| Hilly. |
 |
(13.7.2011 10:34:02)
Výchova dítěte je někdy velmi náročná na nervy a nevěřím žádné mamince, která tvrdí, že jí ještě nikdy neujely nervy a na dítě ošklivě a nespravedlivě nezařvala, nebo mu jednu nedala(libovolně kam). Ze své vlastní zkušenosti vím, že jedno dítě se zvládnout dá, horší je to se dvěma, třema blízko po sobě. Jak se musí zkoordinovat dvě malé svéhlavé děti, věkem blízko u sebe, dochází velmi často k situacím, kdy matka situaci nezvládá a dítě svými projevy neurotizuje(řvaním, plácnutím, bitím). Co taky dělat v situaci, kdy balancujete s posraným novorozencem na mokré podlaze v koupelně(starší tam sekundu předtím něco vylilo), potřebujete ho odložit na pultík, v ruce křeč a starší dítě vám nějak, byť nevědomky zatarasí cestu, skáče na záda, věší se na nohu, snaží se převrhnout pultík. Prvně ho požádáte ať toho nechá, když to nezabere a dochází síly, (je to už v podstatě otázka života a smrti toho novorozeněte-s nadsázkou), tak zařvete, nebo hrubě odstrčíte, nebo v nejhorším jednu vlepíte.Starší se rozpláče, cesta je volná, s miminkem jste nespadli, ale tušíte, že jste staršímu ublížili Nebo se miminko zakucká, vy z něj něco klepete, aby se neudusilo a starší začne ječet, skákat na vás..no tak mu jednu zase vlepíte, protože na vysvětlování není čas. nebo když jdete s dvěma dětma přes silnici, řítí se ze zatáčky dva náklaďáky a začnou se vytrhávat, sedat si, čijánevímco, zase udeříte Potom nastává omlouvání.To nastiňuji určité situace jen velmi zhruba, tak to prosím nikdo detailně nerozebírejte.Každá jsme v jiné situaci a já rozhodně neodsuzuji takovou tu "jednu výchovnou", aby dítě vytrhlo z hysterického rauše, nebo se zabránilo nějakému neštěstí.
|
| Hilly. |
|
(13.7.2011 10:37:06)
To teď reaguji spíš na příspěvky pod hlavním tématem, než na motto "nebreč, nebo ti dám na zadek".
|
|
| Elíláma | 
|
(13.7.2011 10:46:37)
Hilly: tak to je jasné, pokud se něco děle, je "nepřítele" potřeba odstranit z cesty, ale takové to vydírání a neempatické věty jako je "abys měl důvod brečet" ráda fakt nemám. Si pamatuju, jak když jsem byla malá a třeba jsem měla hlad, přitom jsme už byli po jídle, se mi máma smála, tak si ho hlaď a říkej mu malej, když jsem se ptala na něco, vím, že už to mámu štvalo, ale mě to děsně zajímalo, chtěla jsem totiž pozornost a máma, protože pro slepičí kvóóč, nebo na mami kdyby, kdyby byly v lese ryby nerostly by na stromě, to jsou věty, který může člověk plácnout vždycky, aniž by musel dítě poslouchat, co chce. Super. Podle mě je lepší říct "teď ne" a dítě učit trpělivosti (případně ho někam odsunout, nedá-li si pokoj, třeba do pokoje) než ho majznout a použít otřepanou frází a učit ho zvykat si na pocit bezmocnosti.
|
| Elíláma |
|
(13.7.2011 10:52:01)
teď sleduju prcka, jak si hraje. Začal se vztekat a škrtit odrážedlo a celý se napružil. Manžel by řekl: "tichooo!" Já koukám, vidím, že se mu zašprajclo kolečko (nesedí na odrážedle, zkoumá ho a točí koly), nějak ho to naprudlo, kolo se uvolnilo, malej spokojeně zachrochtal, otočil se na mě, já na něj: ano, už je to dobrý, on si promnul oči a zakňoural. Nojo, je unavenej... asi ho půjdu uspat. 
|
|
| Hilly. |
|
(13.7.2011 11:07:46)
Elíí, jj. Já mám taky svůj výchovný ideál, ale dost často situaci nezvládnu Jak jsou děti starší a starší, tak je to ale lepší a lepší. Nemyslím, že je dobré mít děti blíž jak tři roky od sebe, pokud chceme být dobrými rodiči.
|
| Elíláma |
|
(13.7.2011 11:10:32)
Hilly: uvidíme, my plánujeme po dvou, mamka mě a ségru měla po desíti a posrala spoustu věcí taky, sice jsme měly krásné miminkovské dětství, ale totálně nezvládla naši pubertu. Hlavně mou. Nechala mě bít, nadávala mi hodně sprostě, nepochopila, že jsem jiná než ona, i když jen z části, že mám jiné sny. Podle mě o není o počtu dětí a jejich rozestupech. I když samozřejmě náročné to pak j, ale zase nenáme tolik času děti mlátit a nadávat jim, když na ně nemáme tolik času, že 
|
| Elíláma |
|
(13.7.2011 11:10:50)
chtěla jsem říct pokakala
|
|
| Hilly. |
|
(13.7.2011 11:21:38)
Elíí, tak do roka a do dne si o tom popovídáme znovu  Jde spíš o určité extrémní situace, v extrémních podmínkách, které se ale opakují dost často. Nejhorší je, když řvou a prudí obě děti, to člověk kolikrát neví co dřív.Nechci si ale stěžovat, jen je mi líto, že tím trpí ta starší.
Knížku "prvorozené dítě" od Prekopové znáš?Doporučuji přečíst, než se pustíte do dalšího
|
| Elíláma |
|
(13.7.2011 13:35:02)
Hilly: já vím... neříkám, že mi nebudou rupat nervy, jak jsem říkala, vyletím, to jo, ale tyhle průpovídky, na ty jsem alergická (z názvu tématu nebo styl co hraješ divadlo atd.). Knížku jsem nečetla a já nejsem na manuály, nějak se bojím cokoliv číst, pak se na to upnu a když budu dělat něco po svém, jinak, nebo jinak cítit, hned mi to bude hlodat ale uvidím, no, možná si ji koupím, ale až budu těhotná, jinak zpanikařím a zdrhnu a už nikdy děti mít nebudu, už i tak jsem strachy podělaná, jestli to přežiju aniž by mi cvaklo
|
|
|
| ErikaB | 
|
(13.7.2011 11:31:06)
Elíí, to je mi líto. Ale podle toho , jak píšeš o svém prckovi, tak ty takové chyby dělat nebudeš, miluješ ho.
|
| Elíláma |
|
(13.7.2011 13:30:28)
ErikaB: budu zas dělat jiný chyby ale tohle fakt ne
|
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(13.7.2011 11:34:20)
Elííí, primárně to opravdu není o počtu dětí a jejich rozestupech. Ale dala bych Hilly za pravdu v tom, že děti blízko po sobě jsou v určitém období (první rok, možná dva) opravdu náročné na tvůj čas a tvou trpělivost a hrozí větší pravděpodobnost zátěžových situací, které ne každá matka ustojí s potřebným klidem.
|
| Jiřule a 3 skřítkové | 
|
(13.7.2011 11:36:21)
annet to též souhlasím.máme děti po 2 a po necelých 2 letech a bylo to náročné..to zasejc jo
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(13.7.2011 12:03:55)
To teda nesouhlasím, tři roky nepovažuju za dobrý věkový rozdíl, mám kluky od sebe 28 měsíců a považuju to za nejlepší věc, kterou jsme pro ně i pro sebe mohli udělat, výchovně i zvladatelně naprosto v pohodě, i když mladší měl zdravotní problém, straší už to pochopil a choval se k miminku moc hezky a opatrně, pomáhal mi, nežárlil, naprosto ideální.
Naopak znám pár rodin, kde je ten rozdíl 3 roky a žárlení je poměrně velký, dítě si uvědomuje, že se mu maminka víc ztrácí k tou miminku a tak se to straší brání
|
| Hilly. |
|
(13.7.2011 12:11:05)
Yuki, to nemám jen ze své hlavy, tvrdí to i spousta psychiatrů a psychologů, kteří se malými dětmi zabývají. Proč to u vás fungovalo asi neodhadnu, neznám vás. Možná, že si to jenom namlouváš.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.7.2011 12:17:34)
nenamlouvám, říkají to známí i učitelé, vím, že v 8 a 10 letech mají spolu hezký vztah, vím, že si nikdy v životě nedali facku, zařvou na sebe občas, ale to je až věc posledního roku nebo dvou, kdy už prostě nejsou mimina a není to nijak často, jeden bez druhýho nechce nikam jít, oni se úžasně doplňujou
v tomto věku už opravdu máme za sebou to těžký období mimin a batolat, který je při dětech věkem blízko k sobě nejtěžší
ten věk 3 roky od sebe měl smysl dřív, aby maminka mohla běhat kolem malýho a ten většíá už se o sebe postaral, ušel ale teď tato potřeba tak velká není, myslím pro rodiče.
|
| kolja | •
|
(13.7.2011 12:20:13)
Yuki, ale tohle klidné soužití rozhodně neplatí u všech dětí, mám mezi dětmi stejný věkový rozdíl jako ty a procházka růžovou zahradou to rozhodně nebyla a není. A to jsem si myslela, jak se budou pěkně doplňovat.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.7.2011 12:23:32)
tak u nás to kazily jen zdravotní problémy, ale zvládlo se to a co se týká soužití sourozenců, tak opravdu u nás to byla a je pohoda. Jestli jsem k tomu přispěla i já svou výchovou, tak mám radost, jestli je to jen o povaze dětí, tak jsou vybaveni výborně, takže jsem každopádně spokojená
|
| kolja | •
|
(13.7.2011 12:25:11)
No podívej, některé děti se projevují vskutku extrémně, těžko něco potom vyčítat naprosto obyčejným, průměrným rodičům. Občas si prostě příroda zašpásuje trochu ironicky. 
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.7.2011 12:29:59)
já se po zkušenosti s najmladším rozhodně neodvažuju soudit něčí výchovu, jen i na něm vidím, že se nesmí jednat bez přemýšlení, naopak, čím je dítě náročnější na výchovu, tím víc se o ní musí přemýšlet, tím víc je potřeba se snažit vcítit se do myšlení a toho prtěte, tím víc je potřeba mít někoho, kdo rodiče na chvilku vystřídá (třeba druhý rodič nebo jako u nás starší bráchové, nakonec i školka), a pak je to o tom, že se to musí vydržet apořád se snažit, při vší té hrůze a bezradnosti se pořád snažit najít cestu a ona se jendou najde, věřím tomu, že jo, u nás to taky trvalo dlouho, babička s náma nebyla schopná a ochotná jít ani na nákup, ani na procházku, mrně se prostě chovalo neskutečně, doma i venku, ale zvládlo se to. Jen to chce té trpělivosti fakt moc, a důslednost, bez ní to nejde.
A taky si umět přiznat, že tato metoda nefunguje, zkusím jinou, úplně jinou, a nevracet se k něčemu, co se sice běžně používá, ale na toto děcko nefunguje.
Výchovat je někdy těžká, ale výsledek za to stojí, ne? :)
|
| kolja | •
|
(13.7.2011 12:35:23)
No starší dítě prostě z neustálých, fyzických útoků na mladšího sourozence vyrostlo. Když nemůžeš ani odběhnout na wc, je to problém. Stačilo mít oko minutu jinde a tekla krev. A nemůžeš mít dané dítě u sebe 24 hodin denně. A vyzkoušeli jsme kdeco. Zkrátka smůla.
|
| kolja | •
|
(13.7.2011 12:38:37)
Respektive mladší dítě dorostlo natolik, že se začalo efektivně bránit. Stačil párkrát červený otisk zubů na zádech apod.
|
|
|
| TerezieK | 
|
(14.7.2011 13:22:59)
Tuto větu občas pronese můj manžel. Tím, jak je s dětmi málo, tak mu ujíždějí více nervy než mně. Není tolik na ten šílený jekot zvyklý . Já si myslím, že jako má dítě nárok se vyřvat, tak má rodič nárok, aby mu ruply nervy a občas řekl něco co by asi neměl. Moje starší dítě, je hodně náročné na výchovu a jak píše Yuki musí se nad tím hodně přemýšlet. U dcery ten problém nemám. Ta se chová jako "průměrné" dítě. Když se dostane do rauše, tak ho prostě odvedu do jiné místnosti at se vyvzteká se slovy, že chápu, že je naštvaný, nebo že mu nerozumím, ale že musí jít do jiné místnosti, protože on má tak pronikavý hlas, že mi z něj praská v uších. Myslím, že nejlepší je vzít někam stranou, vzít ho na klín a pomalu se mu snažit vysvětlit některé věci. U nás to funguje. Ale to se nedá moc praktikovat u dvouletých dětí, protože ty nemyslí jako 4 leté děti.
|
| adelaide k. | 
|
(14.7.2011 13:45:23)
Terezo, fakt? U nás je to přesně naopak, MM snese mnohem víc, protože je s nima právě méně čsto a není na některé věci už tak alergický jako já
|
| TerezieK |
|
(14.7.2011 17:28:38)
Adelaide jojo . Jeho otec se nechoval jako chlap spis jako backora tak v tom otcovstvi kapanku plave .
|
|
| *Niki* | 
|
(15.7.2011 16:03:07)
U nás je to taky tak, že vyšší hranici frustrační tolerance mám já
Muž je s nimi méně, a snese méně
|
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.7.2011 12:25:39)
mrně domlsalo, jdu si hrát, má chvilka volna je pryč :)
|
|
| Hilly. |
|
(13.7.2011 12:32:03)
Yuki, tak u nás to taky celkem jde. Holky se k sobě chovají tak nějak normálně, občas konflikt. Mladší ale nějak nestraním, jako že je malá a tímpádem si může ke starší všechno dovolit a vše je tudíž omluvitelné. Starší tudíž nemá zatím moc důvodů k žárlení. Já ale mluvila spíš o vztahu rodič-dítě. Do těch tří let potřebuje prťous dost individuální péče a ten mladší to rozbíjí. Další dítě bych už chtěla minimálně s odstupem alespoň necelých tří let.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.7.2011 12:37:51)
my jsme to vyřešili tak, že dávno před narození mladšího jsme četli, pořád, všechno, takžře pak starší škemral, abych už zase kojila, protože u toho se četlo, takže vlastně žádná změna, jen mi neseděl na klíně, ale vedle nebo naproti a pak seděl každý na jednom keleně. Chce to něco, co bude společná chvíle pro oba najednou, což je někdy těžký, ale musí se to najít
|
| Hilly. |
|
(13.7.2011 12:48:51)
Yuki, tak u nás by to asi nešlo, protože mimino se pořád za starší otáčí, když je tam a nepije, musí mít klid.Když to ale takto umíte skloubit, je to skvělý
|
|
| Jiřule a 3 skřítkové |
|
(13.7.2011 12:49:27)
to jsme dělali taky. oba dva starší se zapojovali.snažili jsme se na každýho z nich mít aspon 30 minut jen pro něj. jenže s těma holkama co neslyšely to bylo náročnější,takže pak vznikaly dohady že ta řve a ten to nechce poslouchat a že je to strašný.Takže to náročný bylo.ale rádi se měli a mají ikdyž byli maličký.
|
|
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(13.7.2011 12:22:55)
Yuki, to souhlas, máme rozdíl přesně dva roky a funguje to dobře.
|
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(13.7.2011 13:32:05)
Hilly, nemyslím si, že by "dobré rodičovství" bylo přímo úměrné rozestupům mezi dětmi, Dobrým rodičem jsi tehdy, když nad tím občas taky trochu přemýšlíš, když neděláš automaticky věci jen proto, že jsi na ně zvyklá, když chceš a dokážeš dítě - aspoň zpětně - pochopit a když se mu umíš za nějakou neunáhlenost omluvit. To se dá i s dětmi po dvou (dvonásobná vlastní zkušenost) a věřím, že i po méně letech.
|
|
|
|
|
, když ho necháš aby si vyřvalo co chce... Pak sem ale nelez a nepros o radu, až ti nafláká, protože mu nebudeš chtít něco koupit.
a jsme ráda že mě mužík neflákne hne dpo ránu že ano.
- plácala jsem se z toho skoro do třiceti.
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)