| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

4,5letý syn nám vyhrožuje a nadává

 Celkem 313 názorů.
 .Spadla z oblakov 


Téma: 4,5letý syn nám vyhrožuje a nadává 

(10.11.2011 10:42:04)
Pokúsim sa byť - v rámci možností - stručná, a podstatné info hodiť do nejakej "kocky":

Moj syn (4,5r.) je na verejnosti silný introvert. S deťmi nenadvazuje kontakty, nikomu sa nepozdraví (ani príbuzným ani cudzím) (to by bolo vlastne na ďalšiu tému - neviem totiž, ako veľmi ho mám/nemám do toho nutiť?)

Keď už ho nejako dotlačím k deťom, hrá sa s nimi pekne (hoci zo školky som dostala informáciu, že jediný sposob, akým sa dokáže k deťom priblížiť, je, že ich pozlobí - zbúra bábovičku alebo vežu z kociek..). Agresívny nikdy nebol, ešte na žiadne dieťa nezaútočil.
Doma s tým ale nemá problém. Ak mu s mužom niečo zakážeme, tak nás plácne, a keď ide o niečo, na čom mu záleží, tak ešte pridá vyhrážky typu: "Půjdu do sklepa pro sekyrku a useknu Ti nohu!" alebo "Za to Tě vyhodím z okna!" a pod...~7~

Včera sa to u nás ale vyhrotilo príšerným sposobom - on chcel ísť večerať dolu, k dedovi, ja som ho ale nepustila, /ptz děda mal k večeri údené maso a my sme mali fazuľovo-zemiakovú polievku (čo je pre dieťa pochopiteľne vhodnejšie)/. Začal kričať (je mi hrozne, keď to čo i len píšem~n~): "MÁMO, JÁ TĚ ZABIJU!!!" Moj táta (mám tu na návšteve našich) zamkol dvere na chodbu, aby syn neutekal dolu, a on na mojho tátu: "TY HAJ.LE JEDEN!!!"

Boli sme z toho všetci hotoví, odo mňa i od manžela dostal na zadok, no boli to len výchovné, nie bolestivé rány.

Manžel urobil fiktívny telefonát s Ježiškom, akože rušíme tie darčeky, ktoré si syn napísal do dopisu, a on dostal ešte horší záchvat.
Zavreli sme ho do jeho izby, a odtiaľ kričal tie jeho hnusné vyhrážky.

Moja otázka znie: ako sa má "správny" rodič zachovať v takejto situácii?
Rada mojich rodičov bola: Mať zavesený niekde prútok (ako výstrahu) a tým mu pohroziť, prípadne i švihnúť.

Psychológovia zas radia nepoužívať fyzické tresty, ktoré signalizujú rodičovské zlyhanie...~d~

Povodne som tento text chcela napísať Dryjáde, no nakoniec som ho takto zverejnila na Rodine, aby mi poradil nielen odborník, ale aj "obyčajné" mamky.

A ešte na záver: moja mamka bola zo včerajšej scény v takom šoku, že len preniesla:
"to nebude dobré, bojím sa, čo z neho vyrastie..".
Može to byť naozaj známka nejakej "poruchy"? Prípadne poznáte vo svojom okolí nejaké dieťa, ktoré by sa chovalo k rodičom agresívne, a neskor to aplikovalo aj na okolie (spolužiaci.. učiteľky..atd)???
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:49:07)
A zkusili jste si o tom popovídat se synem v "klidné chvilce"? Zeptat se ho, co ho k těm ošklivým výrokům vede? Jestli si uvědomuje, že je to opravdu zlé chování?
Jakmile dojde už k takové vyhrocené situaci, tak v podstatě instantní řešení neexistuje. Důležité je vědět, proč se to děje a jak tomu předejít.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:49:14)
No hlavně prosím vás neuvažujte o tom, že vychováváte kriminálníka. ~8~ Tomuhle období kolem 5. roku se říká malá puberta. Ty děti jsou takové oprsklé, drzé, myslím, že to k tomu věku patří. I ta slovní agrese, dokonce se říká, že slovní agrese je lepší než fyzická. Jinak si myslím, že jste ten spor velmi vyhrotili vy jako dospělí, že to nebylo potřeba, pak už si s tím ten malej neporadil a vy dospělí taky ne. Jinak to s agresí taky moc neumím, nejstarší je ve věku vašeho kluka, taky se to učím ukočírovat, ale jsem netrpělivá, občas bouchnu, taky to nemám moc zmáklé. Jen bych chtěla uklidnit, že je to poměrně normální a není potřeba z toho dělat nějaké velké závěry do budoucna. ~6~ ~;((
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:51:44)
Tím vyhrocením myslím hlavně ten telefonát Ježíškovi. To bylo fakt přehnané. Občas hlavně kluci, když jsou hladoví a unavení, tak je to s nima těžký, je potřeba je nepřetěžovat, spíš uklidňovat. Dát mu večeři a pustit pohádku nebo něco číst. Kolem večeře právě to dost často bouchá, protože to už nedávají, zkusit dát menší sváču předem nebo posunout večeři na dřív.
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:54:00)
Ano, potvrzuju, syn, manžel, otec... většina chlapů co znám, jsou coby hladoví a unavení často nesnesitelní... je vhodné je preventivně průběžně udržovat syté a odpočaté ~;)
Z prkotiny se stane velkej hysterák vždycky, když je syn hladovej. Když není, tak se ta samá věc přejde naprosto bez scének.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:55:51)
Můj mladší je přesně takový, dobu mi trvalo, než jsem na to přišla, já jsem to vyčetla tady na Rodině.cz :-), strašně mi to pomohlo. ~:-D ~R^
 pearl 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:45:13)
Holky, k tomu se přidávám!!!

Mám 6letého a přesně v tuhle dobu když je hladový, tak s ním není k vydržení. I když takové věci nám neříká, ale dělá obličeje, křičí a mračí se. (Někdy bych se s chutí rozesmála:-)

U nás na tohle fakt pomáhá toto jediné - okamžitě posadit ke stolu, dát kus jídla a poslat ke knížce nebo na chvíli k pohádce apod. Po prvních třech soustech se dítě okamžitě zklidňuje...
 Karkulína 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:56:09)
Proboha, ale to že je hladový snad ještě neomlouvá to, že mamce vyhrožuje zabitím a dědovi říká hajzle!!! obávám se, že tady je problém v něčem jiném...
 Mirka 2 deti 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 17:36:23)
Podpisujem...

Syn 5,5 ked je hladny-unaveny je des. Nadava, vsetko je zle ale to uz ani nechce jest ani spat. Takze dozeram a on uz aj sam povie ze som nahnevany lebo chcem jest. Ked bol mladsi bolo to ovela horsie.

Inak by som okolo toho nerobila zbytocny teater. Kludne by som skonstatovala ze viem ze je nazlosteny a ze nie vzdy je vsetko tak ako chceme pripadne nech sa ide vyzlostit do izby a ked sa ukludni nech pride.

Inak este ma napadlo, moj syn potrebuje k pohode aj vybitie sa, vybehanie, vyskakanie ked sme par dni doma chori tak je ako divy.
 Ikara 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:54:44)
Souhlasím s každým slovem. Výhrůžky bych ignorovala, Ježíška bych do toho vůbec netahala, to bylo fakt přehnané. Na proutek zapomeňte, to vůbec k ničemu není. Vím to z vlastní zkušenosti. ~7~
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:56:13)
Ikara, tak dobre - viem, ako by si nereagovala. Ale moja otázka znie: ako by si REAGOVALA?
 Ikara 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:01:16)
Jak jsem psala, výhrůžky bych ignorovala a nebrala osobně. Jak už taky někdo psal, poslala bych ho vyvztekat za dveře, ať přijde ke stolu, až se uklidní. Mám tříletého cholerika, scény na denním pořádku. Tohle je jediné, co jakž takž zabírá a stojí nás všechy nejmíň nervů.
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:04:49)
Já bych právě ty výhrůžky brala osobně, myslím, že ani malé dítě nemůže nikomu vyhrožovat fyzickou likvidací, myslím, že ve 4,5 letech už si uvědomuje, že se nohy nikomu nesekají a dokáže si spočítat, co by takové sekání nohy asi způsobilo. Ta asociace musela odněkud vzejít a já být mamkou toho dítka bych setsakramentsky chtěla vědět, odkud. Rozhodně toto není normální chování takto starého dítěte.
 Ikara 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:34:21)
On si v 5 letech určitě uvědomuje, že nohy se nesekají, ale v afektu řekne, co ho napadne, zvlášť když rodiče reagují takto bouřlivě. Na tom není nic nenormálního. Promluvila bych si s ním o tom v klidu, ale ve chvíli toho amoku to nemá smysl. ~d~
 Karkulína 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:57:48)
Naprostý souhlas.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:06:58)
Tříleťák se mi teď v neděli taky vzteknul tímhle způsobem, taky v tom byl hlad a únava, ta změna času, taky jsem ho popadla a odnesla z kuchyně, až se uklidní, ať za námi přijde, za tři minuty byl zpátky jako mílius, najedl se a pak šel s babičkou v klidu spát. Tohle fakt funguje. Jen kdybych se častěji dovedla udržet v klidu a nevyhrotila to. ~;)
 Ikara 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:27:23)
Jj, vždycky strašně vříská, válí se po zemi a kope kolem sebe (dřív i tloukl hlavou o podlahu) a když se ho po nějaké chvíli zeptám, jestli se chce pomazlit, tak přijde a je to zase dobrý. Ale občas bych mu taky nejradši dala na prdel, je to nápor na nervy.
 pearl 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 16:19:27)
Jani,

to je přesný. Jakmile dojde na scénu a já to ustojím a s ledovým klidem ho odkážu do jeho pokoje a zavřu za ním dveře, je za chvíli v klidu.

Pak přijde a dělá jakoby se nic nestalo. To mu u mě neprojde a po chvilce mu dojde, že se má omluvit.

Ale když to nedám a vyjedu taky a začnu po něm chtít, aby toho nechal apod., tak jsem nahraná, bude vyvádět dál. Fakt se snažím, ale někdy je to tááák těžký.

Ale je pravda, že nevím, jak bych reagovala, kdyby mi řekl něco takového, co zakladatelce... Tohle já neznám. Spadla z oblakov, odkud to tvůj syn má? Škola, školka, televize?...

Ale asi bych si to nebrala osobně, podle mě jenom papouškuje, co kde slyšel...
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 16:23:36)
Pearl, neviem odkiaľ to má. TV nesleduje, pc hry nehrá.

U dědy možno niekedy počul slovo "hajzel" (občas tak tituluje ich kocúra).

Je ťažké - zvlášť s mojou povahou - reagovať kľudne...
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 16:24:49)
Hele, nektere vyrazy muze mit ze skolky, to je klasika.
 Terinka4444 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:09:01)
Já v tu chvíli asi stejně jak ty, taky mám z miláčka milovaného krotkého mazlivého pětiletou puberťačku, tohle tedy nepředvádí, ale je jí dost. Mně se osvědčilo neřvat, nenadávat, tedy ale ne vždy se zadaří, a říct slečně, ať odkráčí pryč, než se přestanu ovládat a zmydlím jí, ona odkráčí, zavře se, nejraději do koupelny a tam ztropí hysterák jak horm, brečí, nadává, pak začne, že ji nemáme rádi a bla bla, počkám, až to přejde do normálního brečení, to už si neví rady, jak začne plakat, tak jdu za ní, jestli už chce pomazlit, tak to se na mě vrhne, tak mazlím, ona se uklidní a pak se to v klidu probrat, ona většinou řekne, proč vyváděla, co chtěla, co se jí dotklo a nelíbilo, já už v klidu můžu vysvětlit, proč to nešlo a proč to musí být, jak já požaduju. Ale v momentálním záchvatu puberty se to úplně míjí účinkem. A každý další podnět z mé strany, jako křik, výhružka, plácnutí jen umocňuje tu její reakci. Tak třeba by něco z toho šlo i u vás. A za hajzle jeden na tátu, by potom večer v klidu tatínek řekl, že ho to pořád bolí, jak na něj křičela a že nebude pohádka, to by spustilo pravděpodobně dakší pláč, takže pomazlit s tatínkem se v posteli může, můžou si chvilku povyprávět, ale pohádku číst taťka dnes nebude, na naši malou by to celkem dost platilo, aby si dala příště pozor.
 susu 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:50:38)
Hmmm, myslím, že je ještě malý, neví, co doopravdy říká, jen to někde slyšel v podobné situaci, tak to taky použil.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:51:46)
susu, hoci je malý, je veľmi chytrý, bojím sa, že vie, čo hovorí.. ~n~
 susu 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:55:56)
Nemyslím.:-) Nemá tu představu, co je doopravdy někoho zabít a co vše by z toho vzešlo.
 Gertruda 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:38:16)
Prosím Tě, neblbni. To prostě kluci říkají. Můj s tím začal přesně v tomhle věku a taky je to velmi chytrý a velmi introvertní chlapeček. Přání, aby rodiče, co ho zrovna zlobí, zmizeli (zemřeli), je přece pohádková klasika. A ono to v těch pohádkách není, protože to spadlo z oblakou ~;)
Btw mého chlapečka to už dávno přešlo, prostě z toho vyrostl.
 KoproFka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:32:01)
~6~ jo, ví co říká, ale ještě si není schopen uvědomit význam a dosah těch slov.
Nicméně naprosto chápu, že jsi v šoku z toho, co z té malinkaté pusinky kterou nedevše miluješ jde za slova~6~.
Ale neboj, není to tvoje-vaše vina.

Podle mě jsou vině jsou zejména dětské filmy a okolí, které takto mluví.
Nevím tedy, na co tvůj synek kouká, ale takový animáček s bakugany, pokémony, spidermannem atp.- to je fakt síla - výrazy typu: znič ho, zabij ho, útoč + vulgarity a nadávky, atp. jimi se to tam jen hemží! A ty prťata to automaticky přebírají a zařazují jako běžné výrazivo. Na tom není nic divné. Otázka je, zda-li je to pro ně a hlavně pro jejich okolí dobré, že. Vždyť si to jednou s ním poslechni!
Já jsem v tomhle slabá - nejsem schopna to synkovi vypnout. Nicméně takřka pořád s ním o tom mluvím - že takhle se normálně nemluví, že to jde jen ve filmu, ale ne v normálím životě. TAky o tom, že tělo je vzácná věc a jakékoli byť i jen verbální útoky na jakoukoli jeho část jsou špatně a nedělají se...

U nás je to obdobné, ne tedy tak vygradované a časté jak píšeš- useknutí nohy, ruky atp. Navíc proto, že náš tatínek si nedává moc pozor na pusu, synek jako běžné výrazy považuje i expresivní slova typu prdel a hůř, což já fakt těžko rozdýchávám. Kubča je chytrý,bystrý, takže co slyší, od malička automaticky bere za své a navíc vždycky použije ve správném kontextu, o to je to šílenější.
Malý občas v návalu použije slova a výrazy, která jsou pro mě už "přes čáru". Namátkou v poslední době používá slovní obrat "Ty jsi šílená/šílený!" Třeba když jsem mu nedávno myla hlavu a omylem (protože se pohnul), mu voda stekla na obličej, což nečekal, následovala tahle jeho reakce s tím, že jsem určitě šílená, protože ho chci utopit!

Já se velmi snažím to vyřešit v klidu, protože vygradovat to fakt není řešení. Dítě už nemá šanci úniku a už se jen brání .
Chápu ale, že někdy se to vyřešit v klidu nedá, prostě nervy rupnou. To je ale taky v pořádku. I to patří k životu

Za sebe bych radila: se synkem si v klidu sedni a včerejšek v klidu proberte spolu. Klidně i bez tatínka, ale s tím, že o tom bude vědět. Spousta věcí se řeší lépe jen mezi 4-ma očima. Hlavně mu ale pořád vysvětluj, že používání těchto silných výrazů není normální a v pořádku. Já kupř. říkám, že takhle mluví jen hloupí a zlí lidi a protože vím, že on takový není, tak ať to nedělá...
Tvému synkovi je 4,5 roku - v tomto věku a dřív jsem praktikovala to, že jsem říkala - ježiš, tohle není můj Kubíček, to je nějakej jinej zlej kluk, můj chlapeček by tohle nikdy neřekl! Já ho nechci, jdi pryč. Kde je můj chlapeček? a zahrála jsem divadlo buď že ho hledám, nebo jsem ho poslala do pokojíčku, aby došel pro toho mého chlapečka a šel pryč - zabíralo to krásně - přiběl, že byl pryč a proč jsem ho volala, co se stalo - tak jsme si povídali o tom, že tam byl nějaký jiný, skoro stejný kluk, který ale byl moc zlý a ošklivě mluvil, že jsem tedy hned poznala, že to není můj synáček.... komedie, no, ale s tímhle povahovým typem se mi žádná jiná strategie nezabírala....
Jo a taky se určitě omlouvat - za nepřiměřenou reakci, nicméně vždycky omluvu i reakci samou prckovi vysvětlit. Tak ho naučíš, že omluva a vysvětlování není něco ponižujícího a že je správně to dělat.

Odvolat Ježíška je velmi silná káva- to bych určitě zrušila nějakým přijatelným způsobem.

A neboj, čím bude starší, tím to všechno bude víc a víc chápat a bude to lepší a lepší, je ale třeba s ním o tom mluvit, to je základ.~6~
 Líza 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:40:23)
No tak sehrát scénu, tenhle ošklivý kluk není můj Kubíček, ty jdi pryč a ať on se vrátí - to je jednak na pěst, a jednak co mu tím PB říkáš? Že ho budeš brát na vědomí jen dokud se bude chovat po tvém?
Tohle na mě zkoušela máma. Pamatuju si dodnes ten bezmocnej vztek. A když odhlédnu od toho, mateřská láska má být bezpodmínečná. Na že dítě mám ráda, jen dokud mě poslouchá. S tímhle není dobré si zahrávat, o deset let později z toho může být problém jako kráva.
 KoproFka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:55:01)
No, já netuším jiné přesahy, jak je píšeš ty, tohle vychází z pohádky o chlapečkovi, který neuměl pozdravit, poděkovat a poprosit, kterou náš Kubča zná od manžela.

Poselství pro mě a i pro něj je naprosto jasné nám oběma (mluvíme o všem) a to, že určité konkrétné věci prostě moje dítě NEDĚLÁ, NEŘÍKÁ atp.!!! a to proto, že se to prostě neslučuje s tím, co já uznávám,jak ho vedu a jakého člověka z něj chci mít. Pokud to tedy udělá, asi mi ho někdo vyměnil.

Nedokázala jsem přijít na jiný méně vyhrocenější způsob, který by na mé malé dítě zabral - v tom afektu totiž je vysvětlování naprd, páč neslyší - tohle ho probere. A nám to funguje - ten vztek a afekt, který to nepřijatelné chování a jednání způsobuje, totiž zmizí a řešíme jen tu situaci jako takovou - ne že by ho to gradovalo nebo vztek v něm vyvolávalo tak, jak píšeš, že se to dělo u tebe.
Já miluju jeho, ale to chování a jednání ne! Ale oddělit to u nasertivních prťat je fakt těžké a jiný zabírající způsob jsem prostě nevymyslela/resp. na něj nepřišla...

Bezpodmínečnou mateřskou lásku já osobně uzávám, ale jen do určitě míry - nedávno jsem viděla dokument na ČT o rodičích (matkách) závislých zletilých dětí, kteří jim i přes to všechno poskytují full servis (jídlo bydlení atp, potomci jim doma fetujou a je problém i jen to, aby si zastlali peřiny) a upřímě - to je už ta míra, přes kterou bych já osobně asi nešla (bože, hlavně ať mě tohle rozhodování nepotká!!) Ty maminky se strašně trápí, ale přijde jim, že je lepší mít ty děti doma pod jakous takous kontrolou, než je prostě nechat být... na tohle já nemám, myslím...

A taky mi přijde, že čím dřív si uvědomí mantinely mé a mantinely společnosti, tím líp...
Jen doufám, že si tímhle prohlášením na sebe podobnou katastrofu nepřivolám...~a~


 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:00:49)
Mirko, no právě, "takového" (jaký momentálně je, ať už schválně, nebo z bezradnosti, vzteku...) ho nechceš, NENÍ TVŮJ.
Ale on potřebuje vědět že je tvůj i když se vzteká, zlobí, něco provede...
Bezpodmínečná láska se tomu říká.
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:02:28)
Adel to je fakt,tímto podminovat lásku...
 KoproFka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:41:37)
Jinak je taky dobré dělat kompromisy, resp. nabídnout volbu třba ze dvou variant, jež ale obě! jsou pro tebe přijatelné- za včerejšek tedy já bych řekla:
ano, můžeš za dědou, ale nejdřív sníš (nějaké množství jídla tady) večeři s námi a jako druhé můžeš mít to dědovo.
nebo
půjdeš až po večeři ale tady sníš svou obvyklou porci.

Pokud se nerozhodneš, budeš večeřet jen s námi.
Na tuhle variantu je třeba mládě kapku pocvičit, některé to hned nedávají ale pak funguje skvěle. (u nás ji Kubča používá i na mě - maminko, vyber si, bud mi koupíš jen tu piraní autodráhu, nebo mi koupíš piraní autodráhu a k tomu ještě čtyřkolku kostlivců~t~. Na to já odpovídá, že kdybych mu musela koupit i jen jedno z toho, musela bych být v práci celý den a celou noc, takže by mě vůbec neviděl ať si tedy vybere, jestli radši hraček míň a maminku doma nebo všechny hračky a maminka pořád v práci - dobře se tím bavíme, musím říct - pochopil to~6~~2~)

Možnost výběru (z variant, která obě jsou pro tebe akceptovatelná!)je vždycky fajn řešení - prckům to dává dobrý pocit + je naučíš se umět rozhodovat, ne jen tupě poslouchat příkazy a zákazy...
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:44:24)
Mirka přesně,to je ono a FUNGUJE TO PARÁDNĚ.~R^
 CPO 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:45:25)
"ať si tedy vybere, jestli radši hraček míň a maminku doma nebo všechny hračky a maminka pořád v práci"

Nedávno jsem tu varovala: nikdy doma neříkejte "Psa jen přes mou mrtvolu!" ~t~
 KoproFka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 14:12:16)
no jo, já vím~t~... ale v tomhle jsem si prozatím~t~ celkem jistá v kramflecích... za pár let to už asi bude jinak...~n~
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:46:00)
mirko, "u nás ji Kubča používá i na mě - maminko, vyber si, bud mi koupíš jen tu piraní autodráhu, nebo mi koupíš piraní autodráhu a k tomu ještě čtyřkolku kostlivců~t~" to na mě malej zkouší taky.~j~
 KoproFka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 14:13:04)
potfůrky jsou to, mrňavý... chytrý...~t~
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:43:25)
Mirko no to je taky pecka. Uvědomuješ si že mu tím dáváš na jevo že je TVŮJ jenom když je "hodný"?
 KoproFka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:58:36)
Ne, dávám mu najevo, že moje inteligentní a chytré dítě se prostě nechová a nemluví jako asiociál!!
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:05:39)
Ale on tak mluví... Jedna věc je že se ti to nelíbí a že s tím nesouhlasíš a nebudeš mu to tolerovat. Druhá věc je říct že pokud to dělá, není tvůj a má jít pryč (obrazně i fyzicky). ~d~~d~~d~
 KoproFka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:28:48)
no jo, ale takhle to říct prckovi nejde, přece.
On to nepochopí - vyzkoušeno.
Děti ale chápou jinak než dospělí. Abstraktní pojmy a slova jako taková (expresivní a vulgární výrazy atp.) ...
Nemůžu na něj mluvit přece jako na dospělce v těchhle věcech prostě proto, že ten dospělák naproti mě nestojí (dítko má 3 - cca 5let) (občas mě osobně tedy přijde, že i s dospělcem je někdy kříž, pokud je nas*án a mozek mu vynechá, takt takovýhle argumeny neslyší).

Já prostě na jiný způsob nepřišla - a to jsem se dost snažila (na můj vkus až moc).

Podle mě mu přece vysílám jasné poselství a to, že já ho miluju, ale TO CHOVÁNÍ, TO je ŠPATNĚ!
Nechci ho třískat za to, že se špatně chová (jak navrhuje můj manžel), chci, aby jasně věděl, jaké chování je nepřijatelné a jaké ne. A tenhle způsob je pro mě i pro něj ten neméně konfliktní a bolestný (protože - upřímě, mě to psychicky děsně bolí a deptá, fakt)

Jednu domu jsme taky měli spolu domluveno, že když bude dělat něco, co není o.k. tak řeknu: Kubí, nonono!

To taky celkem fungovalo...
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:32:55)
Mirko, na jedné straně říkáš, že s ním nemůžeš jednat jako s dospělcem a na druhé od něj čekáš racionální rozbor tvého chování ~d~

Nevím co je pro dítě nepochopitelného na větě, že TAKHLE se prostě nemluví (neřeší situace) ~d~
 KoproFka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 14:08:36)
No jo, jenže on mi ve vzteku říkal, že on to ví, ale že bude mluvit (chovat se, dělat to) tak, jak on bude chtít....

a další rozvinutý rozhovor na cca 3,5 -5-ti letech na toto téma už se odehrává na úrovni nikam nevedoucích řečí, o jejichž dopadu (kvůli délce a jisté abstraktnosti a vzhedem k jeho rozpoložení) mám pochyby...páč já bohužel nemám dar stručnosti...

My se po tomto divadýlku spolu pak mazlíme a povídáme si ve stylu - maminko, a co ten chlapeček, co dělal? a já říkám, no choval se tak a tak, to bylo ošklivý,chtělo se mi z toho plakat, to se nedělá, tohle ty bys určitě neudělal, viď? a on na to, no, takhle já bych nemluvil, a to on to nevěděl, že se to nedělá? A já na to, ale já jsem mu to říkala, a on to dělal pořád a pořád....atd. atd...
prostě komédie...
Zabíralo to na něj, protože jak je extrovert a tvrdá palička (to má po nás s manželem), lépe to zvládal díky jistému odosobnění, když to může rozebrat jako že mluvíme o někom jiném, ne o sobě... to je ta první fáze....

Teď už je velký - 6let, teď už je to pohodička... fakt je to hodně znát. Já na něj nemůžu jít (což jsem pochopila až po určité době) zhurta po zlém. On se jinak sekne a to je konečná!! Nevím jak to popsat, ale jakoby ho to zasáhne a pronásleduje dlohodobě, pak se seká zbytečně i kvůli blbinám...
U nás na to jdem po dobrém a "přes hlavu" jak já říkám - tedy vysvětlit, proč to a to chci...ne tedy uděláš to proto, že já jsem to řekl!/neříká se to proto, že já jsem to řekl!~d~

neříkám, že mi nikdy neujeli nervy, to bych byla svatá! Taky jsem zjistila, že ty ujetý nervy a následné následky mi drtí psychiku víc, než ten samotný prohřešek....






 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 14:19:17)
Mirka taky dobrá taktika,hlavně že zabírá,já se snimi snažím fakt jednat jako s velkými,občas mi to nejde,co se dá dělat,ale snažím se a nejčasteji používané věty mám na lednici!!
 Líza 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 15:39:48)
Ne, sdělením "ty jsi pryč, pošli mi hodného Kubíka" mu nesděluješ, že ho miluješ bez ohledu na to, jak se chová, a že ti vadí jen chování. Tím zavrhuješ jeho celého, jaký v té chvíli je.
 KoproFka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(11.11.2011 9:44:43)
v tomhle se trochu plácám, přiznávám, jenže fakt jsem vyzkoušela kdeco a tohle vyšlo jako jedna z mála věcí, které u nás fungují.

V nějakých rodinách se to řeší tak, že se dětí posílají/zavírají do pokojíčku nebo jiné místnosti, aby si rozmyslely, co provedly. To ale u nás nepřipadá v úvahu. Synek jakékoli nucené odkázání do místnosti, kde by byl sám prostě nezvládá - to je pro něj přes čáru. Ostatně není rád nikdy v místnosti sám, natož nuceně (je to od té doby, co jsme se v jeho 1,5 roce přestěhovali z 1+1 do 3+1~d~).

Takže tohle je jedna z variant jak ho přimět k tomu, aby se zamyslel nad svým chováním bez toho, aby musel reagovat na další podněty typu - seřezání, sprdnutí atp. V tomhle případě on nemusí být nutně v opozici, páč moje extrovertní dítě se do opozice rádo staví.

Vážně netuším, jak jinak kýženého stavu uvědomění si vlatního špatného jednání, ve kterém by se nemísil jeho vzdor vůbči autoritám a pocit ponížení, ke kterým má tendence, dosáhnout.

Nad rámec - troufám si říct, že můj synek je přitom velice společenské dítko, které naprosto respekutje zásady slušného chování v případě kontaktu se svým okolím (školka, lékaři, kamarádi, ostatní lidé vč. příbuzných). Na nás s manželem to holt trochu zkouší, což mi přijde normální, beru to tak, že si na nás trénuje, co je o.k. a co už přes čáru...
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:54:26)
Madelaine, Ty myslíš, že všetky škaredé slovíčka, ktoré deti používajú, musia zákonito pochádzať z rodiny? My s mužom si NIKDY nenadávame (ale je fakt, že toho hajzla prostě syn asi počul u dědy, hoci ten sa bráni, že takto pred mojim synom nikdy nevraví)
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:51:39)
Tak ale kde vzal ta slova jako hajzle, zabít někoho a další?
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:53:05)
Žubka, slovo hajzel občas používa jeho děda (keď im kocúr vliezol do bytu, za posteľ, a nemohli ho odtiaľ dostať, tak kričal naň: "Ty hajzle, vylez!"
A o zabití netuším.
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:59:18)
No pak ale ty asociace, že půjde do sklepa pro sekyru a usekne někomu nohu, to nemůže mít ve 4,5 letech z vlastní hlavy. Nebo že někoho vyhodí z okna. Možná bych se zkusila zamyslet nad tím, jak funguje nejbližší jeho okolí, třeba jak to vypadá, když je u dědy sám, jak se tam s ním mluví. Myslím, že říkat, že někdo někoho vyhodí z okna se před dítětem nesmí říkat ani v žertu. Myslím, že jeho chování pramení z nějaké hlubší frustrace, zvlášť když je před cizími zakřiknutý a doma agresivní. Ono tak malé dítě (mám stejně starého syna) nemůže být zlé samo od sebe, třeba můj kluk ani neví, nač by se dala sekyrka použít jiného než sekání dřeva.
 Eva + Klárka2/07 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:58:18)
Žubko, stačí se podívat jen na šmouly, kolikrát tam jsou horší věci!
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:00:54)
Tak nevím, moje děti sjíždí šmouly pořád dokola a že by někomu vyhrožovaly zabitím, nebo useknutím nohy, jsem si nepovšimla. Tam bude určitě hlubší problém. Šla bych za psychologem.
 susu 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:07:27)
Kolem třetího roku jsme dceři pustila Popelku. Úžasně si zapaamatovala větu: "Až naprší a uschne pitomci!" a důsledně ji používala na okolí včetně toho dlouhého nosu. :-)
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:08:45)
No joooooooo, ale to je taková milá hláška. Řežání nohou je spíš z hororu.
 Eva + Klárka2/07 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:56:12)
Žubko - teď jsem si vzpomněla, např. Erben - Zlatý kolovrat. B. Němcová - skoro v každé pohádce když nesplnili úkol, byli o hlavu kratší...
 Dandy+Vojtíšek a 3 Mušketýři 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:53:07)
no po pravdě to taky na mě zavání maličko problémem. Už jen to, že nechce zdravit ani známé .. že se nedokáže zapojit vůbec - že ho nic nenaláká. Mám stejně starého - někdy se taky stydí to ano ...ale ten můj mi příjde hodně divoký ale je to teda asi slabý odvar oproti tomu co máš doma. Každopádně si myslím, že dětský psycholog by mohl být na místě ... kde bere ty nadávky? slyší to v okolí? v televzi?
Určitě to bude chtít aby na něj koukl jak psycholog tak dle mého názoru i neurolog ... mohl by být i autista - svým způsobem mít svůj svět a když mu nedovolíte něco - nebo něco přikážete jinak než chce on bere to jako obrovské vykolejení a proto se tak naštve. Radu odborníka to dle mě chce určitě.

Známá má autistu ... a taky vyhožoval kterak je zabije .. až v 15 opravdu vzal nůž a rozběhl se proti ni ... museli ho dát do ustavu a berou si ho domů jen na víkendy kdy je doma i její manžel a je si více jistá, že by se mu ubránila.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:55:39)
Dandy, príšerne si ma vystrašila!~e~
 Klarisanek 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:05:13)
Asi te vystrasit nechtela, jen popisuje svoji zkusenost z okoli. Ale ja bych chovani tveho syna videla taky uz jako pres normal a odbornika bych doporucovala. Tim fakt nic nezkazis a budes vedet na cem jste. Treba nejakou poruchu odhali a budete s ni moci pracovat. S urcitou povahou se dite rodi, muze sve sklony zdedit treba po prapradedeckovi, ale je na rodicich, aby se pidili, jak neadekvatni, napr. agresivni sklony, usmernovat. Ja doufam, ze to nic nebude a je to jen hormonalni skok. Opatri si knizku "Vychova kluku" od Steve Biddulph (naklad.Portal), tam popisuji, ze chlapci maji v obdobi rustu nekolik period s prudkym navysenim testosteronu. Prvni je po narozeni, dalsi tusim kolem 4 roku a pak samo v puberte. Mozna tim "skokem" prave prochazi tvuj syn a jeho chovani to ovlivnuje.
 Terinka4444 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:15:30)
Zase neboj, nedělej z jedné takové aférky a hysteráku extra problém, kdo nemá doma skutečného introverta, ten to těžko chápe, prostě jsou děti stydlivé, a děti fakt introverti, co než by pozdravili, raději snad omdlí a tím, že jsou oklím nuceni ke kontaktům, tak pak prostě děti kontaktují způsobem, jak tvůj syn. Je mu pět let, jednou ztropil velkou scénu, netřeba se děsit a dělat hrůzostrašné závěry.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:23:39)
Moja mamka dnes odvádzala syna do školky, a pýtala sa ho, prečo to vravel, a či si uvedomuje, čo by bolo, keby "maminka nežila". On jej povedal: "Tak by se narodila jiná holčička, a z té by vyrostla moje maminka.."
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:28:07)
Spadla z oblakov, oni mají odpověď na všechno :-)

Ve skutečnosti jsou ale věci jako "zabiju tě" a podobně mimo jejich představivost. Prostě je děsnější výhružka nenapadá :-)

Mám syna ve stejném období a hlavně se snažím nenechat se vytočit, dám najevo striktní nesouhlas a pokud nepokračuje ve scénce tak už to dál neřeším.
Nepřejde to z minut yna minutu, musí si tím projít. Důležité je aby věděl, že to prostě netoleruješ.
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:29:51)
A o patro niz mu to schvali. Nemuzu si pomoci, problemem je dle me jedina osoba.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:32:28)
A&D, to už je jiná věc.
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:34:26)
Adelaide a podle me je to pricina.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:36:20)
A&D, možná jo, ale to neznamená že tomu nemůže Spalda vymezit hranice ~d~
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:37:35)
Adelaide, je-li situace uz hodne zla, tak pomuze jen utnuti kontaktu, coz tady nelze.
 Karkulína 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:50:34)
Neházejte vinu na dědu, říct kocourovi hajzle vylez a mamince zabiju tě, useknu ti nohu a vyhodím tě oknem, to je podle mě sakra rozdíl. To určitě neříká děda, spíš bych podezřívala nějaký ten Animáček, podle toho, co tu výš někdo popisoval. Mimochodem pak nechápu, proč na to rodiče nechávají děti koukat...
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:51:23)
Karkulíno, animáčkem to není.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:54:15)
Karkulína, už som písala nižšie, že moj syn nesleduje TV vobec. A na youtubku sleduje s manželom dokumenty.
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:54:31)
Karkulino, jak jsem psala, Spadla tu cosi naznacila o jeho chovani nekolikrat a skutecne nejde o rvani na kocoura.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:55:47)
A&D je v obraze, a je mi veľmi ľúto, že má pravdu...~n~
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:05:45)
Spadla, moc ti preju, at se to nejak vyresi. Uplne citim tvoje zoufalstvi, bezradnost. Clovek je nastvany, ma strach. Nas starsi taky neni zrovna model idealniho ditete, ale kdyz mi donese utrzene sedmikrasky, pekne zbarveny list nebo velky kastan, je to krasny.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:07:17)
A&D, díky~;((~;((

On vie byť aj strašne zlatý, je dosť extrémny teda - anjel alebo čert...
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:10:29)
Spadla, vazne mam pocit, ze mu jeho lodickou detstvi nekdo radne houpe a on je zmateny, vykolejeny. Kez bych se mylila.
 Jana, 2/07+10/08+5/11 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:32:52)
Oni jsou fakt malí, to zabití si fakt nemůžou uvědomit, hlavně nechápou to navždy a nikdy, to je těžká abstrakce. Četla jsem ve vývojové psychologii, holčička pronesla, že přijde zloděj, my ho zabijeme, on uteče, tak se ptali, jak může utéct, když bude zabitej, tak řekla, že mu zabijí jen tělo, ale ruce a nohy ne. ~d~ Psychologa doporučuju, uklidní, pomůže. ~;((
 Eva + Klárka2/07 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:55:53)
Zdravení - já bych mu připomínala, že je třeba pozdravit - jako např. podívej, jde sousedka, je slušné pozdravit. nebo když ho někdo pozdraví, tak na to upozornit - je slušné odpovědět. ale nestála bych nad ním a: teď okamžitě pozdrav! dcera nezdraví vždycky, ale to je tím, že pořád mele, myšlenka má jinde tak nikoho nevidí :o)

A k tomu jak nadával - jak bych se zachovala nevím, mám dceru "slušňačku", i když pubertu už taky měla, na všechno nám říkala: pch, a co jako? určitě bych to s ním řešila, až by se uklidnil, proč to říká, kde to slyšel a tak.

A při záchvatu bych mu řekla, ať jde do pokoje a jestli má vztek, ať se třeba vytříská do postele nebo polštáře, že vy to nechcete poslouchat, že s ním takhle nemluvíte a nebude ani on mluvit s váma.
Dcera třeba nesnáší, i když jen přivřu dveře, takže na ní to docela funguje.
 qwerty 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:56:02)
Za sebe: mam doma taky introverku. A podle me tyhle deti jsou tak hrozne nejisty, ze kazdy odmitnuti jejich prosby v nich jenom posili pocit beznadeje a srazi je dolu. A tim, ze si netroufaji se porsadit venku, prosazuji se aspon doma - vuci rodicum, vuci ostatnim sourozencum. U vas to vidim podobne. To co predvadi doma je jenom zdani sebevedomi, nadavky nejsou urceny primarne vam a neni treba si je brat osobne, ale resi si tim svoji stydlivost a neschopnost sebeprosazeni v okolnim svete

Takze: samozrejme netrpet nadavky rodicum, ale snazit se v synovi posilit samostatnost a poverovat ho dulezityma ukolama, aby mu to sebevedomi krapet narostlo. Rozhodne nemlatit, pro tyhle deti je placnuti hrozny ponizeni a posledni vec, kterou potrebujou.

Ja osobne bych mu to uzeny koleno u dedy dovolila - ale dohodla se s nim, ze tam sni trosku, pak se vrati a doji polifku doma. A zaroven bych mu zadala neco k dedovi odnest (ja nevim, cokoliv, nejakej vzkaz) s tim, ze je to dulezity a ze vis, ze on to zvladne.

Kdyz ho budete utvrzovat v tom, ze je neschopa (pze presne tohle si on o sobe mysli), tim, ze nebudete reflektovat jeho prosby a prani, tak z nej vyroste zakriknuta a zatrpknuta bytustka, ktera vyuzije jakoukoli moznost si nejakou postranni cestou vylecit mindraky na jinych. Kdyz ho budete povzbuzovat a davat mu najevo, ze i on se muze samostatne rozhodnout (treba s veceri u dedy), tak sice bude introvert cely zivot, ale bude mit silu s tim bojovat a handicap prekonat a neceho dosahnout. Drzim palce. On vazne nenadava vam osobne.:-)
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:58:15)
Qwerty, díky~;((
Inak, jeho sebavedomie posilujeme, myslím, dostatočne. On má veľa znalostí i zručností, takže chvál sa mu dostáva až-až.
 qwerty 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:09:43)
Myslim podporovat samostatnost. Jako ze neco zvladne SAM - vynyst odpadky (na to je asi jeste malej), predat vzkaz, pomoct tatovi s necim.

Moji dceri treba strasne pomohlo, ze v peti letech zvladla sama skolku v prirode. Vubec se mi nechtelo ji tam pustit - ona tam hrozne chtela, nicmene psycholozka tvrdila, ze presne tohle potrebuje - aby si overila, ze dokaze sama, bez matky stravit pet dni nekde sama. A fakt jo, mela pravdu.

Normalni chvala za vykony ji moc nebere, je sama od sebe pilna, chytra, zodpovedna a naopak moc chvaly treba od ucitelky bere jako ujmu, protoze ma pocit, ze pak prilis z kolektivu vycniva:-) Chvala nema se sebevedomim nic moc spolecnyho.

Jako dodneska se samozrejme priserne stydi nekoho pozdravit a klepou se ji kolena, kdyz se ma zapojit do neznamyho kolektivu, ale treba tim, ze jsem ji neodmitala kupovat "plastikovy kraviny", ktery ji pomohly s tim zaclenovanim, byt mi to bylo silne proti srsti, tak to pro ni bylo jednodussi. Ono je vzdycky lepsi prijit k detem jako introvertni tydyt s LPS zviratkem, pomoci nehoz navazes kontakt, nez jako introvertni tydyt s prazdnejma rukama, kterej navazuje kontakt borenim babovicek. Introvert proste nejaky pomucky na seznamovani potrebuje, neumi prirozene prijit a zapojit se.

Myslim si, ze introverta nemuzes nikdy zkazit tim, ze budes podporovat jeho prani (a pranim nemyslim koupi 3+1 na Vinohradech v osmnacti letech). A podporit ho v tom, ze ano, on si muze sam rozhodnout, ze pujde k dedovi na veceri, proc ne, za dodrzeni urcitych pravidel.
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:12:07)
Spíš přemýšlím, jestli je OPRAVDU introvert, jestli se tímto způsobem neuzavírá do sebe kvůli nějakým problémům doma. Mně to tak prostě přijde. Třeba to, že nekomunikuje s děckama, ale rovnou jim rozšlape bábovičky, to mi přijde, že v sobě dusí něco, co ho trápí a takto to ventiluje. Ale nejsem odborník.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:17:09)
Žubka, moja mamka povedala: "Málo detí má tak výborné rodinné zázemie, ale zároveň málo detí takto zlobí..."

Premýšľam, čo robíme špatně..
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:18:26)
No ono to výborné zámení může být relativní. Pokud dochází k rozporům ve výchově Vaší a rodičů, pořád to bude problém. Oni možná nevědomky podrývají Vaši autoritu a to je setsakramentský problém.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:19:25)
Áno, Žubka, súhlasím. My sa s mužom možeme neviemako snažiť, on ale vie, že stačí zísť o poschodie nižšie, a všetko funguje inak... ľahšie... bez obmedzení...
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:25:08)
~6~ To je fakt blbý. Já jsem si takto musela jednou něco vyříkat s tchánovcema. Naše děti rády jezdí za nimi na prázdniny, ale děda měl tak debilní nápad, že jim začal "vyhrožovat" tím, že když budou zlobit, tak pojedou zpátky domů, děcka pak začaly odmítat vracet se domů a to mi tedy dost vadilo.
Nejlepší by bylo si to vyříkat. Tchánovci by se měli naučit důsledně dodržovat Vaše výchovná pravidla (i když s nimi nemusí souhlasit) a nepodrývat Vaši autoritu - tj. když Vy něco klukovi zakážete, třeba to uzené u dědy, tak děda řekne, že maminka má pravdu a že třeba půjde za dědou zítra a dají si spolu nějaký dlabanec, nebo něco dalšího. Nemůžou fungovat v jedné domácnosti 2 výchovné modely. Syn pak když vidí, že u dědy jde všechno a u Vás to dře, tak může reagovat tak, jak reaguje, ale pořád mi stejně nejde do hlavy to házení z okna...
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:28:47)
Žubko,
já si nemyslím, že prarodiče mají přesně kopírovat výchovný styl rodičů. Já nechávám svým i manželovým rodičům volnost a regulovala bych pouze věci, které považuju za vyloženě škodlivé, jako ponižování nebo mlácení.
Ale jde o to, že dítě musí vědět, kdo je jeho hlavní vychovávající osoba. Tedy matka a otec. A toto vědomí mu musí zprostředkovat rodiče. A pak je úplně jedno, jak mu babička leze do zadele a podstrojuje, jestli se mu vlichocuje... prostě dítě má u rodičů jistotu a ví, že u babičky je to prostě "u babičky", že tam jsou jiná pravidla, která ale nemají žádný přesah do běžného života.
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:31:42)
No tak jasně, spíš mi šlo o ty extrémy. Když mamka něco řekne, tak děda nemůže v ten samý okamžik říkat něco jiného. Že potajmu dá klukovi nějakou čokoládu, i když by se to mamce nelíbilo mi přijde jako takové malé spiklenectví, ale to s tím uzeným už ne, to mi přijde jako normální podrývání autority. Myslím, že v základních věcech by prarodiče měli respektovat výchovu rodičů. Mně přijde, že kluk nemá jasno v tom, kdo ho vlastně vychovává a spíš využívá toho, že děda s babičkou jsou benevolentní a co maminka zakáže, oni dovolí.
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:38:18)
Žubko,
ano, já myslím, že jádro problému jsi pojmenovala naprosto přesně. Kluk nemá jasno v tom, kdo ho vychovává. A můj názor je, že ujasnit mu to musí rodiče. Pak budou rozdíly nevýznamné. Pokud donutí tchána chovat se stejně jako oni, pak klukovi stejně neukážou, kdo ho vychovává! On pak nadále nebude vědět, kdo má vlastně hlavní slovo, akorát rodiče se uklidní, že jim to tchán nekazí. Ale to dítě bude zmatený úplně stejně.
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:25:16)
Žubko,
já mám pocit, že aby prarodiče mohli opravdu podrývat autoritu rodičů, tak tam musí být nejdřív nějaká nejistota nebo NĚCO ze strany rodičů. Protože u nás se třeba tradičně praktikuje vícegenerační soužití, ale všem stranám je jasné (včetně dětí), že hlavní slovo má rodič. Takže i když vidím, že babička uplatňuje na moje dítě nějaké svoje triky, nemá to ten efekt, dítě totiž jasně ví, kde v jeho výchově stojí matka a kde babička... Konttakt s dítětem nechávám na babičce a nevadí mi, když dělá věci jinak než já, a moji autoritu nepodryje ani když ho místo oběda naláduje čokoládou, to totiž spolu nemusí nutně souviset.
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:27:51)
Zzeno, mozna si jen neumis predstavit, ceho jsou nekteri prarodice schopni.
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:31:05)
A & D,
tak uveď příklady. Jak už jsem psala, myslím si, že je na místě regulovat pouze vysloveně škodlivé praktiky.
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:33:23)
Zzeno, nastinila jsem to dost. Skoncila jsem v jedenacti letech v nemocnici, protoze do me babka hustila pul roku jednou tydne kravoviny. Ve mne se to mlelo a matce jsem nebyla schopna rict nic.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:30:59)
Žženo, já mám pocit že tyhle dvě věty jsou poněkud v rozporu...
"já mám pocit, že aby prarodiče mohli opravdu podrývat autoritu rodičů, tak tam musí být nejdřív nějaká nejistota nebo NĚCO ze strany rodičů."
"Protože u nás se třeba tradičně praktikuje vícegenerační soužití, ale všem stranám je jasné (včetně dětí), že hlavní slovo má rodič."

Ono totiž tam kde to všem stranám jasné není může být rodič jistý a sebevědomý až na půdu a je mu to platné jak veverce louskáček.
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:34:52)
adelaide,
jasné to musí být především dětem.
To, že stařci to někdy nejsou schopni skousnout, to je fakt, ale pokud děti ví, kdo je skutečně šéf, tak ti prarodiče prostě vliv nemají.
Věř mi, že problémy ve vymezení mezi dospělými generacemi u nás taky byly, ale děti vždy jasně věděly, že poslední slovo má rodič, a že k prarodiči se neutíká "že mi dovolí něco co mamka né".
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:38:25)
Žženo, a jak dětem to jasno uděáš? pro to taky musíš mít podmínky, zejména ty že je to jasné i ostatním. Něco jiného je jednorázový úlet (občas), ale pokud je to trvalé nastvení vztahů tak se proti tomu bojovat nedá (leda se odstěhovat).
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:47:03)
adelaide,
tak uděláš mu v tom jasno tím, jak reaguješ v mnoha jednotlivých situacích, které doma nastanou. Když něco zakážeš a dítě chce zdrhnout za prarodičem, aby dovolil, tak ho prostě nenecháš. Tento způsob útěku nepodporuješ. Když dítě chce doma u rodičů dělat něco, co není dle domácích pravidel s tím "že u babičky se to přece může", tak se taky musí naučit, že tímto způsobem se doma nejedná, a opakovaně mu toto prostě neprojde. Pokud už se stane, že dítě přes zákaz rodičů si vydupe u babičky něco co nesmí, následuje u rodičů jasné vysvětlení, že toto není správné, nikoli mávnutí rukou.
Ale pokud Spadla syna třeba opakovaně pouští za dědečkem v situaci, kdy se tam rozběhne JEN proto, že mu něco rodiče nepovolili a protože ví, že děda povolí a jde tam VÝHRADNĚ ZA TÍM ÚČELEM, to je přesně způsob, jak si dítě zafixuje vzor "poslouchám toho, u koho je to pro mne zrovna v dané situaci výhodné". A taky se naučí chodit za prarodiči jen tehdy, když mu z toho něco kápne. Jakmile kapat přestane, nebude mít důvod se s nimi stýkat.
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:53:57)
A přirozeně je velký rodzíl, když toto ujasňuješ dítěti konzistentně odmala, takže stačí, když to párkrát ukážeš hned ze začátku, a dítě to má jako první model, a úplně jiná situace je, když nejdřív dítě roky necháš dle libosti si vybírat mezi rodičem a prarodičem (4,5 leté dítě má tedy už cca 2 roky praktikování tohoto fungování za sebou), pak zjistíš, že ti ho prarodič vlastně kazí, a chceš již zaběhnutý a upevněný model měnit. Té práce a krizových situací je tam pak samozřejmě mnohem víc.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:56:18)
Žženo, jo, to máš rozhodně pravdu... Ale já jsme neměla dojem že by to u Svinky takhle neprobíhalo ~d~
A (teď už obecně) myslím, že pokud prarodič fakt chce tak i tyhle bohulibé rodičovské snahy rozloží. Pak už je jediná možnost , utíkat.
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:01:41)
adelaide,
jistě, když to je extrém, tak je odstěhování jistě na místě. Ale spíš i stran rodiče, který musí sám vidět, že dlouhodobé soužití s extrémním prarodičem se promítá do všech sfér života, nejen do výchovy dítěte.
Ano, jsou někteří prarodiče, od kterých je vhodné jít co nejdál. Pro klid všech stran.
 Líza 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:04:01)
Adel, myslím, že pokud je člověk ochoten ustát to nejen ve vztahu k dítěti, ale i ve vztahu ke tchánovi, tak to jde nastavit i bez stěhování. Prostě dítěti jednoznačně vysvětlit, že u dědy je někdy a doma je jindy a že neexistuje, že si půjde něco vynucovat dolů a zajistit taky, aby to tak skutečně bylo. Znamená to ale taky, že tak jako nepustím dítě dolů za dědou v podobných situacích (nikdy, a naopak ho povzbuzuji k tomu, aby se za ním šel podívat, když je vše OK), tak zároveň zabráním, i za cenu konfliktu, dědovi v tom, aby dítě zachraňoval před těmi zlými rodiči a zasahoval, kde nemá.
Není to nemožné, pokud s tím dědou nebydlí v jednom bytě.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:05:07)
Lízo, není to nemožné, ale chce to další podmínky, např spolupráci partnera, určité "postavení" v rodině, atd..
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:47:14)
Bára, tak takéto chovanie od babičky je veľmi škaredé~a~
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 15:49:15)
Divá Báro,
sama jsem psala, že škodlivé věci bych u prarodičů regulovala. Nadávání, ponižování, vyjadřování se ve smyslu že dítě je všivák, narušené atd., to je přesně ten případ. V takovém případě to řeším.
Ale tohle téma není o tom, že by prarodiče dítě slovně týrali, ale naopak že jej rozmazlují a staví se do pozice hlavních vychovatelů.
 qwerty 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:22:58)
Zubko, je to sice mozny, ale introverti proste maji vazne v hlave svet uplne jinak postavenej.
A protoze chlapi jsou vetsinou vetsi socialni debilkove nez holcicky, tak kdyz zjisti, ze kolektiv si me vsimnul, pze jsem jim rozslapal babovicky, vyhodnotej to jako dobry napad, jak navazovat vztahy a jak pritahnout pozornost. Holcicky vetsinou tuhle destrukci tolik nemivaj, ty jdou spis do breku jako zpusob, jak pritahnout pozornost (to mame doma my, i kdyz v posledni dobe uz tolik nebreci).
Introvert neumi moc vyjadrit slovy, co citi (pze se stydi), tak pouzivat jakoby vedlejsi cesty - destrukci, plac, paradoxne nekdy i saskovani.

A pokud se uz odvazej dat najevo sva prani a pocity (chci jit k dedovi na veceri) a jsou odmitnuti, tak to v nich posili akorat presvedceni, ze tudy cesta neveda a prejdou do naucenyho spatnyho chovani - destrukce (ja napriklad cely detstvi praskala dverma:-)), plac, priserny nadavky atd.

Takze se snazit posilovat verbalni stranku jeho osoby a sebevedomi:-)
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:25:50)
Qwerty, píšeš veľmi pekne.

Vyzerám ako hysterka, ktorá nepustí syna na večeru k dedovi, však... Lenže po dni, keď má v školke menu typu: "chleba se salámovou nátěrkou", k obedu "smažené dinosaury", sa snažím, aby aspoň večeru mal normálnu...
 qwerty 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:32:28)
Spadla, ja ti uplne rozumim (sak jsem tu znama jako vyzivovy fanatik:-)) Nicmene telo a duse jedno jsou a je hrozne tezky neporanit ani jedno. Takze bych zvazovala, jestli uzenym kolenem u dedy poranim telo, ale pomuzu dusicce a co je v tu chvili lepsi.
Na druhou stranu bydleni s tchanovcema je teda jeste vyssi level, zvlast jestli on ma u nich pocit, ze muze vsechno, tudiz se tam citi mene stydlivy. Samozrejme to neni dobre a jeho introvertnost to nevyresi, akorat se tam v ty svy ulite utvrdi, totez dela tchyne moji dceri, totez delala moje babicka mne.
Tohle se hrozne spatne kociruje, a to mam pribuzny peknych 500 km daleko:-)
 Karkulína 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:55:19)
Spadla z oblakov, já na tvém místě bych až tak neřešila synův jídelníček, ale jeho chování.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:56:32)
Karkulína, tá večera - to bol vlastne ilustračný príklad. Podobnú scénu vie vyrobiť aj kvoli iným "ne-doležitostiam"
 Karkulína 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:42:54)
Spadla... Tak tím spíš. Asi by byla na místě návštěva odborníka, jak už radily holky. Mám taky syna, 5 let, taky není svatý, ale tohle, o popisuješ ty, opravdu NENÍ NORMÁLNÍ.
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:29:01)
Mám 2 introvertní děti,pravda ne tak strašně, ale poměrně dost také, takže vím, o čem to je. Někdy je mi holky až líto, že si nechá všechno líbit. Jelikož ale není sociální debil, tak bábovky nerozšlapávala, :-) ale zase je na okraji kolektivu, což mě osobně strašně trápí.

Co se týká toho uzeného, tak kluk ale musí ctít určitá pravidla, nevěřím tomu, že ho mamka nepouští za dědou pořád, prostě jí zrovna přišlo nevhodné, aby večeřel dědy, když měla doma navařeno. To by měl 4,5 letý kluk respektovat jako hotovou věc a ne vyhrožovat zabitím.
 Beat 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:47:19)
Nečetla jsem všechny příspěvky, ale tvůj syn mi velmi připomíná syna mojí kamarádky. Velmi chytrý, ale sociálně ,,mimo,,. Záchvaty vzteku k rodině ,agrese, strašné nadávky....zvláštní hračky( elektromateriál apod.)
Jinak je velmi pěkně vedený, v rodině pěkné vztahy......teď, ve třetí třídě mu diagnostikovali aspergerův syndrom......
Ŕešili to dlouho, ale až teď se to potvrdilo...
ulevilo se jim, strašně, ptž ty výčitky, co všechno dělají špatně a ty rady, co jim kdo dává....
Tak držím palce, ať je tvůj kluk ,,jen,, rozmachaný - jak říkala moje babička ~;)....
~6~~6~
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:50:17)
Ježiš, Beatwin, večer sa opýtam Googla, čo to je aspergerův syndrom, si ma vydesila....
 Beat 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:55:02)
i tady na rodině to najdeš v sekci autismus... ale, "nestahuj kalhoty, brod je ještě daleko"....~;((~;((~;((~;((
 Abigail* 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:10:15)
Qwerty, pod to se podepíšu, dobře napsané!~g~
 Irča +3 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:59:01)
Spadla z oblakov - těžko radit. Moje známá měla něco podobného s dcerkou, ta na ni křičela jak jí nenávidí .... a tak . Nutno podotknout, že známá je strašný kliďas a bezkonfliktní typ - tady bude možná zakopaný ten pes.
Proč tedy syn dostal nářez, ale tak aby ho to nebolelo, proč voláte fiktivnímu Ježiškovi aby zrušil dárky....dokážete to dotáhnout do konce a nic synovi nedat, když se "nepolepší"? Protože tak je to úplně k ničemu, naopak vyhrotí to situaci a syn si zvykne, že výhružky se stejně neuskuteční. Tím nenabádám k nedání dárků, prostě bych tuto formu "rádobytrestu" vůbec nevolila.
Syn musí mít jasně vymezené hranice. Zkoušeli jste metodu pevného objetí?
Když byste ty dveře nezamkli, tak on by stejně i přes zákaz dolů šel?
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:02:11)
Irča, s tým Ježiškom to asi bolo diskutabilné, ale ten telefonát vlastne znel zhruba takto: "Ježíšku, náš "Honzík" velmi zlobí, ale když se polepší, tak ještě má šanci ten traktůrek dostat, že?"
 Sharien 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:04:21)
Opravdu chces, aby se polepsil kvuli trakturku? Any se naucil, ze okolo Vanoc je vyhodne byt hodny, aby dostal odmenu? Ja tohle neuznavam a dal nedoporucuju. Vanoce jsou k tomu, aby byla rodina spolu, uzili si to, potesili se a ne k vyhruzkam tohoto typu. Ale to je jen malicka cast cele te situace a troufam si rict, ze i kdyz na ni nejvic ohlasu, je celkem nepodstatna.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:08:00)
Sharien, súhlasím. Asi sme už nevedeli, k čomu sa uchýliť, keď sme použili Ježiška...~f~
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:10:45)
Spadla,
jde o to, že vhodné chování není něco, za co by měl být odměňován (Ježíškem nebo čímkoli jiným). Vhodné chování musí být bráno čistě jako podmínka souciálního soužití. Ježíšek prostě nosí dárky, pokud už teda hrajete na Vánoce, tak se vším všudy. Láska je bezpodmínečná. Ale hodný má být člověk proto, aby se mu dobře žilo s jeho blízkými, aby se jeho blízkým dobře žilo s ním. Prostě dítě musí pochopit, že to, že se k sobě navzájem chováme slušně, je samozřejmost budující naše dobré vztahy. A ne něco, za co dostane sladkosti nebo dárečky.
To ignorování špatného chování má svůj smysl. Tím, že rozjedete po jeho výhrůžkách divadlo, plácání, volání ježíškovi, lamentování atd., v něm model tohoto chování posiluje. On to dělá proto, že chce zájem, chce interakci. A toho všeho se mu dostane v bohaté míře. Doporučuji si s ním o tomto popovídat v klidné chvíli, kdy je v pohodě. Ukázat třeba na nějaké pohádce, jak se všichni mají hezky, když se k sobě chovají dobře. A říct, že takto to funguje i doma s rodiči. Jistě sám v takové chvíli nazná, že bude hezké, když se bude chovat dobře. A pak, když se stane, a přijde takováto krizovka, tak musíš pouze konstatovat "na tomto jsme se ale nedomluvili, toto přece není chování, které by nám doma dělalo hezky, sám jsi mi to onehdá říkal, že to je ošklivé" a tím končí řešení. Neposilovat to chování dalšími reakcemi.
A hlavně: prevence! Syn byl večer unavenej a před večeří už prostě hladovej. To je situace, která krize přímo vytváří!
 Lenka a dva kluci 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:12:35)
je šílené jak chlap= není jídlo je taková šílená kombinace :-)
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:13:42)
Žžena, napísala si to výborne~g~~R^
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:15:17)
Zní to logicky, ale mi přijde, že na realizování 2. odstavce už as věci došly mo daleko, opravdu bych se nebránila nějaké odborné pomoci.
 CPO 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:16:39)
Žžena, Winky, Qerty ~R^~g~
 CPO 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:17:30)
qwerty (omluva za spletení nicku ~f~)
 Sharien 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 10:59:53)
Tsk ja uz osobne tohle jako problem k reseni pocituji, nejen kvuli synovi, ale hlavne kvuli vam (rozhazuje vas to). Doporucuji se nekam zajit poradit, aby videli vas, syna i vzajemne chovani, to je dost podstatne, to, ze nekomu vylicis situaci prece jen nejsou videt vsechny dulezite veci. Kazdopadne si nemyslim, ze by mel jasnou predstavu dusledku vyhruzek. Fyzicke tresty z vasi strany bych do toho moc nezavadela, aby se neroztocil zacarovany kruh "kdo je silnejsi a z jake pozice...".
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:00:06)
Cetla jsem nekolik tvych temat a popravde si myslim, ze zdroj despektu vuci vam, je celkem jasny.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:02:34)
A&D, možeš byť konkrétna?
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:07:42)
Spadla, myslim si (a nezlob se na me) ze vam ho dedek pekne prasi. Deti jsou hypersensitivni na rodinne ovzdusi. Starej si pred nim parkrat neco zabruci, polituje, jaci jste a je prusvih jako vrata.
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:09:40)
Tak nechtěla jsem to říct až tak na plnou hubu a z těch náznaků co tady byly mám taky ten pocit.
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:11:59)
Navic, nevim jaka je u vas akustika, ale pokud synuv vystup byl slyset vedle, dolu nebo jak bydlite, bude syn pri pristi navsteve opet litovan, vy budete ti spatni, prece by mu uzene od dedy chutnalo...
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:15:13)
A&D, to je moj najvačší problém, ktorý dnes a denne riešim - syn pri akomkoĺvek náznaku odporu z našej strany beží pre útechu k dedovi. So svokrom sa nedá o tomto v kľude porozprávať, tak som mu to všetko vysvetlila písomnou formou. Nevyriešilo sa ale vobec nič...~7~
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:15:41)
svokor=tchán, čiže synov děda~;)
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:16:15)
Heleď a nemáte možnost udělat radikální řešení a odstěhovat se někam, kde budete žít sami? Já to pořád říkám, že toto generační soužití nedělá dobrotu.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:18:34)
Žubka, všetky prachy sme dali na prestavbu domu - šli sme do toho spolu s tchánovcami, ptz ten barák bol príliš veľký. Vtedy ešte neboli deti, a teda žiadne trecie plochy, nebol jediný konflikt. Tie začali až nedávno...

 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:20:15)
Spadla, me se takhle snazila manipulovat babka, nakonec jsem diky tomu skoncila v nemocnici. Silenej zmatek v hlave ditete. Tam prave az psycholozka ze me dostala, co se na navstevach u babky deje a normalne zakazala styk s ni. V podstate je to psychicke tyrani ditete.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:54:55)
Bára, ja som sa ale na spoločné bývanie tešila!!!~8~

Nikdy nebol JEDINÝ problém, ten nastal až keď sa z "hodného princátka "Honzíka" vyliahol malý/veľký diablík.. Začali padať teórie (a obvinenia), kto za to može, atd..~a~

Ako tu bola raz téma, čo by sme spatne zmenili vo svojom živote, tak ja určite to, že som kedysi súhlasila so spoločným barákom!!!!
 Eva + Klárka2/07 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:05:17)
Nespletla sis nick? Nemyslíš Petrinku a Mikuláška (nebo tak nějak)? Taky slovenka.
 Rekka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:00:41)
Mam stejne stareho syna, ale toto si predstavit neumim a ani neumim poradit. Kazdopadne ja bych v klidu nezustala a asi bych to neomlouvala s tim, ze to je v tomto veku "normalni". Ja bych to asi zacala resit. Vic si se synem povidejte, sledujte s cim a jak si hraje, co sleduje v TV a PC, jak se k Vam v ruznych situacich chova. Urcite bych navstivila dobreho psychologa. Me se to jako standardni chovani proste nezda, ale mozna mame kazdy jine hranice tolerance, nevim.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:04:11)
Rekka, neviem, či sa dá dieťaťu venovať ešte viac, než to robíme my. Niekedy mám pocit, že žijeme už len našimi deťmi. TV nesleduje, a na počítači si občas s manželom pozrú nejaký dokument (podľa toho, čo ho práve zaujíma - teraz sú to ryby, nedávno to boli sopky, predtým zas tsunami..)
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:06:50)
Tak pokud to nemá z TV, tak odkud? Ty jo mně vyhrožovat dítě že mě hodí z okna, tak nebudu spát a při nejbližší příležitosti bych ho čapla a táhla na psychologii. Tak zkus zapřemýšlet, odkud to může mít, poptat se ve školce. Mně by se to fakt nelíbílo a měla bych strach (o něj).
 Lenka a dva kluci 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:07:30)
nemyslím si že toto chování je normální není. Zse , ale bych nešílela já osobně bych zašla za dětským psychologem , aby jste pokecali dohromady ona pak s ním. Nám strašně pomohl. Ale i kdyby to 1000x slyšel neměl by to takto použít v afektu ani kdyby byl hladovy unaveny atd. Je to třeba puberta ta pětileta tříleta nobo jak se to říká a je:-) zašla bych určitě k odborníkovi. Drž se a nezoufej nám moc pomohli
 Lenka a dva kluci 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:08:32)
ano tříletak to mjuže udělat jelikož to někde slyšel ale pětilety to už je o dost větší kluk, no každopadně za sezení nic nedáš co?
 Winky 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:10:37)
Je to takové sporné, taky bych takovéhle výroky neomlouvala, na druhou stranu relativně úspěšně aplikujeme zásadu "nevychovávej večer" (tj. jak už tu někdo psal - bývají unavení, předráždění, někdy to prostě za celý den vybublá), tj. ani tresty ani hrocení, nechat chvilku vyvztekat o samotě (syn většinou nechce odejít do pokojíku tak stojí uprostřed místnosti a bulí/řve), pak uklidnit (když je to hodně prudké, dám ho spát tak jak je, ráno je to lepší).
A fakt udělat "masírku" v následujících dnech a omílat proč se co říká, neříká, co ten dotyčný u toho cítí, proč to není správné, a hlavně: nabídnout mu variantu co má dělat když se vzteká (může jít a do něčeho k tomu účelu vyhrazeného bouchnout, může dupat, může se šklebit....) plus naučit se říct "teď se zlobím"... prostě aby si od těch emocí ulevil přijatelnějším způsobem a naučil se sám na sobě rozlišit kdy je veselý, kdy unavený, kdy naštvaný a kdy nadšený - práce s emocemi.
 withep 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:04:02)
~6~

Pokud vyrůstá v úplné a harmonické rodině, není pravděpodobné, že by z něj vyrostla nějaká patologická osobnost. Je dobré dívat se na dítě jako na zrcadlo. Ty výroky musel někde slyšet (černý humor tvého muže? širší rodina? televize? školka?) Na stejném principu je kontraproduktivní dát mu na zadek - děti se opravdu učí z nějakých 90% nápodobou, takže tímto si osvojí pravidlo, že starší a silnější mohou bít ty mladší a slabší, a možná taky že on sám je méněcenný, špatný.

I odborníci i laici se liší v názorech, jak optimálně reagovat a regulovat dětský vztek. Shodnou se snad v tom, že je dobré zůstat v klidu a rozhodně nezačít vztekat se taky, křičet, nadávat, ponižovat. Někdo nechá dítě vyvztekat o samotě, já se kloním k tomu, že je lepší být mu k dispozici, obejmout (třeba i pevně), aby vidělo, že rodičovská láska je nepodmíněná a trvá i během takovýchto záchvatů. V určitém věku má dítě na vztek nárok, naráží na hranice, je to zdravé a v pořádku. Většímu vzteku se dá předejít vhodným způsobem stanovení hranic - v klidu, s respektem, s pochopením, že narážení na hranice dítě bolí (ale nenarážení na hranice, absence hranic, bolí ještě víc!). Takže pokud mu chceš říct, že nemůže jít na večeři k dědovi, je dobré k němu přijít, pokleknout, oslovit, navázat oční kontakt a klidně, ale rozhodně mu říct "dnes budeme všichni večeřet tady".

Je to náročné, dopátrat se toho, co se vlastně v té jeho hlavince děje a proč takhle reaguje, je těžké najít příčinu i v sobě, a ještě těžší je naučit se pozměnit zažité způsoby mluvení a chování. Ale stojí za to to zkusit, protože nic jiného nepomůže (ku prospěchu všech)

~;((
 Sharien 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:06:49)
A posledni muj prispevek, jak tu procitam rady, tak opravdu doporucuju se obratit na nekoho (klidne Dryjadu), ale nejlip osobne a poresit jinak nez psanim na netu, protoze nektere rady, ktere tu padaji, mohou situaci dost zhorsit, byt jsou davany v dobrem umyslu.
 Ivka3 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:07:18)
Bohužel já bych tohle řešila asi nejnevhodnějším způsobem, který většina zavrhuje-výpraskem.~d~
 Palac + 1 


nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 11:17:06)
ma o dost mladis, ze?
muze to s tim souviset.

jinak myslim, ze s vekem to bude lepsi.
 .Spadla z oblakov 


Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 11:21:55)
Palac, syn má o 3,5r mladšieho brášku, a k nemu sa chová fantasticky. Inak, on akceptuje hlavne chlapov - neviem, ako k tomu došiel. Keď rozdáva pusinky, dá taťkovi, bráškovi, dedovi, a povie: "A holkám dám zítra"

Alebo v obchode hodil do košíku 4 chladené tyčinky. Vravel: Tahle je pro mně, tahle pro tatínka, pro Martínka, a pro dědu. A pro Vás, holky (ja+babička) budu nakupovat zítra, jo? " (on to povie milo, pozerá pri tom ako psík...)
 adelaide k. 


Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 11:35:15)
Spadla, a co na to tvůj muž? protože ať je děda jakýkoliv tak respekt k tobě (ženám obecně) bude brát podle něj.
 Petra Neomi 
  • 

Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:23:59)
Možná se zeptám úplně blbě a neber to zle, ale není to tím, že mu prostě neimponuješ? Já samozřejmě nevím, jaká jsi doopravdy, ale podle toho, jak se tady prezentuješ, jak se pořád shazuješ (ano, já vím, vyprávěcí metoda Betty Mac Donald, ale přece), jestli to děláš i před dětmi, mohou to vzít vážně. Já vím, že pro mou dceru je hodně důležité, co dělám, že mě vidí jako "mocnou" osobu. Některé děti takové jsou, malí predátoři, kteří oceňují alfarodiče.
 adelaide k. 


Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:28:23)
Petro, já myslím že všechny děti jsou takové. Ale alfa není nikdy sama o sobě, taky je alfa protože má kolem sebe ty bety a gamy... Někoho kdo ji uznává, váží si jí.

Proto jsem se ptala na ty reakce. Např. tu poznámku o pusách jen pro "kluky" a čokoládě jen pro "kluky" (pro holky zítra/jindy) by MM určitě nějak komentoval.
 Petra Neomi 
  • 

Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:32:28)
Ano, ono obecně u tak malého dítěte je rozdělování na kluky a holky divné... Dcera je v první a i tam si hrají všichni dohromady, ta hranice není nijak ostrá. Já možná zbytečně podezírám Spadlou ze stylizace do "slabé holky", ale dítě nechápe ironii, pokud tak vystupje doma (jsem nešikovná, vždycky něco vyvedu, atd.), tak dítě pak nemá potřebu se snažit bojovat o přízeň někoho takového. Uvažuje prakticky "táta s dětou jsou šikovnější a rozumnější, když se jich budu držet, budu na tom líp".
 .Spadla z oblakov 


Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:37:11)
Petra, zaujímavá úvaha, hodím s MM o tom reč /ako ma teda vnímajú tí moji chlapi../

Inak, keď sa už bavíme o tom delení na kluky a holky, tak má v školke 3 kamarátov, a všetky sú to - holky!

Pritom - vidí fialové auto s ružovým volantom, tak povie "fúj, to je holčičí", bačkúrky do školky nechcel, lebo zospodu bolo malé srdiečko, a to je predsa holčičí...

Neviem, mám pocit,že by chlapcov aj bral, no on je medzi nimi ten "slabší". Možno nielen fyzicky (hoci je v triede najmladší a najmenší)
 Petra Neomi 
  • 

Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:41:13)
V tom případě možná vnímá mužskou společnost jako žádoucnější, protože je pro něj ve školce nedosažitelná. Holčičky na něj "zbyly", vybral by si kluky. (Nebo taky ne, samozřejmě, těžko říct, jsou to jen spekulace.)
 .Spadla z oblakov 


Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:43:17)
Petra, pravdu síce nepoznám, ale Tvoje:

V tom případě možná vnímá mužskou společnost jako žádoucnější, protože je pro něj ve školce nedosažitelná. Holčičky na něj "zbyly", vybral by si kluky. (Nebo taky ne, samozřejmě, těžko říct, jsou to jen spekulace.)


sa mi zdá veľmi, veľmi pravdepodobné..
 Petra Neomi 
  • 

Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:48:03)
Navíc, pokud je to takové to "konfrontační dítě"... moje dcera taková je. Utvrdit ji, že je lepší než já, by znamenalo, že to bude brát za bernou minci. Děti nemají odstup, neřeknou si "nojo, vždyť já jsem malej, a kdyby běžela opravdu, tak vyhraje s přehledem", ale řeknou si "tak velká je a nedohoní mě,nepřepere, tak si na ni můžu dovolit, získat prostor". Jsou to zvířátka :)
 .Spadla z oblakov 


Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:29:34)
Petra,
viem, že to nemyslíš zle (inak, Betty M... /neviem ako sa to píše/ nepoznám~f~)

to je zaujímavá otázka, nikdy som sa nezamyslela nad tým, ako sa prezentujem pred deťmi, ako ma vnímajú..
Neviem - čo má vedieť/robiť taká SUPERMATKA..?~d~

Inak, manžel ma pred synom vačšinou chváli, nikdy ma nezhadzuje (maximálne kritizuje, že "maminka pořád otvírá okná!~o~)
 adelaide k. 


Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:35:37)
Spadla, nevím jak se chová supermatka, asi jako já ~t~, protože děti mě tak zatím ještě vidí (užívám si to, u dcera to už dostává první trhliny:-)).

Ad to samostatné hraní. Měl někdy vůbec příležitost se to naučit?
 Petra Neomi 
  • 

Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:38:33)
Spíš jde o to, jestli se před nimi taky pochválíš sama. Já vůbec nejsem supermatka, ale dcera je ráda, když mě vidí na podiu, na křtu, nebo když učím, vidí lidi, jak poslouchají co říkám, nebo mi tleskají a má pocit, že odlesk té "slávy" padá i na ni :) Prostě se pochval za nějaké věci, které jsou pro něj důležité a ty je umíš. Třeba stavět stavebnici, cokoli. Mámy to někdy dělají "ty jsi mnohem šikovnější než já, ty rychle běháš, atd." a děti tomu prostě uvěří, proč by nevěřily.
 .Spadla z oblakov 


Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:42:24)
Petra, tak presne takto to robím aj ja..~f~

Synovi - v snahe povzbudiť ho k vačšiemu výkonu - ukážem: "ty si rychlejší než mamka!"

"ty máš vačšiu sílu než já.."

Netušila som, že to može mať negativný dopad.. A vlastne stále neviem, či je to škodlivé..? Nechcem s ním súťažiť, rada ho nechám vyhrať..
 Petra Neomi 
  • 

Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 13:45:23)
Někdy ho klidně vyhrát nech, pro dítě je otrava, když pořád prohrává, ale ne vždycky. Jasně, bude zklamanej, ale taky si uvědomí, že je spousta věcí, které zatím umíš líp, že jsi šikovná, rychlá, chytrá... učitelky ve školce ho přece taky nenechávají vyhrát, a jak píšeš, on je má rád.
 Gréta 


Re: nezarli na sestricku? 

(10.11.2011 19:40:58)
S tímhle úplně souhlasím. Nelze čekat, že synovi "někdo" ukáže, že jsi taky dobrá. To mu ukaž ty sama. Prostě se za to nestyď. Řekni: to jsem ale šikovná, že jsem uvařila tak svělé jídlo; to se mi ale povedlo; dneska mi to ale báječně sluší, cítím se výborně! Od maminky to zní báječně a synek (nejen) si zvykne, že máš svou hodnotu.
A ne jako otázku, nechtěj po nikom potvrzení, prostě mu to s úsměvem sděl.
 Nana*81 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:17:36)
Ta slova třebas slyšel v tv, ale určitě neví, co to znamená, jak by to mohl ve svém věku vědět, co je zabít? ví jenom, že si to lidé říkají, když se HODNĚ zlobí. Telefonovat Ježíškovi mi taky přijde zbytečné. Chlapeček měl prostě záchvat vzteku a vy nevíte jak se při tom chovat. nejlépe je zachovat klid a stát na svém a nechat ho vyrovnat se s tím. U nás pomohlo začít se smát, dítě vidělo, že mě tím nevytočí a ze svého neuhnu. Proutek, to je selhání, ale vy už jste selhali teď, proč ten Ježíšek se do toho motal, to vám mohlo dojít že tím se neuklidní, ale chtěli jste ho tím potrestat. V takhle malém věku je lépe nežádoucí chování ignorovat a ono samo odezní. Hodně sil!
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:20:46)
Tak nevím, můj kluk "zabití" chápe docela dobře, možná s neuvědomuje proces smrti dokonale, ale rozhodně ví, že když zašlápne žábu, tak ji to bude bolet a nejspíš taky umře = nebude skákat a hýbat se. Ale je fakt, že toto jsme ho naučili my, nikdy se mi totiž nelíbilo, když děti zabíjí různou havěť venku a nikdo jim nevysvětlí že se to nemá dělat a proč se to nemá dělat. ~d~
 KoproFka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:08:46)
Jak už jsem psala, je to kus od kusu, dle povahy zúčastněných - u nás kupříkladu smích je na synka jako červený hadr na býka...
~d~
Zabírají nám jiné věci, které by ale u jiných dětí byly už přes čáru...je třeba to vyzkoušet - způsob po způsobu - taky mi to trvalo dost dlouho.
Za mě (podpořeno psychologem) nebýt tak kategorická (holt moje pevná vůle a synkova pevná vůle je dohromady třaskavá směs, neslučujísí se téměř s normálním životem,njn...)
 Spiklenec slasti 
  • 

Myslím, že dobrým psychologem/psycholožkou nic nezkazíš 

(10.11.2011 11:23:23)
Protože ty řeči o zabití mně osobně tedy moc nesedí, zvlášť u tak malého dítěte. Ledaže by to někde často slyšel...

Moje mladší dcera je také silně introvertní, což jsem já vždy respektoval (matka už tak moc ne) a vždy jsem se spíš snažil najít si k ní cestu než ji do něčeho násilím nutit (teda párkrát jsem udělal nějakou chybu, které mě dodnes mrzí - ale na druhou stranu, chybami se člověk učí).

Pro ilustraci - moje starší dcera je včil v pubertě, a o víkendu, když jsem děti u sebe, prodělala opravdu silný hysterický záchvat z toho, že jí do jejích „krásných blond vlasů“ stříklo trošku hnědé barvy... křičela, jako by ji na nože brali, a když jsem se ji pokusil obejmout, abych ji zklidnil, mrskala s sebou tak, až mě praštila hlavou do obličeje a rozrazila mi ret, že z toho bylo krve jak z prasete. Padala slova jako „táto, já tě nesnáším“ apod. Ale něco o zabití, to by si moje děti nikdy nedovolily...
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:24:34)
Spadla,mám stejně starou dceru,s ní není žádný problém.Chci ti napsat,že já používám při výchově knihu Respektovat a být respektován.Tvůj syn je introvert,a má mladšího sourozence,přijela k vám návštěva,vše je pro něj obtěžující,nestandardní.Není ve své kůži,hledá své místo.Večer jsou děti unavené,přetažené i bez návštěvy.Z pohledu RaR bych já mu dovolila jít k dědovi,domluvila bych se s ním,že uzené nebude jíst,pokud by moc chtěl,tak jen ochutnat.Dej mu důveru a šanci,pokud by se mohl sám rozhodnout mezi dvěma variantami,sám by to i dodržel.V afektu,po vašich zákazech a bezprecedentním zamknutím dveří,jak ponižující a dehonestující,vám to vrátil křikem o zabití atd.To jak reagoval bylo přehnané,ale byl v těžké situaci a nevěděl kudy kam,jak to zpracovat.Je třeba si s ním v klidu promluvit jako se sobě rovným,nechat mu prostor,aby řekl co ho trápí a co mu vadí.Víc syna respektujte,vycházejte mu vstříc tím,že mu budete dávat na výber ze dvou možností,ne jen zakazovat a nařizovat.
 Sharien 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:31:09)
A uz jdu fakt pryc, protoze rady typu: zacnete se mu smat a podobne mne dost nadzvihuji nejen jako matku ~e~ Koukam, ze spousta lidi "pouziva" nejake metody, ktere vyctou, jen je pouzivaji dost jinak, nez autor zamyslel. Napis te Dryjade nebo jeste lepe opravdu nekam zajdete, abys nenadelala "dobrymi radami" vic skody nez uzitku, drzim place, to zvladnete! ~x~
 binary 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:31:40)
ignorovat, ignorovat a ignorovat nebo se z toho zblázníš..nedívat se na něj, nedopřát mu oční kontakt, aby získal pocit, že i kdyby se na hlavu postavil, tak si toho nevšimnete.. když není obecenstvo, není ani herce.
když má syn záchvaty vzteku- piští nadzvukově šíleně, supe nohama, mlátí kolem sebe, tak se na sebe s manželem podíváme, usmíváme si a klidu si povídáme, něvšímačka, popřípadě se přesunem do jiného pokoje.. už je to lepší :)
 qwerty 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:34:20)
binary, to je hnus. Az bude tobe spatne, az se budes citit mizerne, pomuze ti, ze te nekdo ignoruje a nevsimacka usmivacka si povida dal a nevsima si te????
 x x 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:35:52)
Tak mně smát se nebo ignorovat přijde jako nejhorší možné řešení.
 binary 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:36:13)
mluvíme o záchvatech vzteku, ne že je mu celý den na nic, a špatně se vyspal.. je v období vzdoru, a to jediné na něj platí. ještě funguje poslat ho do pokojíčku se slovy až se sklidníš přijď. za minitu je zpět, hraje si a ani neví, že se před chvíli vztekal
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:39:41)
Já svoje děti nikdy „neignoroval“. Vždycky dám jasně najevo, že „tohle na mě neplatí“, ale jsem s nimi.
 qwerty 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:41:14)
Spiklence, presne tak. Rict jasne NE, tohle neni spravne chovani, ale jsem porad tvoje mama a jsem tu pro tebe. Ignorace je psychicky tyrani.
 binary 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:43:50)
:) no, když řeknu NE, to se nedělá, tím ničeho nedosáhneš, je schopný si rozbít hůavu třískáním o zem a ječet až se hory zelenají..jakmile ale zjistí, že si jeho výlevu nevšímám, přestane ho to bavit a je klid
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:45:05)
Binary, když není obecenstvo, proč by se namáhal ~;)
 binary 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:46:18)
asi tak..navíc moc dobře ví, že hned vedle jsem, po uklidnění normálně příjde, sedne si mi na klín, a pokračujeme třeba ve čtení pohádky..
 qwerty 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:54:40)
binary, otazny je, jestli se tim neco nauci a co si z toho odnese, krome rezignace.
Ja nesnasim nutit deti svoji mentalni a fyzickou prevahou k naprosty rezignaci. Myslim si, ze nasili (psychicke, fyzicke) neni vychova.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:01:08)
Qwerty a co mu jako pozitivního dá to plácnutí? Nebo co dalšího máš na mysli? Přátelský rozhovor? S dítětem které má právě amok žes mu nekoupila autíčko?

Zbytečně tu slovíčkaříme stran různých metod, důležité je, co které dítě potřebuje. A to si každý rodič musí najít sám ~d~
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:44:33)
qwerty, ale jsem tu pro tebe a čekám vedle je přece to samé, slovíčkaříš.
 Spiklenec slasti 
  • 

Pevné objetí 

(10.11.2011 11:53:22)
Doporučuju. Byť se mi to včil tak trošku nevyplatilo. Halt má ta moje puboška už docela páru :o)
 adelaide k. 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 11:57:26)
Spiklenče já třeb apevé objetí považuju za hrozně zcestnou metodu, založenou na velmi rozumné myšlence ~d~
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:00:14)
Jako u všeho samozřejmě záleží na „aplikaci“ :o)
 adelaide k. 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:01:47)
Spiklenče, já si myslím že se nedá dobře/správně aplikovat.
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:02:09)
Proč?
 adelaide k. 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:04:02)
Protože by ji mohl aplikovat pouze absolutně vyrovnaný a perfektní jedinec/rodič. Jinak to celé ztrácí smysl a může nadělat víc škody než užitku.
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:10:10)
Tak asi „absolutně vyrovnaný a perfektní jedinec/rodič“ jsem - byť v osobním životě kolikrát ne (a sám bych potřeboval obejmout), tak v těchto situacích prostě nějaké moje problémy a hnutí mysli automaticky ustupují do pozadí. Nemusím se k tomu nijak nutit, je to naprosto přirozené.
 adelaide k. 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:12:40)
Spiklenče sorry ale tomu nevěřím ani při velké dávce fantazie ~t~~t~~t~
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:14:23)
Tak nevěř :o)
 .Spadla z oblakov 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:02:26)
O metóde pevného objatia som samozrejme počula, nechystám sa ju ale aplikovať, keďže súdim podľa seba. Keby na mňa v hneve chcel niekto siahajť, či dokonca ma pevne objímal, tak .... (teraz rozmýšľam, ako to napísať jemne, alebo aspon "prijteľne"...) - no proste by ma to rozčúlilo ešte viac~l~
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:06:22)
Možná máš sama nějaký problém - alespoň strach s fyzického kontaktu (či jeho nepříjemné vnímání) je dost často příznakem.

Jinak - já jsem tu „metodu“ nikdy nijak zvlášť nestudoval. Od malička, když jsem viděl, že někdo nějak trpí apod., jsem ho instinktivně šel obejmout. Teprve později jsem zjistil, že z toho někdo udělal „metodu“. No, tak dobře, no. tak je to tedy „metoda“. Ale podstata zůstává stejná.
 .Spadla z oblakov 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:09:21)
Spiklenče, od detstva nenávidím, keď na mňa niekto siaha v mojich ťažkých chvíľkach. Pamatám ako dnes, ako som raz dostala na hodine dve gule, a spolužiačka prišla za mnou, jednou rukou ma hladila po chrbáte, a druhou po vlasoch... Sa mi pri tej predstave ešte dnes ježia chlpy~8~

Inak si to trafil - fyzický kontakt mi robí dobre len v kruhu mojej rodiny - manžela i synov. Inak neznášam objímanie, zvítanie sprevádzané bozkávaním a pod.
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:13:45)
Spadla z oblakov: Asi bych na Tvém místě zkusil zajít za psychologem. Protože pokud máš nějaký hluboce zažraný problém, který si ani neuvědomuješ, v sobě, samozřejmě se to přenáší na dítě.

Já jsem se třeba naučil, hned jak se narodila první dcera, okamžitě se absolutně zklidnit o oprostit od jakékoliv nervozity, kdykoliv jsem ji chtěl uspat. Protože to dítě cokoliv takového okamžitě vycítí a potom spát nechce a brečí. U dalších dětí totéž, samozřejmě.
 .Spadla z oblakov 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:16:49)
Uff, tak do až tak veľkého a zdĺhavého boja sa mi fakt nechce púšťať... Spiklenče, dúfam, že nemáš pravdu, a za psychológom nemusím v prvom rade ja sama..~e~
 adelaide k. 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:18:34)
Spiklenče a ještě tu o karkulce ~;)~;)~;)
 Feliz 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:24:02)
O Karkulce ne, to byla taky dost labilní osoba ~t~
 adelaide k. 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:10:57)
Spiklenče to že někoho přátelsky obejmeš když se trápí, je smutný nebo pláče je normální empatie. O tom ale metoda pevného objetí není ~d~

 A & D 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:02:08)
Ja zase do vcerejska netusila, ze v jedne ruce unesu 17,5kg jako nic. ~:-D Jo, deticky nas uci hodne, mozna vic, nez my je.
 binary 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:14:29)
no vidíš, a třeba pro mě osobně to htaničí s týráním~;)
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:21:32)
Páš máš také všelijakých problémů nad hlavu...

Fyzický konakt je strašně důležitý a potřebujeme ho všichni, i když si myslíme, že ne. Pokud s tím mám někdo problém, je dobré hledat příčinu...

 adelaide k. 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:23:18)
Spiklenče potřebujeme ho všichni, ale ta míra je odlišná.
 Líza 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:23:43)
Spiklenče, velikost osobní bubliny je víceméně celoživotní. Aby se někdo nerad mazlil a ňuchňal, na to fakt nemusí být nijak porouchanej, jen se prostě nenutí do věcí, které mu nedělají dobře a které má dané.
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:46:36)
Líza: Asi jo. Já vycházím pouze ze zkušeností s lidmi, co nějaký problém měli, a když se jim podařilo tu bariéru překonat, moc jim to pomohlo...
 binary 


Re: Pevné objetí 

(10.11.2011 12:24:25)
já mám fyzický kontak taky ráda, ale kdybych chytla nerva, a ,,chtěla vraždit" viděla bych rudě kvůli tozho , že mi osoba se kterou jsem nechtěl akoupi tlízátko a začala bych se vzekat a hysterčit, a ona by se mě snažila obejmout, prokousnu ji krční tepnu..~:-D
 qwerty 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:39:59)
binary, dat diteti v obdobi vzdoru takhle brutalnim zpusobem najevo, ze je ti uplne sumak, znamena, ze se dite nauci, ze rodice jsou nahovno. Nediv se, az on jednou bude ignorovat tvoje potreby.

Sama mam tvrdohlavou triletku ve vrcholicim obdobi vzdoru a nedovedu si predstavit, ze bych jeji zachvaty resila tak, ze ji dam najevo, ze je pro me vzduch. Ta hruza pro dite, ze je vystaveny pocitu, ze svoji mamu absolutne nezajima.... ne sorry, tohle je pro me silny kafe, to uz mu radsi svihnout jednu na zadek (a to jsem odpurce placani).
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:42:14)
qwerty, no nevím jestli ta jedna na zadek je lepší varianta :-) co mu dáváš najevo tím? "Okamžitě se uklidni nebo ti dostaneš?"~d~~d~~d~
 qwerty 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:52:31)
Adel, vsak jsem nepsala, ze je to dobry reseni, ale o chlup lepsi nez ignorace mi to prijde. Minimalne si ditete vsimam, byt spatne. Nemyslim tim samozrejme mu narezat.
Ja proste jsem alergicka na psychicky tyrani lidi. Je to mnohem sofistikovanejsi a vypocitavejsi zpusob jak druhemu ublizit. A jizvy na dusi se hojej mnohem hur nez jizvy na tele. Hele fena stene kousne do zadku, kdyz je jeho chovani pres miru, ozene se po nem, ale nikdy ho neignoruje. Ignorace a lhostejnost je hnusnej lidskej vynalez. Tot muj nazor.
 binary 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:45:27)
každý používáme něco jiného :) někdo děti bije, někdo je v záchvatu, kdy oni chtějí lízátko v obchode ignoruje-jako třeba já, + hop odvedu někam, kde se v klidu vyvzteká sám, někdo preferuje pevné obětí..
 Spiklenec slasti 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:35:29)
Binary, to s tou ignorací je dost nebezpečná rada, pokud nevíš, zda se dítě opravdu jenom předvádí, nebo mu něco schází. Já třeba vím, že moje Isabelka se někdy domáhá pozornosti proto, že se cítí být vůči starší Berenice poněkud ve stínu a současně má pocit, že jí nemůže konkurovat...
 binary 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:39:09)
no však jasně, ýže je třeba rozeznat, jestli ho jen v¨chytil amok, že nedostal co chtěl, nebo ho něco trápí..v takových případech mu vyhovím aby mu bylo líp
 ..maya.. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:50:06)
Bin, tobě bych nesvěřila ani panenku, to jsou názory.
 binary 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:19:53)
a co aplikuješ ty? ~:-D udám příklad, jdeš po chodníku, dítě chce jít za každou cenu jíným směrem, než potřebuješ-musíš ty. začne se vztekat, dupad nohou, ječet, nadávat ti, utíkat, lehne si na zem a začne mlátit hlavou..

co uděláš?
1. počkáš až s tím přestane, nebudeš dělat nic-ignorace (moje volba)
2. plácneš ho
3. seřveš ho
4. pevně ho obejmeš a počkáš
5. vezmeš dítě do náručí a násilím odneseš na tebou potřebné místo za huronského řevu, který klidně vyvrcholí v to, že tě poblije


no jak chceš :) já mám svoji volbu jasnou~;)
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:23:50)
přečti si co jsem ti psala,tam je odpověd tak zhruba,psycholog je myslím zatím silný kalibr,zkus s ním jednat na rovinu a dávat mu na výběr,ne jen rozkazovat a nařizovat.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:25:17)
Rigor, napísala si to predtým pekne, ale u neho ten výber nefunguje. Všetko, čo je u dědy je LEPŠÍ, HEZČÍ, CHUTNĚJŠÍ. Neexistuje, aby si čo len zobol mojej polievky keď dědov stol ponúka iné mňamky..
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:32:37)
Možná mu dáváš na výběr moc direktivně,vysvětli mu jasně,proč nemůže pořád jíst u dědy,ale klidně,aby to i on přijal,že se jí doma a u dědy na návštěvě občas.Vše je o tonu a intonaci a důvěře.Asi to každý nedá,tak mluvit s dítětem,já se snažím chovat k nim jako k dospělému,aspon částečně,co by mne uráželo,ponižovalo,to se jim snažím nedělat a neříkat,to jim snižuje sebeuctu.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:25:49)
Rin, to je moje oblíbená metoda, viz Lucie postrach ulice "Tak si vyber, zmrzlinu, nebo pár facek?"
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:43:12)
Já to myslela tak,že sní polévku,kterou jsme spolu uvařili,tím ,že pomáhal vařit,bude mít i zíjem ji sníst.A nebo mu dám pět minut,at sní kolik potřebuje,a pak může k dědovi a tam trochu ochutnat uzené,když sní hodně,bude mu špatně.Když i tak sní hodně,bude mu těžko a pochopí,že máma nekecá.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:44:37)
Rin a když bude sedět zarytě nad polévkou a nesní ani ň? Ne, myslím že vtéhle situaci není prostor pro tyhle "hry". Nejdřív se muwsí vymezit hranice.
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:48:04)
Když nechce polévku,tak nic,ale ani u dědy.První den nebo týden nic moc,ale pak to přijde....funguje to i na dospělého...ten váber a zodpovednost za to co si vybral.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:50:38)
Rin, takže k dědovi nepůjde (protože jinak by tam tu večeři dostal...), takže bude následovat fáze kopání do dveří. Jak říkám, nejdřív hranice a pak komromisy.
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:58:01)
Fáze kopání do dveří,se dá dopředu eliminovat.Já nevím proč přesně tam chce jít,tak nevím,co změnit,aby tam chodil jen občas a ne třeba pro útěchu nebo podporu,to bych mu měla dát já jako máma.Sama musím u nás doma hodně přemýšlet,a bych předcházela scénám,snažím se o klidnou domluvu,výběr variant,zaměstnávám,atd. jo je to ze začátku dost náročné ,ale pak ty děti fungují v pohodě aspon část dne.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:02:21)
Rigor, ja chápem, že tam chce chodiť, tiež som ako malá zbožňovala mojich starých rodičov a trávila som u nich každú voľnú chvíľku. Ja ho tam pustím, len chcem, aby zvonku nešiel rovno tam (takto to vždy chce on). Chcem, aby sa DOMA vyzliekol, DOMA si umyl ruky, DOMA sa najedol... Ale občas povolíme výnimku, tak neviem, či to nie je kameň úrazu..?
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:06:13)
Proč chceš aby si myl ruce doma?At tam jde rovnou,dovol mu to,ale pokud máš dobrý důvod aby to dělal doma,tak mu to vysvětli,nebo dej na výběr,umytí doma nebo u dedy.Nebude mít pocit,že manipuluješ,rozhodne se sám.A až pochopí,proš chceš mytí doma,sám se rád umyje doma a pak šup k dědovi.A proč tam chce hned po školce?Třeba by byl raději s vámi.?
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:52:46)
Rigor, nie je čas variť polievku spolu so synom. Zo školky ho beriem o 16h, teda v čase, keď je jedlo už dávno uvarené. Po školke som s oboma deťmi cca hodinu vonku. Potom je návrat domov, a ako ten návrat včera dopadol, to som popísala v úvodnom príspevku.. ~7~

On dostal na výber z týchto možností: dá si polievku, a može ísť za dedou - nedá si polievku - nepojde za ním. Netrvali sme na zjedení veľkého množstva.
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:01:24)
Spadla to je docela dlouho bez tebe v té školce,třeba mu to nesedí,a pak dělá scény aby sis ho všímala,nevím,bráška je s tebou celý den doma a on je zavřený ve školce.Třeba...nevím...má potřebu kontaktu s tebou větší než myslíš,nemyslím telesného...
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:03:43)
Rigor, v tomhle bych souhlasila. I to eliminování "holek" by s tím mohlo souviset.

Nešlo by ho brát poO?
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:04:27)
Rigor, keď som ho brala zo školky okolo 14tej alebo potom okolo 15tej hodiny, VŽDY mi vytkol, že tam chcel ešte ostať, a že sa tam vráti (dokonca párkrát utekal zo šatne naspať do triedy). Dokonca mi nakázal: "A vyzvedávej mě až jako posledního."

Jeho argument je, že po spinkaní chodia do inej triedy - k hodnějším p. učiteľkám, a k lepším hračkám...
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:06:50)
Svinko, on je malej dost generál a vy (ty) mu dost ustupujete. ~d~
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:10:32)
Adelaide, ustupujú mu hlavne starí rodičia. Ak ho tam pustíme na jedlo, tak ja padám preč, nemožem sa dívať na to, ako prebieha taká večera...

"Honzíku", co si dáš?
Nic!
Tak alespoň vajíčko Ti usmažím?

Babička smaží vajíčko...

Syn si ho aj tak nedá, tak babička maže chleba...

Syn nechce ani ten, tak ohreje zvyšok z obeda...

Pre syna to je ale fúj, tak babička otvorí olejovky..


Na moj argument, že ho tým nehorázne rozmaznujú, povedia, že je strašne hubený, že musí jesť aspoň niečo... (je pravda,že má 15kg, ale pre mňa to nie je argument..)
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:12:32)
Tak na výber maximálně dvě věci,tohle je příliš,rozmazlují ho regulérně,domluva so starkými není možná?
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:15:33)
Spadla, zase kdyz jsou deti u prarodicu, nemluvim jim do toho. To je jejich boj. Ale kluci teda vedi, ze ja jim nebudu petkrat podstrojovat ani nahodou. Ovsem nesili kvuli tomu.
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:18:40)
No a kdyby sileli, rvali, tak pri pristi navsteve domluvi deda jim, ne mne.
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:08:33)
To mi přijde divné,trochu truc?No zdá se mi,že pořád utíká nekam jinam?Jen ne doma?Nevím,divné..A říká to pořád,nebo to bylo ojedinělé,že tam chce být poslední.?
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:12:37)
Rigor, vysvetlil mi, že doobeda mu deti nepožičajú hračky. Poobede je v inej (prvňáckej) triede, tam si može prakticky vybrať, nikto mu nič nevezme. A učitelky sa k nemu krásne chovajú (tie jeho sú naopak veľmi direktívne).

 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:14:39)
Jo to chápu,to je jasné,to mi říkaj i mé decka,ale domů chtějí co nejdríve,nejlíp po obědě,tak mi to přijde zvlíštní,jen kvůli hračkám být dýl ve školce?~e~
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:18:19)
Rigor, naopak zas poobede chodí domov rád.
Jediný háček je v tom, že vtedy nevydrží do večera, je unavený, mrzutý - agresívny. Doma si nevie-nechce odpočinúť. Keď sa vyspinká v školke, je veselší(hoci jeho včerajšie chovanie tomu nezodpovedalo, viem...)

 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:25:45)
Ber to včera tak,že tam máš své rodiče na návšteve,to je jiná situace.Podle mne se cítí tebou odstrčený,mám takový pocit,hranice potřebuje,ale jemně vymezované,jestli je citlivý tak tím spíš.Nekřičet,nebít,nenadávat,ale vysvětlovat,předcházet,dávat na výber.A to i deda a babi,hlavně at mu nepodlézají!
 Inka 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:21:33)
Můj syn taky chtěl být ve školce do odpoledne, protože chodili na zahradu na hřiště. Dopoledne byla organizovaná zábava. Spát mu tam nevadilo, doma taky spal.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:25:33)
Dcera nechtěla domů ze školky nikdy, chodila jsem pro ni v pět, když se zavíralo, jinak jsem čekala v šatně do zavíračky.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:14:31)
Rigor, doma je to nejmíň zajímavé, mě to připadá celkem logické.
Jednak i moje děti se skoro denně ptají "kam půjdeme", "co budeme dělat", prost ěchtějí do světa a určitě to není proto, že by nebyli rádi doma (syn je založením velký pecivál :-)).

A syn Spadla (Spadly? :-)) má doma nudu proti tomu, že ho tatínek bere ven a hraje si s ním, že u babičky se má jako král, že ve školce má kupu dětí a hraček... Doma má hlavně maminku, která nemá jen jeho ~d~

Já nemám takovou konkurenci, takže boduju i když jsou jen se mnou :-)
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:16:15)
Teda já si myslím,že máma je máma,tu u mých malých nic nezastíní.Tak nevim....~a~
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:19:49)
Rigor, máma je máma, to je jasné. Ale bavíme se o zábavě. Dítě které má denně na výběr takový "lunapark"? Nevím.

Příjde mi to všechno špatně ~d~

Čímdál víc mi to připadá jako klasický "malý tyran", který má tolik moci, že neví co s ní.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:20:27)
Odkliklo se mi to...

který má tolik moci, že neví co s ní. A tak přitvrzuje a přitvrzuje.
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:21:45)
A navic ma vzor dole.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:22:22)
Adelaide, bojím sa, že máš pravdu - všade je obskakovaný, každý sa mu venuje, tak skúša čo može...?

Na druhej strane - nevenovať sa mu tiež nie je žiadúce..~d~
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:24:26)
Spadla, mluvila jsi nekdy s manzelem o jeho detstvi? Vztah s rodicu, prarodici, kdyz byl maly.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:49:14)
A&D, (zabudla som predtým reagovať)
- manželovo detstvo bolo myslím harmonické, rodičia sa mu - i jeho súrodencom - maximálne venovali. Ale zo starých rodičov zažil len 1 babičku, a tá sa moc nestarala... Ešte žije, a nenavštevujú sa, a o nej hovorí "bába"
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:54:22)
Mozna chteji prarodice vnukovi doprat to, co jejich deti nezazily a delaji to uplne spatne. K tomu zrejme silne dominantni deda a je to. Proste chlap, co na tebe zahulaka stylem, ktery jsi tu tenkrat popsala, te asi zrovna nerespektuje a syn to samozrejme citi. K tomu jsi celkove nejista sama o sobe (asi) a draha je volna pro hodne krkolomnou jizdu.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:56:22)
A&D, až ma mrazí pri tomto Tvojom konštatovaní... (tak rada by som Ti odporovala..)
 Beat 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:58:00)
omlouvám se, samostatně to tam není...je v určitých tématech sem tam..
jinak neplaš, možná mám profesionální deformaci... pracuji těmito dětmi a teď ještě ta kamarádka....
 Petra Neomi 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:58:41)
No a nemůže to nějak řešit manžel? Nebo tchýně?
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 14:01:54)
Spadla, je ovsem skvele, ze se te muz zastal. Mozna by bylo dobre, kdyby se te zastal i pred synem, adekvatne veku samozrejme. Ja vidim situaci, kdy syn vlastne zije vedle dvou muzskych vzoru a ty vzory maji pravdepodobne zcela opacny nazor na momentalne nejdulezitejsi zenu v jeho zivote, tebe. V kom by to nevyvolalo zmatek a podrazdeni.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:24:40)
Spadla, doporučuju knihu Malý tyran, hlavně kvůli pochopení toho mechanismu.

Nejde o to nevěnovat se mu. Ale dát jeho světu pevné hranice které se nemění (i když je pokouší). Oni je pokouší právě, aby se přesvědčili o tom, že tam pořád jsou.
 KoproFka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:38:16)
Jo, to je výborná knížka. Od Prekopové vůbec vše!! Ona je skvělý člověk! Škoda, že jsem se "k ní" dostala až později (synovi byly necelé 2 roky).

Já totiž z počátku často bojovala s tím způsobem realizace. Páč nemám problém s nastavením pevných hranic a s jejich ubráněním, ale s následnou reakcí dítěte-negativní, prudkou atp. že...

Hodně mi ale pomohlo zvýšit mazlení a objímání...to je bomba... mládě to fakt potřebuje... ty děti se tím strašně klidní, i jejich reakce...
Jednou jsme se o tom bavili s kamarádkama a zjistili jsme že to děláme téměř všechny se stejným pozitivním výsledkem~R^
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:26:03)
Spadla,
já myslím, že to "nevěnování se" si nějak démonizuješ. Pro dítě je důležité vědět, že rodič je tu vždy pro něj. Není už tak podstatné, jestli tráví dny doma s mámou, nebo jestli jde každý den na jiný výlet. Opravdu to není klíčové.
Vy mu skutečně děláte ze života lunapark a je to ke škodě.
Věnuj se mu tak, aby věděl, že jsi tu vždy pro něj, na obejmutí, ale ne tak, že ho neustále budeš zásobovat maximálně atraktivními aktivitami.
On se musí naučit zabavit se sám, on se musí naučit žít život i tak, že mu nikdo neservíruje neustále na stříbrném podnose zábavu.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:31:27)
Žžena, trafila si to - on má problém zabaviť sa sám (a to bude našou výchovnou chybou, nie jeho povahou..)
 Žžena 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:34:19)
Spadla,
a ještě tedy dodám, že coby introvert by měl být schopen zabavit se sám, protože to je ve skutečnosti jeho přirozená poloha.
Vem si, jak se to v něm musí vařit, když určitě cítí tu potřebu, ale neumí to!
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:39:35)
Žžena, je to trošku komplikovanejšie - zabaviť sa sám dokáže, ale len s "hračkami" pre nás neprijatelnými (pokiaľ nemá dospelý dozor) - sekera, vrtačky, pílka a pod...

Ak ho "posadím" do pokojíku, nech sa chvíľku hrá s "normálnymi" hračkami, tak mu to vydrží pár minút...

 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:08:52)
Svinko a co kompromis (i když je mi jasné že je to jen dílčí věc a musí se to řešit komplexně), ž eby končil ve školce dřív, pak šel za dědou a na večeři (třeba v 17.00) by šel domů.
 binary 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:26:29)
jednat narovinu s dvouletým dítětem které je v afektu a hysterickém záchvatu-to jsi pak super matka
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:27:18)
s dvouletým?Má 4 a půl ne?
 binary 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:29:21)
já se bavím o svém synovi, kterému jsou 2 a na kterého tu metodu pooužívám..a i kdyby mu byly 4, neznamená to, že v záchvatu s ním bude domluva..vidím to na lidech kolem a i na sobě, když dostanu záchvat, njlepší je klidit se mi z cesty a né nevyžádané rady, dokud se sama nesklidním
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:24:14)
binary, v tomto volím bod č. 1 ~;)

- to zn. počkám, kým ho to prejde
 ..maya.. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:04:19)
dej mu jointa, to se spraví samo~;)
 ..maya.. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:37:24)
Obáváš se správně, syn s vámi hezky cvičí. Neradila bych se tady ale u odborníka.
 .. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:39:53)
ahoj:)
nemám čas pročítat diskuzi, ale napíšu ti, co bych udělala já a vím, že tu budu za krutou a nechápající matku.
Já bych mu tu prdel zmalovala.
 Martina, 2 kluci 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:54:41)
Znám takové dítě - je jím můj syn. Teď je mu 12 a už je v pohodě...to tě uklidní:-)
V tomhle věku často sedával na záchodě a bručel si tam "já tě zabiju, nenávidím tě, ty hajzle jeden"...musel si to říct, měl záchvaty vzteku, že jsme mu nevyhověli. Mimo ně byl uzavřený s dětmi si nehrající kluk.
Přistoupili jsme k bručení na záchodě poté, co jsme ho různými násilnostmi (řečmi či fackou) dohnali k zoufalému brečení "já se zabiju, já tomu nerozumím, co mám dělat, abyste byli spokojení, abych tomu rozměl a věděl, co mám komu kdy říct, aby se na mě nenaštval"...to mě poděsilo a radila jsem se v PPP, jak to řešit.
Nechápal, že jeho vzteklá slova nás TAK zraňuji a že jsou TAK hnusná...pro něj to byl ventil.
Na veřejnosti či ve škole nikdy tyhle ventily nepoužil/nepotřeboval...nevím.
Kdzž si mohl bručet na záchodě, už se nechtěl zabít a ze záchodu vylézal zase "normální".
V ZŠ se navázal se na sprostého a jinak ujetého kluka, se kterým se nikdo jiný nekamarádil...a syn byl spokojen, protože ho měl pro sebe. V té době jsem byla nešťastná, že můj syn si kreslí komiksy s hnusnýma slovama a gesty...ale nedokázali jsme to změnit.
Přesvědčili jsme ho, ať zkusí přijímačky do primy na gymplu, nechtěl a nechtěl...pak uspěl na předních místech, tak souhlasil, že tam půjde, pekelné prázdninz před nástupem na gympl jsem radši zapomněla (pláč, nemohl spát, protože se bál, co bude po prázdninách...pokud si na to vzpomněl, celý den byl hnusnej na bratra, nebavil se s náma, popř. provokoval)...strašně jsem se bála, co bude v září.
Stal se zázrak, na gymplu se našel, je jak vyměněnej, zajímá se o učení, o učitele, o spolužáka (jasně že mu stačí jeden:-)
Ale NEJVÍC jsem hrdá na to, že na začátku se zase navázal na třídního prudiče, podrazáka a provokatéra a po pár dnech se se mnou šel poradit, jak z toho ven, že s ním už nechce sedět a všechno...nevěděla jsem, tak druhý den přišel ze školy s tím, že si sedl sám...za pár dní si k němu přisedl jiný kluk - normální jedinec:-) a doteď jsou spolu.

Tímhle děsným elaborátem jsem chtěla říct, že dle mě váš syn není agresor a děsnej člověk...jen neví co se sebou, neumí se najít v kamarádství k jiným a cítí hrozné pnutí. Až se s věkem naučí s pnutím praocvat, bude dle okolí snesitelnější:-)
 Katka +3 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 11:56:52)
Tak řeči o zabití jsem zatím doma nevyslechla, ale jinak je můj mladší syn podobně emocionálně nestabilní. Teď v 8 letech už neječí a neřve, ale chodí pořád za mnou a kňučí, jak ho nemáme rádi, jak musí pořád tvrdě pracovat(kromě nakrmení psa a nachystání školní aktovky žádnou jinou práci nemá), jak jsme na něj škaredí, jak nás nemá rád a odstěhuje se pryč....klidně hodinu. Kde jsou ty doby, kdy se vyřval a za pár minut byl klid.
Zkusila jsem všechno možné, nejlíp se mi osvědčuje zachovat klid(což stojí spoustu sil, jenže když bouchnu i já, roztočí to spirálu a je to jenom horší a horší), chvíli ho nechám se vztekat a hudrat a potom ho vyexpeduju za dveře s poučením, že chápu, že se zlobí, že už nám to dal najevo dost jasně, a dál že už to poslouchat nehodláme. Že je nám líto, že je s námi nerad, ale držet ho nebude, nicméně ještě pár let to musí vydržet. A že může přijít, až se uklidní.
Bez obecenstva se uklidní docela rychle, přijde, pomazlíme se, upozorním ho, že takové scény se mi nelíbí a že s nimi stejně nedosáhne ničeho dobrého... a doufám ve světlejší zítřky.:-)
 Persepolis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:02:18)
Já byla asi do 6 let šílený hajzlík.
Dokud po mě nikdo nic nechtěl, tak v pohodě, dokázala jsem si i hodiny hrát sama, ale jak se po mě něco chtělo bylo zle. Záchvaty vzteku, věčné scény, třeba babičce jsem jednou řekla ať už od nás vypadne, protože smrdí, všechno jsem dělala obráceně, než se po mě chtělo. Když máma chtěla abych zavřela dveře, tak mi musela říct, ať je otevřu,..chodila se mnou i na psychologická vyšetření. Měla jsem hodně bujnou fanatazii, ale jinak jsem byla normální. Někdy s nástupem do školy se ve mě něco tzlomilo a stala se ze mě relativně hodná holčička.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:04:03)
Persepolis, tak presne takto to máme i so synom - kým po ňom nič nechceme, tak je miliónový.
Inak, aj on už babičke povedal, že smrdí..
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:06:17)
Spadla a co babička na to? Já se nějak nemůžu dočíst těch vašich reakcí. Jak se k tomu všemu staví tvůj muž?
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:11:35)
adelaide, babička je diplomat, a zároveň hrá na všetky strane. V dobrej viere ale, nemám jej to za zlé. Nechce mať v baráku dusno. Nemám s ňou problém.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:12:29)
"na všetky stranY" malo byť..
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:13:14)
A to znamená co?
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:09:10)
Spadla, ja si pamatuji, jak jsi psala, ze na tebe dedek hulakal. A to byla celkem pravdepodobne tak tisiciprva poznamka k tobe, akorat poprve nahlas.
 Persepolis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:12:20)
Spadla, celé příbuzenstvo, tenkrát dospělé o mne tvrdí, že nedokážou pochopit, jak z takovýho satana mohlo nakonec vyrůst téměř bezproblémové stvoření.
U mě se to prý začalo lámat někdy během první třídy. Předtím mámě všichni tvrdili, že za mě příjde do nebe~:-D
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:12:54)
Persepolis, dodala si mi nádej..~x~
 Feliz 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:07:42)
Nebít a nezakazovat Ježíška. V klidu s ním osamotě promluvit, až se uklidní, domluvit se na kompromisu, trochu jídla u mě, trochu u dědy. A nebát se, co z něj vyroste. On z toho vyroste, ale chce to trpělivost. Vysvětlit mu, že jeho slova tě zraňují a je ti to moc líto. A ubezpečit ho, že ho máš ráda.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:14:36)
Holky, ak to krátko zhrnieme: šli by ste k psychológovi, alebo najprv zapracovali na situácii doma?

Ja totiž neverím, že je deda ochotný (v čomkoĺvek) poľaviť. On je síce veľmi komplikovaná povaha, na druhej strane ho všetky vnúčatá zbožňujú, nechcem synov ochudobňovať o kontakt s ním.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:17:49)
Spadla, jestli tomu dobře rozumím tak zatím to vypadá tak že děda rejpe a podrývá autoritu, babička (možná iTM) to hraje na všechny strany a ty se v tom plácáš s občasnými výchovnými pokusy a zoufalými tresty (viz ježíšek). Zkuste to s manželem vzít pevně do ruky a uvidíte.
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:19:25)
Hlavně bych se nejdřív domluvila s TM na společné a jednotné strategii!
 Líza 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:17:51)
1. K psychologovi bych rozhodně šla, může tě podpořit ve správných krocích.
2. A zároveň bych okamžitě řešila situaci doma. Nastavit jasná pravidla. Vy jste rodina a uvnitř rodiny se všechno řeší. K dědovi se chodí na návštěvu a je nutné se dovolit doma. Jestli je nebo není děda ochotný polevit, to je přece úplně jedno. Píšeš, že když malému nepovolíte, běží za dědou. A jak to, že ho tam pustíte? To je nedůslednost z vaší strany. V pěti letech neexistuje, že dítě opustí byt a jde si někam, pokud to nemá se mnou domluvené. Rozhodujete vy rodiče, ne tchán a ne syn. Ale protože to evidentně takhle postavené nemáš (a je otázka proč), i proto se vracím k bodu 1, jít k psychologovi.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:22:40)
Líza, my musíme zamykať dvere, aby syn neutiekol k dedovi. To ho strašne rozzúri, začne do nich kopať, vrieska, a dědo na 2. deň vyšetruje, čo sa u nás dialo...

To zamykanie mi príde potupné, zatiaľ som ale nič účinnejšie nevymyslela...

A za psychologičkou pojdem.
 Líza 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:24:37)
Jo, zamykejte. Potupné... prostě se nedá nic dělat. A zabraňte mu do nich kopat, ničit domácí vybavení by mělo být naprosto nepřípustné. Ječet si může jak chce, jeho věc.
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:26:16)
Spadla a syn samozrejme vi, ze deda bude vysetrovat, litovat ho, vlastne dela scenu proto, aby deda slysel co nejlepe.
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:26:31)
ptej se syna,proč k dědovi utíká,konkrétně,ne jen proto,že mu vše dovolí,zřejmě tě chce tím naštvat,upozornuje na sebe,volá tím na tebe ....cítí se málo přijímaný kvůli mladšímu bratrovi?
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:29:51)
Rin a co kromě toho že je tam králem a může všechno na co si vzpomene bych chtěla slyšet. To je pro pětileťáka důvod nad všechny ~d~

Dcera mi před pár dny řekla (hezky mě na to připravila a dodala ž eby nechtěla abyhc s ekvůli tomu zlobila :-)) že má asi babičku raději než mě. Protože je prý na ni hodnější a víc jí dovolí (a neprudí s úklidem, úkolama a zdravou stravou :-)).
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:37:15)
Fakt nevim,být králem se brzo přejí ne?A možná má pocit,že mladší brácha je králem tam,tak on aspon u dedy?
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:41:32)
Pětiletýmu dítěti? No nevím jak rychle :-)

Jo, možná může mít pocit, že je králem aspoň někde (když doma to nejde) a nemusí nutně jít o to, že veškerá pozornost je upřená na malého.
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:18:54)
Ja bych asi zasla a naprosto otevrene promluvila o celkove situaci doma. Mozna ze syna neco vypadne a snad vam to alespon ukaze cestu. Drzim pesti a uprimne me mrzi, ze musis resit takovy problem.
 Sharien 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:25:38)
No byla bych sama proti sobe, takze k psychologovi :-) Minimalne podpori tebe, proberete si to, ujasnis si co a jak hlavne ty sama. Urcite to nebude, ze pujdes se synem k psychologovi a ten ti da podrobny navod, jak s nim zachazet. Je to cesta, ale myslim, ze se vyplati, podle popisu se v tom laicky receno slusne placate.
 binary 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:27:59)
proboha ~:-D dítě trochu víc zlobí a hned by se mělo tahat k psychologovi a nejlíp,aby hned určil nějakou porucu ať je to na co svést..začněte u sebe doma Svinko
 adelaide k. 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:30:41)
Bin, svinka myslí nejspíš jít k psychologovi sama (se sebou).
 binary 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:31:57)
aha, to pak jo, to by nebylo od věci
 A & D 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:34:40)
A potreboval by ho deda. Coz asi neproleze.
 Boubí 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:31:43)
ty hlášky mi silně něco připomínají, našemu exempláři je 3,5 roku, ukecaný je teda dost a do řeči se dává rád a s kýmkoliv, i s cizími lidmi venku, v obchodě, na ulici... takže extrovert teda není ani náhodou. ale vztekat se taky umí příšerně. větičky typu MAMINKO, JÁ TĚ ZABIJU! taky začal nedávno zkoušet, někdy ve vyhrocené situaci, ale i jen tak naprosto mimo kontext, jak si tak povídá různé věci napůl pro sebe a zkouší, co to udělá. podle mě nemá představu, co to vlastně znamená. ale děsí mě to teda taky dost.
 Epepe 


zpevnění 

(10.11.2011 12:31:51)
Tak bitím a Ježíškem jste to jeho chování jen zpevnili, dle mého.
Už ví, že když na sebe bude chtít upozornit, má začít křičet, že někoho zabije.
Může se vyžívat v tom, že je ten zlý.
Bude chtít získat lásku a pozornost, nebude vědět jak, tak to bude dělat takto.
To jsou jen motivy, které podle mého vedou k takovému chování.

Pokud nezabralo rozumné vysvětlení, několikeré vyslovení vašeho přání a jeho zdůvodnění a ani dědovo vysvětlení, tak bych si ho nevšímala. Odeslala bych ho do jeho pokoje s tím, že má přijít, až se uklidní.
Vím, že tu někdo napíše, že separace je nejhorší trest, ale toto není separace za trest - to je čistě ochrana ostatních členů rodiny (i jeho, jak vidno).

Dále bych souhlasila s komentáři, že:
1. fazolovo-bramovorovou polívku bych taky nejedla ~;)
2. takové chování je v tomto věku NAPROSTO normální a čas od času to provozuje 90% dětí jako snahu osahat hranice nebo na sebe upozornit
3. nechápu mánii zdejších matek ohledně strašení nepřízní Ježíška! Je to hloupost, Ježíšek je za odměnu, jak se tu psalo.
 .Spadla z oblakov 


Re: zpevnění 

(10.11.2011 12:39:40)
Julda, chybu s Ježiškom som si už uvedomila, kajúcne to priznávam..
 P 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:34:56)
Dcera se v tomto veku obcas chovala podobne, jen jeji vyroky nebyly tak silne. Zkousela jsem na ni ruzne metody - pevne objeti - des, rozvzteklilo ji to jeste vic a nedala se temer udrzet, studena sprcha - taky spis opacny efekt, - poslat ji za dvere a at prijde az se uklidi - odmitala odejit, evidentne ke svemu divadlu potrebovala divaky, takze nakonec jsem ji, abych zachovala sve dusevni zdravi a nerezala ji jak kone (ani to nepomahalo), musela vzdy drapnout, odvlect do pokoje, zamknout ji tam (jinak by okamzite bezela za mnou a hrala divadlo prede mnou) a dat si panaka, nebo si udelat kafe, pustit CD a snazit se uklidnit.
Ona mezitim kopala do dveri, rvala ale pak prestala a pak si uz jen ukrivdene stezovala a za cas se uklidnila (ale nekdy to trvalo i hodinu a melo to ruzne faze - treba jsem ji chtela odemknout a ptala se ji, jestli uz bude hodna a omluvi se, tak to ji nastartovalo nanovo).

No, ted je ji 8, sceny dela minimalne a sama si zpetne uvedomuje, ze to s ni obcas bylo tezky....
 Ikara 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:39:26)
Teda nic ve zlém, ale chtít po mně, abych se omluvila, kopala bych do dveří ještě dneska. ~d~
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:46:36)
Holky, než sa narodil moj mladší syn, tak s mužom sme si ujasnili, že ani jedno dieťa nesmie byť "bokom". Preto od narodenia druhého to robíme tak, že čo sa nedá robiť spoločne (hry, vychádzky, atd), tak to vykompenzuje manžel svojou starostlivosťou. Veľmi sa mu venuje - chodí s ním do lesa, na ryby, na výlety, opravuje s ním pokazené veci v domácnosti, spolu si čítajú, učia sa, proste pozornosti má dosť. Odo mňa jej má menej tým pádom, ale snažím sa -pokiaľ to ide - zapájať sa do ich spoločných aktivít, alebo byť s ním sama. Jeho BOH je ale stejne taťka (a děda). Nežiarlim, len konštatujem.
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 12:52:25)
Něco ho prostě trápí,hledej co,snaž se vychovávat jednoduše,ne nařizováním,spíš aby se sám rozhodl.Není to ale pro každou mámu,tenhle styl.
 Petra Neomi 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:05:44)
Moje dcera je hodně vzteklá, ale takhle daleko by nezašla. No, nemyslím, že proutek by něco řešil, spíš jde o to, naučit dítě zvládat emoce, se kterými si evidentně neví rady. Imho je to komunikační problém, než by se to s vámi pokusil dohodnout, řeší to agresí.
 Rigor Mortis 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 13:43:48)
Petro jo~R^
 Kája, 4 děti 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 14:30:33)
Nečetla jsem diskuzi, třeba se už někdo podobně ptal, ale zeptám se: Kde ty výrazy vzal? Kde to mohl slyšet? Doma se tak zřejmě nebavíte a zdá se mi zarážející, že by toho tolik pochytil ve školce. Nemá to třeba z televize, kontrolujete pořady , ketré sleduje? třeba Simpsnovi, tam je hodně takových výrazů a silných slov. A co počítač. Nehraje syn nějaké agresivní hry? Pokud by to mohlo být z tv nebo z pc, tak bych pečlivě kontrolovala, co syn sleduje, jakou hru hraje. V neposlední řadě bych se zaměřila na kamaráda s ktreým si nejvíc hraje i tam by mohlo být jádro pudla. V každém případě bych se poradila s odborníkem, také bych se bála, stejně jako tvá maminka, co z něho vyroste. Podle mě, to není normální chování a musíte to řešit hned. Ale určitě ne proutkem, tím mu jen dokážete, že bití a agrese je normální.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 14:49:36)
Kája, už som to písala - syn TV nesleduje vobec. Na pc hry nehrá (občas tam pozrie s manželom na nejaké video o rybách, sopkách atd)
Kamarátov v školke nemá, len kamarátky - 3 slušné dievčatká.

Moj manžel dokonca raz ironicky okomentoval: "To jsou ty slovenské divoké gény.." (ja taká nie som /hoci som bohužiaľ dosť cholerik/, ale moj táta... a strejda...)
 Kája, 4 děti 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 15:41:59)
Spadla: Tak teď jsem si konečně přečetla celou diskuzi,uf:-). Dle diskuze soudím, že jsi velice inteligentní a vnímavá žena, chyba určitě nebude vaší výchovou. A také beru zpět, že to má syn z tv nebo z pc. Podle všeho si ale myslím, že problém bude v dědečkovi. Syn ho velice uznává a zřejmě přebírá i jeho mluvu, chování... Pokud s dědečkem není rozumná domluva, šla bych také za odborníkem a to s dotazem jak na dědu?
Také mě zarazilo, jak málo si syn važí tebe a babičky, třeba ten nákup sladkých tyčinek. Co jsi mu řekla, když tobě a baičce chtěl koupit tyčinky až zítra? Já bych mu řekla a nebude ti vadit, že když koupíš tyčinku dědovi a babička nedostane nic, že jí to bude líto, že bude smutná? Snažila bych se v něm probudit emptii, aby se uměl vcítit do druhých, to je dost důležité. Možná by pak sám přestal používat tak silná slova jako zabiju,hajzl apod. A take bych se s manželem domluvila na výchově, která by synovi ukázala, jak jsou ženy v životě důležité, že jsou hodny toho, aby si jich muži vážili. Syn si evidentě víc važí mužů, ale proč? Asi by ti vážně víc pomohl dětský psychlog, on rozkryje vztahy v rodině a zjistí, kde je chyba.
 dadlenka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 15:44:48)
přesně, to je velmi nebezpečný precedens to potlačování důležitosti jiného pohlaví. Asi bych nedovolila koupit tyčinku nikomu..
 25.12Ali.......14 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 15:08:42)
Bych to moc neřešila - syn známé jí od mala častuje výrazama: ty jsi kráva, jsi pitomá a podobně..... a žijou v pohodě...
 dadlenka 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 15:23:48)
Mám takového nejstaršího. Je to velmi citlivý kluk, není teda silný introvert, ale všechno si moc bere, hlavně velmi bouřlivě reaguje na atmosféru v rodině. Třeba jsme s manželem měli krizi, všechno jsme řešili sami, ne před dětmi a přesto se od nás syn ani nehnul, prostě to vycítil. Myslím, že syn přesně vycítil nerovnováhu v rodině, možná se neumí vypořádat s tím, že tě někdo nebere s takovým obdivem, jako on chová k tobě (děda), že jsi kritizována. Tohle prostředí je pro ty citlivé děti zhoubné. On chce být od všech milovaný a všechny miluje a tyhle věci a chování dědy mu strašně ubližuje.
Syn, když je ve stresu, taky chce vyskakovat z okna, nebo vyhrožuje, že nebude jíst apod. nikdy neudělal ani setinku z toho, že by svou výhružku splnil, spíš se potřebuje ujistit, že o něj stojíme a milujeme ho, i když s ním nesouhlasíme.
Jinak nestačím zírat, že už tady tvému synovi byl skoro diagnostikován autismus....Autismus je opravdu vážné postižení a kdyby jediné projevy autismu bylo nezdravení cizích lidí a občas nezvládnuté emoce, tak by byli určitě rodiče těchto dětí šťastní jako blechy.
Samozřejmě jestli jsou další věci v jeho chování podivné, pak je na místě vyhledat odborníka, ale podle toho, co píšeš spíš tvůj chytrý syn jenom reaguje na situaci u vás rodině. Přeju hodně sil při řešení, protože to bude hodně složité, ale chyba na straně tvého syna není~x~
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 16:08:57)
Dadlenka, Kája, díky~;((

Inak sa dosť hanbím za to, že napr. pokiaľ ide o tie tyčinky, tak som NEREAGOVALA~8~. Niečo veselé som možno prehodila, no určite to nebolo nič výchovné..~f~

Pritom obe máte pravdu: za prvé by som mu mala priblížiť to, čomu sa vraví empatia, a za druhé: ak nechce kupovať "pro holky", tak potom pre nikoho.

Musím byť všímavejšia a ráznejšia nabudúce...
Robím strašne veľa chýb, a to som si kedysi dááávno maľovala, aká bude zo mňa raz skvelá mama..~n~

P.S. Kája, nechápem, ako si zvládla naraz prečítať celú diskuziu~e~~;)

 Kája, 4 děti 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 16:39:13)
Spadla: Diskuzi jsem četla hodinu, to mi nepřijde moc krátká doba. Všimni si, kdy jsem vložila první příspěvek a za jak dlouho jsem zareagovala na ten tvůj. To, že chceš být dobrá matka, to je normální, to chceme všechny. A to, že občas děláš ve výchově chyby, to je také normální, to také děláme všechny. Kolik já už nadělala chyb, které jsem si uvědomila zpětně:-). Chybama se člověk učí a to je fakt. Já si myslím, i když tě neznám, ale podle stylu psaní, vyjadřování a myšlení, že si opravdu velice inteligentní a určitě si dobrá máma. Uznáš, když ve výchově přestřelíš a to mnoho lidí neumí např. diskuze s Ježiškem. Uznala jsi, že to nebylo zrovna výchovné,ale já vaše chování naprosto chápu. Syn vyhrotil situaci, že jste byli zahnáni do kouta a v té chvíli byla vaše reakce pochopitelná. Také si občas nevím rady, děti rostou, rozvíjejí se a vždy přijde nějaká ta situace ve které si nevíme rady, kdy nevíme, jak zareagovat, aby to bylo účelné a zároveň výchovné. Já se svým starším dětem i omluvím, když má výchovná reakce byla špatná nebo nepřiměřená situaci.
 .Spadla z oblakov 


Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 16:44:28)
Káji, díky, ale žiaden inteligent nie som. Keby si ma počula naživo, pochopila by si... Hovorím rýchlejšie než myslím, tým pádom sa zakoktám, ďalej pletiem slovenčinu s češtinou...atd atd
Písanú formu prejavu si viac vychutnávam.

Inak som si až teraz v Tvojej ikonke všimla, že máš 4 detičky. Tak to je moje vysnené číslo~:-D (ja ho ale nedosiahnem, ptz už mám za sebou 2 sekcie~7~

A že sa dokážeš svojim deťom - po uznaní chyby - ospravedlniť - klobúk dole, nepoznám veľa matiek, ktoré toto dokážu~;((
 Kája, 4 děti 
  • 

Re: Trápim sa kvoli synovi.. 

(10.11.2011 17:23:27)
Víš, to jsem se také musela naučit, přiznat svou chybu a dětem se omluvit. Když se mi narodila první dcera nevěděla jsem o výchově skoro nic a udělala jsem hodně chyb, ale i tak věřím, že jsem ji dala do života ten správný základ.
To, že rychleji mluvíš než myslíš, to se mi občas také stává, ale to určitě nesnižuje tvou inteligenci. Já tady do diskuzí moc nepřispívám, ale hodně je čtu. A tvůj styl psaní a myšlení se mi vždy líbil. Přeju ti, aby jste problém se synkem zdárně vyřešili.
 Bídžejek 


Re: 4,5letý syn nám vyhrožuje a nadává 

(10.3.2012 14:41:13)
zajděte si do pedagogicko-psychologické poradny..od toho tu jsou,je to diskrétní,až to budete řešit v deseti,bude pozdě..něco mu asi nepasuje a bojí se vám to říct,nebo se něčeho bojí,nebo tak..tam si s ním pohrajou,trvá to většinou mnoho měsíců,ale děťátko dají dokopy,aby začlo být jaké má..jsou to studovaní lidé tihle specialisté..umí svou práci skvěle...~g~ ~g~

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.