Re: Nutnost druhého cizího jazyka v covidové době

Okolíku,
mně to jako žádná velká rarita nepřijde. Nepohybuju se v prostředí, kde by někdo řešil jedničky, ani jako dítě/dospívající jsem se v něm nepohybovala, většina mých příbuzných/přátel/známých prostě nějak proplula vzděláváním a realizovala se až potom, kromě pár šťastlivců, co šli studovat nějaký VŠ obor z hlubokého zájmu (byť se jím většinou neživí). Jedničky jim k tomu nijak nepomohly a čtyřky nijak neuškodily. Znám pár jedničkářů, co dopadli špatně, zhruba stejně, jako ve všech ostatních skupinách. Nikdy jsem nezaznamenala žádnou souvislost mezi jedničkami a úspěchem/spokojeností v životě a naopak.
A jestli je těžké nebo lehké mít jedničky na gymplu - zřejmě jak pro koho. Třeba u svého dítěte nemám pocit, že by ho to stálo jakoukoli námahu, v podstatě jsem si nevšimla, že by se někdy něco "šprtal" nebo se zmiňoval o jakékoli "práci", což se normálně zmiňuje, neboť je od přírody líný na všechno, co ho nebaví. Asi je to dědičný.