Tetakometa |
|
(13.3.2013 9:34:41) Ahoj, chtěla bych se zeptat, jak to funguje jinde. U nás nic moc. Brácha děti nemá, se švagrem spolu zase moc nevycházíme. Jako teta jsem k ničemu, synovec(7) mi nějak nesedl, i když naše děti ho mají rády. Někdy si říkám, že se prostě musím víc snažit, ale on je vedený jinak, než třeba kamarádi našich dětí, jemu se často vyhoví a mně je to protivný. Když je u nás sám, je to celkem fajn kluk, ale moc nezvládám, když je tu s rodiči a cvičí tu s nimi. Nezasahuji do toho, ale leze mi to na nervy. Vím, že je to malý kluk, snažím se si to v sobě srovnat, takže tu nechci rozebírat mé rodinné vztahy. Zajímá mě, jak je to jinde. Jaké jste tety(strejdové), švagrové(švagři)? Jak často se vídáte? Berete si k sobě synovce(neteře), berou si vaši sourozenci vaše děti? Jak často vídají vaše děti sestřenice a bratrance?
|
Eva + Klárka2/07 |
|
(13.3.2013 9:38:19) Vídám se s bráchou u mých rodičů (je rozvedený, bydlí u nich) a 2 dcery má ve střídavce. Naši si berou moji dceru když tam jsou holky, hrajou si spolu. Já moc s bráchou nevycházím, každý jsme úplně jiný, máme jiný názor na vše i na výchovu. Manžel neviděl svoji sestru asi 13 let, ona se odmítla stýkat i se svou matkou. Sestřenice mám všechny od 10 let starší, takže s nimi jsem se taky nikdy nescházela.
|
|
susu. |
|
(13.3.2013 9:41:13) Z jedné strany mám jen neteř, je už velká, přes 20 let. Původně mi přišlo, jkdyž jí bylo asi těch 12 let, že s rodinou docela cvičí, co si vymyslí, to musí být, ale teď mi přijde hodně rozumná a docela ji oceňuju. Z druhé strany rodiny mám neteř a synovce, oba jsou malí(2 a 4 roky), přijdou mi docela prima, jen mi vadí, že švagrová moc neřeší, když ničí věci. Stýkáme si při různých narozeninách několikrát do roka. Zatím jsem je neměla na hlídání.
|
susu. |
|
(13.3.2013 9:43:04) Víc než děti z příbuzenstva mě štvou některé dceřiny kamarádky.
|
Tetakometa |
|
(13.3.2013 9:50:25) Kamarády tu máme často, problém s nimi není.
|
|
|
|
černá kočka a dva kluci |
|
(13.3.2013 9:49:45) S rodinou mojí sestry vycházíme báječně. Akorát se vidíme málokdy, bydlíme od sebe hodně daleko. Manželova sestra a její rodina - tak nějak normálka. Žádné žhavé vztahy, ani žádné nepřátelství. Samostatnou kapitolou je manželova druhá sestra. Tam jsou už leta problémy. S ní nevyjdu vůbec, s jejím manželem sice ano, ale nevím, do jaké míry se přetvařuje. Jejich děti - se starší občas prohodíme pár slov, mladší vůbec. Mladší se narodila v době, kdy problémy začaly, tudíž od malinka je těžce masírovaná od maminky. Nikdy jsme si proto nevytvořily vztah teta - neteř. Teď je jí 14 a pro mě to je úplně cizí člověk. Každá holka, co projde ve městě po ulici, je mi bližší. Zní to asi blbě, ale je to tak.
|
|
Xantipa. |
|
(13.3.2013 9:50:02) Ne - vidíme se tak 1x za rok - a možná ani to ne. Nemáme nic společného, vztahy jsou korektní, ale chladné - jednou za rok je to v pohodě, nemá mě co rozladit. Lidi, s kterými trávím svůj volný čas, si ráda vybírám podle toho, jak mi sednou - u příbuzných si člověk nevybere.
|
|
Gerberka1 |
|
(13.3.2013 9:50:53) Ahoj,
Když někde slyším nebo čtu, že „děti máme na týden u tety/strejdy“, „malý jde s tetou do kina/jede na výlet atd.“, tak jenom tiše závidím, jak ve druhých rodinách je naprosto bezproblémově vyřešený kontakt se švagry/švagrovými, jejich dětmi atd.
U nás je to stejné jako popisuješ ty – vztahy nic moc, lépe řečeno úplně na nule. Asi to prostě v každé rodině nefunguje úplně ideálně a nic se s tím dělat nemá – toť moje zkušenost.
Když se narodil můj starší syn (teď je mu 13), tak můj brácha (čili jeho strejda) k němu v podstatě nezískal vůbec žádný vztah. Nejezdil za námi, nezajímal se o něho ani o nás, ani o to, co děláme, jak trávíme čas. Nikdy ho nenapadlo, že by ho vzal třeba na výlet atd. O vztahu s mým manželem čili jeho švagrem ani nemá cenu mluvit – vůbec si nesedli, každý je z jiného těsta, halt smůla.
Brácha se ženil 10 let po mě – čili v době, kdy mému staršímu synovi bylo už 6 let. Pak se mi narodil ještě druhý syn, ale naprosto to stejné – žádný zájem, ani v této době, kdy už byl sám ženatý.
Teď už sám má dvě malé holky, čili by se řeklo, že fajn, už má sám děti, budou kontakty lepší – a opět nejsou. Stále na bodu nula.
Hrozně jsem se těšila, až budu sama tetou, že budu za jeho dětmi často jezdit, aby věděly, že mají taky nějakou „tetu“, ale bohužel nic se nekonalo. Nerozumím si s jeho manželkou, takže nemá cenu se vůbec setkávat.
Nezměnilo se ani nic po smrti naší maminky – to jsem si bláhově myslela, že se vztahy urovnají a opět – nic.
Myslím si osobně, že pokud se ty vztahy „nezachytí“ hned na počátku – čili po svatbě, tak už se s tím nic dělat nedá, ani po narození dětí ne. Pokud si taky nesednou partneři těch sourozenců (jako v mém případě si absolutně nesedl můj brácha s mým manželem a podobně si já nesednu s bráchovou manželkou), tak se s tím nic dělat nedá, opravdu ne. Já jsem vdaná 16 let a za celou dobu se brácha ani nesnažil o nějaký bližší kontakt s mým manželem, potažmo mými syny. Máme každý svou rodinu a staráme se výlučně o svoje, o druhého ne.
|
|
Ces | •
|
(13.3.2013 9:56:22) Mám syna 9 let. Synovci je 13 let. Už k nám nechodí a nikdy chodit nebude!
Je jinak vedený než náš syn. Matka mu vše dovolí, jeho průšvihy omlouvá. Dokázala jsem se přenést přes jeho rozmazlené požadavky na jídlo, způsob trávení volného času... Hodně se mě dotklo, když nás okradl - sebral volně ležící dvě stokoruny. Co mu ale nikdy v životě neodpustím, je skutečnost, že mého syna zaučoval v sexu. Okamžitě jsem přerušila veškeré styky se synovcem i jeho matkou, která se to snažila bagatelizovat.
|
černá kočka a dva kluci |
|
(13.3.2013 10:02:14) To je mrzuté. Asi z toho sám nemá rozum, jinak by to nedělal.
|
Ces | •
|
(13.3.2013 10:17:56) Rozum z toho má. Synovi vyhrožoval násilím, když něco řekne. Moc dobře ví, co se smí a co je přes čáru. Jen pro něho osobně ta čára nějak neplatí. Snažila jsem se apelovat na švagrovou, ať s tím něco dělá. Brala jsem si synovce na víkendy, prázdniny... Odvděčil se mi strašně. K nám už nesmí.
|
černá kočka a dva kluci |
|
(13.3.2013 12:29:22) Aha, já myslela, že si třeba hráli na doktora. To je fakt blbý
|
|
|
|
arsiela, |
|
(13.3.2013 10:28:09) Ces zaučoval sexu,no potěš koště. Nás starší zaučovali jen ohledně cigaret a alkoholu.Dostali sme seřezáno všici a bylo.
|
Juldafulda |
|
(13.3.2013 10:30:47) Nejsem teta a obavam se, ze uz ani nebudu
A sestrenice mam, ale vztahy jsou totalne zpretrhana. Obcas me to silene stve, ze by ten zivot byl bohatsi, ale co nadelam. Ne kazdy ma dar tmelit rodinu.
|
|
|
|
Alraune |
|
(13.3.2013 9:56:31) Mám synovce a neteř, ale jsou už dospělí, stýkám se s nimi tak nějak společensky, ale dceru, svou sestřenici, mají docela rádi. Můj brácha mi dceru pomáhal vychovat, sám zatím děti nemá, ale on i jeho partnerka jsou pro mě ta nejužší rodina a malá je tam bůžek :)
|
|
Inka | •
|
(13.3.2013 9:58:02) Naštěstí jsme oba rozmazlení jedináčci, tak nic takovýho neřešíme.
|
say | •
|
(13.3.2013 10:11:01) Naštěstí? Tak to mi přijde hodně smutný.
|
Eva + Klárka2/07 |
|
(13.3.2013 10:21:19) Proč smutný? Nechápu, proč by jedináčci měli být o něco ochuzeni! Mám bráchu - nesedíme si. Manžel sestru neviděl 13 let. V čem je to lepší, že mám bráchu a nejsem sama?
Mám jedno dítě, další nechci, jsme takhle spokojení. Je to snad chudák?
|
Inka | •
|
(13.3.2013 10:23:02) Takhle jsem to myslela.
|
|
j. | •
|
(13.3.2013 10:35:37) podle me ano...
|
Eva + Klárka2/07 |
|
(13.3.2013 10:43:50) A v čem je tedy chudák?
Já si s bráchou nehrála ani jako malá, ano u babičky chvíli, než jsem si našla kamarádku (což bylo brzo). V pubertě brácha chodil do hospody, chlastal, neučil se a trpěla tím celá rodina i já - všichni nervozní a protože jsem já byla doma, tak jsem to odnášela.
Fakt tyhle kecy nesnáším a začínám být na ně alergická! To bych mohla říct že je chudák holka, která má doma staršího bráchu. Nebo že jsou chudáci děti, co jich je doma 5...
Jako malá jsem po mamce chtěla další miminko, nakonec jsem vozila mimono od sousedky. Dcera chce taky po mě mimino, ale já nechci, manžel taky ne. A myslím, že lepší jsou spokojení rodiče než nespokojení a uštvaní.
|
Tetakometa |
|
(13.3.2013 10:49:42) Evo, ale proč to srovnáváš s bráchou? Většina dětí si se sourozencem v dětství hraje, alespoň pokud jsou věkově blízko. Někdy se to v dospívání a dospělosti pokazí, ale to neznamená, že sourozenec je na nic. Proč myslíš, že by vaše děti měly stejně špatný vztah, jako ty s bráchou?
|
Eva + Klárka2/07 |
|
(13.3.2013 10:56:42) Otec má 2 sestry - nestýkají se. Matka bráchu - nestýkají se. Manžel sestru neviděl 13 let. Já bráchu nemusím, vadí mi, jaký je.
Ale to je jedno, mě vadí, když někdo napíše, že jedináček je chudák! Proč musí mít každý minimálně 2 děti? A když je nemá, tak je divný a děti jsou chudáci? Já prostě další dítě nechci, jsem ráda, že mám za sebou 2 roky nespaní a řvaní! Od 2 let si užívám dceru, je to moje sluníčko. Tak nám to vyhovuje, proč by to mělo být špatně?
|
Albar |
|
(13.3.2013 11:09:36) Evo, chápu, že to srovnáváš podle svých zkušeností z rodiny, které bohužel nemáš moc dobré. Ale věř, že ne všude je to tak, jak popisuješ. Já mám dvě sestry a jsem moc ráda, že je mám. Mám je moc ráda. A i ted´, když se nám narodila druhá dcera, tak je moc pěkné vidět, jak se ta první (4 roky) "stará" o tu malou a je ráda, že ji má. Chodí ji pusinkovat, všude hlásí, že je to její H. Nevím, jak to dobře popsat, ale pěkný sourozenecký vztah člověka hodně obohacuje. A to jsou jedináčci ochuzení.
Já si taky myslím, že jedináčci jsou v tomhle ochuzení a asi nejsem sama. Ale každý to má jinak, tak se tím netrap a užívej si dcerku
|
Alraune |
|
(13.3.2013 11:12:35) Já mám super sourozenecký vztah a jedináčka. Myslím, že na počet dětí nemají vztahy se sourozenci moc velký vliv, spíš priority a styl života vůbec.
|
Albar |
|
(13.3.2013 11:16:30) Tak to určitě a taky jak je kdo odolný když má doma člověk uřvance, tak věřím, že to druhé si rozmyslí
|
|
Gerberka1 |
|
(13.3.2013 11:36:58) Alraune,
ano, je to pravda, jak říkáš - největší vliv mají priority a styl života.
Jenomže mě třeba hrozně mrzí, že ačkoliv s mým bráchou máme tohle dost rozdílné, tak on se ani nijak nesnažil vytvořit si nějaký (třeba i špatný - to je jedno) vztah ke svému synovci (mému staršímu synovi). Prostě naprostá netečnost, nezájem....
Kdyby třeba narovinu řekl - "hele, mně ty děti prostě nic neříkají, já nevím, co bych s ním dělal, tak se nezlob, nechápu, jak ho můžeš vypiplávat a být s ním doma 3 roky na mateřské" - nebo tak něco. Ale místo toho řekl, že se "flákám 3 roky doma" a "že se furt doma piplu, když je nemocný" (když už chodil do školky a býval nemocný). To, že jeho manželka je v současné době čtvrtým rokem doma a bez možnosti vrátit se nikam do práce, je vlastně nezaměstnaná - tak to je podle něho úplně v pohodě, to už nevidí.
Teď už sám má dvě malé holky a myslím si osobně, že na hodně věcí přišel (že ono to dá taky práci, než se děti vypiplají atd.), ale samozřejmě to on už nikdy v životě nepřizná, že "jejda, kdybych se o toho sestřiného chlapce víc zajímal, to je škoda...". O vztahu k mému manželovi ani nemluvím - říkám - ani prachobyčejná SNAHA nám porozumět. Prostě jedno velké NIC /nechci být sprostá a napsat rovnou slovo jedno veliké h...o).
Souhlasím s názorem, že tyhle vztahy pak jakoby "nahrazují" vztahy sousedské...Máme to podobně. Jenom s vlastní rodinou ty vztahy halt "nejdou".
Jo a ještě dodám - maminka byla jedináček a celý život trpěla svým jedináčkovstvím. Proto chtěla 2 děti (i když otec chtěl jenom jedno nebo mu to bylo ukradený), aby - až vyrostou - se mohli podělit o nějakou tu starost o svoje rodiče, aby na to halt nebyli sami, jak byla ona sama na svoje staré rodiče. No a jak to dopadlo - jsme sice 2, já a brácha, a ani po její smrti se naše vztahy nezlepšily.
Takže - dvě a více dětí nejsou naprosto žádnou "zárukou", že si v dospělosti pomůžou, podpoří se, budou se setkávat atd. atd.
Chápu lidi, co mají jenom jedináčky. Já osobně bych nechtěla - mám 2 kluky. Ale dovedu to pochopit.
|
Manka+Cipísek |
|
(13.3.2013 13:36:48) Gerberko, já bych to bratrovi zase za zlý neměla. Nějak nerozumím tomu, proč bych měla očekávat, že celá široká rodina se bude snažit navázat blízký vztah s mým dítětem. Já teda mám sestru, zatím bezdětnou, takže teta nejsem, ale vím, že s cizími dětmi to prostě neumím, jak je neznám, tak nevím, jak se k nim chovat. 5 minut pochovat a pak raději honem vrátit. Prostě cítím rozdíl mezi svými dětmi a dětmi někoho jiného, byť je to můj sourozenec. Když si strejda se synovcem rozumí, tak je to super, ale nevím, proč by to člověk měl nějak "lámat přes koleno" a sám se hlásit o hlídání a sám vymýšlet výlety apod. Nechápu, proč si tolik maminek myslí, že kvůli jejich dětem se bude celá rodina stavět na hlavu. Bratr má své zájmy a svůj život a má na to plné právo. Mého syna má sestra taky už hlídala, ale vždycky jsem ji musela poprosit, nikdy se nehlásila sama a nikdy mi na tom nic divnýho nepřišlo. Chápu, že jako bezdětná 25-letá hezká holka se spoustou přátel má na sobotní večery zajímavější program a respektuju to. S miminkem si vůbec nevěděla rady, až když začal syn být parťákem, tak si ho i občas užije. Ale nevidím důvod, proč by k nám měla jezdit prioritně za účelem vytváření vztahu se synovcem.
|
Lassiesevrací |
|
(13.3.2013 13:47:39) Manko, není vůbec zvláštní, že někdo, kdo se s dětmi svých sourozenců nevídá, si s k nim neutvoří pěkný vztah. Ten se tvoří postupně, jako všechny mezilidské vztahy. Dítě si nejvíc oblíbíš, když ho trochu poznáš. Pokud ho budeš odmalička ignorovat a prakticky se s ním nebudeš vídat, nikdy k němu mít blízko nebudeš. Ten vztah nemusí být nutně dobrý, může ti být i protivný, to jo. Ale když ho k sobě vůbec nepustíš s tím, že je cizí, tak žádné pouto vzniknout nemůže. Já si dovedu představit, že si zamiluji úplně cizí dítě. Stalo se mi to, když jsem dělala au-pair. Tak si myslím, že zamilovat si dítě sourozence by nemělo být takový problém, pokud ho vůbec chci poznat. A o tom je asi i tato diskuze. Když mám sestru, se kterou si velmi rozumím, je velká šance, že si udělám hezký vztah k jejím dětem.
|
Manka+Cipísek |
|
(13.3.2013 13:59:44) Dobře, ale nechápu, proč by se sourozenec měl prvoplánovaně snažit si zamilovat své synovce. U nás v rodině se scházejí dospělý výhradně kvůli sobě, aby si spolu pokecali, něco podnikly. Neschází se kvůli tomu, aby skákali kolem dětí svých sourozenců. Děti si hrají mezi sebou a dospělí jsou taky mezi sebou. Jako malá jsem měla spoustu strejdů a sestřenic, občas byla i u někoho na prázdninách, teta s námi chodila do bazénu, na golf... Ale nikdy nezavolala mamce, že chce přijet za náma, za dětma, vždycky za mamkou (svou sestrou). Přišlo mi to vždycky normální
|
Lassiesevrací |
|
(13.3.2013 14:02:57) " proč by se sourozenec měl prvoplánovaně snažit si zamilovat své synovce"
To tu nikdo nepíše. Když máš někoho rád, jde to samo. Snahou se to nepodaří, ani kdyby ta snaha byla extra velká.
|
|
Len |
|
(13.3.2013 14:22:28) No, u vas mozna, u nas fakt ne. Braska si me deti bral uz od narozeni, nejdriv na prochazky s kocarkem, pak na blbnuti. Nosil sebou jejich fotky, chlubil se s nima. A ja synovecka od brachy taky zboznuju, mam k nemu uplne jiny vztah nez k cizim detem (obecne deti moc nemusim, se priznam). Moje teta je jen o trinact let starsi nez ja a taky si me vzdycky brala, jezdila se mnou po ctvrti s kocarkem, na kocarku magnetak a uz se jelo
Sourozenecke a rodinne vztahy jsou ruzne, pro mne teda sourozenec dulezity je.
|
|
adelaide k. |
|
(14.3.2013 12:07:40) Manko, proč skákání kolem dětí? My se scházíme abychom se viděli, všichni. Když jedu za bráchou chci je vidět všechny včetně neteře. A už s etěším až trochu vyroste a bude moct přijet na víkend nebo na prázdniny.
|
|
|
|
Gerberka1 |
|
(13.3.2013 14:39:23) Manko,
já o nějakém „skákání okolo dítěte“ vůbec nemluvila a ani bych tohle nikdy nevyžadovala. Mluvím o druhém extrému – že bratr vytěsnil ze svého života mě a mou rodinu a na tom už nic nezmění, ani kdyby se na hlavu postavil. Bohužel – promarněný čas a spravit se to prostě NEDÁ. Moji kluci ostatně ani nevědí, že nějakého strejdu mají, protože ho viděli tak strašně málo (1x za rok na návštěvě u našich rodičů), že vůbec nevědí, o kom je řeč.
Když se starší syn narodil, bylo to pro mě jako pro pramatku takový „šok“, než jsem si vůbec já zvykla, že nějaké obletování strejdou bylo to poslední, na co jsem myslela. Ale postupem času, jak synek rostl a viděla jsem u jiných rodin, jak jejich tety a strejdy se o svoje synovce/neteře zajímají, berou je na výlet, blbnou s nima atd u nás tohle nepřipadá v úvahu…tak tehdy jsem pochopila, že ten opravdový vztah mezi strejdama/tetama a jejich synovcema/neteřema je opravdu o něčem jiném než o vynucené návštěvě 1x za rok.
Píšeš, že „bratr má své zájmy a svůj život a má na to plné právo“. Ano, máš pravdu. Ženil se 10 let po mě, s jeho manželkou si absolutně nerozumím stejně tak jako on nikdy neměl ani SNAHU porozumět si s mým manželem (já jsem aspoň tu snahu měla v porozumění s jeho ženou – leč vše vyšlo naprázdno), má dvě malé děti a pro mě je typicky „pod pantoflem“. Už ví, co to obnáší vypiplat mimino, jezdit s nima po doktorech atd.
Takže doufám, že svědomí mu občas připomene jeho nesmyslné kecy na mě, že „se flákám 3 roky doma s děckem“ a „co furt mám s děckem, když je nemocný“ apodobně. Divím se sama sobě, že jsem ho už tenkrát neposlala do háje zelenýho. Ale člověk si pořád říká – „no jo, je to bratr, musím s ním vycházet zadobře apodobně“. Houby. Samozřejmě sám teď poznal, co to obnáší, mít malé děti.
Navíc jeho manželka se po rodičovské nemá kam vrátit do práce, je nezaměstnaná - což je samozřejmě úplně v pořádku, ta se doma samozřejmě "nefláká" jako jsem se "flákala" já. Ale on tohle v životě nepřizná. Mně samotnou už to nezajímá. Čas vrátit nejde a vztahy – ani po smrti jednoho z našich rodičů – prostě spravit nejdou.
Možná, že jeho teď taky mrzí, že jeho holky nemají žádnou tetu (=mě), která by se jim třeba i velice ráda věnovala. Může si za to sám. Moji kluci jeho jako strejdu nikdy nepoznali a už nepoznají, už nemáme zájem. Zařídili jsme si svůj život po svém a pustíme si do něho jenom toho, koho chceme.
|
|
|
|
|
|
Olí | •
|
(13.3.2013 13:47:55) Evo, jsem ráda, že mám sestru. Vidíme se sice málo, ale myslíme na sebe. Jsem ráda, že mám dva syny, kteří si krásně rozumějí. Nádherně se spolu zabaví, mají své tajnosti, chechtají se stejným věcem, podrží se navzájem a doufám, že jim to vydrží.
|
|
Manka+Cipísek |
|
(13.3.2013 13:49:25) Evo, z toho si nic nedělej, já mám taky jedno dítě, už docela velký a další na 90% nebude. V koutku duše bych chtěla, ale taky chci už trochu začít žít. Konečně mít slušně placenou práci, udělat si v sobotu nějaký výlet, vyřešit bydlení. Po md jsem pracovala po brigádách, studovala, řešila školku, manželovi zaměstnavatel neplatil, pak byl bez práce, já měla práci půl roku... Pořád žijeme z ruky do huby a už mě to nebaví. Kdo nezažije, tak nepochopí, jak ponižující je přesvědčovat na pohovorech, že mám vyřešené děti, a pak stejně nic, jak unavující je vydělávat jenom na jídlo, nemoct si ani udělat výlet do Prahy, zajet si zalyžovat, rezervy už všechny došly... Dá se nějakou dobu žít skromně, ale když to trvá několik let, je to strašně frustrující a unavující. Teď už je syn relativně velký a já už se strašně těším na to, že už můžu konečně začít vydělávat, že bychom si mohli časem koupit lepší bydlení, že si budeme moci udělat nějakou finanční rezervu a moci klidně spát. Druhý kolo bych si fakt nedala. A nemám omluvenku ve formě špatných sourozeneckých vztahů, se sestrou si rozumím, ale už chci žít trochu jinak, volněji.
|
|
ronniev |
|
(13.3.2013 14:25:56) Evo, já jedináček jsem a od začátku jsem věděla, že sama jedináčka nechci za nic na světě. Strašně jsem záviděla kamarádkám, co sourozence měly, už proto, že jim rodiče pořád neseděli za krkem, co můžou, co nemůžou, co by měly, jak se mají učit atd. Jinými slovy, nechtěla jsem být matka stíhačka, ani pod záminkou, že se dítěti "věnuju". A to je v případě víc dětí proveditelnější. (Já mám tři).
|
|
|
|
|
|
say | •
|
(13.3.2013 12:02:49) Smutný není to, že je někdo jedináček, smutný mi přijde preventivní "radost" z toho, že jsem naštěstí jedináček, abych se nedejbože nemusel "otravovat" s příbuznými. Takhle jsem to zase myslela já.
|
|
|
Inka | •
|
(13.3.2013 10:22:22) Mně to smutný nepřijde, přátele si vybíráme a nestýkáme se s nikým jen ze slušnosti. Když tady čtu "nestýkáme se, je jinak vedený" tak je to možná lepší.
|
Tetakometa |
|
(13.3.2013 10:32:54) Přátelé jsou ale něco jiného. Taky si myslím, že na čas, který děti tráví u babičky s bratranci a sestřenicemi, mnoho lidí rádo vzpomíná.
|
Eva + Klárka2/07 |
|
(13.3.2013 11:01:07) Já ráda vzpomínám na dětství, kdy jsem si hrála s kamarádkama. Sestřenice mám 2 a o 10 let starší, takže hraní s nimi nehrozilo.
|
Tetakometa |
|
(13.3.2013 11:05:14) Ale to zase píšeš o sobě. Nikde není psáno, že by si tvá dcera s případným sourozencem nevyhrála, kamarádky jsou něco jiného. Málokterá kamarádka tráví s dítětem tolik času, jako sourozenec.
|
Eva + Klárka2/07 |
|
(13.3.2013 11:13:26) Ano, já vím, že by ji měla ráda! Ale já ani manžel druhé dítě prostě nechceme, jsme takhle spokojení. No kdyby mi tak někdo zaručil, že se mi určitě narodí holka, tak bych se možná nechala přemluvit .
Mě prostě vadí, že když někdo řekne, že je jedináček,l tka je chudák.
|
Tizi |
|
(13.3.2013 11:55:32) Evko, klid, já mám taky jedináčka a taky si nemyslím, že je chudák A to jsem měla se svou sestrou vždycky velmi hezký vztah. Nemyslím, že existují jednoduché a jednoznačné odpovědi, jak moc či málo by případný sourozenec dítěti přinesl. Já myslím, že nějaké obohacení by synovi případný přinesl, na druhé straně i to jedináčkovství má své výhody co se týká času rodičů a možnosti přizpůsobvat program právě jeho věku a zájmům. A pro něho by minimálně do 4 let byl případný sourozenec velká psychická újma, bylo to velmi citlivé a fixované dítě.
|
Lassiesevrací |
|
(13.3.2013 11:58:59) "Já myslím, že nějaké obohacení by synovi případný přinesl, na druhé straně i to jedináčkovství má své výhody co se týká času rodičů a možnosti přizpůsobvat program právě jeho věku a zájmům. "
To vidím jen jako zdánlivou výhodu. Neustálé přizpůsobování se jednomu dítěti není zase až taková výhra pro jeho budoucí život. Zvlášť, pokud to přizpůsobování se trvá až do jeho dospělosti. Naopak - čím dřív si dítě zvykne, že není středem vesmíru, tím líp pro něj. I když tohle taky každý vidí jinak.
|
Tizi |
|
(13.3.2013 12:28:12) To přizpůsobování se není neustále Mám docela náročnou práci, dítě má během týdne své povinnosti, které si dělá. To, že můžu o víkendu vymyslet program, který dítěti vyhovuje nepovažuji za nic negativního. Možná dělají víc pro děti ti, kteří táhnou ta zpruzená batolata na prohlídku hradu, aby vyhověli jejich staršímu sourozenci, ale já v tom ten přínos poznání, že nejsou středobodem světa fakt nevidím. Ale to opravdu není nic proti sourozencům, jen jsem psala, že všechno má své výhody i nevýhody.
|
Lassiesevrací |
|
(13.3.2013 12:42:21) Mám děti tři, děti chodí bruslit, do lesa, do kina, na kroužky, i na ty hrady.... všechno se dá. Zpruzelí nejsou A sama jsem jako dítě nikdy necítila, že by mě bráchové brzdili, všechno jsme dělali spolu rádi - pochody, kina, muzea, lítačky venku. Byli jsme tedy dost blízko u sebe. Synovec je jedináček a osamělý mi připadá. Tráví dost času u babičky, která bydlí vedle nás. Babička vlastně pořád chodí pro naše děti, aby mu tu samotu nějak kompenzovala(taky si víc odpočine a udělá, co potřebuje, když si kluk bude s někým hrát). Nám to trochu nabourává náš rodinný život, protože nechci posílat pořád děti k babičce, jsem s nimi ráda. Jenže i když je babička akční, sportovkyně a dost kreativní, vrstevníky mu prostě nenahradí. Takže já to jako ochuzení vidím Až bude mít kamarády ve škole, bude určitě spokojenější, takhle to je dost smutný a myslím, že má kliku, že má bratrance a sestřenice.
|
|
|
|
|
|
Xantipa. |
|
(13.3.2013 12:19:40) S mými sourozenci jsem trávila skutečně minimum času - rozhodně víc času jsem trávila se svými kamarády než s nimi. Proto se snažím, aby moje děti spolu trávily mnohem víc času a znaly se.
|
|
|
|
|
|
|
|
Jitusch* |
|
(13.3.2013 10:00:26) Já sourozence nemám,takže z jedné strany nic. Manžel má bratra,který si vzal mou nejlepší kamarádku,vztahy máme výborné.Mají 2 holky,tu starší jsem jako malou občas hlídala.Mezi naším synem a tou starší je 8 let,takže na nějaké hraní to není, ta mladší je o 4 roky,s tou si docela často hráli.Scházejí se u babičky a dědy,v létě syn chodil k nim do bazénu nebo neteř k nám na trampolínu.Teď už je to 12 letá slečna,tak asi na nějaké dovádění s bratrancem taky nebude mít tolik chuť
|
|
Jachtarka |
|
(13.3.2013 10:00:53) Bydlíme od všech daleko, s bratrem a jeho dětmi se scházíme u mámy - naštěstí má velký dům, tak se tam vejdeme - prodloužené víkendy, děti na prázdniny. Měla jsem i kluky u nás na prázdninách, nebo je hlídám, když jsme na prázdninách u mamky, mám je ráda, jednoho moc, tak nějak přirozeně - povahově mi sedí, u druhého se musím trochu snažit. S mými dětmi se kamarádí a tráví spolu čas, jak to okolnosti dovolí.
Já si ze svého svého dětství pamatuji čas strávený se sestřenicemi jako jeden z nejlepších zážitků.
Manželovi sourozenci - jednu švagrovou - troufám si říct, že jsme kamarádky, opravdu jsem s ní a švagrem ráda, když se vyskytujeme poblíž, vždy se navštívíme, ale bydlíme zase daleko od sebe. Druhá manželova sestra je v cizině, vidíváme se velmi málo, tak tam se o vztahu moc mluvit nedá, vlastně ani s jejími dětmi - není prostor si vztah vybudovat.
|
|
. . |
|
(13.3.2013 10:11:54) Máme štěstí. Nevím, jak se to dá vytvořit jinde, ale v naší rodině "tmelili" švagrovstvo-sestřenice-neteře tchánovci. Manžel je ze čtyř dětí, z čehož tři mají děti zhruba ve stejnou dobu (aspoň některé), čtvrtý se přidal trochu později. Jezdili jsme mnoho let na společné prázdninové pobyty (na dvou místech celkem 6 týdnů), kde se o smečku dětí starali rodiče prarodiče švagři švagrové tak jak si kdo mohl vzít dovolenou, aby tam vždy bylo nějaké minimum dospělých. Když se nás sešlo více, dělali jsme náročnější výlety na kolech. Vzájemně jsme vycházeli řekla bych nadstandardně (vzhledem k tomu, že např. více žen společně vařilo či se v kuchyni střídalo), děti byly vedeny také různě, ale ne zcela protikladně, jak říkám - tchánovci co svorník. Vídáme se i o víkendech sem tam, v poslední době již jen oslavy, protože většina dětí je již dospělá. Byly to krásné časy a hodně jsme si tak vypomohli s péčí o děti o prázdninách. Sestřenice a bratranci si ty pobyty fakt užili (jak bylo vidět a dnes říkají), mají velmi dobré vztahy (ne úplně všichni se všemi, ale nikde není úplná averze).
|
|
arsiela, |
|
(13.3.2013 10:17:02) U nás naprosto super,švára je svobodný a nic na tom nemíní měnit,vidím ho tak jednou do roka,tchána taky.A já sama sourozence nemám.pro mé tetičky a sestřenice a podobně máme už přes pět let minimálně mor,lepru a další smrtelné nemoci.Takže se nám poctivě vyhýbají. Tudiž nikomu žádné dítě nehlídám a na oplátku se všici tváří ,že já žádné dítě nemám.
|
|
briliantacek+2(07,10) |
|
(13.3.2013 10:18:20) Moje sestra rodinu nemá a je nelepší teta pod sluncem. Švagrová má jedno dítě a dost se v názorech rozcházíme, ale nevnucujeme si je a tak spolu vycházíme dobře. Děti si nebere a ani by k nám syna zatím nepustili.Co bude až budou děti větší(děti jsou 6,3 a 2 rok), to nevím. ALe jezdí k nám o víkendu za rodiči (bydlíme společně), tak se vídáme docela často. Děti se mají rádi. Jako teta bych mohla být lepší, ale to je i rozdílnými světy ve kterých žijeme...
|
|
Len |
|
(13.3.2013 10:24:06) Manzel ma ctyri sourozence, s kazdym z nich mame jiny vztah. Jednu sestru nevidame vubec, jednu hodne casto, jednu tehdy, kdyz neco potrebuje a bratra vidame dost pravidelne. Bratr ma dva syny, ti si hodne dobre rozumi s nasima detma, takze poradame treba i spolecne vylety do Legolandu a tak. Me deti maji rady vsechny sve bratrance a sestrenice, ac o tech nejstarsich, kterym ted je 17-18 let moc nevi, tam je moc velky vekovy rozdil.
Ja mam bratra, jeho vztahy s mymi detmi jsou nadstandartni, miluje je odmalicka, fakt se jim venuje, kdyz jsme v CR a deti ho fakt zboznuji. Bratr se ozenil pred rokem, hodne rychle, takze svagrovou znam ani ne dva roky, ale mam ji rada. Rozhodne lepsi nez predchozi dlouholeta pritelkyne meho bratra, tam by asi vztahy byly hodne komplikovane. Bratr se svagrovou bydli vedle nasich, takze kdyz jsme doma, vidame se denne. Maji ani ne rocniho prcka a toho deti taky milujou.
|
|
Paradox |
|
(13.3.2013 10:26:14) Moje tři sestry jsou ty nejlepší sestry na celém světě, takže spolu vycházíme znamenitě. Vzájemně si bereme děti na prázdniny, voláme si, navštěvujeme se. Když nám před čtyřmi lety zemřel tatínek, hodně nám pomohlo právě to, že se navzájem "máme". Když měla maminka úraz, postarali jsme se všichni, jak nejlépe jsme mohli.
Letos se dvěma mým neteřím už narodila miminka, jednu mám kousek od bydliště, tak už se moc těšíme, jak budeme hlídat.
|
|
Mr. Miçkey |
|
(13.3.2013 10:26:25) Jednoduse- nemam sirsi rodinu
|
|
Simeona+3 |
|
(13.3.2013 10:32:11) U nás taky nic moc. Já sama mám jednoho bratrance a jednu sestřenici, vídali jsme se jako děti, ale cca od 10 let jsem je neviděla. Moje sestra ani bratr děti nemají. Jeden švagr je také bezdětný, druhý má dva syny- jenže bydlí daleko, máme to za nimi 7h letadlem. Takže se naše děti viděly jednou a uvidí se zase letos v létě. Minule to bylo na houby, za den se děti neskamarádí a ještě jsme si moc nepokecali, malému bylo 18 měsíců. Letos snad bude líp.
Širší rodinu nám nahrazují sousedé- máme několik kamarádek mezi sousedkami, jejich děti se kamarádí s našimi...
|
|
Persepolis |
|
(13.3.2013 10:37:06) Stýkám se s bráchou, zatím svobodným a skoro se všemi sestřenicemi a bratranci co mám. naše rodina je docela pospolitá. Manžel má tři starší sestry a stýkají se minimálně. Ani nejsou rozhádaní, jenom ty vzájemný vztahy nějak vychladly. Jeho sestry mají děti, které jsou věkem blíž mě než moji dceři, takže ona je v rámci rodiny dost osamocená, nemá k sobě věkem nikoho blízko. Já mám bráchu o 8 let mladšího, ale všechny ostatní děti v rodině jsme víceméně stejně staří, jsme všichni narození v období cca 5let.
|
|
Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(13.3.2013 10:54:56) Tak u nás to perfektně fungovalo, když byly děti menší. Takže: Na Vysočině máme společnou chatu a tam jsme navezli počátkem července děti, společně strávili víkend a kromě jedněch "rodičů" zase všichni odjeli. Ten jeden rodičovský pár tam byl ponechán na pospas cca 5 - 10 dětěm (někdy tam měly "naše děti" ještě kamarády , aby jich nebylo málo ). Po týdnu se "rodičovský pár" vyměnil, jeden týden (někdy i dva - prarodiče jsou u nás evidentně velice odolní ) tam také pobyli naši rodiče. Děti tam tak trávliy 5 - 5 týdnů v lese, u rybníka, měli tam člun, kola, potapěčské vybavení, pinčes, kuželky, šipky, stolní hry...... A na poslední víkend jsme se zase sjeli všichni a děti si rozebrali. Pak jsme třeba ještě měli 14 dní "rodinnou" dovolenou, ale to, že jsme nemuseli složitě řešit, kam s dětmi, když chodíme do práce, bylo k nezaplacení. Každý máme trochu jiné "výchovn metody", ale to jsme nějak neřešili. Prostě platila pravidla právě přítomných rodičů.... Potomstvo máme dost věkově rozmanité - mezi nejstarším a nejmladším je rozdíl 20 let, takže všichni se tam nikdy nesešli - bohužel, když se narodily nejmladší neteř, nejstarší synovec už nežil (Bratr měl syna *1980, pak dceru *1984, druhý brácha kluka *1986, pak já holku 1988, ségra dceru 1997 leden a já dceru 1997 červenec. Nakonec ségra dvojčata *2000). Myslím si, že velikou zásluhu na tom, že takto fungujeme pospolitě mají naši rodiče. Organizovali ta letní setkání a i teď (mají 86 a 87 let) organizují dodnes rodinná setkání, kam nás zvou všechny, i když když se sejdeme, je nás momentálně 21 (bráchova dcera a druhýho bráchy syn už jsou vdaná/ženatý a dětný). Pravidelně se sejdeme v listopadu, kdy mají naši narozky, ale kdykoli jedu do Brna (tam celá rodina žije - ve městě nebo blízkém okolí), tak se s nimi sejdu - třeba ne se všemi naráz, ale s většinou.... Rodina je pro mne moc důležitá a jsem rodičům vděčná za to, že nás takto pospolitě vychovali. Ale my se takto stýkáme i s tzv. širší rodinou - táta byl ze 4 dětí, mamka sice jedináček, ale zase její maminka byla z 9 a tatínek z 8 dětí a se všemi příbuznými máme velice pěkné vztahy... Přála bych takové pohodové rodinné vztahy všem!!!!
|
Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(13.3.2013 10:58:43) Jo, koukám, že píši jen o své rodině - to je proto, že můl muž je jedináček, jeho maminka jednináček, jeho otec měl bratra, který ale zemřel svobodný a bezdětný a nikdy jsme ho neviděli... takže jakoby také jedináček... Prostě jeho rodina je on a jeho rodiče, jinak se s nikým nestýkají a nechtějí stýkat... Moje rodina, její početnost a pospolitost byly pro mého muže - zvláště zpočátku - šok
|
Albar |
|
(13.3.2013 11:20:04) Simčo, tak to je super tiše závidím, takové prázdniny bych taky brala, i jako velká
|
Simča, dcery *1988 a 1997 |
|
(13.3.2013 12:49:55) Albar - jo, také mne už mrzí, že tomu děti odrostly.... my jsme jim u chaty na trávníku postavili 2 - 3 stany a oni tam spali (chata zase není AŽ tak velká, dole jedna místnost s kuchyňským koutem, nahoře jedna půdní místnost, kde jsou 3 letiště (bez problémů se na každém vypal dopělý pár + 1 dítě, v případě hnusného počasí i více ) a 2 gauče "za komínem". O ty se děcka dost praly . Navíc jsme jim dělali různý bojovky - třeba kdo nasbírá za danou časovou jednotku více šišek (šiškama se tam topilo, vařilo se "na nich", takže jich nikdy nebylo dost ... Nebo jsme pořádali vodní bitvy nebo indiánský týden, noc duchů, prostě se vyblbli mladí - staří . Jezdíme tam pořád, ale teď už to je spíše základna, ze které vyrážíme na cyklo a autovýlety po okolí.... A už tam nemáme tu smečku dětí. No třeba za 10 let už přibyde další generace...
|
Albar |
|
(13.3.2013 13:05:11) Myslím, že na to budou vaše děti jendou s láskou vzpomínat
|
Albar |
|
(13.3.2013 13:08:55) JEDNOU samozřejmě
|
|
|
|
|
ronniev |
|
(13.3.2013 14:36:08) Simčo, já zas byla sama jedináček, z rodiny, kde se vzájemné vztahy moc nepěstovaly. Manžel je taky "z Hujerových" a u nás zas byl šok pro něj, jak jsem do té jeho obří rodiny nadšeně zapadla a zapojila se - já jsem totiž po něčem takovém odjakživa toužila. Takže jsem tak nějak plynule doplnila tchyni, která vždycky byla duší těch sešlostí, a časem, protože tchyně je už stará paní, jsem převzala část její stmelovací a organizační role (další část převzala druhá žena jejího bratra, tudíž taky osoba "přivdaná" - jsou to paradoxy...)
|
|
|
Xantipa. |
|
(13.3.2013 12:22:43) Ano, souhlasím s tím, že na to mají velký vliv rodiče - pokud organizují společná setkávání, tak to lze. Ani nevím, proč naši ne - asi že hodně dělali rozdíly mezi námi dětmi a jejich rodinami - dvojí metr a pak v podstatě není žádoucí společné setkání, protože by se leccos provalilo
|
|
|
kambala pláááckááá |
|
(13.3.2013 10:56:59) sestra se po narození dcery dost vylepšila, naše vztahy taktéž. neteř mám ráda, hlídám ji a vídáme se často. PT sourozence nemá....
|
|
Albar |
|
(13.3.2013 10:57:24) Moje sestry jsou obě bezva tety, jedna si malou i občas bere na přespání, já jsem u nás jejich starší už taky měla. Ale je to podle mě tím, že i my jako sestry si rozumíme S manželovými bratry se moc nevídáme, s jedním (bezdětným) jsme v kontaktu, ten je taky celkem fajn strýc, ale bydlí hodně daleko. S druhým se vidíme jen při návštěvě jeho rodičů, vztahy jsou na bodě mrazu a nemám už zájem je měnit. Sestřenic a bratranců mám celkem dost, vídám a jsem v kontaktu jen se dvěma, zbytek nemá moc zájem.
|
|
L+2 ks |
|
(13.3.2013 11:15:27) Můžu říct, že máme vesměs dobré vztahy. Neteře i synovci jsou u nás jako doma, stejně naše děti u nich. Jeden čas u nás synovec dokonce dlouhodobě bydlel, lépe se mu dojíždělo. 2-3x do týdne se mi ohlásí na oběd nebo na večeři švagr, který má u nás mezizastávku, občas se ohlásí brácha nebo synovci. S bratranci se nevídám, přestože bydlí skoro v místě. Ne že bychom se nebavili,to ne, ale nevyhledáváme se. Ještě máme dobré vztahy se sestřenicemi a jejich dětmi, které u nás taky přespávají.
|
Xantipa. |
|
(13.3.2013 12:17:37) Nevadí Ti, že ti domů pořád někdo leze? Neumím si to představit - neměla bych náladu neustále přeorganizovávat svůj program - protože přece není možný říct - ahoj, tak fajn, ale za půl hodiny odjíždíme, jdeme tam a tam, nevaříme...... - jen se ptám, protože tohle nechápu, beru to jako velký zásad do soukromí.
|
L+2 ks |
|
(13.3.2013 13:10:08) Pokud máš na mysli synovce, co u nás bydlel, tak nevadí. Bála jsem se toho, ale sžili jsme se dobře. Naopak mi hodně pomáhal s malým,byl spolehlivej a na to, že je puberťák, tak paráda. Že k nám pořád někdo leze? Když nejsem doma, tak kvůli tomu domu nepoletím, to je jasný, ale když jsem doma, tak je ráda uvítám. Program jim nepřizbůsobuju. Případně se staví i v práci - to je takový napůl domov.
|
|
|
|
Tizi |
|
(13.3.2013 12:06:41) Naše vztahy jsou ovlivněny tím, že bydlíme od sebe daleko. Sestra žije v cizině, její dvě děti mám ráda a když přijede na návštěvu, vždycky si vyhradíme týden nebo dva, abychom mohli být všichni spolu. Bohužel u dětí je jazyková bariéra.
Švagrová bydlí v jiném městě, její dcera je už dospělá a s tou si rozumím dobře, ale je to spíše na úrovni kamaradského vztahu, než klasický vztah teta-neteř. Pak má syna ve věku našeho a když jsme na návštěvě u prarodičů, setkávají se a hrají si spolu, ale prázdniny spolu netráví, ani si nijak nehlídáme. Syn se spíše kamarádi s kluky v okolí bydliště.
|
|
Pole levandulové |
|
(13.3.2013 12:38:09) U nas je kontakt na manzelove strane nulovy, jako deti se moc radi nemeli a tak ted vyuzivaji toho, ze se vidat nemusi.U meho brachy maji deti skveleho strycka, ktery na ne i pres svuj handicap mysli, ma je rad a ony jeho. Vzhledem k jeho postizeni teta nikdy nebudu, ale nevadi mi to.
|
|
neznámá |
|
(13.3.2013 12:59:23) Já i muž máme dost sourozenců. Vidíme se tak jednou týdně, jak kdy. Všichni vědí, že děti moc nemusím, tak neteře a synovce vidím většinou jen při návštěvě. Jako hlídání funguji jen v největší krizi, ale zase jsem jistota, když všechno bouchne. Mé dítě k nim jezdí na prázdniny a víkendy dost často, když to spojím s prarodiči, tak o víkendu většinou doma nebývá.
|
Tragika |
|
(13.3.2013 13:39:47) Já jsem jedináček, manžel má sestru. Kromě toho, že se s ní cca jednou za 3 týdny setká aby jí předal peníze, bych o ní nevěděla. Naše děti ji neznají. Sestra má 11-18 psů - koníček mimo zaměstnání. Naposledy jsme ji navštívili před cca 13ti lety. Doufám, že to byla poslední návštěva.
|
Tragika |
|
(13.3.2013 13:52:18) Když vidím sourozenecké vztahy ostatních lidí, děkuju Bohu, že jsem jedináček. Můj otec vidí sestru max 1x do roka a pěkné slovo o ní nikdy neřekl. Matku okradli její tři bratři, manžel sestru nesnáší a nevyhledává, kamarádka platí za svého bratra dluhy, další pak mají se sourozenci společné maximálně rodiče. Když někde vztahy jakž takž fungují, po smrti rodičů se většinou všichni pohádají nad majetkem. Do této chvíle jsem nepochopila, k čemu je sourozenec dobrý.
|
Lassiesevrací |
|
(13.3.2013 13:54:17) Tragiko, díváš se na tou svou optikou. Není to mezi lidmi tak zlý, jak to tu líčíš(a nejen v této diskuzi). Mně z tebe mrazí, přiznám se. Jde z tebe takový chlad.... A je mi tě trochu líto, ale spíš tvého syna, který v tom žije.
|
Tragika |
|
(13.3.2013 14:05:33) Lassie, syn má tři bratry, ale nemyslím si, že by mu k něčemu byli nyní a vůbec už ne po mé smrti.
|
Lassiesevrací |
|
(13.3.2013 14:15:35) Jde o to, jaký máš na tom podíl. To se samo od sebe nestane, taková situace.
|
Tragika |
|
(13.3.2013 18:57:13) Lassie, podíl na tom mám značný, jelikož děti od sebe dělí 16 a více let.
|
Lassiesevrací |
|
(13.3.2013 19:33:05) Věkový rozdíl nehraje takovou roli v tom, jestli mi sourozenec "k něčemu je". Takhle uvažuje málokdo. Někdy mají k sobě blíž sourozenci s velkým věkovým rozdílem, než skoro vrstevníci. U vás zřejmě nemá nikdo blízko k nikomu, jak tak čtu ty tvoje horory.
|
Anni&Annika |
|
(13.3.2013 22:52:17) no Tetokometo....ptas se na celou rodinu a pritom pises celou dobu o synovci. Co se tyce me, vyhrady proti sve rodine nemam, sama nejsem dokonala. Ale me sourozence a jejich deti /i kdyby byli jako tvuj synovec-ac teda toto nepovazuju za nejakou vadu ci spatny charakter ale za prkotinu/, miluji. Jsou soucasti i me a tak na nich nejak chyby nehledam /myslim, ze na nikom nehledam chyby vseobecne/. Svou rodinu miluju, deti si beru ac teda nejcasteji deti sestry, jsem s ni v uzkem kontaktu. Taky mi vyzvedava malou ze skolky, kdyz jsem v praci. Kdyz mam deti u sebe, nedelam rozdily mezi mymi a sestrinymi. Proste jsou to vsechno moje deti. A to i na pomazleni a pohadku na dobrou noc
|
|
|
|
|
|
adelaide k. |
|
(14.3.2013 12:02:48) Tragiko, to je ale hodně věc rodičů.
|
|
|
|
Len |
|
(13.3.2013 14:14:28) A proto se majetek rozdeluje pred smrti. Alespon u nas uz po generace. Kazdopadne me je majetek celkem ukradeny, bracha je pro me rozhodne dulezitejsi. Je fajn vedet, ze je na svete o jednoho milujiciho cloveka vic
|
Xantipa. |
|
(13.3.2013 14:20:45) No určitě - jako v rodině tetky, to bylo lásky, pak vše přepsali na syna, který strýcovi na smrtelné posteli slíbil, jak se o tetku bude starat a hádej, jak se stará
|
Len |
|
(13.3.2013 14:23:13) Xantipo, my dostavame rovnym dilem, nikoliv vse jeden. A rozhodne ne na smrtelne posteli
|
Xantipa. |
|
(13.3.2013 14:27:45) No - tak možná. Ale pak je jedno, když se to udělá až v rámci dědického řízení, ne? Strýc už nemohl chodit a sám dýchat a přivezli k němu notáře kvůli zápisu - ale strýc to sám chtěl, myslel, že se takhle nejlíp postará o tetku /tedy svou manželku/, kde ve výhledu je, že extra péči bude potřebovat, neboť je taktéž velmi vážně nemocná.
|
|
|
|
|
|
|
|