| Klára+2M+T | 
 |
(22.2.2011 11:02:57)
Z osobní zkušenosti myslím, že určitě ne. Odsuzuji fyzické tresty a myslím, že na chování dětí mají jen těžko odstranotelné negativní důsledky. Takže fyzické tresty absolutně ne.
Zákazy a tresty typu zákazu počítače, televize jsme taky nikdy nepraktikovali, nejsem přece pro dvoje děti policajt, počítač je jejich a rozhodují si o něm a starají se o něj sami (mluvím o starších dětech). Stejně tak jako nutit děti chodit spát v jistou hodinu je podle mě hloupost.
Vždy jsem vychovávala s co největši mírou svobody, myslím si, že když je člověk od mala jakoby samostatnou myšlenkovou jednotkou a ne jenom člověkem který plní nesmyslná přání (jako budeš v posteli v osm, i když nejsi unavený), tak je s ním pak mnohem lepší domluva a náš společný život je mnohem příjemnější.
Takže ano, já jsem proti trestům.
|
| Marti365 | 
|
(22.2.2011 11:06:39)
Taky nevím, proč bych měla někoho nutit jít spát, když se mu nechce... Mě přece taky nikdo nenutí. Pro mě jsou děti lidi jako já, které respektuju, a ne jakýsi tvor, který dělá to co si zamanu. Samozřejmě, vychovávat se musí, ale ubíjet svobdné myšlění a vůli ne.
|
| Carlin | 
|
(22.2.2011 11:15:03)
Třeba proto, že druhý den, když vstává do školy, odmítá vstát. Zaspává, chodí do školy opakovaně pozdě. Za to by teda zasloužil trest. Když nezasáhneš jako rodič, dá trest škola - dvojka z chování. Pokud ani to dítěti nevadí, je zase na rodiči, aby to vadilo jemu a dítě za to potrestal....
Někdy nechce jít dítě dopostele ne proto, že by nebylo unavené, ale proto, že má prostě zábavnější program.
|
| Marti365 |
|
(22.2.2011 11:19:12)
Ze zkušenosti vím, že takhle "přetáhne" jenom jednou. Ráno je jak mrtvola, do školy se samozřejmě musí, a večer "padne" po večeři. A příště se naučí poslouchat vnitřní hodiny...
|
| susu | •
|
(22.2.2011 11:24:08)
ze zkušenosti vím, že je toto dcera schopná praktikovat třeba měsíc. Večer přetáhnout a ráno být mimo. Ve škole už si učitelka stěžovala.
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 11:32:11)
Já mám stejnou zkušenost jako Martina, ale musím přiznat, že ze začátku školy jsme taky měli dohodu být v deset v posteli(to jsem chodili spát i my rodiče), pár prvních let se to drželo a kolem třetí, čtvrté třídy už jsme to nekontrolovali, někdy se nám ráno špatně vstávalo, ale vyrazit jsme museli. Taky to bylo tím, že do školy jsem děti vozila( měla jsem to cestou do práce), takže pozdě přijít prostě nemohli.
|
| susu | •
|
(22.2.2011 11:37:24)
Teď je druhačka. Možná to začne fungovat, až bude větší, ale zatím fakt ne a musím na ni dohlídnout.
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 11:52:22)
Susu, a dcerka musí spát, nebo si může například číst nebo si klidně hrát v postýlce? To by taky mohlo být příjemné pro obě strany, ne? Dcerka je v nespavosti extrémista a dlouho nemůže usnout, už nikdo nezvládal kolem ní běhat, tak dostala mp3, tím si zacpe uši a potichu poslouchá Cimrmany (i když tomu ještě nemůže rozumět, ale hrozně ji to baví) a u toho usne
|
| susu | •
|
(22.2.2011 11:56:26)
číst si klidně může, ono ji to většinou udyndá. Ale dostat ji do této fáze( umytá, včištěné zuby,s knížkou v posteli) je někdy dost náročné. Amok na mně příchází, když po hodině čtení vstane, že dostala hlad a je třeba 22.00.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Inka | •
|
(22.2.2011 11:18:36)
Já zase nejvíc nechápu, jak může někdo někoho nutit jíst co mu nechutná. Vůbec si neumím představit, že by mi někdo nutil jíst co mi nechutná. Třeba v neděli k obědu, když celý týden člověka živí jídelny, tak nebudu o víkendu vařit co někomu z rodiny nechutná.
|
| Marti365 |
|
(22.2.2011 11:20:33)
Tohle taky nechápu - názor "sníš co máš na talíři" 
Co kdyby někdo tohle řekl takové mamince?
|
|
| susu | •
|
(22.2.2011 11:22:30)
ach jo, kéž by to bylo tak snadné. Dcera by se nejraději stravovala jen sušenkami a čokoládou. Téměř vše ostatní většinou odmítá a je nutný boj, aby to snědla. Oblíbená jídla nejsou spolehlivá. Jeden týden miluje rizoto, když ho udělám za měsíc, tak najednou ofrňuje. udělá mi příšernou scénu nad zeláčkou, aby pak najednou snědla 2 talíře, když jsem s tím vůbec nepočítala.
|
|
|
|
| Carlin |
|
(22.2.2011 11:11:42)
Teda Kláro, závidím ti tvoje zodpovědné děti.
Třeba u nás, kdyby to bylo na nich, by počítač byl jedinou výpní volného času. Máme dohodu, kolik hodin týdně u počítače (to si dcera zvolila sama) a pokud se ta dohoda přes upozornění nedodržuje, následuje pár dní bez počítače.
Bohužel jeden příbuzný (už dospělý) kromě chození do práce opravdu NIC jiného než hraní na počítači nedělá. Pokud je rodinná oslava, tak tam tedy jde, ale spěchá zase zpátky k počítači. Tohle bych nechtěla ze svých dětí udělat!
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 11:26:38)
Carlin, taky jsme si prošli časy, kdy u počítače hlavně syn trávil každou volnou chvilku (naštěstí jich moc neměl), ale časem ho to pustilo, našel si ji né aktivity. Celkem mi to vadilo, ale byla to jeho volba trávit čas online místo v realitě, odžil si to a už je klid.
Děti mám opravdu zodpovědné, ale je to způsobeno právě jejich výchovu (nebo já i to myslím). O většině věcí si od malička rozhodovali sami vrámci nějakých morálních zásad, které jsme se jim snažili vštípit. Ale je určitě pravda, že jsou to všechno flegmatici a ne horké hlavy. Nejstarší dcera mi sama řekla, že spoustu hloupostí, které chtěli uděla, neudělali prostě proto, aby mě netrápili, ne z nějakého racionálního důvodu (není to správné, tak to nebudu dělat) v což jsem doufala.
|
| Carlin |
|
(22.2.2011 11:32:11)
No s tím počítačem jsem si taky myslela, že si tím prostě projdou a bude zase dobře.
Bohužel u toho příbuzného vidím, že někteří lidé tam zůstanou zaseklí napořád. Pracuje na směny, takže má někdy celý den volno a opravdu celičký den sedí u PC. Manželka příjde z práce, uvaří mu, najedí se a on zase zasedne
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 11:45:40)
To je smutný. A to na počítači hraje hry, nebo co? Neumím si ani moc představit, co člověka u počítače udrží hodiny.
Já jsem nikdy nechtěla aby byl počítač nečím zakázaným, omezovaným, něčím, co je tak úžasné, že to potřebuje nějakou regulaci a je to téměř za odměnu. Když tam děti sedí hodiny tak se kouknou co tam dělají, ale například starší děti nemají už vůbec papírové učebnice, všechny práce píšou ve Wordu, úkoly dostávají mailem, takže opravdu věřím, že se tam nebaví... Taky někdy sedím u počítače celý den, dělám na něm svoji práci (překládám stohy textů), hledám něco co potřebuji, čtu Rodinu... ale večer se z toho koukání do monitoru cítím úplně vyšťavená.
|
|
|
|
|
| susu | •
|
(22.2.2011 11:16:39)
jenže dceři se kolikrát i celkem spát chce, ale pokud je něčím zaujatá, tak si to moc neuvědomuje. No a pak ji druhý den dolovat y postele ve 3/4 na 7 do školy....Vysvětlování-musíš jít spát, ráno vstáváš, je nám yatím docela na nic.
|
|
| Xantipa. | 
|
(22.2.2011 11:50:46)
Kláro - sice nejsem policajt, ale rodič - to je pravda. Ale děti jsou děti, to je taky pravda. Můžu se nakrásně chtít 1000x dohodnout po dobrém, že je potřeba uklidit pokoj a vysát, ale když počítač má vždycky přednost, tak to pak mají smůlu. Nesmějí na něj, a to proto, aby měly čas právě na ten úklid, na učení, nebo na cokoli jiného. Je to pro ně signál, že vzhledem k tomu, že si neumějí rozvrhnout čas na zábavu a povinnosti, je to tedy na mně. To samý se spaním - 1000x slíbí, že určitě ráno bez problémů vstane a stejně ráno je problém, tak bohužel - v tom případě půjdeš spát v tolik a tolik, a to proto, že samy ještě nedokážete odhadnout hranice.
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 12:07:02)
Xantipo,
mě by na tom nejvíc zajímalo, co je příčina a co důsledek, proč si některé děti neumí ohlídat hranice.
Moje děti měli tu zodpovědnost za svoje rozhodnutí vždycky a téměř bez problémů si to vždy uhlídaly k oboustranné spokojenosti. Když chci aby si vytřely v pokoji dám jim do pokoje kyblík s vodou a tak do dvou dnů je vždycky vytřeno, nepořádek v pokoji mě nějak nezajímá, jestli nechá oblečení na posteli, nebo jeslti má rozházené knížky mě netrápí, jinak mám děti čistotné, když něco chci tak jim řeknu a vždy to nějak udělají. Čas na učení, známky- starají se sami, nelpím na známkách, pro mě zbytečná čísla, chodí na kvalitni školy a moc se teda neučí, ale nikdo nepropadá, takže jsem spkojená. Dcera je přijatá na vysoké, ani jsem nezaregistroval, že už dělala přijímačky, jednoduše přišla domů, že to má za sebou a jeli jsme to oslavit. Před přijímačkama na osmiletý gympl všichni kolem chodili na přípravné kurzy, syn se smál, že to je levou zadní a radší mu mám ti peníze dát na něco co opravdu potřebuje, já si kousala nehty stresem a nakonec úplně v pohodě prošel, prostě vím, že se na ne můžu spolehnout, že jsou zodpovědní a znají své možnosti, nemusím jim dělat policajta...
|
| Xantipa. |
|
(22.2.2011 14:06:50)
Kláro - neumí, protože ta určitá činnost se jim dělat prostě nechce. Tak to odkládají tak dlouho, až někomu dojde trpělivost - třeba s tím úklidem. Jinak já bych svým dětem nedávala kýbl s vodou na vytření pokoje - jednak to nesnáším /když někdo to třeba vytře, ale pak vodu nevylije, že potom vytře ještě něco jiného a ona tam je 2 dny - to bych vraždila/ a pak riskuju, že tu vodu omylem vylejou.
To je stejný ve škole - starší měl za úkol nějaký projekt, vykašlal se na něj a ráno vyplodil něco děsnýho. Nedostal za 5, protože dle učitelky by to bylo nespravedlivý, protože za to měli ti, kteří se na to úplně vykašlali, takže dostal za 4 plus výtku, že něco tak strašnýho neviděla. Byl to trest? Byl. Dlužno říct, že vzhledem k tomu, že to byl jejich úplně první projekt, měli šanci na opravu.
Moji kluci třeba mají vyklízet myčku - jednou, dvakrát i třikrát připomenu a když to nefunguje, mají zákaz třeba na 4 dny PC. Pak to zas chvíli funguje a takhle je to dokolečka.
A s přijímačkama na gympl nebo vejšku - to je o něčem jiným - tam to žádný zákaz nevyřeší, buď na to dítě má a nebo ne a někdy taky na to sice má, ale ještě navíc musí chtít. To se s běžnými povinnostmi nedá srovnávat - dle mýho.
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 14:39:43)
Xantipo,
o těch přijímačkách jsem to psala kvůli zodpovědnosti, prostě za svoje věci jsou sami zodpovědní, když se nepřipraví, má zlou známku, nebo se nedostane na vysněnou školu. Nezakážu jim počítač aby měli čas na učení, protože o tom kdy a kolik se učí rozhodnou sami (myslím, žes psala podobný příklad s tím počítačem). Stejně tak, když si neuklidí, mají bordel v pokoji (podle mě, podle nich je to ještě ok a je tam pořádek), tak jim to řeknu, případně připravím vodu, oni umyjou, protože se naučily respektovat moji hranici pořádku, což by vůbec nemusely, ale jsem za to samozřejmě ráda, dělaj to pro mě, protože ví, jak bordle nesnáším. Já tu nejsem od toho abych určoval, co je pořádek a co už ne, když mně vadí, že je na poličce prach, tak ho já utřu, protože vadí mně, nebo někoho poprosím aby to udělal, ale nebudu ho trestat, když takovou nepodstatnou věc neudělá. Jinak teď už děti uklízejí, když vidí nepořádek tak nějak automaticky, nemáme rozdělené povinnosti, vždy se to nějak udělá.
Každý to dělá podle toho, co považuje za nejlepší, já celoživotně nesnáším nepodstatné zákazy a příkazy, takže jsem je ve výchově nikdy nepraktikovala, stejně by se mi přičilo mít zavedený nějaký domáćí zákonník, kde by za prohřešek následoval trest, v takovém prostředí bych se opravdu necítila jako doma.
|
| Xantipa. |
|
(22.2.2011 15:04:26)
Kláro - má dospělá dcera si určuje třeba čas strávený u PC dle svého - tam nemohu zasahovat a ani by to nemělo smysl. Ovšem i ona má své povinnosti a pokud je nebude plnit, tak jí pokrátím kapesné - tak to je a taková je dohoda. A u mých mladších dětí? Já určuju, kolik času stráví na PC, za současného počasí by tam byly nejraději od rána do večera. Sice je svým způsobem chápu, ovšem to jim nedovolím - vědí to, ale občas se prostě zapomenou. A co se týká úklidu - chápu, že mají nastavenou hranici jinde než já. Co je podle nich vzorně uklizeno, to pořád vidím jako chaos. Ale fajn, je to jejich pokoj, uklízet si ho musí sami a utírat prach taky - to nebudu u nich dělat ani náhodou. Ale kdy - to je na nich. Bezpodmínečně si musejí uklidit v případě, že nemají volný pracovní stůl - to je moje jediná podmínka. Takže když si završí povrchy a začnou vršit i na prac. stůl, mají smůlu, musí být uklizeno.
Jinak - známky mě zajímají, neboť to vypovídá o tom, jak si ve škole vedou. A starší je srozuměn s tím, že pokud kvůli PC bude mít výpadek ve škole, bude i dlouhodobější zákaz na PC, neboť dohnat výpadek nejde ze dne na den. Nad výsledky ve škole mladšího syna mám jistou moc, neboť to z větší části závisí na tom, zda je či není odpovídající domácí příprava. Zatím se mi to podařilo nastavit tak, že on to chápe a poměrně ochotně pracuje. A nechce se mi myslet na to, až se mu nebude chtít, protože to pak jednoduchý skutečně nebude.
Taky nesnáším příkazy a zákazy typu - teď hned. Ovšem všechno má svoje hranice. Demokracie bez hranic není demokracie, ale anarchie.
Tvé děti samozřejmě neznám, ale jeden příklad:
jedna moje známá - ta byla moderní tak, že teď je zas moderní, protože jinak by byla zoufalá /myslím ve vztahu ke svému synovi/. Je mu 21 let, zatím má stále ukončené základní vzdělání a vypadá to, že to tak možná i skončí, i když je skutečně chytrý. Ale - stále přestupoval z jedné střední školy na druhou, až ho nikde nechtěli, tak šel na učňák a tam už je opět v prváku - po xté. Ona je celkem spokojená, že z ní netahá peníze a prý nepije a nevymetá večírky, on ovšem nedělá vůbec nic, tudíž sedí celý dny na PC doma a čeká, co maminka připraví jídlo a zda mu přinese z obchodu coca colu. Prej - je přece dospělý, co mohu dělat? No, má pravdu, teď už jen málo. Jenže ona nechce dělat vůbec nic, protože přece nebude dospělýmu klukovi nařizovat, co by měl. Dle mýho - by teda měla, aby si uvědomil, že je dospělý a svéprávný a že má práva, ale taky povinnosti. Tak to chodí.
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 15:55:50)
Xantipo,
s tím klukem je to smutné, tam se mělo zasáhnout mnohem dřív. Samozřejmě nevím, ale nemyslím si že je to důsledek volné výchovy, spíš nezvládnutí výchovy. Moje děti mají téměř absolutní svobodu, ale kdyby např. začaly brát drogy nebo chlastat, taky si neřeknu, že je to jejich volba a mě do toho nic není. Kazit si život( i např. nedostudováním) je důvod abych začala uplatňovat svá rodičovská práva.
Proč ten kluk tolik přestupoval, jaké měl problémy?
Moje dcera taky hodně přestupovala, ale ona je hrozný perfekcionista a vždy chce něco lepšího, než má. Když v kvartě chtěla přestoupit na jiný gympl, nesouhlasili jsme s tím, přihlášku jsme podepsali, ale nepodporovali jsme to, dcera se dostala teď je spokojenější než byla na staré škole.
Známky pro mě jsou opravdu bezpředmětné, porovnávají maximálně tak lidi v jedné třídě. Trojka od jedné učitelky na jedné škole je jednička od jiné, kteŕa učí ve vedlejší třídě stejnou látku. Moc mě zajímá, co moje děti umějí, teď například děláme simulovanou maturitu a každý večer nám dcera přednáší jednu otázku, nás to baví poslouchat a ona se to naučí. I syn přinese sešit a chce abych ho vyzkoušela, takže vím že se snaží a znám jeho možnosti, takže známka mi víc neřekne. Pololetní vysvědčení jsem snad ani neviděla, ale vím že mají dobré výsledky, od dětí i například z rodičáku.
Řekla bych, že u nás doma není demokracie ani anarchie, to je možné ve státě. U nás doma je prostě rodina, která se řídí morálkou, láskou, snahou o dobro všech a celé je to postavené na něčem úplně jiném než princip demokracie nebo anarchie. Nemáme jednu nadřazenou moc, která určuje pravidla, kterýma se všichni musí řídit, ani nikoho kdo rozdává sankce
|
| Marti365 |
|
(22.2.2011 16:05:25)
Kláro, myslím, že vaše rodina je bezvadná, taky bych to tak nějak chtěla mít. Bohužel s přítelem se na výchově vůbec neshodnem, on má takovou tu představu hlavy rodiny, pravidel, sankcí ... 
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 16:22:12)
Martino,
chyby určitě jsou, jako všude, ale děkuji
Můj manžel je psychiatr a setkal se už s tolika nešťastnýma lidma, kterých problémy úzce souvisely s jejich dětstvím, že na výchovu má dost netradiční názory. Rozhodně neříkám, že tohle je jediná správná výchova, ulahčují nám ji sami naše děti, ale všeobecně lidi jednají při výchově mic pudově, nebo naopak moc metodicky, ani jedno není podle mě dobré. Spíš by se měl člověk snažit vcítit do dítěte nejednat s ním z pozice nadřazenosti, ale tak jak může jednat jenom milující rodič, tenhle vztah je jedinečný a taky proto by měl být úplně jiný než jakýkoli jiny, které člověk v žovotě prožije.
Zkus dát partnerovi přečíst nějakou publikaci o vývoji mozku a fázích vývoje, knihy jako RaR moc chlapů asi nezaujme, ale pojetí z lékařského hlediska by mohlo být pro něj zajímavé. držím palce, shoda ve výchově je určitě moc důležitá pro klid v rodině
|
| Marti365 |
|
(22.2.2011 16:27:20)
problém je, že on teoreticky skoro všechno odkývá, ale v praxi je to jiná. On si hlavně myslí, že má "cit pro lidi" a že pozná, když dítě zlobí, protože provokuje apod. No často pravdu nemá, vím to, protože ten "cit" mívá i o mě a málokdy to trefí. Ale hlavní problém je u nás asi v tom, že starší dcera není jeho, mám jí z předchozího manželství. S mladší to je lepší, i když i tam dává poznat autoritu "hlavy rodiny". On má hlavně problém uznat, že každej jsme jinej, jako jo, rozumově to ví, ale stejně by chtěl všechny předělat k obrazu svému (občas i mě  )
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 16:58:36)
Martino,
já bych mu asi začala jemně dávat najvo své pocity, ne narovinu, ale v náznacích popisovat co cítím, možná si ani neuvědomuje, co přesně dělá, když píšeš, že ti to odkývá. Je důležité, že se úplně nevzpírá. Popiš mu jak se cítíš, když jedná s tebou, řekni mu, jak se asi musí cítit dcera, když se k ní zachová tak a tak. Taky přece jseš ke svým dětem empatická a víš, jak se cítí. Připoměn mu, jak se cítil on když byl trestán a co si z toho odnesl.
Jinak nevím, radí se moc těžce.
Nejjednodušší by bylo rozdělení na "hodného a zlého policajta" tak to většinou v případě jako je váš dopadá, ale to by byla jedna z nejhorších variant.
Taky se určitě snaž o smazání rozdílu mezi dětma, starší dcera je už dost velká a kdyby cítila preferování jednoho sourozence, mohlo by to taky napáchat škodu.
|
| Marti365 |
|
(22.2.2011 17:06:16)
Škoda už asi napáchaná je, bohužel.
Přítelovy názory asi nezměním, asi stejně jako nezmění on moje.
Je to pro mě dost velký problém, přítele mám ráda, kromě výchovy si rozumíme, ale výchova je hoodně důležitá (respektive děti jsou důležité). Nevím, co s tím, Ale to už je trochu jiné téma.
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 17:29:53)
Martino,
jestli tě to trápí, tak bych určitě zašla za odborníkem, psychologem, který se specializuje na děti, aby ti poradil jak postupovat. Taková nezávazná odborná rada dokáže někdy divy. Tady ti můžeme poradit, ale tvoji situaci přesně neznáme, kdybys to popsala odborníkovi, určitě by ti dokázal dobře poradit. Ono řešení se většinou skrývá v maličkostech
|
| Marti365 |
|
(22.2.2011 17:39:38)
U pychologů už jsme byli, ale přítel je odmítá pochopit - ve stylu "stejně s náma nežijou, tu chvíli u doktora se (dcera) chová úplně jinak, nic konkrétního nám stejně neporadil..." No všichni tři psychologové poradili uvolnit tlak a mávnout rukou nad maličkostma. Ale přítel je velmi logický člověk, představoval by si přesný "návod" jak jednat, aby se "problémy" vyřešily. (Tj. aby se dcara začala chovat jinak).
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 17:50:23)
Martino,
tak to máte opravdu už větší starosti. Jestli jsi z Prahy nebo okolí, tak ti můžu poradit jednoho úžasného odborník, který se na děti a mládež specializuje, je opravdu výborný a určitě by byl schopný zapracovat s celou rodinou. Je to sice psychiatr (přes manžela snázm většinou jenom psychiatry), ale toho se netřeba bát. Se zatvrzelým chlapem se těžko pohne.
|
| Marti365 |
|
(22.2.2011 17:52:35)
Někoho takovýho bychom vážně potřebovali, ale bohužel žijeme ve Francii. Ale stejně moc děkuju
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Xantipa. |
|
(22.2.2011 16:51:04)
Kláro - ten kluk mé známé přestupoval proto, že vždycky údajně zjistil, že tam, kde je, ho to nebaví, že lepší by to bylo jinde.
Jinak - samozřejmě se máme v rodině rádi, ovšem jsme tam seskupení jedinců s různými povahami a prioritami - málo platný, je to tak. Neumím si představit to, co popisuješ - že si lidé navzájem dělají to, co si na očích vidí. Ne že by nechtěli, ale občas to prostě nevidí. Tímto ovšem nevylučuji, že to tak u vás není. U nás je to o tom, že máme svoje děti samozřejmě oba rádi, ovšem máme stále na paměti, že to jsou děti a my jejich rodiče. V některých záležitostech mají právo veta, do některých nemohou zasahovat, někdy mají poradní hlas a někdy mají hlas s váhou stejnou, jako my dospělí. Je to podle jejich rozumových schopností. Ale už jsem se i přesvědčila, že i naše dospělá dcera měla leckdy nápad a řešení, při kterém jsme padali pod stůl - prostě nemá zkušenost a hlavně - nemá odpovědnost za ostatní, to jí chybí, že že by byla zlá nebou hloupá, prostě nedohlédne, protože nemusí.
|
| Klára+2M+T |
|
(22.2.2011 17:14:26)
Xantipo,
to tak u ná bohužel rozhodně nefunguje, nevím na co přesně z mého příspěvku narážíš, ale tak to rozhodně není. Spíš neděláme z tolika věcí problém, nebo věc hodnou pozornosti.
Strašně moc věcí je pro mě druhořadých, takže uklízení, spaní, jídlo, příchody domů, počítač a telvize, nákupy... to jsou úplné banality, kterýma si nebudu komplikovat vztahy. Když někdo nechá ručník v koupelně na zemi, nebudu na nikoho křičet ať to okamžitě zvedne, ale zvednu ho, když sedí celý den u počítače, tak to beru tak, že není nic lepšího na práci a nemám důvod to řešit. Když přijde domů pozdě, tak prostě přišlo, má telefon, takže mu můžu kdykoli zavolat.
Jediný můj požadavek na moje děti je aby si chránili zdraví a dodržovali zákony a morálku a uživali si život ve štěstí. Víc nepotřebuju. Chápu, že na někoho to neplatí, ale nám se to vyplatilo.
|
| Xantipa. |
|
(23.2.2011 10:27:01)
Kláro - tak z Tvého příspěvku jsem úplně mimo:
Xantipo,
to tak u ná bohužel rozhodně nefunguje, nevím na co přesně z mého příspěvku narážíš, ale tak to rozhodně není. Spíš neděláme z tolika věcí problém, nebo věc hodnou pozornosti.
Strašně moc věcí je pro mě druhořadých, takže uklízení, spaní, jídlo, příchody domů, počítač a telvize, nákupy... to jsou úplné banality, kterýma si nebudu komplikovat vztahy. Když někdo nechá ručník v koupelně na zemi, nebudu na nikoho křičet ať to okamžitě zvedne, ale zvednu ho, když sedí celý den u počítače, tak to beru tak, že není nic lepšího na práci a nemám důvod to řešit. Když přijde domů pozdě, tak prostě přišlo, má telefon, takže mu můžu kdykoli zavolat.
Jediný můj požadavek na moje děti je aby si chránili zdraví a dodržovali zákony a morálku a uživali si život ve štěstí. Víc nepotřebuju. Chápu, že na někoho to neplatí, ale nám se to vyplatilo.
Třeba ty Tebou zmiňované banality - uklízení, spaní, jídlo, příchody domů, PC, TV, nákupy - banalita to je, když to funguje, když ne, je to bordel - promiň to slovo. Ručníky na zemi v koupelně neřeším, neboť všichni vědí, kam ručník patří a kdo to neví, párkrát musí jít a uklidit ho a vím, že příště dotyčného ani nenapadne ručník hodit na zem. A pozdní příchody? No to by mě jeblo. Děti učím, že pokud slíbí, kdy přijdu a nemohu to dodržet, je nutné dát vědět, co a jak a ne že já budu někoho nahánět telefonem. Žádný - no tak jsem přišel/a/ pozdě, no a co? To tedy rozhodně ne. A jak píšeš - když sedí celý den u PC, tak asi není nic lepšího na práci? No to teda nevím. Rozhodně nebudu trpět, aby dítě sedělo celý den jen tak u PC - a pokud nemá nic lepšího na práci, asi se budu muset zamyslet nad náplní jeho času
Promiň - ale připadáš mi jak z jiného světa, protože tohle snad ani není možný.
|
| Klára+2M+T |
|
(23.2.2011 12:09:29)
Xantipo,
i na tomhle světě to tak může fungovat. Asi to není tradiční model české výchovy, ale toho bych se držela jenom nerada.
Věřím dětem, že vědí, co dělat. Jak už jsem psala vložili jsme do nich nějaké zásady, morálku, která se dodržuje a cokoli dělají, aniž by to porušovaly není pro mě důvod k rozčilování.
S tím počítačem, někdy jsou večery, které prosedí u PC, někdy jsou tam 5 minut, děti nemají moc volného času, takže jim do jeho náplně nemluvím. Když má syn chuť být celou sobotu zalezlí v pokoji na PC, tak je to jeho volba, například mu nabídnu jestli nechce jít někam na výlet, ale chápu, když nechce, já jsem taky někdy ve vzácných volných chvílích zalezlá třeba s knížskou. Kdyby tam seděl 24/7 a například kvůli tomu nešel do školy, tak bych to samozřejmě řešila, problém v tomhle nemělo ani jedno mé dítě a tak jsem nikdy neměla důvod začít to nějak kontrolovat.
Příchody. Nemáme večerky, ani určené příchody, děti telefonem nenaháním, zavolám a oni samořejmě zvednou, to snad dělá každý člověk. Mám strach, tak jim zavolám, když jsem někde já a oni mě chtějí slyšet, zavolají oni mně. Když někam jdou, tak vždy řeknou jestli přijdou za hodinu, nebo kdy asi. Jestli nejsou v té době doma, tak jim prostě zavolám a oni řeknou jaká je situace.
A ručníky, když vidím ručník na zemi, tak ho zvednu a neřeším, kdo to udělal, taky očekávám a je to většinou tak, že kdybych já nečo nechala uprostřed obýváku, tak to nikdo nepřekročí, nebo po mně nebude pokřikovat, ale zvedne to a uklidí.
|
| Xantipa. |
|
(23.2.2011 13:13:48)
No, tak tady bude jádro pudla nejspíš v tom, o jak starých dětech se bavíme. Protože u nás doma se samozřejmě zvolňuje postupně věkem. Takže třeba dcery se neptám, zda si čistila zuby, ovšem mladších kluků ano Tam prostě nebudu čekat na to, zda si uvědomují........ To bych se pak nemusela doplatit.
Jinak nevím, proč bych měla nechávat pohozené cosi v obýváku. Nemyslím si, že doma praktikuju tzv. tradiční českou výchovu, ale každý se musí naučit nějakým pravidlům a tak se je učí od mala.
Kupř. třeba s tím PC - pokud dítě nemá moc zájem o PC, tak to asi člověk nebude řešit. Ovšem pokud chce malý kluk pařit na PC hned, jak přijde ze školy s tím, že úkoly udělá potom, tak bohužel, to pak musím přijít a nastavit pravidla /samozřejmě, po dohodě, ale přesto se dá mluvit o nastavení pravidel/. A s těmi pozdními příchody - jistě, každý to má nastavené jinak, taky nejsem pořád doma. Takže stejně jako já říkám, kam jdu a kdy přijdu a jak je možný mě sehnat, v případě zdržení to samozřejmě taky oznámím, tak zrovna stejnou povinnost mají ostatní členové rodiny. Pokud starší syn řekne, že bude ve 3 odpoledne doma, tak očekávám, že tam bude, i když já doma nejsem a pokud to nemůže splnit, tak se ozve a řekne. To je celý, prostě normální logistika. Není to nic stresujícího pro nikoho, pokud se to dodržuje. Byla bych úplně na mrtvici, když bych musela každýho obvolávat, jestli je už doma, případně kdy bude a kde teda je. To skutečně ne.
|
| Klára+2M+T |
|
(23.2.2011 14:18:10)
Xantipo,
zakladatelka se ptala na starší děti, takže jsem nemluvila o batoletech (tam je to samozřejmě jiné), mluvila jsem o školních a starších dětech.
Pohozenýma věcma jsem myslela například, když nestihnu odnést hrnek po snídani do kuchyně, tak vím, že ho tam ten, kdo projde kolem nenechá, nebo nechám na stolku v obýváku knížku, tak ji někdo založí zpátky do knihovny atd...
Taky učíme děti pravidlům, ale těm která považujeme za všeobecně platná a důležitá pro život, do toho užívání počítače ani příchod domů pro nás nepatří.
S tím PC to napíšu obšírněji, na 1.stupni jsme měli doma jenom jeden počítač, a protože já na něm musela většinu času pracovat, tak se k němu děti moc nedostaly, takže tam problémy odpadly. Na druhý stupeň dostaly oba ntb a to už je jejich věc kolik a kdy tam sedí, jak už jsem psala dřív, kdyby začaly problémy, tak to budu samozřemě řešit, ale když syn zasedl k ntb hned, jak přišel ze školy, to mi nevadilo, taky si po příchodu z práce potřebuji trochu vyčistit hlavu a až pak se pouštím do dalších povinností.
Kde lítají děti přes den, vím z rozvrhu školy a zájmových kroužků, že jsoou pak doma nebo u kamarádů, nebo kdekoli jinde neřeším, když chci vědět kde jsou, tak zavolám. Kam jdou chci aspoň přibližně vědět, když jdou někam za tmy nebo na noc.
|
| Xantipa. |
|
(24.2.2011 15:31:27)
Kláro, mluvím o dětech ve 2. třídě a 6. třídě ZŠ.
A s věcmi - zvencla bych se, kdyby mi někdo uklidil mou rozečtenou knihu. U nás je pravidlo, že na věci druhých se nesahá, je to nutné, protože doma mám kancelář a jsem ráda, když najdu věci tak, jak jsem je opustila. Takže - nikdo neuklízí cizí hrnky, cizí prádlo a cizí knihy - to si dělá každý sám.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
,ne to vysněné
. Mlátí jí prý vařečkou přes ledviny, tříská jí hlavou o zem
pořád, když si na to vzpomenu. Roli tam hraje i alkohol. Rodinu osobně neznám, ale být toho svědkem
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)