy vzteku už moc nemívá, spíš stavy jakési úzkosti, kdy teda i nadává - např. když mají jet se školou na výlet, to je pro něho vykolejení a nesnáší to, stejně jako divadla a pod. Já mu pořád jenom opakuku, že je to povinná školní akce a vyhnout se jí nemůže a je na něm, jestli svůj drahocenný čas stráví tím, že se bude vztekat a bude mít blbou náladu. Nepomáhá to, stejně prudí, třeba týden hudruje, brečí, pak se vrátí z akce, většinou řekne, že to bylo docela dobrý a omluví se mi za svoje příšerné chování. Nicméně příště to probíhá navlas stejně.
Mladší syn bez AS má záchvaty vzteku daleko větší a taky přesně nevím, jak na ně reagovat. Když to jde, pošlu ho do pokoje a hodlám se s ním bavit, až bude v klidu, vždy to ale nejde a už vůbec mě to nenechává v klidu. Někdy je takový den blbec, že volají ze školy, že je nezvladatelný, u zubaře nespolupracuje, na kytaře si učitelka stěžuje, že jí neposlouchá a večer jsem já zralá na psychiatra.
|
| tinas |
|
(10.5.2010 15:32:38)
Míšo přesný. Každá školní akce = podobná scénka,že on nechce atd.
|
|
|
|
|
|
| linka | 
|
(16.5.2010 23:47:25)
AHoj asi mám AS také a přišla jsem na to až nedávno, kdy jsem si všimla, že synovec má stejné chování jako jsme měla já v jeho věku a můj otec i sestry jsou zřejmě podle mého názoru také "zasaženi" V minulosti se nikde neřešili PAS-dítě buď zlobilo nebo bylo hodné........Já jsem začala pátrat na internetu a v knihovně, kde jsem si půjčila knihu od Kateřihy Thorové- která je úplně supr, z níž jsem si udělala AQ test se skórem 43 bodů na AS z 50 možných pocházím ze 3 sourozenců a ve škole tomu poslednímu říkali:...kolik vás ještě bude ted´ je mi 40 a ráda bych se nechala někde diagnostikovat..na celé dětství nerada vzpomínám a držela jsem se hesla lepší je se nenarodit a dosud ani nemám děti...přestože mám nadprůměrné IQ nebyla bych schopna se o děti sama postarat ...cítím se po celý život dost bídně, nemám motivaci ....hlavně, že mluvim 4 jazyky....ale neuplatním je protože před lidma se totálně rozklepu a zablokuju...nejvíc by mě vyhovovalao překládat knížky ...pěkně o samotě bez rušivých vlivů....a nevím jak bych se měla prosadit .mohu pracovat maximálně se 2 lidmi ...kolektivy mě zbavují vlastní identity...a proto mám také celoživotní problémy s udržením práce...Život s AS není pro mě vůbec šťastný, ale vím, že musím bojovat
|
| Pawlla |
|
(17.5.2010 8:00:56)
Linko,Tvůj příspěvek by si měli přečíst všichni,kteří tvrdí,že diagnoza je dítěti na nic.Ty sama teď cítíš,že by jsi odbornou pomoc potřebovala.Držím Ti palce
|
| linka |
|
(17.5.2010 9:54:59)
Ano, určitě bych maminkám "začarovaných dětí" doporučila návštěvu odborníka, dítě si samo nepomůže, je na dospělých, aby byli schopni přijmout, že se musí s takovým dítětem trochu jinak zacházet-hlavně nenásilně-to rozhodně zanechá do budoucna šrámy na duši. Rodiče mě často dávali najevo jaký jsem nevychovanec. Pamatuji si dost detailně scény a hysterické výstupy v rodině. Nesnášela jsem změny a to mám v menší míře dodnes, jen to nedávám najevo, ale uvnitř je to boj. Nikdy jsem nechápala, proč mě někdo bije za něco co jsem nechtěla dělat, ale prostě jsem se tak nějak "musela" společensky nepřijatelně chovat. Nepomohlo mě ani vyhrožování polepšovnou a zastrašováním . Tenkrát byla doba informačního temna a navíc jsem žila na vesnici a na nějakou speciální výchovu nebyl čas. Moje puberta byla neskutečně vzdorovitá. Ve 13 letech mě hrozila 2 z chování, ale nakonec jsem dostala ředitelskou důtku, oproti pochvalám za vzornou reprezentaci školy v uměleckých soutežích. Často mě domlouvali a snažili se mě násilně korigovat a já jsme se snažila o zlepšení chování, ale prostě jsem se numěla ovládnout a dodnes je to podobné, jen v menší míře . Rozhodně z toho dítě nevyroste, jen se mírní projevy nevhodného chování, navíc nejsou u všech dětí stejné. Společná všem s AS je určitě duševní bolest, deprese a úzkost v sociálních situacích( vstoupení do obchodu, narozeniny, Vánoce, pracovní večírky, fotbalová utkání, reklamní akce...když mi někdo něco nabízí obloukem se vyhýbám kontaktu ) Ve 30 jsem byla u místního psychiatra, který mi zdělil, že mám sociální fóbii, byla jsem 2 roky na AD. Celkově mě zklidnili po dobu léčby, ale po vysazení se můj neklid vrátil. Kdybych znala svou diagnózu dříve, předešla bych mnohým nedorozuměním. Vzkoušelo se na mě 5 AD, než mi nějaké pomohli. Po získání informací z www.dobromysl.cz, www.autismus.cz. knihy Aspergerův syndrom, jsem se rohodla informovat mou rodinu. Reakce mé sestry byla odmítavá(rigidní myšlení patří také k AS-tvrdohlavost,lpění na zaběhlých myšlenkách)a dodnes nevím jak to přijali je to jakési tabu, řekla mi abych jíuž nic nevysvětlovala, takže to respektuji. Matka mi řekla, že si to nesmím tak brát, že už se to nemění..to je sice pravda, ale v rodině by mohl nastat konečně klid, protože by se vědělo proč se synovec chová tak zvláštně. Nedovoluji si nikoho diagnostikovat, ale cítím, že AS je možné vysvětlení. Vzpomínali jsme s matkou, že jako malá jsem chodila po špičkách, neodhadla jsem nebezpečí-klidně jsem si vlezla do klece k vlčákům, utíkala jsem z MŠ, neposlouchala jsem na zavolání, odmítala jsem jíst nějaké jídla, neustále jsem vše očichávala ...vadil mě zvuk letadla, vysavače, papíňáku, točila jsem se dokola....stavěla jsem do řad včechny boty které jsem našla, bez oblíbené hračky jsem nemohla existovat, sbírala jsem všechno možné co jsem kde našla a nosila jsem to domů, pobíhala jsem nesmyslně sem-tam ...Z osobní zkušenosti vím, že vzdor ze mě nikdo "nevymlátil"....... byla jsem takový pokusný králík... Pocit úlevy po zaškatulkování si problému je úžasný. Moje mysl se nemusí neustále dokola zaobírat otázkou PROČ Uvědomila jsem si, že musím na sobě dál pracovat a nezabývat se minulostí. Na světě je mnohem víc horších diagnóz než AS. Lidé s AS by na sobě měli hledat pozitivní vlastnosti, které jsou třeba vyzdvihovat a tím si zvyšovat vrozené nízké sebehodnocení. A hlavně přiznat si problém , protože mít problém, je jen nedostatek informací
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(17.5.2010 10:14:42)
A ještě poznámečka - docela mne bavilo si s těmi doktory hrát. Takže když jsem měla jít do pedagogicko-psychologický poradny nebo k normálnímu psychoušovi, šla jsem nejdřív do knihovny, nastudovala si, co tam po mně budou chtít a proč, co znamená kreslení stromu a jak se hodnotí Rorscharchův test a poznali kulové prd. Takže na to taky pozor, některé dítě může být stejně mazaný.
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(17.5.2010 10:06:49)
Mám přesně opačnou zkušenost. Mne neustálé "hledání diagnózy" v dětství docela otravovalo. AS mi diagnostikoval asi čtvrtý nebo pátý psychouš, někdy v devatenácti nebo ve dvaceti. Vadilo mi, že se mne pokouší narvat do nějaké škatule a nenechají mne na pokoji.
|
| linka |
|
(17.5.2010 11:27:42)
to je fakt úsměvné jak to každý bere jinak , asi to záleží na věku a etapě vývoje, jak je to člověk schopen přijmout Vlastně jsem se rozpomněla, že ve 14 letech jsem byla v nějaké PPP, ale dodnes nevím co mi tam vyšlo a průběh testů mám tedy z hlavy úplně vygumovaný..asi se tam řešilo na jaký povolání se hodím ....a který stejně nedělám ...
|
| Petra+2 | 
|
(18.5.2010 22:16:53)
Překladatelka je bezvadný povolání pro aspíka, taky to dělám a nikdo nechápe, že mi nechybí ty LIDI  Udělej si webovky a on si tě někdo najde! Stačí pár firem na slušnou obživu.
|
| linka |
|
(20.5.2010 17:41:11)
S překlady jsem na tom tak,že překládám pro kamarádky děti úkoly z angličtiny a němčiny a nic z toho nemám , nebo připravuju maturitní otázky..... já bych i na kontakt z firmama potřebovala asistenta.....který by mě vynadal, za to, že si neumím říct o ohodnocení popř. to udělal za mě ... ) možná by pomohla nějaká psychoterapie s nácvikem dovedností
|
|
|
|
|
|
| pytrys | •
|
(1.6.2010 19:04:24)
Já mám 16letého syna a 13letého bratra s AS
|
|
| pytrys | •
|
(1.6.2010 19:07:38)
já mám 16letého syna a 13letého bratra s AS
|
|
|
| Jajinka+Matýsek+8tt |
|
(11.5.2010 7:30:19)
Ajko, já mám s tímto problémem velké zkušenosti.Pokud bys chtěla vědět víc mohly by jsme si napsat po mejlu. Kolik je tvému synovi ? Pokud je tvůj mladší než 5 let problémy bývají výrazné,ale i tak tato porucha je znát i tak dost i později ale není to už tak výrazné záchvaty vzteku ubývají.(záleží na stupni závažnosti), ale už to neni na zbláznění.Tak hlavně trpělivost a dobrý přístup je největší pomoc co mu můžš dát. Je tam čekací doba na vyšetření až 9 měsíců.Já mám kontakt na psychiatra mohu poslat navíc je výborná a má zkušenosti s Aspíky a neplatí se nic na rozdíl od Aply.
|
|
| Petra+2 |
|
(15.5.2010 19:52:00)
Máme doma taky Aspíka, je mu 7 let. Asistenta nemá, mám na něj RP, do 7 let 7600,- a od 7-15let 3tis.
Do APLY jsme se objednávali v září a volali nám až teď, že budou mít místo, navíc to stojí 2500,-, dg. mám z místní psychiatrie.
Léčím ho pomocí diety a přírodních potravinových doplňků a homeopatik, je téměř bez negativních projevů Doporučuji knihu od Prof. Strunecké "Přemůžeme autizmus"
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(16.5.2010 11:25:49)
Petro, musím potvrdit - konstituční homeopatie našemu aspíkovi výrazně pomohla, negativní projevy se velmi zmírnily. 
|
| Petra+2 |
|
(18.5.2010 22:09:11)
Míšo, jaká homeopatika jste brali pro zajímavost? My Cuprum metallicum 9CH, tedy berem to pořád 2x denně, vím, že se to dává každému "na míru", ale o tomhle našem jsem se dočetla i jinde na netu, že to homeopat ordinoval u autismu, že se tím zmírní ta "posedlá stránka osobnosti"
|
| Jedůfka / 99,00 |
|
(19.5.2010 7:24:08)
Už si bohužel nepamatuju, co dostával na začátku léčby, je to už pět let. Teď už AS neřešíme, nějak není potřeba. I když občasné vykolejení ze stereotypu nám občas dá zabrat, bývalo to daleko, daleko horší.
A překladatel - to se jen usmívám. Syn chce být taky překladatel, jazyky ho děsně baví .
|
|
|
|
| Lila* | 
|
(29.5.2010 22:32:58)
Petro, na dítě od 7-15 let bereš RP 3 000?
|
| Petra+2 |
|
(5.6.2010 14:54:56)
ano, vždyť jsem to psala, dávají ho dětem se zdravotním postižením 2. a vyššího stupně, také to posuzuje posudková lékařka, dali nám ho zatím na rok, nevím, zda nám ho prodlouží, ale jelikož se diagnóza nemění, tak doufám, že ano?
U PnP to bylo neprůchodné, tam by musel být asi mentální postižený říkala posudkářka, ale povídala, že si myslí, že jsou autisté postižení dost. Asi bude hodně záležet na posudkovém lékaři.
|
| Malea | •
|
(6.6.2010 14:53:36)
Syn má aspergera a dali mu stupeň 3,nemá mentální postižení,ale nasčítalo se to :astma atd.,atd.,atd...Takže já na něj beru příspěvek na péči ve výši 9000Kč a dost mě překvapuje,jaké jsou rozdíly.
|
| LenkaMad |
|
(6.6.2010 15:36:45)
Maleo, ale u PnP se posuzuje soběstačnost dítěte, tak myslím, že astma a jiné nemoci na tohle moc vliv nemají. A na 3. stupeň potřebuje dítě pomoc při minimálně 16ti úkonech. což je dost a myslím, že s dg AS na 3.stupeň dosáhne málokdo.
|
| Malea | 
|
(6.6.2010 17:54:24)
Mě to právě překvapuje,protože i malýho psychiatr říká,že na aspergra se dává běžně trojka.Tak nevím...
|
| LenkaMad |
|
(6.6.2010 19:56:50)
Ono záleží i odkud jsi. V některém kraji nedostaneš nic , v některém trojku.
|
| Petra+2 |
|
(6.6.2010 21:25:43)
nám sociální pracovnice taky navrhovala trojku, ale posudkářka nám uznala pouze bod "dodržování léčebného režimu", ale tedy syn není schopný spousty činností sám - částečně oblékání, čištění zubů, utírání na záchodě, příprava jídla, nevím, proč mi to vyškrtaly.... povídala, že jak není mentální postižení, nemůže to dát, aspoň že mám ten rodičák, protože nemůžu do žádné normální práce, malej už by družinu nezvládl, chodí ve 12 domů
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Břevnovské posvíceníPraha 6 
Biskup Tobiáš z BenešovaBenešov 
Floria podzimKroměříž 
Krása Smetanovy hudbyMělník 
Pocta Zuzaně NavarovéPraha 2 
Břevnovské posvícení
Biskup Tobiáš z Benešova
Floria podzim
Krása Smetanovy hudby
Pocta Zuzaně Navarové
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)